I. Formánek: VÁŅENÍ ČTENÁŘI 4 • L. Švajdová, Š. Vilamová, M

Transkript

Číslo 2
Ročník I.
2010
EDITORIAL
 I. Formánek:
VÁŅENÍ ČTENÁŘI
4
PODNIKÁNÍ
 L. Švajdová, Š. Vilamová, M. Stoch:
POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI
5
 D. Divišová:
VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŃKOLÁCH
11
 M. Stoch, I. Vozňáková, I. Formánek, L. Švajdová:
RIZIKO JAKO NEODDĚLITELNÁ SOUČÁST PODNIKÁNÍ
43
EKONOMIE A FINANCE
 L. Multanová:
FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VLIV NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ
52
 M. Stoch, D. Stoch:
SVĚTOVÁ VERSUS TUZEMSKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA V LETECH
2009-2010
64
 L.Multanová:
PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČESKÉ
REPUBLICE V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM SPOLEČNÉ MĚNY EURO
71
MANAGEMENT
 P. Horváthová:
VYUŅITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ
V ORGANIZACI
83
PEDAGOGIKA
 D. Kučera:
DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTECH PEDAGOGICKÉHO
KONSTRUKTIVISMU
98
 J. Karpeta:
VYBRANÉ ASPEKTY ANALÝZY LEXIKA VE VOLEBNÍCH SPOTECH DO EP
V ROCE 2009 V ČESKÉM A POLSKÉM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ
108
 R. Dvořáčková, T. Tykva:
CELOŅIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ KONKURENCESCHOPNOSTI
NA TRHU PRÁCE A JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŃENÍ KVALITY ŅIVOTA
117
 J. Karpeta:
STRUČNÝ VÝVOJ A CHARAKTERISITKA MODERNÍ POLITICKÉ
KOMUNIKACE V POLSKU
127
MARKETING
 M. Stoch, B. Morská, L. Švajdová:
MARKETINGOVÉ STRATEGIE OBCHODNÍCH CENTER V OBDOBÍ
HOSPODÁŘSKÉ RECESE
131
DISKUZE
 I. Formánek:
RECENZE KNIHY: PETŘÍKOVÁ, P. A KOL. MODERNÍ MANAGEMENT
ZNALOSTÍ (PRINCIPY, PROCESY, PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE)
142
2
VSP Entrepreneurship Studies
Odborně – vědecký elektronický journal VŠP, a.s.
Ročník 1, Číslo 1, 2010., vychází čtvrtletně.
Vydavatel a adresa redakce
Vysoká škola podnikání, a.s. Michálkovická 1810/181, Ostrava – Slezská Ostrava,
710 00, Česká republika, tel.: +420 595 228 140, fax.: +420 595 228 199 www.vsp.cz/journal...
Redakční rada:
Tajemník: Mgr. Dušan Kučera, MBA
Členové: Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek, PhDr. Lukáš Durda, Mgr. Jan Skipala, Prof. Ing. Vít Zamarský, CSc.,
Ing. Monika Mynarzová, Ph.D., Ing. Milan Stoch, Ph.D., Ing. Michal Červinka, Ph.D.
Autorská práva vykonává vydavatel.
Grafika:
Tiskárna Union a.s., Palackého 32, 702 00 Ostrava-Přívoz.
Distribuce: elektronicky
ISSN: 1802-0453.
3
EDITORIAL
Váţení čtenáři,
do rukou se vám dostává druhé číslo elektronického odborného a vědeckého čtvrtletníku
Journal Entreprenuership Studies, který v letošním roce začala vydávat Vysoká škola
podnikání, a.s. Jak jiţ bylo uvedeno v prvním čísle, cílem časopisu je podporovat a publikovat
aktuální vědeckou a pedagogickou činnost kateder a výzkumných týmů školy a taktéţ
zprostředkovávat odbornou diskuzi s pracovníky jiných vysokých škol, resp. jiných odborných
pracovišť doma i v zahraničí.
V neposlední řadě bylo a je cílem časopisu rovněţ vytvoření vhodného prostoru pro
prezentaci názorů a výsledků práce našich studentů. A zde je moţná vhodné trochu se zastavit
a zamyslet se nad tím, proč by studenti vlastně měli přispívat do časopisů, jako je Journal
Entreprenuership Studies? Vţdyť dnes kaţdý kdo chce, můţe si na internetu zaloţit svůj blog a
publikovat si co chce, jak chce a kdy chce. Nebo se můţe – přes různé sociální sítě – zapojit
do nejrůznějších komunit a opět prezentovat své názory, jak se mu zlíbí. Tak proč tedy
publikovat ve školním časopise?
Na takto poloţenou otázku je jistě moţné odpovědět různě. Dle mého názoru je výhoda
školních časopisů pro studenty především v tom, ţe studenty učí formulovat, prezentovat a
posléze i obhajovat výsledky své práce před svými kolegy a pedagogy. Tedy učí je „jít s kůţí
na trh“ před lidi, kteří danému problému rozumí (jsou naladěni na stejnou „odbornou notu“),
kteří nemají důvod komukoli z autorů lichotit či nadrţovat a kteří mohou pomoci dobře
míněnou radou. Jde vlastně o pokračování vzdělávacího procesu a o získávání nových
dovedností, které jsou pro praktický ţivot tolik důleţité. Proto pevně věřím a doufám, ţe si
studenti tuto šanci uvědomí a ţe brzy najdou cestu mezi přispívatele našeho časopisu.
Jinak obsahová náplň tohoto druhého čísla je podobná obsahové náplni čísla prvního. To
znamená, ţe je tvořena současnými pracemi našich a externích pedagogů a odborníků.
Přejeme Vám příjemné čtení a těšíme se na vaše názory, připomínky a podněty.
Za redakci
Doc. Dr. Ing. Ivo Formánek
Prorektor pro řízení obsahu a kvality výuky
4
PODNIKÁNÍ
POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI
Lenka Ńvajdová, Ńárka Vilamová, Milan Stoch
KLÍČOVÁ SLOVA
cestovní ruch, Moravskloslezský kraj, faktory rozvoje cestovního ruchu
KEYWORDS
tourism; Moravian-Silesian region, factors of developement of tourism.
ABSTRAKT
Tento článek s názvem potenciál rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji, se
zabývá analýzou cestovního ruchu z pohledu celé České republiky a předevńím analýzou
některých faktorů, které jsou nezbytné pro rozvoj cestovního ruchu v Moravskoslezském
kraji.
ABSTRACT
This paper with title: The potencial of developement of tourism in Moravian-Silesian region
deals about the analysis of tourism from the point of view of the Czech Republic and mainly
deals about the analysis of factors, that are Essentials for developement of tourism in the
region of Moravian-Silesian region.
ÚVOD
Cestovní ruch jeí jiņ od konce minulého století velkým sociálním fenoménem, který má
značný dopad na světovou, národní resp. na regionální ekonomiku konkrétní oblasti. Cestovní
ruch vedle mnoha dalńích pozitivních efektů, má dopad na zaměstnanost, regionální rozvoj a
ekonomický růst. Je třeba si uvědomit, ņe cestovní ruch je tzv. průřezovým odvětvím, které
vyuņívá sluņeb mnoha sektorů národního hospodářství jako doprava, sektor ubytovacích
sluņeb a potaņmo i zemědělství.
5
Pro kvalitní rozvoj tohoto „bílého průmyslu“ je bezpodmínečně nutné, aby daná oblast mohla
vyuņít příznivých předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Jaké jsou konkrétní předpoklady
pro rozvoj cestovního ruchu, má Moravskoslezský kraj a jaký je potenciál jeho rozvoje do
budoucna.
CESTOVNÍ RUCH A JEHO VÝZNAM
V dneńní době, kdy je cestování a navńtěvování míst mimo svá trvalá bydlińtě velkým
sociálním trendem, hraje cestovní ruch v ņivotech lidí celého světa velmi významnou roli.
Cestovní ruch se stává čím dál významnějńím obchodním sektorem a je součástí mnoha
ekonomik zemí světa.
Je jedním z nejvýdělečnějńích odvětví a tvůrcem mnoha pracovních míst, o významu
cestovního ruchu tedy není na místě pochybovat, coņ v rámci České republiky dokládají i
následující čísla.
Tabulka č. 1: Platební bilance cestovního ruchu
V mil Kč
2007
2008
2009
Bilance sluţeb
49 707,1
65 858,7
26 986,3
Příjmy
341 534,3 370 308,5
Doprava
101 840,5 105 987,3 103 359,4
Cestovní ruch
129 009,3 122 032,3
122 469,9
Ostatní sluţby 110 684,5 142 288,9
159 467,1
Výdaje
291 827,2 304 449,8
358 310,1
Doprava
73 126,4
75 663,1
75 961, 6
Cestovní ruch
73 486,3
77 487,1
77 160,1
Ostatní sluţby 145 212,5 151 299,6
385 296,4
205 188,4
Kladná platební bilance cestovního ruchu, znamená, ņe příjmy České republiky z cestovního
ruchu jsou zaloņeny na aktivním cestovním ruchu tj. na cestovním ruchu, který je realizován
zahraničními turisty, kteří přijíņdějí do ČR. Strukturu zemí, ze kterých pochází návńtěvníci
ČR, nejčastěji vyjadřuje tabulka č. 2.
6
Tabulka č. 2: Počet zahraničních turistů v hromadných ubytovacích zařízeních
Zdroj: ČSÚ
Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu, uspořádaná Světovou organizací
cestovního ruchu v kanadské Ottawě v roce 1991, přinesla následující definici cestovního
ruchu.
Za cestovní ruch (tourism) se povaņuje činnost osoby, cestující na přechodnou dobu (u
mezinárodního cestovního ruchu maximálně jeden rok, u domácího ńest měsíců) do místa
mimo své trvalé bydlińtě, přičemņ hlavní účel její cesty je jiný neņ vykonávat výdělečnou
činnost v navńtíveném místě (trvalý, či přechodný pracovní poměr).
K tomu,
aby
tyto
aktivity
mohly
být
realizovány,
musí
být
splněna
řada
podmínek/předpokladů, které jsou nezbytné pro rozvoj tohoto výnosného odvětví. K hlavním
předpokladům a podmínkám úspěńného cestovního ruchu patří: přírodní předpoklady,
kulturně-historické předpoklady, materiálně technické předpoklady a ekonomické a
organizační předpoklady přičemņ tyto 4 faktory, musí vzájemně propojeny a není moņné, aby
existovaly samostatně.
Přírodní předpoklady patří k nejzákladnějńím a jsou tvořeny terénem dané lokality, její
nadmořskou výńkou a klimatickými podmínkami, důleņitou roli, z hlediska atraktivity pro
návńtěvníky patří také vegetační kryt,vodní toky, vodní plochy, moře, přírodní léčivé zdroje a
přírodní zvláńtnosti – např. step, tundra, pouńť, rańelinińtě, skalní útvary, propasti, vodopády,
plesa, přírodní rezervace,čistota ovzduńí a vod.
7
Kulturně-historické předpoklady jsou nezbytné předevńím pro uspokojování duńevních potřeb
a patří zde existence architektonických památek na daném území – např. hrady, zámky,
zříceniny, památkové rezervace, městská architektura, historické stavby, církevní stavby,
památníky apod. se vzrůstající touhou turistů vracet se k historickým kořenům je to i lidové
umění, kde patří lidová umělecká výroba, lidová architektura, lidová kultura (kroje, tance,
zpěvy, zvyky apod.) a v neposlední řadě také tradiční akce – např. sympozia, filmové,
divadelní, hudební festivaly, sportovní akce, výstavy, veletrhy apod., pro rozvoj sentimentální
turistiky je nutná existence také významných míst – např. rodińtě nebo působińtě významných
osobností, historická bojińtě apod.
Dalńími jsou materiálně-technické předpoklady, do kterých patří dopravní zařízení, ubytovací
zařízení, stravovací zařízení, zařízení sportovně rekreační – FIT centra, tělocvičny, sjezdovky
apod., maloobchodní zařízení apod.
Ekonomické a organizační předpoklady, které vyplývají z toho, ņe cestovní ruch vyņaduje
součinnost mnoha odvětví. Tato skutečnost klade značné nároky na věcnou, časovou a místní
koordinaci, a to předevńím sluņeb a dopravy, veřejného stravování, obchodu, kulturních
zařízení, sluņeb překladatelských, tlumočnických, informačních a dalńích odvětví. To
znamená řeńit také problémy sezonního charakteru cestovního ruchu.
CESTOVNÍ RUCH V MORAVSKLOSLEZSKÉM KRAJI
Při pohledu na obr. č. 1, je zřejmé, ņe v rámci ČR dochází k největńí koncentraci návńtěvníků
ze zahraničí do regionu Praha, kde směřovalo v roce 2009 63% návńtěvníků, následoval kraj
Karlovarský s 7,5% celkových návńtěvníků a kraj Jihomoravský s 5,8%. Ostatní kraje ČR
jsou zastoupeny do 5ˇ% přičemņ kraj Moravskoslezský byl zastoupen 2%
Tato nízká návńtěvnost určitě není způsobena nízkou kvalitou přírodních a kulturně
historických předpokladů, kde Moravskoslezský kraj se můņe pyńnit ńirokou nabídkou těchto
faktorů, podporujících rozvoj cestovního ruchu. Problém nízké návńtěvnosti budou spíńe
nenaplněné materiálně technické a ekonomické předpoklady rozvoje cestovního ruchu.
8
Obrázek č. 1: Zahraniční hosté v hromadných ubytovacích zařízeních podle krajů ČR
Zdroj: CSU
Co je tedy hlavní brzdou současného rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji? Je
to předevńím nekvalitní dopravní dostupnost tohoto regionu pro zahraniční turisty. V rámci
tohoto předpokladu dońlo ke zlepńení v roce 2009, kdy byl moravskoslezský kraj napojen na
mezinárodní dálniční síť, bohuņel vzhledem k celkovému umístění České republiky resp.
Moravskoslezského kraje, je nutné, aby dońlo k jeho napojení nejen na dálniční síť, ale
předevńím, aby byl kladen důraz a vyvíjeny veńkeré aktivity, které by vedly k větńímu vyuņití
i letecké dopravy, tzn. vyuņít čerstvě zrenovovaného letińtě Leońe Janáčka pro více letů ze
zemí, odkud do České republiky přijíņdí větńina turistů.
Chybí také ubytování střední kategorie tzn. tříhvězdičkových hotelů, které by odpovídalo
náročným poņadavkům na ubytování turistů, kteří preferují střední standard a dále stravovací
zařízení, které by nabízely kvalitní sluņby.
ZÁVĚR
V současné době dobíhá období pro které byla vytvořena strategická analýza rozvoje
cestovního moravskoslezského kraje, při tvorbě a následné realizaci té dalńí na období 2010 –
2015 je nutné dát prioritu právě na výńe zmíněné nedostatky, které brání lepńímu rozvoji
9
cestovního ruchu v kraji moravskoslezském tzn. zaměřit se jednak na podporu rozńíření
mezinárodních linek, které by měly jako destinační cíl právě letińtě zemí, ze kterých pochází
větńina turistů mířících do Česka a druhou oblastí by určitě byla podpora malého a středního
podnikání zaměřeného na poskytování sluņeb cestovního ruchu, tzn. v maximální moņné míře
usnadņovat, např. sníņením byrokratické zátěņe či poskytnutí informačního servisu, zahájení
podnikání.
POUŢITÁ LITERATURA
FORET, M., FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. 1. vydání. Praha: Grada
Publishing, 2001. ISBN 80-247-0207-x.
HLADKÁ, J. Technika cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 807169-476-2.
URL: http/www. csu.cz
URL: http/www. czechtourism.cz
URL: http/www. wto.cz
10
PODNIKÁNÍ
VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH
Dagmar Divińová
KLÍČOVÁ SLOVA
Výuka podnikání a podnikavosti, sekundární vzdělávání, střední ńkoly, Jihočeský kraj,
inovativní výukové přístupy, kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost, rámcové
vzdělávací programy (RVP), podnikavost, EU, výzkum
KEYWORDS
Entrepreneurship education, secondary education, secondary schools, South Bohemia,
inovation approach loading, competency of interpretation for the own initiative and
enterprise, general educational programs, entrepreneurship, EU, research
ABSTRAKT
Příspěvek má za cíl popsat a zhodnotit aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti se
zaměřením na oblast sekundárního vzdělávání, včetně analýzy současného stavu výuky
podnikání a podnikavosti na středních a vyńńích odborných ńkolách v Jihočeském kraji.
Aktuálně převaņující přístup k výuce podnikání a podnikavosti, v teorii i v praxi, je v podobě
tradičních přednáńek. Ve výjimečných případech se vyskytují i inovativní výukové přístupy.
Ovńem vlastní výzkum poukázal na skutečnost, ņe problém se zaváděním inovativních
přístupů do výuky spočívá zejména v lidech. Hlavní roli pak hraje ochota udělat něco navíc
a jejich nadńení pro věc. Jako problém se rovněņ ukázala transformace doporučení EU o
zavedení kompetence nazvané smysl pro iniciativu a podnikavost do rámcových
vzdělávacích programů a následně do ńkolních vzdělávacích programů v rámci probíhající
ńkolské reformy. České strategické dokumenty týkající se vzdělávání totiņ chápou
podnikavost spíńe jako zaměstnanost nebo jako podnikové činnosti.
ABSTRACT
This artikle discusess to describe and evaluate the up-to-date approaches to the instruction to
the entrepreneurship education with the orientation the sphere of secondary education,
examination contemporary state of entrepreneurship education secondary schools in the
11
South Bohemian distrikt. Nowadays the predominant approach to the instruction to the
entrepreneurship education in theory and praxis is in the form of conventional lessons of the
traditional lessons. It can find the inovativ strategic approach. The research work has pointed
out that the problem with the inovation approach loading lies in people. The main role plays
the willing to make something extra and a wave of enthusiasm for the matter. Other problem
was during the transformation of the recommendations of the European Union about the
downloading of competency of interpretation for the own initiative and enterprise into
general educational programs and afterwards into the school educational programs. Czech
strategic documents on the education understand entrepreneurship rather as an employment
or enterprise activities.
ÚVOD
Jiņ v 90. letech 20. století Peter Drucker upozorņuje na skutečnost, ņe společenský vývoj
dospěl k přerodu ze „zaměstnanecké“ k „podnikatelské“ společnosti. Takováto společnost
podle jeho názoru útočí i na návyky a zavedené předpoklady, týkající se ńkolství a výuky.
V poslední době někteří autoři rovněņ upozorņují na nebývalý rozvoj podnikání a
podnikavosti. Pojmenovávají tuto situaci jako globální hnutí či tichá, podnikatelská
revoluce.
Autoři rovněņ uvádějí, ņe se podnikání v posledních několika desetiletích etablovalo jako
samostatná vědecká disciplína a studijní obor. Upozorņují také na skutečnost, ņe vzdělávání
by mělo rozvíjet podnikavé chování a podnikavost, ať uņ vede k zaloņení nového podniku,
rozvoji existujícího podniku nebo kreativních schopností. Otázkou zůstává, jak je tomu
například na středních ńkolách v České republice.
Vzděláváním, kam výuka podnikání a podnikavosti patří, se zabývá i společně koordinovaná
politika Evropské Unie (EU). Podnikání a podnikavostí se v posledních letech věnuje řada
evropských dokumentů a konferencí. Mezi významné příklady lze zařadit:

Projekt nejlepńí metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání.
Závěrečná zpráva odborné skupiny;

Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě;

Lisabonská strategie, Evropská komise (EK), aktualizace 2008; aj.
12
Ve vńech dokumentech EU je podnikání a podnikavost vysvětlována v co moņná nejńirńím
pojetí. Podnikání a podnikavost se nechápe pouze jako aktivity spojené s činností firmy, ale
podnikavost se povaţuje za hlavní hybnou sílu inovace, soutěţivosti a růstu.
Podnikatelské dovednosti a podnikavost se doporučují chápat v jejich ńirńím významu,
protoņe přináńejí výhody společnosti i mimo jejich aplikaci na ekonomickou činnost. Učit se
o podnikání, podle zprávy Mini-podniky, zahrnuje i rozvoj osobních vlastností, jako je
tvořivost, iniciativa či odpovědnost. Ty se následně ukazují jako velmi uņitečné pro ņivot i
jakoukoliv pracovní aktivitu.
Zpráva Mini-podniky také upozorņuje na činnost studentských mini-podniků ve ńkolách.
Jedná se o účinný nástroj ve výuce. Mini-podnik, resp. v českém pojetí fiktivní firma či
studentská společnost, lze podle uvedené zprávy povaņovat za moderní a inovativní nástroj
pro výuku a rozvoj podnikatelských kompetencí u studentů středních odborných ńkol. Minipodnik, či fiktivní firma a studentská společnost, jsou povaņovány v této zprávě za
synonyma.
Domácí autoři Jünger a Fialová definují podnikavost jako vlastnost, která vyjadřuje
předpoklady člověka k podnikání. O člověku, který má vyvinutou tuto vlastnost říkají, ņe je
podnikavý. Daná vlastnost můņe podle jejich slov být vyuņita nejen v podnikání, ale ve
vńech sférách lidské aktivity. Autoři uvaņují o podnikavosti jak původu vrozeného, tak
osvojeného. Charakterizují ji jako:

Umět rozpoznat a vyuņít příleņitosti k podnikání;

Mít představivost, tvořivost a umět je vyuņít k vytváření ideje, nápadu a vize
rozvoje podnikání;

Umět kombinovat zdroje a příleņitosti tak, aby je člověk co nejúčinněji
vyuņil; aj.
I dalńí autor povaņuje za podnikavost spojení umu a přísluńné aktivity. Podnikavý je takový
člověk, který je v konkrétní situaci odráņející nebo vyhledávající konkrétní a odpovídající
potřebu. Jinými slovy podnikavost je tvůrčí aktivita (uplatnění umu) směřující k uspokojení
reálných materiálních a nemateriálních, ale i virtuálních (zdánlivých) potřeb.
Pokud se ovńem v České republice program výuky fiktivních firem vůbec uskutečņuje, pak
se podle výsledků v dalńí části uvedeného výzkumu potýká s řadou problémů. Výukový
13
program s tímto zaměřením vńak není v ČR standardem jak u vńeobecného, tak ani u
odborného sekundárního vzdělávání.
KONCEPCE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY V ČR, RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ
PROGRAMY
V České republice existuje Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeņe na období
2007 – 2013. Tato koncepce se odvolává na řadu evropských dokumentů, týkajících se dané
problematiky. Za východiska mj. povaņuje:

Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o
uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské
mládeņe;

DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18.
prosince
2006
o
klíčových
kompetencích
pro
celoņivotní
učení
(2006/962/ES); aj.
Jednotlivé země EU, stejně tak i ČR, uplatņují jako nástroj vzdělávací politiky strategické
programy rozvoje vzdělávání. Jde o dokumenty, které formulují základní cíle vzdělávání
v dané zemi, obvykle s prognostickým výhledem na několik nejbliņńích let. Dokumenty
bývají obvykle vypracovávány ministerstvy ńkolství nebo vládami a bývají předkládány
parlamentu ke schválení a veřejnosti k diskusi. V České republice se jedná o:

Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha (2001);

Strategie celoņivotního učení ČR. Praha: MŃMT ve spolupráci s NÚOV.
2007;

Rámcové vzdělávací programy (dále RVP), MŃMT, 2007.; aj.
Ovńem Národní program rozvoje vzdělávání v ČR a Strategie celoņivotního učení „podnikání
a podnikavost“ sotva zmiņují (na rozdíl od evropských dokumentů). Následující část je tedy
věnována srovnání RVP v ČR a Doporučení Evropského parlamentu a Rady.
14
SROVNÁNÍ POJETÍ KOMPETENCE K PODNIKAVOSTI V PŘÍSTUPU EU A ČR
Smysl pro iniciativu a podnikavost je jedna ze osmi klíčových kompetencí, která je
povaņována ze strany EU za průřezovou a ńiroce uplatnitelnou nejen v celoņivotním učení,
ale i v reálné praxi.
Evropský parlament a rada definují kompetenci Smysl pro iniciativu a podnikavost jako
schopnost jedince převádět myńlenky do praxe, která předpokládá:

tvořivost;

schopnost zavádět novinky a nést rizika;

plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů.
Tato schopnost je pak pro jednotlivce přínosná nejen v jejich kaņdodenním ņivotě doma a ve
společnosti, ale i na pracovińti. Pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umoņņuje jim
chopit se příleņitostí. Je rovněņ základem specifičtějńích dovedností a znalostí, které
potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na
těchto činnostech, a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat
řádnou správu. Mezi nezbytné znalosti, dovednosti a postoje související s touto kompetencí
by měly patřit znalosti:

schopnost rozpoznat příleņitost k osobním, profesním nebo obchodním
činnostem;

včetně znalosti obecnějńích aspektů, jeņ vytvářejí kontext, ve kterém lidé ņijí
a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a
moņnostem a problémům, jimņ čelí zaměstnavatel nebo organizace.
Jedinci by si rovněņ měli být vědomi etického postavení podniků a toho, jak tyto
podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, ņe budou
fungovat jako sociální podnik.
V současné době v České republice probíhá ńkolská reforma a v rámci ní se zavádí aktuální
Rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP, které mají do výuky zavést nově stanovené
kompetence definované a doporučené na evropské úrovni. Tedy i smysl pro iniciativu a
podnikavost. RVP v ČR pojmenovávají na evropské úrovni zformulovanou kompetenci
Smysl pro podnikavost a iniciativu následovně: První vlna zavádění RVP, tj. do praxe k 1. 9.
2009:
15

RVP Gymnázia – Kompetence k podnikavosti;

RVP Obchodní akademie – Kompetence k pracovnímu uplatnění a
podnikatelským aktivitám;

RVP Ekonomika a podnikání – Kompetence k pracovnímu uplatnění a

RVP Ekonomické lyceum – Kompetence k pracovnímu uplatnění a
Druhá vlna, kdy mají ńkoly začít učit od 1. září 2010, je v přípravném řízení a mj. uvedenou
klíčovou kompetenci nazývá:

RVP Obchodní ńkolu – Kompetence k pracovnímu uplatnění;

RVP Podnikání (Vyńńí odborné ńkoly) – Kompetence k pracovnímu uplatnění
a podnikání.
Třetí vlna pro odborné ńkoly je ve schvalovacím řízení.
Následující tabulka č. 1 ukazuje obsah, který se skrývá za jednotlivými názvy u RVP pro
gymnázia a RVP pro střední odborné ńkoly zařazené do 1. fáze. Pro úplnost je potřeba dodat,
ņe pro srovnání byl za střední odborné ńkoly vybrán RVP Obchodní akademie. Dalńí dva
RVP, tedy Ekonomické lyceum a Ekonomika podnikání, se odlińují pouze v detailech
týkajících se odborných kompetencí.
Porovnáním obou přístupů (doporučení EU vs. RVP pro gymnázia a střední odborné ńkoly)
je zřejmé, ņe obě pojetí v ČR se neshodují s doporučením EU. Ta gymnaziální je
paradoxně výstiņnějńí uņ v samotném názvu a následně i v obsahu, neņ ta určená pro
odborné ńkolství. Gymnaziální koncepce se skutečně snaņí drņet podnikavosti ve smyslu
doporučení EU, např.:

Uplatņuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje
inovace;

Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních
příleņitostech, vyuņívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci
aktivit.
16
Tabulka č. 1: Srovnání klíčové kompetence smyslu pro podnikavost a iniciativu v pojetí a
středních škol zařazených do první fáze
Rámcový vzdělávací program
Gymnázium
Střední odborné ńkoly – 1. fáze
Kompetence k podnikavosti
Kompetence k pracovnímu uplatnění a
podnikatelským aktivitám
Absolvent:
Absolventi by měli:
 Cílevědomě,
zodpovědně
a
s ohledem na své potřeby, osobnostní
předpoklady a moņnosti se rozhoduje o
dalńím
vzdělávání
a
budoucím
profesním zaměření;
 Mít odpovědný postoj k vlastní
profesní budoucnosti, a tedy i
vzdělání; uvědomovat si význam
celoņivotního učení a být připraveni
přizpůsobovat se měnícím se
pracovním podmínkám;
 Rozvíjí svůj osobní i odborný
potenciál, rozpoznává a vyuņívá
příleņitosti pro svůj rozvoj v osobním a
profesním ņivotě;
 Uplatņuje pro aktivní přístup, vlastní
iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje
inovace;
 Získává a kriticky vyhodnocuje
informace o vzdělávacích a pracovních
příleņitostech, vyuņívá dostupné zdroje
a informace při plánování a realizaci
aktivit;
 Usiluje o dosaņení stanovených cílů,
průběņně reviduje a kriticky hodnotí
dosaņené výsledky, koriguje dalńí
činnost s ohledem na stanovený cíl;
dokončuje zahájené aktivity, motivuje
se k dosahování úspěchu;
 Posuzuje a kriticky hodnotí rizika
související s rozhodováním v reálných
ņivotních
situacích
a
v případě
nezbytnosti je připraven tato rizika nést;
 Chápe
podstatu
a
principy
podnikání, zvaņuje jeho moņná rizika,
vyhledává
a
kriticky
posuzuje
příleņitosti
k uskutečnění
 Mít přehled o moņnostech uplatnění
na trhu práce v daném oboru;
cílevědomě a zodpovědně rozhodovat
o své profesní a vzdělávací dráze;
 Mít reálnou představu o pracovních,
platových a jiných podmínkách
v oboru
a
o
poņadavcích
zaměstnavatelů na pracovníky a umět
je srovnávat se svými představami a
předpoklady;
 Umět získávat a vyhodnocovat
informace
o
pracovních
i
vzdělávacích příleņitostech, vyuņívat
poradenských
a
zprostředkovatelských sluņeb jak
v oblasti světa práce, tak vzdělávání;
 Vhodně komunikovat s potenciálními
zaměstnavateli, prezentovat svůj
odborný potenciál a své profesní cíle;
 Znát obecná práva a povinnosti
zaměstnavatelů a pracovníků;
 Rozumět podstatě a principům
podnikání, mít představu o právních,
ekonomických,
administrativních,
osobnostních a etických aspektech
17
podnikatelského záměru s ohledem na
své předpoklady, realitu trņního
prostředí a dalńí faktory.
soukromého podnikání; dokázat
vyhledat a posuzovat podnikatelské
příleņitosti
v souladu
s realitou
trņního prostředí, svými předpoklady
a dalńími moņnostmi.
Odborné kompetence pro SŠ jsou
stanoveny takto:
 Aplikovat poznatky oblasti práva
v podnikatelské činnosti;
 Provádět typické podnikové činnosti;
 Efektivně hospodařit
prostředky;
s finančními
 Dbát na bezpečnost práce a ochranu
zdraví při práci;
 Usilovat o nejvyńńí kvalitu své práce,
výrobků nebo sluņeb;
 Jednat ekonomicky a v souladu se
strategií udrņitelného rozvoje.
Zdroj: RVP, Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy, 2007
RVP pro SOŃ rozhodně nechápe podnikavost v ńirńím pojetí, tedy uplatnitelnou pro
kaņdodenní ņivot ve společnosti, ale je pojímána pouze jako podnikavost ve smyslu pracovní
a vzdělávací oblasti pro lepńí uplatnění, např.:

Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích
příleņitostech, vyuņívat poradenských a zprostředkovatelských sluņeb jak
v oblasti světa práce, tak vzdělávání.
Ostatní příklady se týkají právě vzdělávání, pracovní oblasti nebo administrace firmy. Jako
příklad lze uvést:

Mít reálnou představu pracovních, platových a jiných podmínek v oboru a o
poņadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnat se svými
představami a předpoklady;

Provádět administrativní činnosti a základní podnikové činnosti;

Dbát na bezpečnost a ochranu zdraví při práci;
18

Efektivně ovládat klávesnici počítače a vyhotovovat základní druhy
písemností;

Usilovat o nejvyńńí kvalitu své práce, výrobků a sluņeb, aj.
Na první pohled je jasné, ņe s podnikavostí ve smyslu doporučení EU to nemá vůbec nic
společného. RVP pro střední odborné ńkoly působí jako přístup, který chce zachovat
současný stav na ńkolách. Nejčastěji vyskytující slova (místo doporučených tvořivost,
zavádět novinky a rizika, či plánovat a řídit projekty) jsou takové formulace jako: musí znát;
musí se orientovat; chápat, osvojit, dbát, dodrņovat, pracovat nebo rozumět; mít odpovědný
postoj, představu, přehled, aj.
Tím pádem, je uņ na první pohled jasné, ņe s iniciativou a podnikavostí to nemá nic
společného. Je opravdu s podivem, ņe RVP pro gymnázia smysl pro iniciativu a podnikavost
pochopil a částečně je zakomponoval. Kdeņto RVP pro odborné ńkolství, kterému by tato
problematika měla být bliņńí, jako by nechápal pravou podstatu a smysl věci.
V přechodu do výukových programů jednotlivých středních odborných ńkol se smysl pro
podnikavost zcela vytrácí. V takovém případě bude zavádění podnikavosti v ńirńím slova
smyslu, tak jako dosud na iniciativním přístupu vedení ńkol, nikoliv jako nový trend a
následně standard u vńech ńkol. A potvrzuje to i následující výsledky výzkumu.
Je s podivem, ņe evropský trend ve vzdělávání není v přístupu výuky podnikání a
podnikavosti v českém prostředí akceptován, ale spíńe ignorován. Pokud skutečně ve světě
dochází k přechodu na „podnikatelskou společnost“ zdá se, ņe českému střednímu ńkolství,
i přes aktuální snahu o reformu, jakoby ujíņděl vlak. Evropské dokumenty opakují a neustále
zdůrazņují podporu rozvoje iniciativy, kreativity a podnikavosti u mladých lidí a to hlavně
prostřednictvím formálního tak i neformálního vzdělávání.
V Koncepci státní politiky vńak v tomto směru zaznívá pouze jediná věta. V rámci kapitoly
Výzkumy o mládeņi se uvádí, ņe mezi cíle pro MŃMT patří „Rozńiřovat témata, relevantní
pro politiku mládeņe, autonomie, boj proti diskriminaci, zaměstnanost a zaměstnatelnost,
podnikavost.“ To je skutečně jediná věta, která se týká podnikavosti, kreativity či iniciativy.
Podnikavost pomíjí i dalńí výchozí dokumenty českého vzdělávání, jako například Národní
program rozvoje vzdělávání a Strategie celoņivotního učení ČR.
Na nedostatek v rozvoji podnikatelských aktivit ve vzdělávání včetně nedostatečné
spolupráce podnikatelských subjektů se ńkolami upozorņují i dalńí dokumenty mimo
19
kompetenci MŃMT. Například Národní strategický referenční rámec (NSRR) vytvořený
Ministerstvem pro místní rozvoj. Ten mj. poukazuje na nedostatečnou flexibilitu a problémy
s kvalifikací pracovní síly v důsledku nedostatečné provázanosti vzdělávacího systému a
poņadavků trhu práce. V NSRR je mj. vzdělávání vytýkáno, ņe:

