Teorie modernizace a rozvoje web

Transkript

Lenka Strnadová, POUZE PODKLADOVÝ MATERIÁL pro kurz MPT2, prosím necitovat.
NENÍ URČENO K PUBLIKACI ČI DISTRIBUCI!!!
TEORIE MODERNIZACE A ROZVOJE
ROZVOJ, POSTKOLONIALISMUS A TEORIE ZÁVISLOSTI
Přednáška KAP/MPT2, LS 2010/11
CO JE ROZVOJ?
-
rozvoj – tři významy
o atribut dějin
o konkrétní historický proces
o určitá sada politik
-
západní pojetí rozvoje – růst v základech západních paradigmat
o rozvoj organický, imanentní, směřovaný, kumulativní, nezvratitelný
a cílený
o strukturní diferenciace a komplexnost
o identifikace růstu s moderním ideálem pokroku – Condorcet, SaintSimon, Comte, Spenser, Marx
CO JE MODERNIZACE?
-
modernizace v praxi pojímána jako westernizace – první modernizoval
Západ – rozvoj v 50. a 60. letech pojímán jako imitace Západu
o kritika ze zemí třetího světa – LA
-
dlouho modernizace pojímána jako okcidentalizace – staví pouze na
individuální zkušenosti Evropy
-
používání na pomezí sociologie a historické sociální vědy, dějin přítomnosti –
rozšíření
-
německý historik H.-U. Wehler – Modernisierungstheorien – 1975 – shrnul
-
ale pojmy moderna a modernizace jako interpretační hledisko používá již
Loewenstein, Musil – ukazuje na tom česko-slovenský rozpad, pro analýzu
postkomunistického vývoje
MODERNÍ A TRADIČNÍ
-
otázka po charakteristice moderních společností – kvalitativní a
organizační rysy?
1
o problém povahy tradice a jejího místa v kulturním a společenském
životě
o tradice jako akumulace dlouho přijímaných zvyků, vazba na
minulost, nezpochybňující přijímání používání a symbolů
minulosti, jejich legitimizace pomocí minulosti, skarifikace
minulosti
-
základ – dichotomií koncepce tradičního a moderního
o Tönnies – Gemeinschaft a Gesellschaft
o Maine – status vs smlouva
o Durkheim – společnosti založené na mechanické vs organické
solidaritě
o Weber – různé způsoby legitimizace – tradiční, charismatická,
právně-racionální – tradiční element v moderních společnostech
značně oslaben, racionalita zaznamenala nástup
-
tradiční společnost – statická, malá diferenciace, specializace, mechanická
dělba práce, nízká úroveň urbanizace a gramotnosti
o politicky – elita – mandát od Boha
o vázaná zděděnými kulturními horizonty
-
moderní společnost – vysoká míra diferenciace, vysoký stupeň organické
dělby práce, specializace, urbanizace, gramotnost, vystavena masmédiím,
neustálé směřování za pokrokem
o politicky – participace mas, ne tradiční legitimita, poltiická
odpovědnost, sekulární hodnoty spravedlnosti, svobody a výkonnosti
o kulturně dynamická, orientace na změnu a inovaci
-
modernizace obecně – kontrola přírody pomocí bližší spolupráce mez ilidmi –
změna postoje k okolí, lidem, času
VÝVOJ TEORIE ROZVOJE
-
jako historický fenomén začala modernizace transformací Západu
-
zájem o modernizaci a rozvoj – po WWII - v souvislosti s problémy třetího
světa – ale otázky pevně spojené se základními problémy moderní
sociologie a teoretickým vývojem, který následoval
2
-
původ – poválečné debaty o globální budoucnosti liberalismu
-
nejúspěšnější studie modernizace – od organizací se systematickým,
supraregionálním či ne-regionálním zaměřením
o Princeton, MIT, Harvard, Committee on New Nations at Chicago, SSRC
Committee on Economic Growth a Committee on Comparative Politics
-
snaha řešit problém nedostatečného, zaostávajícího rozvoje
-
začátek teorií v 50. a 60. letech – pozornost nově osamostatněným
zemím – Afrika, Asie, později i LA, Čína, Rusko, i Evropa a USA
-
pokračuje imperialismem a ne-západní odpovědí na dopady imperialismu
RANÁ FÁZE VÝVOJE TEORIÍ MODERNIZACE
-
studie rozvoje na počátku 50. let – Západ se obává o nové státy v kontextu
začínající CW
o rozvojové země jako možní spojenci – dva bloky představují své
vlastní zkušenosti s rozvojem jako jediné, určující paradigma
o ale ve zkušenosti málo znalostí o zaostalosti
o Harvard University – Department of Socia Relations – pod
Talcottem Parsonsem – prvně nástin multidisciplinární teorie
modernizace
-
velký vliv na boje v CW v 50. a 60. letech
o první rozmach celé koncepce – pragmatické analýzy investičních
aktivit vyspělých zemí ve třetím světě – od počátků 60. let – BergSchlosser, Cardoso, Faleto
-
raná ekonomistická a eurocentrická fáze
o současný přístup více interdisciplinární a globální
-
dominantní paradigma rozvojové ekonomiky – klasický či neoklasický
pohled na svět – změna postupná, marginální, nenarušující, udržující
rovnováhu a bezbolestná, motivace je základem ekonomického růstu, růst
začne a pak už se nezastaví, obnovuje se sám, šíří se mezi národy a třídami,
každý z toho profituje
o tedy je pouze třeba vyřešit problém, jak porušit začarovaný kruh a
začít, pak už se to udržuje samo – vymanit se z pasti
o růst jako věčný proces, který bude pokračovat, jak se nastartuje
3
metafora sněhové koule
o velmi rychle si všimli, že v nerozvinutých společnostech je
dualistická ekonomika – zároveň rozvinutý moderní sektor a zaostalý
tradiční sektor
nové strategie v 50. letech – W. A. Lewis – potřeba
industrializace financované zahraničním kapitálem –
industrialization by invitation
dva sektory ale pojímané vlastně jako dvě fáze – postupně zmizí
rozdíly mezi nimi
o překážky rozvoje v tradičním sektoru – v 60. letech sociologické,
psychologické, politické faktory – tranzice vyžaduje změnu
v postojích – empatii (Lerner) – potřebu úspěchu, i sociální a politické
instituce
-
koncept modernizace – západní odpověď na postkoloniální emancipaci
o Edward Shils a Gabriel Almond – The Social Science Research
Council, Committee on Comparative Politics – adaptace Parsonse –
zjistit, jak se postkoloniální politika liší od industrializovaného
světa, jak by bylo možné sladit politický a sociální vývoj
v postkoloniálních zemích s rozvinutým světem
o Lucian Pye, Walt W. Rostow – MIT, Center for International Studies –
psychologická přitažlivost komunismu, možné strategie státu, jak jí čelit
– trochu autoritativní
-
celkově víra, že racionální, benevolentní, technokratický stát může vyřešit
všechny sociální a ekonomické neduhy
o v podstatě nerespekt k demokracii, pokud by stála v cestě rozvoji
-
později snaha vymanit se ze západního parochialismu disciplíny
KRITIKA TEORIE ROZVOJE A MODERNIZACE
-
význam upadá v 70. a 80. letech – konzervativní a postmodernistická
kritika
NEOLIBERÁLNÍ TEORIE
4
-
znovu jako neoliberální konstrukce v 90. letech
MAINSTREAMOVÁ TEORIE ROZVOJE A TEORIE MODERNIZACE
-
teorie modernizace – odpověď na rozvojovou ekonomii od ostatní
společenských věd – návrat ke starým mistrům – Durkheim, Weber, Marx –
hlavně v sociologii
-
v politologii – ne změna systému, ale zájem o změnu v systému – teorie
politického rozvoje – Almond, Werner, Powell, Apter - politická verze
teorie modernizace
o zájem o modernizaci politických institucí
SOCIÁLNÍ TEORIE MODERNIZACE
-
teorie modernizace – hlavně modernizace společenských struktur a
lidských postojů
o nejnovější manifestace evolucionismu
o modernizace jako endogenní proces, realizace existujícího
potenciálu – často ji ale spustí externí faktory, ale proces vlastně
imanentní
-
první polovina 20. století – studium Z Evropy, S Ameriky – dynamika
vývoje politiky a společností
-
po WWII – optimismus ohledně společenské změny
o teorie modernizace je oživením západního myšlení o rozvoji
o dvě osy dělení myšlenek teorie rozvoje
socialismus – kapitalismus
stát – trh
•
liberální model (Anglie), státní kapitalismus (carské
Rusko), sovětský model, keynesianismus (pozdní
kapitalismus), neoliberalismus
-
40. a 50. léta – povaha moderního života primární otázka – jak rozvinout
nedostatečně rozvinuté společnosti? – spojení se systémovou teorií,
strukturně-funkcionálním přístupem
5
o zkoumají se podmínky změny a stability různých typů společnosti,
popisují se charakteristiky a dynamika těchto typů, procesy
tranzice atd.
