Kryrská rozhledna č.10 - Říjen 2010

Kryrská rozhledna
1
kryrská rozhledna
Měsíčník Číslo 10
Říjen 2010
Cena 6 Kč
Vážení občané,
uplynuly další čtyři roky od posledních komunálních voleb
v roce 2006
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem členům
Městského zastupitelstva v Kryrech za vynaloţené úsilí,
které věnovali rozvoji našeho městečka.
Rovněţ bych chtěl poděkovat všem našim občanům, kteří
se jakýmkoliv způsobem podíleli na rozvoji našich obcí,
jako členové jednotlivých výborů, i komisí, nebo se
zapojili do veřejného ţivota v jednotlivých sloţkách, ať jiţ
dobrovolných hasičů, tělovýchovy, kultury i prezentaci
našeho města.
Děkuji všem pracovníkům ve školství, kteří dokázali, ţe
přístup našeho města k nejmladší generaci je velice
pozitivní a v srdcích našich dětí budovali velice pozitivní
vztahy k tradicím a historii rodného kraje.
V příštích dnech obdrţíte volební lístky stran a hnutí, které
kandidují do Městského zastupitelstva.
Věřím, ţe se budete rozhodovat dle svého vědomí a
svědomí a do vedení města si zvolíte ty, o kterých si
myslíte,ţe mohou i v této těţké době hospodářské krize
obstát se ctí a vést naše město i do budoucích let bez
dluhů,sociálních otřesů a nejistot do lepších časů, v které
všichni věříme.
Volby proběhnou ve dnech 15.10 a 16.10 2010
Volit se bude v těchto místech.
Městský úřad Kryry
Kulturní dům Kryry
Kulturní dům Stebno
Pošta Strojetice
Budova ZS Blšany v Běsně
Miroslav Brda – starosta města
Uvnitř čísla
3
Ţenohraní
6
Křest knihy CESTA 1945-2010
12
Vydařená výstava hub
16
Společenská kronika
2
Ţáci ZŠ Kryry byli tři dny na
vrcholcích Krušných hor
Kryrská rozhledna
O pobytu našich ţáků na Lesné jiţ napsali ve
zpravodaji VRC Lesná.
Projekt EEL opět v plném běhu
Autor článku: Šéfredaktor VRC Lesná
Jako první po prázdninové pauze se ve dnech 13. – 15. 9.
2010 na vrcholky Krušných hor do Vzdělávacího a
rekreačního centra Lesná přijeli vzdělávat ţáci ze ZŠ
Kryry v rámci projektu „Environmentální vzdělávání pro
ţivot“.
Dvacet jedna ţáků ZŠ Kryry, kteří se zabývají ochranou
ţivotního prostředí, proţilo tři dny ve Vzdělávacím a
rekreačním centru Lesná v Krušných horách.
Celý pobyt včetně dopravy byl hrazen z projektu EnviEdu-Life, který je spolufinancován Evropským sociálním
fondem a státním rozpočtem ČR.
Všichni zúčastnění ţáci po celé tři dny pilně pracovali na
úkolech oblasti krajiny, ovzduší, odpadů a obnovitelných
zdrojů energie. Nejvíce se zajímali o dvě posledně
jmenované oblasti.
Největším emociálním impulsem však pro ně byl pohled
na povrchové hnědouhelné doly z kopce nad zámkem
Jezeří. Touto vyhlídkou byli hluboce otřeseni a okamţitě
se zajímali o moţnost sepsání petice na záchranu obce
Horní Jiřetín.Kdyby v parlamentu sedělo těchto 21 ţáků,
určitě by těţební limity nebyly prolomeny a vláda by se
musela smysluplně zabývat obnovitelnými zdroji energie.
Snad jim tento poznatek zůstane i do dospělosti a svůj
názor na ochranu devastované krajiny nezmění.
Text a foto : Suchomelová Jaroslava
Příjezd se uskutečnil v dopoledních hodinách. Hned poté
byli ţáci s p. učitelkou přivítáni realizačním týmem a
seznámeni s prvotními informacemi o celém projektu a
jejich 3 denním pobytu na Lesné. Následně se všichni
odebrali do výukového sálu, kde výuku zahájil lektor
prvního vzdělávacího modulu Krajina. Vzhledem
k nepříznivému počasí a ztíţeným podmínkám pracovat
v terénu, zabývali se ţáci teoretické části výuky
v prostorách VRC (shlédli prezentaci modulu na
interaktivní tabuli, vyplňovali pracovní sešity, orientovali
se na mapě). Ve večerních hodinách se s metodičkou
projektu věnovali zábavným environmentálním hrám, při
kterých si ţáci vyzkoušeli nové vědomosti získané během
prvního dne pobytu.
Ani druhý den se počasí neumoudřilo. Při teoretické výuce
modulu Ovzduší se ţáci v učebně VRC zaobírali základní
problematikou pochodů probíhajících v atmosféře,
přírodním a antropogenním poškozováním ovzduší a jeho
ochranou s vyuţitím power pointové prezentace, videa,
internetu a pracovních sešitů.
V odpoledních hodinách zavítali ţáci na exkurzi do
Chomutova na Střední školu energetickou a stavební. Zde
se uskutečnila výuka modulu Energetika a obnovitelné
zdroje energií. Ţáci se seznámili s vyuţitím obnovitelných
zdrojů, pěstováním biomasy a zpracováním slunečního
záření. Vyzkoušeli si robotickou techniku a vliv
elektromagnetických přístrojů na lidský organismus.
Samotný závěr dne byl pro ţáky velmi příjemný, sladká
odměna za večerní hry, testy a soutěţe je při
vyhodnocování s metodičkou projektu mile potěšila.
Poslední den kurzu byla v rámci modulu Odpady
naplánována exkurze na skládku odpadů do Vysoké Pece.
Zde se ţáci dozvěděli o dělení a vzniku odpadů, o
zodpovědnosti za třídění, recyklaci, skládkování a
kompostování odpadu. Dalším bodem exkurze se konala
návštěva kdysi honosného sídla rodu Lobkowiczů, zámku
Jezeří v Krušných horách.
Po vyčerpávajícím dni byl kurz slavnostně ukončen ve
Vzdělávacím a rekreačním centru Lesná. Ţáci obdrţeli od
členů projektového týmu a z rukou čestného hosta Milana
Čapka,starosty obce Vysoká Pec a předsedy Mikroregionu
Lesenská pláň osvědčení za všechny absolvované moduly.
3
Kurz „Moduly v praxi – Environmentální dny pro
ţáky ZŠ a SŠ Ústeckého kraje“ je součástí pilotního
ověření vzdělávacích modulů, vytvořených v první
části projektu Environmentální vzdělávání pro ţivot,
podpořeného
v rámci
Operačního
programu
vzdělávání pro konkurence
Kryrská rozhledna
Tuto společensko-sportovní akci podpořil svou
osobní účastí, alespoň při jejím zahájení, starosta Kryr
Miroslav Brda, který však záhy po jejím začátku vzal
nohy na ramena, zaštiťujíc se průhlednou výmluvou, ţe ho
čeká ještě jiná akce./pozn.redakce-máme zjištěno z jiného
zdroje, ţe opravdu na další akci, a to dokonce pěšky,
dorazil/ Pravda však byla nepoměrně prozaičtější, počasí
prostě ţenám zmíněnou neděli příliš nepřálo, a i kdyţ uţ
pozdním babím létem unavené sluníčko občas vyhlédlo
zpoza těţkých dešťových mraků, ohřát příliš nedokázalo.
To sice aţ tolik nevadilo členkám jednotlivých závodních
týmů, neboť ty se nejen průběţně opocovaly při zdolávání
úskalí celkem sedmi disciplín, ale během průběhu soutěţe
i dopovaly (šlo o pouţití podpůrných prostředků
povolených, přičemţ pro ty zvídavé uvádím, ţe dopingem
byl kalíšek nějakého toho ušlechtilého moku…), avšak
ochozy kryrského stadionu nepřízní počasí trpěly… moţná
i proto byla návštěva této akce – a je to velmi kulantně
řečeno – podprůměrná. Čest kryrské radnice, a je to třeba
k jeho cti nikoli pouze zmínit, ale zdůraznit, zachraňoval
místostarosta Michálek, který se statečně prochvěl
odpolednem aţ do jeho samotného závěru.
„ŽENOHRANÍ“
Podobně jako je známé zimní „Turné čtyř můstků“ pro
vyznavače a fandy skoků na lyţích v celé Evropě, tak
téměř stejně populární je i letní „Turné čtyř obcí“ (dovolil
jsem si je nazvat „Ţenohraním“) na Kryrsku.
Český svaz ţen jiţ tradičně uspořádal v neděli 19.
září 2010 od 14,00 hodin líté klání pětičlenných druţstev
(+ jeden nehrající kapitán…) z Kryr, Vroutku, Holedeče a
Staňkovic, které se tento rok odehrálo v areálu SK Havran
Kryry.
