Chodovský školáček č. 2 / 2011-2012

č. 2/2011-2012
nakreslil Jiří Kadlec
Masopust ve škole
Pohádky
Kouzelná dimenze
O hajném Kubovi
Velké dobrodružství
O Jiříkovi a Amálce
Dobrodružství indiána Jindřicha
Zábava
Hádanky
Najdi rozdíly
Vítáme Vás v novém čísle našeho časopisu!
Tentokrát je téměř celý pohádkový – naši členové pro Vás
vymysleli několik pohádek. Věříme, že se Vám budou líbit.
Masopust ve škole
Na začátku dne jsme se od 8:00 do 10:00 hodin učili v maskách. Po svačině
jsme se šli obléknout a děti, které v masce nepřijely, se do ní převlékly.
Vyšli jsme v průvodu, šli jsme přes nové schody, jak se tam říká, a rovnou
k obecnímu úřadu. Tam nám dal pan starosta svolení procházet se po Chodově.
Nakonec jsme šli zpátky do školy, kde jsme si chvíli povídali s paní učitelkou o
Masopustu.
Co vlastně Masopust znamená?
Masopust znamená, že se od Tří králů můžou jíst tučná jídla a po Masopustu se
nejí maso až do Velikonoc. Někde se ještě udržuje tradice, že Masopust je vždy
v úterý, třeba v Postřekově, nebo tady u nás v Chodově.
No, inu, dost povídání, to je vše.
Jiří Kadlec
nakreslil Pavel Strnad
nakreslila Petra Šimšová
Fotografie z Masopustu najdete na stránkách školy www.zschodov.estranky.cz
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 2
Kouzelná Dimenze
Napsala Eliška Koutná
Byla jednou jedna louka a na té louce se páslo stádo koní.
Klisny se jmenovaly: Sixteen, Lukava, Astra, Sendy, Bublina, Registána a
Amantgry.
Hřebci se jmenovali: Furiozo, Tiumen, Maskul, Caspian, Napoli, Narcius a
Šmudlík.
Jednoho dne se Sixteen a Tiumenovi narodilo hříbě. Byla to klisnička a
pojmenovali ji Mejsa, ale na čele měla malý růžek, a jak Mejsa rostla, růžek se
zvětšoval. Sixteen a Tiumen přemýšleli, proč má Mejsa růžek, nakonec si
vzpomněli, že nepochází z dimenze koní, ale z dimenze jednorožců. A proto je
Mejsa jednorožec.
Když Mejsa vyrostla, Sixteen a Tiumen se rozhodli, že Mejsu naučí kouzlit. A
tak ji vzali k dimenzi jednorožců. Když vstoupili, Sixteen a Tiumenovi narostly
rohy. A tak se rozhodli, že nejdřív naučí Mejsu Obnovovací kouzlo. To
znamenalo, že kdykoli bude Mejsa bojovat a bude vyčerpaná, Obnovovací
kouzlo jí pomůže. A mohla to použít na kohokoliv. A tak to Mejsu začali učit.
Mejse to pořád nešlo, ale pak se jí to povedlo. A byla to nádhera. Pak ji učili
Oživovací kouzlo. Pak Energetickou kouli. A Mejsa pomalu sílila. Sixteen
Mejsu naučila Roh lásky, velmi silné kouzlo. A usoudili, že Mejsa toho prozatím
umí dost.
Šli zpátky k dimenzi koní, a když prošli, rohy jim zmizely. A byli zase koně.
Mejsa se zeptala Sixteen, jestli naroste roh každému, kdo vstoupí do dimenze
jednorožců, ale Sixteen jí odpověděla, že do dimenze jednorožců může vstoupit
jen pravý jednorožec. Blížili se ke stádu, a najednou se leknou a zůstanou stát na
místě. Na jejich louce jsou lidé a odvádějí koně pryč! Chtěli se lidem pomstít,
ale věděli, že na louce zůstat nesmí, protože by je lidé našli. A usoudili, že
nejlepší bude jít do Dimenze jednorožců. Dimenze se před nimi otevřela a oni
vešli dovnitř. Opět se z nich stali jednorožci.
Chtěli zjistit, jaký druh jednorožce Mejsa je, a tak šli ke knize moudrosti.
Sixteen a Tiumen naučili Mejsu, jak knihu používat. Mejsa zjistila, že Sixteen je
jednorožec lásky a Tiumen je vodní jednorožec. A pak zjistila, že ona je
všemocný jednorožec a díky tomu může používat všechny útoky. Takoví
jednorožci jsou velmi vzácní, na celém světě jsou jen dva.
Šli na cvičiště a naučili Mejsu Bublinkový proud. A také Vodní trysku. A Sixteen
ji naučila Pramen lásky. A pak šli do paláce jednorožců a dokonce potkali i
Poseidona, který byl vodní jednorožec.