-
zpočátku hlavně rozpracovat základní charakteristiky tradičních a
moderních společností – indikátory socio-demografické a strukturální
-
socio-demografické typy modernizace – Karl Deutsch
o termín sociální mobilizace – shluky starých sociálně ekonomických
a psychologických vazeb erodují, lidé otevření novým způsobům
socializace a jednání
setkávají se s novými přístroji, budovami, produkty, masmédii,
mění bydliště, urbanizují, opouštějí zemědělská povolání, roste
gramotnost, příjem atd.
-
strukturně-funkcionální přístup
o tradiční společnosti – převaha partikularistických, askriptivních,
rozptýlených strukturálních charakteristik
o moderní společnosti – silný stupeň sociální diferenciace volných
zdrojů, nejsou askriptivní, fixované skupiny (jako rodová či teritoriální
příslušnost)
specializované a diverzifikované typy organizací
diferenciace mezi funkčně specifickými a kulturně či solidárně
organizovanými sdruženími
oddělení mezi rodovými vazbami, teritoriálními a
ekologickými jednotkami
rozvoj specializovaných a diverzifikovaných institucí ve všech
sférách
rozsáhlejší regulační a rozdělovací mechanismy a
organizace – trh, volby a stranická aktivita, byrokratické
organizace
otevřený a pružný systém sociální stratifikace
kulturní sféra – diferenciace systémů – náboženství, filozofie,
věda, nárůst vzdělanosti, sekulárního vzdělávání, komplexnější
6
systém pro kultivaci specializovaných rolí, expanze médií, číření
komunikace
nový kulturně-psychologický vzor – Daniel Lerner –
schopnosti jako přizpůsobit se rozšiřujícím se sociálním
horizontům, ego-flexibilita, širší oblast zájmů, silnější empatie,
důraz na rozvoj vlastní osobnosti, mobilitu, důraz na přítomnost
-
takovými modely se ještě zostřuje rozdíl mezi moderním a tradičním
o tradiční vnímáno jako něco, co musí být v zájmu modernity
odstraněno jako celek
-
mnohé první studie modernizace hodnotí, do jaké míry se společnosti blíží
modelu moderní společnosti
o ale už se přidávají podmínky vytvoření moderních společností
-
vytváří se první modely modernizace – silný vliv systémových a
behaviorálních přístupů
o rozdíly mezi různými společnostmi, mezi tradičními a moderními –
systémová autonomie, prostředí interní, externí
o tradiční společnosti popisované jako omezené a restriktivní,
moderní jako expanzivní a schopné zvládat čím dál rozsáhlejší
prostředí
o důraz na orientaci a schopnost zvládat změnu, hlavně ekonomický
rozvoj a industrializaci, implicitně to obsahuje i racionalitu a
svobodu
o centrální koncepce – koncept ekonomického růstu a empatie
o společnosti jako systémy, které se potýkají s interními a externími
problémy
krize identity
krize legitimity
krize penetrace vlády do společnosti
krize participace
krize integrace
krize distribuce
7
vznikají ze sociální mobilizace a procházejí různými fázemi,
stejně jako organizační struktury vytvořené k jejich zvládání
o předpoklad, že je jedna dobrá cesta, jak tyto problémy zvládat –
jeden dobrý tvar organizací a jejich fungování
-
podobné fáze vývoje a instituce ve všech společnostech
do společenských věd tak znovu evolucionismus a metoda fází vývoje,
nové hodnocení aspektů institucionálních charakteristik moderní společnosti
-
teorie konvergence – v důsledku si všechny moderní průmyslové systémy
vyvinou podobné institucionální charakteristiky – vlastně představa
nevyhnutelnosti pokroku k modernitě – politický a průmyslový rozvoj
-
podmínka rozvoje uskutečnitelné moderní společnosti trvalého růstu – zcela
zničit tradiční prvky a stále posilovat moderní aspekty
-
procesy modernizace různých ekonomických a politických institucí mají
podobný průběh
o jednou taková transformace v jedné oblasti, automaticky přerůstá
do oblasti jiné, proces je trvalý
-
např. Rostow – fáze ekonomického růstu
celkově předpoklad kontinuity modernizace
determinanta, vůdčí síla modernizace velmi často se hledá v ekonomické
sféře – ale brzy se upouští od exkluzivně ekonomického determinismu
o ne-ekonomické předpoklady – sociální mobilizace a rozšíření
empatie
-
také snaha o analýzu institucionálního vývoje, který umožní tranzici
k moderní společnosti
o Daniel Lerner – The Passing of Traditional Society – sled
urbanizace, gramotnosti, růstu masmédií, širší ekonomické participace
(vyšší příjmy), politická participace (volby)
-
jeruzalémský profesor S. Eisenstadt – sociologie – Tradition, Change
and Modernity – 1973
o vývoj sociálního, ekonomického, politického systému – vytváří
neustálou změnu, ale také s to zpracovávat změnu prostřednictvím
8
svých vlastních institucionálních dispozic- systém produkuje a
permanentně zvládá změnu
navazuje Giddens, Beck, Lash – reflexivní modernizace
DYNAMIZACE A DIFERENCIACE MODELU, ALTERNATIVNÍ ROZVOJ
-
modernizace – sociální změna – potřeba dynamické teorie
o diferenciace sociálních segmentů
o specifická orientace – politické, hospodářské, kulturní a civilizační
procesy – spojovány s novověkem, osvícenstvím, industrializací a jejími
důsledky
ale nejen difúze technických inovací s následnou sociální
adaptací
•
ve třetím světě se po industrializaci většinou žádná
další modernizace nekonala
-
zprvu se vůbec nezabývají společnostmi v přechodu, ale potom začínají
rozeznávat, že se liší a že mohou v této fázi zamrznout – neúspěch
modernizace či politický úpadek + podmínky, za jakých to nastane
o ale nejprve se neřeší v jaký politický řád to vyplyne, předpokládá se,
že se vrátí na cestu k modernitě nebo propadnou chaosu
-
model modernizace se do velké míry spoléhá na starší dělení
Gemeinschaft a Gesellschaft, patrimonialismu a byrokracie
o je třeba tuto dichotomii přeměnit v kontinuum
W. Rostow – The Stages of Economic Growth – nelineální
pohled na evoluci – ale stále poměrně zjednodušený
•
také naivní optimismus
o Huntington, Eisenstadt a další – mimo rozvoje se může objevit také
úpadek – duální schéma – nepředpokládá předem daný výsledek
o modernizace obsahuje velké množství změn a jejich sled či
simultánnost se různí
-
vyvrátil se předpoklad, že čím méně tradiční společnost, tím snazší
modernizace – nestačí jen destrukce tradičních forem, ta může vést jen
k chaosu
9
o v některých zemích modernizace pod vlajkou tradice – Anglie,
Japonsko
o někde sice proces zahájily anti-tradicionalistické elity, ale pak se
snaží tradici obnovit
-
celkově se zpochybňuje původní koncept v 50. letech
o neschopnost vysvětlit různorodost tradičních společností, jejich
interní dynamiky a nezávislý vývoj politických a ekonomických
komplexů
-
někteří zpochybňují i základní dichotomii mez tradiční a moderní
společností
o Marion Levy – různé elementy předmoderních společností – např.