úroveņ dosaņených znalostí neodpovídá současným nárokům a sniņuje
budoucí adaptabilitu na změny trhu práce;

přetrvává vzdělávání zaměřené spíńe na objem znalostí;

absolventi nedisponují klíčovými kompetencemi, které jsou zásadní pro trh
práce;

nedostatečným
způsobem
je
podporováno
vzdělávání
pro
rozvoj
podnikatelských dovedností ve znalostní ekonomice (zejména klíčových
kompetencí zaměřených na schopnost podnikatelského myńlení a iniciativy).
Přesto se v ČR dají vysledovat inovativní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve
výuce středních odborných ńkol.
AKTUÁLNÍ PŘÍSTUPY K VÝUCE PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI V ČR
V České republice se dají vysledovat dva hlavní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti
ve formálním systému vzdělávání středního ńkolství. Jedná se o tradiční výukové metody a
moderní výukové metody.
TRADIČNÍ VÝUKOVÉ METODY
Doposud stále nejrozńířenějńím přístupem k výuce podnikání jsou tradiční metody.
Přednáńky, práce s učebnicí a případný rozhovor nebo exkurze dominují mezi výukovými
metodami v českém ńkolství.
Podnikání je ve výuce i v učebnicích zjednoduńeno pouze na jednotlivé podnikové činnosti.
V lepńím případě je uvedena definice podle ņivnostenského zákona, popř. jsou zmíněny
obchodní společnosti podle obchodního zákoníku. Stejně tak přistupuje k výuce podnikání
například i kaņdoročně aktualizovaná učebnice: Ekonomie – stručný přehled. Dalńím
příkladem učebnice je Sociologie a ekonomie pro střední ńkoly, která definuje podnikatele
20
jako vlastníka podniku, který na sebe bere řadu úkolů: Vytváří podnikatelský záměr; zřizuje
podnik; vkládá do podniku kapitál; vytváří pracovní místa či nese riziko a musí řeńit řadu
problémů.
Podstata podnikání je zde popsána jako snaha o vytváření co moņná největńího
ekonomického zisku, jehoņ lze dosáhnout objevením mezery na trhu. Podnikatel, který
takovou mezeru na trhu objeví a vstoupí na trh, zpočátku hodně vydělává. Je patrné, ņe
takové pojetí v ņádném případě nekoresponduje s evropským pojetí podnikání a
podnikavosti ve výuce.
INOVATIVNÍ VÝUKOVÉ METODY
Nicméně místy se ve středním ńkolství vyskytují i inovativní přístupy k výuce. Mezi
instituce, které se aktivně zajímají o moderní přístupy k výukovým programům studentských
mini-podniků ve smyslu doporučení EU patří:

Nezisková organizace Junior Achievement Česká republika (JA ČR) a její
výukový program studentské společnosti;

Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) a jejich výukový program
fiktivní firmy, zańtítěné Centrem fiktivních firem (CEFIF);

Některé střední odborné ńkoly a jejich vlastní výuka fiktivních firem pro
potřebu daných ńkol (tzv. „vlastní fiktivní firmy“)
Podrobněji se problematikou studentských společností a fiktivních firem zabývá diplomová
práce z roku 2009.
ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU VÝUKY PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI NA
SŠ V JIHOČESKÉM KRAJI
I výuka středních odborných ńkol v Jihočeském kraji by měla vycházet z výńe uvedených
koncepcí. A rovněņ by měla korespondovat s vzdělávací politikou Jihočeského kraje.
V březnu 2008 zveřejnil Jihočeský kraj tzv. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje
vzdělávací soustavy Jihočeského kraje. Po prozkoumání dokumentu lze konstatovat, ņe
neobsahuje ani pojem podnikavost a ani pojem iniciativa. Přesto se odvolává na
21
nejvýraznějńí rys středońkolské reformy v podobě zaměření se na osvojování klíčových
kompetencí, kam náleņí i smysl pro iniciativu a podnikavost.
Dokument hned v úvodu první části, věnované rozvoji společnosti a vzdělávání,
mj.
konstatuje, ņe vzdělávání by mělo být zaměřeno na získávání znalostí a dovedností, které:

lze vyuņívat při uplatnění na současném i budoucím trhu práce;

by mělo klást důraz na znalosti podnikatelských aktivit a to v celém systému
celoņivotního učení.
Rovněņ dodává, ņe u středońkolského vzdělávání by se do výuky měly více zařadit způsoby,
které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce studentů
ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů. Jedním z navrņených opatření je i
rozvoj podnikatelských dovedností. Tím ale téma podnikání a podnikavost v dokumentu
končí. Zbytek celého dokumentu se nese v duchu přípravy absolventů na to, aby se stali
dobrými zaměstnanci, kteří pro najdou zaměstnání na trhu práce. V tomto ohledu pak
dokument podporuje hladký průběh zapracování RVP do ŃVP jednotlivých ńkol.
Z výńe uvedených teoretických východisek vychází i v polovině roku 2009 provedený vlastní
výzkum. Ten se věnuje analýze reálného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních
odborných ńkolách v Jihočeském kraji. Pro zjińtění aktuálního stavu, jak to vypadá s výukou
podnikání a podnikavosti na středních odborných ńkolách v Jihočeském kraji, byla vybrána
metoda telefonického dotazování na vybraném vzorku ńkol.
ZPŮSOB VÝBĚRU REPREZENTATIVNÍHO VZORKU PRO VÝZKUM
Před samotným výzkumem muselo dojít k přípravě podkladů pro plánované telefonické
dotazování. Seznam středních ńkol v Jihočeském kraji byl získán na oficiálních
internetových stránkách MŃMT, kde je zpřístupněna databáze Rejstřík ńkol v České
republice. Tímto způsobem byl získán potenciál 99 ńkol, které mohly být předmětem
zkoumání. Pro účely výzkumu bylo doporučeno oslovit 20 ńkol. Způsob výběru dvaceti ńkol
ze vńech moņných byl stanoven následovně: část ńkol byla do výzkumu nominována přímo a
to na základě získaných informací o zapojení se jednotlivých ńkol do inovativních
výukových programů.
22
Na základě telefonického rozhovoru s pracovnicí NÚOV a jejich Centra fiktivních firem byl
získán seznam ńkol, které jsou v Jihočeském kraji zapojeny do celorepublikového
výukového programu fiktivní firma. V konečném výsledku se jednalo o 3 ńkoly (Prachatice,
Vimperk, Písek).
Současně byla oslovena nezisková společnost Junior Achievement ČR se stejným
poņadavkem. Bylo potřeba získat seznam jednotlivých ńkol s působností v Jihočeském kraji,
které vyuņívají některý z výukových modulů JA ČR. Obratem byl zaslán soubor
s poņadovanými informacemi. V tomto případě ńkol 7 (České Budějovice 2x, Milevsko,
Vimperk, Vodņany, Tábor 2x). Ale protoņe v případě Vimperku se oba typy programů
setkávají na jedné ńkole, vlastně v rámci přímého výběru bylo nominováno pouze devět ńkol.
Z důvodu malého počtu ńkol vyuņívajících inovativní přístupy, byly vńechny takto získané
ńkoly zahrnuty do zkoumání přímo.
Druhá část ńkol (11) byla vybrána na základě náhodného výběru losováním. Pokud se
výjimečně stalo, ņe následné dotazování kompetentní osoba nebyla v průběhu několika dní
k zastiņení, byla ńkola z dotazování vyřazena a na její místo byla náhodně vybrána jiná.
Nakonec tedy bylo telefonicky osloveno 20 středních odborných ńkol s předem
formulovanými otázkami. Navíc byla do výzkumu zahrnuta jeńtě jedna ńkola, Eurońkola
Strakonice, kde byla vykonaná odborná praxe.
VLASTNÍ VÝZKUM
Cílem vlastního výzkumu byly analýza současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na
středních odborných ńkolách v Jihočeském kraji. Telefonické dotazování probíhalo na
přelomu měsíců března a dubna 2009. První kontakt se ńkolou byl na základě telefonního
čísla, které bylo uvedeno v získaném Rejstříku ńkol MŃMT. Tato telefonní čísla byla
převáņně směřována na sekretariát ńkoly. Tedy první kontaktovaná osoba byla, ve valné
větńině případů, sekretářka či asistentka ředitel/ředitelky ńkoly. Na základě objasnění
důvodu volání, byl hovor přepojen na kompetentní osobu. Na kaņdé ńkole to byl někdo jiný.
Někdy bylo potřeba kontaktovat ředitele, zástupce ředitele jindy osoby zodpovědné za
tvorbu ŃVP či pedagogy, kteří měli výuku podnikání v kompetenci. U některých ńkol
zodpovídala dotazy jedna osoba, u jiných ńkol probíhalo telefonické dotazování s 2 aņ 3
osobami, protoņe kaņdá z nich uměla zodpovědět jen část poloņených otázek.
23
Po kontaktování kompetentní osoby proběhlo opětovně osobním představení a objasnění
účelu dotazování. Na úvod bylo řečeno základní východisko v podobě doporučení Parlamentu
EU a Rady. Po té následovaly související otázky směřující k výuce podnikání a podnikavosti
v dané ńkole.
Dotazované osoby byly ve větńině případů velmi ochotné a vstřícné poskytovat informace
k dané problematice. Jejich osobní komentář k věci byl vņdy poměrně otevřený, upřímný a
někdy dokonce i dost jadrný. O tom více v části věnované výsledkům zkoumání.
Druhá část výzkumu byla součástí absolvované praxe na Eurońkole Strakonice. V rámci
osobní návńtěvy byla moņnost poloņit otázky týkající se výuky podnikání a podnikavosti
vyučujícímu přímo z očí do očí. Byla i příleņitost navńtívit praktickou výuku vlastní fiktivní
firmy. Nejednalo se o standardizovanou výuku fiktivní firmy v gesci NÚOV, ale Eurońkola
Strakonice měla vlastní výukový program realizovaný pouze pro vlastní účely.
Za dobu pobytu na Eurońkole ve Strakonicích byla příleņitost seznámit se s následujícími
oblastmi:

Učebnice pouņívané pro výuku podnikání;

Podklady pro výuku vlastní fiktivní firmy;

Způsob a průběh výuky vlastní fiktivní firmy;

Získávání informací pro výuku vlastní fiktivní firmy;

Přístup a práce studentů ve výuce vlastní fiktivní firmy.
Výsledky a postřehy jsou rovněņ součástí kapitoly věnované výsledkům výzkumu.
ANALÝZA ZKOUMANÝCH SUBJEKTŮ
Seznam SŃ zahrnutých do telefonického dotazování včetně způsobu jakým byly do výzkumu
zařazeni je součástí přílohy diplomové práce.
24
Tabulka č. 2: Přehled škol pro dotazování podle způsobu zařazení do výběru
Způsob výběru
Gymnázia OA SOŠ Celkem
Seznam JA
2
1
3
6
Seznam FF dle NUOV
1
1
1
3
Náhodný výběr
3
3
5
11
Praxe
0
0
1
1
Celkem
6
5
10
21
Zdroj: vlastní výzkum
Z tabulky č. 2 vyplývá, ņe do telefonického dotazování byly střední odborné ńkoly zařazeny
následovně:

Předem získané seznamy – 9 ńkol;

Náhodný výběr – 11 ńkol;

Odborná praxe – 1 ńkola.
Na základě takto provedeného výběru bylo zastoupení ńkol pro účely telefonického
průzkumu rozloņeno v jednotlivých regionech Jihočeského kraje takové, jaké vyjadřuje
tabulka č. 3.
Tabulka č. 3: Přehled škol pro dotazování podle regionu
Jihočeský kraj
Gymnázia
OA
SOŠ
Celkem
České Budějovice
1
1
2
4
Český Krumlov
1
0
1
2
Jindřichův Hradec
1
2
0
3
Písek
1
1
1
3
Prachatice
1
0
1
2
Strakonice
0
0
2
2
Tábor
1
1
3
5
Celkem
6
5
10
21
Zdroj: Rejstřík škol (2009) a vlastní výzkum 2009
25
VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH HODNOCENÍ
S ohledem na cíl výzkumu, teoretická východiska a na ně navazující otázky byly pro
telefonické dotazování prvoplánově sledovány následující témata:

Aktuální přístupy a zkuńenosti s výukou podnikání a podnikavostí;

Problémy se zaváděním inovativních přístupů;

Iniciativa a podnikavost na střední ńkole a to nejen ve výuce.
V druhém plánu se objevily dalńí související oblasti, a to:

Vliv typu ńkoly na zaměření výuky směřující k rozvoji podnikavosti;

Moņnosti působení zainteresovaného jedince na formu výuky.
Následující část se bude jednotlivým bodům věnovat podrobněji.
AKTUÁLNÍ PŘÍSTUPY K VÝUCE PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI V REGIONU
Ve výsledcích telefonického dotazování se vyskytly dva hlavní směry ve výuce podnikání a
podnikavosti na středních odborných ńkolách v Jihočeském kraji: tradiční výuka ve formě
přednáńek a inovativní strategie v přístupu k výuce. Stejně tak, jak byly popsány
v teoretických východiskách:

Přednáńková výuka s tématy:
o Podnikání definováno podle zákona;
o Podnikání jako podnikové procesy a činnosti;
o Ekonomika;

Studentské společnosti od JA ČR a

Fiktivní firmy pod záńtitou NÚOV, resp. MŃMT.
Výzkum vńak přinesl i jiný zajímavý poznatek. Na první pohled se totiņ zdálo, ņe jihočeské
ńkoly nemají vůbec zájem o inovativní přístupy k výuce a tedy ani o fiktivní firmy. Do
celorepublikové sítě byly podle informací z NÚOV zapojeny v Jihočeském kraji pouze 3
ńkoly. Řada ńkol fiktivní firmy v minulosti měla, ale od celorepublikové sítě upustila (jako
26
důvod byla uváděna finanční náročnost a pomalá reakce ostatních subjektů zapojených do
systému).
Ovńem mimo tento hlavní proud oficiálních fiktivních firem (pokud se týká celé České
republiky) byly vysledovány i individuální přístupy k výuce fiktivních firem pro vlastní
účely jednotlivých ńkol a to bez jakéhokoliv napojení do celorepublikové sítě. Pro účely této
práce bude nadále takový případ nazýván:

„vlastní fiktivní firma“ (VFF).
Filosofie přístupu k vlastní fiktivní firmě se lińila případ od případu. V podstatné větńině se
chápání „vlastní fiktivní firmy“ zjednoduńilo pouze na vyučování principů vedení firemního
účetnictví, pouņívání účetních programů nebo v lepńím případě výuku podnikových činností.
Tedy úzké pojetí podnikání jako takové. Takto vedená výuka VFF pouze v rámci jedné
ńkoly poukazovala jistá úskalí. Jako příklad lze uvést:

VFF je zaměřena pouze na účtování o podnikových činnostech;

VFF nerealizuje v průběhu roku ņádný projekt;

Není týmová spolupráce – jednotlivci mají stejné zadání a kaņdý vede firmu
sám ve vńech činnostech;

Řeńení problémů spočívá v správném počítání a zadávání poloņek do
počítače;

Chybí tvořivost, motivace pro vlastní iniciativu;

Často chybí ochota udělat něco navíc a pokusit se řeńit vzniklé problémy;

Motivací pro studenty je dosaņení nejlepńí známky při hodnocení, aj.
Nicméně v prozkoumaném vzorku se vyskytly vzácné případy VFF, které by mohly slouņit
jako vzor pro ostatní. Jedním z nich byla vlastní fiktivní firma ve výuce Eurońkoly
Strakonice. V tomto případě byl předmět fiktivní firma povinně zařazen pro studenty 3. a 4.
ročníku. Výuková činnost byla rozdělena do 3. fází:
1. fáze – první pololetí 3. ročníku;
2. fáze – druhé pololetí 3. ročníku a první pololetí 4. ročníku;
3. fáze – druhé pololetí 4. ročníku.
27
V první fázi studenti studovali teorii zahrnující podnikatelský nápad, podnikatelský záměr,
podnikatelský plán, zaloņení aņ ukončení podnikání včetně navazujících témat. Na začátku
2. fáze převzali od vyńńího ročníku ńtafetu zaběhlé fiktivní firmy. Pokud se vyskytl silnějńí
ročník, byla zaloņena dalńí vlastní fiktivní firma. Celá 2. fáze byla následně věnovaná
praktické činnosti, v rámci které se realizoval jeden velký a popřípadě několik dílčích
projektů. Kaņdoročně studenti na začátku září pořádali výstavu Autosalon a to ve spolupráci
s místními podnikateli. O akci bývá velký zájem mezi ńirokou veřejností. Jedním z dílčích
projektů pro letońní rok byl zvolen překlad katalogu do cizího jazyka. Na konci 2. fáze
předali ńtafetu VFF niņńímu ročníku. Třetí fáze bývá věnována opakování teorie se vztahem
na vykonanou praxi a přípravě na maturitu.
Výsledky z celého průzkumu týkajících se aktuálních přístupů k výuce a reakci na jejich
pouņívání od dotazovaných osob prezentuje následující tab. č. 4. Ve vńech zkoumaných
ńkolách se v odpovědích vyskytovalo zastoupení formální výuky, tedy forma přednáńek. A
to s problémy, které byly uvedeny v teoretické části. Některé ńkoly ve výzkumu
přednáńkovou formu výuky vehementně bránily a obhajovaly její nezastupitelnost. U ńkol,
které nepouņívaly inovativní přístupy k výuce, bylo často slyńet konstatování, ņe studenti
během výkladu dostanou to nejlepńí, co existuje. Vńechno ostatní je odvádění pozornosti od
vzdělávání a plýtvání časem. (Více v části Problémy se zaváděním inovativních přístupů.)
Po dokončení vlastního dotazování u takovýchto případů byly problémy se zavedením
odůvodņovány zejména neochotou pedagogů dělat něco nad rámec svých povinností nebo
neochotou vedení ńkoly pro zavedení nových přístupů, které by naruńily dosavadní systém.
Na dotaz jak chtějí převést RVP do ŃVP pak odpovědi byly v následujícím duchu: „my to
nějak vymyslíme, aby se vlk naņral, koza zůstala celá a pro nás se nic nezměnilo.“
28
Tabulka č. 4: Přehled aktuálních přístupů k výuce podnikání a podnikavosti a jejich
hodnocení
Forma výuky
Fiktivní
firma dle
NUOV
Moduly JA
ČR
Pozitivní postoj dotazovaných
Negativní postoj
dotazovaných
Výborná moņnost převedení Ztráta času.
teoretických poznatků do praxe.
Plýtvání pozornosti
Studenti o ně mají nebývalý studentů na zbytečnosti.
zájem.
Není pro ně prostor
v osnovách.
Moņnost
výuky.
jak
zvýńit
pestrost Příliš
triviální
pohledu.
úhel
Výborný způsob pro nastartování Příliš
primitivní
iniciativy a soutěņivosti mezi všeobecné.
studenty.
Vlastní
fiktivní firma
a
Způsob jak probudit iniciativu u Zdrţuje od získávání
studentů.
znalostí.
V osnovách pro ně není
prostor, a nejsou moc
efektivní.
Přednáška
Studenti dostanou vše, studenti Pro studenty není záţivná a
potřebují a neodvádí se jejich těţko se motivují
pozornost jinam.
k iniciativě během výuky.
Nic jiného nepotřebují.
Zdroj: vlastní výzkum 2009
Dalńí ńkoly také pouņívaly klasické přednáńky. Převáņně ale v prvních dvou ročnících a to
pro vysvětlení a pochopení základních pojmů. Poslední dva ročníky pak přecházeli na
inovativní přístupy, tedy moduly od JA ČR nebo fiktivní firmy, či vlastní fiktivní firmy.
Dokonce některé ńkoly zavedly předmět fiktivní firma jako povinný pro vńechny studenty ve
3. a 4. ročníku u určitého studijního oboru (Strakonice, Písek, Vimperk). Převaņovalo vńak
jeho zařazení mezi volitelné předměty. Zajímavostí je, ņe činnost studentů ve fiktivní firmě
byla a je ze strany MŃMT uznávána jako vykonaná odborná praxe. Ńkoly vńak takovou praxi
jeńtě doplņují i o skutečnou, v podobě stáņe v reálné firmě.
Vńichni, kdo pouņívali moduly JA ČR, fiktivní firmy či inovativní „vlastní fiktivní firmy“ si
tento způsob výuky jen pochvalovali a uņ by neměnili. Sice často uváděli, ņe aktivní přístup
k výuce klade na vyučující větńí nároky. Ńkola prý musí vynaloņit více finančních
29
prostředků, ale výuka je pestřejńí, reálný efekt a působení na studenty je tak výrazné, ņe
trocha úsilí za to stálo.
Příkladem „dobré praxe“ v oblasti vyuņívání výukových programů JA ČR by mohlo být
bezpochyby Gymnázium Milevsko. Ńkola vyuņívá několik druhů programů JA ČR řadu let.
Jejich studenti se v celorepublikových soutěņích pravidelně umisťují na předních místech.
Zajímavá je i skutečnost, ņe studenti vyńńích ročníků připravují a vedou odborné přednáńky
pro niņńí ročníky. Podle zjińtěných okolností zájem převyńuje moņnosti výuky. Studenti
svoji aktivní účast na výuce berou jako prestiņní věc. Kromě toho tak mají moņnost
vyzkouńet si práci pedagoga a zváņit, zda je pro ně takové povolání popřípadě lákavé.
PROBLÉMY SE ZAVÁDĚNÍM INOVATIVNÍCH PŘÍSTUPŮ DO VÝUKY
Pokud ńkoly zahrnuté do výzkumu uvedly, ņe ve výuce pouņívají pouze formu přednáńek
nebo účtování o podnikové činnosti, bylo dalńí dotazování směřováno k problémům, které
ńkoly v tomto ohledu trápily. Jedna z otázek telefonického průzkumu zjińťovala důvody,
proč ńkoly dosud nevyuņívaly inovativní strategie výuky. V odpovědích zaznívaly
následující důvody:

Finanční náročnost; Nedostatečné prostory pro výuku;

Absence angaņovaného pedagoga;

Nezájem studentů; Neochota měnit zavedený systém;

Spokojenost s vlastním způsobem výuky;

Nedostatek času – časová dotace předmětů;

Ńpatné reference od ostatních ńkol.
Tabulka č. 5 uvádí přehled některých příčin a reakci na ně ze strany ńkol, které inovativní
přístupy k výuce pouņívají i ze strany ńkoly, které je nepouņívají.
30
Tabulka č. 5: Přehled problémů se zavedením inovativních výukových metod a reakce od
zástupců škol
Problém
Školy pouţívající inovativní
výuku
Finanční
náročnost
Zapojujeme
rodiče.
do
Školy pouţívající tradiční
výuku
financování Stálo by nás to moc peněz.
Rada rodičů aktivně a dobrovolně
pomáhá.
Máme grantové
projektů.
financování
Studenty pestrá výuka baví.
Zájem
studentů
Studenty o nic nemají
zájem.
Zavedli jsme program na základě
iniciativy studentů.
Něco navíc studenti dělají
jen v případě, pokud jim
Studenti se musí pro věc získat a
z toho
plyne
nějaký
pak se můņou přetrhnout.
prospěch.
Nedostatek
času a
prostoru
Vyučující
Hledáme skulinky jak programy Není moţno zařadit do
zařadit do výukových osnov, ŃVP vzdělávacího plánu.
Byla by potřeba větńí časová
dotace.
Záleţí
na
pedagogovi.
nadšeném Naši kantoři o programy
nemají zájem.
Máme kantory, kteří jsou Kantoři mají špatné
ochotni udělat více neţ je jejich reference.
povinnost.
Z reakcí na problémy ze strany ńkol lze vyvodit, ņe na vńechny uvedené problémy lze najít
řeńení. Někdy vlastní hledání optimálního řeńení můņe být náročnějńí, ale řeńení nakonec
nalezena byla.
INICIATIVA A PODNIKAVOST VE VÝUCE
Průzkum směřoval i k nalezení odpovědí na otázku, jak se projevuje iniciativa a podnikavost
u studentů během formální či neformální výuky anebo mimo ni. V průzkumu byly získány
následující příklady odpovědí:

Účast znalostní soutěņe;
31

Hláńení se ve výuce, resp. dotazy k probírané látce;

Vlastní projekty, například: filmový klub, výstavy fotografií či vlastních
výtvarných děl, sportovní hry, majáles, maturitní plesy, ńkolní výlety.
Za příklad „dobré praxe“ v případě projektů lze poukázat na SŃ a Centra odborné přípravy
Tábor. Ve výuce 3. a 4. ročníků byla zavedena projektová výuka. Jedná se sice o
individuální projekty, ale ty vychází z reálné praxe. Studenti musí zpracovat komplexní
projekt a následně projekt obhajují při maturitě.
Následující tabulka č. 6 zachycuje nejčastějńí uvedené příklady iniciativy a podnikavosti
studentů a osobní komentář zástupců ńkol k tomuto tématu. Z celkového výzkumu rovněņ
vyplynulo, ņe jako předpokládaný zdroj motivace u studentů byly ze strany dotazovaných
uváděny následující příčiny:

Vlastní prospěch studentů;

Osobní zájem, ctiņádostivost, resp. zájmová činnost;

Souvislost se zvolenou dalńí profesní orientací;

Získávání zkuńeností;

Zlepńení ńancí pro přijetí na vysokou ńkolu;

Absence ve výuce;

Soutěņivost s ostatními, apod.
32
Tabulka č. 6: Přehled příkladů iniciativy studentů včetně reakcí dotazovaných
Příklady
Znalostní
soutěţe
Pozitivní postoj
Negativní postoj
Iniciativně se hlásí do soutěņí, Pokud je nominují učitelé,
protoņe sledují vlastní odbornou pak se zúčastní.
orientaci do budoucnosti.
Úspěchy povaņují studenti za
motivaci k dalńímu studiu.
Projekty
studentů
Přicházejí s vlastními projekty, Občas se někdo najde, ale je
protoņe jsou dobrovolné, zajímají to spíš jen proto, aby se
je a sledují vlastní prospěch uvolnil z výuky.
z nich.
Vlastní aktivity dělají pro
Studenti se vzájemně sledují, to, aby se vyhnuli školním
porovnávají, co kdo vymyslel, jak povinnostem.
je kdo úspěńný a to je motivuje
k lepńím výsledkům.
Grantové
projekty
Máme pro podporu neformální Nemáme.
výuky.
Výměnné
pobyty
Aktivně vyuţíváme program Neděláme.
Comenius na výměnné pobyty
studentů, partnerské projekty
se zahraničními školami (ŢP).
Dotazovaní se také vyjadřovali k četnosti projevů iniciativy studentů. Odpovědi na
doplņující otázku týkající se důvodů pasivity větńiny ostatních studentů a názor na moņnosti
zlepńení obsahuje tabulka č. 7.
33
Tabulka č. 7: Přehled názorů, proč jsou studenti pasivní a moţnosti nápravy
Příčiny
Pozitivní postoj
Negativní postoj
Návyky ze
základní
školy
Lze výrazně ovlivnit a změnit, S návyky nelze nic dělat. Uţ
chce to jen trochu úsilí.
po studentech nesmíme nic
jiného chtít, neţ na co jsou
Na SŃ se iniciativa u studentů
zvyklí ze ZŠ.
dá jeńtě výrazně ovlivnit. Ovńem
na prvním místě záleņí na
přístupu vyučujícího, který musí
výuce věnovat čas a musí
projevit zájem.
Přístup
vyučujících
My je zblbneme a pak jsou Jsme rádi, kdyţ se nám co
iniciativní všichni.
nejvíce studentů hlásí ve
výuce, ţe zná správnou
Pokud
se
nadchnou,
odpověď.
spolupracují mezi sebou a
iniciativně přichází s novými Za
projev
iniciativy
nápady nebo podněty.
povaţujeme, kdyţ mají
studenti dotazy k probírané
Pokud
je
dobrý
ročník,
látce. Říkáme studentům,
otvíráme
více
vlastních
ať jsou iniciativní, jinak
fiktivních firem a studenti mezi
neseţenou práci.
sebou soutěţí, kdo bude lepší.
Pojem podnikavost
neznáme, ani nechceme
znát. RVP se o ničem
takovém nezmiňuje, tj.
nemáme povinnost
zařazovat do výuky.
Doporučení EU nás
nezajímá, nechceme být
papeţštější neţ papeţ, sami
jsme si vypracovali systém
výuky na nejlepší moţnou
variantu a tak nám to
vyhovuje.
Ze získaných vyjádření také vyplynulo, ņe iniciativy ze strany studentů stále ubývá. Rok od
roku se situace zhorńuje. Změna, podle vyjádření převáņné větńiny dotazovaných, nastala
zhruba před 3 – 5 lety.
34
Typ školy a její pohled na inovativní strategie výuky
Na výsledky výzkumu týkající se iniciativy a podnikavosti ve výuce lze pohlíņet i z pohledu
typu ńkol a jejich přístup k výuce. Prvotní domněnka před výzkumem byla, ņe ńkoly
zaměřené na podnikání by měly iniciativu a podnikavost prosazovat do výuky výrazněji neņ
ostatní. Ovńem výzkum na vybraném vzorku ńkol to neprokázal.
U vńech typů ńkol se vyskytl jak inovativní, tak tradiční přístup k výuce. Při bliņńím
zkoumání výsledků se ukázalo, ņe existují gymnázia, která studenty k iniciativě a
podnikavosti vedou a jiná zase ne. Stejně tak to bylo u obchodních akademií, středních
odborných ńkol i středních odborných učilińť. Přehled citací příkladů protilehlých postojů
z provedeného telefonického dotazování uvádí tabulka č. 8.
Tabulka č. 8: Přehled pozitivních a negativních postojů k výuce podnikavosti dle typu škol
Typ školy
Gymnázium
Pozitivní postoj
Negativní postoj
Moduly JA ČR jsou výbornou Moduly JA ČR jsou pro nás
moņností, která přesně sedí na příliš odborné a na
osnovy předmětů.
gymnáziu pro ně není
prostor.
Vedení studentů
k podnikavosti není určeno
pro gymnázia.
OA
FF jsou výbornou moņnosti FF jsou ztrátou času.
převedení teoretických poznatků
FF jsou plýtvání pozornosti
do praxe.
studentů na zbytečnosti.
Studenti o FF mají nebývalý
Není pro FF prostor
zájem.
v osnovách.
SOŠ a SOU
FF jsou výbornou příleţitostí, FF pro nás nejsou. Máme
jak si vyzkoušet praxi.
špatné reference a bylo by
s tím moc práce.
Ze získaných odpovědí nelze vysledovat jiný společný rys, neņ zájem o věc ze strany
ředitele, resp. ředitelky nebo vyučující/ho včetně jejich nadńení a ochoty udělat něco navíc,
neņ mají v popisu práce. I zde se ukázalo, ņe pro zavádění výuky rozvíjející podnikavost
záleņí na angaņovanosti zainteresovaných osob, které na ńkole působí.
35
MOŢNOSTI PŮSOBENÍ ZAINTERESOVANÉHO JEDINCE NA FORMU VÝUKY
V průběhu dotazování se zpovídané osoby samovolně vyjadřovaly k tomu, kdo na jejich
ńkolu a její orientaci má vliv. Z odpovědí vyplynuly následující skupiny zainteresovaných
osob:

Vedení ńkoly;

Vyučující;

Studenti;

Rodiče studentů;

Místní podnikatelé.
Pokud o výńe uvedených skupinách osob dotazovaní hovořili, vņdy uvedli, jakým způsobem
na ńkolu působí. Získané názory, postřehy a reakce vyjadřuje tabulka č. 9.
36
Tabulka č. 9: Přehled vyjádření týkající se vlivu skupin osob na zavádění forem výuky
Skupina osob
Vedení
školy
Pozitivní postoj
Negativní postoj
Studenti i kantoři si výuku chválí, Nechceme nic měnit. Jsme
proto ji podporujeme.
spokojeni s tím, co máme.
Máme zpětně dobré reakce od Podnikavost nemáme, ale
absolventů.
výuku máme nejlepší ze
všech.
Zaměstnavatelé
chválí
nańe
absolventy.
RVP po nás ţádnou
podnikavost nechce, není
tam o tom ani slovo.
Vyučující
Pokud tomu věnujeme ze začátku Studenti jsou pasivní a
trochu úsilí, studenty získáme na jsme rádi, ţe se naučí to,
nańi stranu.
co po nich chceme.
Rádi bychom dělali, ale nevíme Nemáme ţádné podklady
jak.
pro jinou výuku.
Snaņíme se co nejlépe, ale jsme
samoukové.
Studenti
Občas
přichází
iniciativou.
s vlastní Nic nechtějí. Nic je nebaví.
Donutili vedení ńkoly zapojit se
do fiktivních firem.
Rodiče
Rada rodičů podporuje zavádění Rodiče o školu nemají
inovací do výuky.
zájem a studenti je kopírují.
Rodiče nás podporují podle svých
moņností.
Rodiče finančně přispějí, pokud
vidí výsledky.
Místní
podnikatelé
Spolupracujeme
jejich reálných
potřeb.
při řešení Zapojení podnikatelů do
projektů a výuky nás ani nenapadlo.
Poţadují na nás zaměstnance
s určitými dovednostmi.
Asi nejzajímavějńím zjińtěním byla aktivní role Rady rodičů při Gymnáziu a Střední odborné
ńkole ekonomické ve Vimperku. Rodiče mají zájem o výuku fiktivních firem a dobrovolně
výuku podporují podle aktuálních moņností. Zapojení rodičů bylo uvedeno do odpovědi uņ
jen v případě řeńení finanční náročnosti se zavedením výukových programů JA ČR na
37
Gymnáziu v Milevsku. I zde byli rodiče ochotni finančně podpořit studium svých dětí,
pokud se následně přesvědčili o přínosu pro jejich děti.
ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ VÝZKUMU
Na základě provedeného výzkumu nelze stanovit typ ńkoly, který by byl v přístupu k výuce
podnikání a podnikavosti lepńí. Najdou se dobré i opačné případy ve vńech typech ńkol,
studijních programech i v různých regionech Jihočeského kraje. Ze získaných odpovědí
nelze vysledovat jiný rys, neņ nadńení a ochotu lidí, kteří se na výuce podílejí. Aktivní
přístup a zájem jednotlivých pedagogů, či vedení školy je asi nejdůleţitějším faktorem,
který průzkum v Jihočeském kraji na zvoleném vzorku ńkol ukázal. Ovńem nańly se i
případy, kdy si inovativní přístup do výuky prosadili studenti nebo dokonce rodiče studentů.
V přístupu k výuce podnikání dominovala tradiční forma přednáńek nebo v lepńím případě
tzv. ekonomická cvičení zaměřená na účtování o podnikových činnostech. Nańly se i
kompromisy mezi tradičním a inovativním přístupem v podobě pololetních nebo celoročních
projektů jednotlivců. Během výzkumu byly zaznamenány i výjimečné příklady, které se od
ostatních odlińovaly. Ty pak podstatnou měrou naplņovaly myńlenku na rozvoj klíčové
kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost v pojetí EU ve výuce.
Zajímavými příklady za jednotlivé formy přístupů k výuce mohou být výńe popsané
příklady. Následuje jejich přehled:

SŠ a Centrum odborné přípravy Tábor – projektová výuka podle
konkrétního zadání reálné firmy, následná obhajoba projektu studenty při
maturitě;

Euroškola Strakonice – vlastní fiktivní firma a kaņdoročně pořádaná
výstavou Autosalon;

Gymnázium Milevsko – aktivní vyuņívání výukových modulů JA ČR,
úspěch jejich studentů v celorepublikových soutěņích nebo zapojení starńích
studentů do přednáńek pro niņńí ročníky;