Řekli Poseidonovi, co se jim stalo s loukou a Poseidon řekl, že můžou zachránit
jen ty koně, kteří jsou jednorožci, jiní koně do Dimenze jednorožců nesmí.
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 3
Nakonec rozhodli, že svolají jednorožce a zaútočí na lidi. Svolali soud a byli
tam různí jednorožci, například Sakura, Ninja a další. A nakonec rozhodli, že
zaútočí na lidi. Lidé chovali v otroctví mnoho koní, ale naštěstí žádný z nich
nebyl jednorožec.
Ninja řekl, že by měli zaútočit, ale Poseidon ho zastavil a řekl, že pokud vkročí
do Dimenze koní, jejich rohy se ztratí a jejich schopnosti nebudou tak silné. A
tak se rozhodli, že jeden kůň naláká lidi do Dimenze jednorožců, stádo vyběhne
a osvobodí koně.
Sakura řekla, aby si dali pozor na Ledovou zem. V Ledové zemi byla taková
zima, že každý, kdo tam vkročí, ten umrzne na místě a propadne do spárů
Ledové královny. Ledová královna má srdce ledové jak led a čeho se dotkne, to
se promění v led. Chce mít moc všech jednorožců, aby mohla celou zem
proměnit v led.
Jediné čeho se ledová královna bála, byl ohnivý jezdec. Nikdo vlastně neví,
jestli existuje, je to legenda. Podle legendy ohnivý jezdec jezdil na ohnivém
koni, který se uměl proměnit v oheň. Všichni koně souhlasili a mohli začít
jednat podle plánu. Všechno se dařilo, ale těsně před tím než vypustili koně
z ohrady, branka zamrzla.
Všichni koně se lekli, věděli, že je to znamení Ledové královny. Najednou zmrzl
jeden kůň a všichni se rozutekli na všechny strany. Zjevila se ledová postava a
všichni poznali, že je to Ledová královna. Měla ledovou hůl a byla oblečená v
ledových šatech. Ledová královna bez slitování mrazila všechno, co jí přišlo pod
hůl.
Za chvíli jediní, kdo nebyli zmražení, byli: Tiumen, Sixteen a Mejsa. Ledová
královna mávla holí a zmrazila Tiumena. Rozzlobená Sixteen a Mejsa začaly
útočit. Sixteen použila listovou břitvu a Mejsa Energetickou kouli, ale Ledová
královna útoky zmrazila a zmrazila i Sixteen.
Mejsa se tolik naštvala, že se naučila použít skrytou sílu a Ledovou královnu
přemohla. Rozmrazila ostatní koně a žili šťastně až do konce života.
O hajném Kubovi
Napsal Jiří Kadlec
Byl jednou jeden hajný Kuba, který měl svou hájenku v hlubokém lese.
A ten hajný Kuba pomáhal houbařům sbírat ty nejlepší hříbky v lese.
Hajnému Kubovi pomáhal pes Azor, který uměl vyčmuchat každé zraněné zvíře
v celém hlubokém lese. Jednoho dne, když se hajný probudil, uslyšel Azorovo
štěkání. A tak si nasadil klobouk, dal si pušku na rameno, vzal Azora na vodítko
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 4
a šli. Když přišli na paseku, našli tam jelena dvacateráka, který byl chycen do
pytláckých želez. Chudák tam byl přikrčený a smutný; z kousku lesa tam na něj
koukala celá jeho rodina - mladý koloušek bez parůžků a kolouškova maminka
laň. Když chudáka jelena vyprostil hajný Kuba, jelen s bolestí nohy vstal,
poklonil se hajnému a s kulháním běžel za svou rodinou.
Zazvonil zvonec a pohádky byl KONEC.
Velké dobrodružství
Napsala a nakreslila Marie Psutková
Byl jednou jeden křeček cestovatel, a ten moc chtěl zažít dobrodružství. Jednoho
dne se vydal na cestu.
Zahlédla ho kočka. Běžela pořád za ním. Cestovatel utekl do dřevěné boudy a
kočka ho následovala a běhala a běhala za ním. Z celé honičky s kočkou křečka
cestovatele zachránil pes jménem Hafík. Křeček poděkoval a zeptal se Hafíka,
jestli nechce cestovat s ním. Hafík řekl ano, rád s tebou půjdu.
Tak šli a šli, a před nos jim spadla veverka a před nimi kráčela myška. Chtěly
cestovat s nimi a křeček a pes odpověděli ano. Když nastal večer, uložili se v
lese ke spánku. Myška se večer vzbudila a slyšela, jak všechna lesní zvířátka
utíkají z lesa pryč.
Lovci! zakřičela myška. Všichni ostatní se probudili a začali před nimi utíkat.
Ale protože veverka a myška nebyly moc rychlé, tak je lovci chytili. Lovci byli
dohromady dva. A protože myška byla moc a moc roztomilá, tak se jednomu
lovci líbila a chtěl ji dát své dceři, která měla přesně za dva dny narozeniny.