Čína a Japonsko – pak to vede k různým cestám modernizace
o Apter
-
rozdíl mezi tradicionalismem – extrémnější a tradicí
o tradicionalismus extrémnější, fundamentální trvání na tradicích
-
upozorňuje se na trvalost tradičních prvků jako symboly apod.
o tradiční síly a skupiny se reorganizují a adaptují se, nezmizí – kasty
či kmenové jednotky
-
nový pohled – vztah rozvoje a tradice – tradice sice dysfunkční vzhledem
k jednomu typu rozvoje, ale může být kompatibilní s jinými neliberálními,
nekapitalistickými typy
o proti nim zastánci revolučního přístupu – pro rozvoj je tradici nutno
svrhnout
-
v nově vzniklých státech v úvodní fázi vliv moderního Západu, ale často
pak návrat k tradici
-
tedy
o možnost částečné modernizace některých segmentů stále tradiční
společnosti – může dokonce stabilizovat tradiční systém
o systémová uskutečnitelnost tranzitních systémů
Fred Riggs – studie Filipín, Thajska – vliv modernizačních sil
Z, vznik nového systému – tranzitní – vyvine si vlastní
10
charakteristiky a mechanismy stabilizace a sebeobnovování
-
uznává se, že nové systémy ovlivňují přetrvávající různé kulturní
orientace
o vliv i na instituce a struktury – vliv historické tradice
o koncept patrimonialismu – různé režimy nových států –
nedostatečnost konceptů politického zhroucení, úpadku transitních
společností
některé státy se prostě nevyvíjejí ve směru moderních států
tyto režimy nejsou přechodnou fází
mají svou interní logiku vývoje- pochopíme ji z jejich historie a
tradic
-
vliv tradice, historie, podmínek kontextu – i marxistická škola – André G.
Frank – vliv světového systému a internacionální struktury vývoje a
zaostávání
o teorie závislosti
-
útok na neo-darwinistické předpoklady teorie modernizace – různé
společnosti se dokáží různě přizpůsobit – předpoklad, že nejlépe je na
tom Z
-
Gellner – kritika eurocentrismu – věci specifické pro evropskou tranzici
vydáváme za věci specifické pro jakoukoliv tranzici
o ahistorický přístup k rozvoji
-
musíme nechat prostor alternativám – velká role elit a vůdců –
rozhodnou o cestě vývoje
o modernizace zahrnuje rozhodnutí modernizovat
-
nutnost oddělit ekonomiku, společnost a politiku – moderní mohou být
klidně jen některé z těchto segmentů
o nutnost odpoutat industrializaci od ostatních ne-ekonomických
věcí
o industrializace – proces přechodu od zemědělské/domácí aktivity
k tovární produkci ve velkém
11
o ekonomický rozvoj – inkluzivnější termín – ekonomická změna, často
vede k dalším změnám
o modernizace – proces, v němž národní elity se snaží omezit jejich
podřadný status a dosáhnout rovnocennosti s ostatními národy – jejich
pojetí cíle záleží na situaci v MS, hodnotách, dispozicích a
schopnostech samotného národa
-
dále otázka, zda lze objektivně stanovit kritéria pro politický rozvoj
o i přehodnocení kvalitativních kritérií moderní společnosti – vnitřní tenze
mezi růstem a Svobodou, rovností
ROZVOJ JAKO NEZÁVISLÝ POLITICKÝ FENOMÉN – TEORIE POLITICKÉ
MODERNIZACE
-
historické studie – k demokratizaci může dojít jen v podmínkách
kapitalistické industrializace
o vznik demokracie s nástupem buržoazie – Marx
o význam střední třídy
o Weber – význam protestantismu – individualismus a individuální
odpovědnost - hlavní podmínky rozvoj měšťanstva a demokratické
politické kultury
-
1965 – Lucien Pye podal seznam 10 možných významů spojení „politický
rozvoj“
o možnost proces modernizace vykládat jako ekonomický, politický,
psychologické, sociální, technologický či vše dohromady
-
vývoj ve třetím světě – nutnost zohlednit v politologických studiích – 60.
léta
o nové poznatky, náhledy
o otázky transformace politických systémů, ale i problematika
modernizace a její vztah k demokratizaci
-
vývoj SVE po 1989 – téma demokratizace a modernizace opět na pořadu
dne
12
o příčiny rozpadu federací
vysvětlení v minulosti? – podmínky předcházející vzniku federací
rozvoj nově vytvořených společností v rámci geografických celků
dynamika hospodářského vývoje
změny sociální struktury a kulturního života
o rozvoj komunikačních spojnic mezi politickým centrem a zájmy a
potřebami v jednotlivých regionech
-
politická modernizace – 50. a 60. léta – rozvoj teorie – téměř synonymum
pojmu politický rozvoj
o celkově trend zasazovat zkoumání politických institucí do kontextu
sociální struktury, kulturní orientace, psychologické dynamiky
-
behaviorálně-kulturní trend ve společenských vědách
o předpoklady demokracie –gramotnost ,bohatství, konsensuální
modely socializace
o odklon od institucionalismu započatý behavioralismem
-
někteří autoři odklon od primátu politiky, ale jiná důraz na politiku jako
volbu – David Apter, Samuel Huntington
o Huntington – důraz na proces institucionalizace
o Deutsch – základy národní komunity, také důraz na politiku
-
politické volby a aktivity jsou promyšlenější, záměrnější než ekonomické
jednání, sociální zvyky, psychologické predispozice
o studium politické modernizace – potřeba jasných konceptů
-
čtyři procesy jako politické prvky modernizace
o nárůst autority
o formování národní identity
o snaha o politickou rovnost a participaci
o politické vedení – podstatné i mimo modernizaci
-
všechny logicky spojené s modernizací
13
o rostoucí autorita je aspektem zvyšující se spolupráce a vzájemné
závislosti
o národní identita vyznačuje hranice spolupráce
Deutsch a Pye – potřeba integrovaného systému masové
komunikace – sociální koheze – zásadní
o rovnost – do jaké míry se mohou jedinci podílet na moderní dělbě moci
– ale v moderní organizaci značné překážky k rovnosti – Michels .oligarchické tendence
Almond a Verba – nejvýznamnějším faktorem ve vytváření
participační kultury – vzdělání
-
takové koncepty spojují politiku s ostatními aspekty společenského
života
o vztah vládní autority a ekonomického rozvoje
o komunikace a národní identita, ideologické a psychologické dimenze
identity
o rovnost ve vztahu k sociální mobilitě, modelům organizace…
o leadership – politika a psychoanalýza, komunikace, teorie učení…
-
tedy modernizaci sedí interdisciplinarita
-
Lerner a Lipset – propojené sociální a ekonomické podmínky
o Lerner - urbanizace, růst médií a komunikace – urbanizace stimuluje
vzdělávání – nastartuje média – a v důsledku demokratický rozvoj
o Lipset – důraz na systémové, ne individuální charakteristiky – vliv
socioekonomického rozvoje na skupiny zemí
evropské a anglicky mluvící stabilní demokracie
evropské a anglicky mluvící nestabilní demokracie a diktatury
LA demokracie a nestabilní diktatury
LA stabilní diktatury
pozitivní vztah korelace mezi stupněm socioekonomického
vývoje a demokratickým vývojem
14
•
ekonomický rozvoj (urbanizace, vzdělání, bohatství) –
základní podmínka udržení demokracie, znamení
efektivity systému
•
potřeba, aby byl výkonný a legitimní i politický systém
sám – nestačí jen socioekonomický rozvoj
EDWARD SHILS
-
Zájem o dynamiku vývoj západoevropských společností od 16. století
-
Rozhodujícím prvkem modernizace – průmyslová revoluce – změna
sociální struktury feudální společnosti
o Politický vývoj – důsledek hospodářských a sociálních změn –
závislá proměnná
-
Ale Shils nesouhlasí – pojetí vývoje politického systému jako nezávislé
proměnné
o politická modernizace- má svou vlastní dynamiku, zákonitosti
o „Politický rozvoj v nových státech“ – 1960
-
Základ tzv. nových rozvojových teorií v politologii
Cíl modernizující se společnosti – demokratická a rovnostářská společnost,
dynamická – jako západoevropské demokracie
-
Nová společnost – dodržování právních norem, reprezentativní funkce
zastupitelské instituce, neporušování občanských práv
o Prvořadé cíle modernizujících se společností
-
Demokratizace mimoevropských společností – četné problémy
o Nedostatečně rozvinutá ekonomika
o Nedostatek příslušníků elity – nedostatek těch, kteří by vedli proces
demokratizace
o Masa apatického obyvatelstva
Závislost na tradičních - předmoderních autoritách,
normách, hodnotách
o Nová elita v izolaci
o Převažuje zemědělství
o Nedostatek vzdělanosti
o Převaha vlivu tradičních prvků
15
-
to vše – zcela specifické prostředí – výrazný centralismus v procesu
modernizace
o nahradit zprostředkující roli chybějících sociálních skupin – hlavně
střední třída
-
problémy, krize, tendence k autoritářství - Shils – výraz přežívání
tradičních prvků a vlivu na společnost v období postupné modernizace
-
5 základních typů politických systémů
o politické demokracie
Relativně autonomní legislativa, exekutiva, soudy
Autonomní zájmové skupiny, strany, média – intermediární
funkce, instituce
Moderní západoevropská demokracie
Nelze použít při studiu problémů spojených s modernizací
Cíl demokratizace
Neustálá proměnnost – neustálá snaha o zlepšování
Nejen Evropa, USA, ale i druhá polovina 20. století Japonsko,
Indie, Izrael apod.
