„kibic, drž tlamajznu, než tě přes ni majznu…” Školní časopis

„kibic, drž tlamajznu, než tě přes ni majznu…” Školní časopis

Školní časopis Obchodní akademie v Břeclavi
„kibic, drž tlamajznu,
než tě přes ni majznu…”
Dobrý voják Švejk
duben 2008
2
Anketa
www.kibic.wz.cz
duben 2008
Počítačové hry…
Kolik času jim denně věnujeme? Co nám přináší? Jaké nejčastější hry hrajeme?
Na anketu o počítačových hrách odpovídali žáci z 1.A a 2.A.
Anketa se vyplňovala anonymně a zúčastnilo se jí 45 žáků.
Od kolika let jste začali pracovat na PC?
Od pěti do třinácti let. Nejčastěji žáci začínají práci na PC v osmi letech.
S jakou první hrou jste se setkali?
Jazz Jackrabbit, Mario, Fox, Aladin, hledání min, piškvorky, karetní hry (solitarie, kent…), Mafia, Tetris, Bomberman…
Jazz Jackrabbit –v této hře jde o to, abychom postříleli co nejvíc želv a tak se dostali do nejvyšších levelů. Tuto hru mohou hrát
i dva hráči na jednom počítači.
Super Mario – postavička Mario přeskakuje překážky a sbírá
diamanty, ovoce, penízky. Snažíme se dosáhnout, co nejvyššího
skóre a levelu.
Jak dlouho jste denně na PC?
ru „zabij 10 těch“, ale i typu „přines toto“, „doruč zprávu tam
a tam“, „doprovoď toho a toho“ a další. Pomocí úkolů je hráč
postupně prováděn po celém světě, protože úkoly jsou nabízeny vždy dle aktuálního levelu (úrovně) hráče a postupně ho
zavádějí do dalších míst v dosud neznámých oblastech a kontinentech. Ve hře je spousta questů (úkolů), za něž se dostávají
zkušenostní body (tzv. XP, zkratka z angl. Experience Points),
které se dají získat také zabíjením nepřátelských NPC. Za určitý počet XP hráč získá level (postupuje na vyšší úroveň), maximální level je 70.
* RPG = Pohled zezadu
Co vám přináší hraní PC her?
Odpočinek, zábavu, poznání nových lidí přes online hry…
Hrajete sami nebo s někým?
Většina žáků hrají sami nebo přes internet s protivníkem na
druhém počítači.
Jak dlouho se učíte určitou hru?
V průměru asi 1 – 2 hodiny.
Stalo se vám někdy, že jste kvůli hraní šli velmi pozdě spát
nebo zanedbali přípravu do školy nebo nešli vůbec do školy?
12 dotázaných se přiznalo, že šli kvůli hraní velmi pozdě spát
22 dotázaných přiznalo, že kvůli hraní zapomněli udělat domácí úkol do školy nebo se nestihli naučit.
11 dotázaných je vzorných a naštěstí počítačové hry nehraje ☺
Jaké si myslíte, že budou vznikat další hry? Co pro vás budou
znamenat do budoucna?
Názory žáků se liší, pro některé znamená vnik nových her devastaci další malých dětí a pro některé je to výzva, že budou hry
lepší a lepší a budou se tak moci dobře bavit.
Na závěr… Počítačové hry jsou zajímavé a na nějaký čas nás zabaví a pomohou nám odreagovat se, ale důležité je, aby hrám člověk nepropadal a nezanedbával své povinnosti a hlavně, aby se tak
nestal závislým!
Anketu zpracovala a podstatu her
vysvětlila Denisa Poppová
P.S.: A víte, jaké jsou nejstahovanější hry zdarma mezi českými
uživateli? Vede aplikace Scorpions Wincheater. Ta obsahuje tisíce cheatů, návodů, kódů, hesel, tipů a triků. Úspěch měl i simulá-
Dvě až pět hodin ve všedních dnech a o víkendu někteří i celý den.
Kontrolují vás rodiče?
26 žáků odpovědělo ANO, 19 žáků odpovědělo NE
Jaké počítačové hry hrajete a které vlastníte?
Nejvíce hrané PC hry: World of Warcraft (RPG, bojová),
Counter strike (akční, střílečka), Need for speed ( RPG, závodní,
Call of duty (RPG, akční, střílečka), Lara Croft (akční), Hidden
and dangenours (střílečka), Travian (strategie), The Sims (strategie), ZOO Tycoon (strategie).
World of warcraft (WoW) – je velmi populární a v současné době také nejhranější počítačová hra na světě, jež byla vytvořena a
vydána společností Blizzard Entertainment.
Tato společnost naprogramovala také předchozí díly celé série Warcraft. WoW byl vydán k desátému výročí série Warcraft
v roce 2004. WoW, na rozdíl od všech svých předchůdců, není hra typu RTS, ale jde o žánr MMORPG (Masive Multiplayer
Online RPG). Ve hře se vaše postava pohybuje v rozlehlém virtuálním světě, setkává se, baví se a bojuje s jinými hráči, ale také s tzv. NPC postavami (non-player character – postava, která
je ovládána umělou inteligencí počítače, nikoli hráčem). Některé z nich jsou určeny k zabíjení, jiné zadávají takzvané questy, což jsou jednotlivé úkoly povětšinou likvidačního charakte-
tor sjezdového lyžování ORF-Ski Challenge 2008, v oblibě zůstaly
klasiky Moorhuhn, Doom či Super Mario; brozovou příčku obsadila oblíbená karetní hra Mariáš.
A co vy? Jaké zkušenosti máte s hraním počítačových her? Zajímavé odpovědi zveřejníme v příštím čísle.
duben 2008
www.kibic.wz.cz
Kapela Irnis
3
Kapela IRNIS
Redakce:
Šéfredaktorka:
RNDr. Eva Šupinová (eš)
Zástupkyně:
Yveta Košťálová (Yvetka)
Kateřina Swatá (Kačes)
Redakční rada:
Luďka Ferstlová (lf)
Ivana Čermáková (Ivča),
Kateřina Mikuličová (Blonďa),
Hana Jochmanová (Haňula),
Eva Bartolšicová, Markéta Hrdá,
Lucie Kurialová, Dana Haluzová
Korektury
PhDr. Dana Grégrová
Správce webových stránek
Michal Skulínek
Grafická úprava a tisk
Tiskárna Pálka, Břeclav, tel.: 519 374 305
Ročník VII, číslo 2
Další vydání připravujeme
na konec června.
Fotografie ve formátu JPG
a texty ve wordu zasílejte zvlášť,
bez grafických úprav.
Student druhého ročníku, Michal Dubský, hraje v hudební skupině IRNIS. Její
členové nám zodpověděli několik otázek,
kde se dozvíte o práci v kapele a jejich dalších plánech:
Kdy vznikla kapela, jaký hrajete styl?
Asi před rokem a půl a u zrodu jsme byli
tři – Michal se k nám přidal později. Dřív
jsme hráli trochu tvrdší styl, teď jsme spíše
takoví POP-ROCK.
Na jaké nástroje hrajete v kapele? Kolik máte členů?