Škoda – odpoledne Svazu ţen totiţ stálo za to, aby
se v jeho rámci bavily nejen samotné jeho účastnice,
soutěţící. Šlo o „srandaakci“, která za vidění a za účast
rozhodně stála a mohu-li se vyjádřit sám za sebe, pak jsem
se bavil královsky. Uţ jenom nástup soutěţících, které na
paţit tréninkového hřiště SK Havran Kryry vyběhly
odresovány doslova maškarně, stál za to. Ţe nepůjde o
legitimní sportovní událost, ale víceméně o recesi, bylo
jasné uţ jenom z pohledu na připravené odměny pro
vítěze. Pomyslný stupeň vítězů totiţ neměl klasické tři, ale
čtyři posty, přičemţ ona poslední - „bramborová“ medaile
- se od té zlaté ve své podstatě nelišila. Dluţno
podotknout, ţe o ceny se letos stejně jako o pořádání akce
samé postaralo město Kryry.Ceny byly například od
městského úřadu nebo Sklárny. To ale jen tak
mimochodem. Od samého začátku šlo tedy i vzhledem
k výše uvedenému hlavně o účast, nikoli o vítěze. I proto
4
nebylo zapotřebí slibu sportovců nebo dokonce
rozhodčích, coţ se při podobných sportovních svátcích
(třeba těch olympijských…) zcela samozřejmě dělává,
veškeré soutěţe probíhaly jednoznačně v duchu fair play.
Hovořil-li jsem o dresech, pak povaţuji za svou povinnost
dodat – a připadám si teď jako někdejší komentátor
sportovních přenosů ještě černobílé Československé
televize, který divákům u obrazovek přibliţoval odění
krasobruslařů při jejich závěrečné exhibici (nakonec
Kryrská rozhledna je také pouze černobílá…) - ţe muţstvo
Kryr nastoupilo v trikotech barvy přezrálých pomerančů,
přičemţ na hlavách měla děvčata slušivé paruky barev tak
neuvěřitelných, ţe takhle by ani „nejmodernější“
z teenagerů, jsa takto obarven, na ulici nevkročil.
Přiznám se, ţe jsem trochu na rozpacích, jak
průběh odpoledne přiblíţit, neboť tyto řádky můţe číst
kdokoli. Oni totiţ v Kryrech probíhající (některé) soutěţe
byly ne toliko s košilatým podtextem, ale našly se i
takové, které ten podtext měly doslova lascivní. Nakonec
ani jedna z pořadatelek akce, paní Hana Baladová, se
jednotlivé disciplíny neodváţila oficiálně pojmenovat,
protoţe se obávám, ţe to dost dobře nešlo. Reálné plnění
jednotlivých úkolů pak vizuálně sklouzávalo (místy) do
sfér vyloţeně intimních… ale pojďme to alespoň zkusit
popsat:
Na rozjezd disciplína nevinná, totiţ štafeta o
berlích. Všech pět členek druţstva muselo zvolit jednu
z dolních končetin jako tu zbytnou, přičemţ s pomocí
druhé a francouzských holí proběhnout určenou tratí – a
předat pomyslný štafetový kolík další z kolegyň. Je
pravda, ţe i pozorný divák záhy ztratil přehled o tom,
která z nohou té či oné závodnice je tou, která měla být
v úvodu oţelena, neboť některé je střídaly tak rafinovaně,
ţe nutně vzbudily zmatek nejen mezi diváky, ale dokonce i
mezi rozhodčími, ale na to se tu skutečně nehrálo.
Nakonec se dá říci, ţe snad jen zázrakem se všechny ve
zdraví dostaly do cíle a zmatky u tabule, kam se
zapisovaly výsledky jednotlivých disciplín, byly jen
logickou dohrou první ze soutěţí. Nicméně se na pořadí
v první soutěţi jakţ takţ domluvila sama druţstva a mohlo
se přejít ke druhé z disciplín.
Tu bych si dovolil nazvat uţ drobínek
provokativnější, neboť šlo o střelbu podprsenkou na cíl.
Kryrská rozhledna
Municí tedy byla, jak uţ bylo prozrazeno, záleţitost
evokující ve většině muţů myšlenky na věci libé, poddajné
a navýsost příjemné. Určitě pak stojí za zmínku, ţe ţeny
s tímto sportovním nářadím (nakonec proč ne – je bytostně
součástí
pouze
jejich
garderoby)
zacházely
s profesionalitou
aţ
zaráţející.
Podprsenkami
prostřelovaly obruč ve vzdálenosti několika metrů
s fascinující přesností, přičemţ tak činily se šarmem
svému pokolení vlastním, třebaţe komentáře, kterými
některé z nich své sportovní výkony provázely, se
neodvaţuji na tomto místě publikovat, neboť byly občas
aţ vyzývavé.
Třetí disciplína pak byla přehlídkou neskutečné
zdatnosti našich lepších protějšků, co se jejich
pohyblivosti v oblasti pánevní týče.
Těţko bych hledal termín, kterým bych tuto soutěţ
ve stručnosti charakterizoval, neboť šlo o štafetu s míčem
poháněným či spíš postrkovaným vpřed (občas do strany a
někdy i vzad) bramborou umístěnou v punčoše –
zavěšenou v pase soutěţících. Prostě oko diváka si nutně
přišlo na své, kdyţ sledovalo, kterak se pohybem hýţdí
5
závodnice pokoušely z brambory mezi nohama učinit
dobře mířený projektil, který usměrní míč tak, aby co
nejrychleji prošel určenou drahou a vrátil se zpět, aby tak
mohla být štafeta předána další závodnici. Těţko to vlnění,
tu extázi pohybů popisovat, to se prostě musí vidět. A
samozřejmě slyšet. Nasmáli se všichni – jak závodnice, tak
diváci. Není divu, ţe tato disciplína (patřila
k nejobtíţnějším celého odpoledne) se s ţeleznou
pravidelností na těchto sportovních setkáních Svazu ţen
opakuje. Neomrzí.
O čem byla další soutěţ, to nenechalo na
pochybách uţ nikoho. Kapitáni týmů (píšu kapitáni, nikoli
kapitánky, neboť jedno z muţstev přijelo do Kryr vedeno
zástupcem „silnějšího“ pohlaví) drţeli mezi nohama
ruličku toaletního papíru, přičemţ důleţitý byl onen otvor
v ní. Závodnice pak absolvovaly úsek trati dělící je od
kapitána s gumovým zvonem mezi stehny, z něhoţ pak
byla podstatnou částí jeho dřevěná násada. Bez pomoci
rukou jí bylo potřeba zasunout do ruličky toaletního papíru
a poté se vrátit zpět na startovní čáru a štafetu předat. Jestli
jsem jiţ dříve hovořil o tom, ţe komentáře doprovázející
tu kterou disciplínu jsou na stránkách Kryrské rozhledny
nepublikovatelné, pak tady to platí dvojnásob. Uţ
fotografie z průběhu této soutěţe (a ty mlčí…) jsou natolik
sugestivní a jednoznačné, ţe by měly být opatřeny
hvězdičkou a publikovány a čteny toliko po dvaadvacáté
hodině.
Kryrská rozhledna
odstrojily a další členka štafety se mohla začít „upravovat“
aţ v okamţiku, kdy všechno leţelo sloţeno v úhledné
hromádce. V této disciplíně, obávám se (moţná i proto, ţe
soutěţ pomaličku vrcholila), braly zásady fair play uţ
jaksi za své – tedy fixlovalo se o sto šest. Natáčky byly
natočeny ve vlasech tak bědně, ţe je jejich nositelky
v zápalu boje nepoztrácely jen díky tomu, ţe je měly pod
čepicí, plínky nedrţely a umělohmotné kbelíčky
nahrazující noční mísy mezi stehny závodnic záhy
popraskaly; často tak zůstávaly na trávníku, ne tam, kde
měly být, takţe si členky jednotlivých štafet zakázaně
pomáhaly rukama. Rozhodčí však jiţ byli shovívaví a na
nějaké to drobné porušení pravidel uţ se příliš nehledělo.
Závěrečnou disciplínou pak byla známá stolní hra
„Člověče, nezlob se“, přičemţ zde figurky nahrazovaly
členky týmů. A protoţe uţ byla opravdu zima, uprostřed
„hrací desky“ postávala láhev s hřejivým obsahem, takţe
ty, kterým se povedlo dostat se „do domečku“ mezi
prvními, zvítězily hned dvakrát.
Úkolem další disciplíny bylo obléci se do noční
košile, do vlasů přidat natáčky, opatřit takto zušlechtěný
účes igelitovou čepicí, upevnit na sebe plenu a pojistit ji,
to pro případ maléru, ještě nočníkem. Takto vyzbrojeny se
vydaly členky jednotlivých týmů na závodní trať. Předání
štafety přitom muselo vypadat tak, ţe se závodnice
Odpoledne skončilo. Výsledky byly vyrovnané,
přesto - i kdyţ o to tady skutečně nešlo - uvádím, ţe
nejvyrovnanější a nejkvalitnější výkony předvedlo
druţstvo ţen z Vroutku, které tak na pomyslné „bedně“
skončilo nejvýše. To podstatné spočívalo v tom, ţe se
Kryrská rozhledna
6
bavila nejen samotná druţstva, ale i přihlíţející - a je určitě
škoda, já to znovu opakuji, ţe jich bylo tak málo.
Pavel Ďuran
KRYRY POKŘTILY SVOU KNIHU
V pondělí 27. září 2010 se Kryry konečně dočkaly –
večer o osmnácté hodině se zaplnil sál městského
„kulturáku“, a to doslova do posledního místečka.