o Poručnické, řízené demokracie
Provizorní náhrada cíle
Po formální stránce dle norem demokracie
Všeobecné volební právo, formální ochrana lidských a
občanských práv, parlament, vláda, politické strany
Ale ne faktická demokratizace společnosti – těžké – příliš
společnost zakotvena v tradicích, neochota akceptovat
radikální zásahy do svého života
Donucení – cesta k modernizaci
Koncentrace moci v exekutivě, silné postavení byrokracie
Zákonodárná moc oslabena
•
Přívažek moci výkonné
•
Výrazná slabost politických stran, přímá vazba na
tradiční struktury
•
Chybí soutěž politických stran- pouze aklamační
funkce vzhledem k exekutivě
16
Snaha marginalizovat tradiční vazby
•
Omezení nezávislosti soudů
Více autoritářský systém
Většinou ne pozitivní výsledky
o Modernizační oligarchie
Systém prakticky plně kontrolován byrokracií, důstojnickými
klikami
Demokratické instituce potlačeny, chybí soutěživý stranický
systém
Elity se ani nesnaží prohlašovat demokracii za svůj cíl
Cíl – ekonomický rozvoj země
Snaha zrušit vše tradiční, eliminovat problémy modernizace –
korupce
Turecko za Mustafy Kemala, Írán – Réza Pahlaví
o Totalitní oligarchie
Míra prolínání politické a sociální roviny ještě vyšší
Vysoký stupeň koncentrace moci v rukou vládnoucí elity, vysoké
tempo sociální mobilizace
Dva typy
•
Bolševický (sovětský) totalitarismus
o Politická moc proniká mnohem hlouběji do
společnosti
o Revoluční, globální zaměření
•
Tradicionalistický
o Autonomie církvím či ekonomických zájmovým
skupinám
•
Výrazné militantní zaměření
o Tradiční oligarchie
Monarchie a dynastie – spíše zvykové právo než ústava
Elita a byrokracie pouze z některých skupin obyvatelstva –
rodinné a klientské vztahy
Neexistuje demokratická volba
Centrální mocenské instituce nekontrolují lokální sféru
17
Omezená kapacita ke změně
Armáda, policie, část civilní byrokracie – usnadnit kontrolu nebo
ochranu před modernizačními trendy
Moderní struktury – defenzivní – rekce na problémy, vnější
tlaky
Ale nedaří se zcela zabráni modernizaci
-
východiskem modernizace – tradiční oligarchie
-
cílem – politické demokracie
-
přes odlišné typy politických systémů
-
záleží na tempu a reakci tradiční společnosti
-
nezápadní systémy 50. let – nejčastější typ – poručnické demokracie a
modernizační oligarchie – již nastartovaná modernizace
C. E. BLACK – THE DYNAMICS OF MODERNIZATION – 1966
-
modernizace – proces, prostřednictví společnost předává politické
vedení od tradičního systému tomu, který upřednostňuje zásadní
modernizaci
-
4 kritické problémy, kterým společnosti musí čelit
o výzva modernity – konfrontace tradiční společnosti s novými
myšlenkami a institucemi
o konsolidace modernizujícího vedení
o ekonomická a sociální modernizace -industrializace a urbanizace
o integrace společnosti - reorganizace sociální struktury společnosti
-
různé společnosti se s tím vyrovnávají podobně – 7 vzorů -v podstatě
typologie podle rychlosti modernizace a stupně nestability, která
modernizaci doprovází
o modernizace brzo, výzvy modernity interní, žádné problémy
teritoriální diskontinuity, žádná cizí koloniální moc nezasahuje,
instituce schopné se přizpůsobit – přechod k modernizujícímu
vedení bez problémů
ideáltypem je Anglie, druhá za ní Francie – první vzor
18
o Švýcarsko, Dánsko, Německo, NL – modernizující vedení brzo, ale
modernizace přichází zvenčí – problémy s budováním národa,
odvádějí pozornost od dalších úkolů
o Rusko, Čína, Japonsko – spoléhají na externí modely,, tradiční
instituce velmi rozvinuté, nutná vnější intervence
o země subsaharské Afriky – postrádají tradiční instituce, které by bylo
s to se kreativně přizpůsobit funkcím modernity
BARRINGTON MOORE JR. – SOCIAL ORIGINS OF DICTATORSHIP AND
DEMOCRACY – 1966
-
3 základní modely modernizace
o kapitalisticko-demokratická cesta
o komunistická cesta – revoluce
o fašistická cesta – modernizace bez vítězství města
-
4 typy klíčových aktérů v předmoderní společnosti
o vyšší třídy – pozemkoví vlastníci
o rolníci
o městská buržoazie
o vládní byrokracie
-
důraz na ekonomické vztahy – modernizace podle toho, která třída
financuje komercionalizaci zemědělství
o kapitalisticko-demokratická cesta
silná obchodní a průmyslová buržoazie – financují přechod na
kapitalistické metody obhospodařování půdy - Anglie
zničí ekonomickou moc pozemkové aristokracie – Francie
o komunistická cesta
bez modernizace, buržoazie sami rolníci společně převezmou
iniciativu
o fašistická cesta – pozemkoví vlastníci sami financují reformu, předtím
než buržoazie má šanci ustavit svou moc
-
silná a nezávislá městská střední třída obchodu a průmyslu –
pravděpodobnost vývoje demokratického kapitalismu, ale pouze pokud
19
rovnováha mezi vládní byrokracií a pozemkovými vlastníky a pokud
městská buržoazie kontroluje národní politiku
-
pokud nejsou silní, pravděpodobnost fašismu – pozemkoví vlastníci
ovládnou a racionalizují mašinérii vlády – vynucení pracovní disciplíny
na venkově a identifikace všech se státem
-
městská buržoazie slabá a pozemkoví vlastníci nezvládnou
komercionalizaci zemědělství, rolnická revoluce, pokud jsou rolníci
soudržní a pán slabý a když se dokážou organizovat
-
pokud ne, pravděpodobné, že prostě nedojde k modernizaci
MODERNIZACE A INSTITUCIONALIZACE – HUNTINGTON
-
1965 – článek „Politický rozvoj a politický úpadek“
o Rozvoj je obecný fenomén – všechny typy společností – i téma
historické
o Odlišit modernizaci v oblasti ekonomické, sociální a kulturní od
politického rozvoje
Dva samostatné prvky vývoje – nejsou podmíněny
o Politický rozvoj – dle kritéria institucionalizace – bez institucí
neexistuje žádný politický systém
o Charakter institucí- charakter systému
-
nejdůležitější rozlišující prvek – ne forma, ale stupeň vlády
o užívání konsensuálního/konfliktního způsobu řešení sporů
o stupeň integrace komunity
o rozšíření přestav o legitimitě vlády a politických institucí
o stabilita systému
-
počátek 60. let – Afrika, LA, Asie – chybí politická komunita – funkční a
legitimní vlády s dostatečnou autoritou, aby stabilně a efektivně vládly
-
příčina – rychlá sociální změna, mobilizace nových skupin v politické
sféře
o první polovina 20. století
-
plus pomalý rozvoj politických sintitucí
20
-
„Politický řád v měnících se společnostech“ – 1968
-
Political Order in Changing Societies
o důraz na politické aspekty ve fázi ekonomické a sociální
transformace – výzvy, kterým čelí politické instituce – dopad
modernizace na trvalost a efektivitu politických institucí
o dialektický vztah mezi rurálními a městskými oblastmi – citycountry gap
o modernizační proces 4 vzájemně propojené fáze
typická tradiční fáze – venkov převažuje sociálně, ekonomiky,
politicky nad městem – obě oblasti stabilní, politická participace
pouze aristokracie a vlastníci půdy
městské skupiny sílí a začínají soupeřit s venkovskou elitou
– do politiky městská střední třída – město zdroj nepokoje,
opozice stávajícímu politickému a sociálnímu systému
městské skupiny svrhnou vládnoucí venkovskou elitu –
urban breakthrough
znovusjednocení polity – vpuštění venkovské masy do
politiky – „Green Uprising“ - 4 cesty podle toho, kdo to
iniciuje - vliv na cíl a rámec změn
•
nacionalističtí intelektuálové
•