Teď jsme čtyři. Josef Vališ – zpěv a občas kytara, Michal Dubský – elektrická kytara, Honza Seják hraje na basovou kytaru a za bicími sedí Filip Pluháček. PS: Ale
kdyby se našel nějaký dobrý klávesák, rádi
ho přivítáme.
A co váš repertoár, máte nějaký hudební vzor?
Skládáme si svoje písně, zpíváme česky,
nikoho se nesnažíme kopírovat, ale trošku
by se to dalo přirovnat ke stylu např. Davida Kollera, kapely Kryštof anebo Mattafix.
Kde zkoušíte?
Zkoušíme u Filipa ve sklepě, ale kdyby
nám někdo nabídl něco většího, tak nepohrdneme:-)
Při jakých příležitostech s kapelou vystupujete?
Občas pořádáme svůj koncert třeba v
Piksle, ale většinou jezdíme za spřízněnými kapelami, dá se říct, po celé ČR. Momentálně natáčíme demo, tak ho rozešleme, kam se dá, a rozjedeme turné. Taky
bychom se rádi zúčastnili nějakých soutěží a uvidíme, co na to řeknou vyhledávači
talentů.
Co vám účinkování přináší?
Samozřejmě hrajeme rádi, dělá nám radost, když to lidi baví na koncertech a stahují si naše písničky:-).
Pracujete na demo nahrávce, je možné si vás někde poslechnout, dozvědět
se víc?
Všechny informace máme na webu
www.irnis.wz.cz, nějaké videozáznamy z
koncertů jsou na youtube.com a naše demo bude volně stažitelné na webu. Originál CD budeme prodávat na koncertech (za
symbolickou cenu)
A vaše plány do budoucna?
Určitě bychom se rádi pokusili prosadit, pracujeme na sobě, tak uvidíme, co z
toho vyleze:-). Můžete se přijít podívat na
náš koncert, určitě nějaký v Břeclavi brzo
podnikneme. Sledujte web a plakáty (nejspíše bude ve škole nějaký). Těšíme se na
vás a zdravíme!
Kapela IRNIS
4
Interview
www.kibic.wz.cz
duben 2008
Rozhovor s panem učitelem Petrem Škodou
Tentokrát nám o sobě něco málo prozradil pan učitel Škoda. Miluje hudbu, ještě stále studuje a na dovolenou pro dvě osoby by
s sebou vzal svého nejlepšího studenta…
Proč jste si vybral, že budete učit na
škole, na které jste sám studoval? Jaká byla reakce vašich kolegů (bývalých profesorů) na tuto skutečnost?
Vybral jsem si to právě proto, že jsem
na této škole studoval. Člověk nemá moc
rád neznámé prostředí, a tak jsem možnost
učit na ekonomce uvítal. Reakce kolegů na
mé působení zde byla a je dobrá.
Co se od té doby zde změnilo? A myslíte, že se něco změnilo po vašem příchodu?
Od dob mých studií se toho spousta
změnila, především ředitel☺. Na první pohled je vidět, že škola je daleko vybavenější,
než když jsem sem chodil já. Přibylo divadlo, Startovací týden. Jinak, co se týče atmosféry ve škole, ta zůstává stejná.
V hodinách anglického jazyka občas
zpíváte studentům písničky s anglickými
texty v doprovodu kytary (a musím dodat, že vám to jde opravdu skvěle). Co vás
k tomu vedlo? Vám určitě profesoři v hodinách výuky na kytaru nehráli…
V hodinách hraju a zpívám, protože si
myslím, že by hodina měla být zajímavá a
dynamická. Navíc, já jsem se spoustu angličtiny naučil z písňových textů. Myslím,
že je to dobrý způsob, jak studenty dostat
do kontaktu s jazykem. A není pravda, že
mi nikdy žádný učitel nezpíval. Na základce jsme měli paní učitelku, která hrála a
zpívala.
Co vás kromě hraní na kytaru baví?
Čemu se věnujete ve volném čase?
Ve volném čase chodím plavat (teď už
jsem pěkně dlouho nebyl). Zajdu do hospody, chodím na čundry, čtu, dívám se na
filmy a chovám včely☺.
Dozvěděli jsme se, že ještě studujete.
Kde? A jak to zvládáte, kombinovat studium se zaměstnáním?
Studuju na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obory Anglický jazyk a literatura a Učitelství pro střední školy. Zvládám to blbě, ale zatím to jde☺. Mám docela málo času sám na sebe.
Jak vzpomínáte na léta studia, zde, na
OA Břeclav? Byl jste hodným a učenlivým
studentem?
Upřímně: studium na ekonomce jsem
neměl rád. Nelíbilo se mi tady. Později
jsem zjistil, že jsem se výběrem střední školy úplně minul. Hodný jsem asi nebyl, protože si pamatuju pár vylomenin, co jsem tady ztropil☺. Ale učenlivý asi jsem.
Co pro vás znamenala maturita? Jaké
byly vaše první myšlenky hned poté, co
jste odmaturoval?
Maturita pro mě znamenala hlavně tři
měsíce prázdnin, které pak následovaly.
Nikdy jsem to nevnímal jako „zkoušku dospělosti.“ V životě jsou jiné, důležitější zkoušky. Ty ve
škole nejsou důležité.
A moje první myšlenky po maturitě si
už nepamatuju, ale
myslím, že jsem byl
rád, že už budu mít
na chvilku pokoj.
Máte nějaký zážitek, který se vám
vryl do paměti a
stoprocentně na něj
nezapomenete?
Myslíte jako zážitků ve spojení se studiem na OA? Například nezapomenu, když jsem jel jako
jediný necvičící na lyžák ve druháku. Byli tam tři družstva a Škoda☺. Ale lyžovat
jsem se tam naučil, sice mizerně, ale naučil. A nezapomenutelných zážitků ze života je spousta.
Jaký je váš vztah k hudbě? Posloucháte
určitý žánr, nebo posloucháte, jak se říká „všechno“. Jak byste podle sebe popsal
slovo „diskotéka“?
Miluju hudbu! Už odmalička. Poslouchám spíš kytarovou hudbu.
Hodně se mi
líbila 60. léta.
Teď už jsem dospěl a poslouchám i novější
kytarové věci.
Všechno
rozhodně
neposlouchám. Člověku se nemůže
líbit všechno.
D i s kot é k a :
tma, hluk, záblesky, alkohol a hormony☺.
Představte si, že jste vyhrál dovolenou
pro dvě osoby dle vlastního výběru, kam
by to bylo? A s kým? A když už jsme u toho, máte štěstí spíš ve hře, nebo v lásce?
Hned bych jel na Island! A koho bych
vzal, nevím. Svého nejlepší studenta/-tku
asi☺. Štěstí nemám ani ve hře, ani v lásce.
V jakém jste vyrůstal prostředí (venkov, město)? Co pro vás znamená „domov“? Neuvažoval jste někdy o tom, že
vycestujete za hranice? Máte možnosti a
výborně se dorozumíte anglicky….
Celý život žiju v Břeclavi, takže jsem vyrůstal ve „městě.“ Domov je pro mě tam,
kde jsou lidi, které mám rád; což zní jako klišé, ale je to tak. Za hranice bych asi
jel, ale určitě ne sám. Na to jsem moc velký srab.