Obchodní akademie Písek – pořadatelství nejstarńího regionálního veletrhu
fiktivních firem v České republice.
38
Na tomto místě je třeba připomenout, ņe dotazování probíhalo pouze na vzorku 21 ńkol
z celkového počtu 99 jihočeských středních ńkol. Mezi ostatními subjekty, které osloveny
nebyly by se s velkou pravděpodobností nańly dalńí zajímavé praktické příklady tzv. „dobré
praxe“.
Ohledně problémů spjatých se zaváděním inovativních přístupů do výuky dotazovaní
nejčastěji argumentovali nezájmem studentů a vyučujících. Následovaly finanční problémy,
nevhodnost pro výuku, resp. typ studia nebo nedostatek prostorů a času pro výuku.
Za projevy iniciativy studentů nejčastěji byla povaņována účast na znalostních soutěņích,
občas pak iniciativa v podobě výtvarných výstav, sportovních her, majáles, plesů apod.
Vyskytlo se i vyjádření, ņe vítanou iniciativou je hláńení se ve výuce a kladení dotazů
k probírané látce.
Výzkum přinesl i nečekaný fakt. Za zavedením inovativních přístupů do výuky vņdy stál
někdo, kdo byl iniciativní a podnikavý. Dále nelze potvrdit, ņe:

inovativní forma výuky byla spojena s určitým typem ńkoly;

zavedení bránily nějaké problémy, které by nebylo moņné vyřeńit;

nebylo moņné změnit návyky studentů;

se nenańel prostor ve výuce (místo, čas);

o inovativní formu výuky neměli studenti zájem.
Na závěr je potřeba zdůraznit, ņe z teoretických východisek i z vlastního výzkumu vyplynul
obrovský rozpor mezi doporučovaným přístupem ze strany EU, postojem české strany
v prosazování iniciativy a podnikavosti do výuky zejména v oblasti středního odborného
ńkolství, ale i nesoulad v běņné realitě na jednotlivých středních odborných ńkolách. Zjistit
pravou příčinu daného stavu by vydalo na samostatný výzkum.
Otázkou zůstává, zda si výńe uvedeného problému včas někdo vńimne a zda bude síla a vůle
danou situaci napravit. Je potřeba si uvědomit, ņe jednotlivé ńkoly jsou jiņ v pokročilém
stádiu celého procesu vytváření a zavádění nových ńkolních vzdělávacích programů na
základně stanovených rámcových vzdělávacích programů. A času není nazbyt.
Druhý problém, který by vydal na samostatný výzkum, spočívá v tom, jak je moņné, ņe RVP
pro gymnázia podnikavost znají a pracují s ní, a střední odborné školy nikoliv.
39
Z podstaty věci by to mělo být spíńe naopak. Střední odborné ńkoly, zejména věnující se
podnikání, by měly být na předním místě v zavádění inovativních přístupů k výuce a
v prosazování co moņná nejńirńího pojetí podnikání a podnikavosti. Měly by tak být
příkladem pro ostatní ńkoly. Tak to ale v ņádném sledovaném případě nebylo, ba právě
naopak.
DIVIŃOVÁ, D. Výuka podnikání a podnikavosti. Ostrava. Vysoká ńkola podnikání. 2009.
75. Vedoucí diplomové práce PhDr. Lukáń Durda.
Durda, Jünger; Výuka podnikání – tradice nebo inovace?, 2007
DRUCKER, P. F. Inovace a podnikavost. Praxe a principy. Praha. Management Press,
1993. ISBN 80-85603-29-2.
JÜNGER, J.; FIALOVÁ,V. Podnik a podnikání I. 1. vydání. Ostrava. VŃP, a.s. v Ostravě.
2004. 115 s. ISBN 80-86764-07-9.
MIKOLÁŃ, Z. Podnikání a podnik B. 1. vydání. Ostrava. VŃP, a.s. 2006.
PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. aktualizované vydání. Praha.
Portál, s.r.o. 2006. 271 s. ISBN 80-7178-944-5.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozńířené a aktualizované vydání, Grada Publishing,
a.s., Praha 2007, ISBN 978-80-247-1821-7
ŃIL, P.; KAROLOVÁ, J. Člověk ve společnosti a v ekonomickém ţivotě. Sociologie a
ekonomie pro střední školy. 1. vydání. Olomouc. Nakladatelství Olomouc, s.r.o. 2007. ISBN
978-80-7182-233-2.
ŃVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled 2008/2009. 6.aktualizované vydání.
Zlín. CEED. 2008. ISBN 978-80-903433-7-5.
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě [online]. EK. 2006. [cit.
2009-04-02]. Dostupné z:
40
<http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/support_measures/training_education/doc/o
slo_agenda_cs.pdf >.
Centrum fiktivních firem [online]. NÚOV. 2009. [cit. 2009-03-18]. Dostupné z:
<http://www.nuov.cz/centrum-fiktivnich-firem>.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihočeského kraje [online].
Krajský úřad – Jihočeský kraj. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z : <http://www.krajjihocesky.cz/index.php?par%5Bid_v%5D=281&par%5Blang%5D=CS>.
DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince 2006 o
klíčových kompetencích pro celoţivotní učení (2006/962/ES) [online]. EK a R. 2006. [cit.
2009-03-02]. Dostupné z:
<http://www.nuov.cz/uploads/RVP/KK/Evropsky_referencni_ramec.pdf >.
JA ČR. Zpráva o činnosti Junior Achievement, o.p.s., školní rok 2006/2007 [online]. 2007.
[cit. 2009-03-24]. Dostupné z:
<http://www.jacr.cz/cms/upload_file/zpravy_o_cinnosti/Zprava%20o%20cinnosti%20JA%2
0CR1%202006-7.pdf>.
Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeţe na období 2007 – 2013 [online]. MŃMT.
2007. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: <http://www.msmt.cz/mladez/koncepce-statni-politikypro-oblast-deti-a-mladeze-na-obdobi-2007-2013>.
Lisabonská strategie [online]. EK. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/JOHtml.do?uri=OJ:C:2008:115:SOM:CS:HTML >.
Mládeţ v akci 2007 – 2013. Průvodce programem. Verze platná od 1. 1. 2007 [online]. EK.
2007. [cit. 2009-03-19]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/youth/pdf/doc445_cs.pdf>.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. [online]. MŃMT. 2001.
[cit. 2009-03-21]. Dostupné z: <http://aplikace.msmt.cz/pdf/BilaKniha.pdf>.
NÚOV. O nás. [online]. 2009. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/o-nas>.
NÚOV. Rámcové vzdělávací programy [online]. NÚOV. 2008. [cit. 2009-03-14]. Dostupné
z: <http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy>.
Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva
odborné skupiny [online]. EK. 2005. [cit. 2009-04-02]. Dostupné z:
41
<http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/support_measures/training_education/doc/
mini_companies_cs.pdf >.
Rejstřík škol (verze1.73) [online]. MŃMT. 2009. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z:
<http://rejskol.msmt.cz/>.
Strategie celoţivotního učení ČR. Praha: MŃMT ve spolupráci s NÚOV. 2007. ISBN 97870-254-2218-2.
42
PODNIKÁNÍ
RIZIKO JAKO NEODDĚLITELNÁ SOUČÁST PODNIKÁNÍ
Milan Stoch, Iveta Vozņáková, Ivo Formánek, Lenka Ńvajdová
KLÍČOVÁ SLOVA
Podnikání, riziko, management rizik, nejistota, trh
KEYWORDS
Business, risk management, market risk, uncertainty
ABSTRAKT
Pojmy riziko a nejistota jsou faktory, které k podnikání bezesporu patří. V návaznosti na
současnou hospodářskou recesi, nejistotu trhu se stává otázka rizik spojených s podnikáním
významnějńí, neņ kdykoliv dříve. Manaņerská práce s rizikem a nejistotou nabývá na
důleņitosti a její kvalita představuje jednu z primárních konkurenčních výhod podniku.
ABSTRACT
The concepts of risk and uncertainty are the factors that undoubtedly belongs to the business.
Setting up of the current economic recession, market uncertainty the question of risks
associated with the business world becomes becomes larger than ever before. Managerial
work with risk and uncertainty takes on the importance and its quality is one of the primary
competitive advantage.
POJEM RIZIKO
Riziko je historický výraz, pocházející údajně ze 17. století, kdy se objevil v souvislosti s
lodní plavbou. Výraz „risico“ pochází z italńtiny a označoval úskalí, kterému se museli plavci
vyhnout. Následně se tím vyjadřovalo „vystavení nepříznivým okolnostem“. Ve starńích
encyklopediích najdeme pod tímto heslem vysvětlení, ņe se jedná o odvahu či nebezpečí,
případně ņe „riskovat“ znamená odváņit se něčeho. Teprve později se objevuje i význam ve
smyslu moņné ztráty. Dnes jiņ víme, ņe nebezpečí představuje něco poněkud jiného a v teorii
43
rizika souvisí s hrozbou. Podle dneńních výkladů se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku
ńkody, pońkození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání.
Riziko je nahodilá událost vedoucí ke vzniku ńkody v nebo z podnikání společnosti.
Pravděpodobnost této události můņeme předpovědět na základě výskytu rizikových faktorů.
Tolik jednoduchá definice. Ve vztahu k procesům existují tři odlińné typy rizika - rizika v
procesu vznikající, rizika do procesu vstupující a jeho průběh ovlivņující a rizika, jejichņ
následky musí určitý konkrétní proces minimalizovat (emergency procedury). Plus existuje
mnoņství rizik, která nemají s procesy nic společného. Byznys model společnosti (BMS) se
často omezuje jen na výčet rizik a zachycení jejich vazeb k procesům a zcela pomíjí předpolí
rizik - rizikové faktory. Uņ proto, ņe hodnota rizikovosti těchto faktorů je velmi často fuzzy a
tudíņ se ńpatně modeluje.
ŘÍZENÍ PODNIKATELSKÉHO RIZIKA
Prvním krokem k řízení rizik je připustit si, ņe v mém podnikání rizika opravdu existují.
Druhým krokem je podívat se na tyto rizika maximálně realisticky - bez jejich démonizování
a bez jejich podceņování. Pokud najdeme rizika významná, je třetím krokem posouzení, zda
jsme proti nim dostatečně chráněni. Jestliņe ne, je čtvrtým krokem hledání a nastavení
účinného opatření. A pátým krokem je opakovaná kontrola, ņe opatření jsou funkční. Proces
řízení rizik je jen o trvalém a pravidelném opakování tohoto cyklu. Hlavně o tom prvním
kroku.
Ideální by bylo mít ke kaņdému riziku jeho rizikové faktory a váhy, s jakými ovlivņují jeho
pravděpodobnost a/nebo výńi ńkody. A tyto faktory mít stanoveny exaktně včetně funkce
mezi jejich hodnotou a jejich váhou. Právě stanovení této funkce je věc velmi obtíņná. Proto
se v praxi větńinou zjednoduńuje na jedinou limitní hodnotu, o které víme, ņe na parametry
rizika vliv jiņ mít můņe. Na tuto hodnotu nebo souběh takových hodnot u více faktorů pak
nastavíme monitoring rizik a jeho spouńtěcí událost pro přísluńné opatření.
Větńina metodik pro řízení rizik uvádí jednoduché ńkály, které umoņní rychlé zatřídění rizika
z hlediska pravděpodobnosti i výńe ńkody, případně u rizik s vazbou na aktiva s oceněním
aktiv. Pouņití je jednoduché a proto zrádné. Nenutí nás hledat zdroje relevantních historických
dat, stačí přece odborný odhad. Pokud chceme řízení rizik zaloņit na skutečně pouņitelné
44
politice a napojit ho jak na strategii, tak na finanční řízení, stejně musíme ony fuzzy odhady
převést do čísel - tedy do peněz. (Hnilica, Fotr)
ANALÝZA RIZIK
Prvním krokem procesu sniņování rizik je přirozeně jejich analýza. Analýza rizik je obvykle
chápána jako proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na
aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závaņnosti. Navazující činností je řízení rizik
(management rizik).
Analýza rizik zpravidla zahrnuje:
a) identifikaci aktiv – vymezení posuzovaného subjektu a popis aktiv, které vlastní,
b) stanovení hodnoty aktiv – určení hodnoty aktiv a jejich význam pro subjekt,
ohodnocení moņného dopadu jejich ztráty, změny či pońkození na existenci či chování
subjektu,
c) identifikaci hrozeb a slabin – určení druhů událostí a akcí, které mohou ovlivnit
negativně hodnotu aktiv, určení slabých míst subjektu, které mohou umoņnit působení
hrozeb,
d) stanovení závaţnosti hrozeb a míry zranitelnosti – určení pravděpodobnosti
výskytu hrozby a míry zranitelnosti subjektu vůči dané hrozbě.
Kvalitní řeńení jakéhokoliv problému v jakékoliv oblasti je vņdy postaveno na kvalitní
analýze rizik, která je základním vstupem pro řízení rizik.
Hodnocení rizik představuje neustálé zvaņování:
a) pońkození aktivit, která mohou být způsobena naplněním hrozeb, přičemņ je nutno vzít
v úvahu veńkeré potenciální důsledky,
b) reálné pravděpodobnosti výskytu takových rizik z pohledu převaņujících hrozeb,
zranitelnosti a aktuálně implementovaných opatření.
Výsledky hodnocení rizik pomohou určit odpovídající kroky vedení organizace i priority pro
zvládání rizik a pro realizaci opatření určených k zamezení jejich výskytu. Je moņné, ņe
proces hodnocení rizik a stanovení opatření bude třeba opakovat několikrát, aby byly pokryty
různé části subjektu (organizace) nebo jednotlivé činnosti.
45
V kaņdém případě je nutné si jiņ na počátku stanovit úroveņ, na jakou chceme analyzovaná
rizika eliminovat. Snaha o odstranění vńech rizik by samozřejmě vedla k neúměrným
nákladům při realizaci přísluńných opatření a v kaņdém případě by se zákonitě podepsala i na
funkčnosti daného subjektu.
Z tohoto důvodu v rámci analýzy rizik posoudíme otázky zbytkových rizik, které se snaņíme
vymezit na základě jejich posouzení ve vztahu k hrozbám, úrovni zranitelností a
navrhovaných protiopatření. Na základě toho pak vybíráme konkrétní přístup a metodu
analýzy rizik.
RIZIKO OBCHODNÍHO PROCESU
Stejně jako ve velkých průmyslových firmách - řídit efektivně obchodní proces v menńích
firmách, znamená zhodnotit zdroje vloņené do obchodních procesů s cílem dosaņení co moņná
nejvyńńí rentability a likvidity. Rentabilitu i likviditu obchodního procesu ohroņuje riziko,
které se můņe ve firmě projevit předevńím sníņením či ztrátou zisku, resp. cash flow od
konkrétního zákazníka nebo dokonce ztrátou zákazníka. Ztráta zákazníka můņe být pro menńí
firmu velmi ohroņující.
Profesor Jílek ve své publikací Finanční rizika rozděluje obchodní riziko do sedmi kategorií.
Je třeba uvést, ņe toto rozdělení sleduje předevńím obchodní riziko ve finančních institucích:

právní riziko – riziko ztráty z poruńení právních poņadavků partnera nebo
neprosaditelnosti kontraktů,

riziko změny úvěrového hodnocení – riziko ztráty ze ztíņení moņnosti získat peněņní
prostředky za přijatelné náklady,

reputační riziko – riziko ze ztráty z poklesu reputace na trzích,

daņové riziko – riziko ztráty ze změny daņových zákonů nebo nepředvídaného
zdanění,

riziko měnové konvertibility – riziko ztráty z nemoņnosti konvertovat měnu na jinou
měnu jako následek změny politické nebo ekonomické situace,

riziko pohromy – riziko ztráty z přírodních katastrof, války, krachu apod.,
46

regulační riziko – riziko ztráty z nemoņnosti splnit regulační opatření a z chyb
v předvídání budoucích regulačních opatření. (Jílek)
Vztáhneme-li tato rizika v jakékoliv firmě k zákazníkovi, který má největńí vliv na míru rizika
v obchodním procesu, pak lze říci, ņe je třeba předevńím klást důraz na omezování rizika při
poskytování obchodního úvěru – pohledávky a dále je třeba sledovat kvalitu vztahu se
zákazníky. Neboť větńinu výńe uvedených rizik při důsledném sledování vztahu se
zákazníkem a jeho okolí, lze předvídat (kromě rizika pohromy) a sniņovat tak ztráty
vyplývající z neuskutečněných či nezaplacených pohledávek.
Přístupy k řízení rizik procházejí vývojem. Řízení rizik neznamená pouze reagovat na
nečekané události tak, aby byl minimalizován jejich dopad, ale znamená to přijmout
strategický a systematický přístup k riziku. Obzvláńť v současné hospodářské situaci ve světě
je tento postup naléhavý. Přístup k riziku by měl být sledován jiņ při vytváření obchodní
strategie a na důsledně zpracovanou obchodní strategii musí navazovat systematické
zpracování metodiky pro řízení rizik.
Vztah k zákazníkovi ovlivņuje uplatņovaná obchodní strategie. Klíčovou pozici při realizaci
strategie má management firmy. Ten nese za realizaci odpovědnost a musí na ni firmu včas a
důkladně připravit. Kvalitně zpracovaná strategie můņe podstatně zvýńit pravděpodobnost
úspěchu podnikání a stát se tak významnou konkurenční výhodnou firmy. Zároveņ je třeba
mít na paměti, ņe podnikatelské prostředí je proměnlivé. S vývojem firmy je vņdy spojen
faktor rizika. Je proto nutné původní analýzy, cíle a strategie upravovat na základě
pravidelných strategických analýz firmy.
Jaké podmínky panují a pravděpodobně budou panovat na jednotlivých trzích, musí
vyplynout z analýzy trņního prostředí, z analýzy zákazníků a analýzy konkurence. Tyto
analýzy větńinou umoņní vlastníkům a managementu firmy vyjasnit si, jaké se na trzích rýsují
příleņitosti a rizika. Analyzovat budoucnost je sloņité v tom, ņe je jich několik moņných a
v dneńní době obzvláńtě proměnných a velmi těņce předvídatelných. Proto ji nelze odvíjet ze
situace panující dnes, je třeba ji vytvářet. Schopnost vytvářet budoucnost záleņí na schopnosti
přijít na to, jak se budou vyvíjet ekonomika a potřeby zákazníků a včas se na tyto podmínky
připravit. Proto by měl management umět předvídat budoucí vývoj na trhu a dokázat
zhodnotit, jaké má firma ńance se ve srovnání s konkurencí na trhu prosadit. (Lońťáková)
47
Existence kvalitního řízení rizika, jakoņto určitého subsystému řízení organizace, můņe
výrazně sníņit negativní působení podnikatelského okolí. Jde o opakovaný proces, jehoņ
jednotlivé fáze se mohou navzájem prolínat. Ńiroce zaloņené, integrované řízení rizik
znamená pro mnoho organizací změnu manaņerského myńlení. Řízení rizik dnes není jen
orientace na stinnou stránku rizika, ale je to také soustředění na kladné stránky, na vyuņití
příleņitostí - ofenzivní strategický přístup k řízení rizik. Ani identifikace rizik není statický
proces, vyvíjí se podobně, jako se vyvíjí ekonomické prostředí i samotná rizika.(Fotr)
Identifikace rizika vychází ze stanovených strategických a operačních cílů firmy. Spočívá v
popisu hrozby (externí nebo interní), která podmiņuje vznik potenciální události. Takové
události, která můņe ovlivnit realizaci strategie firmy a dosaņení jejích cílů.
Identifikace faktorů rizika je zaloņena jednak na vyuņití znalostí a intuice pracovníků firmy a
na pečlivém sledování vývoje podnikatelského okolí. (Fotr)
Kvalitativní ohodnocení rizika
Kaţdé riziko lze individuálně posoudit a zařadit se do jedné ze tří kategorií:

kritická rizika,

významná rizika,

nevýznamná rizika.
Kritická rizika jsou taková rizika, která mohou mít střední aņ katastrofický dopad na firmu a
přitom jejich odhadovaná pravděpodobnost je střední aņ velmi vysoká.
Pro stanovení významnosti rizikových faktorů a velikosti rizika lze vyuņít jak náročné, tak
méně náročné přístupy. Jednoduńńí přístupy, které budou pro menńí podniky nejpřístupnějńí,
vycházejí ze zjińtění vlivu změn rizikových faktorů bez stanovení pravděpodobnosti. (Fotr)
Pro rychlé a zjednoduńené stanovení pravděpodobnosti lze pouņít následující tabulku
vypracovanou odborníky na řízení rizika.
48
Tabulka č. 1: Řízení rizik v praxi
Pravděpodobnost
události
Hodnoty
Popis kategorie
Velmi vysoká
Více neņ 80 %
Očekává se, ņe k události ve větńině případů dojde.
Situace se ve firmě téměř kaņdoročně opakuje.
Vysoká
50-80 %
Lze předpokládat, ņe k události ve větńině případů
dojde. Ve firmě situace jiņ nastala a zřejmě se bude
opakovat.
Střední
25-50 %
K události by pravděpodobně mohlo dojít. Situace
tohoto typu ve firmě jiņ dříve nastala.
Nízká
5 –25 %
K události by mohlo dojít. Situace tohoto typu ve
firmě jeńtě nenastala, ale z obdobných firem je
známa.
Téměř vyloučená
Méně neņ 5 %
K události by mohlo dojít za velmi výjimečných
okolností. Událost se za posledních 10 let nevyskytla
ve firmě ani ve srovnatelných firmách.
Zdroj: Náhlovský, P., Radil, P.: Řízení rizik v praxi, Moderní řízení, Praha, Economia, a.s.,
2005, č. 10, ISSN 0026-8720
KVANTITATIVNÍ OHODNOCENÍ RIZIKA
Dopad rizika představuje peněņní vyjádření moņného vlivu na budoucí peněņní tok (cash
flow). Tento dopad můņe být promítnut, jak do výnosů (sníņení), tak i do nákladů (zvýńení).
Dopad je váņen pravděpodobností, ņe riziko nastane. Účinnými faktory ovlivņování rizik se
jeví i flexibilita činností, diverzifikace a transfer rizik. Vńe vńak s ohledem na náklady těchto
opatření.
Součástí řízení rizika se stávají podrobné seznamy limitů, pravidel a dalńích parametrů a
vhodný informační systém, který umoņņuje pracovníkům podniku, co jak nejefektivněji
vyuņívat veńkeré informace. (Jílek). Zkuńenosti prokazují, ņe čím je navrņený systém měření a
řízení rizik sloņitějńí, tím menńí má naději na úspěch. Nejúspěńnějńí firmy mají relativně
jednoduché systémy řízení rizik.
Právě míru obchodního rizika mohou ovlivnit také vhodné způsoby hodnocení zákazníků a
vnějńího okolí firmy a způsob stanovení hodnoty zákazníka pro firmu (který je vhodným
vodítkem pro změny nejen v obchodní, ale i celkové strategii firmy a následně pro řízení
49
firemních rizik). Obecně neexistují standardní kritéria hodnocení pro vńechny zákazníky. Při
větńině hodnocení se jednotlivým kritériím přiřazují váhy, které také nejsou standardizovány.
Tento postup je dobře pochopitelný a snadno jej lze zavést, ale je pochopitelně zatíņen
značnou subjektivitou hodnocení. Hodnotícími faktory můņe být obor podnikání,
charakteristika firmy zákazníka, způsob jejího řízení, příjmy v minulosti, finanční situace, ale
také plánování a výhled do budoucna.
Tyto zásady je třeba stanovit na základě důsledné analýzy současného stavu řízení
obchodního procesu a zároveņ je třeba brát v úvahu i strategické cíle firmy a nejen současné
finanční vlivy. Součástí zásad je hodnocení bonity zákazníků a přístup k jednotlivým
skupinám zákazníků.
Zároveņ s tím musí být stanoveny způsoby a rozsah zjińťování informací o zákazníkovi a
prostředí, v němņ firma podniká. Znalost zdrojů, jejich omezení, ale i finanční náročnost jsou
důleņitým faktorem řízení obchodního rizika.
ZÁVĚR
Riziko a nejistota představují faktory, které významně ovlivņují větńinu lidských aktivit a to
zejména aktivit podnikatelských. Současné podnikatelské prostředí se vyznačuje velkou
dynamikou změn a s tím spojenými riziky s nízkou předvídatelností vývoje. Je důleņité
porozumět, jak se rizika řídí a jakým způsobem ovlivņují výkonnost firmy.
Jedním z nejdůleņitějńích aktiv, kterým dnes firmy disponují, je pevný vztah k zákazníkům.
Dlouhodobé vztahy jsou předpokladem rostoucí rentability firmy. Získat a udrņet zákazníka
znamená poznat, co má pro něj nejvyńńí hodnotu. Současně to znamená zaměřit se i na
produkty, které tuto hodnotu přináńejí.
Hnilica, J., Fotr, J..: Aplikovaná analýza rizika, Praha, Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80247-2560-4
Jílek, J.: Finanční rizika, Praha, Grada, 2000, ISBN 80-7169-579-3
Lońťáková, H.: B-to-B marketing, Strategická marketingová analýza pro vytváření
50
trņních příleņitostí, Praha, PROFESSIONAL PUBLISHING, 2005, ISBN 80-86419-94-0
Smejkal, V., Rais, K..: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, Praha, Grada Publishing,
2010, ISBN 978-80-247-3051-6
Červeņan, S.: Praktický přístup k řízení rizik společností, Moderní řízení, Praha, Economia,
a.s., 2005, č. 2, ISSN 0026-8720
Fotr, J.: Management rizika, Moderní řízení, Praha, Economia, a.s., 2001, č. 12 ISSN 00268720
VOZŅÁKOVÁ, I. STOCH, M. Obchodní proces v malých a střeních firmách v době
ekonomické krize Sborník PODNIKÁNÍ V EVROPSKÉ UNII, Pořadatel KMP SU OPF,
GWSH, 2009, ISBN 978-83-60953-24-2.
51
EKONOMIE A FINANCE
FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VLIV NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ
Linda Multanová
KLÍČOVÁ SLOVA
fiskální politika, daņová politika, politika vládních výdajů, státní rozpočet, podnikatelské
prostředí
KEY WORDS
fiscal policy, tax policy, policy of government expences, state budget, entrepreneurial
environment
ABSTRAKT
Prostřednictvím nástrojů hospodářské politiky, mezi něņ patří nástroje fiskální politiky,
monetární politiky, důchodové politiky a vnějńí hospodářské politiky, lze významně ovlivnit
ekonomický či sociální vývoj dané země. Hospodářská politika státu ovlivņuje velikost
zaměstnanosti, vývoj cenové hladiny, velikost skutečného reálného produktu či vnějńí
rovnováhu. Ovlivņuje rovněņ podnikatelské prostředí a realizuje opatření za účelem rozvoje
podnikatelského sektoru. Fiskální politika jako neoddělitelná součást makroekonomické
hospodářské politiky tak představuje významný nástroj k ovlivņování dění v ekonomice.
Pomocí nástrojů fiskální politiky lze působit na velikost agregátní poptávky a agregátní
nabídky a následně na celkovou ekonomickou výkonnost a stabilitu země.
ABSTRACT
Through tools of economic policy, among belongs tools of fiscal policy, monetary policy,
pension policy and outer economic policy, it is possible to influence economic or social
development of country. Economic policy of the state influences size of employment rate,
development of price level, size of real product or outer balance. It influences on
entrepreneurial environment or implements procedures in order to development business
sector. Fiscal policy is inseparable part of macroeconomic economic policy and presents
significant tool to interaction events in economy. By the help of fiscal policy it is possible to
52
affect on size of aggregate demand and aggregate offer and sequentially then on total
economic efficiency and stability in country.
ÚVOD
Podnikatelské prostředí představuje souhrn vlivů a faktorů, které působí na podnik,
podnikatele a podnikatelskou činnost. Kaņdý podnikatelský subjekt je obklopen okolním
světem a je tedy součástí ekonomického, sociálního a přírodního prostředí. Podnikatelské
prostředí můņe na podniky a realizaci podnikatelských aktivit působit jak pozitivně, tak také
negativně. Příznivé podnikatelské prostředí hraje významnou roli v dosahování výsledků
podnikání a zvyńování počtu podnikatelských subjektů. Podnikatelské prostředí je
ovlivņováno celou řadou faktorů. Podle skutečnosti, kde se dané faktory nacházejí, se
podnikatelské prostředí člení na vnitřní a vnějńí podnikatelské prostředí. Vnějńí neboli externí
podnikatelské prostředí dále dělíme na makro a mezzopodnikatelské prostředí. Vnitřní neboli
interní podnikatelské prostředí označujeme jako mikropodnikatelské prostředí.
Tabulka č. 1: Faktory podnikatelského prostředí
Faktory makropodnikatelského prostředí
výkonnost
ekonomiky
stabilní cenová
zaměstnanost
hladina
vyrovnanost
státního
rozpočtu
politická
stabilita
ostatní faktory
Faktory mezzopodnikatelského prostředí
pilotní
podnikatelské
subjekty
přírodně
ekologické
faktory
technická a ekonomická a
dopravní
podnikatelská
infrastruktura infrastruktura
všeobecná a
ekonomická
kultura
ostatní faktory
Faktory mikropodnikatelského prostředí
umění vlastnit
umění
uspokojovat
potřeby
umění
zajistit identitu formulace
umění vést lidi komunikovat
a integritu
podnikatelské
s lidmi
firmy
filosofie
Zdroj: GRUBLOVÁ E. A kol. Podniková ekonomika. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2004. ISBN
80-86122-75-1.
Mezi faktory ovlivņující makropodnikatelské prostředí řadíme ekonomický růst, cenovou
stabilitu, zaměstnanosti či vnějńí rovnováhu. Mezi dalńí faktory patří vyrovnanost státního
53
rozpočtu či politická stabilita, jeņ je podstatná zejména pro velké podniky či zahraniční
investory. Uvedené cíle je moņné ovlivnit prostřednictvím realizované hospodářské politiky
státu. Mezi základní makroekonomické cíle dosaņitelné prostřednictvím realizované
hospodářské politiky řadíme právě dosaņení vysoké míry zaměstnanosti, stabilitu cenové
hladiny, ekonomický růst a vnějńí rovnováhu. Uvedené cíle jsou ovńem konfliktní, nikdy
nelze docílit úspěchu ve vńech oblastech.
TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K UPLATŇOVÁNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY
Významnou
úlohu
v
typu
uplatņované
hospodářské
politiky
či
dosahování
makroekonomických cílů ovlivņujících podnikatelské prostředí hraje orientace vládnoucí
politické strany. Pravicově orientovaná politická moc respektující liberální koncepci
hospodářské politiky preferuje ve svých cílech udrņení stabilní cenové hladiny za současného
udrņení vyrovnaného státního rozpočtu. Hlavním nástrojem této snahy je monetární politika
ve střednědobém aņ dlouhodobém časovém horizontu. Sociálně smýńlející političtí
představitelé respektující intervencionistickou koncepci hospodářské politiky upřednostņují
dosaņení vysoké míry zaměstnanosti a sociální stabilitu. Hlavní nástroj této snahy představuje
politika fiskální v krátkodobém časovém horizontu.
Tabulka č. 2: Srovnání liberální a intervencionistické koncepce hospodářské politiky
časový horizont
typ politiky
úloha státu v ekonomice
státní rozpočet
cíl
liberální koncepce
střednědobá až dlouhodobá
monetární politika
minimální
vyrovnaný
cenová stabilita
intervencionistická koncepce
krátkodobá
fiskální politika
zásahy státu
možnost deficitního financování
vysoká zaměstnanost
Zdroj: vlastní zpracování
FISKÁLNÍ POLITIKA
Fiskální politika představuje neoddělitelnou součást hospodářské politiky státu. Jedná se o
soubor nástrojů a postupů, pomocí nichņ vláda ovlivņuje chod ekonomiky. Fiskální politika
hraje zcela nepostradatelnou roli při stabilizaci ekonomického vývoje. Skládá se ze dvou
54
významných částí, a to politiky vládních výdajů a daņové politiky. Fiskální politika
prostřednictvím vládních výdajů na nákup zboņí a sluņeb či velikostí čistých daní
bezprostředně ovlivņuje a reguluje velikost agregátní poptávky a agregátní nabídky.
Konečným cílem fiskální politiky je ovńem dosaņení vysoké úrovně zaměstnanosti a stabilní
cenové hladiny. Fiskální politika tak hraje významnou roli při ovlivņování kvality
podnikatelského prostředí.
Mezi základní funkce fiskální politiky řadíme:

funkci stabilizační – cílem je zajistit rovnoměrný růst ekonomiky a tlumit výkyvy
hospodářského cyklu, a to při stabilní cenové hladině, vysoké míře zaměstnanosti a
vnějńí rovnováze,

funkci alokační – cílem je zajistit poskytování veřejných statků a rozvoj veřejného
sektoru,

funkci redistribuční - zabezpečuje přerozdělování důchodů mezi jednotlivé skupiny
obyvatelstva prostřednictvím daņové soustavy a systému transferových plateb podle
toho, co země povaņuje za spravedlivé. Zajińťuje tak v zemi sociální stabilitu.
Nástroje fiskální politiky členíme na:

diskreční opatření – záměrná opatření vyņadující vņdy jednorázové rozhodnutí
přísluńných orgánů, tato rozhodnutí je ovńem nutné přijmout a následně
implementovat, coņ můņe vést ke značnému časovému zpoņdění. Příkladem
diskrečních opatření je například změna daņových sazeb.

automatické vestavěné stabilizátory - fungují po svém zavedení v ekonomice
automaticky. Význam automatických stabilizátorů je v zabezpečení efektivní alokace
zdrojů a co nejmenńích výkyvů vývoje skutečného reálného produktu od úrovně
potenciálního produktu. Příkladem automatických stabilizátorů je progresivní daņ
z příjmu či mandatorní vládní výdaje.
Rozlišujeme dva typy fiskální politiky:

expanzivní fiskální politika – představuje růst agregátní poptávky způsobený
zvýńením vládních výdajů nebo sníņením čistých daní. Růst agregátní poptávky
vyvolá v ekonomice vyńńí zájem o výrobky a sluņby, dochází k růstu produkce, k růstu
ekonomické výkonnosti a zaměstnanosti.
55

restriktivní fiskální politika - znamená naopak pokles agregátní poptávky a můņe být
vyvolána sníņením vládních výdajů či zvýńením daņového zatíņení.
Strategický význam fiskální politiky při snaze o stabilizaci hospodářského cyklu a zvyńování
ekonomické výkonnosti zdůrazņoval představitel intervencionistické koncepce hospodářské
politiky John Maynard Keynes. V případě recese doporučoval uplatņovat expanzivní fiskální
politiku, v případě konjunktury naopak restriktivní fiskální politiku. Jeho doporučení ve
fiskální oblasti realizovaná prostřednictvím státního rozpočtu jsou zaměřena na ovlivņování
agregátní poptávky a zahrnují předevńím opatření na zvýńení státních investic, přerozdělování
důchodu a poskytování státních subvencí podnikům, kterým hrozí úpadek. Expanzivní
fiskální politiku doporučoval i za cenu případného prohloubení deficitu státního rozpočtu.
STÁTNÍ ROZPOČET
Hospodaření vlády je realizováno prostřednictvím rozpočtové soustavy. Do soustavy
veřejných financí řadíme státní rozpočet, rozpočty orgánů místní správy, speciální fondy a
finance státních podniků. Klíčovou úlohu ovńem v rozpočtové soustavě hraje státní rozpočet.
Nejvýznamnějńí příjmovou poloņkou státního rozpočtu představují daně. Mezi dalńí příjmy
státního rozpočtu řadíme platby sociálního pojińtění placené zaměstnanci a zaměstnavateli,
dovozní cla, příjmy z vlastní činnosti, apod. Výdajová stránka státního rozpočtu se skládá
z transferových plateb a vládních výdajů na nákup statků a sluņeb.
Tabulka č. 3: Státní rozpočet České republiky pro rok 2009 (v mld. Kč)
Schválený
rozpočet
Rozpočet po
změnách k
30.9.2009
Rozpočet po
změnách k
31.12.2009
Skutečnost
Příjmy státního rozpočtu
1114,00
1128,51
1131,80
974,61
Výdaje státního rozpočtu
1152,10
1166,83
1184,57
1167,01
-38,10
-38,32
-52,77
-192,40
Saldo
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
56
V případě, ņe příjmy státního rozpočtu jsou totoņné s výdaji, hovoříme o vyrovnanosti
státního rozpočtu. Jestliņe příjmy nepokryjí výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu,
v opačném případě pak přebytek státního rozpočtu.
Tabulka č. 4: Deficit veřejných financí v České republice (v % HDP)
deficit veřejných financí
2000
-3,7
2001
-5,7
2002
-6,8
2003
-6,6
2004
-3,0
2005
-3,6
2006
-2,6
2007
-0,7
2008
-2,7
2009
-5,9
Zdroj: Český statistický úřad
Deficit státního rozpočtu je moţné řešit následujícími způsoby:

peněžní krytí (emisní neboli monetární krytí),

dluhové krytí (krytí domácím či zahraničním úvěrem),

daňové krytí (zvýńený výběr daní, zavedené nové daně),

majetkové krytí (privatizace či prodej státních aktiv),

přebytky z minulých let.
Podle způsobu vzniku rozlišujeme dva typy deficitu státního rozpočtu:

strukturální - aktivní deficit je způsoben záměrným vládním rozhodnutím. Důvodem
můņe být snaha vlády být populistická a zalíbit se voličům sníņením daní či zvýńením
vládních výdajů popřípadě se můņe jednat o způsob řeńení mimořádných výkyvů na
příjmové či výdajové stránce státního rozpočtu či snaha stabilizovat hospodářský
cyklus.