část městské elity, která bojuje proti městským
oponentům
•
venkovská vojenská junta
•
klika revolucionářských městských intelektuálů –
jediné mobilizace lidu proti systému, útok na existující
pořádek
•
tedy buď výsledkem silný tradicionalismus nebo
revoluce
o tedy společnosti hrozí revoluce, jen pokud se sjednotí opozice
střední třídy a venkova proti systému
o ale nepostihuje všechny alternativy historického vývoje – na první
pohled koncept urban breakthrough podobný Marxově buržoazní
21
revoluci – ale motorem změn nejsou jen výrobní síly, ale i i výrobní
vztahy – nová politická elita chce změnit výrobní síly země iniciativa spočívá na straně politiků
o ale možnost aplikovat jen na omezený počet historických příkladů
– tam kde se vyvinula nezávislá městská střední třída a stala se
zdrojem opozice
ale Německo, Japonsko – střední třída slabá – ale to
nezabránilo modernizaci společnosti
o nevysvětluje proč jeden model green uprising a ne jiný – později
vysvětluje, že je to dáno strukturou původní tradiční společnosti –
nutnost politických institucí, které zvládnou inovaci a absorbují
zvýšenou politickou participaci
nejdřív nutnost koncentrace moci a pak rozptýlení
•
silně koncentrovaná politická moc – Francie, Čína,
Rusko, Mexiko, Bolívie, Guatemala, Kuba – nejlépe
podpoří inovace, ale nejméně s to absorbovat
participaci – největší pravděpodobnost revoluce
•
tradiční systémy s rozptýlenou mocí- modernizace ne
tak rychle, ale méně násilí – větší absorpční
schopnost
-
Liší se od Shilse – počátkem procesu modernizace a demokratizace
změny ekonomické – v mimoevropských oblastech neodpovídalo tempo
změn politických institucí
o Rozhodující faktor
o Snížení schopnosti tradičních autorit a institucí zvládnout proces
ekonomického rozvoje a zvyšující se politické požadavky
obyvatelstva
o Nelze vyřešit pouze ekonomickou rozvojovou pomocí –
ekonomický rozvoj a politická stabilita dva nezávislé cíle
o Neschopnost pochopit situaci v rozvojových zemích – chybí vlastní
historická zkušenost – v rozvojových zemích chybí pocit apriorní
rovnosti
22
-
hlavní cíl – vláda, která bude s to vládnout – legitimní veřejný řád, jednotná
vláda- komunita je ochotná se jí podřídit
POLITICKÉ INSTITUCE
-
při absenci sociálního konfliktu nejsou politické instituce nutné
-
absence sociální harmonie – politické instituce nejsou možné
-
nutnost kompatibility zájmů v obecné rovině
-
stupeň soudržnosti komunity – závisí na váze a vlivu politických institucí
– komunita vytvářena politickými akcemi a uchovávána prostřednictvím
institucí
o ochrana společnosti
o zabránit jejímu rozpadu
o regulace konfliktů
-
s komplikovaností společnosti roste míra její institucionalizace
o schopnost rychleji a účinněji reagovat na změny
o stát s budoucností musí být s to změny sám provádět
-
nejjednodušší institucionální systém – tyranie – omezená životnosti
-
důraz na instituce i S. Eisenstadt – studie tříd a třídních konfliktů –
počátek 70. let
-
Dahrendorf – sociální konflikt v moderní době
VZTAH INSTITUCIOALIZACE A ROZVOJE
-
důležitá etapa – období modernizace – instituce zvlášť důležitá role
o změny ve sféře ekonomické – mobilita obyvatelstva, změny
sociálního statutu
o zvyšuje se politizace nových sociálních skupin – ne vazba na
politické instituce starého systému
o nutnost vytvářet nové instituce, pokud staré nejsou s to včas a
vhodně reagovat – případ modernizace neevropských společností
-
politické instituce závisí na
o podpoře, kterou získají a udrží
23
o úrovni institucionalizace
adaptabilita
autonomie
vnitřní soudržnost
POLITICKÁ PARTICIPACE
-
modernizace – rozšiřování práva podílet se na politickém rozhodování –
snaha obyvatelstva
-
vliv na stabilitu režimu
-
zvyšování těchto požadavků
o vzdělání
o ekonomický rozvoj
TYPY POLITICKÝCH SYSTÉMŮ
-
proces modernizace ne vždy spěje k modernímu politickému systému
-
modernizace je změna politické elity, názorů na legitimitu vlády,
politických struktur, subjektů reprezentujících nově definované zájmy
o nestabilita rozvojových společností 20. století
o chudé společnosti - málo ekonomicky rozvinuté – nestabilita
protože se snaží stát bohatými
o čistá tradiční společnost – stabilní
-
nestabilita též výrazem vztahu stupně modernizace a rychlosti
modernizace
o čím pozdější, tím kratší, rychlejší modernizace
-
dvě osy
o míra institucionalizace
o míra participace
-
občanská společnost
o vstup sociálních sil do politiky regulován politickými institucemi
o rozvinutá, moderní společnost
24
-
pretoriánská společnost
o přímý vstup sociálních sil do společnosti
o úpadek
o vysoká míra participace, malá institucionalizace
o časté krize
o politicky aktivní, antagonistické sociální skupiny – neřeší konflikty
dohodou
o častá změna pravidel hry - podle potřeby
o impulzivní jednání, ne důraz na budoucnost
o sociální skupiny – každá svůj specifický způsob nátlaku
o výrazná míra násilí
o trvale hrozí vstup ozbrojených sil do politiky
-
6 základních typů politických systémů
o Systém OS – převažuje institucionalizace nad participací
Organický – slabá míra institucionalizace – Etiopie
Liberální – střední institucionalizace – Chile
Participační – vysoká institucionalizace - SSSR
o Systém pretoriánské společnosti
Oligarchický - slabá participace
•
LA v 19- století – syndikalistická a korporativní
politika – projev nedostatku zprostředkování
Radikální – střední
•
Většinou z oligarchického pretoriánského režimu či
tradiční monarchie
•
Neschopnost institucí adaptovat se na zěnnou roli
příslušníků střední třídy, umožnit jim vstup do politiky
•
Reakce na koloniální vládu – tradiční instituce
oslabeny – nová inteligence a amorfní masa
obyvatelstva
o Ale neschopnost nové inteligence prosadit se proti
stále dosti silné tradiční politické elitě
25
•
Síla vojenských elit podporována koloniální správou –
klíčová role v procesu modernizace
Masový – silná
•
Důsledek přímého vojenského zásahu vůči politickým
institucím – konzervovat systém, stabilizovat situaci
•
Dvě motivace
•
Politika veta – neakceptace volebních výsledků ze
strany armády
•
Vláda přijme radikální politiku, podporuje skupinu, již
armáda odmítá
APTER A TEORIE MODERNIZACE
-
důraz na dynamiku politických systémů
-
nejen ekonomické ukazatele
-
poltický proces nezávislá proměnná vývoje
-
„Politika modernizace“ – 4 základní typy politických systémů
o Mobilizační
o Byrokratický
o Teokratický
o Systém usmíření
-
dle autorit a hodnot v rozhodování
-
modernizace – hlavně prosazování průmyslových vztahů v neevopských
společnostech – průběh závisí na výchozích podmínkách společnosti
o dynamiku určuje i tempo, rozsah modernizace, typ autority, která
se na ní podílí, hodnoty, jež v daném období převažují
-
politická nestabilita rozvojových zemí – ne modernizací, ale mnohými
změnami směru a náplně modernizace v rámci procesu
o více do hloubky sledovaných procesů
o vnitřní dynamika vývoje
26
-
ale sociologie vědění – důraz na vliv struktury a organizačního prostředí na
rozvoj postojů a jednání – pozornost strukturálnímu základu rozvoje takové
kultury, osobnosti
-
snaha o univerzalitu riskantní – Almondův funkcionalismus – předpoklad,
že ve všech společnostech probíhá 7 stejných funkcí – bere je jako definiční
kategorie – ale nepřináší nic nového, jen nové termíny pro staré věci, navíc