Každý má určitě nějaký ten „svůj
sen“…jaký je ten váš? Bylo vaším cílem
stát se pedagogem?
Můj sen je momentálně naučit se přijímat věci tak, jak jsou. Ano, mým cílem je
učit, protože rád pracuju s lidmi a baví mě
se nechat jimi inspirovat.
Rozhovor připravila lf
duben 2008
www.kibic.wz.cz
Hlášky profesorů
Odposlechnuto v l.B
Profesorka Láníčková:
Volání na studentky při nástupu:
„Kanci, janci, danci, celá obora.“
Minářová:
5
Profesorka
rok má 36
vás neví, že
z
o
kd
ni
o
„T
mě prosím,
dnů?“
padla, tak
od
dy
neta
ch
„Kdyby
– ať dlouho
ebo dorazte
N
.
te
ně
ed
zv
trpím.
jď k tabuli!“
„Bobánku, po roč sem vlastně chodíte?
?P
„A neučíte se
můžete rovnou
dy teplo? To
ta
je
Proto, že
!“
zůstat doma
Profeso
r
španělš Škoda: „Tak
tinu, ab
s
y s t e n e b a t e d a u čt e t
u
yli hlůp
í.“
„Ja
k
naza to, že t
o
t
(o j ajili.“ nevíš?
Al e
„ Co m e n o v a
t o js
t
j
me
Stu e to dol eli)
si p
d
e
ře c e
„No enti: „ ?“
,
S
to m momen podek.“
„Vy luvíte.“ t, já ne
p
vím
„Kt očítám
,o
jaké
e
erý,
„G,
ms
pan si přík
pod
lad
G, G
í pr
ku
„A
o
z
f
,
e
e
p o s l t o dě l a s o r k o z a d á n
?
ední
ra…
í G.“
jí m
“
přík alé d
„Dv “
ět i
lad
ěap
d n e š v k o čá
ět b y
rku
ního
lo se
dm
pod .“
i za
v e če
k om
ančů
.“
a
nuje t
se jme na zák
a
J
„
edá:
tohem
ý m ba
orka Š
Profes a s tím velk
“
k
a ru ce !
Mařen
dívá n
d
á
“
ř
o
?
de c h
co se p
jsi ta,
„Á, ty
5
6
Cizinci ve škole
www.kibic.wz.cz
duben 2008
Pavla pochází z Ukrajiny…
Na naší škole studovali v minulosti studenti různých národností a nová doba bude tyto tendence posilovat. Od letošního školního
roku u nás studuje Pavla Zayats, která pochází z Ukrajiny, kam se
na dovolenou často nejezdí. Pro naše čtenáře bude zajímavé, jak
se k nám dostala a jaké životní zkušenosti a zvyky z jiného prostředí si přinesla.
Pavlo, jak dlouho žiješ v České republice?
Bydlím tady už sedm let.
Odkud pocházíš a jak ses k nám dostala?
Pocházím z Ukrajiny, z malé vesničky Ternovo, která leží150
km od Užhorodu v Zakarpatské oblasti. Když mi bylo deset let, tak
jsme se sem s mamkou přestěhovaly.
Kde máš nyní „doma“? Vracíváš se do původní domoviny?
Za svůj domov považuji Českou republiku. Za rodinou jezdím
většinou o velkých prázdninách..
Umíš ještě dobře jinou řeč než češtinu?
Nejen češtinu, ale i svůj mateřský jazyk, tedy ukrajinštinu…
Jak se ti tady líbí?
V Česku se mi líbí, tady je trošku jiný život než na Ukrajině.
Jaké svátky se u vás slaví?
U nás se slaví různé svátky.Třeba na sv. Jiřího, který se u nás slaví na jaře, musíte každého, koho potkáte, aspoň trochu polít vodou,
ale většinou tento svátek dodržuje jen mládež. Vánoce jsou u nás
6. ledna a k večeru chodí koledníci a zpívají koledy. Dárky se u nás
pod stromečkem nerozdávají.
A co třeba Velikonoce?
Velikonoce se u nás slaví trochu zvláštním způsobem. Upeče se
krásně ozdobený chleba a nazdobí se košíček, do kterého se dají
různé dobroty i s tím chlebem. K večeru se s košíčkem jde do kostela a tam se posvětí, no a potom se to může jíst J …
Jaké je národní jídlo?
Národní ukrajinské jídlo jsou ,,HOLUBCE“. Je to směs z rýže
a masa zabalená do listů ze zelí. (Přikládám recept, zájemci si ho
mohou vyzkoušet!)
Jak chodí lidé oblečení?
Co se týče módy, nevím, nedokážu to popsat; vím, že většina
oblečení se dováží z Polska. Jediné, co mě na oblečení fascinuje,
jsou džíny.
A co příroda?
Příroda je u nás velmi krásná. Tam, odkud pocházím, jsou nádherné lesy. Kam bys nás pozvala? Kdyby bylo rozhodnutí na mně,
tak určitě do Karpat..
Čemu se věnují mladí lidé?
Většinou to u nás chodí tak, že po skončení studia jdou hned
do práce…
Jak se ti líbí na škole a co plány do budoucna?
Na škole se mi líbí. Jsem ráda, že jsem se sem dostala. Po maturitě bych chtěla studovat dál, možná ještě jednu střední školu, ale
zaměřenou na jiný obor. No a potom bych chtěla aspoň na půl roku
do Japonska, líbí se mi japonština a ráda bych tento jazyk, pokud
by byla možnost, studovala...
Kde bys chtěla v budoucnu žít?
Chci žít tady, v ČR, ale možná na stáří bych se zpátky vrátila do
své rodné země…
red
Holubce
– aneb ochutnejte národní
ukrajinské jídlo
Ingredience: 1 kg vepřového mletého masa, 250 g uvařené
rýže, 2 cibule, 1 vejce, pepř, sůl, 1 velké hlávkové zelí, 1 rajčatový protlak, 500 ml smetany, 10 kuliček pepře, 1 bobkový list,
sůl, světlá jíška.
Postup přípravy:
Připravíme si náplň do zelných listů: do umletého vepřového masa přidáme sůl a pepř dle chuti, vejce a najemno nakrájenou cibuli a uvařenou rýži, vše dobře promícháme. Do většího hrnce, aby se tam vešlo celé zelí, dáme vařit vodu. Když
se voda začne vařit, vložíme zelí do hrnce tak, aby bylo ponořené, a spaříme ho. Postupně odloupáváme listy zelí a tvrdé
stvoly odkrajujeme tak, aby se mohl list složit do tvaru psaníčka. Připravenou naplň klademe doprostřed listů a zabalíme: okraje přehneme a vytvoříme jakoby psaníčka. Do hrnce
vyloženého zelnými listy vkládáme naplněné zelné listy a zalijeme vodou ze zelí, přidáme kuličky pepře, bobkový list a sůl
dle chuti a necháme na mírném ohni asi 20 minut vařit. Přidáme rajčatový protlak, opatrně promícháme a necháme asi
tak 5 minut povařit. Poté naplněné zelné listy opatrně vyjmeme, aby se nám nepotrhaly. Do vývaru přidáme jíšku a smetanu a za stálého míchání povaříme do zhoustnutí, můžeme
dle chuti dosolit. Zelné listy vložíme zpět. Podáváme teplé s
chlebem. Dobrou chuť!
red
duben 2008
www.kibic.wz.cz
Cizinci ve škole
7
...a Doni přišel z Mongolska…
Od minulého školního roku u nás na škole studuje Baterdene
Tumurbaatar, který je mongolské národnosti. Mongolsko také není běžným cílem našich zahraničních cest. O to zajímavější bude,
co nám Baterdene pověděl:
Takové dlouhé jméno! Jak ti vlastně říkají doma? Jak dlouho u nás žiješ?