Až za dlouho dobu zjistili křeček a pes, že tam myška a veverka nejsou. Vydali
se je hledat. Našli je až za tři dny. Pomohli jim z klece a společně pokračovali v
cestě.
Šli dál, kam je cesta zavedla a došli až do města. Ve městě potkali děti, které si
moc přály zvířátko, ale nemohli ho mít, proto jim dali jídlo na cestu.
Tak se tedy vydali na cestu a došli k velkému dubu, ve kterém bydlí jezevec
Míša. Ten je pozval, aby u něj zůstali na noc.
Ráno, když vyšlo slunce, dali se na cestu. Potkali čtyři myslivce. Jeden myslivec
je zkusil zastřelit, ale nepovedlo se mu to. Druhý to zkusil, ale také se to
nepovedlo, tak to chtěl zkusit třetí, který je nejlepší ve střelbě, ale čtvrtý ho
zadržel. Nakonec je dovedl do města a stali se zvířátky malých dětí. A moc se
jim u dětí líbilo.
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 5
O Jiříkovi a Amálce
Napsala Petra Šimšová
Byli jednou jeden chlapec a dívka. A ti se jmenovali Jiřík a Amálka. Bydleli v
jedné malé staré chaloupce uprostřed velkého lesa. Žila tam s nimi nemocná
maminka. Maminka je jednoho slunečného dne poslala do lesa, aby jí tam
nasbírali jahůdky. A tak šli a nasbírali jahůdky. A protože je maminka nikdy
nechtěla pustit až na konec lesa, tak nevěděli, jak to tam vypadá.
Vyšli z lesa a viděli tam spoustu věcí, které nikdy neviděli. Uplynula spousta dní
a maminka si o Jiříka a Amálku dělala starost. Děti zabloudily a nevěděly, co
mají dělat. Na jedné louce potkali nějakého člověka. Zeptali se ho, jestli neví,
kde jsou. A ten člověk jim řekl, že jsou u velkého města. Zeptali se, jestli neví,
kudy se jde do velkého lesa.
Muž se jich zeptal, proč to potřebují vědět. Tak mu Amálka řekla, že v tom lese
bydlí s nemocnou maminkou. A ten pán jim řekl, že mají jít pořád rovně, pak
zabočit doprava, a pak zase doleva. A ten pán se jich zeptal, jestli může jít s
nimi. Jiřík a Amálka mu řekli, že může jít s nimi. Šli jeden den, než došli ke své
chaloupce. Maminka byla ráda, že už jsou zase zpátky doma. Muž byl lékař, dal
mamince léky a ona se uzdravila. Byli šťastní až do smrti.
Konec
Dobrodružství indiána Jindřicha
Napsal Pavel Strnad
Kdysi v jedné malé vesnici žili indiáni. Jednoho dne dostali dopis. Byl to
pergamen pro Jindru, na kterém stálo: Hledej svoji mámu.
Kluk jménem Jindra se šel zeptat náčelníka, kde je jeho máma a on mu řekl, že ji
spolkla velryba. Jindřich se ho zeptal, kde ji má hledat a on mu řekl, že ji má
hledat v Baltském moři.
Jindřich řekl všem: „Ahoj.“
A tatínek povídá: „Nezapomeň na mapu.“
Jindřich mu odpověděl: „Mám ji.“
Jindřich se vydal hledat svoji maminku, ale zapomněl pírko pro štěstí. Došel až
k Baltskému moři a volal: „Mami, kde jsi?“
Mamina odpověděla: „Tady jsem.“
Byla v tlamě velryby. Jindřich chtěl velrybu zabít a vzít si její maso. Ale ta
velryba promluví lidským hlasem: „Nestřílej mě, Jindro, dám ti tvoji mámu.“
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 6
Jindřich volá: „Mami!“ a mamina říká: „Jindro!“
Tak Jindra našel maminku a jeli domů.
Po návratu bratranec říká: „To se musí oslavit!“ a tatínek říká: „Ahoj Jindro!“
A Jindra říká: „Ahoj děti!“
Hádanky
I když je to velké, tak se to protáhne i malou dírkou.
Co je to?
(vítr)
Ráno je to vidět, a když zajde slunce, tak to zmizí.
Co je to?
(stín)
Vidíme ho jenom v noci, je to odraz .
Co je to?
(slunce)
Najdi rozdíly
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 7
č. 2/2011-2012
Číslo vychází 12. března 2012
Vedoucí:
Eva Altmanová
Členové redakce:
Jiří Kadlec
Eliška Koutná
Michaela Ondruchová
Marie Eva Psutková
Pavel Strnad
Petra Šimšová
Vydavatel:
Základní škola Chodov, okres Domažlice
Chodovský školáček č. 2/2011-2012
Stránka 8