v některých společnostech funkce spojené do jedné instituce
o teorie odráží západní předpoklady od 17. století
o příliš abstrakce
-
negativní reakce na školu rozvoje a modernizace ze strany teorií
závislosti – odmítají modernizaci a ortodoxní marxismus – teorie rozvoje
periferie, centra – periferie atd
o kritika – modernizace není lineární ani teritoriálně rovnoměrná
o proto doplňují teorie centra a periferie, závislosti
o škola závislosti oslabuje v 70. letech a hlavně v 80. letech – návrat
fundamentalismu – neoliberalismu a neoklasický marxismus
monetaristická škola – od 1973 v Chile – extrémní orientace na
trh u junty v Chile
•
1981 – mluví se o podobných strategiích jako o globální
reaganomice
o rozvojové země mají liberalizovat své ekonomiky,
podporovat podnikání a hledat komparativní
výhody
o ale pak krize v Chile, Argentině
KRITIKA KLASICKÉ TEORIE ROZVOJE
-
návrat teritoriálního hlediska do politologie – 60. léta – vztah mezi
vyspělými a méně vyspělými regiony, příčiny a důsledky rozdílů v dynamice
vývoje různých geografických oblastí
-
teorie závislosti
-
model vztahu mezi centrem a periferií
27
-
Stein Rokkan – jediný koncepční systém použitelní pro konkrétní
analýzu vztahů mezi centrem a periferií - formování moderních států
v Evropě, rozšíření demokracie v mimoevropských oblastech
o Často difuzionistický přístup
-
Teorie vnitřní závislosti
DIFUZIONISMUS V POLITOLOGII
-
šíření demokracie, ekonomická pomoc do závislých, periferních oblastí
-
jako historický fenomén – z představy, že vývoj vyžaduje lokalizovaný
bod – centrum, které plní funkci motoru- začlenit a zainteresovat na rozvoji
stále větší oblasti
-
obecný typ poltického vývoje
-
expanze do okolí – navazuje na transformační prcesy od 16. století
-
dále do oblastní mimoevropských
-
60. a 70. léta 20. století – zapojování mových území do světové
ekonomiky, teritoriální začlenění do světové soustavy a jejich dopady
o Koncept svislosti
-
důsledek vzniku centra – vznik nových mechanismů a proměnných –
nové konflikty, politické technologie
o změna a přizpůsobení se tradičních sociálních vztahů novým sociálním
systémům – byrokratické centralizované organizace, univerzální
kultura
o rozšíření participace – vznik nové ideologie, legitimita vůdců
o nacionalismus jako ideologie sjednocení a zdroj nové identity
-
modernizace není destrukce tradice
-
nutnost přeložit nové moderní instituce do jazyka tradičních kultur
-
často snaha moderních institucí o znovuzavedení tradičních hodnot
-
i autority centra mají tendenci využívat jako prostředníka při své komunikaci
s periferií tradiční autority
-
kombinace tradičního a moderního na periferii
-
přenesení odpovědnosti za vývoj periferie na centrum
28
-
náklad na zachování funkční periferie vysoké – snaha přenést je na periferii –
periferii centralizovat – vznik centra periferie – nové konflikty – simultánní
konfliktní napětí
MODEL SEMIPERIFERIE - PETER EVANS
-
snaha o univerzalitu riskantní – Almondův funkcionalismus – předpoklad,
že ve všech společnostech probíhá 7 stejných funkcí – bere je jako definiční
kategorie – ale nepřináší nic nového, jen nové termíny pro staré věci, nevíc
v některých společnostech funkce spojené do jedné instituce
o teorie odráží západní předpoklady od 17. století
o příliš abstrakce
-
negativní reakce na školu rozvoje a modernizace ze strany teorií
závislosti – odmítají modernizaci a ortodoxní marxismus – teorie rozvoje
periferie, centra – periferie atd
o kritika – modernizace není lineární ani teritoriálně rovnoměrná
o proto doplňují teorie centra a periferie, závislosti
o škola závislosti oslabuje v 70. letech a hlavně v 80. letech – návrat
fundamentalismu – neoliberalismu a neoklasický marxismus
monetaristická škola – od 1973 v Chile – extrémní orientace na
trh u junty v Chile
•
1981 – mluví se o podobných strategiích jako o globální
reaganomice
o rozvojové země mají liberalizovat své ekonomiky,
podporovat podnikání a hledat komparativní
výhody
o ale pak krize v Chile, Argentině
-
rané pojetí rozvoje – dohánění Západu
-
po selhání rozvojových strategií, s nástupem postmodernismu a
globalizace – tendence spojit rozvojová studia s kulturními studii
o tendence kritizovat západní rozvojové imperativy
29
o rozvíjejí se pohledy jako postdevelopment, anti-development,
beyond-development
-
soupeří různé školy – modernizace, strukturalismus, závislost, another
development – všechny řeší problémy rozvoje v třetím světě
-
škola dependencia – neo-marxismus – společně s globální teorií
světového systému
o upozorňují na slabou strukturální pozici zemí třetího světa
o požadují radikální politickou transformaci, odpojit jejich ekonomiky od
světového trhu
-
rozvoj jako zvyšování lidského blahobytu a práv
o klasická rozvojová studia -práva a rozvoj jako oddělené věci
o přístup zdůrazňující základní lidské potřeby – 60. léta – více lidské
dimenze do rozvoje, lokálních ohledů
-
participační rozvoj
o po kritice tradičních teorií rozvoje se dostává do teorií kritérium
participace
o tradiční teorie top-down, positivismus, obírá lidi o moc, eurocentrismus
– nefunguje, objektivizace lidí
o v praxi třeba participace lokální občanské společnosti – dá se tím
překonat strnulost, neefektivnost státní administrativy, poskytuje místní
znalosti
NÁVRAT KLASICKÝCH POHLEDŮ
-
škola globalizace – neoliberální pohled – 80. léta – protiútok v rozvojové
ekonomice
o rozvoj je inherentně univerzální proces, čím dál více globální
o na vině selhání je korupce a domácí byrokrati
-
rozvoj a bezpečnost - klasický pohled – globální chudoba je nebezpečím
pro liberální světový řád
o státocentristé – s rozpadem státu nastane chaos
o ne-státocentristé – lokální ekonomiky již nejsou navázané na stát, ale
na mezinárodní prostředí
30
POSTMODERNÍ VÝVOJ ROZVOJOVÝCH STUDIÍ
-
rozvoj a kultura – rozvoj je kulturně a kontextuálně specifický
-
od poloviny 80. let se rozvojová studia dostávají do slepé uličky
o selhání rozvoje na Jihu
o postmodernistická kritika normativního charakteru rozvojových studií
o globalizace
-
post-development
o Jan Nederveen Pieterse – ideál střední třídy, západního stylu života a
všeho kolem, není vhodný pro většinu světové populace
o postdevelopment skeptický k velkým vyprávěním rozvoje
-
marxisté, feministky
kritika rozvoje jako ekonomického růstu
o ekonomický růst není to samé jako ekonomický rozvoj
růst bez pozornosti k distribuci příjmů, složení výstupů
ekonomiky, fyzickému, sociálnímu, ekonomickému prostředí blahobyt lidí je mnohem inkluzivnější konceptem
o je třeba definovat rozvoj jako nárůst společenského blahobytu
zahrnuje sociální cíle a hodnoty, o které společnosti jde
Denis Goulet a Amartya Sen
•
Sen – schopnost lidí ovlivňovat svůj osud
o ekonomický růst jako prostředek, ne cíl
TEORIE A STRATEGIE ROZVOJE
-
teorie
o klasický, tradiční přístup
dualismus, modernizace, top-down konceptualizace, nová
pravice, neoliberalismus
o historicko-empirický přístup
31
merkantilismus, kumulační kauzalita, jádro-periferie, rozvoj
dopravy
o radikální politická ekonomie – závislost
neo-marxismus, dependencia, teorie světových systémů
o bottom-up alternativní přístupy
bottom-up rozvoj, jiný rozvoj, soběstačnost, neopopulismus,