Obyvatelé obce, a byly jich ne desítky, ale spíš sta,
dorazili v takto hojném počtu, aby byli svědky křtu knihy,
jakou historie obce dosud nepoznala. V předvečer Svátku
české státnosti tak byla veřejnosti představena výpravná
kniţní publikace
KRYRY
Cesta 1945 – 2010
A nebyla to akce ledajaká. Sláva, jak se na křest takové
kníţky patří. Pozvání přijali harmonikáři z Klatovska,
v Kryrech známí Vaškové, kteří se postarali o hudební část
večera. Dorazil i čestný občan Kryr, JUDr. Dušan
Krivský, právník ze slovenské Skalice, „věčný tulák s
chmelovým kloboučkem“, spisovatel a charizmatický
přítel řady našich občanů a Kryrska vůbec, jenţ se stal
jedním z kmotrů nové knihy. K němu se jako druhý přidal
starosta obce Miroslav Brda a nakonec pak, nebojím se to
slovo napsat, doyen redakčního týmu publikace o Kryrech,
pan Milouš Archman. Rukou společnou publikaci zalili
douškem sektu a unisono jí popřáli, aby se stala součástí
kaţdé knihovničky ve městě, protoţe do kaţdé takové
patří.
Kmotři publikace: (zleva) Milouš Archman, Miroslav Brda a
Dušan Krivský,
vpravo moderátor večera Kamil Kraus
Kniha KRYRY s podtitulem Cesta 1945 – 2010
je totiţ o všech těch, kteří se ono pondělí sešli v sále
Sokolovny - ale samozřejmě nejen o nich. Je také nebo
především o jejich blízkých, je o jejich přátelích, známých,
o jejich předcích, je o všech těch, kteří Kryrům dokázali
jakkoli vtisknout něco ze sebe sama, ať uţ v jeho zdech
byli či ţili jakkoli dlouho. A nejen to - tihle všichni se
právem mohou povaţovat za autory téhle kníţky, neboť
oni ten kryrský ţivot ţili, ať jakkoli je v její tiráţi uvedeno
jmen pouze několik.
Jim však, bezesporu, za vznik tohoto pro Kryry
unikátního projektu patří dík největší. Oni byli totiţ
reálnými autory jednotlivých kapitol, z nichţ je publikace
sestavena; jako poděkování se jim dostalo jednoho výtisku
knihy, malého dárku v podobě CD Ze Šumavy do Kryr
(výše uvedení Vaškové) a růţového květu.
Paní a pánové Zdeňka Andrlová, Milouš
Archman, Hana Baladová, Miroslav Brda, Otakar Dlask,
Pavel Ďuran, Alena Fialová, Vladimír Frank, Martina
Gábová, Josef Kadavý, Jan Kadleček, Dagmar Kazáková,
Boţena Kobylková, Kamil Kraus, Blanka Lukášová, Dana
Matheislová, Vojtěch Michálek, Vladimír Nesvadba,
Gerhard Pohl, Petr Růt, Oldřich Seeman, Věra Soukupová,
Monika Spurná, Petr Šesták, Pavel Šilhánek, Milada
Toušková, Irena Uldrichová, Josef Vágner, Evţen Veselý,
František Volf st., Marie Vránová, Pavlína Wiedová a
František Zeman věnovali zdaleka ne zanedbatelnou část
svého času, aby kniţní publikace o Kryrech vzniknout
mohla. Všechny postupně představil moderátor večera
Mgr. Kamil Kraus (nešetřil chválou a hovořil
v superlativech) a jejich odměna jim byla předána před
„nastoupenou jednotkou“ sálu Sokolovny.
Kryrská rozhledna
7
aby se na jejích stránkách všichni kryrští našli. A jestli ne
zrovna sebe, pak své blízké nebo přátele.
Irena Uldrichová, autorka jedné z kapitol knihy, přebírá knihu,
CD a růži
Co ke kniţní publikaci říci? V první řadě se jí podařilo
dát dohromady ve velmi ušlechtilém časovém termínu: od
nápadu k realizaci tohoto projektu totiţ neuplynul ani rok.
Záběr knihy je přitom obdivuhodný – zahrnuje celých
uplynulých pětašedesát let. Sestává ze tří celků (Obec,
Instituce a Pamětihodnosti), v nichţ jsou jednotlivé
kapitoly věnovány de facto veškerému dění, s nímţ jste se
v našem městě od konce 2. světové války do ţhavé
současnosti mohli setkat. Poslední díl přitom sahá
pochopitelně hluboko před počátek tohoto kryrského
kniţního putování, bez něho by však kniha o nedávné (?)
minulosti města smysl samozřejmě neměla. V jednotlivých
celcích se pak čtenáři seznámí s jednotlivými
organizacemi či institucemi, jeţ Kryry mají jaksi
samozřejmě a bez nichţ by nemohly existovat a fungovat,
ale také s těmi, jeţ jsou dány aktivitami místních občanů.
Jsou tak často výpovědí o obětování volného času a
mnohdy i nezanedbatelných finančních prostředků, a to ve
prospěch všech.
A tak není divu, ţe během první veřejné prezentace
nové kniţní publikace o Kryrech, v jejímţ podtitulu by
mohla či měla stát parafráze nápisu nad jevištěm
Národního divadla v Praze, tedy „Kryry sobě“, se těchto
milých, pro kryrské nesmírně osobních, doslova intimních
kníţek prodala bezmála desetina jejich celkového nákladu.
Pro všechny ty, kdo neměli moţnost se slavnostního křtu
knihy účastnit, na tomto místě podotýkám, ţe za 230,- Kč,
coţ je na výpravnou kniţní publikaci skutečně láce
nevídaná, jí i v příštích dnech bude moţno zakoupit
v kryrském informačním centru nebo na MěÚ Kryry (u pí
Šolcové).
Co říci závěrem? Ţe 690 let po první zmínce o
naší obci se objevuje jedna z dalších, tentokráte velmi
svébytná a suverénní. Do jisté míry vyčerpávající. A
nezbývá neţ zopakovat „vinš“ jejích kmotrů – tedy přání,
Na knihu se stálo v dlouhé frontě
Není mnoho knih, které by něco takového
nabídnout mohly… tahle to umí!
Pavel Ďuran
Glosa k vydání knihy
„CESTA 1945-2010“
O křtu i knize samotné je jiţ v Kryrské rozhledně pěkný
článek od p. Pavla Ďurana, takţe se pokusím – jako jeden
z otců publikace – o jakýsi dodatek. „ Dítě“ je tedy na
světě a tvrdím „ krásné dítě“. Však ho nedávno obdivovala
řada starostů a někteří by „ kryrský model“ rádi zkusili
také u nich. Kdyţ jsme vymýšleli koncepci, tak vyhrála ta
přinášející kromě výhod „ ţivosti“ ( autoři i lidé v ní
většinou ještě v Kryrech ţijí a jsou aktivně činní) také
úskalí. Kdyţ se v historické stati spletete a o ctihodném
zemanovi Ješkovi z Potvorova napíšete, ţe měl dva syny a
dceru ( přitom měl jen jednu středověkou krasavici), tak
vám to klidně projde, nikdo se neozve, jedná se přece o
licenci autora, byť historickou – mírně řečeno – fikci.
Však si vzpomínám, jak v době mých studií na
pedagogické fakultě Karlovy univerzity vedli páni
profesoři učené „ dišputace „ o tom, zdali měl J.Ţiţka
černou pásku na pravém či levém oku (dodnes to není
jasné a diskusi tehdy vyvolala bankovka 25Kčs). My jsme
šli do velikého rizika, neboť současná faktografie je „sakra
potvora“. Lidská paměť můţe mít mezery a pokud nemáte
přesnou kroniku některé oblasti ţivota, či znalého
konzultanta, tak jste v nebezpečí věcné chyby. Opakuji
„krásné dítko“ je na světě a poctivě dodávám : má drobné
pihy, které mu však zásadně neubírají na hodnotě. Jsme
rádi, ţe pečlivě čtete, diskutujete, máte názor. Vţdyť to
8
jsme chtěli, aby se rozvířily vody vzpomínek a poznání
milovaného města.
I přes řadu korektur se tedy někdy tiskařskému šotku
podaří vyhrát, dnes stačí mimoděk zavadit o elektronickou
klávesnici a skočí řádek tabulky. Pak se z jednatelky stane
třeba velitelka dobrovolných hasičů. Nebo se do tiskárny
nedostane éterem pěkně zpracovaný přehled o
klimatických událostech na Kryrsku z pera kronikáře
p.Ing. J.Kobylky. O téhle bolestné ztrátě jsem na křtu
záměrně nehovořil, abych nenarušil slavnostní atmosféru.
Dnes o tom upřímně píši, takţe pan Kobylka dostává ex
post písemnou omluvu a příslib, ţe jeho práce vyjde
dodatečně v Kryrské rozhledně, neboť si opravdu váţíme
kaţdé řádky od přátel-autorů. O pani Zdeňce Andrlové
jsem zase při představování autorů rozhodně chtěl hovořit,
vţdyť přispěla perfektní statí o kryrském ţenském fotbalu
a je nezapomenutelnou výbornou hráčkou i aktivistkou
tohoto sportu, jenţ byl svého času chloubou obce. A já
přehlédl řádek ve výčtu jmen a zapomněl…..
Okamţik nelze vrátit, dárek obdrţela později a veřejně se
jí omlouvám.
Záleţí nám na kaţdé připomínce, jelikoţ ji předáme
následníkům a věřím, ţe příští generace, které budou
z kníţky čerpat při reedici, budou v těchto ohledechopravách dílo cizelovat i přidávat nová fakta zase o nás současnících. Kdy to bude, lze těţko odhadovat. Jedině
kdyţ se bude CESTA hodně prodávat, tak můţeme
uvaţovat o dotisku. Včas jsme vyzývali přispěvatelé na
stránkách „ Rozhledny“, telefonovali, jednali, dokonce
zveřejnili metodický list osnovy, konalo se osobní setkání
s autory, kaţdý měl šanci napsat, projevit se.
Vyčerpávajícím způsobem se nepodařilo vše obsáhnout,
byť třeba p.M. Archman se podílel autorsky na čtyřech
kapitolách, p.P.Šesták rovněţ na čtyřech, starosta M.Brda
jich inicioval také řadu, já se podepsal pod sedm…..
Tím odpovídám na dotaz : „Proč někdo nenapsal třeba o
Svazarmu?“ – „Protoţe se nikdo nepřihlásil,neodhodlal se
napsat a po bitvě je kaţdý generál!“
Ještě jednou děkuji jménem kulturní komise i osobně
všem, co stáli u zrodu vůbec první samostatné(české)
kníţky o Kryrech. Vaţme si jí,je totiţ veskrze naše,psaná
s úctou a láskou k místu,jeţ se tak líbezně nazývá
domov.
Mgr.Kamil Kraus
Kniha Cesta 1945-2010
Váţení občané Kryr, promiňte, ţe jsem si zabrala
těchto pár řádek v Kryrské rozhledně, ale rozhodla jsem se
napsat na téma knihy Cesta 1945 – 2010.
Na tuto knihu jsem se poměrně těšila a očekávala, ţe
zde bude něco o historii Kryr, která se udála, jak je
uvedeno v názvu, v těchto letech a ţe to bude taková
menší kronika jiţ daných let, která by opravdu neměla
chybět v ţádné kryrské rodině. Bohuţel překvapení a
spokojenost s knihou se nekonalo nýbrţ velké zklamání.
Kryrská rozhledna
Moc dat a faktů, aţ na údaje o základní škole, v knize
není. O dobových fotografiích nemluvě.
Informace o dvou největších podnicích, které
zaměstnávali většinu obyvatel z Kryr jsou velmi malé aţ
mizivé. Určitě kaţdý ví jaké to podniky mám na mysli.
Ano máte pravdu, mluvím o cihelně a sklárně. Zde je
opravdu jen pár řádek a zřejmě nebyli osloveni ti správní
pamětníci. Určitě by o cihelně mohl mluvit pan Josef
Kadavý, který zde strávil několik let i jako ředitel. Co je
však ostudné a nezapomenutelné a co mě donutilo napsat
těchto pár řádek je nezmínění jména Antonín Malinský.
Několikaletý, oblíbený ředitel Sklárny a i člověk , který
se zaslouţil o první počítače na místní základní škole. Za
jeho éry vedení továrny se ukončila jedna kapitola ţivota
sklárny a lidí ,kteří v ní pracovali a začala se psát další,
zcela nová kapitola a to jejím zbouráním a na místě
postavení zcela nové továrny a jejího provozu. Chybí mi
zde i starší dobové fotografie, protoţe lidé kteří se do
obce a dnes jiţ města přistěhovali v pozdějších letech
vůbec nepamatují ,jak vypadala sklárna a jak vysoký byl
komín, který byl součástí továrny, kde stávala jídelna,
v které se konaly nezapomenutelné mikulášské nadílky pro
děti atd. Schválně píši Sklárna a ne Glaverbel nebo AGC,
neboť jsem člověk ,který zde od narození ţije a to jiţ 37
let a pro mě a určitě nejen pro mě to je a vţdy bude
Sklárna. Toto větší pozastavení a více údajů by zcela
určitě potěšilo lidi, kteří zde strávili většinu svého ţivota a
kteří by rádi ukázali svým potomkům tuto knihu a strávili
nad ní ne jeden večer.
Jak jsem jiţ podotkla, očekávala jsem v knize toho
daleko více a tak jako mě moje matka a babička vyprávěli,
ţe místo bytovek na Hlavní ulici stál kravín, kam se
chodilo s konvicí pro mléko, tak jsem si já představovala,
jak budu u této knihy ukazovat svým potomkům co jiţ
dnes není pravdou. Kde na Hlavní ulici byla prodejna
obuvi, v které prodávala pani Pavlů, kde byly sluţby pro
obyvatele Kryr: kadeřnictví - kde pracovali opravdu
dlouhou dobu 3 kadeřnice, které stříhaly všechny děti a
ondulovaly všechny ţeny ţijící Kryrech v 70- 80 letech.
Kde byla sluţba pro obyvatele v podobě mandlu a kde se
nacházelo krejčovství.
Zřejmě jsem od knihy očekávala více neţ měla a má
splňovat a chci věřit tomu , ţe vydání této knihy není
pouhé zviditelnění některých představitelů obce.
Kaţdý člověk má několik méně či více vlastností a
jednou z těch hezkých vlastností je skromnost. Ať si kaţdý
čtenář udělá nad těmito řádky svůj názor a moţná i
pochopí co vlastností skromnost chtěl básník říci. Jen
ţádám, nekamenujte mě, protoţe máme svobodu vyjádřit
kaţdý svůj vlastní názor.
M. Frošová ml.
9
DO TŘETICE O KNIZE
Stojím na rozcestí. Předcházející článek je hotový a právě
přišel první upřímný a podepsaný kritický ohlas. Mám
něco na mojí glose měnit či přidat? Říkám ne, ani slůvko.
Mám tedy ten kritický příspěvek pitvat větu po větě a
vysvětlovat, polemizovat podrobně? Opět píši ne, nebylo
by to fair-play. Musel bych totiţ sáhodlouze vykládat o
technických limitech knihy ( počet stran, fotografií, cenové
kalkulaci, atp. ). Autoři měli pochopení, kdyţ jsme je
ţádali o pokrácení textu ( mykologové, kynologové,
SPORCLUB, SDH, ad.). Odkazoval bych autorku, aby si
přečetla poslední odstavec předmluvy, kde starosta
přiznává, ţe nelze podchytit vše. Například o „Sklárně“ by
mohla vyjít celá kniha! Velké firmy mají vlastní archiv,
tiskového mluvčího, AGC dokonce nákladný kvalitní
časopis s redakcí v Teplicích. Vím, v naší publikací chybí
prosté lidské popovídání, „jmenovačka“, ale my jsme
respektovali tzv. oficiální prezentaci firmy takovou, jaká
byla, tedy bez podrobnějších personalistik, a tudíţ
výborný ředitel p.Malinský chybí. To samé platí o
QWERT RUBBER, kde absentuje jméno průkopníka
výroby pryţe v Kryrech p.Nesvadby. Samostatnou
kapitolu by si třeba zaslouţil i oddíl Asociace sportu pro
všechny, kde se úspěšně dlouhou řadu let věnuje mládeţi
p.Lávičková, jeho historii psaly i p.Ondrejčíková a autorka
příspěvku p.M.Frošová,ml. Ta zde aktivně pracuje dodnes.
Na kapitolu by vydala historie kaţdého kryrského obchodu
či provozovny. Pak by ale ani třeba 270 stran na publikaci
nestačilo ….. STOP.
Ponechme autorce právo vyjádření, citujeme její příspěvek
doslovně a bez jakékoliv korektury.
P.S.: Váţená pani Miroslavo Frošová,
bohuţel jsem neporozuměl
naráţce či podtónu o skromnosti v závěru Vašeho
příspěvku, „jak chtěl básník říci“. Autoři podle mě
přistupovali k tvorbě s těmi nejčistějšími úmysly. Za
kaţdým textem je skryto mnoho práce, nikoliv pro
zviditelnění a nějakou pofiderní slávu, ale pro památku
současným i budoucím generacím. Zní to vznešeně,
princip je však pravdivý.
Bydlím v Kryrech zhruba osmnáct let ( nestydím se, ţe
jsem „náplava“) a mám moţná jen naivní iluzi, ţe zde ţije
mnoho skvělých lidi, bez přehnané pýchy a jedu ve
slovech nebo činech. Nechte mi to zdání i naději….
S úctou Mgr.Kamil Kraus
Kryrská rozhledna
Historie kryrského skautingu
Váţení občané !
Všichni dobře víme, ţe dne 27.9.2010 proběhl křest
knihy „Cesta 1945-2010 v Sokolovně v Kryrech. Kniha je
skutečně velmi pěkná a bude pro nás památkou a
vzpomínkami na celý ţivot. Vzhledem k tomu, ţe jsem
zde v Kryrech spoluzakladatelkou organizace Junák, která
v té době byla nejsilnější dětskou organizací, ráda bych
vás všechny trochu podrobněji seznámila s historií a
uvedla zde i jména lidí,kteří při zrodu této organizace nám
pomáhali a určitě si i zaslouţí, aby se o nich vědělo.