Doma mi říkají Doni, je to něco jako moje přezdívka, kterou
vymyslel bratranec, když jsem byl ještě malý. Do České republiky
jsme se přestěhovali před jedenácti lety, to mi bylo sedm. Důvod
sám nevím, rodiče mi to nechtějí říct.
Jak ses k nám vlastně dostal?
Mí rodiče tu nepracovali ani to neměli v plánu, Česká republika byla něco jako zastávka. Chtěli jsme bydlet v Německu, protože
tam mamka vystudovala školu na kosmetičku. Ale nakonec jsme
se rozhodli, že zůstaneme, protože se nám tu líbilo.
Kde ses narodil, máš nějaké sourozence?
Narodil jsem se v hlavním městě Mongolska Ulánbátaru, ale
mí rodiče pochází z vesnice. Další sourozence nemám, jsem jedináček.
Přibliž nám trochu své rodiště, přírodu, čemu se lidé věnují, co jedí…
V Mongolsku je nádherná příroda: hory, zelené pláně, čistý
vzduch, prostě krása! U nás se chovají převážně koně, velbloudi,
kozy, ovce, ale také prasata a drůbež. Lidé jedí hlavně maso a těstoviny, jinak klasika: ovoce a zelenina. Prostě, co se jí v Evropě, to
tam najdete.
Nedávno jsi navštívil rodnou zemi z rodinných důvodů…jak
se tam vlastně cestuje?
Do Mongolska se dá dostat dvěma způsoby, buď vlakem, nebo
letadlem. Doporučuji spíš letadlo. Letěli jsme z Prahy dvě a půl
hodiny do Mosky (společnost SKY TEAM letadlo Airbus A 320,
prostě mazec letadlo). V Moskvě jsme čekali čtyři hodiny a měli
možnost poznat jinou kulturu přímo na letišti. Vlastní let na mezinárodní letiště Chinggis Chan trvá šest hodin. (Doporučuji klukům naučit se rusky, v Rusku mají moc pěkné holky, třeba servírky na letišti. Tím nechci říct, že Češky nejsou pěkné, to se předem
omlouvám. Např.u nás na škole jsou holky zajímavé, ale pěkné jenom „některé“.
Druhý způsob, jak cestovat do Mongolska, je vlakem, ale cesta je velmi dlouhá a náročná. Trvá celý týden. Jede se z Břeclavi,
Olomouce nebo Prahy mezinárodním vlakem přes Polsko, pak do
Moskvy a přímo do Mongolska. Nejzajímavější na této cestě je, že
projíždíte krásnou přírodou a metropolemi různých států.
Jaké svátky se u vás slaví?
V Mongolsku se neslaví Vánoce, protože to je křesťanský svátek,
ale Silvestr se slaví klasicky 31. prosince. Ale máme svátek, který v překladu doslovně znamená „bílý měsíc“. Je to buddhistický
stát.
Chceš se zmínit o své nedávné cestě domů…?
V minulém roce, před několika měsíci, jsme jeli domů
kvůli rodinné události. Pamatuji si to dobře, bylo to 25.
října, kdy sestřenice zavolala mamce, že jí zemřel bratr.
Nemohla tomu ani uvěřit. Strýce jsem moc neznal, věděl
jsem, že je právníkem, ale nevěděl jsem, že se stal politikem. Byl jsem sice rád, že jedeme do mého rodiště, jen
kdyby to bylo při jiné příležitosti. Měli jsme v plánu, že
tam pojedeme v létě. Po příletu na nás čekala celá rodina na letišti; byl jsem moc šťastný, že je po tak dlouhé vidím, hotový happy end. Připadal jsem si tam doslova jako
důležitý člověk. Na letišti na nás čekalo vládní auto, celé
černé. Byl jsem z toho úplně hotový, ale nejvíc mě dorazil vlastní pohřeb: byl státní a vysílal se v přímém přenosu v televizi.
Jak se ti líbí u nás v Česku a co říkáš na školu?
Česká republika je velmi nádherná země, hlavně Praha, má nádherné kulturní památky. Ve Velkých Bílovicích, kde bydlím, se mi také líbí, protože jsem tady vychodil základní školu a hlavně tu hraju fotbal. Na obchodní akademii jsem také spokojený, jen to mé studium
by mohlo být lepší. Spolužáci jsou v pohodě a hlavně jsem si našel
nejlepší kamarádku Míšu F.
Jaké máš plány do budoucna, kde bys chtěl žít?
Chtěl bych vystudovat školu a pak minimálně na pět let jít do
zahraničí sbírat zkušenosti, poznat svět. Bydlet bych možná chtěl
v Brně nebo v cizině.
Děkujeme za zajímavý rozhovor – red
PS.: V Mongolsku se píše azbukou, text v překladu znamená: Ahoj,
hodně štěstí!
8
Sport
www.kibic.wz.cz
duben 2008
Co nám přináší sport?
Na naší škole v průběhu února a března proběhla zajímavá anketa o sportu, kterou inicioval Dominik Vöröš. Aspoň rekreačně se
sportu věnuje převážná většina studentů. A některé jsou opravdu
neobvyklé, posuďte dále sami.
Účastníci ankety zodpověděli tyto otázky:
1. Jakým sportům se věnuješ?
2. Kdo tě ke sportu přivedl?
3. Máš svůj vzor?
4. Kolik hodin denně sportuješ?
5. Co ti sport přináší?
6. Jaké máš plány do budoucna?
7. Co bys doporučil/a druhým?
RNDr. Libor Nejezchleba
1. Sport byl, je a doufám i bude podstatnou součástí mého života. Přináší mi pohodu, odreagování a příjemné pocity. Věnuji
se fotbalu, hokeji a tenisu. Fotbalu a tenisu aktivně, hokeji přece
jen už trochu méně. Ke sportu
vedu i svého syna, hraje aktivně hokej a fotbal. Teď chci, aby
získal správné návyky a sport
se stal jeho potřebou. Časem si
pak vybere to, co ho bude bavit
a v čem bude dobrý. Působím i
jako trenér fotbalové přípravky
při MSK Břeclav a doufám, že
se budu podílet na vytvoření
fotbalové třídy pro talentované
děti. Je v tom i určitý smysl života, neboť vidím, kolik šikovných dětí tady na jihu Moravy je.
2. Ke sportu mě přivedl otec. Někdy mě musel i nutit, ale u dětí
to jinak nejde. Jsem mu za to vděčný.
3. I když jsem spíš technický než bojovný typ, mám rád jak ty
technické, tak i ty zarputilé typy sportovců. Každý, kdo něco dokázal, by nám všem mohl být vzorem. Pokud mám být trochu konkrétnější, pak třeba Drogba, Henry, ale i mnozí další.
4. Hodně času mi zabere dovážení syna na tréninky a zápasy,
ale i tak se snažím aspoň 2-3krát týdně chodit běhat, k tomu nějaká posilovna, fotbal a tréninky s přípravkou. Snažím se každý den
něco dělat, ale na hodiny to přepočítat neumím.
5. Sport mi přináší radost, pohodu, příjemnou únavu, kamarády a dobré pocity.
6. Vydržet být aktivní co nejdéle, držet si váhu, nemít břicho a
zdokonalovat se v trenérské profesi.
7. Sportovat! Možná je to na začátku dřina a nic není vidět, ale
kdo vydrží, tomu se sport odvděčí pevnějším zdravím, postavou,
novými kamarády a stane se do jisté míry náplní života.
Profesor Ščerbík:
1.Na gymnáziu a na vysoké
škole jsem aktivně dělal atletiku – sprinty, hlavně 400 m.
Teď hraji volejbal a basketbal,
příležitostně i squash, přes víkend se snažím zaběhat si a jít
do posilovny, i když z časových
důvodů mi to moc nevychází.
2.Vyrůstal jsem ve sportovní rodině, otec byl atlet, máma hrála
stolní tenis a volejbal, takže jablko nepadlo daleko od stromu.
3. Kdysi v časech aktivní atletické kariéry jsem obdivoval britské běžce na krátké a střední tratě. Dnes už nemůžu říct, že bych
měl svůj vzor.
4. Nesportuji denně, ale snažím se 2–3krát týdně po 2 hodinách.
5. Zatím mi přinesl dvakrát vyvrtnutý kotník, naražený stehenní sval, natržený vnitřní stehenní přitahovač, natažený lýtkový sval, opuchlý vnější meniskus levého kolena … Ale vážně: je to
adrenalin, zábava, kontakt s lidmi, možnost „vyřádit se“, zapotit
se a udržovat se v kondici a velice příjemný pocit z toho, že jsem
pro tu svoji tělesnou schránku něco udělal. A ta zranění – to se bohužel občas stává, ale samozřejmě, člověk při sportu musí myslet
i na bezpečnost.
6. Aby sloužilo zdravíčko, aby to všechno v nezměněné podobě
mohlo pokračovat dál. Jo a též aby v zimě padalo víc sněhu … však
to je hrozné, to oteplování !
7. Nemoci a zranění nevznikají jen z nadměrného pohybu, ale i
z jeho nedostatku. V životě jsem potkal už hodně lidi, kteří si stěžovali na bolavé záda, vyskakující plotýnky apod., přičemž na můj
dotaz na pohyb a sportování jsem dostal odpověď: „Žádný“. A při
tom stačí tak málo, když už jsme úplně pohodlní a nechce se nám
vytáhnout paty z domu, večer, třeba i před televizí, lehnout si na
podlahu a udělat několik jednoduchých cviků na zádové a břišní
svalstvo, na nohy, nebo třeba nějaké kliky. Hlavně ale – musí to
být pravidelné, jinak je to zbytečné.
RNDr. Eva Šupinová
Úplně nejdřív jsem se věnovala gymnastice, pak se přidala
odbíjená, košíkové a lehká atletika, hlavně skok do dálky. Míčové
hry mi zůstaly i na výšce a přibylo plavání. Teď hlavně jezdím na
kole, plavu, v zimě si zabruslím a
zalyžuji s vnučkou. Chodila jsem
i do posilovny, ale nějak nezbývá čas.
Ke sportu mě přivedla radost
z pohybu, ale i tvrdé podmínky
při pobytu na hájence.
Mým vzorem jsou všichni, kteří se snaží bojovat se svou leností
(ale nepřehání to). Denně se snažím jezdit na kole a hýbat se.
Mým cílem je věnovat se současným aktivitám a udržet se
v kondici.
Vím, jakou radost a uvolnění sport přináší! Má také vliv na formování postavy, na odstranění těch „špečků“ a „faldíků“, které by
měly vadit hlavně těm mladším! Dělejte cokoli, hlavně se hýbejte!
Když vydržíte, odměna se dostaví, uvidíte!
Mgr. Lenka Maděřičová
1. Jezdím na kole, plavu,
cvičím aqua aerobic, v zimě
lyžuji a bruslím.
2. Kamarádi a rodiče.
3. Ne.
4. Dvě hodiny týdně trávím
v bazénu, jinak je pro mě sport
spíše rekreační a víkendovou
záležitostí.
5. Odreagování se od každodenního shonu, udržení se
v určité kondici.
6. Dopředu nic neplánuji
7. Hlavně chuť začít s jakýmkoli pohybem a vydržet.
duben 2008
www.kibic.wz.cz
Sport
9
Jitka Pilná, sekretářka
1. Věnuju se posilování, běhu a jízdě
na kolečkových bruslích.
2. Sportovat jsem začala sama.
3. Máš svůj vzor?
Jistě. Od doby, co pracuji na této škole, se mým vzorem stal celý kolektiv pedagogů!!! ☺ (Vždyť oni sportují každý
den tím, jak neustále chodí do schodů a
ze schodů…) ☺.
4. Až tak to nepřeháním, abych se věnovala sportu několik hodin denně ☺. Do posilovny chodím 2krát
týdně a běhat taky 2krát týdně. Na bruslích jezdím nejvíce o víkendu, ale i v týdnu, jak se mi chce.
5. Sport mi přináší dobrý pocit, že mám trochu pohybu, prostě,
že pro sebe něco dělám.
6. Neplánuji budoucnost. Ale sportování se budu snažit věnovat, dokud mi to síly dovolí.
7. Aby neseděli na „zadku“ a trochu se hýbali. ☺
ještě můžu vyhrát, záleží na zkušenostech. Samotná hra mě zaujala v televizi. Trénuju v hale 2krát týdně, ale na antuce 4krát týdně.
4. A co stojí vybavení?
Tenis je docela drahý sport – jenom taková
raketa vyjde na 3–4 tisíce korun.
5. Soutěže, úspěchy?
Soutěžíme s kluby daného města, my jsme
TOM Mikulov a byli jsme asi předposlední. Je
to soutěž družstev: když se porazme všechny
kluby z Jihomoravské kraje, postoupíme do
vyšší skupiny.
Úspěchy to budou jenom v klubu, hráli
jsme proti sobě a byl jsem třetí, druhý a první
v singlu a pak ve čtyřhře první.
6.–7. Chtěl bych se samozřejmě zlepšit, ale nějaké sny nemám,
protože by byly nesplnitelné.
Všem bych vzkázal, že sport je nejlepší a nejzdravější závislost!
Danča Surá, 1.A
1. Dělám závodně armwrestling (páka).
2. Ke sportu mě přivedla moje sestra
3. Pro holku je to sice
neobvyklý sport… ale když
mě baví! Dříve to bylo mému okolí divné, ale nakonec si zvykli. Ale podle mě
je to dobrý sport.
4. Trénuji skoro každý
den, ale ne že bych chodila někam běhat... v mém sportu je důležité pravidelné posilování a trénink za stolem.
5. Sport mi přináší nové přátele, zkušenosti a pohled do světa.
6. V budoucnu bych chtěla nemít konkurenci v ČR a umístit se
na ME nebo MS…
7. Ostatním bych poradila, aby zkoušeli i neobvyklé sporty, dokáží překvapit. Ale je důležité vytrvat! Všem v tom přeji hodně
štěstí...
(Dančino nej: Nejlepší úspěch je 4. místo na MS v Anglii (2006),
jinak mistryně republiky juniorů na pravou ruku a dvojnásobná
mistryně republiky seniorů – pozn.red.).
Honza Valenta, 4.C
Věnuji se kopané už od svých 6 let.
Občas si zajdeme zahrát s kamarády tenis, volejbal nebo basketbal.
Byl to můj otec, který mě přivedl do
fotbalového oddílu FC Pálava Mikulov.
A od té doby je fotbal pro mně sportem
číslo 1.
Mým fotbalovým vzorem je Eric
Cantona a z českých fotbalistů Pavel
Nedvěd.
Sportuju asi 3 hodiny denně. Když
nemáme trénink, tak většinou si chodím zaběhat nebo plavat, protože nevydržím nic nedělat.
Sport mi přináší dobrý pocit, radost z pohybu a hlavně, když už
mám plný zuby školy, tak sportem přijdu na lepší myšlenky.
Mým snem bylo stát se profesionálním fotbalistou, ale to už asi
nevyjde . Přesto bych se chtěl realizovat ve sportu. Kvůli tomu
bych se chtěl hlásit na VŠ do Olomouce na fakultu tělesné kultury
a sportu, kde bych chtěl studovat rekreologii a přitom si ještě udělat trenérskou licenci.
(Zkoušky se skládají z plavání na 100 m, tohle je jediná disciplína, kde je daný limit, který se musí splnit do 2 minut. Dále se skládají z běhu na 1500 m, 100 m, gymnastiky a míčových her (volejbal, basketbal). Potom musím absolvovat zkoušky z biologie, test
studijních předpokladů a ústní pohovor).
Myslím si, že každý by měl dělat nějaký sport, ať už na profesionální úrovni nebo rekreačně.
Michal Džurňák, 3.B
1. Thaibox.
2. Těžko říct, taťka chtěl abych
chodil pravidelně do posilovny, ale
já chtěl dělat nějaký bojový sport,
dělal jsem jednu dobu aikido, ale
pak jsem v televizi viděl thaibox, a
tak jsem se přihlásil.
3. Remy Bonjasky - jednoznačně
4. Dvě hodiny trénink + hodinu
a půl posilovna.
5. Zdraví, psychicky i fyzicky se cítit lépe, jistotu na ulici.
6. V budoucnu bych se rád dostal mezi profesionály.
7. Když ví, že ho baví sport, tak začít dělat, ale nenutit se do toho, člověka to musí bavit, jinak to nemá cenu.
Dominik Vőrőš, 2. B
1. Sportuju už dlouho, ze začátku to bylo jenom rekreačně, třeba volejbal, plavání, běh... Ale od roku 2002 jsem se začal věnovat
závodně tenisu.
2. Kromě tenisu si rád zaplavu, zacvičím jógu, miluju potápění
a také běhání (jenom v létě).
3. Nejvíc se věnuji samozřejmě tenisu: je to sport nevyzpytatelný, neboť každý míček je rozhodující. I když prohrávám 0:5, vždy
Michal Dubský, 2.B
Začal jsem sportovat v osmi letech.
Hraji tenis, občas fotbal, florbal, v zimě
pravidelně jezdím na hory, občas si zahraji squash, také šachy, i když většina
lidí je za sport nepovažuje:).
Nejvíce se věnuji tenisu, pořád mě
baví, i když poslední dobou mám i další aktivity.
Přes zimu si zajdu maximálně dvakrát týdně zahrát do haly, jinak přes léto jsem na kurtech i každý den. Dvakrát týdně mívám
florbal, takže o sport nemám nouzi:).
Mám i nějaké úspěchy, medaile z tenisových turnajů i nějaký
ten pohár. Jinak jsme za klub párkrát postoupili o třídu výš.
Nějaký zvláštní cíl nemám, jen bych chtěl u tenisu zůstat a někdy v budoucnu dělat třeba trenéra. Vím, že ze mě Roger Federer
nikdy nebude, tak asi takhle:).
Všem sport doporučuji, neboť se u něho skvěle odreagujete,
zlepšíte svou kondici a ještě se nenudíte. Rozhodně lepší, než sedět
celý dny u televize nebo počítače. Sportujte! Čau!
10
Názory
www.kibic.wz.cz
duben 2008
do svých hlaviček, jak je právě tohle autíčko na dálkové ovládání úžasné, že musí mít právě tenhle teleskop pro opravdové malé
hvězdáře, že tahle panenka je právě ta nejkrásnější a spoustu dalších hloupostí.
Nedávno jsem jen tak brouzdala po internetu. Chtěla jsem
Že nevěříte tomu, že reklama působí na psychickou stránku
se přihlásit na svůj oblíbený server, ale co to?! No to snad ne?!
člověka? A co říkáte na vánoční výzdobu v obchodních domech
Chrrr...Už zas!!! Ta zatracená reklama zakrývá celé políčko pro
od konce října, proč ne?!
registraci. Když jsme chtěla kliknout na pole pro zavření reklamy,
Můj osobní názor je, že když se tak touláte tím přeplněným
samozřejmě že jsem se netrefila přímo do vyznačeného milimet- „obchoďákem“ a uvidíte třeba tričko za tisíc korun, tak za normálrového místečka, ale o píď vedle, takže místo toho, aby se mi už ko- ních okolností byste ho nekoupili: „ Ale když budou ty Vánoce.“
nečně uvolnilo pole pro přihlášení, objevily se internetové stránCo říct nakonec? Když si pustíte televizi – je tam reklama, když
ky nějakého mobilního operátora, který mi nabízel své dokonalé a
otevřete noviny – je tam reklama, když zapnete internet – je tam
super levné služby.
reklama, když si pustíte rádio – je tam reklama, když vyjdete na
Lidé tráví u internetu či televize více času než v práci, ve škole
ulici – je tam reklama. Člověk aby se bál otevřít lednici, aby tam
nebo venku.
nebyla reklama. Ale celou dobu, co si čtete tenhle článek, mu věHlavně děti!
nujete svoji pozornost a to je můj důkaz, že reklama opravdu funJsou to právě tihle malí caparti, kteří si denně nechají hustit
guje.
Blonďa, 3.C
FUNGUJE TO!
Hamlet
Dne 28. února 2008 se mi naskytla možnost navštívit se školou v divadle Reduta představení Hamlet. Hostoval tam pražský
divadelní soubor Kašpar. Musím předeslat, že toho nelituji.
Bylo to moderně pojaté představení a přesto, že je to tragédie,
smálo se chvílemi celé publikum.
Už po uplynutí prvních minut nám všem bylo jasné, že je to
pražský soubor, protože tam byla spousta slavných osobností účinkujících v Praze. Například Milena Steinmasslová, která hrála královnu, Alexandr Minajev (alias Hrihorij Lisečko
– Ulice) zbrojnoše, Martin Hofmann (alias Jaroslav Hejl – Ulice) ztělesňoval Horacia a také Jíra z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci Jan Potměšil, který představoval no-
vého krále, který otrávil svého bratra, aby se dostal na trůn.
Jan Potměšil mě zaujal asi ze všech nejvíc. Krátce poté, co se
účastnil listopadových demonstrací v roce 1989, totiž utrpěl při
automobilové havárii zranění, po kterém částečně ochrnul, a zůstal tak na invalidním vozíku. Přesto ale hraje celou dobu dál s
ohromnou energií a je na něm vidět, že i přes svůj handicap je
vynikající a velice zkušený herec. Jan Potměšil je tak díky svému
nasazení určitě skvělou inspirací i pro ostatní postižené lidi, že
i se svým omezením se mohou začlenit mezi ostatní a žít téměř
normální život.
Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, vidět herce na vozíčku, který bez jakýchkoli obtíží na plno hraje a prožívá svou roli
kolikrát přesvědčivěji než nějaký úplně zdravý herec.
Proto, pokud se vám naskytne možnost někdy vidět představení, kde účinkuje Jan Potměšil, neváhejte a určitě nebudete litovat.
Ivča
RYCHLÉ ŠÍPY PODRUHÉ
V polovině února jsme měli možnost zhlédnout další představení našeho divadelního kroužku. Tentokrát nastudovali další díl
Rychlých šípů, který se jmenoval Sněhová mise.
Bylo vidět, že účinkující už mají určité zkušenosti jak se samotným hraním, tak se ztotožněním se se svými postavami. Za těch
pár let je vidět, jak se úroveň našeho školního divadla zlepšuje jak
ve výběru ztvárněného představení, tak v samotných hereckých
výkonech a ke konci také v technice, kterou používají.
Můžeme být jen rádi, že vždy mezi prvními vidíme to, co naši spolužáci přes školní rok nacvičují, aby nám přinesli trochu té
kultury i do školy, kde je to určitě příjemným zpestřením všedního dne plného učení.
Jak vím, všichni herci včetně samotné prof. Vilímkové jsou pří-
stupní všem připomínkám či radám, které případně máte nebo také samozřejmě chválám, které každého účinkujícího jistě velmi
potěší a dodají mu energii k dalšímu pokračování ve skvělém hraní, kterého jsme byli 15. února svědkem. Jen tak dál a už se moc těšíme na další představení.
Ivča
PS: Náš divadelní soubor obhájil v březnu své loňské vítězství.
V Hodoníně v rámci přehlídky Mumraj! tak získali nominaci na národní přehlídku Náchodská prima sezóna. Vedoucí souboru Ing. Vilímková získala diplom za režii, a celé divadlo diplom za spontánní
herectví a další ocenění za příkladné marketingové a dokumentační
zajištění vlastní divadelní činnosti. Gratulujeme!
duben 2008
www.kibic.wz.cz
Učit se...
11
Mám vyznamenání, a co má být?
Na klasifikačních poradách slyšíme jejich jména. Daří se jim,
jsou úspěšní, studium je baví nebo prostě „mají na to“. Co je to za
studenty? Šprti, kteří nemají nic jiného než učení? Nebo normální
mladí lidé, kteří si uměli rozdělit svůj čas mezi své povinnosti a záliby? Pojďme vyzpovídat některé z nich:
Alena Meindlová, 2.B (dokonce zatím úplně samé jedničky…)
Bavilo Tě vždy chodit do školy?
Ne, na základní škole mě to moc nebavilo.
Tuto školu sis vybrala sama?
Ano.
Jak se ti změnil život s příchodem na střední školu?
Délka přípravy se mi prodloužila, ale nemyslím
si, že bych se učila bůhví jak dlouho. Co se týče dojíždění, problém nemám, protože jsem z Břeclavi. Na
záliby mám sice méně času, ale není to zas tak velká
změna.
Rodiče ti nějak pomáhají? Zajímají se o tvé výsledky?
S přípravou do školy mi rodiče nepomáhají, protože si vystačím sama. Nepotřebuji, aby mě z učiva
zkoušeli ani mi vymýšleli testy. O mé výsledky se samozřejmě zajímají, ale nijak na mě s ničím netlačí.
Když dostanu špatnou známku, neslyším doma žádné zákazy ani výčitky.
Kolik času denně musíš věnovat přípravě, abys
měla tak dobré výsledky? Které předměty jsou
O.K., které bys raději „vymazala“?
Nemám žádný určený čas, jak dlouho se učím.
Prostě je to podle toho, jaké máme další den předměty, jestli se zkouší nebo píše test, anebo prostě jen ně-
kdy doufám, že budu mít štěstí a nebudu vyvolaná. Mezi předměty,
které mě baví, patří ekonomika a cizí jazyky, nebaví mě zeměpis a
zbožíznalství.
Jakým koníčkům se stíháš věnovat?
Mezi mé koníčky patří stolní tenis, plavání, jízda na kole a bruslích, minigolf, nakupování, četba, kino, spánek a odpočívání.
Jaké máš plány do budoucna?
V budoucnu bych chtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole,
asi ekonomického zaměření.
A jak na stejný okruh otázek
reagoval Vlastimil Krmíček z 1.A:
ké referáty, tak se to protáhne i na hodinu. Nelze říct,
které předměty bych vymazal, žádný předmět mi nijak nevadí. Stíhám všechny své koníčky, tj. rybaření,
PC, přátele, fotografování a
spoustu dalších...ale někdy
je to časově náročnější. Jaké
mám plány do budoucna?
Především udělat maturitu
a pak se uvidí .
Jak mě bavilo chodit do školy?
Jak kdy, někdy se mi nechce, jako každému . Školu jsem si vybral sám. Jsem z Břeclavi, takže dojíždění není u mě problém. Dá
se říct, že se zatím připravuju do školy stejně jako na základce. Čas
si dokážu rozdělit, takže stíhám vše, co potřebuju. Rodiče mi ve
studiu nepomáhají. Občas se s nimi o škole bavím, ale učím se pro
sebe a ne pro ně. Jsou rádi, že mi škola jde, ale že by mi nadávali za
špatné známky, to ne. Kolik času se musím připravovat? Hmm…
max. tak půl hodiny, někdy ani to ne. Ale když musím napsat něja-
Brýle pro Afriku
Naše škola se před koncem prvního pololetí rozhodla koordinovat zapojení škol v břeclavském okrese do projektu pomoci africkým zemím. Jednalo se o veřejnou sbírku použitých nebo nevyužitých dioptrických brýlí – dětských i dámských či pánských.
Studenti školy se přidali k výzvě Ing. Vladany Šedé a s pomocí pana ředitele oslovili ředitele břeclavských základních a středních škol a také starosty okolních měst a obcí v našem okrese. Díky
tomu se na naší škole, na Městském úřadě v Břeclavi a na spoustě dalších míst objevily krabice, do nichž mohli lidé nepoužívané
brýle odkládat.
Po skončení akce zajistili studenti jejich shromáždění v budově naší školy, odkud budou v nejbližší době převezeny ke kontrole
optikům - ti je vyčistí, přeměří a označí. Zásilky těchto brýlí budou poté transportovány do nemocnice v Bangui - hlavním městě
Středoafrické republiky, kde je personál bude přidělovat pacientům podle zjištěných očních vad.
Ač se to možná na první pohled nezdá, oční vady představují
pro Středoafričany opravdový problém. Většina pacientů jsou studenti z přilehlých škol, kteří bez brýlí nevidí na učivo. Pak je jim
málo platné, že patří mezi 41 % obyvatel, kteří mohou navštěvovat školu.
Běžná cena brýlí odpovídá ve Středoafrické republice průměrnému ročnímu platu. Takto však za brýle vybírají jen symbolický
poplatek - mohou si to dovolit díky sbírkám v Evropě. Největší
nouze je především o brýle dětské, drtivá většina populace SAR je
mladší třiceti let.
Jak ukazuje projekt Brýle pro Afriku, tak i staré dioptrické brýle, které v Česku využití nenajdou, mohou lidem ve Středoafrické
republice velmi pomoci! Děkujeme všem, kteří se na sbírce jakkoliv podíleli!
Zpracovala: Ing. Vladana Šedá
12
Sbíráme zkušenosti
www.kibic.wz.cz
duben 2008
Deutschland
V pondělí 10. března 2008 v 7 hodin ráno jsme se vydali z Břeclavi na dlouhou cestu do Německa, konkrétně do Bavorska. Z naší
školy s paní profesorkou Hanákovou jelo 14 žáků a 17 žáků z průmyslové školy s paní profesorkou Belicovou. Doprovázela nás samozřejmě i rodilá mluvčí Helene Pammer. Po celou exkurzi nás
provázel odborným výkladem ing. Navrátil.
Naše cesta vedla přes Brno, Jihlavu a Prahu až k hraničnímu
přechodu Rozvadov. Naší první vzdělávací zastávkou byl Regensburg neboli Řezno, kde jsme zhlédli nejstarší kamenný most v Evropě. Dále jsme pokračovali směrem k Mnichovu. Ve večerních
hodinách jsme dorazili do mládežnické ubytovny v Possenhofenu
ve které jsme nocovali.
V úterý jsme se vydali na nejvyšší horu Bavorska Zugspitze, která je vysoká 2963 m. Nahoře, kam jsme se dostali pomocí tzv. zubačky a lanovek, nás čekal nádherný výhled, ale také pořádná zima
(cca -10 °C) a spousta sněhu. Dále jsme navštívili alpské středisko
Garmisch Partenkirchen, kde se v roce 1936 konaly zimní olympijské hry, a krásný barokní klášter Ettal.
Ve středu ráno jsme vyrazili na úřad práce a informovali jsme
se o tom, jakým způsobem lze najít v Německu práci, případně letní brigádu. Poté jsme podstoupili další výpravu, a to na nejkrásnější zámek Bavorska Neuschwanstein. Ten leží v Alpách a postavil
ho král Ludvík II. Bavorský v letech 1869 – 1886. Bohužel musím
dodat, že od tohoto dne nám počasí vůbec nepřálo - pořád pršelo.
Čtvrtek. Podle mě nejlepší den ze všech, poněvadž na zážitky
ze známé výrobny aut BMW snad nikdo z nás nezapomene. Dru-
hou polovinu dne jsme strávili poznáváním Mnichova, rozchodem
a nakupovánímJ.
V pátek už nás čekala jen exkurze na hlavní vlakové nádraží
v Mnichově a poté cesta domů.
Myslím si, že výlet to byl každopádně podařený. Své obzory jsme rozšířili o nové vědomosti a zážitky. Hlavně jsme tvořili
i s průmyslovkou dobrý kolektiv a to je důležité…
Anežka Kneeová , 3. A
Nejsem feťák, jsem uživatel
Ve středu dne 12. 3. nebyl moc příznivý den pro maturitní třídy,
ale ani pro zbylé ročníky. Vtíravý déšť se dostával do morku kostí. Pěkně jsme se spočítali a odkráčeli směr kino Koruna. Čekala
nás beseda na téma drogy. Mezi dveřmi jsme nechápali, proč nám
pořadatelé vysloveně nutili papírek a někdo občas k tomu dostal
i tužku. Ale nerozhodilo nás to, vždyť to přece nemůžou být nějaké dotykové testy, které by určily majitele papírku a jeho pomyslné
hříchy…
Na úvod jsme se dozvěděli, že testovací papírky to nejsou, ale
byla nám dána možnost zeptat se písemně na věci, které nám nebyly jasné. Seznámeni s dvouhodinovým programem jsme se pohodlně usadili a začali šustit obaly od svačin. Ke kinu patří pohodlí!
Na scénu přichází další postava, ale zvrat v ději se nekonal. Komikem sice byl, ale všem bylo jasné, že o zábavu dnes nepůjde. Postupně se nám představili zástupci drogových center a popisovali
nám svou práci v azylu pro závislé. Centrum Káčko je i v Břeclavi
a nabízí možnost exkurze nebo pomoc těm, kteří ji potřebují. Určitě je dobře, že se najdou lidé, kteří vědí, že drogy jsou problém.
Vždy byly a budou. Snažit se zmírnit možné nákazy, i neuživatelů,
je opravdu šlechetné gesto. Většina z nás si neuvědomuje opravdové nebezpečí z podsvětí.
Opravdovým překvapením byli dva spolumoderátoři, bývalí
drogově závislí. Říká se, že narkomany poznáte okamžitě. Kdyby
prošel kolem vás bývalý, poznáte jej taky? Určitě je to hodně individuální. Při popisu svého života s drogou mluvili vlastně o naprostém omámení smyslů. Jsou jen dvě možnosti, jak se vysvobodit
z neviditelných pout. Buď vás někdo najde na pokraji sil, anebo se
předávkujete. Jen malé množství narkomanů se dobrovolně podrobí doživotní léčbě a naprosté abstinenci.
Následovalo seznámení s působením drogy na organismus. Vyvolává množení serotoninu, hormonu způsobujícího euforii. Následné možné zdravotní potíže. Dokument s upřímnou výpovědí
Terezy Pergnerové, Potkana aj. A nakonec se dostalo na lístečky
s otázkami, které by si zasloužily odpověď: Nejrozšířenější droga
v ČR? Pervitin, marihuana. Nejčastější odpověď feťáka na otázku
proč nejde skončit s drogami? Protože tu drogu miluje, nemůže
bez ní žít… atd. Se závěrečným potleskem jsme se mohli ještě otočit na ty dvě osoby a vidět v jejich tvářích únavu, v hlase slyšet zasekávání a v názorech opravdové prožitky. Nikdo nám nevnucoval:
Neberte drogy. Nic takového. Jen nám vlastně popsali, jak můžeme
dopadnout. A doba léčby je nejnáročnější a nejdůležitější etapou
života lidí, kteří od svého okolí už neslyší podporu, ale naprosté
odsouzení, protože trpělivosti má někdo málo. Přitom kolikrát stačí neústupnost a vytrvalost. V nouzi se poznají přátelé, ale i rodina.
Perfektně připravený program!
Kačes
Studenti se o přestávkách věnují i jiným činnostem než opakování
učiva. I takto lze získat energii do dalších hodin a pozitivně se naladit…