cyklický - pasivní deficit nemůņe vláda ovlivnit, nelze jej spojovat s expanzivní
fiskální politikou. Je způsoben poklesem reálného produktu, jehoņ následkem je
pokles daņových příjmů do státního rozpočtu.
Strukturální deficit má na ekonomiku dlouhodobě negativní účinky, neboť sniņuje soukromé
investiční výdaje (tzv. efekt vytěsnění) a můņe vyvolat inflaci. Efekt vytěsnění znamená, ņe
růst vládních výdajů financovaný prodejem státních dluhopisů soukromému sektoru povede
k růstu úrokových sazeb, poklesu investičních a spotřebitelských úvěrů a poklesu agregátní
poptávky. Rozpočtový deficit krytý státními dluhopisy tak na podnikatelské prostředí můņe
působit negativně.
57
STÁTNÍ A VEŘEJNÝ DLUH
Státní dluh vzniká v případě opakujících se deficitů státního rozpočtu. Veřejný dluh
představuje potom součet státního dluhu spolu s dluhy rozpočtů orgánů místní správy a dluhy
jiných státních institucí.
Tabulka č. 5: Veřejný dluh v České republice (v % HDP)
2000
18,5
veřejný dluh
2001
25,1
2002
28,5
2003
30,1
2004
30,4
2005
29,7
2006
29,4
2007
29,0
2008
30,0
2009
35,4
patří
rozvoj
POLITIKA VLÁDNÍCH VÝDAJŮ
Mezi
hlavní
cíle
podnikatelského
v oblasti
sektoru,
zkvalitņování
podpora
podnikatelského
malého
a
středního
prostředí
podnikání
a
zvyńování
konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti podniků na zahraničních trzích. Podnikatelské
prostředí lze rovněņ ovlivnit v podobě podpor určených podnikatelskému sektoru. Vývoj
počtu ekonomických subjektů v České republice v letech 2000 aņ 2008 znázorņuje graf č. 1.
Graf č. 1: Počet ekonomických subjektů v České republice v letech 2000 - 2008
Počet ekonomických subjektů
2 700 000
2552149
2 600 000
2481863
2 500 000
2352601 2388490
2 400 000
2325977
2 300 000
2223745
2 200 000
2 100 000
2430481
2050770
2121562
2 000 000
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
58
Významnou roli hraje zejména podpora malého a středního podnikání, neboť malé a střední
podniky jsou vńeobecně povaņovány za hnací sílu ekonomiky a významný zdroj tvorby
pracovních míst. Podíl malých a středních podniků na tvorbě hrubého domácího produktu
České republiky činil v roce 2008 35,17 % a na zaměstnanosti úrovně 61,52 %. Finanční
podpora ze státních prostředků pro rozvoj malých a středních podniků dosáhla v roce 2008
celkové výńe 2 322 milionů Kč. Uvedená podpora přispívá k rozvoji malých a středních
podniků a k řeńení problému nezaměstnanosti. Graf č. 2 znázorņuje vývoj počtu zaměstnanců
v sektoru malých a středních podniků v České republice v letech 2000 aņ 2008.
Graf č. 2: Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích v letech 2000 - 2008
Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích (v tisících)
2 100
2033
2 050
2061
1983
2 000
1947
1 950
1924
1910
1904
2003
2004
1 900
1 850
1830
1848
1 800
1 750
1 700
2000
2001
2002
2005
2006
2007
2008
DAŇOVÁ POLITIKA
Pod pojmem daně rozumíme povinnou platbu, kterou se do státního rozpočtu odčerpává část
nominálního důchodu ekonomických subjektů (domácností, firem), a to na nenávratném
principu. Daně dělíme na přímé a nepřímé. Pokud hovoříme o daních přímých, můņeme je
dále rozčlenit na daně důchodové a daně kapitálové (majetkové). V případě důchodových daní
můņe být poplatníkem podnik (daņ z příjmu právnických osob) popřípadě domácnost či
ņivnostníci (daņ z příjmu fyzických osob). Pod pojmem kapitálové daně se skrývají daně
z majetku a řadíme zde daņ dědickou či darovací, daņ z převodu nemovitostí a silniční daņ.
Do kategorie nepřímých daní spadají daně spotřební a DPH.
59
Podíl daņových příjmů na HDP představuje daņovou kvótu. Při příliń vysoké míře zdanění
dochází k poklesu počtu ekonomických subjektů, přesunu činností do stínové ekonomiky,
poklesu daņových výnosů a tím i příjmů do státního rozpočtu. Naopak v případě poklesu
daņového zatíņení dochází k růstu disponibilního důchodu domácností a zvýńení výdajů na
soukromou spotřebu. Sníņení daní se promítne rovněņ v růstu objemu soukromých investic a
v růstu zájmu o podnikání, neboť pokles daní znamená růst čistých zisků. Takto vzniklé
dodatečné příjmy domácností nebo firem se tedy přemění v investiční nebo spotřební výdaje a
dochází k růstu skutečného reálného produktu (multiplikační efekt).
Ekonomové teorie strany nabídky otevřeně kritizují nadměrné daņové zatíņení. Růst mezních
daņových sazeb sniņuje dle jejich názoru odměnu, kterou lidé obdrņí za práci a spoření.
Navrhují sníņení daní, které následně vyvolá růst příjmů, soukromých investic a podnítí
motivaci k podnikání. Čili pokud vláda rozhoduje o výńi jednotlivých daņových sazeb, musí
mít na paměti dopad na podnikatelský sektor. Vztah průměrné míry zdanění a velikosti
daņových příjmů do státního rozpočtu popisuje Lafferova křivka.
Graf č. 3: Lafferova křivka
Rizikem příliń vysokých daņových sazeb
je
utlumení
aktivity,
zájmu
rozvoj
ńedé
o
podnikatelské
ekonomiky
a
následné sníņení daņových příjmů do
státního rozpočtu. Maximální daņový
výnos
do
státního
rozpočtu
zajistí
optimální míra zdanění (Lafferův bod).
Prakticky byla tato politika uplatņována za
vlády Ronalda Reagana ve Spojených
státech amerických. Přijatá opatření ovńem vedla k poklesu daņových příjmů a prohloubení
deficitu státního rozpočtu. Platnost Lafferovy křivky tak nebyla na tomto případě prokázána.
Zdroj:
KLIKOVÁ, CH. – KOTLÁN, I. Hospodářská politika. 1. vyd. Ostrava: Institut
vzdělávání SOKRATES, 2003. ISBN 80-86572-04-8.
60
Graf č. 4: Daňové zatíţení v České republice v letech 2000 – 2008 (v % HDP)
Daňové zatížení v České republice (v %)
40,0
39,0
38,0
37,0
36,0
35,0
34,0
33,0
32,0
31,0
30,0
37,5
37,3
37,2
36,7
36,2
35,8
34,8
33,9
34,0
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: Eurostat
Graf č. 4 znázorņuje vývoj daņového zatíņení v České republice v letech 2000 – 2008.
Srovnání daņového zatíņení v České republice a ve vybraných státech Evropské unie v roce
2008 znázorņuje graf č. 5.
Graf č. 5: Daňové zatíţení vybraných států v roce 2008 (v % HDP)
Daňové zatížení ve vybraných státech (v %)
Švédsko
47
Itálie
43,2
Francie
44,6
Německo
40,6
Portugalsko
37,7
Španělsko
33,9
35,1
Řecko
Rumunsko
28,8
Bulharsko
33,3
Slovinsko
37,6
Maďarsko
40,5
Polsko
34,3
Slovensko
29,3
Česká republika
36,2
0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
35,0
40,0
45,0
50,0
Zdroj: Eurostat
Poznámka: Řecko (provizorní údaj)
61
Otázka optimálního daņového zatíņení je stále velmi aktuální téma. Na ekonomiku a
podnikatelské prostředí má vńak vliv jak konkrétní výńe daní, tak i samotná struktura
daņového břemene. Kvalitu podnikatelského prostředí podporuje jednoduchý, srozumitelný a
přehledný daņový systém. Daņová politika sehrává rozhodující roli při zajińťování příjmů do
státního rozpočtu a výrazným způsobem ovlivņuje podnikatelskou aktivitu v dané zemi. Role
vlády při rozhodování v této oblasti je tedy klíčová.
ZÁVĚR
Fiskální politika prostřednictvím daņové politiky, přerozdělování finančních prostředků mezi
jednotlivé regiony, konkrétní skladby a vyrovnanosti státního rozpočtu či celého systému
veřejných financí ovlivņuje ekonomický vývoj země. Prostřednictvím politiky přerozdělování
lze podporovat méně rozvinuté regiony a zkvalitņovat tak podnikatelské prostředí. Pro
podporu rozvoje, růstu či přeņití firem je nutné zvolit zejména vhodná daņová opatření.
Konkrétní struktura daņového systému ovlivņuje schopnost firem expandovat. Roli zde hraje
výńe daně z příjmu, odvody placené za zaměstnance a také daņ z přidané hodnoty.
Problematika daņového zatíņení hledá ovńem vņdy kompromis mezi dvěma cíly. Na jedné
straně je nezbytné zajistit dostatečnou výńi příjmů do státního rozpočtu, na straně druhé
podniky naopak nadměrně nezatěņovat a zajistit tak dostatečnou motivaci k podnikání.
Význam fiskální politiky při ovlivņování podnikatelského prostředí ovńem přesahuje
problematiku daņového zatíņení. Fiskální politika prostřednictvím svých nástrojů působí na
ekonomickou výkonnost, úroveņ zaměstnanosti i cenovou stabilitu. Výrazným způsobem tak
ovlivņuje celkovou makroekonomickou stabilitu, coņ je jeden ze základních předpokladů
příznivého podnikatelského prostředí.
GRUBLOVÁ, E. A kol. 2004. Podniková ekonomika. 1. vydání. Ostrava. Repronis. 2004.
438 s. ISBN 80-86122-75-1.
KLIKOVÁ, CH.; KOTLÁN, I. 2003. Hospodářská politika. 1. vydání. Ostrava. Institut
vzdělávání SOKRATES. 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8.
RUSMICHOVÁ, L.; SOUKUP, J. a kol. Makroekonomie: základní kurz. 5. vydání. Slaný.
Melandrium. 2002. 167 s. ISBN 80-86175-24-3.
62
SLANÝ, A. a kol. 2003. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. Praha.
C. H. Beck. 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3.
Český statistický úřad [online], dostupné z WWW: < http://www.czso.cz>
Eurostat [online], dostupné z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu>
Ministerstvo financí ČR [online], dostupné z WWW: < http://www.mfcr.cz>
63
EKONOMIE A FINANCE
SVĚTOVÁ VERSUS TUZEMSKÁ NÁKLADNÍ DOPRAVA V LETECH 2009-2010
Milan Stoch, Dominika Stoch
KLÍČOVÁ SLOVA
Ņeleznice, nákladní doprava, hospodářská recese
KEYWORDS
Railway freight transport, economic recession
ABSTRAKT
Problémy ņeleznice v oblasti nákladní dopravy jsou způsobeny neschopností zvýńit její podíl
na trhu. Tyto potíņe se týkají spolehlivosti, stávajících kapacit, správy informací, průměrné
rychlosti a flexibility. Výsledky politiky v oblasti ņeleznic za posledních 15 let nejsou bohuņel
dostačující k tomu, aby bylo moņno dosáhnout ņádoucí změny. Náklady a tarify sice
v nákladní ņelezniční dopravě nepřetrņitě klesají a konkurenceschopnost se zvyńuje, ale plné
interoperability nebylo zatím ani zdaleka dosaņeno.
ABSTRACT
Problems of railway transport at cargo transportation in the region are caused by the inability
of increase its market share. These problems relate to the reliability of existing
capacity,
information
management,
average
speed
and
flexibility.
Results
of
policy in the field of railways in the past 15 years, unfortunately, are not sufficient
in order to achieve the desired changes. Costs and tariffs in are continuously decreasing
competitiveness increase, but full interoperability was not yet nearly achieved.
ÚVOD
Jestliņe roste trh, a dopravní trh v ČR v posledních letech roste, měly by růst dopravci trņby.
Jakýkoliv vztah mezi účetním ziskem a růstem trhu neexistuje. Nákladní přepravě Českých
drah (ČD Cargo, a.s.) rostou trņby, ale klesá zisk (zde nutno podotknout, ņe od 1. 12. 2007 je
ČD Cargo samostatnou dcerou Českých drah, a.s.).
64
Meziroční objem přepravy ČD Cargo, a.s. se sníņil uņ v roce 2007 meziročně o 6%, ovńem
trņby poklesly jen o procento na 17,6 miliardy korun. Takto sníņený objem přepravy v roce
2007 uņ ,,předvěstil“ hospodářskou krizi. V roce 2009 firma přińla o zakázku kontejnerových
vlaků z Mělníku směrem do Rakouska nebo třeba o uhelné vlaky, které převzala společnost
OKD Doprava.
Spirálový efekt vlivu recese na současný trh s jednotlivými komoditami dopadá velmi
důrazně také na dopravce. Současný propad ekonomiky se projevil zejména v automobilovém
průmyslu, ale i v řadě dalńích oborů, coņ výrazně sníņilo zakázky dopravcům i speditérům a
logistickým firmám. Z hlediska jednotlivých skupin přeprav zaznamenala v porovnání s
rokem 2008 nejvyńńí pokles komodita ņelezo a strojírenské výrobky (-36 %). Výrazně
poklesly také přepravy stavebnin (-28 %), přepravy pro automobilový průmysl (-24 %),
černého uhlí a koksu (-22 %), dřeva a papírenských výrobků (-18 %) a hnědého uhlí (-12 %).
Kombinovaná doprava, zahrnující přepravy kontejnerů a návěsů, poklesla meziročně o 16 %.
Segment mezinárodních přeprav (dovoz, vývoz a tranzit) přesahuje 60 procent vńech přeprav
ČD Cargo, jen necelých 40 procent tvoří přepravy vnitrozemské. Podle oficiálních statistik
Mezinárodní ņelezniční unie UIC hlásí větńina dopravců za první čtvrtletí roku 2010
meziroční propad přepraveného zboņí na obdobné či jeńtě vyńńí úrovni.
Mezinárodní unie silniční dopravy IRU uvádí data zahrnující růst hrubého domácího
produktu, počet nově registrovaných nákladních vozidel a objem dopravy za rok 2009. Pro
letońní rok IRU předpovídá pro vyspělé státy sdruņené v Organizaci pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD) průměrný růst HDP na úrovni 1,1% (oproti poklesu o 3,8%
v roce 2009), růst objemu přeprav rovněņ o 1,1% (v roce 2009 pokles 3,9%). V Brazílii,
Rusku a Číně IRU počítá s výrazně dynamičtějńím vývojem, Čína se podle ní můņe těńit na
desetiprocentní růst oproti osmiprocentnímu v roce 2009.
Objem přepravy po silnici je prakticky omezen jen výrobou zboņí a její spotřebou, silniční
přeprava se stává spolehlivějńí a to i s ohledem na dodací doby. S prodluņující se délkou
silniční sítě byli silniční dopravci schopni uspokojit poptávku po nových přepravních
sluņbách (just in time, rychlost, kvalita sluņeb, přepravy zboņí s nízkou hmotností apod.),
čehoņ ņelezniční doprava, omezená svou nákladovou infrastrukturou, nebyla a stále není
schopna.
65
Zákazníci dávají přednost silniční přepravě i s ohledem na rychlost uzavírání kontraktů s
dopravcem, která je u té silniční nepoměrně větńí neņ u ņelezniční. Růst silniční přepravy na
úkor ņelezniční je patrný z grafického vyjádření na obr. 1.
Obrázek č. 1: Srovnání velikosti přepravních výkonů silniční a ţelezniční dopravy
90 000
80 000
70 000
60 000
50 000
40 000
30 000
20 000
10 000
0
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
Ņelezniční
doprava
Silniční
doprava
1994
Přepravní výkony v mil. oskm
Přepravní výkony osobní silniční a železniční dopravy v
ČR v letech 1994 - 2005
Zdroj: Statistická ročenka MDS 2005 a 1999
OKD Doprava je po Českých drahách druhým největńím ņelezničním přepravcem v zemi.
V roce 2008 trņby vystoupaly na 4,7 miliardy korun a provozní zisk dosáhl 220 milionů.
Kořeny tohoto podniku sahají do roku 1952, kdy vznikl národní podnik OKR-Doprava,
specializovaný na ņelezniční i silniční dopravu v ostravsko-karvinském uhelném revíru.
Současná společnost vznikla v roce 1994. V roce 2007 měla firma podíl 2,64 procenta na
nákladní ņelezniční dopravě v ČR a patřilo jí druhé místo za ČD Cargo.
Roku 2008 dokončila akvizici v ústecké ņelezniční společnosti Viamont cargo, a.s. a posílila
v oboru nákladní přepravy a vloni OKD Doprava začala odkupovat konkurenční Čechofracht.
Loņský zisk OKD Dopravy byl přes sedm miliard korun.
Rozhodnutí OKD Doprava pohltit svého konkurenta, přitom přińlo v době významného
propadu logistického trhu. Subjekt vzniklý fúzí tak bude mít velice významné postavení
v oblasti přepravy hnědého uhlí.
O jistém monopolu ņelezniční dopravy by se dalo hovořit u přepravy hromadných substrátů
ve velkých mnoņstvích v jedné relaci, typickým příkladem je uhlí – těņko si představit
66
zásobování např. elektrárny jinak neņ po ņeleznici, jako příklad uveďme elektrárnu Mělník,
kam denně přijede cca 13.500 t uhlí, coņ by představovalo cca 550 jízd kamiónu denně. Ale
právě zde jiņ od poloviny 90. let panuje na ņeleznici tvrdá konkurence.
Ostrá konkurence mezi dopravci v segmentu ucelených vlaků měla pravděpodobně za
následek pokles cen a tím způsobený pokles zisku, navíc v období rostoucích cen elektřiny,
pohonných hmot a tlaku na zvyńování mezd. To, ņe ČD Cargo úspěńně uhájilo větńinu
přeprav pravidelnými ucelenými vlaky po zahájení procesu liberalizace je důkaz obchodní
zdatnosti společnosti.
Firma ČD Cargo, a.s. prý přińla například o zakázku kontejnerových vlaků z Mělníku směrem
do Rakouska nebo třeba o uhelné vlaky, které převzala společnost OKD Doprava. V roce
2008 byl zisk ČD Carga 714 milionů korun při trņbách 17,6 miliard korun.
OKD hledá ņelezniční dopravce pro přepravu uhlí po ņeleznici k českým zákazníkům
(orientační hodnota 1,32 miliardy Kč). Jedná se o smlouvy na období let 2011 aņ 2014.
Tabulka 1: Vývoj výkonů nákladní ţelezniční dopravy v EU-15 v letech 1970-2007
Výkony a podíly nákladní dopravy v EU-15
Ņelezniční doprava
Celkem (tkm) včetně silniční,
ņelezniční a vnitrozemské
vodní dopravy
rok
Abs
(tkm)
1970
282
32,3
960
1980
290
26,0
1207
1990
255
19,1
1430
2000
250
14,3
1846
2007
296
15,1
2053
-17,2
1093
Změna 07-70 14
hodnoty (%)
Zdroj: Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for
Energy and Transport, 2003, 2009
67
Tabulka č. 2: Vývoj výkonů nákladní ţelezniční dopravy v EU-27 v letech 1998-2007
Výkony a podíly nákladní dopravy v EU-27
Ņelezniční doprava
Celkem (tkm) včetně silniční,
ņelezniční a vnitrozemské
vodní dopravy
rok
Abs.
(tkm)
1998
392
20,3
1936
2000
404
19,6
2056
2005
414
17,6
2353
2007
452
17,9
2521
-2,3
585
hodnoty (%)
Změna 07-98 60
Zdroj: : Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for
Energy and Transport, 2003, 2007, 2009
V posledním desetiletí zaņívá dramatický vývoj dopravní trh v nových členských státech EU12. V roce 1998 dosahovala ņelezniční doprava svým přepravním výkonem 152 tkm
nadpoloviční (51,9%) trņní podíl v nákladní dopravě. V roce 2007 se na celkovém objemu
přeprav 558 mld. Tkm v EU-12 podílela ņelezniční nákladní doprava ve 27,6% (silniční
70,1%, vnitrozemská vodní doprava 2,3%).
Tabulka č. 3: podíly jednotlivých nákladních ţelezničních dopravců na celkovém přepravním
výkonu v ČR v letech 2003 a 2007
Podíl na výkon (%)
Změna 03/07
Dopravce
2003
2007
ČD Cargo, a.s.
96,34
93,91
-2,43
OKD-Doprava, a.s.
1,08
1,87
0,79
UNIPETROL DOPRAVA, s.r.o.
0,82
1,38
0,56
Traťová strojní společnost, a.s
0,68
0,99
0,31
VIAMONT, a.s.
0,41
0,65
0,24
Ostatní dopravci
0,67
1,20
0,53
Celkem
100,00
100,00
x
Zdroj: Výroční zpráva Správy ţelezniční dopravní cesty 2007
68
Otázka státu jako manaņera tedy musí být řeńena v kontextu politického zadání: v těch
segmentech, kde je udrņení ztrátového ņelezničního provozu z jakéhokoli důvodu ve
„veřejném zájmu“, můņe být efektivněji organizováno a řízeno státem. V současné době je
udrņení provozu privátních i státních dopravců moņné jen za cenu vysokých nákladů.
Veřejná podpora poskytována pouze ze státního rozpočtu není optimálním řeńením pro
docílení vyńńího podílu nákladní dopravy na celkových přepravách. V rámci Operačního
programu doprava pro období 2007-2013 je s podporou dopravy ve vńech směrech
uvaņováno, ačkoliv ho nahradil program na podporu revitalizace ņelezničních vleček.
Napojení průmyslové zóny Nońovice na ņelezniční trať Frýdek-Místek – Český Těńín, tedy
zprovoznění kolejového napojení automobilky Hyundai v průmyslové zóně Nońovice sebou
nese i ,,optimalizace“ přilehlých tratí, jejich elektrifikaci, vybudování dopraven a
zdvoukolejnění některých úseků. Předpokládané náklady tak činí zhruba 4 miliardy korun.
Provoz na vlečce do Nońovic zahrnuje předevńím expedici hotových aut a import ocelových
svitků.
V sesterské automobilce Kia v Ņilině je dosud po ņeleznici expedována pouhá pětina
produkce a to předevńím na trh ve Velké Británii (na nańem území je dopravcem Viamont
Cargo a ČD Cargo), Ńpanělsku, Belgie a na francouzské hranice.
Automobilka Hyundai vńak disponuje moņností vyuņití přepravy po ņeleznici, avńak
vnitrostátně tohoto modelu není vyuņito a prakticky jen velmi zřídka zahlédnete nákladní vlak
vyjíņdějící z Nońovického Hyundaie.
Jedním z nástrojů k udrņitelnému rozvoji dopravy v České republice je efektivní rozdělení
objemů přeprav mezi jednotlivé druhy dopravy. Pro Českou republiku to znamená přenést
nemalou část objemů přeprav z přetíņené silniční dopravy na dopravu ņelezniční.
Český dopravní server dostupný na:www.k-report.cz, ze dne 19.8.2008
Portál Ekonom dostupný na: www.ekonom.ihned.cz ze dne 2.4.2009, čl.Ekonomie Českých
drah)
Dopravní noviny č.2/2010-čl. ,,IRU Hospodářský propad se zastavuje“ a Dopravní noviny č.
51- 52/2009, čl. ,,Co přinesl rok 2009 v dopravě“, str. 1
69
KVIZDA, M.; POSPÍŃIL, T.; SEIDENGLANZ, D.; TOMEŃ, Z. : Ţelezniční doprava:
institucionální
postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie, Brno: Masarykova
univerzita, 2007, 229 s.:il., mapy, ISBN 978-80-210-4233-9 ( broņ.)
Finanční noviny dostupné na: www.financninoviny.cz, vydáno 22.09.2009, čl.:,,OKD
Doprava je po Českých drahách druhým největńím dopravcem v zemi“
Hospodářské noviny dostupné na: www.hn.ihned.cz ze dne 23.9.2009, čl.:,,Logistický obr
dostal zelenou“
Český dopravní server dostupný na www.k-report.net, čl. z 19.8.2008 ,,Monopolní postavení
ČD Cargo
Dopravní noviny č.9/08,str.9, článek ,,Nákladní doprava v Evropě pravděpodobně brzy
podraņí“
Portál Ekonom dostupný na: www.ekonom.ihned.cz ze dne 2.4.2009, čl. ,,Neposluńné dcery“
Český dopravní server dostupný na: www.k-report.net, ze dne 11.3.2010, čl. ,,Vlečka do
průmyslové zóny Nońovice v provozu“
D.Seidenglanz, Ņeleznice v Evropě a evropská dopravní politika,1.vyd., Brno: Masarykova
univerzita, 2006. 82 s. Ņelezniční doprava ISBN 80-210-4221-4.
Statistická ročenka MDS 2005 a 1999
Energy and Transport in Figures, European Commission, Directorate-General for Energy and
Transport, 2003, 2009
Výroční zpráva Správy ņelezniční dopravní cesty 2007.
70
EKONOMIE A FINANCE
PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KONVERGENČNÍCH KRITÉRIÍ V ČESKÉ
REPUBLICE V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM SPOLEČNÉ MĚNY EURO
Linda Multanová
KLÍČOVÁ SLOVA
reálná konvergence, nominální konvergence, Maastrichtská konvergenční kritéria, eurozóna
KEY WORDS
real convergence, nominal convergence, Maastricht convergence criteria, Euro-area
ABSTRAKT
Česká republika stojí v současné době před významným integračním krokem, a to přijetím
společné měny euro. Podmínkou přistoupení k eurozóně je plnění maastrichtských
konvergenčních kritérií. Mezi tato kritéria patří ve fiskální oblasti poņadavek dosaņení
rozpočtového deficitu pod úrovní 3 % hrubého domácího produktu a veřejného dluhu pod
úrovní 60 % hrubého domácího produktu. Vstupem do eurozóny se Česká republika dále
zaváņe dodrņovat disciplinovanou fiskální politiku v souladu s Paktem stability a růstu. Česká
republika zároveņ jako ekonomika s niņńí úrovní HDP na obyvatele neņ je průměr zemí
Evropské unie se musí ve svých ekonomických cílech zaměřit na stabilní hospodářský růst.
Vyrovnání ekonomické úrovně a ņivotní úrovně České republiky s průměrnou ņivotní úrovní
v Evropské unii je záleņitost dlouhodobá a vyņaduje systematicky prováděnou hospodářskou
politiku.
ABSTRACT
The Czech Republic is now waiting on accept of common currency euro. The condition of
entrance the Czech Republic to the European monetary union is performance of Maastricht
convergence criteria. Between these criteria in fiscal area is also requirement of achievement
public balance below the mark 3 % of gross domestic product and general government debt
below the mark 60 % of gross domestic product. After entrance of the Czech Republic to
Euro-area we will have to keep disciplined fiscal policy according the Pact of stability and
growth. The Czech Republic is still country with lower level of gross domestic product per
71
inhabitant than is average of the European Union´s countries. So we have to aim in our
economic to target the stationary economic growth. Levelling of economic levels and
standards of living in the Czech Republic with average standards of living in the European
Union is matter for long-term and requires systematically economic policy.
ÚVOD
Česká republika prońla v posledních dvou desetiletích výraznou ekonomickou proměnou.
Nejvýznamnějńím bodem těchto reforem byl přechod z centrálně plánované ekonomiky na
ekonomiku trņní. Rozpadem trhu RVHP ztratily tranzitivní ekonomiky svá tradiční odbytińtě
a nastala tak nutnost nalézt nové způsoby ekonomické i politické spolupráce. Česká republika
stejně tak jako ostatní tranzitivní ekonomiky střední a východní Evropy zahájila úsilí o
zapojení do západoevropských integračních procesů. První krok této snahy byl naplněn v roce
2004 vstupem do Evropské unie, kdy se Česká republika stala součástí jednotného vnitřního
trhu vyznačujícího se volným pohybem zboņí, sluņeb, osob a kapitálu. Zakončení procesu
nańí ekonomické, právní a institucionální integrace představuje členství v Evropské
hospodářské a měnové unii a přijetí společné měny euro.
REÁLNÁ KONVERGENCE
Pod pojmem reálná konvergence rozumíme sbliņování ekonomické výkonnosti země (a tím i
zvyńování její ņivotní úrovně) s průměrem ekonomické výkonnosti zemí Evropské unie.
Základním předpokladem pro vyrovnání ekonomické a ņivotní úrovně s průměrnou ņivotní
úrovní v Evropské unii je ekonomický růst, který bude dlouhodobě rychlejńí, neņ je průměrný
ekonomický růst v zemích Evropské unie. Druhou nezbytnou podmínkou je provádění
strukturálních změn, jejichņ dynamiku ovlivņuje přizpůsobivost a inovační schopnost
ekonomiky. Procesu reálné konvergence a sladěnosti české ekonomiky s ekonomikou
eurozóny je nutné věnovat pozornost zejména z důvodu vyhodnocení připravenosti nańí země
na přijetí společné měny euro a moņnosti plného vyuņití vńech výhod plynoucích z členství
v eurozóně.
Československá republika byla v roce 1989 středně vyspělou průmyslovou zemí, jejíņ
ekonomická výkonnost dosahovala přibliņně 72 % výkonnosti Evropské Unie. Ekonomická
úroveņ Československa byla sice na počátku transformačního procesu hluboko pod průměrem
72
vyspělých států Evropské unie, na druhou stranu ale o něco vyńńí neņ v nejméně vyspělých
zemích Unie (Řecko 62 %, Portugalsko 59 %). Ve srovnání s ostatními tranzitivními
ekonomikami středoevropského regionu měla dokonce významný předstih výkonnosti. Tato
ekonomická úroveņ byla dána zejména naakumulovaným civilizačním kapitálem.
V průběhu transformace Česká republika postupovala pomaleji v restrukturalizaci a
modernizaci ekonomiky neņ jiné země. Tyto a dalńí faktory vedly k poklesu výkonnosti české
ekonomiky a k poklesu HDP na obyvatele k průměru Evropské unie. Ekonomická úroveņ
byla v roce rozdělení ČSFR v České republice na úrovni 62,2 % a na Slovensku 41,3 %
průměru Evropské unie. V druhé polovině 90. let prodělala česká ekonomika poměrně
výraznou recesi, která se projevila poklesem ekonomického růstu a následně opět zhorńením
relace k průměru EU.
Česká ekonomika začala překonávat své zaostávání v tempech ekonomického růstu zejména
vlivem urychlení strukturálních změn, restrukturalizace ekonomiky, zlepńení právního
prostředí a zvýńení investičních pobídek, které přilákaly do země zahraniční kapitál.
V současné době dosahuje Česká republika stále niņńí ekonomické a ņivotní úrovně neņ
vyspělé státy Evropy, v roce 2008 dosáhla hodnoty 80,3 % průměru zemí EU 27.
Graf č. 1: Vývoj HDP na obyvatele České republiky k průměru EU (v %)
Vývoj HDP na obyvatele v ČR k průměru Evropské unie v %
82
80,3
80
80,0
78
77,0
76
74
72
75,1
72,9
73,4
70,4
70
75,9
68
70,2
69,5
70,4
68,4
66
64
62
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj. Eurostat
Údaje o vývoji HDP na obyvatele České republiky a vybraných zemí ve vztahu k průměru
Evropské unie (EU 27 = 100) v přepočtu dle parity kupní síly znázorņuje tabulka č. 1.
73
Tabulka č. 1: Srovnání ekonomické úrovně vybraných států k průměru EU (v %)
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
EU 27
EU 15
Eurozóna (16)
100,0
115,3
112,5
100,0
114,9
112,1
100,0
114,3
111,3
100,0
113,8
110,6
100,0
113,1
109,4
100,0
112,8
109,6
100,0
112,3
109,3
100,0
111,6
109,2
100,0
110,7
108,5
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
68,4
50,1
55,3
48,2
70,2
52,4
58,9
47,5
70,4
54,1
61,6
48,3
73,4
55,4
62,8
48,9
75,1
57,0
63,4
50,6
75,9
60,2
63,1
51,3
77,0
63,3
63,2
51,9
80,0
67,6
62,6
54,4
80,3
72,2
64,4
56,4
Zdroj. Eurostat
Jak jiņ bylo uvedeno, vyrovnání ekonomické úrovně a ņivotní úrovně České republiky
s průměrnou ņivotní úrovní v Evropské unii je mimo jiné podmíněno stabilním ekonomickým
růstem. Tabulka č. 2 uvádí vývoj ekonomického růstu v České republice a vybraných zemích
v letech 2003 – 2011 (s odhadem pro rok 2010 a 2011).
Tabulka č. 2: Ekonomický růst ve vybraných zemích (v %)
EU 27
EU 15
Eurozóna (16)
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
2003
1,3
1,2
0,8
3,6
4,8
4,3
3,9
2004
2,5
2,3
2,2
4,5
5,0
4,9
5,3
2005
2,0
1,8
1,7
6,3
6,7
3,5
3,6
2006
3,2
3,0
3,0
6,8
8,5
4,0
6,2
2007
2,9
2,6
2,8
6,1
10,6
1,0
6,8
2008
0,7
0,5
0,6
2,5
6,2
0,6
5,0
2009
-4,2
-4,2
-4,1
-4,2
-4,7
-6,3
1,7
2010*
1.0
0,9
0,9
1,6
2,7
0,0
2,7
2011*
1,7
1,6
1,5
2,4
3,6
2,8
3,3
Zdroj: Eurostat
NOMINÁLNÍ KONVERGENCE
Pod pojmem nominální konvergence se skrývá přibliņování nominálních veličin k průměru
Evropské unie. Je vyjádřena plněním maastrichtských kritérií konvergence. Zavádění
společné měny euro a sbliņování ekonomického vývoje jednotlivých členských zemí
Evropské unie představuje proces vysoce náročný. Proto Evropská unie stanovila určité
podmínky shodné pro vńechny členské země, které jsou známy pod názvem Maastrichtská
konvergenční kritéria.
74
Maastrichtská kritéria vyjadřují makroekonomické předpoklady a způsobilost jednotlivých
členských států zavést a také udrņet společnou měnu euro. Kritéria se týkají měnové a fiskální
oblasti a umoņņují dosáhnout vzájemného sbliņování hospodářských politik jednotlivých
členských zemí.
Jedná se o následující kritéria:
1) Průměrná míra inflace v zemi nesmí po dobu 12 měsíců překročit průměrnou míru
inflace tří členských zemí s nejniņńí mírou inflace o více neņ 1,5 procentního bodu.
Indikátor inflace je měřen pomocí indexu spotřebitelských cen.
2) Členský stát musí participovat na měnovém kurzovém mechanismu a dosahovat
normálního kolísání kurzu ve vymezeném rozpětí, a to alespoņ v období posledních 2
let před rozhodnutím o vstupu do Evropské hospodářské a měnové unie. Současně
nesmí proběhnout devalvace měny vůči měně kteréhokoliv jiného státu.
3) Členský stát má mít průměrnou dlouhodobou úrokovou míru takovou, aby
nepřekračovala o více neņ 2 procentní body úrokovou sazbu těch členských států,
které dosahují nejniņńí míry inflace. Referenčním obdobím je jeden rok před vstupem.
4) Deficit veřejného rozpočtu země nesmí překročit 3 % HDP. Veřejným rozpočtem se
rozumí souhrn rozpočtů státu, jednotlivých regionů a fondu sociálního zabezpečení.
5) Celkový dluh veřejného sektoru pak nesmí překročit 60 % hodnoty HDP. Regule
připouńtějí moņnost dočasné výjimky u výńe deficitu veřejného rozpočtu a veřejného
dluhu v tom případě, jde-li o mimořádný jev a projevuje-li se dlouhodobějńí tendence
jeho poklesu.
Fiskální podmínky vztahující se k deficitu veřejného rozpočtu a celkovému veřejnému dluhu
jsou souhrnně označovány jako kritérium udrņitelnosti veřejných financí. Pro moņnost přijetí
společné měny euro je potom rozhodující dlouhodobá udrţitelnost veřejných financí.
Plnění Maastrichtských kritérií v České republice
Česká republika vstoupila do Evropské unie se závazkem přijetí společné měny euro. Ve své
hospodářské politice se z tohoto důvodu snaņí plnit jednotlivé limity dané maastrichtskými
kritérii konvergence. V minulých letech učinila Česká republika významný pokrok v oblasti
cenového i úrokového kritéria, neboť indikátory inflace a dlouhodobých úrokových sazeb
stabilizovala na úrovni srovnatelné s Evropskou unií.
75
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb vychází z úrokových sazeb desetiletých vládních
dluhopisů. V roce 2009 byla referenční hodnota kritéria dlouhodobých úrokových sazeb
stanovena na úrovni 6,3 %, Česká republika s hodnotou 4,67 % tak Maastrichtské kritérium