Těchto lidí jsem si vţdy váţila a váţím za jejich
příkladnou práci a pomoc stále a tak si zavzpomínejte se
mnou:
Je 17. listopad 1989, který je po dlouhé době opět dnem
„SVOBODY“. Po dlouhých dvaceti letech zazářilo nad
modrou oblohou jasné sluníčko nad mnohými
organizacemi, které do dnešní doby byly zakázané a tak to
bylo i v případě dětské organizace Junák.
S manţelem Evţenem Veselým mne napadlo
prohlédnout si staré, některé jiţ vybledlé skautské
fotografie z roku 1968 aţ 1970, kdy jsme v Kamenickém
Šenově zaloţili dětskou organizaci Junák, která bohuţel
trvala jen dva roky a pak její činnost byla zakázána.
Napadla nás tehdy myšlenka zaloţit tuto organizaci i zde
v Kryrech a to jsme také uskutečnili.
Mezi prvními, kteří nám podali pomocnou ruku byli:
Milan a Vlasta Tichoňovi z Vroutku, dále pak Hela
Kocandová, Standa Hokeš a Zdena Krátká. Činnost
skautského střediska v Kryrech jsme zahájili 1.března
1990 a to díky MNV a Občanskému fóru jiţ ve své
klubovně v budově Kulturního střediska. Na tuto
slavnostní schůzi přišel i bratr V.Šafařík starší, který nám
předal historickou vlajku Junáka z doby, kdy i on ve
skautingu pracoval. Bylo zde také dojednáno, ţe středisko
bude sestávat z Kryr, Vroutku a později i Valče. Při
řádných volbách dne 1.3.1990 byl zvolen vůdcem
střediska Evţen Veselý. Koncem měsíce března všichni
noví činovníci sloţili Nováčkovské zkoušky a byli tak
připraveni sloţit skautský „SLIB“. To jiţ ale probíhaly
první schůzky, první brigády, abychom si našetřili nějaké
peníze na připravovaný letní tábor v roce 1991. V té době
jsme měli 14 dětí a 7 činovníků, kteří, aby mohli vést děti
sloţili činovnický slib 7.dubna 1990 v Ţatci. Domnívám
se , ţe to byl nezapomenutelný den nejen pro mne a mého
manţela, ale také pro všechny, kteří slibovali a byli to :
Hela Kocandová, Zdena Krátká, Standa Hokeš a
z Vroutku Milan a Vlasta Tichoňovi a bratr Mirek. Já
s manţelem jsme jen slib opakovali. V té době se také
začaly tvořit prvé druţiny děvčat a chlapců /Veverky,
Sojky, Rackové, Rychlé šípy/, které vedly sestry Zdena,
Vlasta Hela a já a bratři Evţen a Standa. Jak dny ubíhaly,
10
dětí přibývalo, z čehoţ jsme měli velikou radost, ale
přibývaly i starosti.
Náš první společný výlet se konal 21.4.1990 na hrad
Křivoklát, kdy jelo 27 dětí a 6 činovníků a velmi se tento
výlet vydařil. Přibývaly i brigády, jako např. natírání plotu
v Jednotě, úklid cesty ke sklárně, sběr ţeleza i papíru a i
lesní brigády. Naše středisko nutně potřebovalo peníze a
tak jsme dělali co jsme mohli. Začínají nám i jiné starosti –
bratr Standa se odstěhoval, 31.5.1990 byla zahájena
činnost oddílu Vroutek, takţe bratři Milan a Mirek a sestra
Vlasta z Kryr odchází aby se o své oddíly postarali.
Z kryrského střediska odchází také sestra Zdena
z rodinných důvodů – má dvě malé děti. Nedá se nic dělat,
budeme shánět nové činovníky. Mezi tím naše středisko
získalo určitý obnos od Národní fronty na stany, a tak je
Evţen jel do Prahy koupit. Sláva - máme pět krásných
stanů a já jsem se zase domluvila s paní Hachovou, ţe nám
ušije vlajky střediskovou a druţinové. To také učinila, za
coţ jí patří náš velký “DÍK“. Také jsme s Helou urputně
sháněly kroje a skautské doplňky pro děti. Věřte, ţe
starostí jsme všichni měli nad hlavu. Nebyly však jen
starosti, jezdili jsme s chlapci a děvčaty na různé výlety,
které byly vţdy plné her a soutěţí. Např. Březnice, Krásný
Dvůr, Plzeň, koupaliště Rakovník a mnoho dalších výprav
i na kolech – za krásami matičky přírody.
Teď je ale třeba, abych také něco napsala o našem prvém
skautském „SLIBU DĚTÍ“, který se konal 27.10.1990 na
kryrské rozhledně. Slibovalo tehdy 22 dětí a závěrem
zazněla „SKAUTSKÁ VEČERKA“ a nechyběl ani
„GILLWELSKݨ“ kruh. Děti – nikdy nezapomeňte – co
jste slibovaly !
V prosinci jsme se také všichni Kryrští zúčastnili
skautského SLIBU ve Vroutku, který byl rovněţ důstojný
a rozehřál mnohá srdíčka svou působivostí.
Toto je prvá část mého vzpomínání na začátky
skautingu v Kryrech a v příštím čísle ROZHLEDNY
bude pokračování.
/Vzpomíná členka Svojsíkova
oddílu Stanislava Veselá/
VOLBY
Tuhle se mě na ulici zeptala jedna paní, jestli budu
v nadcházejících komunálních volbách kandidovat na post
starosty Kryr. Já za takový projev důvěry hrozně moc
děkuju – potěšil mě, ohřál na dušičce. A pobavil. Potěšil
proto, ţe nejsem zdejší. Stal jsem se známým, do jisté
míry snad trochu i místně populárním; proto, ţe
vypomáhám s Kryrskou rozhlednou, ţe se moje příspěvky
do ní čtou a ţe se snad i líbí. Ţe se podařilo (snad i mým
skromným přičiněním), ţe je tento obecní zpravodaj
čtenáři vyhledávaný o něco víc, neţ v minulosti býval.
Kryrská rozhledna
Pobavil proto, ţe i kdybych nějaké politické ambice měl,
v Kryrech jsou v současnosti naprosto nerealizovatelné.
Technicky - uţ proto, ţe ačkoli zde ţiju, nejsem tu trvale
hlášen. Navíc, i kdybych měl být jakýmkoli přínosem (?),
nejsem potřeba.
Do zastupitelstva v Kryrech v roce 2010 totiţ
kandiduje devětasedmdesát občanů. V zastupitelstvu města
jich pak zasedne třináct. Znamená to, ţe pouze 16% ze
zmíněné (téměř) osmdesátky dostane příleţitost, moţnost
se na správě a fungování města podílet.
Mohu-li si dovolit na těchto stránkách vlastní názor,
pak bych chtěl říci, ţe jsem svým zaloţením
tradicionalista. Tedy člověk, který se drţí starých a
osvědčených, časem ověřených věcí a metod. Jsem člověk,
který je díky své profesi vnímavý a často vidí i to, co jiní
minou bez povšimnutí. Jsem také někdo, kdo se ve svém
ţivotě setkal s dlouhou řadou lidí, kterých se ptal na jejich
názory. A byli to lidé i z nejvyšších pater politiky této
země, jejichţ vize jsem měl následně moţnost
konfrontovat s realitou. Proto mám, alespoň do jisté míry,
schopnost srovnávat.
Například předvolební kampaň. Jestli ta například
v Praze běţela se vší razancí uţ dlouhé týdny před
volbami, v Kryrech byl poměrně klid. Tady se začal
předvolební chleba lámat, tady se začalo lákat a slibovat aţ
na poslední chvíli, ale i zde, stejně jako v Praze nebo
Podbořanech, se tak dělo poměrně svérázným způsobem. I
v našem městě se objevily letáky: na nich někdo
fotografoval výsledky své práce a dokázal ve volebním
programu slibovat konkrétní věci, zatímco druzí se
chvástali toliko povšechně, obecně. A nejen to – šli i dál.
Například ti, kterým na Kryrech záleţí, jak ve svém
volebním letáku neopomněli zdůraznit, slibují provést (a
teď cituji:) „důsledná jednání o rekonstrukci hlavní
průjezdové komunikace ve městě.“ Přitom jsou to titíţ, za
jejichţ vlády nad ústeckým krajem odešlo kamsi do
neznáma 220 miliónů korun, jeţ byly připraveny na
rekonstrukci komunikace Podbořany - Očihov -Kryry Petrohrad, která měla proběhnout v letech 2008 – 2009.
Pokud pak jde o fotografie, na letácích, s nimiţ oslovili
místní, potřebovali vyfotografovat sami sebe (patrně
proto, aby bylo zřejmé, o koho vůbec jde), přičemţ
úsměvný je ten fakt, ţe se k focení nedokázali všichni ani
sejít, takţe se pochlubili snímkem svého příznivce.
Vzorem nechť je všem občanům ten, kdo předvedl, jak se
má správně tunelovat vlastní firma. Boţe…
Šéfredaktor Pavel Macák se v 37. čísle (16. září 2010)
Podbořanského regionu v příspěvku „Volební maglajs“
zmiňuje o „náhlém podbořanském zájmu“ o veřejné dění.
„Kde se najednou vzalo 226 nových tváří,“ píše
v úvodníku, „které chtějí přetvářet město k obrazu svému?
Pravidelně chodím na všechna zastupitelstva, ale většinou
tam z občanů města nikdo nechodí. A tak, když se
zamyslíme nad jmény na jednotlivých kandidátkách,
nestačíme se divit, kdo všechno chce čtyři roky
11
rozhodovat…“ Ruku na srdce – není to v Kryrech
podobné?
Jsem přesvědčen o tom, ţe stávající reprezentace města
Kryry strčí do kapsy všechny ty, s nimiţ jsem se kdy
setkal. Myslím v tom „velkém“ světě. Jsem toho názoru,
ţe by bylo hloupé chtít měnit něco, co funguje, co
prosperuje, co je pro dobro nás všech. Kryry myslím si
mohou být pyšné na to, co především v poslední době
dokázaly udělat – podotýkám, ţe bez toho, ţe by město
dluţilo. Naopak – dnešní představitelé města dokázali, ţe i
v průběhu celosvětové ekonomické krize lze z dluhů, jeţ
jim zanechali jejich předchůdci, vybřednout. A víc. Kryry
dnes hospodaří nejen s vyrovnaným rozpočtem, ale i
s přebytkem: jak bylo uvedeno na posledním
zastupitelstvu obce, v městské pokladně je připraveno 5
miliónů korun jako prvotní vklad pro případ, ţe by Kryry
dostaly dotaci na výstavbu sportovního areálu nad školou.
Dokázali to ti, které si Kryrští v posledních dvou
volebních obdobích jako své zastupitele zvolili. Myslím,
ţe dobře - jsou to totiţ lidé, za nimiţ stojí řádná porce
kvalitně odvedené práce, s níţ máme moţnost setkávat se
na kaţdém rohu. To, bohuţel, není pravidlo, které by
v městech České republiky obecně platilo. A já to vnímám
jako dobrý příslib do příštích let.
Kryrští občané dostávají v těchto dnech
prostřednictvím volebních lístků do rukou skutečně ostrou
munici. 15. a 16. října bude jen na nich, jak ji pouţijí.
Jsem optimista – za tu krátkou dobu, co v Kryrech ţiju,
jsem nabyl přesvědčení, ţe Kryrští jsou moudří a soudní
lidé, kteří - kdyţ budou střílet - pak na „škodnou“, nikoli
proti svým zájmům, nikoli do vlastních řad. Pevně věřím
tomu, ţe v Kryrech ţijí lidé, kteří si i pamatují. Třeba na
to, ţe v nedávné minulosti si dokázali zvolit zastupitelstvo,
které radnici přebíralo s přebytkem téměř 9 miliónů korun,
aby ho za čtyři roky odevzdávalo se čtyřmi milióny dluhů.
Chyby mají smysl pouze v tom okamţiku, kdyţ se z nich
člověk dokáţe poučit. Podle mého názoru to kryrští
občané umí.
Pavel Ďuran
ASIJSKÉ BISTRO KVĚTA
Kryry se ve čtvrtek 16. září 2010 zařadily mezi ta světová
města, za jejichţ hradbami lze okusit lahůdky čínské
kuchyně - ta si vydobyla výsostné postavení na celém
světě (společně například s kuchyní francouzskou nebo
italskou).
Kryrská rozhledna
Jaká vlastně je čínská kuchyně? Jejím základním
pravidlem je pouţívání čtyř jednotek dokonale sladěných
ve výsledném produktu v kompaktní celek: jde o chuť,
vůni, barvu a kompozici. Vzhledem k tomu, ţe obyvatelé
Číny měli, a mají je i dnes, velmi početné rodiny, museli a
musí šetřit potravinami i otopem nepoměrně více, neţ
tomu bylo a je v našich zeměpisných končinách zvykem. Z
toho vyplývá i to, ţe byli přinuceni naučit se vyuţívat svá
pole mnohem intenzivněji a lépe, neţ jejich protějšky v
Evropě. I proslavená vyklenutá pánev wok je důsledkem
potřeby šetřit. Zajišťuje totiţ rychlý přenos tepla a dají se v
ní připravit různé potraviny najednou. Ty, které jsou
usmaţené rychleji, se odsunují na chladnější okraj, ale
stále se udrţují teplé. To nedokáţe ţádná jiná, byť
sebelepší pánev. Olej se pouţívá téměř vroucí - proto
Číňané dávají přednost oleji, který se snadno nepřepaluje,
nejčastěji arašídovému. Dají se pouţít i jiné druhy, kromě
olivového. Zelenina i maso jsou krájené na malé části, aby
byly hotové co nejdříve. V čínské kuchyni totiţ neexistuje
pečeně nebo zelenina, která by se připravovala dlouhé
hodiny, pokrm musí být hotov během několika minut.
Jako suroviny nejvíce pouţívají vepřové a kuřecí maso,
čerstvé ryby, rýţi a nudle, ze zeleniny, bez které si
nedokáţeme představit ţádné čínské jídlo, je to především
zelí, pórek, salátová okurka, česnek, cibule, brokolice a
květák. Zajímavostí této v Kryrech donedávna exotické
kuchyně je to, ţe nemá v oblibě moučníky, ani jiná sladká
jídla. Další zvláštností je způsob podávání polévky, kterou
Číňané nepojídají na začátku, ale jako poslední chod menu
nebo jako předěl mezi jídly různých chutí. Z koření jsou
nejpouţívanější chilli papričky a pepř, ať uţ černý nebo
bílý. Není bez zajímavosti, ţe se v Číně v podstatě nesolí –
i přes to má díky mnoha druhům chilli vynikající chuť.
12
Kryrská rozhledna
Takových kulinářských specialit se však Kryrští patrně
nedočkají. Alespoň zatím nová provozovna ţádný hmyz
nenabízí. Vaří se tu velmi podobně jako v ostatních
čínských restauracích, jeţ v posledních letech u nás rostly
jako houby po dešti. Nové bistro (najdete ho na Hlavní
ulici) nese název „Květa“, coţ je vzhledem k jeho
provozovatelům, kteří asijský původ rozhodně nezapřou,
jméno poněkud netradiční. Otevřeno má od devíti do
devatenácti hodin(od pondělí do soboty,neděle zavřeno) a
Kryrské rozhledně nezbývá, neţ místním gurmánům
popřát dobrou chuť!
Pavel Ďuran
Foto z Pekingu: Tomáš Kamm
Doslova exhibicí čínského kuchařského umu jsou pak
„jídelní trţnice“. To je exploze, ohňostroj, gejzír barev,
vůní, nejrozmanitějších chutí poţivatin připravených i z
těch pro nás nejbizardnějších zástupců světové fauny i
flóry. „Pro středoevropana je to záţitek,“ napsal mi před
časem z Pekingu blízký příbuzný, který na cestách Čínou
strávil několik měsíců, „Dali jsme si pár normálních věcí a
Jarda si jako zákusek koupil smaţené cikády. K prvnímu
soustu ho sice muselo povzbuzovat pár čínských turistů,
ale nakonec zavřel oči a jednu zbaštil. Prý to tak špatné
nebylo, přičemţ se na potvrzení svých slov pustil
neohroţeně do zbytku. Nezhynul bídně v ukrutných
křečích, neměnil ani barvu… a tak jsem nakonec od něj
ochutnal kousek i já – upřímně, svíčková to není – jen
jsem pak asi dvacet minut z mezer mezi zuby vyndával
hmyzí noţičky, které mi tam zůstaly…“
Houbaři nezklamali aneb vydařená
výstava hub
Konečně jsme se trefili skoro do středu pomyslného terče termínu s růstem hub-i kdyţ to nebyla desítka, tak spíše
osmička či devítka. Ve čtvrtek 30.9.2010 se „rojili“ v řadě
lesních komplexů (Kníţeháj, Petrohrad, Hubert ,
Vroutecko, Ţihelsko, Tis,atd.) kryrští houbaři a jejich
přátelé, aby nasbírali co nejvíce exemplářů právě
rostoucích hub, odborně řečeno vzorků na výstavu, která
se po odmlce v minulých letech mohla v Kryrech
uskutečnit. Ve stejném čase ji totiţ také mykologové
pořádali v desítkách míst ČR, souběţně dle našich zpráv
například v Ţatci, Plasích, Praze aj. Museli jsme se poprvé
od smrti našeho zakladatele a hlavního experta p.Gusty
Hermana vypořádat se všemi náleţitostmi sami. Myslím
si, ţe – i kdyţ on byl velice náročný a málo chválil – tak
by měl radost z pokračovatelů tradice. Samostatnou
koncepci jsme si stanovili jako přehlídku pro praktické
houbaře, tedy nikoliv honbu za spoustu vzorků, ale aby si
lid houbařský (přece, co Kryran, to houbař) doplnil
znalosti o nejběţnějších houbách, co potkává v lese,
rozšířil si sortiment sběru ( kromě tradičních : hřib,
13
křemenáč, kozák, klouzek, atd. sbíraných stále dokola) o
další konzumní výtečné houby a také se vyvaroval záměn :
václavka-šupinovka kostrbatá (také jedlá), výtečná čirůvka
zelánka-nejedlá čirůvka sírová, ryzec pravý-ryzec kravský,
atp. Podařilo se vystavit 198 druhů, mezi nimi i některé
raritní jako strašidelně černý šiškovec, lošák jelení, bílý
kozák (albín), oslí ouško, atd.atd. Píši raritní i v době
sběru, neboť na rozhraní září a října končí klouzci,
obdivuhodné jsou letos stále krásné lišky, hrana zvoní také
strakošům ( lidově se jim také říká kačenky, ševci,
podmáselníci i třeba „husí pupek“), ryzec pravý také jiţ
nebyl očekáván, a přesto nechyběl, stejně jako kapitální
hřiby smrkové (největší 1 kg 53deka). Naopak nyní se
rozvíjejí kloboučky václavek, nastupují čirůvky a další
pozdně podzimní houby. Vraţedná muchomůrka zelená
nebyla nalezena, rovněţ tak krásný kozák kapucínek, zato
ještě kotrče na drţkovou polévku zdobily výstavní stoly….
Jak jsem jiţ předeslal, druhů mohlo být ještě více, ale
záměrně jsme nesbírali různé droboučké a křehké
helmovky, slizečky, čepičatku močálovitou atp., usilovali
jsme o vetší houby, nebo zajímavé : však nám dala zabrat
třeba hadovka smrdutá, (musela být přikryta
propylénovým pytlíkem, jak zaváněla).
Přál bych vám vidět tu perfektní týmovou souhru při
přípravě a instalaci výstavy. Neúnavný a zkušený
organizátor Milouš Archman po tři dni řídil i radil, na
začátku výstavy pak ještě průběţně stejnou dobu určoval
houby nepostradatelný expert Jaromír Konderla, u
přejímky hub se činil pracovitý i nápaditý Vilda Foltán,
výzdobu i instalaci jako vţdy zvládal šikovný Ota Hubka,
nechyběl náš předseda-zkušený Jan Macko, kolem aktivně
pomáhali skvělí houbaři, kteří přinesli úlovky a ještě se
zapojili do práce : Ing.Vladimír Frank, Karel Precht,
Václav Milota, aţ od Kraslic přijel Jaroslav Kučera….
Nelze neţ velkou pochvalu udělit nové člence Drahušce
Vaškové (odvedla spoustu práce ve prospěch akce), na
přípravě se podílela také p.Miluška Mistrová a
samozřejmě k tradičním oporám patřili p.Slávka Justrová
s dcerou Petruškou ( obě věnovaly výstavě prakticky tři
dny volného času). S takovými „tahouny“ se výstava přeci
musela podařit, a to se bojím vyjmenovat všechny další
členy i přátelé, protoţe bych na někoho jistě zapomněl.
Díky za přízeň i konkrétní pomoc!
V pátek 1.10. v 9,00 hod.začali do KD proudit po celé
dopoledne ţáci z místní ZŠ(11 tříd-242 ţáků,všichni vstup
zdarma jako dík mykologů za podporu od Města Kryry).
Všem se pečlivě věnovali s pedagogickým taktem odborně
fundovaní pánové Konderla a Archman. Tahle osvěta má
svůj
význam
a
návaznost
ještě
ve
škole:
v č.j.,přírodopisu,výtvarné výchově,atp.
Kryrská rozhledna
Odpoledne jiţ patřilo veřejnosti. Hlavně sobotu 2.10. měli
organizátoři radost z návštěvy řady občanů. Úspěch slavila
skvělá myšlenka propojení výstavy hub s výstavou
krásných olejomaleb(na 40 obrazů s přírodní tématikou)
petrohradského výtvarníka Ladislava Fodora (manţelé
Fodorovi jsou členy MK). V anotaci jeho děl bylo
uvedeno, ţe rozdává ve svých obrazech radost. Byla to
pravda….
Kdo přišel, rozhodně nelitoval, dokonce mohl ochutnat
specialitu „houbové matesy“ či jiné lahůdky,dokonce
obdrţel recept. Vypadalo to tam jako, a nejen jako, na
rodinném setkání přátel. Je vidět, ţe se lidé potřebují
sdruţovat,pobesedovat si, zastavit se v tom spěchu sloţité
doby. Výstavu zhlédlo celkem na 550 osob. Výborná
atmosféra celé akce je tou největší odměnou pořadatelům
z MK, kteří srdečně zvou další občany do svých řad.
Pěknou příleţitost mají v neděli 21.11., kdyţ přijdou do
KD od 13,00 na tradiční DEGUSTACI (soutěţní
ochutnávku zavařených hub). Budeme symbolicky
zamykat les, přijede nám zahrát k tanci i společnému
zpěvu populární p.Valika Janečková. Všechny houby
budou jedlé,nejen přeţijete,navíc proţijete pěkné chvíle
mezi kryrskými mykology.
Mgr.Kamil Kraus
CIRKUS RODOLFO
Cirkus byla původně starořímská kruhová nebo
oválná stavba určená pro závody koní a povozů. V
dnešním, přeneseném významu slova, se většinou jedná o
kočovné společenství účinkujících umělců, kteří bývají
označování jako artisté (akrobaté, krotitelé zvířat,
krasojezdci, klauni apod.). V některých vystoupeních
účinkují také cvičená exotická zvířata jako medvědi, opice,
tygři, lvi, sloni, velbloudi apod. Oblíbeným cirkusovým
zvířetem je kůň, popřípadě jiná domácí zvířata (např. psi).
Představení se obvykle konají v oválné aréně pod velikým
cirkusovým stanem - šapitó. Aréna je obklopena lavičkami
pro diváky a po obvodu manéţe bývá několik skupin
14
Kryrská rozhledna
sedadel, které se nazývají lóţe. V současné době působí
v ČR okolo třiceti cirkusů. Jeden z nich ve dnech 4. a 5.
října navštívil také Kryry - cirkus Rodolfo. Radost udělal
především dětem, protoţe právě jim byla jeho představení
určena především. Ale samozřejmě nejenom jim.
Cirkusový stan vyrostl v pondělí během několika málo
hodin na fotbalovém hřišti nad školou. Před sedmnáctou
hodinou se začali scházet první návštěvníci a hned první
den se jich tu sešla více neţ padesátka. Představení bylo
milé, příjemné, vtipné. Vtipné gagy rozesmály nejen děti,
ocenili je často i dospělí.
Desítka varietních umělců bavila kryrské bezmála
dvě hodiny. Nechyběli klauni, ţongléři, představil se vrhač
noţů či fakír, který si ustlal na desce s hřebíky, aniţ by po
produkci připomínal cedník. Byla tu i břišní tanečnice
Erika (nejmladší členka vystupujícího souboru), která se
vlnila vprostřed manéţe s půldruha metrovým hroznýšem
na krku. Fakír se pak „pomazlil“ s dobře čtyřmetrovou
krajtou. Had byl tak těţký, ţe ho pod šapitó museli přinést
tři muţi. Ale nebyli samozřejmě k vidění jen hadi.
Cirkusoví umělci předvedli drezúru dvou poníků, na
kterých se o přestávce mohly děti i svézt. Příjemné bylo
také vystoupení kamerunských koz a během programu
vystoupili i dva pejskové.
Exotické zvěře (s výjimkou zmíněných hadů) se
kryrští diváci nedočkali. Cirkus Rodolfo patří mezi ty
menší, takţe se klece pro divoké šelmy nestavěly. Přece
jen se však diváci seznámili například se slonem Dumbo,
jímţ se stal stříbrnosrstý pudlík, nebo ţirafou, která nebyla
ničím jiným, neţ plyšovým kostýmem, do něhoţ byl
převlečen jeden z artistů. Chybělo i vystoupení iluzionisty,
coţ bývá tradičním cirkusovým číslem. Namísto toho
předvedl ředitel spolku (mimochodem na umění jeho a
jeho partnerky celé vystoupení stálo především)
povedenou skeč ze ţhavé současnosti, jakéhosi všudy a za
všech okolností trsajícího teenagera.
V úterý 5. října cirkus Rodolfo vystoupil
v Kryrech podruhé a pro tentokrát naposledy. „Opravdu
pro tentokrát,“ potvrdil Kryrské rozhledně ředitel cirkusu
Rudolf Navrátil, „určitě se do Kryr vrátíme. Nakonec tu
nejsme poprvé a místní publikum nám uţ jednou, to před
několika lety, zatleskalo.“
Pavel Ďuran
K RUŠENÍ VLAKOVÝCH SPOJŮ
K rušení vlakových spojů se naposledy ve svém
39. čísle vyjádřil také Podbořanský region. Kryrská
rozhledna krom toho získala vyjádření ing. Jindřich
Fraňka, vedoucího odboru dopravy a silničního
hospodářství Ústeckého kraje, který reagoval na závěry
signatářů petiční akce Petice za zachování osobních vlaků
na trati č. 160 v úseku Ţatec – Blatno u Jesenice na území
Ústeckého kraje, tedy petice, jíţ podepsalo také několik
stovek kryrských občanů. A to i přes to, ţe konkrétně pro
Kryry není tento problém aţ tak palčivou záleţitostí. To
vzhledem k tomu, ţe spěšné vlaky a rychlíky tu na rozdíl
od mnoha ostatních obcí zastavují a stavět budou i nadále.
„Ústecký kraj nemá odpovídající dopravní
koncepci,“ tvrdí se mimo jiné ve zmíněném dokumentu, „a
to minimálně pro tento úsek tratě – není moţné rušit
osobní ţelezniční dopravu v úseku Podbořany – Blatno u
Jesenice pro malé vytíţení vlaku.“
A jaký je tedy názor oficiálních struktur
Ústeckého kraje? Můţe se pyšnit dopravní koncepcí
nebo skutečně ţádnou nemá?
15
Ing. Jindřich Franěk,
vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Ústeckého
kraje
„Jiţ mnohokrát Ústecký kraj prezentoval finanční
situaci, kterou je potřeba při plánování veřejné dopravy
řešit,“ vysvětluje problematiku rušení některých vlakových
spojů ing. Jindřich Franěk, „Pokud jde o koncepci veřejné
dopravy, vycházíme z principu dráţní a autobusové
dopravy. Dráţní doprava dle našeho názoru má slouţit pro
dopravu občanů na delší vzdálenosti po kraji či v rámci
celé republiky. Autobusová zase má plnit význam
regionální. To je však případ právě dopravy na
Podbořansku. Osobní vlaky na trati 160 (alespoň na území
Ústeckého kraje) nemůţeme brát jako páteřní dopravu. Jiţ
dnes je nutné osobní vlaky z Podbořan přes Vroutek,
Kryry do Petrohradu doplňovat autobusovou dopravou,
neboť dráţní těleso je v mnoha případech vedeno mimo
centra obcí (Petrohrad, Stebno). Vzhledem k nutnosti
obsluhy obcí Lubenecka, Valče, Kolešova si nedokáţeme
představit občany z těchto obcí dovézt k vlaku v Kryrech
či Vroutku, nutit je k přestupu na vlaky a jet jednu nebo
dvě stanice do Podbořan.
Dále nevidíme jako přínosné obnovovat osobní
vlaky mezi Ţatcem a Podbořany. Všechny obce podél
trasy jsou obsluhovány autobusovou dopravou, která
nejenţe zajíţdí aţ k vlakovému nádraţí Ţatec, ale také
obsluhuje centra všech měst a obcí. Jízda autobusem ze
Ţatce do Podbořan je shodná s jízdou rychlíku.
Autobusová doprava na této trase je ve všední dny
provozována v intervalu 60 minut, coţ zajišťuje celodenní
potřeby občanů.
Autobusová doprava bude od 12. 12. 2010 vedena
po celé trase zrušených osobních vlaků a navíc bude v
intervalu 120 minut zajíţdět přímo do Ţatce. Interval linky
z Podbořan do Blatna je plánován ráno a odpoledne na 60
minut, dopoledne na 120 minut. Počítá se také se
zavedením 4 párů víkendových spojů, přičemţ spojení
Blatno – Kryry – Podbořany - Ţatec bude i nadále
zajištěno rychlíky, které budou posíleny o 1 pár vlaků, coţ
i nadále zajišťuje přímé spojení Podbořanska s
Chomutovem či Mostem. To znamená mimo jiné také
udrţování tratě v dobrém technickém stavu. Tím, ţe
některé autobusy z Blatna budou pokračovat aţ do Ţatce,
bude i nadále zajištěna moţnost přestupu na další
Kryrská rozhledna
autobusové spoje směrem na Chomutov, Most, Louny i
Prahu. Z Lubence a Vroutku bude navíc linka 768
pokračovat v Ţatci aţ k ţelezniční stanici, kde bude moţné
přestoupit na vlaky směr Postoloprty, Most.
Pokud jde o neobjednání osobních vlaků na trati a
posílení autobusové dopravy, nemusí to automaticky
znamenat stejný počet autobusů místo vlaků (omezení
dráţní dopravy Kadaň-předměstí - Kaštice). Takovýto
postup by mohl vést k dalšímu propadu trţeb. Objednáno
je tolik dopravy, kolik je dle našich zjištění potřeba.
Tvrzení, ţe autobusy mají tříměsíční výpovědní
lhůtu, takţe pokud se jim to nevyplatí, končí - a uţ nic
jezdit nebude, povaţujeme za zcestné a tak trochu
nepochopené. Ústecký kraj má se všemi dopravci
uzavřeny Smlouvy o závazku veřejné sluţby do konce
roku 2014. Ve smlouvě je pevně stanoven minimální a
maximální výkon. Pokud bude nutné provádět změny v
jízdních řádech, jsou k tomu ročně 3 termíny změn
jízdních řádů, jejichţ schvalování podléhá zákonným
ustanovením, konkrétně se jedná o zákon 111/1994 Sb., o
silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Výpovědní
lhůta 3 měsíce je stanovena v případě rozvázání smluvního
vztahu mezi Ústeckým krajem a dopravcem. To se však
netýká tohoto případu. Je také nutné říct, ţe veřejná
doprava objednávaná kraji, městy či státem není
výdělečná. Trţby vybrané od cestujících v Ústeckém kraji
pokrývají cca 1/3 nákladové ceny. Zbytek hradí kraj.
Pokud jde o úspory, lze sdělit, ţe Ústecký kraj
neobjednáním osobních vlaků ušetřil cca 105 tisíc
vlakových kilometrů. Autobusová doprava však v celé
oblasti Podbořanska bude posílena o cca 120 tisíc
kilometrů. Pokud jde o finance, nárůst předběţného
odborného odhadu prokazatelné ztráty činí v autobusové
dopravě cca 3 500 tisíce Kč.(domníváme se však, ţe ve
skutečnosti bude ztráta dosti niţší). Úspora neobjednáním
osobních vlaků na trati 160 je cca 7 000 tisíc Kč. Za
ušetřené finance jsme objednali například nový pár
rychlíků Most – Podbořany - Plzeň ve spolupráci se
Západočeským krajem se sídlem v Plzni.
Pavel Ďuran
Kryrská rozhledna
16
Společenská kronika
Akce v KD Kryry
Říjen
11.10. prodej
14.10. prodej
15 – 16.10 VOLBY
17.10. zvou houbaři na besedu o houbách od 13.00hod
19.10. prodej
27.10. prodej
Ţivotní jubilea
Beranová Jaroslava
Fenclová Marie
Hejdová Cecílie
Hradil Jan
Klímová Marie
Kraus Kamil
Ladmanová Vlasta
Lavičková Helena
Melník Ivan
Rothová Edith
Ing.Růth Petr
Salakvarda Jiří
Solčanský František
Strieborni Jiří
Šebek Stanislav
Šesták Petr
Šimon Josef
Kryry
Kučerová Alena
Strojetice
Listopad
8.11.
prodej
11.11. prodej
Při dokončování tohoto čísla Rozhledny přišel
e-mailem tento dopis, který si dovolujeme
otisknout v původním znění
Dobrý den pane starosto.
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme jim
pevné zdraví.
Chvíle nejkrásnější – narození dětí
Šimková Kateřina
Fenclovi Tomáš a Václav
Kryry
Chvíle nejsmutnější –poslední rozloučení
Hubka Josef
Viděl jsem v televizi reportáţ o Kryrech, ve které jste
vystupoval.Byl jsem překvapen, jak městečko dneska
pěkně vypadá, zaujala mě hlavně opravená rozhledna.
Já totiţ vzpomínám na svou první chmelovou brigádu v
roce 1960 s plzeňskou elektrotechnickou průmyslovkou
právě v Kryrech. Ve vzpomínkách mám Kryry bohuţel
jako šedivé nevýrazné místo, byli jsme tenkrát ubytováni
v dřevěných barácích připomínajících kasárna (nechci říci
rovnou koncentrák), na jídlo jsme chodili do dvora (mám
za to, ţe to bylo někde na hlavní ulici), seděli jsme tam při
jídle pod přístřeškem vedle odstavených zemědělských
strojů. Ještě si vzpomínám, ţe jsme se chodili koupat do
rybníka (teď na mapě ţádný nevidím) - chodili jsme k
němu od ubikací kolem nějaké sklárny (aspoň soudě
podle hromady starých střepů). I na rozhlednu
vzpomínám, tenkrát samozřejmě nepřístupnou.Inu, je to 50
let, dneska bych uţ ţádná ta místa nenašel, ale vy si moţná
vzpomenete, kde ty ubikace asi stály, případně kde mohla
být ta naše vyvařovna. Byl bych vám velmi vděčen,
kdybyste se pokusil ta místa nějak lokalizovat, třeba podle
čísel popisných. Ale to bych asi chtěl moc. 50 let je 50 let.
Jsem moc rád, ţe vaše městečko nyní tak hezky vypadá a
přeju mu i jejím obyvatelům jen to nejlepší.
Moje vzpomínky blednou, ale vzpomínky na spoluţáky i
naše učitele nic nevymaţe. Docela lituju ty současné
študáky, ţe ţádnou chmelovou ani jinou společnou
brigádu nezaţijou. Stejně tak si myslím, ţe i vojna by jim
prospěla.
Ale
to
uţ
je
jiné
téma.
Zdravím vás a vaše hezké městečko ještě jednou
Ing. Václav Kohn, toho času na penzi v Plánici u
Klatov
Stebno
Kryrský zpravodaj vydává MěÚ Kryry. www.kryry.cz
Připravuje:Hana Baladová,Dagmar Kazáková
[email protected]
Tisk: MěU Kryry