základní potřeby, eko-rozvoj, udržitelný rozvoj
KLASICKÝ, TRADIČNÍ PŘÍSTUP
OSVÍCENSTVÍ A MODERNITA
-
rozum, racionalismus, empirismus, koncept univerzální vědy, rozumu, pokrok,
nové svobody, etický sekularismus, lidské bytosti v podstatě stejné
-
rozvoj – skotské osvícenství – Adam Smith
-
rozvoje lze dosáhnout prostřednictvím uplatnění rozumné a empiricky
založené znalosti
o zkrotit přírodní síly k lidskému prospěchu
-
vznik ideje Západu – civilizovaný, dospělý, občanský – v dichotomii vůči opaku
ostatních oblastí
-
Hegel – evropská civilizace nejlépe ovládla přírodu
SVĚT JAKO TRH
-
Smith – mezinárodní dělba práce
-
Ricardo – zákon komparativních výhod – komparativní efektivita
o klasický předpoklad – více populace, větší zisky z obchodu
o ale Prebisch, Winter – rozvojové země dostávají klesající podíl ze zisků
NEOLIBERALISMUS, STRUKTURÁLNÍ PŘIZPŮSOBENÍ A OMEZENÍ CHUDOBY
-
deziluze z výsledků zásahů státu do ekonomiky – zjednodušující víra ve
schopnosti trhu
-
strukturální přizpůsobení a programy ekonomické obnovy
o odpovědi na krize dluhů – IMF – problém je jasně problémem
dlužících zemí - korupce, intervencionismus, byrokracie nevýkonná
IMF – maximalizovat pravděpodobnost, že dlužníci zaplatí
32
o programy strukturální transformace – snížit výdaje vlády, podporovat
export – země se specializuje – podle Ricarda
ale nefunguje, protože mezinárodní obchod není spravedlivý
o dopad SAP a programů ekonomické obnovy – často drsný, nebere
ohled na lokální podmínky a specifika, obyčejní lidé to odnesou, příliš
jednodimenzionální uvažování, sociální rozvoj se úplně ignoruje, trvá
dlouho, než se dostaví pozitivní výsledky, dopady nejsou sociálně a
geograficky neutrální
o negativně to odnese hlavně městská chudina
-
v 90. letech nová forma – poverty reduction strategie
HISTORICKO-EMPIRICKÝ PŘÍSTUP
DUALISTICKÉ, LINEÁRNÍ KONCEPTY ROZVOJE
-
neoklasické paradigma – Alfred Marshall – Principles of Economics
o potřeba maximalizovat celkový ekonomický blahobyt –
maximalizovat hodnotu produkce
-
potřeba technologické změny
dualismus – nerozvinuté země – dichotomií – rozvinuté a moderní
sektory existují společně s tradičními a zaostalými
o bez diferenciace mezi růstem a rozvojem
o rozdělení ekonomického sektoru do kapitalistického a
podpůrného, kapitalistický roste, potřeba změn v podpůrném
o ekonomika škály, i v zemědělství – Zelená revoluce
-
lineární modely – silně eurocentrické
o Walt Rostow – The Stages of Economic Growth: A Non-Communist
Manifesto
-
od dualismu k základním potřebám - efekty růstu nebyly k výhodě
chudých
o je třeba více se zajímat o naplnění základních potřeb – polovina 70.
let
o stále jde ale o top-down přístup – závisí na mezinárodní byrokracii
rozvojových agentur
33
RADIKÁLNÍ POLITICKÁ EKONOMIE A ZÁVISLOST
LATINSKO-AMERIČTÍ STRUKTURALISTÉ
-
kritika rozvojové ekonomiky začíná již v 50. letech
-
Fernando Cardoso a Enzo Falsetto – „Závislost a rozvoj v LA“ – 1969
o Rozhodující pro vytvoření a uchování závislosti mezi společnostmi
ekonomické podmínky – vznik tříd, formování politického systému
o Vyspělé kapitalistické státy příčinou zaostalosti závislých národů
- kapitalistická ekonomika – vykořisťování ve všech třech typech periferií
-
hodně společného se školami marginality, vnitřního kolonialismu,
dependence…
-
samotná existence kapitalistického jádra vytváří perpetuální konkurenční
nevýhodu
-
mezinárodní řád polarizovaný mezi průmyslovým centrem a agrární
periferií
-
rozdíly vyrůstají ze světového obchodu a jeho pravidel
-
je třeba se zaměřit na pohled dovnitř při rozvoji – industrializace, která by
nahradila potřebu importu
-
zásadní role státu
-
zemi a zdroje do rukou exkludovaných skupin – podpořit jejich
spotřebitelskou kapacitu
-
marginalita – nedostatek integrace do kapitalistické společnosti, produkt
kapitalismu, není neřešitelná, potřeba zavést socialismus
-
interní kolonialismus – původní obyvatelstvo nenásilně integrováno do
většinové společnosti – indigenismo
o vede k vykořisťování – monopol, závislost, vykořisťování
-
teorie závislosti – jako vnitřní kolonialismus – centrum a periferie,
vykořisťování – metropolis a satelity – na lokální úrovni odraz světové
dominance prvního světa nad třetím světem
o marxisté – revoluce
nerozvinutost zakořeněna v kapitalistickém rozvoji
imperialistických zemí
celkově řád výsledkem akumulace kapitálu
34
o reformisté – reforma mezinárodního ekonomického systému
kapitalistický rozvoj – proces kreativní destrukce
vnitřní vývoj spojen s vnějšími změnami světového systému
KLASICKÁ ŠKOLA ZÁVISLOSTI – ECLA, ANDRE GUNDER FRANK
-
způsob porozumění historicky podmíněným poltiicko-ekonomickým vztahům
periferních a kapitalistických zemí v kontextu globální ekonomiky
-
počátky – strukturalismus – transformace prostřednictvím kritičtějších
pohledů – šíří se marxistická kritika imperialismu
-
produkt badatelů z LA – insideři
-
v kontextu specifických okolností různých zemí
-
marxistický rámec – nedostatečný rozvoj – pokročilé národy vytvářejí
zvláštní partnerství s mocnou elitou a třídami v méně rozvinutých zemích –
před-kapitalistických – poškozuje jejich kapitalistický rozvoj – těží z toho
minorita elitní třídy – pokračuje tím vykořisťování ze strany mocných zemí –
každá nadhodnota přivlastněna elitami – LA země se tak udržují
v podřízenosti
-
Frank – závislý charakter periferních ekonomik LA – rozvoj nedostatečné
rozvinutosti
o vykořisťování ve skutečnosti zesílilo po dekolonizaci
o sociální struktura založena na třídě – je třeba revoluce, aby se
přeformulovaly mezinárodní kapitalistické vztahy – zavést
socialistické ideje v systémech závislých zemí
o podobný vztah metropolis – satelit i na regionální škále – města a
jejich rurální satelity
o dependencia jako pokračující prostřednictvím globálního
kapitalismu
-
Laclau – Frankova interpretace způsobu výroby je mylná – výdělečná
produkce jako výsledek směnné hodnoty je dominantní v kapitalistických
systémech, ale není nutně signálem, že se jedná o kapitalistickou výrobu –
expanze globálních trhů v protikladu k vykořisťování neplacené pracovní
síly
35
-
Lall – charakteristiky, které nalézáme v rozvojových zemích lze nalézt
v rozvinutých zemích také – spousta z nich je prostě obecným důsledkem
kapitalismu, ne kapitalismu v rozvojových zemích
TEORIE SVĚTOVÉHO SYSTÉMU
-
Centra, periferie, semiperiferie
-
Podmínky k rozvoji formovány ekonomickými procesy a vztahy na
globální rovině
-
Svět – jeden ekonomický systém – ekonomické cykly
o Fungují odlišně v různých částech světa – nerovnost ve světovém
systému
Země centra – globální ekonomická moc a bohatství a politický
vliv
semiperiferie – mix charakteristik centra a periferie –
nejnestálejší kategorie
periferie – nic, poskytují přírodní zdroje pro průmysl, který je
jinde
o pozice země v systému – závisí na jeho historickém vývoji
-
od 16. století – vytváření centra – odklon evropských zemí od feudální
struktury
o první vazby k periferii – obchodní vztahy – potřeby průmyslového
rozvoje centra – ne rozvoj centralizace periferie, ale nová
ekonomická infrastruktura centra
často se dotýká pouze části elity žijící na periferii)spojena
s dobrou vůlí a ochotou některých jedinů ávat tomu přednost