v oblasti dlouhodobých úrokových sazeb v současné době plní. Rovněņ prognóza pro budoucí
období nenasvědčuje, ņe bychom v této oblasti měli zaznamenat výraznějńí potíņe.
Tabulka č. 3: Výnos desetiletých státních dluhopisů v ČR letech 2002 – 2011 (v %)
výnos 10ti letých
státních dluhopisů
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010*
2011*
4,94
4,12
4,75
3,51
3,78
4,28
4,55
4,67
4,00
4,00
Zdroj: Makroekonomická predikce České republiky. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2010.
Poznámka: * predikce
Lze předpokládat, ņe kritérium stability měnového kurzu je pro Českou republiku rovněņ
splnitelné. Vyhodnocení tohoto kritéria bude ovńem plně moņné aņ po nańem vstupu do ERM
II. Zapojení do ERM II v podstatě znamená napojení české koruny na euro s centrální paritou
vůči euru a fluktuačním pásmem 15% nad nebo pod centrální paritou. Podmínkou je
minimálně dvouletá úspěńná účast v kurzovém mechanismu ERM II před zavedením eura,
která má plnit funkci ověření, zda země splņuje předpoklady pro uplatņování politiky
stabilního měnového kurzu. Těmito předpoklady jsou potřebný stupeņ reálné konvergence k
průměru zemí eurozóny, dostatečná makroekonomická stabilita a předpoklad trvale udrņitelné
střední hodnoty kurzu národní měny k euru. Vhodná doba pro vstup České republiky do ERM
II bude záviset na připravenosti dlouhodobě dodrņovat podmínky tohoto systému. Těsné
napojení koruny na euro můņe přinést vyńńí důvěryhodnost na finančních trzích. Současně to
také znamená orientovat hospodářskou politiku na domácí stabilitu a uskutečņovat
odpovídající změny v reálné ekonomice. V posledních letech se kurz CZK/EUR vyvíjel
v souladu se stanoveným fluktuačním pásmem s odchylkami v letech 2008 a 2009
v souvislosti s probíhající finanční a ekonomickou krizí. Česká národní banka tak doporučuje
strávit v ERM II pouze dva nezbytné roky a zaměřit se zejména na správné naplánovaní
nańeho vstupu do ERM II.
76
Tabulka č. 4: Vývoj nominálního směnného kurzu CZK/EUR v letech 2003 - 2012
roční průměr
index zhodnocení v %
2003
31,84
-3,2
2004
31,90
-0,2
2005
29,78
7,1
2006
28,34
5,1
2007
27,76
2,1
2008
24,94
11,3
2009
26,45
-5,7
2010*
25,50
3,7
2011*
24,60
3,8
2012*
23,70
3,8
Zdroj: Makroekonomická predikce České republiky. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2010.
Poznámka: * predikce, výhled
Třetím maastrichtským kritériem je cenová stabilita. V průběhu transformačního procesu byla
Česká republika státem s nejniņńí mírou inflace a velmi stabilní měnou zejména z důvodu
lepńího výchozího stavu v makroekonomické rovnováze. Údaje o vývoji průměrné míry
inflace v České republice v letech 1997 – 2009 uvádí graf č. 2.
Graf č. 2: Průměrná míra inflace v České republice v letech 1997 – 2009 (v %)
Vývoj průměrné míry inflace v %
12
10,7
10
8,5
8
6,3
6
2,1
4
3,9
4,7
2,5
2,8
1,8
2
0,1
2,8
1,9
1,0
0
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Zdroj: ČSÚ
Údaje o vývoji spotřebitelských cen v České republice a vybraných zemích Evropské unie
v letech 2000 aņ 2009 dle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen uvádí tabulka č. 5.
Tabulka č. 5: Vývoj spotřebitelských cen ve vybraných zemích (v %)
EU 27
Eurozóna (16)
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
2000
1,9
2,2
3,9
12,2
10,0
10,1
2001
2,2
2,4
4,5
7,2
9,1
5,3
2002
2,1
2,3
1,4
3,5
5,2
1,9
2003
2,0
2,1
-0,1
8,4
4,7
0,7
2004
2,0
2,2
2,6
7,5
6,8
3,6
2005
2,2
2,2
1,6
2,8
3,5
2,2
2006
2,2
2,2
2,1
4,3
4,0
1,3
2007
2,3
2,1
3,0
1,9
7,9
2,6
2008
3,7
3,3
6,3
3,9
6,0
4,2
2009
1,0
0,3
0,6
0,9
4,0
4,0
77
Zdroj. Eurostat
Prognóza vývoje inflace pro období let 2010 – 2012 nepředpokládá výrazný růst
spotřebitelských cen. Pro rok 2010 odhaduje Ministerstvo financí České republiky, ņe
průměrná míra inflace dosáhne úrovně 1,5 %, pro rok 2011 úrovně 2,3 % a pro rok 2012
úrovně 1,9 %.
Tabulka č. 6: Vývoj harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (v %)
průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací
hodnota kritéria
Česká republika
2006
1,4
2,9
2,1
2007
1,3
2,8
3,0
2008
2,6
4,1
6,3
2009*
0,1
1,6
0,6
2010*
0,7
2,2
1,2
2011*
1,2
2,7
2,1
2012*
1,2
2,7
1,6
Zdroj: Eurostat, MF ČR
Poznámka: * predikce, výhled
V letech 2006 – 2009 byl inflační cíl České národní banky pro národní index spotřebitelských
cen stanoven na úroveņ 3 % s tolerančním rozmezím 1 procentního bodu. Pro podporu
splnění maastrichtského kritéria v této oblasti se Česká národní banka rozhodla pro rok 2010
upravit inflační cíl na 2 % s tolerančním rozmezím 1 procentního bodu. Lze tedy
předpokládat, ņe kritérium cenové stability budeme i v budoucnu plnit. Riziko mohou ovńem
představovat exogenní ńoky (úprava nepřímých daní či jiná administrativní opatření v oblasti
spotřebitelských cen).
V případě české ekonomiky sehrává v oblasti plnění maastrichtských konvergenčních kritérií
problém existence kaņdoročních rozpočtových schodků.
Deficit veřejných rozpočtů v České republice aņ do roku 2003 výrazně převyńoval
maastrichtské limity. V roce 2002 dosáhl 6,8 % HDP, v roce 2003 pak obdobně 6,6 % HDP.
V roce 2004, kdy byla s Českou republikou zahájena Procedura při nadměrném schodku, se
podařilo tento negativní vývoj veřejných financí zvrátit na poņadovanou úroveņ 3% HDP.
Nepříznivý vývoj světové ekonomiky, globální krize na finančních trzích a probíhající
ekonomická recese tento pozitivní vývoj opět přeruńila. V roce 2008 dosáhl deficit veřejných
financí hodnoty 2,7 % HDP a v roce 2009 dokonce hodnoty 5,9 % HDP. Tento nepříznivý
vývoj byl ovlivněn výrazným zpomalením a následně poklesem HDP, poklesem daņových
příjmů státního rozpočtu a naopak zvýńením jeho výdajové stránky. V prosinci 2009 byla s
78
Českou republikou opět zahájena Procedura při nadměrném schodku s doporučením sníņit
tento deficit opět pod poņadovanou tří procentní hranici v termínu do roku 2013. Odhad
deficitu veřejných rozpočtů pro rok 2010 činí dle údajů Ministerstva financí České republiky
5,3 % HDP, pro rok 2011 5,6 % HDP a pro rok 2012 obdobně 5,5 % HDP, čili hodnoty
výrazně převyńující maastrichtské limity. Vývoj deficitu veřejných financí v letech 2000 aņ
2009 znázorņuje graf č. 3.
Graf č. 3: Deficit veřejných financí v České republice (v % HDP)
Deficit veřejných financí (v % HDP)
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
0,00
-1,00
-0,7
-2,00
-3,00
-4,00
-2,6
-3,0
-3,7
-3,6
-5,00
-6,00
-2,7
-5,7
-7,00
-5,9
-6,8
-8,00
-6,6
Zdroj: ČSÚ
Srovnání vývoje deficitu veřejných financí České republiky s vybranými státy je uvedeno
v tabulce č. 7.
Tabulka č. 7: Deficit veřejných financí ve vybraných zemích (v % HDP)
EU 27
Eurozóna (16)
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
2000
0,6
0.0
-3,7
-12,3
-3,0
-3,0
2001
-1,4
-1,9
-5,7
-6,5
-4,0
-5,3
2002
-2,5
-2,6
-6,8
-8,2
-8,9
-5,0
2003
-3,1
-3,1
-6,6
-2,8
-7,2
-6,2
2004
-2,9
-2,9
-3,0
-2,4
-6,4
-5,4
2005
-2,5
-2,5
-3,6
-2,8
-7,9
-4,1
2006
-1,4
-1,3
-2,6
-3,5
-9,3
-3,6
2007
-0,8
-0,6
-0,7
-1,9
-5,0
-1,9
2008
-2,3
-2,0
-2,7
-2,3
-3,8
-3,7
2009
-6,8
-6,3
-5,9
-6,8
-4,0
-7,1
Zdroj: Eurostat, ČSÚ
Kritérium podílu veřejného dluhu na HDP Česká republika zatím plní. Zásluhu na tom má
zejména velmi nízká úroveņ státního dluhu na počátku transformačního procesu. Situace se
79
ovńem nevyvíjí pozitivně. Důvodem jsou vysoké deficity státního rozpočtu způsobené
neustálým nárůstem veřejných výdajů s vysokým podílem výdajů mandatorních. Alarmující
není výńe veřejného dluhu, ale tempo jeho růstu.
V České republice byla v roce 1995 výńe veřejného dluhu na úrovni 14,6 % HDP, v roce 2000
jiņ na úrovni 18,5 % HDP, přičemņ docházelo k jeho dalńímu zvyńování aņ na současných
35,4 % HDP. Odhad pro rok 2010 činí jiņ 37,5 % HDP. Bliņńí údaje o vývoji veřejného dluhu
v České republice jsou znázorněny v grafu č. 4.
Graf č. 4: Veřejný dluh v České republice (v % HDP)
Veřejný dluh (v % HDP)
40,00
35,4
35,00
30,00
25,00
20,00
28,5
2002
30,1
30,4
29,7
29,4
29,0
30,0
2003
2004
2005
2006
2007
2008
25,1
18,5
15,00
10,00
5,00
0,00
2000
2001
2009
Zdroj: ČSÚ
Vývoj na straně veřejných financí je v posledních letech oprávněně povaņován za
neudrņitelný. Pokud nedojde ke změně ve stávajícím trendu, je pravděpodobné, ņe do roku
2012 dojde k dalńímu zvýńení veřejného dluhu přesahujícího 40 % HDP. Pokud nebudou
přijaty reformní kroky, tak pokračování v tomto trendu povede v dalńích letech k postupnému
nárůstu podílu veřejného dluhu na HDP aņ k hodnotě 60 %, coņ je limit daný Maastrichtskými
kritérii. Zcela opačný trend veřejného dluhu můņeme vidět v tabulce č. 8 na údajích
Slovenské republiky, kde z úrovně 50,3 % HDP v roce 2000 klesl veřejný dluh na 35,7 %
HDP v roce 2009.
80
Tabulka č. 8: Veřejný dluh ve vybraných zemích (v % HDP)
EU 27
Eurozóna (16)
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
2000
61,9
69,2
18,5
50,3
55,0
36,8
2001
61,0
68,2
25,1
48,9
52,0
37,6
2002
60,4
68,0
28,5
43,4
55,6
42,2
2003
61,9
69,1
30,1
42,4
58,4
47,1
2004
62,2
69,5
30,4
41,5
59,1
45,7
2005
62,8
70,1
29,7
34,2
61,8
47,1
2006
61,4
68,3
29,4
30,5
65,6
47,7
2007
58,8
66,0
29,0
29,3
65,9
45,0
2008
61,6
69,4
30,0
27,7
72,9
47,2
2009
73,6
78,7
35,4
35,7
78,3
51,0
Zdroj: Eurostat, ČSÚ
Vstupem do eurozóny se Česká republika zaváņe dodrņovat disciplinovanou fiskální politiku
v souladu s Paktem stability a růstu. Mezi hlavní cíle fiskální politiky bude tedy i nadále patřit
sniņování deficitu státního rozpočtu a navázání na dosaņený úspěch v této oblasti z roku 2007.
Záměrem české vlády ve fiskální oblasti je provedení nezbytných reforem, a to zejména
důchodové reformy a reformy zdravotnictví, postupné sniņování vládních výdajů, a tím také
deficitu státního rozpočtu. Cílem těchto opatření je splnění podmínek pro moņnost vstupu do
Evropské hospodářské a měnové unie a zajińtění dlouhodobé udrņitelnosti veřejných financí
České republiky.
ZÁVĚR
Členství České republiky v Evropské hospodářské a měnové unii představuje vícestupņový
proces, který bude zavrńen přijetím společné měny euro. Vstup do Evropské unie byl pouze
mezistupněm tohoto procesu. Vstup do eurozóny je podmíněn plněním maastrichtských
konvergenčních kritérií. O přibliņování nańí země k eurozóně rozhodují ale i dalńí faktory,
mezi které patří dosaņený pokrok v reálné konvergenci, stupeņ otevřenosti ekonomiky či míra
vzájemného obchodu se zeměmi eurozóny. Jedním z kritérií pro přijetí společné měny euro je
minimálně dvouletá účast v kurzovém mechanismu ERM II. Hlavní problém České republiky
v souvislosti s přijetím společné měny euro se nachází na straně celého veřejného sektoru, a to
zejména na výdajové straně státního rozpočtu. Jako zcela nezbytné se jeví sniņování deficitu
státního rozpočtu na přijatelnou úroveņ. Sniņování rozpočtového deficitu na úroveņ
poņadovanou maastrichtskými kritérii, které by neohrozilo reálnou konvergenci k průměru
Evropské unie, bude rozhodujícím faktorem pro vstup České republiky do eurozóny. Na
základě rozhodnutí vstoupit do eurozóny dojde k omezení moņnosti autonomně vyuņívat
nástroje
monetární
politiky.
Význam
fiskální
politiky jako
nástroje
ovlivņování
81
ekonomického vývoje země se tak jeńtě prohloubí. Prostřednictvím nástrojů fiskální politiky
bude moņné i v budoucnu ovlivņovat ekonomický vývoj země s cílem postupného
vyrovnávání ekonomické a ņivotní úrovně s průměrnou ekonomickou úrovní Evropské unie.
Český statistický úřad [online], dostupné z WWW: < http://www.czso.cz>
Eurostat [online], dostupné z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu>
Konvergenční program České republiky. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR. 2010. [cit.
2010-05-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/KoPr_201001_komplet_pdf.pdf>
LACINA, L. a kol. 2007. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. 1.
vydání. Praha. C.H. Beck. 2007. 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5.
Makroekonomická predikce České republiky. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR. 2010.
[cit. 2010-05-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/MakroPre_2010Q2_komplet_pdf.pdf>
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti
ČR s eurozónou. [online]. Praha. Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka. 2009. [cit.
2010-05-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Vyhodnoceni_Maastricht_2009_pdf.pdf>
82
MANAGEMENT
VYUŢITÍ TALENT MANAGEMENTU PŘI ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ
V ORGANIZACI
Petra Horváthová
KLÍČOVÁ SLOVA
talent, talent management, získání, rozvoj, udrņení
KEYWORDS
talent, talent management, acquisition, development, retention
ABSTRAKT
Aby organizace byla schopna úspěńně dosáhnout svých předem stanovených cílů, aby byla
úspěńná při plnění svých úkolů, musí vńechny své zdroje - lidi, materiál, techniku a
technologie, kapitál i metody - uņít maximálně efektivně. Jádrem a nejdůleņitějńí oblastí
fungování celé organizace jsou lidské zdroje, zejména talentovaní jednotlivci. V kvalitních,
optimálně řízených a vyuņívaných lidských zdrojích, v racionálním hospodaření s nimi, lze
nalézt jeden z klíčových faktorů ekonomické výkonnosti, prosperity a konkurenceschopnosti
organizace. Jedním z moņných nástrojů úspěńného řízení lidských zdrojů v organizaci je
systém talent managementu. Článek popisuje nejen podstatu, obsah, význam a přínosy talent
managementu, ale i jeho procesy - získání, rozvoj a udrņení talentů - jako konkrétní nástroje
řízení talentovaných jednotlivců v organizaci.
ABSTRACT
To be able successfully to achieve in advance outlined objectives, to be successful in fulfilling
its tasks the organization has to utilize efficiently all its sources - people, material, technique
and technologies, capital as well as methods. The core and the most important area of the
whole organization's working are human resources, mainly talented individuals. One of the
key factors of organization's economic performance, prosperity and competitiveness can be
found in quality optimum controlled and utilized human resources and in their rational
management. One of the possible instruments of human resources successful management in
organization is the system of talent management. The article describes not only the nature,
83
content, significance and benefits of talent management, but also talent management
processes - the acquisition, development and retention of talents as a concrete instrument of
talented employees’ management in organization.
ÚVOD
V současných tvrdých podmínkách konkurence, která nabývá globálního charakteru,
v podmínkách rostoucích tlaků globalizace podnikatelského prostředí, se pro organizace stále
klíčovějńími stávají lidské zdroje. Nikoliv finanční prostředky, moderní a výkonná technika a
technologie či kvalitní strategie, ale lidé, efektivní zaměstnanci, jsou hlavní konkurenční
výhodou. Ty organizace, které chtějí v rostoucí konkurenci přeņít a růst, předstihnout svou
stávající konkurenci a podstatně zvyńovat přidanou hodnotu, realizovat konkurenční výhodu,
musejí přilákat, pěstovat a udrņet si talentované zaměstnance. Pokud moņno, mimořádně
talentované. Protoņe se vńak jedná o relativně malou a konečnou skupinu nejtalentovanějńích
potenciálních zaměstnanců, boj organizací o tyto zaměstnance značně přitvrzuje. Zásoba těch
nejschopnějńích lidí v populaci je vńak dosti omezená (Koubek, 2007). Pro organizace z toho
jednoznačně vyplývá, ņe v zájmu vlastní konkurenceschopnosti musí organizace tyto
omezené zdroje talentovaných lidí za pouņití co nejúčinnějńích nástrojů nalézat, efektivně je
pak rozvíjet, vyuņívat a v organizaci udrņet (Keclíková, Briń, 2007).
Řízení talentů by se nemělo zaměřovat jen na pracovníky s vysokým potenciálem, např.
přednostně na manaņery na vrcholových vedoucích funkcích. Je potřeba zavést ńirńí přístup,
který identifikuje talenty a klíčové segmenty pracovníků napříč celou hierarchií organizace.
Stejně tak by se řízení talentů nemělo zaměřovat jen na talenty – jednotlivce, ale také na
optimální spojování talentovaných lití do týmů a za účelem synergického efektu pak
formování jakéhosi úhrnného talentu týmu a organizace.
Talent Management se netýká, jak je někdy mylně zjednoduńováno, jen záleņitostí
odměņování a benefitů talentovaných zaměstnanců, ale také motivace, umoņnění kariérního
růstu, vytvoření vhodného pracovního prostředí, sluńného přístupu nadřízených, pěstování
kultury uznání, úcty a respektu, zavedení cílených strategií a dal., které poskytnou lidem a
organizaci prostor a příleņitost rozvinout a vyuņít talent. Samozřejmostí je, ņe systém řízení
talentů je navázán na podnikatelskou strategii.
84
Zahraniční praxí je tento přístup důkladně prověřen a lze jej povaņovat za platný, hodnověrný
přínosný a uņitečný nástroj systematické práce s talentovanými jednotlivci v organizaci. Při
řízení svých lidských zdrojů tento systém skutečně vyuņívají.
Cílem článku je popsat nejen podstatu, význam a přínosy talent managementu, ale zejména
jednotlivé procesy řízení talentů – získání, rozvoj a udrņení talentů – a to tak, aby předloņené
poznatky a postupy mohly být prakticky pouņity jako nástroje řízení lidských zdrojů
organizace. Struktura článku odpovídá poņadavkům splnění stanoveného cíle; v úvodních
částech jsou definovány základní pojmy, vymezeny moņnosti a přínosy řízení talentů, hlavní
část se pak věnuje jednotlivým procesům řízení talentů jako stěņejní části talent
managementu.
ZÁKLADNÍ POJMY
K základním pojmům dané oblasti patří pojmy talent a talent management. Co je to „talent“?
Koho můņeme označit za „talent“? Co si představit pod pojmem „talent management“?
Odpovědět na tyto zásadní otázky a jednoznačně vymezit tyto pojmy vńak není jednoduché.
Jak na akademické půdě, tak v praxi pokračuje diskuse o tom, jak definovat talent a jak
vymezit talent management.
Někteří odborníci za talent povaņují takového mimořádně schopného zaměstnance s velkým
potenciálem, který můņe mít významný vliv na výkon organizace, a domnívají se, ņe talent
management se týká jen klíčových jedinců, tedy schopných lidí směřujících do vyńńích či
vrcholových funkcí (Smilansky, 2005). Tento pohled na to, kdo je označován za talent,
převládá i u nás, v České republice.
Jiní autoři vńak tvrdí, ņe za talent můņe být povaņován prakticky kdokoli, kdo můņe přispět
k dosahování cílů organizace, ņe talent management by se neměl omezovat jen na několik
málo favorizovaných jednotlivců. Jakou měrou talentovaný jednotlivec přispěje k naplņování
úkolů organizace, bude záleņet i na tom, jakou pozornost bude organizace věnovat rozvoji
jeho talentu.
Katarína Smrčeková ze společnosti PricewaterhouseCoopers uvádí, ņe v Česku označujeme
za talenty předevńím ty, se kterými se počítá do manaņerských rolí. Zde, podle ní, máme ve
srovnání se zahraničím nedostatky. Manaņeři totiņ nejsou jediná skupina, kterou můņeme
označit za talenty. Jde i o specialisty. Například u firem na severu Čech, kde je těņké sehnat
85
lidi na dělnické pozice, je moņno za talenty povaņovat i některé dělníky, kteří dokáņou vést a
motivovat ostatní. Podle této manaņerky by moņná bylo dobré demystifikovat slovíčko talent
a jeho úzké chápání pouze ve spojitosti s managementem (Smrčeková, 2007).
Dle Pavla Kafky, ředitele společnosti Siemens CZ, tato firma definuje talent jako někoho, kdo
trvale podává vysoký výkon a během pěti let přeskočí dva stupně; můņe se přitom jednat jak o
manaņerskou, tak expertní oblast (Kejhová, 2008).
Jiní autoři popisují talent jako jednotlivce, který dokáņe „svoji“ organizaci odlińit od
ostatních, jako jednotlivce, který významnou měrou ovlivņuje schopnost organizace porazit
konkurenci (Becker, Finman, Freedman, 2004)
Pavla Staņková, konzultantka v oblasti řízení lidských zdrojů ve společnosti Deloitte CZ a
Alena Kazdová, ńéfredaktorka magazínu HR Management, označují za talent zaměstnance,
jehoņ podíl na výkonnosti společnosti je vyńńí neņ poņadovaný a hodnota, kterou vytváří pro
zákazníky a akcionáře, přesahuje standard. Dle těchto odbornic pro svůj růst i pro vlastní
pocit seberealizace potřebují talenti stále nové podněty a náročnějńí úkoly, větńinou pracují
s velkým nasazením a práce je baví (Staņková, Kazdová, 2006).
Kaņdá organizace musí mít jasně dáno, co si představuje pod pojem talent (Cannon, McGee,
2007). Při definici talentu je potřeba uvaņovat několik sloņek, včetně měření současného
výkonu, výstupů a výsledků. Řada definic v sobě zahrnuje také měření potenciálu. Jedna
z nejběņnějńích definic popisuje talentovaného jednotlivce jako člověka, který podává jak
vysoký výkon, tak projevuje vysoký potenciál. Některé organizace se zaměřují na schopnost
být povýńen a za talent povaņují takové zaměstnance, kteří jednak podávají vysoký výkon,
jednak jsou vysoce povýńitelní. Jiné definice se naopak zaměřují na vstupy nebo kompetence.
A jak definovat koncepci talent managementu? Převáņná část odborné veřejnosti se shoduje
na názoru, ņe se jedná o systém získání, udrņení a rozvoje talentů.
Někteří autoři například za talent management povaņují pouņívání vzájemně propojeného
souboru činností, které mají zabezpečit, aby organizace přitahovala, udrņovala si, motivovala
a rozvíjela talentované lidi, které potřebuje v současnosti a bude potřebovat i v budoucnosti
(Armstrong, 2007). Cílem je zajistit tok talentů a uvědomovat si, ņe talenty jsou hlavním
zdrojem organizace.
Podobně nahlíņejí na talent management i zástupci společnosti INC Consulting spol. s. r. o.,
kteří uvádějí, ņe cílem řízení talentů je přilákat, rozvíjet, udrņet a vyuņívat zaměstnance
86
s takovými dovednostmi a odbornými znalostmi, kteří pokryjí současné a budoucí potřeby
firmy (INC Consulting, 2008).
BNET, britský server věnující se problematice managementu, definuje talent management
jako získávání, výběr, identifikaci, udrņení, řízení a rozvoj zaměstnanců, o kterých si
myslíme, ņe mají potenciál k vysokému výkonu.
Dle jiných autorů je talent management proces, kterým organizace identifikuje, řídí a rozvíjí
své současné zaměstnance nyní a pro budoucnost (Cannon, McGee, 2007).
Autorka tohoto článku za talent povaņuje jednotlivce, který podává jak vysoký výkon, tak
projevuje velký potenciál ; za talent management pak vzájemně propojený soubor činností
organizace, jejichņ úkolem je získat, rozvíjet, motivovat a udrņovat si talentované
zaměstnance potřebné pro splnění jak současných, tak budoucích podnikatelských cílů.
VÝZNAM A PŘÍNOSY TALENT MANAGEMENT
V ņivotě organizace se vyskytuje řada situací, které, pokud nejsou řeńeny, mají negativní
dopad na fungování organizace, na naplņování její podnikatelské strategie, dosahování vyńńí
návratnosti investic, efektivity práce, produktivity apod. Zásadní oblastí se jeví úspěńné
zvládnutí problematiky řízení lidských zdrojů, jejich rozvoj, rozmísťování a propojování
jejich důleņitých znalostí. Toto je a bude rozhodující pro rozlińení organizací na prosperující a
ostatní.
Uņ i zástupci českých firem, nejen představitelé zahraničních organizací, si začínají
uvědomovat, ņe lidské zdroje jsou dnes klíčovějńí neņ kdy jindy, začínají například chápat
význam a výhody práce s talenty jako jednoho z nástrojů řešení problémových situací,
uznávají jeho přínosy pro organizaci.
Příčin, které vedou k nutnosti zabývat se lidskými zdroji, zejména vńak talentovanými jedinci,
kteří velkou měrou ovlivņují výkon a tedy konkurenceschopnost organizace, je podle
některých autorů několik - ustavičný růst specializace ve vńech disciplínách spojených
s prudkým nárůstem znalostí; potřeba neustálých inovací, výzkumu a rozvoje; limitovaná
flexibilita organizací provádět výcvik „na zelené louce“, coņ podporuje vyhledávání
potřebných jedinců mezi zkuńenými zaměstnanci na trhu práce; nedostatek správných
schopností (endemický problém nejvyspělejńích průmyslových společností); stále menńí
flexibilita pracovní síly (z důvodu vícekariérních rodin, hledání větńí rovnováhy mezi prací a
87
ņivotem, rostoucích nároků na poņadavky, které by měly být uspokojeny „ideální“ prací
apod.) aj. (Cannon, McGee, 2007).
Shrnuto ve Financial Times z roku 2006: „Talent je nejvzácnějńím zdrojem vyskytujícím se
v dneńním moderním světě.“
Prostřednictvím talent managementu, prostřednictvím systematické práce s talenty, mohou
být řeńeny například následující situace a strategické otázky - v organizaci nebyla dosud
řeńena otázka identifikace a potřeby talentů v souvislosti s obchodními prioritami;
v organizaci se vyskytují obtíņe s obsazováním nejdůleņitějńích pozic, na trhu i v rámci
organizace existuje nedostatek kvalifikovaných lidí; proces získávání zaměstnanců
v organizaci je úspěńný, ale talentované zaměstnance se nedaří v organizaci udrņet;
v organizaci nelze efektivně nalézt talenty a identifikovat zaměstnance s vysokým
potenciálem; těņko se v organizaci hledá rovnováha mezi udrņením zaměstnanců v jejich
pozicích a poskytováním příleņitostí pro jejich dalńí rozvoj; v organizaci existuje vysoká
fluktuace, zejména v nejdůleņitějńích segmentech pracovní síly; v oblasti byly zavedeny „best
practice“ programy, ale v přístupu zaměstnanců nelze pozorovat velké změny; zákazníci
organizace přecházejí ke konkurenci díky osobním vztahům s dřívějńími zaměstnanci;
očekává se, ņe v budoucnu dojde k výraznému organizačnímu růstu nebo bude realizována
akvizice vyņadující přítomnost zkuńených zaměstnanců; dojde k restrukturalizaci vyvolané
potřebami organizace aj.
Hlavní přínosy, které poskytuje správně nastavený a aplikovaný systém talent managementu,
jsou následující - talentovaní zaměstnanci přispívají větńí měrou k naplņování strategie a
ekonomických cílů organizace; klesají náklady na fluktuaci a nábor nových zaměstnanců;
organizace se pro talenty stává vyhledávaným a atraktivním zaměstnavatelem; jsou
identifikováni a udrņeni talentovaní zaměstnanci; plánování nástupnictví klíčových pozic je
efektivnějńí, stejně jako zajińťování zaměstnanců z interních zdrojů a jejich motivace;
talentovaní zaměstnanci jsou umístěni na vhodných pozicích a jejich potenciál je lépe vyuņit;
jsou minimalizovány ztráty spojené s neobsazenými klíčovými pozicemi.
Dle serveru talent management Forum, prvního serveru, který se výhradně věnuje
problematice talent managementu a jeho vlivu na podnikání, je řízení talentů celosvětově
nejaktuálnějším tématem fungování organizací a prioritní záleţitostí manaņerů věnujících
se řízení lidských zdrojů.
88
PROCESY TALENT MANAGEMENTU
Základem efektivní práce s talenty je vytvoření strategie talent managementu zaměřené na
talentované zaměstnance, která bude v souladu s podnikatelskou strategií organizace (viz obr.
1).
Pouze z této strategie, samozřejmě prostřednictvím strategie řízení lidských zdrojů, mohou
vycházet klíčová rozhodnutí, zda a které aktivity Talent Managementu realizovat.
Cílem strategie řízení talentů je zabezpečit fond vysoce talentovaných, kvalifikovaných,
angaņovaných a oddaných jednotlivců schopných přispět k dosaņení současných i budoucích
poņadavků organizace, zabezpečit tzv. talent-pool.
Obr. 1: Vztah mezi podnikatelskou strategií organizace a talent-poolem
podniková
strategie
strategie řízení
lidských zdrojů
strategie řízení
talentů
talent - pool
Praktickým vyústěním strategie Talent Managementu jsou tři základní skupiny procesů
vedoucích k zabezpečení odpovídajícího talent-poolu. Jedná se o získání, rozvoj a udrţení
talentů, kdy kaņdý z těchto procesů v sobě zahrnuje celou řadu souvisejících činností, řadu
jednotlivých sloņek (viz obr. 2).
Obr. 2: Strategie talent managementu
získání
rozvoj
rozmístění
udržení
Talent management bude úspěšný jen tehdy,
pokud bude propojen s interním i externím
propojení
náborem, vzděláváním a rozvojem talentů, jejich odměņováním, hodnocením, motivací,
vedením a interní komunikací. Je potřeba jasně vymezit a komunikovat v rámci organizace,
podle jakých kritérií jsou talenti vybíráni, kdo bude garantem jejich programu a kdo a jak
bude o talenty pečovat. Velmi důleņité je jeńtě před výběrem účastníků programů naplánovat,
jaké programy budou talentům nabízeny, za jakých podmínek a v jakých časových intervalech
89
jim budou přidělovány projekty, nebo kdy a za jakých okolností se budou posunovat na dalńí
pozice.
Organizace se lińí ve způsobech, jak řídí své talenty. Ideální je, propojit vńechny, nebo
alespoņ větńinu těchto činností tak, jak se o to některé organizace skutečně snaņí (Armstrong,
2007). Některé firmy se vńak soustředí jen na jednu nebo dvě činnosti, coņ vńak nepředstavuje
systematický přístup k řízení talentů.
ZÍSKÁNÍ TALENTŮ
Prvním krokem, který musí organizace učinit, je identifikovat klíčové role, coņ jsou takové
pozice v organizaci, jejichņ neobsazení vede k váņnému naruńení fungování organizace, jsou
to role nejvíce kritické pro dosaņení jejího úspěchu. V souvislosti s tím pak musí zhodnotit,
zda disponuje zaměstnanci s klíčovými kompetencemi, kteří budou v budoucnosti v
závislosti na podnikatelské strategii zapotřebí. Pokud nemá dostatek existujících zdrojů, musí
tyto talenty nalézt. Talenty můņe identifikovat mezi svými stávajícími zaměstnanci,
z vnitřních zdrojů, nebo získat ze zdrojů vnějších, z trhu práce, přechodem talentů od
konkurenčních firem, z jiných oborů, vyhledáním talentů mezi zaměstnanci, kteří vykonávají
u organizace stáņ, vyhledáním talentovaných jedinců mezi studenty či absolventy, přímým
oslovením vytipovaných jednotlivců, prostřednictvím Internetu, specializovaných agentur
apod.
Organizace by si měly uvědomovat, ņe úspěńnost na poli řízení talentů nespočívá hlavně
v tom, kolik talentů a jaké talenty získají v soutěņi s jinými organizacemi (z vnějńích zdrojů),
ale hlavně v tom, jak budou hospodařit s talenty, které jiņ mají (z vnitřních zdrojů), jak je
budou motivovat a rozvíjet, jak o ně budou pečovat a váņit si jich, do jaké míry si je udrņí
(Koubek, 2007).
Pavla Staņková, konzultantka v oblasti řízení lidských zdrojů ve společnosti Deloitte a Alena
Kazdová, ńéfredaktorka magazínu HR Management, uvádějí: “Při získávání talentů nejde
pouze o čerstvé absolventy bez předchozích pracovních zkuńeností, jak se dnes řada firem ve
své náborové politice mylně domnívá. Jde předevńím a hlavně o pracovníky, o jejichņ výkonu
je jejich nadřízený jiņ plně přesvědčen na základě předchozí spolupráce a kteří mají velký
potenciál a předpoklady pro dalńí profesní růst v nových oblastech” (Staņková, Kazdová,
2006).
90
Důleņitým krokem, který musí organizace při řízení talentů učinit, je identifikovat klíčové
kompetence organizace, kompetence kritické pro úspěch kaņdého zaměstnance a tedy i celé
firmy. Specifikace kompetencí umoņņuje organizacím nadefinovat, kterým směrem by se měl
talent jednotlivých zaměstnanců formovat tak, aby to vedlo k uņitku organizace, a zároveņ
umoņņuje snadněji poměřovat, do jaké míry jsou nastavená očekávání naplněna.
Moņností, jak identifikovat klíčové kompetence, existuje několik. Manaņeři organizace si
mohou „vzít k ruce“ existující seznam kompetencí a společně vybrat (a přesně definovat) ty,
které jsou nejdůleņitějńí pro jejich organizaci. Druhým způsobem, jak vybrat dané
kompetence, je uvaņovat klíčové poņadavky pracovních rolí. Opět je potřeba vybrané
kompetence přesně specifikovat. Třetí moņností je porovnat jednice, který podává v klíčové
roli ńpičkový výkon s tím, který podává typický (nikoliv podprůměrný) výkon. Co odlińuje
ńpičkového pracovníka od typického? V čem je ten ńpičkový výjimečný? Co ho motivuje? Jak
přemýńlí? Je potřeba se zaměřit nejen na výsledky, ale i činnost ńpičkového pracovníka.
Výstupem je pak definice klíčových kompetencí organizace.
Existuje maximálně 30 klíčových kompetencí; větńina organizací pouņívá při talent
managementu něco mezi devíti a jedenácti kompetencemi (Berger, Berger, 2003). Můņe se
jednat např. o orientaci na činnost, komunikaci, kreativitu, kritický úsudek, orientaci na
zákazníka, interpersonální dovednosti, vůdcovství, týmovou práci či technickou kvalifikaci.
Identifikace talentů probíhá na základě zhodnocení jejich současného výkonu a předpovědi
potenciálu. Hodnocení výkonu je měření aktuálně dosaņených výsledků v rámci těch oblastí,
za které je daný jednotlivec zodpovědný a/nebo kompetencí, které jsou povaņovány za
kritické pro úspěch vykonávané práce i celé organizace. Předpověď potenciálu je prognóza
toho, o kolik úrovní můņe zaměstnanec v rámci organizace postoupit na základě jeho
minulého/současného hodnocení výkonu, výcviku a rozvoje, preferencí v kariéře a
současných a plánovaných úrovní kompetencí.
Metod, kterých můņe organizace pouņít pro hodnocení výkonu a předpověď potenciálu
zaměstnanců jak z vnitřních, tak z vnějńích zdrojů, tedy metod, které slouņí k identifikaci
talentů, existuje celá řada. Vņdy je pro daný typ zaměstnance potřeba zvolit takové jejich
druhy a kombinace, které povedou současně jak k hodnocení výkonu, tak k předpovědi
potenciálu. Není moņno spolehnout se jen na jednu metodu. Také je třeba mít na paměti, ņe
nejprve je nutno znát kritéria identifikace, teprve pak můņeme volit metody.
91
Talenty z vlastních zdrojů hledáme nejčastěji prostřednictvím fungujícího systému
pravidelného hodnocení, v rámci něhoņ vyuņíváme řadu metod. K nejpouņívanějńím metodám
patří metoda hodnocení podle stanovených cílů (MBO – Management by Objectives),
assessment centre, analýza kritických událostí a 360º zpětná vazba. Pro identifikaci talentů
z vnějńích zdrojů můņeme vyuņít testy pracovních způsobilostí, metodu assessment centre a
behaviorální (kompetenční) rozhovory.
Hodnotitelem bývá nejčastěji přímý nadřízený hodnoceného. Z různých důvodů (moņnost
existence subjektivního zabarvení hodnocení nebo nedostatečné autority nadřízeného,
neexistence častého kontaktu mezi hodnoceným a hodnotitelem a dal.) můņe být hodnocení
prováděno i osobami stejného postavení, podřízenými, klienty/zákazníky/dodavateli,
externími experty či jako kombinace těchto moņností.
Po zhodnocení výkonu a předpovědi potenciálu dochází k vlastnímu vymezení skupiny
talentovaných zaměstnanců – k vytvoření talent-poolu. Jednotlivci, kteří vyhovují předem
daným kritériím, mohou být společně označeni za talenty, nebo můņe být tato skupina
talentovaných jednotlivců jeńtě dále rozdělena do tří skupin – na top talenty, talenty a moņné
talenty (viz obr. 3). Vņdy záleņí na organizace, jak ke klasifikaci talentů přistoupí.
V souvislosti s vytvořením talent-poolu by vedení společnosti mělo dát jasně najevo, ņe
talentem se můņe stát kdokoliv, bude-li splņovat předem stanovená kritéria. Program pro
talenty by měl být nastaven motivačně a to nejen pro jeho stávající účastníky, ale i pro
potenciální účastníky. Talenti by měli o své místo v programu zdravě soupeřit a měli by být
jasně obeznámeni s tím, ņe přestanou-li splņovat poņadovaná kritéria, můņe být do programu
na jejich místo nominován někdo jiný.
Obrázek č. 3: Klasifikace talentů
talent
top talent
92
vysoký
Výkon
možný talent
nízký
nízký
Potenciál
vysoký
Zdroj: CANNON, J. A.; McGEE, R. Talent management and Succession Planning. 1st
ed.London: CIPD, 2007. 406 p. ISBN 978-1843981732.
ROZVOJ TALENTŮ
Jaké dalńí kroky, po identifikaci talentů, by měla organizace učinit? Mělo by být zajińtěno,
aby tito lidé v organizaci zůstali, nikoliv aby organizaci z různých důvodů opustili. Měly by
jim být nabídnuta náročná práce, poskytnuta moņnost dalńího rozvoje, získání schopností
vyņadovaných pro práci v komplexnějńích pracovních pozicích. Talenti by měli být
podporováni a odměņováni prostřednictvím pobídkových programů, měla by jim být dána
moņnost pracovat na speciálních projektech, které jim umoņní projevit jejich kvality apod. Co
se týče dalńího rozvoje talentů, organizace by měla těmto jednotlivcům nabídnout moņnost
rozvoje jejich silných stránek, zlepńení individuálního celkového výkonu i jednotlivých
kompetencí, posílení jejich motivace a umoņnění rozvoje jejich kariéry.
Pro talentované zaměstnanec by měl v organizaci být vyvinut a v úzké součinnosti s jejich
manaņery realizován speciální rozvojový program, který by měl mít podobu uceleného
program pro přesně specifikovanou skupinu talentů, doplněný o individuální potřeby
jednotlivých účastníků. Tento program by měl být nadstavbou běņné rozvojové nabídky i
93
individuální péče, které by se talentovaným zaměstnancům mělo běņně dostávat ze strany
liniového managementu i managementu lidských zdrojů.
Rozvojový program můņe zahrnovat kombinaci nejrůznějńích metod, aktivit či nástrojů
rozvoje talentů, vņdy podle specifických potřeb konkrétní organizace. Můņe se jednat jak o
metody k rozvoji na pracovišti při výkonu práce (on-the-job), tak o metody pouţívané
k rozvoji mimo pracoviště (off-the-job). Větńí důraz je kladen na metody pouņívané ke
vzdělávání na pracovińti, pouņívají se samozřejmě ale obě skupiny metod.
K metodám on-the-job jistě patří coaching, mentoring, pověření úkolem, rotace práce (crosstraining), práce na projektech, stáņe apod. Metody off-the-job zahrnují přednáńky, semináře,
řeńení případových studií, workshopy, manaņerské hry, development centre, outdoor
training/learning, e-learning aj.
Podle průzkumu společnosti Deloitte a zkuńeností z mezinárodních společností, které s Talent
Managementem jiņ pracují, nejefektivnějším způsobem rozvoje talentů jsou metody onthe-job neboli učení se přímo na pracovińti, zejména rotace práce a zapojení se do projektů, s
podporou manaņera, kouče nebo mentora. Tento způsob rozvoje propojuje učení na
projektech uvnitř konkrétní organizace a v rámci týmu prostřednictvím sociálních vazeb, které
ve firmě fungují. Talent zároveņ získává zpětnou vazbu od vńech ostatních a můņe se tak s
firmou lépe ztotoņnit. Velký důraz je kladen na coaching jako na nástroj k sebereflexi,
pochopení sebe sama, svých moņností a mezí, formulování ambiciózních, nicméně
splnitelných cílů, plánů, očekávání a nalézání optimálních cest k jejich uskutečnění – tedy ke
změně myńlení, postojů, chování a jednání, směřujícího k efektivnímu zvyńování výkonnosti
vlastní i druhých (Barták, 2008).
Programy rozvoje talentů velmi úzce souvisí s plánování kariéry a plánováním
nástupnictví. Poskytují talentům příleņitosti růst ve svých současných pracovních rolích a
postupovat do rolí vyńńí úrovně. Plánování kariéry utváří funkční postup talentů v organizaci
v souladu s posuzováním potřeb organizace. Talentovaní lidé by měli projít určitým sledem
zkuńeností doplněných koučováním a rozvojovými programy, které je připraví na to, aby byli
v budoucnosti připraveni zastávat náročnějńí pracovní role. Plánování nástupnictví má
zabezpečit, aby organizace měla k dispozici talenty, které bude potřebovat k uspokojení svých
podnikatelských potřeb v budoucnosti.
UDRŢENÍ TALENTŮ
94
Nedílnou součástí talent managementu jsou i aktivity, které zabezpečují udrţení a stabilizaci
talentů v organizaci. Talentovaní jednotlivci by neměli organizaci opouńtět, protoņe jejich
odchody mají na chod organizace obvykle mimořádný, jejich počtu nepřiměřený dopad.
K faktorům ovlivņujícím udrņení talentů v organizaci patří nabídka zajímavé a oceņované
práce, zajińtění příleņitostí ke vzdělávání a rozvoji a postupu v kariéře, respektování
rovnováhy mezi pracovním a soukromým ņivotem, nabídka flexibilní pracovní role, nabídka
kvalitních pracovních podmínek a vybavení, poskytnutí pocitu uznání, úcty a respektu,
nabídka odpovídající odměny a v poslední době také prosazování přístupu společenské
odpovědnosti organizace.
Vńe výńe uvedené tvoří pro talentovaného jednotlivce hodnotnou nabídku, která signalizuje,
ņe se v organizaci bude dbát na zdravé hodnoty, ņe zaměstnanci mohou očekávat dobré řízení,
svobodu a autonomii, vysoce podnětnou práci, příleņitosti ke kariéře a odpovídající odměnu
(Armstrong, 2007). Je potřeba zabezpečit, aby talentovaní jednotlivci cítili, ņe jsou oceņování
a ņe mají pro organizaci značnou, či dokonce prvořadou hodnotu.
ZÁVĚR
Stále rychlejńí a častějńí změny externího prostředí kladou na organizace stále náročnějńí
poņadavky. Pro téměř vńechny typy organizací jsou hlavním aktivem zvládnutí těchto změn
lidé. Bez kvalifikované pracovní síly, bez zaměstnanců vyznačujících se potřebnými
schopnostmi a znalostmi, řada z organizací nejenņe neudrņí krok s konkurencí, ale dokonce
nemusí v daných podmínkách ani přeņít.
Za jeden z efektivních nástrojů řízení lidských zdrojů v organizaci můņeme povaņovat talent
management. Jak by ale měla organizace správně k řízení svých talentovaných zaměstnanců
přistupovat? Měla by jim nabídnout skutečnou perspektivu, věnovat se strategii jejich řízení.
Nevyuņívat jen formálních programů rozvoje talentů a zaměření se zejména na řízení kariéry
a plánování nástupnictví, ale aplikovat komplexní systém řízení talentů, systém talent
managementu, který těmto talentovaným jedincům umoņní skutečný rozvoj a hlubńí
identifikaci s organizací. Organizacím pak tento systém pomůņe získat a udrņet vysoce
talentované zaměstnance, stavět na jejich silných stránkách, odměņovat jejich úspěchy,
poskytovat jim příleņitosti k pokroku a zvyńovat jejich celkovou efektivitu a tím i efektivitu
celé organizace.
95
Je samozřejmé, ņe v souvislosti s aplikací talent managementu v organizaci je potřeba
hodnotit úspěńnost tohoto přístupu, tedy to, zda na základě realizace talent managementu
dońlo v organizaci ke zlepńení znalostí a/nebo chování a jaký vliv měla změna těchto
charakteristik na celou organizaci. Konkrétně se můņe jednat o sledování procenta pracovních
rolí s identifikovanými nástupci, procenta neobsazených rolí, sledování času obsazení
důleņitých neobsazených pracovních rolí, sledování fluktuace talentovaných zaměstnanců,
nákladů na získání talentů, nákladů na jejich rozvoj, sledování rozpočtu talent managementu,
míry návratnosti investic (srovnání změny investic do rozvoje se změnou výkonnosti
organizace) aj. Organizace musí vědět, zda se jí talent management „vyplatí“.
Moņností vyuņití systému talent managementu při řízení lidských zdrojů v organizaci se
zabýval i tento článek. Smyslem textu bylo, kromě popisu podstaty, obsahu, významu a
přínosů tohoto přístupu představit zejména procesy talent managementu - získání, rozvoj a
udrņení talentů - jako konkrétní nástroje systematické práce s talentovanými jednotlivci
v organizaci. Záměrem bylo poukázat na to, ņe ač se jedná o přínosný nástroj práce s talenty,
pro organizace koncepce talent managementu nepřináńí z hlediska úkolů řízení lidských
zdrojů i jednotlivých personálních činností ņádné zvláńtní poņadavky. Jde jen o pečlivé
uplatňování nejlepších zásad a přístupů, které se v praxi osvědčily, zejména v oblasti
získávání a výběru, vzdělávání a rozvoje, odměņování a péče o zaměstnance!
ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J. Koubek. 1.
vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1407-3.
BARTÁK, J. Talentovaně s talenty. Personál, červen 2008, s. 4-6. ISSN 1213-8878.
BERGER. L. A; BERGER, D. R. Talent Management Handbook: Creating Organizational
Excellence by Identifying, Developing & Promoting Your Best People. 1st ed. New York:
McGraw-Hill, 2003. ISBN 978-0071414340.
CANNON, J. A.; McGEE, R. Talent Management and Succession Planning. 1st ed. London:
CIPD, 2007. ISBN 978-1843981732.
KECLÍKOVÁ, K.; BRIŃ, P. Současné a budoucí trendy v managementu zdravotnictví. Jakost
pro ţivot, březen 2007, s. 32-35. ISSN 1213 – 0958.
96
KOUBEK, J. Řízení talentů – aktuální téma personalistiky. Personál, září 2007, s. 6-7. ISSN
1213-8878.
SMILANSKY, J. The Systematic Management of Executive Talent. London: Hydrogen, 2005.
BECKER, C. D.; FINEMAN, M. R.; FREEDMAN, R. J. Best Practices in Talent
Management from a Study of American and European Multinationals. 2004 [on-line] [cit.
2009-03-20]. Dostupný z WWW: <http: //www. ircounselors.org /irconcepts/2004 winter.
html>.
INC CONSULTING Talenty a klíčoví zaměstnanci. 2008 [on-line] [cit. 2009-03-19].
Dostupný z WWW: <http:// www.inc.cz/enews/200802/>.
KEJHOVÁ, H. Nástupců si vychovejte několik. 2008 [on-line] [cit. 2008-12-16]. Dostupný z
WWW: <http:// hn.ihned.cz/c1-21938330-nastupcu-si-vychovejte-nekolik>.
SMRČEKOVÁ, K. Ńéf podpoří talent, kdyņ si je jistý sám sebou. 2007 [on-line] [cit. 200812-05].
Dostupný z WWW: <http://hn.ihned.cz/c1-22536120-sef-podpori-talent-kdyz-
si-je-jisty-sam-sebou>.
STAŅKOVÁ, P.; KAZDOVÁ, A. Objevem talentů vńe nekončí, ale začíná. 2006 [on-line]
[cit. 2009-01-12]. Dostupný z WWW: <http://www.deloitte.com/dtt/article/0,1002,sid%253
D16388% 2526cid% 253D 117 182,00.html
97
PODNIKÁNÍ
PEDAGOGIKA
DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTECH PEDAGOGICKÉHO
KONSTRUKTIVISMU
Duńan Kučera
KLÍČOVÁ SLOVA
Informační společnost, znalostní společnost, individualita, osobnost, konstruktivismus,
vzdělávací psychologie a pedagogika.
KEYWORDS
Information
society,
knowledge
society,
personality,
individuality,
constructivism,
educational psychology and pedagogy.
ABSTRACT
The paper is taking a think upward educational praxis in distance learning (DL). Purpose of
the study's focuses on current educational process at online courses. The concentration of
author is on pedagogical and psychological dangers of DL in post-graduate programs based
on the understanding of constructivism. The paper make short theoretical introduction to DL
and describes the relations between the tutor and student and between the impersonal
computers. The understanding of pedagogical and psychological processes is serving as a
qualitative challenge for educational work of tutors.
ABSTRAKT
Příspěvek se zamýńlí nad vzdělávací praxi v distanční výuce. Účelem studie je zamyslet se
nad běņnou vzdělávací praxi v kurzech online. Autor se soustřeďuje na nebezpečí, které
souvisí s distančním (dále jen DV) předevńím v postgraduálním manaņerském studiu. Dané
pochopení vychází z principu pedagogického konstruktivismu, V oblasti pedagogické a
psychologické vńak nutno upozornit na určité limity DV. Studie nabízí krátký úvod k DV a
popisuje vztahy mezi tutorem, studentem a neosobním počítačovým programem. Připomenutí
základních pedagogicko-psychologických principů slouņí jako kvalitativní výzva pro
tutorskou výchovnou práci.
98
ÚVOD
Distanční vzdělávání (DV) známé jako kurzy on-line se v posledních dvaceti letech staly
velmi rozńířené a populární. Smyslem tohoto článku není znovu shrnovat řadu výhod dané
formy studia a výuky. Také není smyslem této studie zdrņovat se běņnými nevýhodami, které
jsou dány technikou jako takovou. Pokud se zamýńlíme nad určitými limity či dokonce
nebezpečím DV, myslíme tím na potřebu znovu promýńlet běņné výukové postupy a
technické programy za účelem vyhnutí se známých rizik a zvyńování celkové kvality
takového vzdělávání. Jako kaņdé vzdělávání, tak i DV je zaloņeno na vzájemném vztahu mezi
učitelem a studentem, ve kterém se ani jedna strana nemůņe stát pouhou „technickou“
součásti obdivovaného počítačového procesu. Předevńím
v prakticky orientovaném
vzdělávání hraje velkou roli výchovný proces orientovaný na celkový rozvoj osobnosti.
KONTEXT INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI
Hodnocení DV se různí podle filozofického, pedagogického, psychologického přístupu
jednotlivých ńkol. Rozdíly existují dokonce i v jednotlivých zemích. Zatímco východní země
Evropy jsou DV a jeho technickými moņnostmi nadńeny, západní evropské země jsou k DV
daleko kritičtějńí. Rovněņ je známo, ņe univerzity Spojených států jsou často orientovány
pragmatickým zájmem, neņ jiņ zmíněné západoevropské země (předevńím Německo a
Rakousko). O situaci v ČR vypovídá nejaktuálněji konference na ŅČU v Plzni. Prvotní
nadńení z moņností počítačové technologie vedl k označení „informační společnost“. Dnes jiņ
víme, ņe její vrchol střídá idea „znalostní společnosti“ (knowledge society - competitive
intelligence – business intelligence). Konkrétně pro proces manaņerského řízení se ukázala
jako nesmírně významná a v nutných procesech postupné transformace společnosti směřuje
dál k praktické dimenzi „podnikavé společnosti“.
Podstata pedagogické práce a úkolu vzdělávání je zaloņena na určité filozofii pedagogické
činnosti, která se pojí s psychologií osobnosti a rozvoje osobnosti. Jak filozofický,
pedagogický, tak psychologický pohled naráņí na základní hranice DV, která spočívá
v samotné podstatě DV. Přestoņe známe snahy, jak tyto hranice překonávat, stále zůstávají
zásadní rozdíly, které mají v manaņerské praxi velmi konkrétní praktické dopady. Nedostatky
99
vedoucích pracovníků pak plynou z neúplného pochopení celé problematiky či přímo
z určitých principiálních nedorozumění následujících rozdílů:
a) „Distanční“ (asynchronní, virtuální) vzdělávání versus bezprostřední a přímé
interaktivní a interpersonální vzdělávání, které vyuņívá moņností sledovat okamņitou a
celkovou reakci studenta.
b) Účelově a specializačně zaměřené kurzy ve srovnání s otevřeným kritickým
filozofickým přístupem k celkové formě a obsahu vzdělávání.
c) Pouņívání technologických (umělých) nástrojů komunikace (simulace) ve srovnání
s přirozenými a skutečnými nástroji interpersonální komunikace.
d) Individuální, izolované studium ve srovnání se studiem v kolektivu s moņnostmi
přímého vzájemného ovlivņování a komunikace.
e) Specializované vzdělání definovaných kurzů DV (obsahy typu „hard skills“) ve
srovnání s celkovým (holistickým) přístupem k aktivnímu vzdělávání v reálném
pracovním a profesním kontextu (obsahy tytu „soft skills“).
f) Univerzální, (konkrétně také nadkulturní, nadnárodní) „objektivizované“ vzdělávání
ve srovnání s místním sociologickým a inerkulturním kontextem určitých skupin lidí.
g) Orientace na výsledek, informaci či rychlost ve srovnání s nekonečnými moņnostmi
dalńích metod a forem didaktiky, vyjasņovacího procesu a hodnocení studenta.
h) Soustředění se na jazykovou a matematicko-logickou inteligenci pouņívanou v DV
versus vyuņití celé ńíře a hloubky známých a potřebných druhů inteligence
i) Vyuņívání odborných kompetenci ve srovnání s kompetencemi sociálními a
emočními.
j) Hranice jazykové kompetence (zvláńtě pokud probíhá proces např. v angličtině jako
cizím jazyce) ve srovnání s vyjadřování v mateřském jazyce se vńemi nuancemi, které
se v komunikaci a v posouzení studentovy kompetence v cizím jazyce ztrácejí.
Uņ jen tato sonda dotýkající se základních pedagogicko-psychologických pozitiv a limitů DV
nás vede k dalńímu přemýńlení o jeho filozofických a psychologicko-pedagogických
aspektech. Zamýńlené porovnání se nabízí s klasickým vzděláváním a principiální úlohou
vzdělávacího procesu.
100
KONTEXT FILOSOFICKÉHO POJETÍ
Základní filozofický prvek vzdělávání souvisí s pojetím moudrosti. Zvláńtě moderní
roztříńtěnost oborů, ńíře informačních zdrojů a samotné DV nás svádí k dojmu, ņe moudrý a
vzdělaný je ten, který projde určitými částmi kurzu, získá patřičné informace, splní
připravený záměr kurzu, a je připraven
vykonávat určité funkce. Z absolventa
standardizovaných studijních bloků se stává specialista, „odborník“, protoņe splnil připravený
záměr kurzů. Pokud se ovńem zamýńlíme nad podstatou vzdělávání a výchovy např. na
základě starořeckých myslitelů, pak se nemůņeme divit, ņe takovému procesu Kratochvíl říká
v zásadě „protifilosofický“ přístup vzdělávání. I kdyņ mluvíme v poněkud zjednoduńené
podobě, vytváří takový koncept dojem jakési úplnosti vzdělání v oboru. Stálo by za
domyńlení, ņe pravý řecký mudrc si právě z pokory před pravou moudrostí nenazýval „sófos“
(moudrý), nýbrņ pouze „filosófos“ (nakloněn k moudrosti). Věděl, ņe ņádná metoda ani
stanovený celek, není úplný a dostačující. Druhým důvodem je, ņe DV má tendenci předem a
dost přesně navádět studenta na jiņ hotové úmysly a záměry, metodičnost a cíle.
Z tohoto dvojího pohledu hrozí u DV tendence k jakémusi „udílení kvalifikace“, přípravě
profesionálů (sofistů). Tento trend nám nedává dostatek důvodů domnívat se, ņe se můņe
jednat o skutečné vzdělávání či vychovávání samostatného odborníka. U Sokrata si
připomínáme, ņe mudrc se právě nechtěl nechat takto zkratkovitě „zprofesionalizovat“.
Sokrates věděl, ņe dokonce se právě pro lásku k pravdě (filozofii) jeho účelové vzdělání
nesmí stát administrativní ņivností. Filosof (milující moudrost) je spíńe označení způsobu
ņivota, postoje člověka, schopnost interpretovat, posoudit a vést podle toho svůj zodpovědný
způsob ņivota. Kratochvíl říká, ņe „filozofický vychovatel ani nepoučuje, naopak, jeho
odměnou je mu poučení probouzejícího se vědomí vychovávaných.“ Je zde tedy pro DV ke
zváņení, zda obecná myńlenka DV vlastně spíńe „nepředstírá“, ņe díky svým technologickým
moņnostem přímo disponuje určitým návodem ke vzdělání a řeńení téměř vńech praktických
problémů. To zásadní filozofické nebezpečí tkví v tom, zda DV spíńe větńinou pasivně
nepředává poznatky podle připravených osnov, studijních plánů a akreditací, čímņ uzavírá
lidské nitro k novým inovativním pohledům, poznatkům a samozřejmě i k očekávanému
správnému jednání (kdyņ uņ by to vzdělání mělo splnit konečný smysl). Kdybychom se chtěli
drņet klasického filozofického pohledu, měli bychom mluvit spíńe o „péči o lidskou duńi“, a
cílevědomě čelit pokuńení spíńe setřiďovat vybrané myńlenky a elektronicky sestavené
101
poznatky. Takovou (platónskou) péči v dynamickém pohybu duńe bude velmi těņké provádět
jen technicky či technologicky zvenčí.
KONTEXT OBECNĚ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÝ
Původní řecké slovo paideia (výchova, vzdělání) patří k základním spirituálním kategoriím
filozofie. Podle Kratochvíla je paideia něčím, „co je hodno úcty a samo schopnost úcty
vytváří“.
V souvislosti s výchovou a vzděláním bychom tedy měli hovořit o něčem, co probouzí úņas a
inspiruje k následné tvořivosti. Rovněņ u DV musíme říci, ņe takto pojatá výchova a
vzdělávání musí být zaloņeno na vztahu - na něčem, co vztahy vytváří a je schopno dalńích
vztahů. Pokud známe Platonovo podobenství o jeskyni, nabízejí se jisté pozoruhodné (pravda
- aņ provokativní) podobnosti: Člověk sedící v jeskyni je vlastně uvězněn k jednomu
jedinému pohledu. Hledí na stíny na protilehlé stěně, které na ni vrhají pohybující se
předměty za zídkou, před kterou pozorovatel sedí. Onen pozorovatel tam sedí jiņ „od dětství“,
jinak celkově spoután tak, ņe nemůņe ani měnit svůj úhel pohledu na ony stínové jevy.
Z podobenství víme, ņe nesleduje skutečné jevy, hledí na stíny. Pozorovatel tedy není
soběstačný v hledání jiných informačních zdrojů, není schopen změnit své postavení – a
dokonce si svou situaci ani neuvědomuje. Aplikace? Krajním nebezpečím DV by bylo nechat
studenta spoutaného jen umělými „stíny“ technologické skutečnosti, které ho vlastně
systematicky tvární, někdy i manipulují.
V DV tkví nebezpečí, ņe student si neuvědomí hranice a limity DV, ke kterému se přihlásil a
na které více méně spoléhá. Dlouhodobé systematizování a utříďování či zobecņování
informací (nebo např. statistik) vlastně svazuje svobodu myńlení, pro které mají být slova
učitele či učebnice naopak jen podnětem k dalńímu vlastnímu přemýńlení, hledání a
zpracování. Pokud by student pokládal předloņené systémy v DV za dostačující nebo dokonce
za definitivní, ztrácí příleņitost růstu a nenalezení také pohledu nového, a tím i nových
poznatků. Patočka je pro nás inspirací tím, ņe staví proti sobě „pohyb přijímání“ a „pohyb
překročení“. Cílem vzdělávání (a také DV) je studentům pomoci se zbavit formálních a
strnulých pohledů a najít odvahu vyzkouńet nový a jeńtě nevyzkouńený prostor a jeho
potenciál.
102
VYUŢITÍ TEORETICKÉ ANALÝZY V DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Teoretické zázemí můņe najít konečný smysl v praktickém vyuņití DV. Náń praktický úkol
spočívá ve vhodném spojení technologie s účinným pedagogickým procesem. Tento úkol je
ztíņen tím, ņe DV se fixuje na informační technologie. Salomon upozorņuje, ņe zatímco učení
je principiálně chápáno jako aktivní proces mezi učitelem a ņákem, PC studenta svádí
k určitému
pasivnímu
přejímání
informací
a
vyhovění
nastavenému
procesu.
Konstruktivismus ve výuce se zabývá hlubokou a pro nás těņkou otázkou, zda student
přichází do výuky zcela „prázdný“ a „čistý“, anebo zda vstupuje do DV uņ po svých prvních
získaných zkuńenostech a naučených poznatcích, tedy s jakýmsi pro DV vhodným či
nevhodným předporozuměním. V případě, ņe student do DV vstupuje uņ s některými
poznatky, neznamená to jeńtě, ņe jsou ve finální podobě. To je pro DV jednak nadějí, ovńem i
dodatečným náročným úkolem.
K postupnému celkovému procesu ve vzdělávání a utváření vlastních postojů potřebujeme
celou řada faktorů. Jedním z faktorů je získávání nových poznatků, jiným je jejich způsob
vyuņívání. Vyuņívání poznatků nás vede k tomu, abychom získávali nové poznatky.
V konečném důsledku nám nepomůņe pouze získávání teoretických a umělých poznatků,
které nikdy osobně a ņivě nevyuņijeme. A zde musíme připomenout, ņe v DV je těch
příleņitostí k aplikaci daleko méně, neņ v samotné ņivé výuce, kde je zajińtěn přímý osobní
kontakt uvnitř celkového ņivého kontextu studovaného předmětu. Ten můņe být zajińtěn také
mimo technologickou platformu: např. rozhovorem s učitelem, odborníkem z praxe, týmovým
cvičením anebo dokonce konkrétními exkurzemi, besedami apod.
Dalńím faktorem kvality DV je samotné porozumění předloņených poznatků. Salomon
souhlasí s procesem porozumění jako „schopností flexibilně jednat podle toho, co jsme se
naučili, schopností improvizovat, inovovat, tzn., jít za informací, kterou jsme získali.“ Tento
proces je ovńem moņný pouze v určitém kontextu aplikace. Takového uplatnění není schopna
samostatná informace, číslo, koncept nebo princip. Teprve ve styku s celou sítí okolností
dostává získaná informace konkrétní porozumění. Tou sítí je u Salomona „komplex asociací,
korelací, příčin, vnímání součástí a celku, logické souvislosti, emoční a dalńí spojení“. Proto
tomuto procesu říkáme „konstrukce“ mentálního procesu. Pro pedagogický konstruktivismus
nemá ņádný vyučovaný objekt náhodné (nebo jen náhodné, technologicky předepsané)
souvislosti. Konečná znalost a vědění je komplexním výsledkem kognitivních, emočních i
sociálních vztahů. V DV se proto nemůņeme spoléhat na automatické zapamatování a
103
vyuņívání jednotlivých naprogramovaných faktů, aniņ bychom studentům nedopřáli ono
ńiroké a hluboké kontextuální ņivé propojení.
Pro DV lze v nańem skromném rámci shrnout, ņe výńe nastíněný konstruktivní informační
kontext musí mít aktivní propojení se sociálním prostředí, jehoņ ideální podobou je pořád
jeńtě ņivá a tvůrčí třída, posluchárna nebo studijní a pracovní tým konkrétních osobností, které
mají svou zkuńenost, vědomosti, komunikační a společenské projevy. V odborné literatuře
v dané souvislosti čteme o učení ve spolupráci (colaborative learning), o recipročním učení
(reciprocal teaching) a vztahovém učení (related teaching). Společným jmenovatelem je tedy
sociální učení v jakémsi partnerství na rozdíl od studia individuálního (sólo studenta).
KONTEXT OSOBNOSTI TUTORA
Úkolem pedagogické a technologické přípravy a samotného odborného vedení DV je, aby se
celý proces vzdělávání vyhnul výńe uvedeným slabinám a nebezpečím. Konkrétně to
znamená, ņe tutor DV nemůņe tolik spoléhat na samotné technologické vedení studenta.
Pokud nemají být obě zúčastněné strany, jak tutor, tak student nakonec zklamáni z výsledku,
musí v zájmu kvality a samotné účinnosti výuky kriticky prozkoumat své pedagogickopsychologické přístupy. Abychom v DV neńířili pouze jakousi „povrchní inteligenci“ mělo by
DV zahrnout co nejvíce prostoru pro studentovu interaktivnost, moņnost interpersonálních
vztahů a autentické týmové práce. I při této specifické výukové cestě potřebuje student
moņnosti komunikace nejrůznějńími formami (nejen technologickými). Student potřebuje pro
své efektivní studium mít příleņitost si vyučovanou látku nejen shromáņdit, ale také
smysluplně roztřídit, umět vybrat to podstatné, osvojit si z nabízeného mnoņství vybranou
principiální rovinu látky, mít moņnost vyuņít také simulační hry, multimediální prvky propojit
ve vztahu k realitě a ke konkrétnímu řeńení problémů. A to vńe by mělo probíhat kreativním a
konstruktivním způsobem. Internetu a informační technologii smíme rozumět v pedagogice
spíńe jako nástroji a prostředku. Neměli bychom propadat pozitivistickému nadńení ze
samotného programu DV. Úkol DV je sledovat efekt vzdělávací ne samotný efekt
technologický. Proto ani zaváděné multimediální prvky nemusí jeńtě nic podstatného
vypovídat o tom, zda student celkovou látku skutečně pochopil v celé její ńíři a hloubce, zda ji
přijal a vzal za svou – a zda je rozhodnut ji nakonec aplikovat v praxi.
104
Salomon varuje, aby se DV nakonec nestalo jakýmsi „intelektuálním armageddonem“. DV je
potřeba vnímat jako komplex osobního vyrovnávání a neustálého vylaďování studované látky.
DV nemůņe přenáńet pouhé fragmenty informací, zvuky, obrazy a symboly, které si mnozí
studenti tak oblibují, za které se rádi skrývají, které rádi prezentují, ovńem nakonec můņe pro
jejich „duńi“ znamenat spíńe jakýsi informační chaos a přemíru informačních samorostů neņ
sledovanou pedagogicko-výchovnou látku.
KONTEXT KVALITY A KOMPLEXNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Z latinského educare (vychovávat ve smyslu - vést, vyvádět) smíme odvodit i pro DV, ņe
opakem výchovy je technologické zaměstnání studenta, který bude bez osobnostní a zároveņ
duchovní orientace v labyrintu světa informací stejných druhů a rovin spíńe bloudit.
Jednotlivé obory a kurzy mají přispívat svým podílem k celkové kvalitě osobnosti a jejímu
přínosu pro společnost v jejich jednotlivých oblastech. Firemní praxe a stále větńí náročnost
hospodářského vývoje klade na absolventy velmi náročné úkoly, ke kterým má ńkola přispět
podstatným dílem. Formální absolvování nejrůznějńích kurzů s pestrým technologickým
zázemím musí odpovídat jeho pouņitelným znalostem a osobnostním kompetencím.
Úvaha nad ńirńím chápání získaných kompetencí v DV tak můņe odpovídat také doporučení
EU: „Skills needed include the ability to search, collect and process information and use it in
a critical and systematic way, assessing relevance and distinguishing the real from the virtual
while recognising the links. Individuals should have skills to use tools to produce, present and
understand complex information and the ability to access, search and use internet-based
services. Individuals should also be able use IST to support critical thinking, creativity, and
innovation.“
Uvedené apely se nám moņná budou zdát aņ moralistické, nicméně naučené přístupy k oboru
a světu si student odnáńí na celý ņivot a jejich projev bude v jeho okolí dlouhodobý a z praxe
víme, ņe bude také velmi konkrétní:

Student můņe i v DV vnímat nejrůznějńí problémové situace, sám nakonec rozpozná a
pochopí problém, přemýńlet o nesrovnalostech a jejich příčinách, promýńlet a plánovat
způsob řeńení problémů, ke kterému vyuņívá vlastního úsudku a zkuńeností.
105

Student bude schopen vyhledávat dalńí informace vhodné k řeńení problému, bude je
umět vnitřně vyhodnotit a usoudit, které z nich vyuņije a které nikoliv. Dokáņe
překonávat pravděpodobné překáņky a hranice původních zdrojů ze ńkoly.

Jako absolvent bude schopen samostatně řeńit problémy; volit vhodné způsoby řeńení
a srovnávat své postupy v odborné literatuře a veřejnosti.

Absolvent si bude v praxi schopen ověřovat správnost řeńení problémů a zodpovědně
sledovat dalńí vývoj.

Student bude schopen praktické problémy vhodně komunikovat a získávat pro správná
řeńení motivovaný tým.

Jako absolvent bude vybaven kritickým způsobem myńlení, na které se můņe
spolehnout, svá uváņlivá rozhodnutí obhájit a převzít za ně bezprostřední
zodpovědnost.
Máme naději, ņe takto formulovaný výhled by mohl potvrdit příslib vzdělání pro nutnou
připravenost na současné rychlé a nečekané změny téměř ve vńech oborech nańeho poznávání.
Komplexní vzdělání pomůņe nejen v řeńení nečekaných a nevídaných úkolů, ale snad jim také
pomůņe předcházet. Snad můņeme doufat, ņe takovou podporu můņe v uvedených
kombinacích poskytnout také distanční vzdělávání.
DLOUHÁ J. Obecné vzdělávací kvality a pojem kompetence, Envigogika, 2009/IV/1,
Vydává centrum pro otázky ņivotního prostředí UK, Copyright COŅP UK, 2006, ISSN: 18023061
GARDNER, H. Dimenze myńlení: teorie rozmanitých inteligencí. Praha : Portál, 1999. ISBN
80-7178-279-3.
KRATOCHVÍL Z.: Výchova, zřejmost, vědomí. Základní pojmy a představy výchovy.
Herrmann & synove, 1995. ISBN neuvedeno.
PATOČKA J. Kacířské eseje o filosofii dějin, Academia, Praha, 1990. ISBN 80-200-0263-4.
REJNANKOVÁ L. K otázce komunikativní kompetence, Čeńtinář, zpravodaj Katedry
českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové č. 5, 11/2000-2001
106
SALOMON G.: Technology's promises and dangers in a psychological and educational
context. Theory Into Practice, 00405841, Winter98, Sv. 37, Vydání 1, Business Source Elite
VALIŃOVÁ A., KASÍKOVÁ, kol. Pedagogika pro učitele, Nakladatel: Grada 2006, ISBN:
80-247-1734-4.
107
PEDAGOGIKA
CELOŢIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ KONKURENCESCHOPNOSTI
NA TRHU PRÁCE A JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ KVALITY ŢIVOTA
Růņena Dvořáčková, Tomáń Tykva
KLÍČOVÁ SLOVA
Celoņivotní vzdělávání, formální, neformální a informální vzdělávání, klíčové dovednosti,
kompetence, vzdělávací instituce.
KEY WORDS
Lifelong learning, formal, informal, and nonfrmal learning key skills, kompetence, education
providing institutions.
ABSTRAKT
Článek se zabývá měnícími se poņadavky na oblast vzdělávání, které jsou odrazem měnící se
struktury společnosti. Vzdělávání je zde chápáno jako nástroj pro překonávání neustálých
změn a v této rovině je také nutné akcentovat význam celoņivotní vzdělávání, jakoņto
prostředku, který usnadņuje moņnost reagovat na měnící se podmínky. Nutnost celoņivotního
vzdělávání s sebou přináńí nejen předpoklady pro úspěńné zapojení jedince do pracovního
procesu a zvýńení jeho konkurenceschopnosti na trhu práce během jeho aktivního pracovního
ņivota, ale také zkvalitnění jeho ņivota, neměřitelné finančními ukazateli. Kvalita ņivota, jako
hlavní přidaná hodnota celoņivotního vzdělávání, je doceņována zejména studenty seniory
účastnících se nejrůznějńích forem vzdělávání. Téma U3V je pak v článku podrobněji
rozvedeno, a to z různých úhlů pohledu.
ABSTRACT
The paper deals with the education and its changes resulting from and reflecting the changes
in the society. Generally, education is considered to be a tool for change management,
lifelong learning being its important and relevant part providing opportunities to react to the
changing conditions actively. Lifelong learning and the must for individuals to be involved
offers prerequisites for their success at work, competitiveness at the labor market during the
whole working life-span, and increased quality of life. Increased quality of life, the most
108
important added value, which cannot be measured by financially, is esteemed by senior
students mainly. University of the Third Age is one of a variety of forms of education
attended by senior students. University of the Third Age is described in more detail.
ÚVOD
Nelze nesouhlasit s tvrzením, ņe výchova spolu se vzděláváním v historii utvářely základ
poznání a pokroku. Vzdělávání pomáhá při řeńení problémů jedince i společnosti a dosaņení
prosperity, rovněņ jedince i společnosti. Do procesu vzdělávání, ale i celoņivotního učení, se
zapojuje mnoho aktérů, mezi něņ patří stát, zaměstnavatelé, obce, ńkoly, občanská sdruņení a
rodina. Je vńak nutné mít na paměti jedince.
EVROPSKÁ ROVINA A KONCEPT CELOŢIVOTNÍHO UČENÍ
Na vzdělávání a celoņivotní učení se v současné době klade stále větńí důraz, stávají se
nutností, zejména z důvodu zajińtění zaměstnatelnosti vńech osob. Je v zájmu kaņdého
jedince, aby byl připraven pro trh práce a aby byl tedy schopen uņivit sám sebe a své blízké.
Takzvaný koncept celoņivotního učení je zaměřen na rozvoj lidských zdrojů zejména ve
vztahu k zajińtění ekonomického růstu a sociální soudrņnosti. Důraz je kladen na propojení
systémů vzdělávání, umoņnění získávání kvalifikací prostřednictvím vńech forem vzdělávání formálního, neformálního i informálního učení (bez časového omezení a kdykoli v průběhu
lidského ņivota).
Důleņitost celoņivotního učení byla deklarována jiņ na zasedání Evropské rady v Lisabonu v
roce 2000, na kterém byla schválena Lisabonská strategie vytyčující směr politiky a činností v
Evropské unii aņ do roku 2010. Celoņivotní učení prolíná vńemi dokumenty jak na evropské,
tak na národní úrovni. Konkrétní strategický referenční rámec pro tvorbu politik v oblasti
vzdělávání a odborné přípravy na úrovni Evropské unie s důrazem na celoņivotní učení
představuje program Vzdělávání a odborná příprava 2010, jehoņ hlavními cíli v této oblasti je
tvorba otevřeného, atraktivního a vńem přístupného vzdělávacího prostředí, se snahou vybavit
vńechny občany potřebnými klíčovými dovednostmi a zaměřením na znevýhodněné skupiny
obyvatel atd.
V roce 2003 na zasedání ministrů Rady EU pro vzdělávání byla odsouhlasena nutnost
zmapovat aktuální situaci v oblasti celoņivotního učení v jednotlivých členských státech, ale
109
také nutnost navrhnout řeńení pro její dalńí rozvoj. Ministři přijali politický závazek vytvořit
národní strategie celoņivotního učení.
Vláda České republiky svým usnesení č. 761 ze dne 11. července 2007 schválila Strategii
celoņivotního učení České republiky. Dokument mapuje oblast celoņivotního učení v nańí
republice a přináńí návrhy pro její rozvoj a podporu.
Na regionální úrovni působí tzv. Rady pro rozvoj lidských zdrojů, které jsou tvořeny zástupci
různých subjektů působících v daném regionu. Zdůrazněn byl zásadní význam spolupráce
vysokých ńkol s výzkumem a vývojem v hospodářské sféře, která vede k podpoře inovací a
zvyńování konkurenceschopnosti dané ekonomiky. Strategie je zároveņ úzce propojena s
prioritami Národního programu reforem a implementací strukturálních fondů v ČR v
programovacím období 2007 - 2013.
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK), klíčový pro podporu
celoņivotního učení v ČR pro období 2007 - 2013, představuje pro ńkoly a dalńí vzdělavatele
nástroj, kterého lze vyuņít k rozvoji celoņivotního učení. Klade důraz na komplexní systém
celoņivotního učení a utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační
aktivity a stimulaci spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnou a výrobní sférou.
Jeho prostřednictvím lze podpořit rozvoj nabídky dalńího vzdělávání, vzdělávacích modulů s
návazností na počáteční vzdělávání a programů pro vzdělávání dospělých ve ńkolách a v
dalńích vzdělávacích institucích.
Vzdělávání v průběhu lidskému ņivota nabízí jedinci pomoc při řeńení změn. Celoņivotní
vzdělávání se stává nutností, zejména z důvodu reflektování globalizace, stárnutí populace,
vzniku nových technologií a potřeb kvalifikací. Celoņivotní vzdělávání (lifelong learning)
zahrnuje učení ve vńech dostupných formách a uspořádáních a pro společnost představuje
klíčový moment pro dosaņení hospodářského růstu, zaměstnanosti a sociálních cílů.
Vzdělávání ovlivņuje sociální postavení jedince, kvalitu jeho ņivota, ņivotní úroveņ. Je
zřejmé, ņe formování prostředí, které je ke vzdělávání vstřícné, je snadnějńí, pokud je
motivováno státem, kraji, městy, podniky. Avńak ke kultivaci poptávky výrazně přispívají i
vzdělávající se lidé. Jak vyplývá z prozkumů, dospělá populace v České republice se vzdělává
méně neņ v jiných členských zemí Evropské unie.
Lidský jedinec je stejně jako celá společnost vystaven globálním vlivům, i proto jsou na něj v
průběhu ņivota kladeny stále vzrůstající nároky na znalosti a dovednosti. Očekávány jsou
110
jazykové dovednosti, schopnost pracovat s informacemi, schopnost ovládat a vyuņívat
informační a komunikační technologie. Předpokládá se schopnost se bez problémů nejen
pohybovat v různých kulturních prostředích, ale efektivně pracovat v různorodých týmech.
Stává se nezbytností být připraven na změnu ņivotní dráhy, způsobenou vnějńími
ekonomickými i sociálními podmínkami, apod.
Efektivní systém dalńího vzdělávání odpovídající potřebám střední a starńí generace se jiņ
nyní stává nutností. Tato nutnost navíc reaguje na důsledek prodluņování aktivního ņivota, s
ním spojené kvality ņivota.
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ
Takzvané klíčové kompetence byly poprvé definovány v roce 1974 v souvislosti s trhem
práce a zaměstnaností. Teprve na konci devadesátých let 20. století vstupují klíčové
kompetence také do oblasti vzdělávání. Klíčové kompetence byly definovány jako ty
kompetence, které představují přenosný a univerzálně pouņitelný soubor vědomostí,
dovedností a postojů, které potřebuje kaņdý jedinec pro své osobní naplnění a rozvoj, pro
zapojení se do společnosti a úspěńnou zaměstnatelnost (dále viz kapitola 4).
V souvislosti s konceptem celoņivotního učení usiluje identifikace a hodnocení neformálního
a informálního učení o zviditelnění a uznání celého rozsahu znalostí a kompetencí
jednotlivce, bez ohledu na to, kde nebo jak byly tyto získány. Uznávání, identifikace a
hodnocení výsledků neformálního a informálního učení probíhá uvnitř a vně formálního
vzdělávání a přípravy, na pracovińti a v občanské společnosti.
Formální učení – je učení, které probíhá v organizovaném a strukturovaném kontextu (ve
ńkole, ve středisku profesní přípravy nebo v zaměstnání) a je explicitně označeno jako učení
(pokud jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení). Formální učení je z hlediska učícího se
záměrné. Vede obvykle k certifikaci.
Neformální učení – je učení, které je zasazeno v plánovaných činnostech, které nejsou
explicitně označeny za učení (pokud jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení), obsahují
vńak učení jako důleņitou součást. Neformální učení je z hlediska učícího se záměrné.
Obvykle nevede k certifikaci.
Informální učení – je učení vyplývající z kaņdodenních činností vztahujících se k práci,
rodinnému ņivotu nebo k trávení volného času. Není organizováno nebo strukturováno (pokud
111
jde o cíle, dobu učení nebo podporu učení). Informální učení je ve větńině případů z hlediska
učícího se nezáměrné. Obvykle nevede k certifikaci.
Celoţivotní učení – jsou vńechny učební činnosti prováděné v průběhu ņivota s cílem zlepńit
své znalosti, dovednosti/kompetence a/nebo kvalifikace z osobních, společenských a/nebo
profesních důvodů.
Počátečním odborným vzděláváním se rozumí jakákoli forma počátečního odborného
vzdělávání včetně technické a odborné výuky, učņovského vzdělávání a odborně zaměřeného
vzdělávání, které přispívá k dosaņení odborné kvalifikace uznávané přísluńnými orgány ve
členském státě, ve kterém je tato kvalifikace získána.
Dalším odborným vzděláváním se rozumí jakékoli odborné vzdělávání získané osobami ve
Společenství během jejich pracovního ņivota.
Vzděláváním dospělých se rozumí vńechny formy vńeobecného vzdělávání dospělých, ať jiņ
formální či neformální povahy.
Poskytovatelem vzdělávání se rozumí vńechny instituce nebo organizace zajińťující
celoņivotní vzdělávání.
KLÍČOVÉ KOMPETENCE
Podle doporučení Evropského parlamentu a Rady o klíčových kompetencích pro celoņivotní
učení byly klíčové kompetence definovány jako kombinace znalostí, dovedností a postojů
odpovídajících určitému kontextu. Členské státy se shodly na společném rámci osmi
klíčových kompetencí:
1.
komunikace v mateřském jazyce - schopnost vyjadřovat a tlumočit představy,
myńlenky, pocity, skutečnosti a názory v písemné i ústní formě;
2.
komunikace v cizích jazycích - výńe uvedené schopnosti komunikace v cizích
jazycích;
3.
matematické kompetence a základní kompetence v oblasti vědy a technologií schopnost rozvíjet a pouņívat matematické myńlení k řeńení problémů v různých
kaņdodenních situacích; ochota pouņívat soubor znalostí a metod pouņívaných k
objasnění přírodních zákonů ke kladení otázek a k formulaci závěrů zaloņených na
důkazech;
112
4.
kompetence k práci s digitálními technologiemi - jisté a kritické pouņívání
technologií informační společnosti při práci, ve volném čase a v komunikaci;
5.
kompetence k učení - schopnost provádět tuto činnost a v procesu učení vytrvávat a
schopnost zorganizovat si učení a efektivně hospodařit se svým časem a s
informacemi, a to jak samostatně, tak v rámci skupin;
6.
kompetence sociální a občanské - osobní, mezilidské, mezikulturní, sociální a
občanské schopnosti a pokrývají vńechny formy chování, které jedince připravují na
jeho efektivní a konstruktivní účast na společenském a pracovním ņivotě, a to ve stále
více rozmanitějńích společnostech, a na řeńení případných konfliktů;
7.
smysl pro iniciativu a podnikavost - schopnost převádět myńlenky do praxe,
zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých
cílů;
8.
kulturní povědomí a vyjádření - uznání důleņitosti tvůrčího vyjadřování myńlenek,
záņitků a emocí různými formami, včetně hudby, divadelního umění, literatury a
vizuálního umění.
STRATEGIE CELOŢIVOTNÍHO UČENÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá Kniha vymezila v roce 2001
vzdělávání dospělých jako integrální součást vzdělávací soustavy.
„Nejrozsáhlejší součástí vzdělávání dospělých je další profesní vzdělávání. Pro vytvářený
systém budou klíčové dvě úrovně, a to národní systém dalšího vzdělávání v ČR a úroveň
poskytovatelů vzdělávání. Systém bude nastaven tak, aby byl ve svých výstupech efektivní pro
všechny skupiny dospělých občanů. Systém je nutné evaluovat a vyhodnocovat, jak provazuje
oblast zaměstnanosti, podnikání a trhu práce. Navíc je nezbytné evaluovat vzdělávací
instituce, vzdělávací programy a výsledky vzdělávání z hlediska zvýšení zaměstnatelnosti,
zlepšení vyváţenosti mezi nabídkou a poptávkou, k tomu je vhodné zapojit do hodnocení
zaměstnavatele. Pro zajišťování kvality poskytovaného vzdělávání je nezbytná existence
společných doporučení a principů a souboru kritérií a ukazatelů kvality na úrovních
národního systému a poskytovatelů.“
V roce 2007 schválená Strategie celoņivotního učení České republiky je základním
dokumentem pro ostatní průřezové a dílčí koncepce a politiky v této oblasti a představuje
113
ucelený koncept celoņivotního učení. Z hlediska ńkol jsou navrhovanými opatřeními např.
zvýńit prostupnost mezi ńkolami různého zaměření, rozńířit nabídku kvalitních vzdělávacích
programů pro dospělé a zajistit kvalitní vzdělavatele, zavádět přípravné kurzy před zahájením
studia předevńím pro nízko kvalifikované osoby atd.
Strategie celoņivotního učení ČR se skládá ze čtyř částí. První část je pojmovým úvodem a
sleduje pojetí celoņivotního učení v dosavadních strategických dokumentech ČR a EU. Druhá
část má analytický charakter, popisuje stávající situaci a zahrnuje SWOT analýzu. Následuje
třetí, strategická část, která navrhuje sedm strategických směrů pro rozvoj celoņivotního
učení; uznávání/prostupnost, rovný přístup, funkční gramotnost, sociální partnerství,
stimulace poptávky, kvalita a poradenství. K dosaņení pokroku v daných směrech dokument
navrhuje i obecně pojatá opatření. Poslední část se zabývá provázaností navrhovaných směrů
a opatření v oblasti celoņivotního učení s operačními programy České republiky pro období
2007-2013.
KVALITA CELOŢIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
V září aņ říjnu 2009 provedla společnost Donat-Burson-Marsteller ve spolupráci s Asociací
institucí vzdělávání dospělých ČR a agenturou Factum Invenio průzkum k problematice
vzdělávání dospělých v České republice. Cílem bylo zejména popsat stěņejní problémy a
příleņitosti tohoto segmentu. Výsledky ńetření potvrdily, ņe vzdělávání je přikládán velký
význam, jak pro zaměstnatelnost, tak pro osobní rozvoj. Lidi k dalńímu vzdělávání vede
zejména povinnost (ze strany zaměstnavatele), nutnost (eliminace ztráty zaměstnání), ale také
důvody rozńíření obzorů a osobní rozvoj. Roste zájem o vzdělávání zájmové.
Bariérami vzdělávání zůstávají absence systémového prostředí, finanční a časová náročnost,
nedostatek osobní motivace. Preferovanými oblastmi vzdělávání jsou získávání a rozvoj
jazykových a počítačových kompetencí. V nabídce vzdělávacích aktivit schází potvrzení
kvality nabízených produktů a ověřování kvality. Problémem je také dostupnost informací,
která je omezována na prostředí internetu.
Hlavní zodpovědnost za vzdělávání je připisována jednotlivci, přesto je zmíněna nezbytnost
zajińtění systémového prostředí státem. Výsledky ńetření byly prezentovány na konferenci 26.
11. 2009 za účasti sedmi novinářů z různých periodik, coņ můņe svědčit o skutečnosti, ņe
114
problematika dalńího vzdělávání je vnímána jako významná, nejen s ohledem na probíhající
hospodářskou krizi.
ZÁVĚR
Nezbytným předpokladem pro posílení rozvoje regionů a měst je zvýńení prosperity státu i
jeho občanů. Byla prokázána přímá úměra mezi stupněm vzdělání občanů a mírou
zaměstnanosti. Nelze popřít skutečnost, ņe lidé, kteří se více učí a déle studují, se lépe
uplatņují na trhu práce, více se podílejí na produkčním systému a jsou aktivnějńími občany. V
patnácti zemích Evropské unie činila v roce 2006 míra zaměstnanosti nekvalifikovaných osob
55 %, u lidí s terciárním vzděláním se tato míra zvýńila na 84,5 %. Lidé s ambicemi studovat,
dosáhnout vyńńího stupně vzdělání, stejně jako lidé, kteří se vzdělávají v průběhu pracovního
ņivota, posilují svou zaměstnatelnost a brání se nezaměstnanosti, ale rovněņ dosahují vyńńí
kvality vlastního ņivota, kterou nelze hodnotit ekonomickými měřítky.
České republice se nabízejí mnohé moņnosti, které lze vyuņít pro realizaci spolupráce a
mobility mezi vzdělávacími a ńkolícími systémy v rámci Evropských společenství, např.
European Centre for Educational Research (Evropské centrum pro pedagogický výzkum),
Vocational Education and Training Network (Síť odborného vzdělávání a přípravy),
CEDEFOP- European Centre for the Development of Vocational Training (Evropské
středisko pro rozvoj profesní přípravy), The Education and Training Foundation (Evropská
nadace odborného vzdělávání), SICI – Stálá konference evropských inspektorátů. Vńechny
tyto instituce jsou schopny poskytnout know how v oblasti vzdělávání, některé dokonce i
finanční podporu.
Současnost hovoří o znalostních společnostech, a pokud má Česká republika ambice stát se
vyspělou společností zaloņenou na znalostech s udrņitelným hospodářským rozvojem, větńím
mnoņstvím a kvalitou pracovních míst, nelze nepodporovat evropský rozměr v systémech a
postupech ve vńech formách vzdělávání. Prostředky Evropského sociálního fondu jsou k
dispozici a nabízejí výraznou finanční podporu i České republice.
BELZ, H. - SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. 375 s.
ISBN 80-7178-479-6.
115
BULGARELLI, A. Terminology of European education and training policy. Belgie:
European Centre for the Development of Vocational Training, 2008. ISBN 92-896-0472-7.
Doporučení Evropského Parlamentu a Rady ze dne 18.12.2006 o klíčových schopnostech pro
celoņivotní učení (2006/962/ES).
LANGER, T. Vzdělávání dospělých pohledem laické a odborné veřejnosti. Andragogika,
březen 2010, roč. 14, č. 1, s. 3 – 7. ISSN 1211-6378.
MATĚJŮ, P. a kol. Bílá kniha terciálního vzdělávání. Praha: MŃMT, 2009.
MŃMT. Strategie celoţivotního učení ČR. 2007, [citováno 27.5.2010]. Dostupné z
<http://www.msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf.>.
116
PEDAGOGIKA
VYBRANÉ ASPEKTY ANALÝZY LEXIKA VE VOLEBNÍCH SPOTECH DO EP
V ROCE 2009 V ČESKÉM A POLSKÉM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ
Janusz Karpeta
KLÍČOVÁ SLOVA
Frazeologie, frazém, volební spot, jazyk, politika, EP, lexikální prvky jazyka
KEYWORDS
Phraseology, phrase, election spot, language, politics, European Parliament, lexical aspects of
the language
ABSTRAKT
Článek se zabývá analýzou vybraných lexikálních jednotek v podobě frazeologismů,
hovorových a cizích slov a neologismů ve volebních spotech do EP v roce 2009 v České
republice a Polsku. Výsledkem je srovnání a vyhodnocení jednotlivých lexikálních jevů.
ABSTRACT
The article analyzes the selected lexical units in terms of idioms, colloquial and foreign words
and neologisms. spots in the election to Parliament in 2009 in the Czech Republic and Poland.
The result is a comparison and evaluation of lexical phenomena.
V rámci prováděné analýzy volebních spotů do EP v roce 2009 v polském a českém prostředí
se zde soustředím konkrétně na analýzu a charakteristiku volebního spotu z hlediska
pouņitého lexika. Shromáņděný materiál vykazuje celou řadu různých lexikálních jednotek ve
volebních spotech v České republice a Polsku potaņmo v jejich kulturním prostředí. Lexikum
pouņité ve volebních spotech představuje velice specifický atribut či nejspecifičtějńí prvek
ve výpovědích volebních kandidátů, kteří usilují o vstup do Evropského parlamentu.
Z hlediska analýza lexika lze vystopovat téměř vńe běņně dostupné formy literárního jazyka,
hovorového jazyka, profesionalismy, termíny, neologismy, nářečí, dialekty nebo různá
expresivní vyjádření. Volební strany si velice dobře uvědomují, ņe vhodně zvolené lexikum
jim pomůņe získat dalńí hlasy u stále jeńtě nepřesvědčených voličů či naopak udrņet si
stávající voliče. Zároveņ se politické subjekty snaņí pomocí pouņitého lexika odlińit v oblasti
117
pouņité rétoriky od jiných politických stran. Kaņdý z voličů si pak vybírá tu či onou
politickou stranu nejenom podle volebního programu, osobnosti představující daný politický
subjekt, ale hlavně způsobu a schopnosti oslovit konkrétního voliče pomocí verbální
komunikace a obzvláńť lexika. Je dobře známo, ņe někteří jazykovědci, jako např. Andrzej
Jabłoński v Polsku ve své knize Marketing polityczny w teorii i praktyce srovnávají a hledají
paralely mezi lexikem volebního spotu a jazykem reklamy, pro kterou je zásadní právě volba
správných slov. Stejně jako reklama, volební spot má za cíl přesvědčit voliče o určité
skutečnosti. V obou případech je klíčová invence a originalita a hlavně vtipně zvolené
lexikum s určitým odkazem na danou kulturu. Také v českém prostředí najdeme celou řadu
podobných studií od takových autorů, jako jsou Čmejrková Světla, Hoffmanová Jana a
dalńích. V dalńí části se budu věnovat konkrétním příkladům. Zejména se bude jednat o
frazeologická spojení, hovorová slovní spojení, cizí slova a neologismy.
FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ
Frazeologická spojení, čili ustálená spojení slovních tvarů slov s vlastním významem, tvoří
jeden z charakteristických prvků lexika ve volebních spotech v obou kulturních prostředí.
V rámci provedené analýzy lexika jsem rozdělil frazeologická spojení z hlediska zdroje
motivace výpovědi do těchto spojení:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické
b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her
c) frazeologická spojení z oblasti jazyka
d) frazeologická spojení z oblasti vědy
e) frazeologická spojení z oblasti literatury
f) frazeologická spojení z oblasti medicíny
g) frazeologická spojení z oblasti divadla, tance a hudby
h) frazeologická spojení z oblasti války
i) frazeologická spojení z oblasti cestování
j) frazeologická spojení z oblasti módy
k) frazeologická spojení z oblasti rodiny
118
l) frazeologická spojení z oblasti části těla
m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu
Níņe uvádím konkrétní příklady, ze kterých posléze vyplyne, do jakého stupně se jednotlivá
frazeologická spojení pouņívají.
Příklady:
Frazeologická spojení v polských volebních spotech do EP:
Numer 1 Unia polityki realnej:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „…pierwszy
zachwyt już minął...”, „...dziś jawi się w pełnej ostrości…”.
Numer 2 Polskie stronnictwo ludowe:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické
: „…dołóżmy starań...”
h) frazeologická spojení z oblasti války: „...premier Waldemar Pawlak walczy o polskie
firmy...”, „...PSL nie mówi językiem agresji...”, „...Jarosław Kalinowski w Kopenhadze
walczył o pieniądze dla wsi i rolników...”.
a)
frazeologická
spojení
z oblasti
sociálně-politické
a
kulturně-historické:
„...aby
decyzje...napawały Państwa dumą a nie wstydem...”.
Numer 3 Samoobrona
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nadzieja i szansa
po 89 roku okazała się pustą obietnicą...”, „...że ich czas się skończył...”.
Numer 4 Polska partia pracy
m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví: „i po ptakach...”
Numer 5 Libertas
h) frazeologická spojení z oblasti války: „...o co walczymy stoi w sprzeczności...”.
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...liderką listy
rządzącej partii...jest czerwona komisarz...”.
Numer 8 Prawica rzeczypospolitej
119
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...jak wyskrobiesz
życie, wszystko traci sens...”.
Numer 10 Prawo i sprawiedliwość
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...odrzucamy
podział na bogatą Unię A i biedną Unię B...”, „...poklepywanie po ramieniu to nie znak siły
naszego kraju...”, „...w Polsce pod dyktandą Unii likwiduje się stocznie...”.
Numer 11 Polska partia socjalistyczna
h) frazeologická spojení z oblasti války: „...ani nowego wyścigu zbrojeń...”
b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her: „...a nie grać spekulacyjną ruletkę...”, „...pokaż
prawicy czerwoną kartkę...”.
Frazeologická spojení v českých volebních spotech do EP:
2 KDU-ČSL:
h) frazeologická spojení z oblasti války: „spolehlivý v těņké době...,
c) frazeologická spojení z oblasti jazyka: aby měli hlavní slovo
l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „nehnou prstem a...”
h) frazeologická spojení z oblasti války: „nebojují za české výrobky na evropském trhu...”
4 ODS:
l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „jsme skutečným srdcem Evropy...”
5 Suverenita:
m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu : „nemůņeme
nechat ņádnou výzvu ladem...”
l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...kteří bez mrknutí oka schválili...”
m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu: „...kteří Vás
nehodili přes palubu...”
6 Pravý Blok:
h) frazeologická spojení z oblasti války: „v boji mezi dobrem a zlem, pravdou a lņí...”.
9 Evropská demokratická strana:
120
m) frazeologická spojení z oblasti přírody, zemědělství, námořnictví, zeměpisu: „...abychom
nezůstali na periferii Evropy...”
11 Demokratická strana zelených:
l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...nad čím nechceme mávnout rukou...”
15 Humanistická strana:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nevolme menńí
zlo, nevolme slova, volme činy...”.
16 Moravané
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...nehaņte na to
kakáč...”, „...nevyhádáń ani na slanou vodu...“
b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her: „...hrát fair play...”.
18 Liberalové:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...v jednotě je
síla...”.
21 KSČM:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...Rudolfův
majestát....”, „...dívat se na svět barvami svých ideálů...”, „...dívali se na svět přes různé
barvy...”.
22 Starostové a nezávislí – vańe alternativa:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...ņijeme dnes v
Evropě v nevídaném období klidu a míru...”.
l) frazeologická spojení z oblasti části těla: „...a drņím palce Starostům a nezávislým...”.
24 SNK Evropńtí demokraté:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...je skvělé ņít v
Evropě bez hranic...”.
h) frazeologická spojení z oblasti války: „...vedeme boj o volný trh...”
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...na truc si
odsedne někam do kouta...“.
121
b) frazeologická spojení z oblasti sportu a her : „...za ně chci v Evropě kopat...“
32 Nezávislí:
a) frazeologická spojení z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické: „...není člověk na
svém místě...“, „...úřednický aparát produkuje...“, „...odsouvat někoho na vedlejńí kolej...“.
Z podrobně analyzovaných příkladů je patrné, ņe dominují nejvíce tato frazeologická spojení
s těmito výsledky:

Z oblasti A – v České republice 9, v Polsku 6,

Z oblasti L – v České republice 5, v Polsku chybí,

Z oblasti H – v České republice a v Polsku stejný počet 3,

Z oblasti M – v České republice 3, v Polsku 1,

Z oblasti B a C – v České republice 2 a v Polsku 1.
Hovorové jazykové prostředky
Nespisovné jazykové prostředky pomáhají politickým stranám expresivněji vyjadřovat své
programatické významy včetně individuálnějńích výpovědí. Je nutné zdůraznit, ņe v prostředí
polských volebních spotů se tyto objevují velice zřídka, na druhé straně v českých spotech je
jejich výskyt častějńí.
Příklady:
Polské volební spoty:
Numer 4 Polska partia pracy
„...fajną brykę...”, „to już przegięcie...”, „...żreć będziecie?...”
Numer 5 Libertas
…”nie cuda, ale cudaki!...!
Czeskie spoty wyborcze:
13 Národní strana
„...nechceme mezi sebou ty, kteří parazitují...“
14 Moravané
„...Baník, pičo...“, „...ty cype!“, „..nehaņte na to kakáč...“.
122
23 Strana svobodných občanů
„...přece nebudu lejt mlíko vod svejch kráv...“.
26 Strana zelených
„...a dyť ta Káťa...“, jako celej dvorek?...“, „...ne prej Evropu vedeme sem...“, „...ve velkým
kultivovaným stádu, kde platěj jasný pravidla...“, „...náń kohout nebude furt vyřvávat...“.
31 Dělnická strana
„...přid k volbám i ty...“
33 ČSSD
„...vstávat kaņdý ráno do fabriky...“.
Z výńe uvedených příkladů je zřejmé, ņe jazyk volebních spotů do EP v Polsku vykazuje
minimální vyuņití těchto specifických jazykových prostředků. V českých volebních spotech
se tyto vyskytují velice často a to v poměru třikrát větńím neņ v Polsku. Na příklad volební
spot Strany zelené pouņívá jazyk alegorie, volební spot Polskiej partii pracy vypráví malé
dítě.
CIZÍ SLOVA A NEOLOGIZMY
V poslední části jsem podrobil lexikum ve volebních spotech analýze z hlediska frekvence
výskytu cizích slov a neologismů.
Příklady:
Volební spoty v Polsku:
Numer 1 Unia polityki realnej
„...na własnym terytorium...
Numer 2 Polskie stronnictwo ludowe
„...o zerowej stawce VATu...”, „...wspólną i jednolitą reprezentację Europy...”.
Numer 7 Porozumienie dla przyszłości
„...od
polityki
makroekonomicznej
integracji
Europejskiej...”,
„...będzie
dobrze
reprezentować interesy polskich kobiet...”.
123
Numer 8 Prawica rzeczypospolitej
„...czy chcemy Europy kontrkultury śmierci opartej na odrzucaniu dekalogu?...”,
„...państwami aborcyjnymi czy eutanazyjnymi...”.
Numer 8 Platforma obywatelska
„...tylko wielkie koalicje...”.
Volební spoty v České republice:
2 KDU-ČSL
„...na výrobě tohoto TV spotu...“, „...prostor pro extremismus a terorismus...“.
6 Pravý blok
...“vězeņ komunismu...“, „...referenda a justici...“.
8 Česká strana národně socialistická
„...konfederačním uspořádáním s minimem bruselské byrokracie...“.
20 Nejen hasiči a ņivnostníci s učiteli do Evropy
„...direktivy, etniky,...extremismu, rasismu a neofańismu..., u patologických rodin...,
benevolentní imigrační politice...
21 KSČM
„...česká konfese...
23 Strana svobodných občanů
„...řeńit problematiku demokratického deficitu...
27 Koruna česká
„...české politické reprezentace...“, „...parlamentní monarchie...“, „...obnově fańismu, nacismu
a komunismu, faleńné politické korektnosti, pozitivní diskriminaci, militantnímu feminismu a
nefunkčnímu multikulturalismu...“
30 Zelení
„...nízko emisní bydlení...“, „...klausule o lidských právech...“
32 Nezávislí
124
„...jako sluņba ne diktát.., „zefektivnění práce a organizace aparátu orgánů EU, positivní i
negativní diskriminaci...
Jak jsme mohli vidět, je zde zřejmá určitá převaha cizích slov v českých volebních spotech,
kde se objevilo skoro 16 spojení, v polském jazykové prostředí pouze 8. Celkově ve vńech
volebních spotech do EP se objevily pouze dva neologismy: v České republice, u strany EDS
evropeizace a Pravý blok, fízlokracie. V polském prostředí se objevuje pouze jeden výskyt a
to u politické strany Samoobrona, walkower.
SHRNUTÍ
Zkoumané lexikum ve volebních spotech, které tvoří lexikální část analýzy, vykazuje na první
pohled určité společné rysy v obou kulturních prostředích. Na druhé straně, po podrobnějńí
analýze, vńak zde dochází k disproporci, co se týká uņití jednotlivých frazeologických
spojení. V českém prostředí je patrné větńí pouņití hovorových slov, frazeologických spojení
z oblasti sociálně-politické a kulturně-historické a také cizích slov a neologismů.
ČEJKA, M. (1992): Česká lexikologie a lexikografie. Brno. ISBN 80-85927-85-3
FILIPEC, J. – ČERMÁK, F. (1985): Česká lexikologie. Praha. ISBN 80-7106-736-9
HAUSER, P. (1986): Nauka o slovní zásobě. Praha. ISBN 80-86480-40-2
HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. (1998): Čeńtina pro učitele. Opava.
ISBN 80-85819-41-4
MARTINCOVÁ, O. (1983): Problematika neologismů v současné spisovné čeńtině. Praha.
ISBN 60-008-83
MARTINCOVÁ, O. (1998): Nová slova v čeńtině. Slovník neologismů. Praha. ISBN 60-00883.
Laskowski, R. Wyraz, [w:] Encyklopedia języka polskiego, pod red. S. Urbańczyka i M.
Kucały, Wrocław-Warszawa-Kraków 1999, s. 427.
Laskowski, R. Leksem, [w:] Encyklopedia wiedzy o języku polskim, red. S. Urbańczyk,
Wrocław-Warszawa-Kraków 1978, s. 172-173.
125
Żmigrodzki, P. Rozumienie pojęć „leksykografia” i „leksykologia”, [w:] tegoż Wprowadzenie
do leksykografii polskiej, Katowice 2003, s. 14-16.
126
PEDAGOGIKA
STRUČNÝ VÝVOJ A CHARAKTERISITKA MODERNÍ POLITICKÉ
KOMUNIKACE V POLSKU
Janusz Karpeta
KLÍČOVÁ SLOVA
Jazyk politiky, politický diskurs, newspeak, komunikace
KEYWORDS
Political language, political discourse, newspeak, communication
ABSTRAKT
Článek se zabývá stručným vývojem politické komunikace obecně a posléze se soustředí na
polské prostředí. V souvislosti s vývojem komunikace v oblasti veřejné komunikace se
objevují specifické rysy politické komunikace včetně výsledků výzkumů v této oblasti v
Polsku. Na konci dochází k obecnému shrnutí moderních charakteristik jazyka politiky v
současné mluvě a jeho vývojových trendů.
ABSTRACT
The article deals with a brief development of political communication in general and then
focuses on the Polish environment. In connection with the development of communication in
the field of public communication specific features of political communication appear,
including the results of research in this field in Poland. At the end there is a general summary
of the characteristics of the modern political language in the current language, and its
development trends.
Vývoj jazyka politiky v polském prostředí odráņí přímo politický vývoj, kterým prońlo Polsko
v posledních desítkách let. V období 80 let můņeme najít jednosměrnou komunikaci, která
byla odrazem specifického diskursu komunistické strany.
Následkem pozdějńích politických změn dochází také k dalńímu vývoji jazyka politiky. Díky
politickému pluralismu a uvolnění zákonů týkajících se základních demokratických svobod
včetně ostatních základních demokratických principů (tisk, rozhlas, internet, TV apod.)
127
dochází k radikálnímu posunu vnímání komunikačního modelu mezi vládou, politickou
stranou a voličem. Najdeme zde jiņ obousměrný komunikační model, který odráņí poņadavky
moderní společnosti. V rámci nového komunikačního modelu najdeme politiky, veřejný názor
a novináře. Právě oni a také média zcela ovlivņují trendy v pouņívání jazyka spojeného
s politikou dané společnosti.
Do konce 90 let v Polsku docházelo spíńe sporadicky k jakékoli analýze jazyka politiky a
větńina autorů se zaměřovala na techniku propagandy, agitace a newspeaku. Michał
Głowiński charakterizoval detailně na základě četných publicistických textů prvky
newspeaku, mezi které můņeme zařadit určitou dominancí náhodně uloņených hodnot nad
významem slov, spojení pragmatických a rituálních prvků, kde se ritualita dostávala do
popředí v určitých typech výpovědí, víru v magickou funkci jazyka, představování zboņných
přání, jako by byly prvkem reality, slogany určující rámec existujícího světa,
antikomunikativnost a jednostranná komunikace, totalitární prvky newspeaku, který si
vyhrazuje právo soudit a nebýt souzen.
Práce Wierzbického, Sambora a předevńím Głowińského podrobně popisovaly jazyk
propagandy v období Polské lidové republiky, na druhé straně newspeak se chápal jako
samostatná a izolovaná jazyková tvorba. Zároveņ by bylo chybou postavit jazyk politiky a
propagandu na stejnou úroveņ, neboť po roce 1989 jazyk politiky získal nové obsahy,
objevily se nové dříve neexistující jazykové prostředky, stal se vícehlasem, kde zaměnitelnost
rolí odesílatele a příjemce se stává jedním ze zdrojů polyfonie textů, jejich diferenciace
z hlediska forma a obsahu.
Politické texty z devadesátých let představují zcela novu kvalitu komunikace. Vyznačují se
velkou mírou inovace a různorodosti v oblasti lexikální. Dochází zde také k posílení kreativní
úlohy odesílatele, který má k dispozici celou ńkálu jazykových prostředků exprese vlastních
přesvědčení a také tvoření určitého chování příjemce. Jednohlasnost (v podobě komunistické
vlády) byla nahrazena vícehlasostí (zástupci různých politických skupin, novináři), stereotypy
a ńablony jazyka byly nahrazeny hrou slov, lexikálním bohatstvím, jak v rovině formy tak i
obsahu.
Jazyk politiky je velice různorodý. Dle profesora Jerzego Bralczaka patří do něj celá řada typů
výpovědí, různé varianty polńtiny, a také rozlińuje jazyk politiky pouņívaný na veřejných
setkáních, v rádiu, v tisku či televizi. Dále shrnuje, ņe jazyk politiky dává moņnost
„nieskrępowanego korzystania w działaniach politycznych z niemal wszystkich rejestrów
128
polszczyzny: od najbardziej podniosłego patosu do wulgarnej nawet potoczności, od
wyrafinowanej terminologiczności do populistycznego pustosłowia. “ Jazyk politiky podléhá
tedy mimo i uvnitř-jazykovým vlivům. Otázkou zůstává, co je vlastně jazyk politiky?
Na tuto otázku se snaņilo odpovědět hned několik jazykovědců. Stojí za to věnovat pozornost
práci B.Walczka, podle kterého jazyk politiky je funkční variantou polńtiny pouņívané
v textech, které se vyznačují například prostředím politiků a také s ním spojenými lidmi, je
adresován vńem uņivatelům, obecného jazyka, týká se politické sféry, dominuje v něm
persvazivní funkce, a také informativní, expresivní nebo také autotelická.
Mezi dalńí odborníky v oblasti stylistiky je nutné jmenovat Janinu Fras, Irenu KamińskaSzmaj, Kazimierza Ożóga. Ve svých pracích se autoři hlavně věnují popisu slovní zásoby a
také politické frazeologii a ne přímo celkové analýze jazyka politiky jako samostatného
fenoménu.
Analýzy se také ujal Stanisław Dubisz, který označuje jazyk politiky jako předmětný variant
polńtiny, který zahrnuje v sobě originální prvky a také čerpá z různých stylů a variant. Uvádí
zde hlavní styly, které jsou charakteristické pro mluvenou a psanou podobu jazyka. První
vychází z rétorického stylu, druhý zase ze stylu publicistického, úředního, vědeckého či
uměleckého”.
Co se týká nejnovějńích publikací, zabývající se jazyka politiky, je nutné jmenovat například
práce Jerzego Bralczyka, Stefana Jerzego Rittla i Kazimierza Ożoga.
SHRNUTÍ
Pokud bychom stručně shrnuli zásadní trendy v oblasti vývoje jazyka politiky, tak lze
bezesporu vnímat posílení moderní rétoriky, argumentace a přesvědčování ve veřejných
vystoupeních a hlavně v období voleb. Spisovný jazyk se často obměņuje hovorovým
jazykem nebo dokonce nespisovným, anglicismy, vulgarismy, které představují poslední trend
v moderním politickém diskursu. Můņeme také vystopovat nárůst kompetencí spojených
s profesionalitou politického marketingu a moderních marketingových metod s aplikací na
jazyk politiky. Jazyk politiky se stává součásti promyńlených volebních kampaní a je zcela
podřízen modernímu trņnímu prostředí.
129
HEINTZE ZBIGNIEW, Język polityki w okresie transformacji, http://jp.bigweb.pl/wstep/
ZIELINSKI, JAROSŁAW, Dzieje komunikacji politycznej,
http://www.winter.pl/internet/w0742.html
SIEWIERSKA-CHMAJ, ANNA, Język polskiej polityki. Politologiczno-semantyczna analiza
expose premierów Polski w latach 1919-2004. Rzeszów 2006.
P. RICOEUR, Język, tekst, interpretacja. Wybór pism. Wstęp i wybór K. Rosner, W-wa 1989,
s. 91.
GŁOWIŃSKI, MICHAŁ, Nowomowa. W: Współczesny język polski. Encyklopedia kultury
polskiej XX wieku. T. 2. Red. J. Bartmiński, Wrocław 1993, s. 164 – 167.
BRALCZYK, JERZY, O używaniu języka w polskiej polityce w latach dziewięćdziesiątych,
w: Polszczyzna 2000, red. W. Pisarek, Kraków 1999, s. 198.
B. DOBEK-OSTROWSKA, J. FRAS, B. OCIEPKA, Teoria i praktyka propagandy, Wrocław
1997, s. 88.
130
MARKETING
MARKETINGOVÉ STRATEGIE OBCHODNÍCH CENTER V OBDOBÍ
HOSPODÁŘSKÉ RECESE
Milan Stoch, Barbara Morská, Lenka Ńvajdová
KLÍČOVÁ SLOVA
Strategie, hospodářská recese, obchodní centra, retailing
KEYWORDS
Strategy, economic recession, shopping centres, retailing
ABSTRAKT
Nástup hospodářské recese do značné míry ovlivnil celou řadu oblastí podnikání. Lze
předpokládat, ņe změna strategie pomůņe obchodním centrům k udrņení stávajících zákazníků
a částečně moņná i získání některých nových. Nelze vńak zcela eliminovat vlivy současné
makroekonomické situace a související citelné sníņení kupní síly obyvatelstva. Marketingová
strategie obchodních center v období recese je odlińná od strategie v období hospodářské
konjunktury.
ABSTRACT
The advent of the economic recession largely influenced many areas of business. Can be
supossed that the change of strategy of business centers helps to sustain existing customers
and partly maybe gain some new one. However, you cannot completely eliminate the effects
of the current macroeconomic situation and the related tangible reduce of the purchasing
power of the population. Marketing strategy of business centres in the recession is different
from the strategy in economic good times.
ROLE MALOOBCHODU A VÝZNAM RETAILINGU
Maloobchod byl po dlouhá desetiletí pokládán za prvek typicky regionální, za drobné
podnikání. Maloobchod představovaly statisíce jednotlivých prodejen, velmi často se
prodejna rovnala obchodnímu podniku. Koncentrace se výrazněji prosazuje od začátku 20.
131
století, kdyņ velké obchodní domy jsou známy jiņ zhruba od poloviny 19. století. Maloobchod
dnes poskytuje 7 - 12% vńech pracovních příleņitostí v národním hospodářství, vyńńí údaje
jsou typické pro rozvinutějńí země. Podíl zaměstnanosti v obchodě se obecně stále zvyńuje. I
v České republice vzrostl podíl a význam obchodu, který spolu se sluņbami doposud stačil
absorbovat pracovníky uvolněné zejména z průmyslu a zemědělství.
Základem revolučního rozvoje retailingu jsou dva faktory:
-
neustálý růst příjmu obyvatelstva po druhé světové válce, nejprve ve vysoce
průmyslových zemích Severní Ameriky a Evropy, později částečně v Asii a v Latinské
Americe. Mnoho lidí má dostatek peněz, aby nakupovalo stále více zboņí, je nutný
stále větńí počet obchodních jednotek, které vycházejí vstříc stále se rozńiřující
diverzifikované poptávce;
-
proces nákupu a prodeje je stále více určován odběratelem. V prvé řadě konečným
zákazníkem – spotřebitelem. Ten má maximální kontakty s maloobchodem.
Maloobchod ve stále větńí míře určuje, co se bude vyrábět a co se bude tudíņ prodávat.
Retailing je mezinárodně chápaný maloobchod plně vybavený celým logistickým zázemím a
vysoce kvalifikovaným informačním systémem s profesionálním managementem (Praņská).
SOUČASNÝ VÝVOJ A STRUKTURY OBCHODU V ČESKÉ REPUBLICE
Vývoj kaņdé ekonomické kategorie probíhá nepřetrņitě. Pro systematičnost výkladu a
zdůraznění trendů dominantních pro určitá léta novodobého vývoje nańí země je vhodné
vývoj obchodu na Českém trhu rozdělit na určité etapy:
Etapa 1: 1990-1994
V této etapě převládala představa, ņe české firmy porostou a budou úspěńné. Dvě největńí
firmy jsou v roce 1994 skutečně české – Interkontakt a M-holding. TOP 10 potravinářských
retailerů realizuje 7% z celkového obratu. Objevili se první prodejny mezinárodních retailerů
– Euronova, Kmart, Billa, Delvita, Plus Discount, Baumax.
Etapa 2: 1995-1998
Nabídka se vyrovnává s poptávkou a postupně převaņuje. Roste konkurence a jejím
důsledkem je větńí péče o zákazníka – podpora prodeje, snaha o jeho loajalitu a o
racionalizaci obchodu. Z nových formátů se nejrychleji rozvíjí supermarket. Na český trh
přicházejí velcí retaileři – hypermarkety Globus a Famila, Interspar, Kaufland, Hypernova,
132
Carrefour, Tesco – velkoprodejny (Do It Yourself): Bauhaus, OBI, Hornbach, první výrazný
discount – Penny market. Na trhu je nečekaně velký počet zatím nevelkých firem. Na
ņebříčku TOP 10 je stále první český Interkontakt.
V roce 1995 je uskutečnila první Konference o rozvoji obchodu v ČR. Tomáń Baťa byl
hodnocen jako nejlepńí řečník. „Nejlepší hnojivo na statku jsou šlépěje zemědělce.
Nejdůleţitějším nástrojem obchodu je příklad samotného podnikatele“. Nový trend
charakterizoval M. Forseter z Chain Store Age. „Čím déle se zákazník v obchodě zdrţí, tím
více utratí. Úspěch mají ti, kteří prodávají záţitek.“
Etapa 3: 1999-2002
Nabídka převaņuje nad poptávkou, konkurence vede k vyhraněnému boji o zákazníka. Trh je
otevřený pro vńechny. Letáky obchodních řetězců si doma prohlíņí 4/5 domácností. Polovina
zákazníků pouņívá k nákupům auto. Znovu začaly pravidelné nárůsty maloobchodních trņeb.
Na vrcholu oblíbenosti jsou supermarkety a rozhodujícím způsobem nastupují hypermarkety
– počet přesáhl 120. Firma Interkontakt Group je rozprodána. Na prvních místech se usídlují
mezinárodní firmy Makro, Ahold, Rewe. Objevují se nákupní centra plně odpovídající
západním zkuńenostem, s obchodem se spojuje nejen nakupování, ale i zábava.
Etapa 4: 2003 a dále
Česká republika vstupuje do Evropské unie. Hypermarkety přesáhly svým obratem
supermarkety. Zrychluje se rozvoj diskontů. Přichází Lidl, který v roce 2003 otevírá 70
prodejen. V určitých lokalitách se projevuje nadměrná kapacita na straně nabídky. Stále je
vńak mnoho příleņitostí, hlavně pro menńí formáty prodejen.
Roste zájem zákazníků o kvalitu, o čerstvé zboņí. Přichází nová vlna výstavby nákupních
center.
Tabulka č: 1: Ukazatel plošného standardu v Ostravě
Ukazatel
Rok
1999
Rok
2002
Rok
2005
Celková prodejní plocha v m2 na 1 obyvatele
0,7
1,49
1,72
Celková prodejní plocha potravin v m2 na 1
obyvatele
0,19
0,39
0,38
133
Zdroj: http://web2.miok.cz/dld/rm/maloobchod05.pdf (pouţito dne 5.5. 2010)
STRATEGIE A MARKETINGOVÁ STRATEGIE
Na obecné úrovni je moņné konstatovat, ņe marketingová strategie respektuje základní zásady
marketingu a vychází z nich, tzn. uvědoměle se orientuje na trh a zákazníka a maximální
uspokojení jeho potřeb při současném posouzení moņností a schopností organizační jednotky
s ohledem na jeho cíle. Konkrétněji lze koncepci marketingové strategie chápat jako

rozhodování o efektivním vynaloņení prostředků (stanovení výńe prostředků a
jejich promyńlená alokace) ve shodě s vytyčenými cíli

vytvoření a udrņení konkurenční výhody na vytipovaných trzích
Je moņné rozlińit tradiční a moderní pojetí strategie a strategického plánování. V souladu
s tradičním pojetím představuje strategie dokument, kde jsou definovány dlouhodobé cíle,
stanoven průběh postupů a operací a alokace zdrojů potřebných pro dosahování vytyčených
cílů. Lze jej chápat jako proces „mysli a pak dělej…“
V moderním pojetí je na strategii pohlíņeno jako na „připravenost na budoucnost“.
Předpokládá se zde znalost změn probíhajících v organizační jednotce i okolí a je vytvořena
taková strategie, která umoņní pruņnou reakci na tyto změny. Tento způsob lze jednoduńe
definovat jako proces „mysli, přesvědč se, hádej se, porovnávej, uč se, dělej….. mysli,
přesvědč se….., atd.“
Z tohoto pojetí vyplývá, ņe strategické řízení je chápáno jako
kontinuální proces.
Přínos strategického plánování moņná nespočívá ani tak ve výsledném plánu jako spíń
v procesu plánování samotném. Ņádný bojový plán nepřeņije první skutečnou bitvu. Vyņaduje
neustálé úpravy podle toho, jak se bitva vyvíjí. Moņná budete muset přestavět své letadlo jeńtě
za letu.
134
Obrázek č. 1. Vztah mezi marketingovým a strategickým plánováním
Oddělení marketingu
Oddělení strategického
plánování
1. Marketingové
informace a doporučení
2. Rozbor strategického
plánování
4. Marketingové plány
3. Schválené obchodní
cíle a zdroje
5. Realizace marketingu
6. Zhodnocení výsledků
Zdroj: KOTLER, P. Marketing management: Analýza, plánování, vyuţití, kontrola. 2. dopl.
vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995, s. 60. ISBN 80-85605-08-2
V rámci moderního pojetí tvorby marketingových strategií nelze určovat směr a vývoj
budoucích činností pouze s ohledem na současné podmínky produktů a trhů. O zákaznících a
jejich potřebách je třeba přemýńlet s ohledem na budoucnost a respektovat skutečnost, ņe se
jejich přání a potřeby mohou měnit. Pro dlouhodobějńí úspěch na trhu jsou nezbytné hledání
nových trņních příleņitostí, nových zákazníků, vyuņití nových technologií, vývoj nových nebo
inovovaných produktů a sluņeb. Krátkozraké chování je v tomto smyslu velice nebezpečné.
Pokud podnik nepředvídá vývoj a změny na trhu a není připraven na ně adekvátně reagovat,
můņe to být pro něj nebezpečné. Proto je strategické marketingové řízení důleņité.
135
Strategický marketingový proces je rozvrņen do 3 etap - viz schéma:
Obrázek č. 2: Strategický marketingový proces
Plánovací etapa
Realizační etapa
Kontrolní etapa
Vlastní realizace
plánu
Měření dosažených
výsledků a srovnání s
plánem
Marketingová
situační analýza
Sestavený
plán
Stanovení cílů a
formulace strategií
Sestavení
marketingového
plánu
Vytvoření
marketingové
organizace
Skutečné
výsledky
Hodnocení, korekce a
využití odchylek
Zpětné vazby
korekce
Zdroj: HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. s. 31.
ISBN 80-7169-996-9.
TRH OBCHODNÍCH CENTER V OSTRAVSKÉM REGIONU A JEHO STRATEGIE
V současné době funguje na území města Ostravy 5 významných obchodních center (viz
tabulka)
136
Tabulka č. 2: Přehled a základní charakteristika obchodních center na území města Ostravy
Obchodní
centrum
Lokace
Prodejní Počet
plocha
obchodů
(m2)
Vlastník
Správce
OC
Futurum
OstravaFifejdy
18700
65
Pradera (GB)
Euro Mall
Centre
Management
Avion
Shopping
park
OstravaZábřeh
63000
117
IKEA (SWE)
IKEA
OC Galerie
OstravaTřebovice
17800
39
Tesco Stores
Tesco Stores
OC Laso
Ostravacentrum
9600
78
Reality
management
Spectrum
stores
OC
Karolina
Moravská
Ostrava
8900
24
Intercora
Intercora
Poslední tři uvedené lze vńak více zařadit mezi retail parky neņ mezi klasická obchodní
centra. Marketingové aktivity a strategie retail parků se lińí od marketingového přístupu
obchodních center. Vedle těchto fungujících obchodních center existuje celá řada projektů na
výstavbu nových obchodních center, které jsou vesměs rozpracována do stadia projektové
dokumentace. Mezi nejvýznamnějńí záměry, které mohou, pokud budou vůbec realizovány,
výrazněji změnit poměry na trhu obchodních center, patří odváņný projekt obchodního a
zábavního centra Nová Karolina v samotném centru města, obchodní centrum Géčko, které
vznikne rozńířením v září 2009 otevřeného hypermarketu Globus v Plesné, Ostrava Retail
Point v bezprostředním sousedství OC Galerie v Třebovicích nebo projekt nákupního centra
na tzv. svinovském platu v sousedství ņelezničního nádraņí. U ņádného z těchto projektů vńak
dodnes nebyla zahájena výstavba. Důvody jsou předevńím finanční (např. u projektu Nová
Karolina není dosud definitivně vyřeńeno financování projektu) nebo problémy s nalezením
nájemců pro nově vzniklé retailové prostory.
137
SPECIFIKA MARKETINGU OC
Marketing jako jedna ze součástí managementu obchodních center můņe být pro
profesionálního marketéra působícího v jiné oblasti neņ marketing obchodních center někdy
poněkud dezorientující. Nejedná se o čistý produktový marketing ani o čistý marketing
sluņeb. Proto i přístup k formulaci a realizaci strategie bude v mnoha oblastech rozdílný.
Z pohledu marketingového mixu je poněkud obtíņněji identifikovatelné, co je vlastně
produktem, co je z hlediska marketingu obchodních center moņné povaņovat za cenu a
cenovou strategii. Také u dalńích dvou „P“ – trņního umístění a propagace je problém s
jednoznačnou identifikací. Důvodem je skutečnost, ņe obchodní centum, i kdyņ se navenek
prezentuje jako jeden subjekt, provádí marketingovou činnost jako sluņbu pro mnoho nájemců
a z velké části i za jejich peníze. Mix nájemců (v marketingové terminologii OC označovaný
pojmem tenant mix) bývá velmi různorodý. Kaņdý nájemce můņe mít své vlastní, často i
různorodé nebo ve srovnání s realizovanou strategií OC nebo oproti jiným nájemcům
protichůdné poņadavky. Výsledná strategie a navrņený marketingový mix je tedy
v marketingové praxi OC větńinou kompromisním řeńením, které bude u některých nájemců
v souladu s jejich potřebami a vlastní strategií a u některých naopak. Jako zcela praktický
příklad lze uvést třeba marketingové aktivity na podporu prodeje konfekčního oblečení nebo
sportovních doplņků (módní přehlídky, sportovní show), které propagují jen určitý druh zboņí
(sportovní, textil) a poněkud „zapomínají“ na ostatní nájemce s jiným sortimentem.
V konečném důsledku vńak díky synergickému efektu, který v rámci obchodních center
funguje, větńinou i těmto „opomenutým“ nájemcům marketingové akce zaměřené na podporu
prodeje jiného sortimentu mohou pomoci zvýńit jejich obraty nebo upevnit informovanost a
povědomí o jejich značce.
Z pohledu marketingu obchodního centra lze v rámci mixu za jednotlivé produkty povaņovat
jednotlivé nájemce, tenant mix pak za produktové portfolio, ostatní prvky mixu se pak do
značné míry odvíjejí od uvedeného tenant mixu.
STRATEGICKÝ MARKETINGOVÝ PLÁN OC
Optimální metodou vyuņívanou pro provádění marketingové situační analýzy je SWOT
analýza. Největńí změnu v rámci jednotlivých částí SWOT ve spojitosti s nástupem
138
ekonomické krize zaznamenala předevńím oblast hrozeb (threats). Zde jsou obsaņeny faktory,
které má OC jen minimální moņnost přímo ovlivnit nebo změnit. Zvolené strategie pak musí
být určeny tak, aby se snaņily těmto faktorům čelit, nikoliv se snaņit je změnit. V rámci
marketingových strategií větńiny obchodních center jsou nastaveny tyto cíle:

Růst obratů nájemců

Nárůst přijmu z pronájmů prostor v OC

Nárůst počtu zákazníků (footfall)

Úspory v provozním rozpočtu

Nárůst počtu zákaznických vozidel

Zkrácení doby útlumu

Průměrná frekvence návńtěv zákazníků v OC

Poņadavky obchodníků na pronájem jednotek v OC

Nárůst návńtěv na webu OC
U některých cílů, které je moņné v rámci marketingové strategie stanovit, můņe být obtíņně
proveditelná a zhodnotitelná jejich měřitelnost. Jako příklad je moņné uvést ukazatel
stanovení celkového absolutního obratu OC, resp. cíleného nárůstu obratu. Při změně
některého nájemce v průběhu plánovaného období, můņe dojít ke značné změně v celkovém
měřenému obratu OC a přitom naprostému zkreslení plánovaného výsledku, který pak nemusí
podávat věrný obraz skutečnosti.
Nejdůleņitějńím aspektem vlastnictví obchodních center je zájem vlastníků o maximalizaci
růstu hodnoty aktiv. Vlastníci vítají cokoli, co umoņní zhodnocení jejich majetku. V tom jsou
zahrnuty příjmy z pronájmů obchodních jednotek, příjmy z pronájmů reklamních ploch a
příjmy z příleņitostných pronájmů (promo akce, příleņitostné prodeje apod.). Proto je zájmem
vlastníků zvyńování atraktivity jejich OC. Čím je pro zákazníka centrum atraktivnějńí, tím je
atraktivnějńí také pro retailera nebo krátkodobého nájemce a je ochoten za poskytnutý
pronájem zaplatit více.
139
Tabulka č. 2. Změny marketingových strategií v návaznosti na hospodářskou recesi
Součást
marketingové
strategie
Nájemci obchodních
jednotek
Před nástupem hospodářské
recese
Značný zájem o pronájmy
prostor
Stabilita obratů
Příleţitostní nájemci
V období hospodářské recese
Pokles poptávky po prostorách v OC
Obtíņné podmínky pro sestavení
optimálního teant mixu
Ochota platit i relativně vysoké
nájmy
Poklesy obratu u zbytných produktů
Velký zájem o krátkodobé
pronájmy za účelem promo
Pokles zájmu o tento typ pronájmu
(promo akce)
Vysoké ceny a příjmy
z krátkodobých pronájmů
Zvýńení zájmu o krátkodobý pronájem
za účelem prodeje
Nutnost změny přístupu k zájemcům o
prostory, pobídky, slevy na nájemném,
opční dohody
Sníņení nájmu resp. nulový nájem za
kvalitní promo akce, které zviditelní OC
a přilákají zákazníka
Zákazníci
Vysoce konzumní kupní
chování
Vyńńí sklon k nákupu luxusního
zboņí a značek
Vysoká míra nákupů na dluh
(splátkový prodej, úvěrové
financování
Vysoká loajalita zákazníků
Omezení nákupu zbytného zboņí
Sníņení kupní síly zákazníků
Pokles návńtěvnosti OC – průměrně o
10% (př. OC AVION dříve 10 mil.
zákazníků ročně)
Výrazné výkyvy návńtěvnosti
v návaznosti na výplatní termíny
Preference levnějńího zboņí
Nákup prostřednictvím internetu
Výrazné sníņení loajality zákazníků,
fluktuace
ZÁVĚR
V návaznosti na hospodářskou recesi, rostoucí nezaměstnanost a pokles příjmu obyvatel, není
situace obchodních center jednoduchá. Management center musí zaujmout nové postoje
k obchodníkům – nájemcům center a volit nové strategie pro naplņování cílů. Marketingové
140
strategie by měly hledat cesty k jedinečnosti a odlińení obchodního centra od konkurenčních.
Cesta napodobování strategií jiných OC není strategií a jen těņko povede k úspěchu. Na jiņ
dnes velmi naplněném trhu obchodních center v rámci Ostravy bude v období ekonomické
krize efektivnějńí preferovat strategie udrņení stávajících zákazníků neņ agresivní strategie
zaměřené k eliminaci vlivu konkurenčních center. Větńí ńanci na úspěch mají OC, která jsou
schopna nejvíce uspokojit zákazníka – nejen vhodně sestaveným mixem obchodů a značek,
ale předevńím přístupem k zákazníkovi, nabídkou podpůrných sluņeb a vstřícným jednáním.
Potenciálem úspěchu bude vyuņití nových moderních trendů marketingových strategií.
PRAŅSKÁ, L., JINDRA, J., Obchodní podnikání. Praha: Management Press, s. r. o., 2002.
ISBN 80-7261-059-7
KOTLER, P. Marketing manaagement : Analýza, plánování, vyuţití, kontrola. Václav
Dolanský. 2. dopl. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 789 s. ISBN 80-85605-08-2.
HORÁKOVÁ, H. Strategický marketing. Ńárka Viewegová. 1. vyd. Praha : Grada Publishing,
2001. 152 s. ISBN 80-7169-996-9.
Recese a změna spotřebitelského chování. Brands & Stories : Odborný časopis o značkách,
konceptech obchodů a in-store komunikaci. 2009, č. 1
141
DISKUSE
RECENZE KNIHY: PETŘÍKOVÁ, P. A KOL. MODERNÍ MANAGEMENT
ZNALOSTÍ (PRINCIPY, PROCESY, PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE). PRAHA:
PROFESSIONAL PUBLISHING, 2010, 323 S.
ISBN 978-80-7431-011-9.
Ivo Formánek
V březnu 2010 vydalo nakladatelství Professional Publishing velmi zajímavou knihu:
Petříková, P. a kol. Moderní management znalostí (principy, procesy, příklady dobré praxe).
Praha: Professional Publishing, 2010, 323 s. ISBN 978-80-7431-011-9. Protoņe nás kniha
zaujala a myslíme si, ņe by mohla zajímat i studenty a ostatní pracovníky VŃP, a.s.,
předkládáme její stručnou recenzi.
Knihu napsal tým renomovaných autorů (uvádíme dle abecedního pořadí): Ing. Dana
Drábová, Ph.D.; Ing. Hana Krbcová; prof. Ing. Jaroslav Nenadál, CSc.; prof. Ing Petřiková,
CSc.; JUDr. Martin Roman; doc. Ing. Jana Ńvarcová, Ph.D.; Ing. Alan Vápeníček, CSc.; prof.
Ing. Milan Zelený, CSc. Významný podíl na knize má i tým 11 expertů firmy ČEZ, který je
spoluautorem kapitol pod názvem „ Jak to dělá ČEZ“.
Účelem knihy je nabídnout čtenáři komplexní informaci o problematice managementu
znalostí (angl. knowledge management). Management znalostí je v současné tobě vysoce
aktuální a hojně diskutované téma v mnoha českých i nadnárodních firmách. Firmy, které
dnes chtějí uspět v podmínkách turbulentního a stále méně předvídatelného ekonomického a
politického vývoje, v podmínkách stále sílící aņ nepřátelské hyperkonkurence, musí – v
porovnání s minulostí – podstatně lépe vyuņívat informací a znalostí lidí, kteří ve firmách
pracují. A jak tyto informace efektivně získávat, jak je správným způsobem ve firmách sdílet,
jak je účinně vyuņívat a chránit, to vńe je předmětem zájmu managementu znalostí.
Management znalostí se tak stává nedílnou a velmi důleņitou součástí manaņerských znalostí
a dovedností současných manaņerů.
Recenzovaná kniha prezentuje management znalostí zároveņ jako odbornou disciplínu, pro
kterou vytváří – do jisté míry – i teoretický základ. Na knize je rovněņ velmi cenné, ņe čtenáři
umoņņuje „nakouknout do kuchyně“ firmy ČEZ. Zkuńenosti a metody firmy ČEZ jsou o to
142
cennějńí, ņe se jedná o firmu, která při aplikaci svých procesů musí respektovat i národní
specifika zahraničních partnerů a zákazníků. To vńe má vliv i na firemní kulturu společnosti
ČEZ.
Recenzovaná kniha je zároveņ příkladnou ukázkou toho, jak by odborné knihy pro odbornou
veřejnost měly vypadat. Náplní jednotlivých kapitol je nejen teoretický výklad dané
problematiky, ale i praktické příklady, které názorně dokumentují aplikaci teoretických
závěrů v praxi. Praktické příklady tak pro čtenáře představují velmi vhodný a uņitečný návod
a inspiraci.
Kniha je rozdělena do 12 kapitol (včetně úvodu a závěru). Jednotlivé kapitoly jsou řazeny
logicky a přehledně, coņ usnadņuje práci s textem.
Úvodní kapitola (Roman, M.; celkem 4 s.) objasņuje cíl a význam knihy. Kapitola 1
(Petřiková, R.; celkem 28 s.) rozebírá význam znalostního managementu v současném
podnikovém řízení. Kapitola 2 (Nenadál, J.- Roman, M.; celkem 32 s.) charakterizuje přechod
ke znalostní organizaci. Kapitola 3 (Nenadál, J. - Roman, M.; celkem 32 s.) se věnuje
znalostnímu managementu jako základnímu atributu dokumentů v oblasti řízení. Kapitola 4
(Petřiková, R. - Roman, M.; celkem 22 s.) se zabývá problematikou znalostí a managementu
znalostí. Problematiku přístupu k managementu znalostí lze najít v kapitole 5 (Vápeníček, A.
- Roman, M.; celkem 30 s.). Kapitola 6 (Ńvarcová, J. – Drábová, D.; celkem 24 s.) je
věnována faktorům úspěchu v oblasti managementu znalostí. Znalostmi (znalostmi jako
aktivy) a metodami a modely jejich hodnocení se zabývá kapitola 7 (Ńvarcová, J. - Roman,
M.; celkem 42 s.). V kapitole 8 (Vápeníček, A. - Roman, M.; celkem 28 s.) jsou uvedeny
základní předpoklady úspěńné implementace managementu znalostí. Efektivní management
znalostí je náplní kapitoly 9 (Ńvarcová, J. - Roman, M.; celkem 28 s.). Zamyńlení nad postkrizovou společností najdeme v kapitole 10 (Zelený, M.; celkem 22 s.). Závěrečná kapitola
(Petřiková, R.; celkem 1 s.) pak obsah knihy stručně shrnuje a hodnotí. Nedílnou součástí
knihy je i obsáhlý seznam pouņité a doporučené literatury, seznam pojmů a pouņitých zkratek
a relativně podrobný rejstřík. Velmi zajímavé je i podrobné představení jednotlivých autorů
na konci knihy.
Kniha obsahuje celou řadu nesmírně zajímavých myńlenek, které zasluhují hlubńí zamyńlení.
Na knize je rovněņ cenné i to, ņe mnoho myńlenek a tvrzení uvádí v souvislostech.
143
Kniha byla vydána jako „paperback“ a obsahuje celou řadu názorných tabulek, obrázků a
forografií.
Závěrem lze konstatovat, ņe knihu by si měli přečíst vńichni ti, kteří mají zájem o moderní
metody managementu. Knihu lze rovněņ doporučit vńem studentům ekonomických ńkol a
fakult.
144

I. Formánek: VÁŅENÍ ČTENÁŘI 4 • L. Švajdová, Š. Vilamová, M

Transkript

Podobné dokumenty

from diakonickyinstitut.cz

Sborník ke stažení - Konference

Sbornik - FP|Katedra geografie

2010 - Kronika města Havířova

Marek Hlavica: Performační studia - RTDS uvádí…

12_11 Free time