před tradičními vazbami
-
není ovlivněna politická struktura periferie jako celek
centralizace – mohla být podmíněna již existujícím centrem, i jako výraz
potřeby a požadavků zaostalejších oblastí – ubránit se tlaku vyspělejší
komunity
o dva základní modely
vnitřní tlak celého socioekonomického prostředí
vnitřní tlak malé elity
36
-
19. století – kombinace mnoha tlaků – ovšem možnost, e bude trendem
zasažena pouze část území
-
světová kapitalistická soustava
o kapitalistické centrum
o periferie centra
o centrum periferie
o periferie periferie
BOTTOM-UP ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY
AGROPOLITNÍ A BOTTOM-UP ROZVOJ
-
najít efektivní prostředky jak odstranit nerovný rozvoj – perifernost,
marginalita, exkluze, bezmocnost
-
zvýšit pozornost kritériím distribuce¨nerovný rozvoj – výsledek
kapitalistického růstu – je zaměřený na města – některé oblasti, sektory,
sociální skupiny nejsou s to držet krok
-
alternativní modely rozvoje – důraz na rurální a zemědělské oblasti
o decentralizace, bottom-up přístup, devoluce, socialistické ideály,
partikularistický rozvoj
-
nebezpečí neopopulismu
agropolitní rozvoj – součást radikální kritiky rozvoje – funkční integrace
periferních a marginálních oblastí do národních a mezinárodních
systémů – přispívá k jejich ekonomické zaostalosti – lokální je třeba
privilegovat před národním
o soběstačná forma vývoje – založená na socialistických principech
přístupů k prostředkům produkce
o v oblastech agropolitních obvodů – soběstačnost – velký průmysl
od nich oddělen, oni jsou před ním chráněny, ale zároveň jsou funkčně
integrovány
o ale zdroje a potenciál nejsou rovnoměrně distribuované – některé
obvody musí být úspěšnější než jiné – migrace, potřeba silné
státní intervence, aby se to vyrovnalo, málo kořenů v realitě, externí
vizionáři – proti očekávání samotných komunit, každý bude stejně
37
chudý, důraz na prostorovou dimenzi, potlačena třídní, generová,
ekologická, historická, lidská dimenze
-
bottom-up rozvoj
o o fázi dál – centralizované rozhodování o rozvoji příliš vzdálené od
místních podmínek – plánovací arogance, stereotypy,
neporozumění, paternalistická povaha vytváří kulturu závislosti
v lokálních komunitách – žádná iniciativa, inovace, nespoláhají se
sami na sebe, lokální obyvatelstvo pasivní příjemce, bezmocní
potřeba zakořenit rozvoj v místních podmínkách, na malém
prostoru, flexibilní, kulturně citlivý, demokratický,
participační, posílení chudých
aby měli větší pochopení pro vlastnictví identitu
závazky, snaha, entusiasmus
o centrální role – růst jižních NGOs s podporou severních NGOs –
postupně začne Jih převažovat – výzva i historické dominanci státu –
jsou s ním ale čím dál víc v partnerském vztahu
o slabiny – nová forma top-down přístupu, paternalistický rozvoj,
participace zůstává v teorii, velká rivalita v NGO sektoru, nemožnost
udělat něco s předem existujícími strukturami, zneužívání rétoriky
participace a posílení obyvatelstva
ROZVOJ PARTICIPACÍ KOMUNITY
-
účastnit se
o procesu rozhodování
o samotného výkonu cílů
-
účastníci nejsou rovní – ti, kteří jsou méně šťastní, by se měli účastnit
rozhodování a ovlivnit proces ve svůj prospěch
-
komunitní organizace a komunitní vůdci
-
zvýšit solidaritu, jednotu, vyjednávací moc chudých, artikulovat požadavky,
mobilizovat zdroje
-
ale mohou do procesu zasahovat politické síly, komunita může být
utlačující, nemusí reprezentovat všechny obyvatele, může dojít k okluzi
-
stát a participace
38
o participace v městských oblastech vždy vede k soustředěné snaze
státu podkopat a manipulovat lokální obyvatelstvo
o stát musí přijmout zásadní strukturální změny v administrativě a
stylu fungování – nedostatek vhodného personálu, trénovaných lidí
s vhodnými postoji, komunity postrádají trénink, často se nepodílejí na
vytváření počátečních návrhů
o komunity se stávají magnetem pro supra-lokální politické strany,
které se snaží působit skrze ně – zmenšuje šance na úspěšné
vznášení nároků
-
role NGOs v komunitní participaci – mohou vést tlak na vládu
-
Problém byrokratizace, osifikace, nereflektivnosti NGOs – hlavně pokud jsou
reprezentovány charismatickými vůdci
POSTKOLONIALISMUS
-
Kritika materiálních a diskursivních dědictví kolonialismu
-
Potřeba destabilizovat dominantní diskurzy imperiální Evropy – nevědomě
hegemonické¨
-
Dekonstrukce zkušeností mluvy a psaní
o Said – znalost jako moc a násilí
-
Kritika prostorových metafor a časovosti západních diskurzů – ti druzí
jako součást nás – třetí svět integrální tomu, co Západ nazývá modernitou a
pokrokem, přispívá přímo k bohatství západních zemí
-
Obnovit ztracené historické a současné hlasy marginalizovaných,
utlačovaných a ovládaných
-
Vliv marxismu a post-strukturalismu
-
Celkově zpochybňují celý význam pojmu rozvoj, nadřazenost moderní
industrializace a technologických procesů
-
Řeč je zásadní – reprezentační řeč – metafory, obrazy, iluze – mylná
reprezentace
-
Znovu promyslet kategorie jako třetí svět, ženy třetího světa
-
Pochopit, jak úmístění, ekonomická role, sociální dimenze identity a globální
politická ekonomika rozlišují mezi skupinami a jejich šancemi na rozvoj
-
Některé formy vědění jsou dominantní
39
o Je důležité, kdo je umlčen, jak, kdy a proč
-
Činitel v rozvoji – zásadní – čí hlas je zohledněn, jaké jsou vztahy, jaké hlasy
jsou vyloučené
-
Překonat nerovnost otevřením prostorů k aktivitě z nezápadních oblastí
– ale chudoba a nedostatek technologií to ztěžují
-
Autorizace a autorita – kdo autorizuje reprezentaci
o Nereprezentovat lidi třetího světa jako pasivní
-
Feministické perspektivy – dát hlas ženám
-
Kritika
o Institucionalizace postkolonialismu je v zájmu západní intelektuální elity
– dál opakuje exkluzi kolonizovaných a utlačovaných
o Větší sofistikace, ale také zakrývání
-
Důraz na diskurs odvrací pozornost od materiálních způsobů, kterými se může
koloniální moc uchovávat
-
Ignoruje urgentní otázky života a smrti
-
Nelze transformovat do jednoduché akce
-
Příliš se zabývá minulostí, málo budoucností
ODPOVĚDNOST KE VZDÁLENÝM DRUHÝM
-
Aktivní milost – přijmu morální odpovědnost
-
Jak extenzivně to lze ospravedlnit morálním argumentem?
-
James Sterba – odvolávat se na právo na život a uspokojení lidských potřeb či
na právo na férové zacházení
-
Etika péče – výzva etice spravedlnosti s důrazem na lidská práva – význam a
praxe péče by měly mít větěí morální prioritu
SOCIÁLNÍ KAPITÁL A ROZVOJ
-
Neformální pravidla, normy a dlouhodobé vztahy, které umožňují
koordinovanou aktivitu a umožňují lidem, aby spolupracovali ke svému
vzájemnému prospěchu
-
Pierre Bourdieu – sociální zdroj, který umožňuje jedincům, aby určovali svou
pozici v hierarchické sociální struktuře pomocí výměny symbolů v rámci hranic
skupiny¨
40
-
James Coleman – spojený s lidským kapitálem – možný prospěch, který plyne
jedincům, když se zapojí do sítí a širších společenských struktur
-
Putnam
-
Typy sociálního kapitálu
o Horizontální – boxing
o Vertikální – bridging – generalizovaný
-
Dopady sociálního kapitálu
o Negativní – exkluze cizinců, omezení osobní svobody, uvalování
obtížných povinností
41

Teorie modernizace a rozvoje web

Transkript

Podobné dokumenty

Autoritářství web

Adresa do tábořiště: