Jak postavili - Extra Publishing

Komentáře

Transkript

Jak postavili - Extra Publishing
100+1
~ Od roku 1964 - 49. ročník ~
Jen
29,
90
Kč
19/2011
2/2012
Věčný
poutník
Havlasa
zahraniční zajímavost
„Účel stavby
+ Archeolog:
se asi nikdy nedozvíme”
Jak postavili
Stonehenge?
Zápisník zpravodajů
Zrod Napoleonovy kolínské
Teleskopický obr
Největší dalekohled světa
Kouzlo zabijačky
Jak vznikají pochoutky
29,90 Kč, na Slovensku: 1,79 €
Pravěcí stavitelé vezli kameny
stovky kilometrů. Jak to dokázali?
Co si myslí šimpanzi > Nejmladší africký stát > Vědecké průlomy roku 2011> Slavní padělatelé uměleckých
děl > Co všechno je možné recyklovat > Největší parní lokomotivy světa > Komu se říkalo haur > Putování po
Srí Lance > Umělá fotosyntéza > Odkud vane vítr
Nový speciál 100+1
MALÝ ATLAS SVĚTA
Hledejte ve vaší trafice
2/2012
Vážení čtenáři,
Srí Lanka
když dojde na
Stonehenge,
obvykle vás napadnou hned dvě
otázky: „Jak to
proboha stavěli?“
a „K čemu to bylo
dobré?“ Samozřejmě nebudete
první ani poslední. Na knižním serveru Amazon si
můžete koupit ne méně než 977 knih,
které se na to zeptají za vás, a pokud
vás neuspokojí ani takto získané informace, můžete dále čerpat z 21 200 000
internetových odkazů.
Není asi překvapením, že většina
věcí, které se zde dočtete, vychází
z čistých spekulací. Jak říká archeolog
Martin Hložek (v tomto čísle s ním
přinášíme rozhovor): dokud nebudeme
umět cestovat v čase, o způsobu, jakým
bylo Stonehenge postaveno, se asi
nedozvíme.
Americký nadšenec a inženýr v důchodu Wallace T. Wallington je přesto
přesvědčený, že na záhadný způsob
přenosu megalitů přišel. Pomocí pák
a převažování dokáže sám dostat
mnohatunový blok do vzpřímené
polohy. Samozřejmě, používá své
moderní vzdělání a hladké plochy tam,
kde pravěcí stavitelé zápasili s kopci
a bažinami. Ale když to dokázal on,
proč ne naši předci?
Pravý účel výstavby Stonehenge
může být zastřený tím, že obrovský
kamenný kruh existuje již tisíce let
a za tu dobu se museli okolo žijící lidé
a jejich kultury mnohokrát vystřídat.
Bylo to pohřebiště? Observatoř? Nebo
snad „lázně“? Možná, že všechno
dohromady. Jen v různých časových
obdobích.
S jistotou můžeme říct, že tato
megalitická stavba musela být ve své
době něco unikátního, co až magicky
přitahovalo lidi z celé Evropy – jakási Eiffelova věž pravěku. Výzkumy
v posledních pěti letech dokázaly,
že množství lidí pohřbených v okolí
Salisburské pláně zde nikdy nežilo.
Někteří pocházeli ze severu, jiní z oblasti Středomoří, vždy však šlo o lidi se
slušným společenským postavením jejich hroby z rané doby bronzové patří
k vůbec nejbohatším v okolí. Zjevně
šlo o první evropské „turisty“. A to
je něco, co nám do představy pravěku tak úplně nepasuje... Ale možná
se ještě dočkáme dalších překvapení,
kdo ví?
Za celou redakci přeje
příjemné čtení
David Bimka, šéfredaktor
44
100+1
Papež je dle katolického učení
1. zástupcem (náměstkem)
Ježíše Krista, 2. nástupcem svatého
apoštola Petra a – pozor – 3. je
neodvolatelný!
Raven Crom
a to jako někdo neví? :)
Vašík Pašík
Moc se stydím, nevěděl jsem.
Házení mincí do kašen/
fontán – tradice starší 2
000 let. Staří Řekové si tak snažili
naklonit bohy, resp. platili roční
poplatek bohům moře.
Blanka Kameníková
100+1 je super, okamžitě si ji
objednávám!!!!
Sama kniha Guinnessovy
světové rekordy drží světový
rekord jako každoročně nejprodávanější kniha na světě. Kromě Bible.
Teleportace: okamžité
přemístění objektu, při kt. je
místo předmětu přenášena informace o něm a dle ní je pak v cíli stejný
předmět vytvořen.
Denně dávka zajímavostí na:
www.facebook.com/stoplusjednicka
Země Buddhy, opic a bezpočtu čajových
plantáží láká turisty na výtečnou
kuchyni a přátelské chování domorodců
100+1 2/2012
3
100+1
obsah
obsah 2/2012
43
HISTORIE
Kamenné
mystérium
12
Jak se stavěl prehistorický monument
Stonehenge
28
Zapomenutý
světoběžník
34
Když Picasso
není Picassem
Životní příběh cestovatele Jana Havlasy zná
jen málokdo
Historie nejslavnějších
padělatelů uměleckých
děl
V určitých situacích dokážou šimpanzi reagovat
stejně, jako tříleté děti
VĚDA A TECHNIKA
Vědecké průlomy 2011
20
48
4
Loňský rok přinesl zásadní objevy na poli
fyziky, informatiky i lékařství
Vesmírné „oko”
100+1 2/2012
Kam až dohlédneme největším teleskopem
světa?
52
Jižní Súdán získal samostatnost teprve
nedávno a jeho bohatá ropná naleziště
mu dávají perspektivu budoucí prosperity
100+1
obsah 2/2012
SVĚT KOLEM NÁS
Vykrmit, zabít,
sníst
Zabijačka je rituál
s mnoha důležitými
pravidly
58
Nejbizarnější
recyklace
60
Královny na
páru
18
Recyklovat a znovu využít lze například moč,
výkaly, vlasy i sperma
Největší parní lokomotivy světa podávaly
extrémní výkony
Do deseti let by měl být dokončen největší vesmírný dalekohled, jaký kdy byl vyroben
ZÁPISNÍK ZZ
Město dervišů
40
41
Co psala 100+1 zahraniční zajímavost, č. 18, roč. 9 (1972)
Díky článku National Geographic
se čtenáři první poprázdninové
stoplusjedničky z roku 1972
dozvěděli o archeologických
objevech v Afrodisiadě, zříceninách antického města v dnešní
turecké Anatolii. Na bývalém
městském tržišti archeologové
objevili fragmenty kamenných desek, a když je sestavili dohromady, zjistili, že šlo
o ceník s úředně stanovenými cenami.
V ceníku nazvaném Diokleciánův, podle
vládnoucího císaře, jsou ceny vyjádřeny v denárech. V roce 301 začala
ohrožovat celé hospodářství římského
impéria silná inflace. Císař Dioklecián
čelil situaci zmrazením veškerých cen.
Článek uvádí podrobnosti z antického
života a osudu města Afrodisias, kromě
toho zde najdeme podrobný zrekonstruovaný plán města a pohled na
ruiny antického divadla, určeného pro
7 000 diváků.
Reportáž převzatá z pařížského L´Expressu se dívá kriticky přes
kanál. Věnuje se „nové terapii starých
neřestí”. Své výpovědi přináší členové
britského spolku Gamblers Anonymous,
spolku anonyních hráčů. V sále anglikánské církve dochází jedenkrát týdně
k terapiím, v nichž se jeden z gamblerů
zpovídá ze svého neřestného, mnohdy
až kriminálního způsobu života. Členy
spolku jsou například bankovní úředník,
bývalý majitel obchodu, plastický
chirurg, ale i aristokrat. Ve Velké Británii
je podle oficiálních statistik 40 000
mužů a 1 000 žen notorickými hráči.
Ve skutečnosti určitě více. Reverend
Moody uvádí, že v celé zemi je 16 000
sázkových kanceláří.
Zajímavý článek, převzatý z moskevského deníku Kom-
somolskaja Pravda, ukazuje, jak se už
v šedesátých letech řešil problém
s klíšťovou encefalitidou. Vakcínu
objevili vědci z Ťumeňského krajského
ústavu infekční patologie. Impulsem
k výzkumům byl častý výskyt této nemoci na Sibiři a Dálném východě. Tam
byli touto zákeřnou chorobou napadání
lidé, pracující na těžbě nerostného
bohatství.
Science and Public Affairs,
chicagský časopis, položil několik
zajímavých otázek profesorovi J. V.
Smithovi z oddělení geofyzikálních
věd na Chicagské univerzitě. Profesor
Smith se zabýval zkoumáním materiálů, pořízených na Měsíci. Zajímavostí
jsou vzorky, které v měsíčních mořích
pořídily kosmické výpravy Apollo 11
a 12 a sovětská Luna 16. Dle zjištění
všechny tři moře obsahují čedičové horniny, což dokazuje, že moře na Měsíci
byly pokryty tekutou hmotou o vysoké
teplotě cca 1 200 °C. Podle Smithe šlo
patrně o opakované výtoky lávy. Podobné vrstvy hornin můžeme najít i na
Zemi, například na Islandu.
I na počátku sedmdesátých let byla
tradicí ve stoplusjedničce výtvarně
zpracovaná obálka: V tomto čísle s koláží od (v lednu 2011 zesnulé) ilustrátorky a malířky Aleny
Dostálové, která
vyplňuje jak titulní,
tak zadní stranu
magazínu 100+1 zz.
Jak se žije v nábožensky zapáleném
tureckém měste
Zrození kolínské
Záhy po svém vynalezení se stala žádanou
mezi panovníky
Vybrala:
Gabriela
Imreczeová
100+1 2/2012
FOTO: Shutterstock
38
100+1 před… 40 lety
5
100+1
Velká zimní soutěž
velká zimní soutěž
Probíhá na 3 kola ve 100+1 číslo 1, 2 (toto vydání) a 3/2012
SPECIÁLNÍ CENA
1. cena
letecký zájezd do Řecka v hodnotě
40 200 Kč od cestovní kanceláře VTT –
specialisté na Řecko a Kypr, www.vtt.cz
hotel GOUVES MAYA RESORT, kat.
B - 3+*, ostrov Kréta, letovisko Gouves, all
inclusive pro 2 osoby!, termín 28. 9.–9. 10. 2012, tj. 12 dnů,
11 nocí, 11× all inclusive, navíc ZDARMA návštěva vodního
parku WATERCITY ve vesnici ANOPOLIS, www.watercity.gr
skútr Yuki 50 Shotgun
www.yuki.cz
2. cena
designový notebook/netbook HP Mini
Vivienne Tam v hodnotě 11 363 Kč, www.hp.cz
3 × 3. cena
3× digitální fotoaparát BenQ GH 600
s vysoce kvalitním objektivem s optickým
zoomem, www.benq.cz
4. cena
Otázky 2. kola
víkendový pobyt ve welness parku
Tatralandia na Slovensku, na 2 noci,
pro 4 osoby, se vstupy do aquaparku,
www.tatralandia.sk
1. Jižní Súdán se po desetiletích válek
osamostatnil. Ve kterém roce si obyvatelé Jižního Súdánu vybrali v referendu
samostatnost?
a) 2010
b) 2011
c) 2012
2. Jan Havlasa byl nejen významným českým prozaikem, diplomatem
a vlastencem, ale řadil se vedle Holuba
a Náprstka mezi nejvýznamnější české
cestovatele. Ve kterém roce a kam se
vydal Jan Havlasa na svou první zahraniční výpravu?
a) v roce 1904 do Ameriky
b) v roce 1920 do Asie
c) v roce 1912 do Afriky
3. Guinessova kniha čítá tisíce rekordů, kterých se člověku podařilo dosáhnout. Kromě
dechberoucích výkonů zahrnuje i takové
rekordy, o jejichž zdolání by obyčejného smrtelníka nenapadlo ani přemýšlet. Takovým
rekordem je i vyšperkované tělo rekordmanky
Elaine Davidson. Kolik kusů piercingu do
letošního února tato Brazilanka nasbírala?
a) cca 5 000
b) cca 8 000
c) cca 7 000
Odpovídejte:
1. na webu www.stoplusjednicka.cz
2. e-mailem: [email protected]
3. zasláním kuponu poštou – bude otištěn za všechna 3 kola najednou ve 100+1 číslo 3/2012
6
100+1 1/2012
100+1
velká zimní soutěž
3× ŠANCE NA VÝHRU!
SPECIÁLNÍ CENA bude slosována na závěr ze všech došlých (i nesprávných) odpovědí
HLAVNÍ CENY vylosujeme také na závěr soutěže, do losování budou zahrnuti všichni čtenáři, kteří nám pošlou
správné odpovědi VE VŠECH TŘECH KOLECH soutěže (identifikátor je e-mailová adresa)
+ navíc CENU KOLA slosujeme v každém kole ze všech došlých (i nesprávných) odpovědí
5. cena
10. cena
multifunkční tiskárna, kopírka
a skener Brother DCPJ925DW
v hodnotě 4 000 Kč,
www.brother.cz
hračka – kocour Matvey
od Plysak.cz,
www.plysak.cz
4 × 6. cena
2 × 11. cena
4× voucher na ubytování pro 2 osoby
v HOTELU**** BABYLON v Liberci, v ceně
voucheru je vstup do AQUAPARKU,
iQPARKU i LUNAPARKU Centra Babylon
v den příjezdu i odjezdu,
www.BabylonLiberec.cz
2× „notebook”
s čokoládovou
klávesnicí od
čokoládoven Fikar,
www.fikar.cz
7. cena
kosmetický balíček
Oriflame Swedish
Spa v hodnotě
3 000 Kč obsahující
14 produktů
www.oriflame.cz
2 × 12. cena
2× hračka – létající talíř Tosy AFO,
www.iafo.cz
3 × 13. cena
3 × 8. cena
3× předplatné dětského časopisu
Časostroj,, každé včetně 2 skvělých knih,
www.epublishing.cz/casostroj
3× prémiové krmivo pro zvířata od
belgického výrobce Versele-Laga dle
vlastního výběru v hodnotě 1 000 Kč
(psi, kočky, ptáci a další zvířata),
www.versele-laga.com
+ CENA KOLA
roční předplatné časopisu
Časostroj v hodnotě 650 Kč
+ navíc 2 knihy v hodnotě až
1 047 Kč jako BONUS!
www.epublishing.cz
9. cena
parfém Dior Jadore EDP 75ml od Parfem.cz,
www.parfem.cz
4. Americkým vědcům ze Střediska pro
pobřežní a námořní kartografii (CCOM)
se podařilo změřit nejhlubší místo na
zemském povrchu. Leží téměř jedenáct
kilometrů pod hladinou moře. Ve kterém oceánu se toto místo nachází?
a) v Pacifickém
b) v Atlantickém
c) v Indickém
5. Během deseti let má být dokončena
výstavba největšího dalekohledu světa,
který několikanásobně předčí kvality
všech současných teleskopů. Jak se
tento dalekohled bude jmenovat?
6. A na závěr ještě jedna z oblasti rekordů. Jak již bylo řečeno výše, Guinessova
kniha čítá tisíce rekordů, kterých se kdy
člověku podařilo dosáhnout. Víte ale,
podle čeho je tato kniha pojmenována?
a) E-ELT
b) GTC
c) HET
a) podle belgické čokoládovny
b) podle dublinského pivovaru
c) podle francouzského vinařství
Na otázky 1. kola soutěže můžete stále odpovídat na www.stoplusjednicka.cz
Podmínky a pravidla: Soutěž probíhá od 21. 12. 2011 do 15. 2 .2012, soutěžní otázky budou otisknuty ve vydáních 100+1 číslo 1, 2, 3/2012 a zveřejněny na webu. Platí
pravidlo, že jedna fyzická osoba a jedna e-mailová adresa může soutěžit v jednom kole pouze jedenkrát. Výhry se slosují nejpozději po skončení soutěže tak, jak je uvedeno v inzerátu ze všech správných, případně ze všech došlých odpovědí; v případě „ceny kola“ poté, co vyjde následující číslo a zveřejní ob-číslo; celkoví výherci budou zveřejněni ve 100+1
číslo 5/2012. Pořadatel si vyhrazuje právo s konečnou platností rozhodovat o vítězi a o správnosti odpovědi na otázku, výhry nelze vymáhat soudně a nelze vyplatit v hotovosti.
Pořadatelem soutěže je Extra Publishing, s. r. o. Odesláním odpovědi výslovně souhlasíte s tím, že pořadatel soutěže, obchodní firma Extra Publishing, s.r.o., Bubeníčkova 9, 602 00
Brno, IČ: 27689247, DIČ: CZ27689247, může využít vámi poskytnuté osobní údaje: jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám,
a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytování osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2005 sb. Kdykoliv po
vašem odmítnutí vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky. Soutěže se mohou zúčastnit i slovenští čtenáři, předání výher však vždy proběhne
zasláním na adresu v ČR, případně osobním předáním v sídle pořadatele nebo dodavatele výhry (dle volby pořadatele).
100+1 1/2012
7
Obrazem
Černý Ježíš Nazaretský
Náboženská extáze v Manile
Několik milionů filipínských křesťanů
se v prvním lednovém týdnu zúčastnilo v Manile tradičního každoročního
pochodu k uctění Černého Ježíše Nazaretského. Průvod z Rizal parku, nesoucí
uctívanou Ježíšovu sochu ulicemi fili-
8
100+1 2/2012
pínské metropole, hlídalo mimořádné
množství policistů. Filipínský prezident
Benigno Aquino III. totiž účastníky
tohoto emotivního rituálu varoval,
že by na ně mohli zaútočit teroristé.
K žádnému útoku však nedošlo.
FOTO: AP Photo/Aaron Favila
PŘIPRAVIL: Richard Guryča
Černý Ježíš Nazaretský
OBRAZEM
Manila
100+1 2/2012
9
Obrazem
Kosmická růže
10
100+1 2/2012
OBRAZEM
Neobvyklý pohled nabízí Hubblův vesmírný teleskop. Tak trochu jako scéna
ze slavného románu Malý princ působí
střet dvou galaxií kolektivně pojmenovaných Arp 273, které svojí interakcí
vytváří dojem obrovité růže. Disk horní
galaxie je roztažený kvůli gravitačnímu
vlivu svého menšího souputníka. Modrá
světla okolo hlavního disku jsou shluky
mimořádně žhavých mladých hvězd,
které vydávají jasné ultrafialové světlo.
Malý společník tvořící „stonek” růže
vykazuje ve svém jádru velmi intenzivní procesy vedoucí k tvorbě nových
hvězd, což možná zapříčinila kolize s
„růží”. Obě dvě tělesa se nyní střetávají v gigantické srážce a procházejí
jedno druhým.
100+1 2/2012
FOTO: Nasa, Esa
Kosmická růže
PŘIPRAVIL: Richard Guryča
Kosmická růže
11
STONEHENGE
tajemství stavby monumentu
Svědek tisíců let
Bylo vztyčování a přeskládávání kamenů
dlouhodobý úmorný proces trvající staletí?
Vědci jsou přesvědčení, že ne. Struktura byla
během asi 1 500 let několikrát přestavěna,
práce však trvala vždy jen krátkou
dobu a mezi jednotlivými etapami vždy
následovalo několik staletí klidu.
Stonehenge
Londýn
Pohřebiště
nebo něco víc?
Stonehenge, které se nachází na Salisburské pláni (vzdálené asi 13 kilometrů
od města Salisbury, hrabství Wiltshire),
bylo kultovním místem už v roce 8000
př.n.l. Archeologové odkryli asi dvě stě
metrů od současného místa zbytky dřevěných monumentů, které zde postavili
pravěcí lovci a sběrači, což bylo pro
jejich kulturu velmi neobvyklé a v celé
12
100+1 2/2012
západní Evropě neexistuje podobný
příklad. Po loveckých kulturách bylo
nalezeno sedmnáct velkých pohřebních
mohyl.
Někdy v roce 5000 př. n. l. byl vyhlouben okrouhlý příkop o průměru asi sto
metrů, který pravděpodobně obsahoval
menší kameny. Okolo se našlo množství spálených kostí, z nichž většina
patřila mužům. Šlo zřejmě o významné
hlavy společenstva, náčelníky a šamany. Pohřbíváni zde ale byli lidé z celé
Evropy – jeden z nejhonosnějších nalezených hrobů patřil muži původem z Alp
(takzvaný lučištník z Amesbury) nebo
chlapci z oblasti Středomoří. „Opravdu”
stavět se začalo až někdy v roce 3200
př. n. l. Během staletí přibývaly další
kameny. Vědci rozlišují několik etap, během kterých byly přidávány nové a nové
prvky současně s tím, jak přicházely
nové kultury a měnily se společenské
hierarchie. Poslední změny a přestavby
proběhly okolo roku 1500 př. n. l.
STONEHENGE
tajemství stavby monumentu
Co najdete
ve Stonehenge
Modré kameny
Modré kameny (označované tak
kvůli svému odstínu) uvnitř kruhu
nahradily okolo roku 2200 př. n. l.
jiné, které zde stály už asi tisíc let.
Každý váží čtyři až šest tun a pocházejí z welšského lomu vzdáleného
260 kilometrů. Okolo roku 1500 byly
sestaveny do dnešní podoby dvou
kruhů.
Oltářní kámen
Kámen patří k nejstarším částem
památky (byl instalován asi v roce
3000 př. n. l.). Někteří vědci si myslí,
že původně stál vztyčený a až později
byl uložen naplocho.
FOTO: Wikipedia
Vnější kruh
Kruh vznikl během nejvíce horečnaté stavební činnosti okolo roku
2600 př. n. l. Pravděpodobně byl
vztyčen společně s trility. Kruh byl
sestaven z tvrdého pískovce, který byl
opracován až na místě.
PŘIPRAVIL: David Bimka
Podkova z trilitů
Trility sestávají ze dvou mohutných
kamenů a překladu. Je to největší
část monumentu, některé dosahují
výšky osmi metrů a váží až padesát
tun. Není jisté, jestli je tvar podkovy
původní, jeden z trilitů mohl zmizet
během římské okupace Británie.
Pocházejí z Marlborough Downs asi
40 kilometrů severně od Stonehenge.
100+1 2/2012
13
ZÁHADA
jak se stavěl Stonehenge
Kamenné mystérium
autor
Richard Guryča
Nejslavnější megalitický monument světa zůstává i přes všechny
pokusy o vysvětlení jeho vzniku a účelu zahalen tajemstvím. Více
než pět tisíc let stará stavba z pískovcových bloků svými rozměry
i atmosférou doslova bere dech
S
tonehenge fascinoval příchozí
poutníky i učence své doby
po celá staletí. První pokusy
o vysvětlení účelu této předvěké svatyně
se objevily už v sedmnáctém století.
Tehdejší badatel John Aubrey upozornil
i na existenci šestapadesáti mělkých pohřebních jam, které zvnějšku obklopovaly kamenné kruhy.
Monument se nachází na pláni
zhruba třináct kilometrů od jihoanglického města Salisbury. Soubor
kamenů tvoří kvádry pískovce s příměsí
modré skalice a pětatřicet takzvaných
trilitů. To jsou útvary, sestávající ze dvou
svislých pískovcových bloků spojených
vodorovným překladem.
V osmnáctém století si někteří badatelé povšimli existujícího vztahu mezi
uspořádáním kamenů a fázemi měsíčního a slunečního cyklu. Zrodila se teorie
o Stonehenge coby předvěké observatoři a tuto hypotézu podpořil na začát-
Pravda pod zemí
Archeologové však na podobné závěry
pohlíželi skepticky a snažili se rekonPři starších archeologických
výzkumech se ještě mohlo kameny
manipulovat
100+1 2/2012
struovat neznámý příběh Stonehenge
zkoumáním nálezů, odkrytých při vykopávkách. Souvislý výzkum památníku
probíhal především v první polovině
dvacátého století a jeho poslední etapa
byla završena v roce 2008.
Radiokarbonová metoda vyloučila
možnost, že by Stonehenge postavili
Druidové
ku dvacátého století i britský astronom
Norman Lockyer. Ten upozornil, že
osa stavby směřuje k místu, kde vychází
slunce v den letního slunovratu. Rovněž
britský astronom Gerald Hawkins pak
v šedesátých letech minulého století
došel k závěru, že umístění kamenů
i hrobových jam souvisí s hlavními
daty slunečního i měsíčního kalendáře.
Vyslovil myšlenku, že Stonehenge
nebylo jen observatoří, ale i jakýmsi
počítačem, který umožňoval například
předpověď zatmění.
14
Megalitický monument působí
svými rozměry a majestátností
ohromujícím dojmem i po tisících let
své existence
První arecheologické průzkumy
odhalily na místě lidské, ale i zvířecí
pozůstatky či zlomky keramických střepů. Přímo pod kameny bylo nalezeno
množství artefaktů, ovšem až jejich
pozdější analýzy odhalily mnohé
omyly v závěrech archeologů, kteří
je v první polovině dvacátého století
zpod kamenů vyzvedávali. Převratným
zjištěním, které umožnila až radiokarbonová metoda, byl závěr, že Stonehenge
je oproti původním domněnkám
mnohem starší. Vzniklo před více než
pěti tisíci lety. Radiokarbonová metoda
vyloučila možnost, že by Stonehenge
postavili keltští Druidové.
Označení Stonehenge za druidskou
svatyni bylo původně jedním z nejčastěji uváděných vysvětlení kamenného
mystéria na salisburské planině. Datace
ZÁHADA
jak se stavěl Stonehenge
nalezených předmětů to však popřela, stejně jako možnost, že by obří
kameny vztyčili Římané. Za nejpravděpodobnější stavitele Stonehenge je tedy
možné považovat starověké Brity, dávné
farmáře a pastevce z přelomu doby
kamenné a doby bronzové. O jejich
způsobu života se toho příliš neví, lze
však předpokládat, že žili ve velmi primitivních podmínkách, doslova z ruky
do úst. Představa, že by byli zároveň
původci tohoto skvělého inženýrského
díla, je přinejmenším zvláštní.
Jak stavěli?
Na otázku, jak se stavěl Stonehenge,
dosud neexistuje jednoznačná odpověď.
Experimentální archeologie se však
přiklání k závěru, že nejde o žádnou
záhadu. Je přinejmenším několik
způsobů, jak mohly být obří kamenné bloky přemísťovány a vztyčovány.
Experimenty s dřevěným lešením a použitím nakloněných rovin prokázaly,
že lze usadit a vztyčit i padesátitunové
pískovcové bloky a upevnit na jejich
vrchol vodorovné kameny podobně
gigantických rozměrů a hmotnosti.
Existuje například možnost, že skupiny dělníků pomocí provazů zvedaly
kvádry do svislé polohy tažením přes
dřevěné „kozy“. Vodorovné bloky pak
kladli stavitelé na dvojice svislých tak,
že je vyzvedli na rampy a postupně
přesunuli na hlavice kvádrů.
V roce 2003 předvedl amatérský
vědec Wally Wallingnton pokus, který
přítomným divákům a později i stonehengeským badatelům vyrazil dech.
Wallington demonstroval, že pilíře
Stonehenge mohl s pomocí tehdy
dostupné techniky vztyčit pouze jeden
člověk. Použil k tomu velmi promyšlený, nicméně poměrně jednoduchý systém pák, závaží a klínů, s jejichž pomocí
dokázal betonovou repliku kamenného
kvádru nejen přemísťovat, otáčet kolem
její osy a podle potřeby naklánět, ale
i vztyčit do připravené základové jámy.
Vyvinul technologii, která umožňovala přesun pětitunového betonového bloku rychlostí zhruba dvě stě
metrů za hodinu s pomocí síly jednoho
člověka a primitivních pomůcek. Tesař
z amerického Michiganu se zabývá
dávnými stavebními technologiemi už
Dobová rytina dokumentuje, že
Stonehenge lákal návštěvníky už ve
středověku a raném nověku
téměř čtyřicet let a kromě „receptu“ na
stavbu Stonehenge přispěl řadou poznatků například i k výzkumům technologií
stavby egyptských pyramid.
Richard Smailes z Floridské univerzity se na základě dostupných údajů
domnívá, že Stonehenge stavěly asi tři
stovky lidí. Podle výpočtů ovšem zpracování a stavba více než tisíce pěti set tun
kamenného materiálu trvala pouhých
dva a půl až tři roky, pokud by v tomto
počtu pracovali na místě nepřetržitě.
Jako v době bronzové
V roce 1998 odkryly záplavy v jednom
kamenolomu poblíž anglického Notinghamu pozůstatky dřevěného člunu
z doby bronzové. Obsahovaly dokonce
náklad v podobě půltunového kusu
kamene. Doktor Damien Goodburn, který
že dvojice dubových člunů je schopná
udržet na hladině čtyřtunový kamenný
blok a plout s ním po moři. Vědci se ale
přou o to, zda byly kameny skutečně
přepravovány na plošině, nebo naopak
zavěšené mezi plováky ve vodě.
se zabývá starými stavebními technologiemi, připravil na základě tohoto
nálezu pokus v podobě spojení několika
dlabaných člunů primitivní plošinou
z kůlů. Vznikl tak jakýsi vor s plováky.
Skupina výzkumníků nakonec prokázala,
Jak pracné je vyrobit vydlabaný dubový člun? Doktor Damien Goodburn spolupracoval jako odborný poradce při
experimentu, který měl stavební postupy z doby bronzové vyzkoušet. Pokus se uskutečnil na skotském jezeře
Loch Tay v roce 2009.
1. Dřevo: k výrobě vybrali výzkumníci douglasku, druh borovice s velmi měkkým dřevem
2. Sekery: jako nástroje posloužily repliky seker s bronzovou hlavou
3. Sekání: přestože bylo dřevo měkké, suky se ukázaly jako mimořádné překážky
4. Práce: spekuluje se, že předci mohli používat už částečně vyhnilé kmeny, aby si ušetřili práci
5. Člun: výsledný člun se ukázal jako ideální plavidlo
1.
2.
3.
4.
5.
100+1 2/2012
15
ZÁHADA
Víte, že?
jak se stavěl Stonehenge
Překvapivý závěr, který spíše rozšířil
počet nezodpovězených otázek
kolem stavitelů Stonehenge, přinesla
analýza koster z hrobu, odkrytého
počátkem tohoto desetiletí poblíž
monumentu. Podle jejích výsledků
pocházeli pohřbení z oblasti Walesu,
pravděpodobně z míst, odkud byly
ke Stonehenge přepraveny kameny
s příměsí modré skalice.
V souvislosti se Stonehenge stojí za
připomenutí i pokus českého experimentálního archeologa Pavla Pavla.
Ten v roce 1981 demonstroval na
dvacetitunové betonové replice sochy
Moai z Velikonočního ostrova, že jen
s pomocí lan dokáže tento obrovský
blok posouvat a přemísťovat pouze
malá skupina lidí.
Odkud byly kameny
Starověcí stavitelé museli vyřešit několik zásadních problémů. Tím prvním
bylo získání stavebního materiálu. Dva
typy kamenů tvoří pískovce s příměsí
modré skalice a pískovce s dominují-
Horizontální
pískovcové bloky jsou
uloženy na vertikální
s ohromující přesností
bají horninám, které se
nachází stovky kilometrů
daleko.
V roce 2008 získal
tým anglických vědců
povolení k vykopávkám
přímo uvnitř Stonehenge.
Byl to první výkop od
roku 1964 a přinesl
celou řadu velmi zajímavých závěrů. I na jejich
základě dnes archeologové s jistotou
tvrdí, že jako první byly kolem roku
2300 před Kristem na místě vztyčeny
pískovcové bloky s výraznou příměsí
modré skalice. Ve dvou soustředných
kruzích jich bylo rozmístěno osmdesát dva, každý z nich vážil kolem pěti
tun. Analýza, dokládající původ těchto
kamenů v oblasti Carn Menyn v pohoří
Preseli v jižním Walesu, existuje už
od roku 1923. Dvě stě let po jejich
prvním vztyčení byly „modráky“
z neznámých důvodů zbořeny a vznikl
Kameny s příměsí modré skalice mohl
přemístit na Salisburskou planinu
ledovec
FOTO: FOTO: Shutterstock, Wikipedia, http://www.songofthepaddle.co.uk (Invicta)
cí příměsí křemičitanu. Balvany z křemičitého pískovce se vyskytují zhruba
třicet kilometrů od Stonehenge a dostat
je na místo bylo sice velmi obtížné,
ale ne nemožné. Archeologové však
pomocí geologických analýz zjistili, že
takzvané modráky se složením podo-
16
kruh z velkých pískovcových bloků
s příměsí křemene. Uprostřed tohoto
kruhu se pak znovu ocitly pískovce
s modrou skalicí a z dalších „modráků“
byl vystavěn druhý vnější kruh. Poslední kruh pak opět tvoří bloky z křemičitého pískovce z místních lomů.
Cesta modrých kamenů
desítek kilometrů do vnitrozemí. Někde
však musely být kameny přeloženy – kde,
nevíme
5. Pravděpodobně na dřevěných saních
překonaly kameny poslední desítky
kilometrů do Stonehenge
Birmingham
1. Lom Craig Rhos-y-Felin, kde byly modré
kameny vylámány
2. Cesta okolo pobřeží dlouhá téměř
240 kilometrů
3. Kameny vplouvají do Bristolského
zálivu a odtud do ústí řeky Avon
4. Řeka Avon byla splavná několik
100+1 2/2012
Alajuela
1
2
3
4
5
Stonehenge
Doprava? Po vodě
Způsob, jakým staří Britové dopravovali
obří balvany ze vzdáleného Walesu, se
snaží vědci najít i prostřednictvím odhalení důvodu, proč potřebovali právě tyto
kameny. Je známo, že kameny pocházejí z míst s dodnes patrnými stopami
keltského osídlení. Tato místa proslulá
léčivými prameny byla považována za
posvátná a je pravděpodobné, že tomu
tak bylo ještě před příchodem Keltů.
Část vědců tedy předpokládá, že staří
Britové věřili v zázračnou moc „modrých“ kamenů a v jejich léčivé účinky.
To mohlo být dostatečnou motivací pro
jejich vzdálenou přepravu.
Svého času existovala teorie, že
kameny s příměsí modré skalice mohl
„přemístit“ na Salisburskou planinu
tající ledovec na konci doby ledové.
Má dodnes své zastánce, ale většina
vědců, kteří se problematikou stavby
Stonehenge zabývají, ji za příliš pravděpodobnou nepovažuje.
Před několika týdny se objevila zpráva, podle níž geologové s jistotou určili
původ modrých kamenů. Analýza ukázala, že byly těženy ze skalního bloku
s názvem Craig Rhos-y-felin v hrabství Pembrokeshire v jižním Walesu.
Nešlo o žádné rozluštění záhady původu
kamenů ze Stonehenge, jak tuto zprávu
prezentovala mnohá média. Spíše jen
o zpřesnění známých skutečností a potvrzení dřívějších teorií o vzdálenosti,
kterou museli dávní stavitelé s kameny
překonat. Bylo to zhruba čtyři sta kilometrů po souši, řece i moři. Předpokládá se, že kameny byly k vodě přepraveny
po smykových sáních a pak naloženy na
jakési vory, tvořené několika dlabanými
čluny z dubových kmenů, spojenými
napříč kládami. Kameny se s největší
pravděpodobností plavily podél pobřeží
Walesu, poté Bristolským kanálem a nakonec po řece Avon.
k čemu sloužilo Stonehenge?
Pravěké Lourdy
ZÁHADA
autor
Richard Guryča
J
e jisté, že Stonehenge nevznikl
jako kultovní místo druidů ani
jako římský chrám. K čemu
tedy tento fascinující kamenný soubor
původně sloužil? Teorie o observatoři
zpochybňuje řada jejich odpůrců,
podle nichž jde o příliš velkolepé dílo
na to, aby sloužilo k něčemu, co mohl
stejně dobře zastat systém kůlů ze dřeva.
Vysvětlení, že šlo o svatyni, už s jeho
monumentalitou v rozporu není. Pravěcí zemědělci mohli skutečně zbudovat
něco, co ve všech ohledech přesahovalo
jejich materiální a duchovní rozměr.
Něco, k čemu bylo možné vzhlížet, co
symbolizovalo vyšší, božskou sílu.
Období rozkvětu Stonehenge trvalo
podle historiků zhruba dvě stě let, asi
do roku 1900 před Kristem. Kameny
monumentu jsou sestaveny tak, že
při letním slunovratu vychází slunce
přesně nad hlavní branou. Vědci se však
domnívají, že pro dávné stavitele byl
důležitý především zimní slunovrat,
začátek nového zemědělského roku.
Zloděj kamenů
V roce 1976 bylo v příkopu nedaleko
památníku objeven hrob. Výzkum kostry
prokázal, že šlo o mladého muže. Zasáhly ho čtyři šípy, z toho dva z bezprostřední blízkosti. Hrob pochází
z roku 2300 až 2200 před Kristem.
Mrtvý ležel netypicky na zádech
v mělké jámě a vypadalo to, že byl
pohřben narychlo. V hrobě se našly
tři odštěpky pískovce s příměsí
modré skalice. Archeologové soudí, že mladý
muž se vkradl
na
zakázané území svatyně, aby si odsud
odnesl úlomky kamene, v jehož zázračnou
moc věřil. A strážci ho na útěku zabili.
Výzkum z roku 2008 odhalil takových
úlomků v okolí monumentu velké množství. Lidé je tedy zřejmě odnášeli s vírou
v jejich léčivé či magické účinky.
V červenci roku 2002 narazili dělníci při výkopu základů pro stavbu školy
ve vesnici Amesbury poblíž Stonehenge
na čtyři a půl tisíce let starý hrob. Byl
plný nejrůznějších předmětů včetně
vzácných šperků. Množství hrotů k šípům nalezené v hrobce dalo pohřbenému jméno Lučištník z Amesbury.
Stonehengeský ambasador
Kostra byla velmi zachovalá. Našly se
na ní stopy po zranění čéšky levého
kolene, způsobené pravděpodobně
pádem z koně. Muž musel trpět nesnesitelnými bolestmi, těžce se pohyboval
a nemohl ohnout koleno. Patrně přijel
do Stonehenge s nadějí, že zde najde
úlevu.
Analýza zubní skloviny lučištníka
ukázala množství izotopu kyslíku, které
se nemohlo vyskytovat nikde na území
Velké Británie. Musel podniknout cestu
odněkud z alpské oblasti. Jeho zranění
včetně rozvinutého zánětu zubů ukazuje
na možnost, že tento muž cestoval jednou
nebo dokonce víckrát ke Stonehenge
s cílem najít zde úlevu a pomoc. Zřejmě
opakovaně vyhledal místo, jehož věhlas
byl v té době rozšířený.
Množství vzácných předmětů v jeho
hrobě dokládá, že šlo o vysoce postaveného muže. A tak se zrodila teorie,
že kdysi uctívaný cizinec mohl být propagátorem Stonehenge, někým, kdo zde
opakovaně našel pomoc a pak šířil věhlas
tohoto místa po Evropě. Archeologové,
kteří prováděli výzkum v roce 2008,
tak přinesli novou vzrušující hypotézu,
podle níž mohlo být Stonehenge něco
jako předvěké Lourdy. Prastaré poutní
místo, v jehož blízkosti sídlili léčitelé
a šamani, nejlepší odborníci na nemoci
a uzdravování. A ke kruhům modrých
kamenů ze vzdálených mystických hor
přicházeli poutníci pro úlevu ducha i těla
a jejich úlomky si odsud odnášeli jako
cenný talisman.
FOTO: Shutterstock, Wikipedia
Snad ještě víc vzrušujícím tajemstvím, než je způsob zbudování
Stonehenge, zůstává jeho účel. Dosud ho nikdo přesně nezná, ale
přibývající nálezy v okolí monumentu dovolují alepoň zčásti nahlédnout
do jeho tajemné minulosti
Přestože je prokázáno, že
druidové Stonehenge nepostavili,
scházejí se pokračovatelé druidského
kultu u monumentu ke svým obřadům
100+1 2/2012
17
ROZHOVOR
Martin Hložek
„Primitivní?
Zkuste to dneska vyrobit!”
Jak lidé žili? Jak tkali látky, jak lovili, jak se zdobili? A především – jak
stavěli obrovské kameny? Na tyto otázky se snaží odpovědět mladý
vědní obor zvaný experimentální archeologie. A Martin Hložek je
člověk, který jí rozumí
Sekera, jakou používali stavitelé
doby bronzové
Dokáže archeologie odpovědět, proč
vlastně lidé stavěli tak velké monumenty jako Stonehenge?
Odpověď stále není jednoznačná. Pravé
důvody tušíme a máme několik hlavních
teorií, ale přiklonit se k některé z nich
pořád není možné. Dokud nebudeme
umět cestovat v čase a nezeptáme se
přímo, tak pravé důvody asi nikdy
nebudou úplně zřejmé.
Slovníček
Mohl byste některé z těchto teorií
přiblížit? Je nějaká vašemu srdci bližší
než ty ostatní?
Ty hlavní zahrnují představu, že se
Paleolit
Je označení nejstaršího a nejdelšího
úseku lidských dějin – doby kamenné.
V nejširším smyslu zahrnuje období
téměř tří milionů let. Typické pravěké
umění spadá především do období
mladého paleolitu mezi lety 40000 až
10000 př. n. l.
Petroarcheologie
Vědní obor, který se zabývá především původem kamenných surovin
používaných v minulosti k výrobě
nástrojů nebo budování staveb
Rondel
je stavba kruhového půdorysu se
zahloubenými příkopy. Mohou je
tvořit také palisádové kruhy uskupení
větších kamenů nebo jiná konstrukce. Důležité je umístění dvou, tří, čtyř
nebo více vstupů do jejich vnitřní
plochy.
18
100+1 2/2012
jednalo o pohřební areály, kalendária
nebo že jde o prostředky k pozorování
astronomických jevů, něco ve smyslu
pravěké „observatoře”. Jejich funkce se
v průběhu staletí navíc mohla měnit. Často se na tyto stavby badatelé dívají jako
na kultiště. V archeologii se velmi často
stává, že jevům, které nedokážeme dost
dobře vysvětlit, automaticky přičítáme
Na to bych uvedl jeden příklad.
V literatuře do padesátých let se lidské
výrobky popisují jako „primitivní
keramika“ a „primitivní nástroj“, ale
zkuste dneska něco takového nechat
vyrobit běžného člověka. Myslím, že
to dopadne mnohem hůř, než bychom
předpokládali. Tím, že jsme obklopeni
nejmodernější technikou, ztrácíme
základní řemeslnou zručnost a vůbec
manuální schopnosti. Takže těžko
Pokud nebudeme umět cestovat
v čase, důvody ke stavbě Stonehenge
asi nikdy nezjistíme
náboženský charakter. A nemusí to vždy
být ta správná cesta. Musíme ale připustit
i teorie budování těchto staveb, podle kterých se tehdejší lidé potřebovali realizovat
tím, že vytvoří něco monumentálního, co
přetrvá staletí. Dále je otázkou, jestli třeba
vládnoucí vrstvy organizovaly takovou
„posvátnou práci” na megalitech k zachování společenské rovnováhy, zdůraznění
sociálních rolí. Velkou roli musela hrát
motivace. Při budováním velkých staveb
mohli kněží přislíbit stavitelům nesmrtelnost, ráj po smrti apod.
Můžete z pokusů usoudit, jak náročné
bylo vlastně vytvoření megalitů?
Dá se vyvodit, že lidé k jejich stavbě
museli mít alespoň nějaké mechanismy.
Minimálně páky, ne-li přímo nějaké
zvedací zařízení ve formě jednoduchého
jeřábu. Uvádí se, že těžké bloky byly
usazovány pomocí ramp, na které byly
vytaženy pomocí provazů.
Dříve se společnosti, které megality
postavily, považovaly za „primitivní“.
Dnes se už s tímto slovem málokdy
setkáme. Čím to je?
označovat něco, co sami nedokážeme
vyrobit, za primitivní. Dříve archeologie měla za úkol mapovat a systematicky třídit nalezené předměty.
To se podařilo dovršit v šedesátých
letech minulého století. Pak už měla
mnohem větší prostor zabývat se
samotným člověkem a to ji posunulo k dnešnímu vnímání společnosti
v minulosti.
Když stavíte objekt jako třeba padesátitunový kámen, to přece vyžaduje
spoustu lidí, kteří někde musí bydlet
a něco jíst. To předpokládá vysokou
organizaci, ne?
Já se v rámci svého zaměření věnuji
petroarcheologii a zajímá mě, jestli
se použitý kámen nacházel na místě,
nebo byl jeho zdroj někde jinde. Až
získáme tyto údaje, můžeme si klást
otázky, jak se kámen přepravoval a jak
se s ním manipulovalo. Pokud kámen
pocházel ze vzdálenějšího místa, musel
počet lidí logicky narůst. Jestli ale
kámen natěžili na místě formou bloků
a posunuli ho jen několik metrů dál
a tam ho vztyčili, tak na to samozřej-
ROZHOVOR
Martin Hložek
Martin Hložek
se narodil
25.9.1976
v Kyjově. Vystudoval obor
chemie materiálů na Fakultě
chemické VUT
Brno a později
archeologii
na brněnské
Masarykově univerzitě. Od roku 2006
pracuje v laboratoři Metodického
centra konzervace Technického muzea v Brně. Na Masarykově univerzitě
vyučuje předmět Praktikum z experimentální archeologie. Věnuje se archeometrii (oboru, který zkoumá nálezy historických předmětů metodami
přírodních věd). Jeho specializací je
výzkum keramiky a chemická analýza
skla, kostí a ostatního archeologického materiálu. Ve své práci využívá
především elektronových mikroskopů
a své výsledky ověřuje experimenty v laboratoři i terénu. Je autorem
knihy Encyklopedie moderních metod
v archeologii. Archeometrie, Nakladatelství Libri, Praha 2008.
PŘIPRAVIL: David Bimka
Na další otázku asi archeologie nedokáže odpovědět, ale přesto ji položím: proč pravěcí stavitelé používali
různé druhy kamenů? Například
ve Stonehenge pocházejí některé
z místních zdrojů, jiné ale muse-
Máme také u nás něco obdobně
zajímavého?
Známe především neolitické rondely,
které pocházejí z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Jsou
to kruhové stavby o průměru desítek
metrů, které se nachází na jižní Moravě.
A co se týká vynaložené práce na jejich
budování, tak bychom mohli uvažovat
o analogii k megalitickým stavbám.
Taky přesně nevíme, jaký byl jejich
účel – spekuluje se o kalendáriu nebo
svatyni. Konkrétně rondel na lokalitě
Těšetice-Kyjovice má vstupy orientované
přesně ve směru světových stran.
Martin
Hložek
FOTO: M. Hložek
Stavby některých kamenných systémů
trvaly staletí. Přitom lidský život v paleolitu musel být velmi krátký. Máte
představu, jak dlouho mohl takový
pracovník na Stonehenge žít?
Poznatky čerpáme z fyzické antropologie. V pravěku se muži dožívali
věku kolem pětatřiceti let, ženy o pět
let méně. Pokud někdo byl v dobré
fyzické kondici, mohl se dožít i více
let, někdy i padesátky.
li dopravovat ze vzdálených míst.
Mohli si přece ušetřit neuvěřitelné
množství práce, kdyby použili pouze
ten místní, ne?
Byla posvátná i těžební místa a asi
z nich natěžené kameny, takže z toho
důvodu se používal stavební materiál
ze vzdálenějších míst. Ale zároveň odpovím i analogií s Národním divadlem.
Do jeho základů byly uloženy základní
kameny z mnoha různých míst Českého království. A to i přesto, že se mohly
všechny kameny natěžit v okolí Prahy.
Osobnost
mě není potřeba tolika rukou. Ale
i způsob manipulace s bloky mohl
probíhat různě a od toho se odvíjel
počet lidí. Když se Thor Heyerdahl
poprvé pokoušel rozpohybovat sochy
na Velikonočním ostrově, využil
k tomu kolem stovky lidí. A v roce
1986 český badatel Pavel Pavel
rozpohyboval sochu pomocí provazů
taženými šestnácti lidmi.
inzerce
100+1 2/2012
02_12_100+1_3xGeladrink_1_2_s.indd 1
19
9.1.2012 13:19:13
VĚDA
velké objevy 2011
Vědecké průlomy
2011
autor
Kateřina Vašků
Rok 2011 se nesl ve znamení zásadních objevů na poli fyziky,
informatiky a lékařství. Vědci z Cernu slavili první úspěchy
s nalezením Higgsova bosonu, počítač IBM Watson si úspěšně zahrál
Riskuj! a astronomové objevili exoplanetu velmi podobnou Zemi.
Které z těchto objevů budou mít největší vliv na naši budoucnost?
20
100+1 2/2012
VĚDA
velké objevy 2011
1. Rychlejší než světlo?
Einsteinova teorie relativity zpochybněna
O co jde: Vědci z CERNu zaznamenali částice rychlejší
než světlo
V září zčeřila fyzikální vody šokující zpráva a jeden ze základních pilířů současné
fyziky – Einsteinova teorie relativity – se
otřásl v základech. Vědci z Evropské
organizace pro jaderný výzkum (CERN)
totiž v rámci projektu OPERA údajně
ve svých pokusech zaznamenali částice
pohybující se rychlostí větší než světlo.
Částice zvaná neutrino podle výsledků
experimentu překonaly rychlost světla,
která je 299 792 458 metrů za sekundu,
o 60 nanosekund. Neuvěřitelná zpráva,
která obletěla svět, odstartovala sérii
dalších pokusů. V italské laboratoři Gran
Sasso odborníci následně testovali ze
sesterského projektu ICARUS rychlost neutrin procházejících zemských
povrchem 730 kilometrů od urychlovače,
aby vyloučili eventuální chybu původního měření. S pozitivním výsledkem.
Při dalších experimentech však nadšení
ochladlo: vědci z ICARU údajně definitivně prokázali, že se tým OPERA při
svých původních pokusech mýlil.
Odborníci ve výzkumu dále pokračují. Budou se přepisovat učebnice
fyziky? Na to si budeme muset pravděpodobně ještě pár let počkat.
Na návrhu velkého hadronového
urychlovače se podílelo přes 2 000
vědců z 34 zemí světa
100+1 2/2012
21
VĚDA
velké objevy 2011
2. IBM Watson
Zvítězí superinteligentní počítač nad člověkem?
O co jde: Počítač, který zodpoví téměř všechny otázky, na které existuje odpověď
Další vědeckou událostí, jež se
nepochybně zapíše do dějin vědy,
je představení počítače Watson
společnosti IBM, který své superschopnosti demonstroval v roce 2011
ve vědomostní hře Jeopardy!, obdobě
české hry Riskuj. V souboji s člověkem
si vedl výborně.
Žijeme v informačním věku, kdy
se každé dva roky míra informací více
než zdvojnásobí. Jak se ale co nejefektivněji dostat k informaci, kterou
zrovna potřebujeme? Co pro člověka
představuje zadání co nejpřesnější
kombinace klíčových slov do vyhledávače, to bylo pro počítač donedávna neřešitelným problémem. Na
efektivním nalezení kýžené informace
počítačem pracoval tým odborníků
společnosti IBM při projektování počítače Watson. Navrhli pro něj unikátní
technologii analýzy dat Deep QA,
díky níž Watson položenou otázku
nejprve zhodnotí pomocí analýzy přirozeného jazyka, následně
vytvoří hypotézy a v závěrečné fázi
najde důkazy pro jejich potvrzení či
vyvrácení.
Při hře Watson pracoval s obrovským množstvím dat, které do něj vědci
předem nahráli. Do pěti sekund od položení otázky pak odpovídal pomocí
elektronického hlasu. Lidští spoluhráči
Ve
hře Jeopardy!, obdobě
českého Riskuj, Watson bravurně
odpovídal na vědomostní otázky
jej sice zatím poráželi v rychlosti (pokud
odpověď znali), ale v budoucnu se
počítá se zkrácením odpovědí počítače
řádově na milisekundy. Takto optimalizované systémy bude samozřejmě v brzké době možné využít v dalších oborech
– například ve zdravotnictví. Může tak
nastat například modelová situace, kdy
lékaři popíšete svůj zdravotní problém,
počítač zanalyzuje a vyhodnotí váš
případ pomocí rozsáhlé databáze a do
několika sekund budete vědět o nejlepší
možnosti léčby.
3. Higgsův boson na obzoru
Blíží se polapení „vesmírné částice”
O co jde: Objev poslední předpovězené částice, díky níž je vesmír hmotný
Higgsův boson představuje poslední
chybějící článek tzv. Standardního
modelu teorie elementárních částic
a podle předpokladů vědců tak i jednu ze základních částic, ze kterých
je tvořen vesmír. Objasňuje zároveň,
jak ostatní základní částice získaly
svoji hmotnost – tato částice má být
součástí neviditelného pole energie vyplňujícího vesmírné vakuum
a příčinou toho, proč jsou částice
hmotné.
22
100+1 2/2012
Její existenci předpověděl již v roce
1964 britský fyzik Peter Higgs, tehdy
však ještě nebyly pro její pozorování
dostatečně výkonné urychlovače. Podle
teorie se velmi nestabilní Higgsův
boson rozpadá na několik dalších
částic (dva bosony, čtyři elektrony nebo
dvě kvanta gama-záření), které je dnes
díky moderním současným zařízením
možné měřit. Experti hledají tajemnou částici ve srážkách protonových
svazků urychlených téměř na rychlost
světla, přičemž kombinace částic, na
které se má podle předpokladů Higgsův
boson rozpadat, je zcela jedinečná a detekovatelná.
Na dlouho očekávané vědecké
konferenci v Ženevě byl v roce 2011
představen jako náznak jeho existence
výrazně vyšší počet pozorovaných
událostí se dvěma fotony v oblasti,
kde má hypotetická mateřská částice
hmotnost kolem 126 GeV/c² (gigaelektronvoltů).
VĚDA
velké objevy 2011
4. Léky na HIV
Revoluce v prevenci šíření AIDS?
O co jde: Lék proti AIDS slouží také jako spolehlivá prevence přenosu HIV
Rolf Heuer, generální ředitel
CERNu, prohlásil, že existenci částice
nemohou vědci zatím potvrdit s naprostou jistotou.
Kdy budou mít odborníci o existenci tajemné částice definitivně jasno? Pravděpodobně se to dozvíme na
vědecké konferenci již v březnu roku
2012, kdy nashromáždí dostatečné
množství dat.
Einsteinova slavná teorie
relativity se v loňském roce
povážlivě otřásla v základech
Ročně zemře na důsledek nákazy
virem HIV více než 30 milionů lidí.
Šíření i léčba zákeřné nemoci představuje neřešitelný problém zejména v
rozvojových zemích, i když se výzkumu viru HIV věnují desítky světových
laboratoří, lék proti AIDS se
dosud nenašel.
V dubnu roku
2011 přišli vědci
s nečekaným
objevem,
který by
mohl
znamenat
zlom
v šíření
epidemie
AIDS. Během studie podávali lékaři
existující medikamenty proti AIDS lidem, kteří již byli nakaženi virem HIV,
ale nemoc u nich dosud nepropukla.
Zkoumali, zda podání léků sníží počet
přenosů na sexuální partnery.
Výsledky byly nečekané – přenos
viru prakticky nenastával, což je jedna
z nejoptimističtějších zpráv v oblasti
boje proti AIDS za poslední roky.
Otevírá se tak prostor pro zpomalení
a možná i zastavení šíření této epidemie.
Další mimořádné výsledky z této
oblasti přinesli vědci z Mayo Clinic
v americké Minnesotě. Ti učinili
velký krok kupředu v oblasti genové
terapie léčby AIDS, když vložili tzv
„ochranný“ gen opice zvané makak
rhesus, jež se virem HIV nikdy nenakazí, do genetického kódu kočky, která
této nemoci podléhá podobně jako
člověk. Výsledky překvapily samotné
vědce – ochranný faktor proti nákaze
virem HIV vytvářely kočky ve všech
svých buňkách, a to i v budoucí generaci. Tyto výsledky zatím nelze využít
v přímé léčbě lidí, představují však
další neuvěřitelný pokrok v genové
terapii infekce viru HIV.
100+1 2/2012
23
VĚDA
velké objevy 2011
5. Čína dobývá vesmír
Vpustí Čína do „Nebeského paláce” také cizince?
O co jde: Čína si mne ruce - zanedlouho bude mít pod palcem jedinou laboratoř ve vesmíru
Tchien-kung, neboli nebeský palác, není vzletné pojmenování pro do nebes mířící budovu nebo vysokou horu, ale trefný
název pro čínskou vesmírnou stanici, která má být dokončena v roce 2020. V roce 2011 vypustila Čína ze základny
v poušti Gobi na oběžnou dráhu první raketu, která nese
její modul. Ten bude obíhat ve výšce 350 kilometrů nad
Zemí a budou testovány jeho systémy.
„Tchien-kung má primárně vytvořit testovací platformu letů
s lidskou posádkou schopnou dlouhodobého fungování ve vesmíru
s přechodnou lidskou přítomností, provádět vesmírné vědecké
24
100+1 2/2012
experimenty a lékařské pokusy,“ uvedla mluvčí kosmického
programu Wu Pching. Rusko ani Spojené státy neplánují
v nejbližších letech testování nové vesmírné lodě a v roce
2020 má být dosavadní mezinárodní vesmírná stanice vyřazena z provozu. Tchien-kung se tak stane jedinou výzkumnou laboratoří ve vesmíru.
Čína plánuje vyslat do „Nebeského paláce“ lidskou
posádku již v roce 2012. Vesmírné ambice Číny tím však zdaleka nekončí – první Číňan má podle plánu přistát na Měsíci
do roku 2025 a na Marsu pak mezi lety 2040 a 2060.
VĚDA
velké objevy 2011
6. Vakcína proti malárii
Mnohaletá snaha odborníků slaví první úspěchy
O co jde: Nově vyvinutá vakcína se z laboratoří brzy dostane k nemocným
Další ohromný objev v oblasti zdravotnictví se podařil britským vědcům
z Oxfordské univerzity, když vyvinuli
vakcínu proti malárii.
Ta by
měla být účinná proti
všem smrtelným typům tohoto onemocnění. Vědci vakcínu zatím úspěšně
testovali na myších a králících, v následujících dvou až třech letech ji plánují
podat i lidem. Vakcína je založena na
podání protilátek proti proteinu Rh5,
který je zásadní pro vstup parazita do
červených krvinek, kde se pak množí.
množí
„Na Rh5 je především zajímavé, že
protilátky proti tomuto proteinu zatím
porazily každého parazita, jehož jsme
mohli otestovat v laboratoři,“ uvedl Simon
Draper z Oxfordské univerzity, který se
na výzkumu podílel.
Odborníci pracují na vývoji
vakcíny proti malárii již celá desetiletí.
Je to ale téměř nadlidský úkol, protože
cíle očkovacích látek jsou u jednotlivých
parazitů geneticky velmi rozdílné. Na
malárii přenášenou komáry z rodu
Anopheles zemřelo podle údajů Světové zdravotnické organizace v roce 2010
na 655 tisíc lidí. Většinou šlo o děti
a novorozence subsaharské Afriky.
7. Labutí píseň raketoplánů
Proč musely odejít?
O co jde: Miliardové stroje putují z vesmíru do muzeí nejen kvůli rozpočtu
Poslední dva starty kosmických letounů
ukončily v roce 2011 celou éru dobývání vesmíru – raketoplány definitivně odcházejí do výslužby. Kromě
finanční náročnosti přispěl k ukončení
jejich provozu i fakt, že jejich životnost
byla původně navržena na pouhých
deset let – některé tak přesluhovaly téměř trojnásobně. Dalším problémem
zůstává, že technologie použitá na
raketoplánech před čtyřiceti lety je
dnes již natolik zastaralá, že si NASA
již několikrát musela půjčovat náhradní
díly z muzeí.
V čem byly raketoplány nenahraditelné? Především šlo o univerzálně
použitelné stroje, které mohly do vesmíru vozit lidskou posádku, stejně
jako sem vynášet náklady. Umožnily
také opravy družic nebo vynášení velmi
citlivých aparátů, což například u raket
nebylo a není možné. Na čtyři desítky
let zprostředkovávaly astronautům
poznání krás vesmíru na vlastní oči.
Jedna éra „dobývání vesmíru“ se
posledním letem raketoplánu Atlantis
v roce 2011 definitivně uzavřela. Jaká
technologie zaujme místo uprázdněné
raketoplány? To jistě brzy ukáže čas.
8. Curiosity putuje na Mars
Amerika na stopě mimozemského života
O co jde: Američané vypouštějí do vesmíru robotickou laboratoř, která má prozkoumat
život na Marsu
V listopadu úspěšně odstartovala
z americké Floridy raketa Atlas 5. Na
Mars dopraví v srpnu 2013 robotickou laboratoř Curiosity, a to po cestě
dlouhé 570 milionů kilometrů. Jejím
hlavním cílem je fotit, sbírat
vzorky a prozkoumat dosud
neprobádané oblasti Marsu
jako Galeův kráter, kde
mohl být podle předpokladů vědců v minulosti
život. Vozítko Curiosity, které se
nápadně podobá sovětským lunochodům, bude sbírat materiály jeden
marťanský rok, tedy 687 pozemských dnů. Šestikolový stroj je vybaven dvoumetrovým robotickým ramenem pro sběr
vzorků. Kromě toho
umí pomocí laseru
zkoumat předměty
do velké vzdále-
nosti nebo zaznamenat výskyt metanu.
Vědci i veřejnost mohou napjatě
očekávat, zda Curiosity za předpokladu úspěšného přistání na Marsu narazí
na známky života. „Je výzva to poznat,
i kdyby to byl nakonec stejný život. Ale
co když to není život, jak ho známe na
Zemi? Může taky vznikat z jiných materiálů a tvořit jiné struktury,“ uvedla ředitelka astrobiologického programu
NASA Mary Voytek.
100+1 2/2012
25
VĚDA
velké objevy 2011
9. Boom nových exoplanet
FOTO: Shutterstock, Wikipedia, NASA
Na stopě obyvatelných planet podobných Zemi
O co jde: Keplerův teleskop odhalil skoro dvě stě přírůstků z jiných planetárních soustav
Keplerův teleskop letos skutečně
váni exoplanetou Kepler-22b, kterou
nezahálel a díky zabudované 84megapro její podobu se Zemí nazývají také
pixelové kameře se mu podařilo objevit
její sestrou. Tato planeta v souhvěza vyfotografovat neuvěřitelných 188
dí Labutě je od Země vzdálena 587
exoplanet. Zatímco některé z nich jako
světelných roků a teplota vzduchu zde
například Kepler-16 (AB) b obíhají
dosahuje asi kolem 22 stupňů Celsia.
dokonce kolem dvojhvězdy, jiné, oznaPodle některých optimistických
čované jako tzv. planety bez sluncí,
odhadů by se mohlo jednat o planebloudí vesmírem bez mateřské hvězdy. Planeta s názvem
LkCa 15b o hmotnosti asi
pěti Jupiterů a obklopená
Soustava Kepler 22-b
oblakem plynu zase poskytuje astronomům jedinečný
studijní materiál – s největší
pravděpodobností nám totiž
doslova vzniká před očima
a poskytuje tak třeba skvělý
Sluneční soustava
materiál pro objasnění zrodu
naší Sluneční soustavy. Perličkou je objevení nejmenší
známé planety mimo naši
soustavu – Kepler-20e, která
svůj rekord držela jen několik
málo hodin, než bylo její
prvenství vystřídáno objevem
ještě menší exoplanety
s názvem KOI-55 b. Vědci
i širší veřejnost jsou fascinoExoplaneta Kepler
22-b provokuje vědce i širší
veřejnost svojí podobou se
Zemí – může na ní existovat
život?
tu s globálním oceánem vody a tudíž
o planetu obyvatelnou. Jak vypadají
obyvatelé naší sesterské planety? Na
tuto odpověď si ještě budeme muset
počkat. Keplerův teleskop stojící více
než šest milionů dolarů má totiž v hledáčku dalších 207 planet podobajících
se Zemi.
Obyvatelná zóna
Merkur Venuše
Země
Mars
inzerce
Happy Hours!
PŘIPRAVIL: ??????????
Nakupte hračky, hry a stavebnice od MojeChytreDite.cz
Akce platí pro čtenáře 100+1 od 17. 1. do 31. 1. 2012
FOTO: ??????????????????
Vložte
do nákup
ního
košíku šťa
stný kód:
4F0C281
C9C2E5
a sledujte
Vaši
cenu.
26
100+1 2/2012
nejnižší bod na Zemi
ČÍSLO ČÍSLA
Do hlubin
Poznatky o povrchu Země jsou zase o něco přesnější. Americkým
vědcům ze Střediska pro pobřežní a námořní kartografii (CCOM) se
podařilo změřit nejhlubší místo na zemském povrchu.
autor
Leží téměř jedenáct kilometrů pod hladinou moře
Lucie Paseková
Japonsko
Čína
Filipíny
Challenger
Deep
na setkání Americké geofyzikální unie
(AGU) v San Francisku. Zveřejněná data
mají obrovský vědecký přínos – geologům umožní lépe porozumnět jednomu
z nejvíce fascinujících míst na Zemi. Výzkum zóny, která se nachází na rozhraní
Pacifické a Filipínské zemské desky, má
velký význam pro určování dynamiky
a četnosti podmořských zemětřesení.
Na dně byli zatím dva lidé
Měření, které provedli američtí vědci,
nebylo zdaleka první. Nejstarší pokus
o průzkum příkopu proběhl již v roce
1951. Provedlo jej plavidlo britského námořnictva Challenger II, podle něhož byl
také nejhlubší bod na Zemi pojmenován.
Podle výpočtů odborníků se hloubka dna
nacházela 10 900 metrů pod hladinou,
výsledky se tedy příliš nelišily od nejnovějších měření. Nejznámější průzkum se však
uskutečnil v lednu roku 1960, kdy se až
na samotné dno Challenger Deep potopil
batyskaf Trieste s dvojčlennou posádkou:
oceánografem Jacquesem Piccardem
a námořníkem Donem Walshem. Batyskaf dorazil na dno za 4 hodiny a 48 minut a posádka s překvapením zjistila, že
se zde nachází platýzi a medúzy. Piccard
s Walschem jsou zatím jedinými lidmi,
kteří se postavili až na dno Challenger
Deep, po nich dolů dorazily jen robotické
ponorky: v roce 1995 japonský stroj Kaikó
a v roce 2009 americký Nereus.
10
994
metrů
Ponorka společnosti Virgin
Oceanic, která by se měla potopit na
dno Challenger Deep
Hned čtyři týmy v současnosti pracují
na konstrukci a testování nové generace ponorek, schopných potopit se i do
těch nejhlubších míst. Stroje vybavené
nejnovějšími technologiemi budou stát
od 7 do 40 milionů dolarů. Finance pro
jejich stavbu poskytují soukromí investoři z řad známých milionářů, mezi
nimiž figuruje i jméno režiséra Jamese
Camerona, jehož plavidlo má být
opatřeno kamerami pro natáčení 3D
filmů. Konkurenty mu jsou podnikatel
Richard Branson a jeho Virgin Oceanic,
či předseda společnosti Google Eric
Schmidt. Prvnímu týmu, kterému se
dvakrát podaří ponořit se do hloubky
10 994 metrů, přislíbila nadace X Prize
odměnu ve výši 10 milionů dolarů.
100+1 2/2012
FOTO: Virgin Oceanic
H
loubku nejnižšího místa jménem Challenger Deep změřilo
speciální plavidlo s přístrojem
mapujícím dno pomocí odrazu zvukových vln. „Tento přístroj umožňuje
zmapovat pás v hlubinách moře kolmý
k dráze pohybu lodi,“ řekl BBC Dr. Jim
Gardner z CCOM, které sídlí na univerzitě v New Hampshire. Výzkumníci
s plavidlem prozkoumali celý Mariánský příkop dlouhý 2 500 kilometrů
od jeho severního konce u Dutton
Ridge až k Yap Trench na jihu. Kromě
nejhlubšího bodu zmapovali i další
extrémně hlubokou lokalitu HMRG
Deep, která měří 10 809 metrů. Výsledky
svého pátrání oznámili v prosinci 2011
27
osobnost
Jan Havlasa
Zapomenutý
světoběžník
autor
Martin Nekola
historik
Cestovatel s velkým srdcem,
který narazil na politické mantinely
Bohaté dílo teplického rodáka Jana Klecandy
proslaveného pod pseudonymem Havlasa
patří dnes k téměř zapomenutým. Tento
dobrodruh, diplomat, vlastenec a prozaik
se přitom zařadil vedle Holuba a Náprstka
mezi nejvýznamnější české cestovatele
J
an Havlasa, který se narodil
v roce 1888, vyrůstal v rodině učitele. Vzor však našel ve
svém prastrýci, který vlastnil cirkus,
křižoval Evropu a o svých cestách
dokázal vyprávět úžasné historky. Po
studiích na obchodní akademii, kde
se také zdokonaloval v cizích jazycích,
nastoupil v roce 1902 na Filozofickou fakultu v Praze. Tam se věnoval
přírodním oborům. Již tehdy zároveň
sepsal svůj první cestopis ze studentských putování po vlastech českých,
Slovensku a Uhrách.
Prostředí tehdy provinční Prahy jeho
dobrodružnou povahu příliš neuspokojovalo. Našetřil proto peníze a v červenci
1904 vyrazil na svoji první zámořskou
cestu – do Ameriky. V USA postupně
navštívil New York, Saint Louis, Omahu
a poté na několik let zakotvil v Kalifornii,
fascinujícím kraji věčného jara. Své poznatky stále zaznamenával – kromě fejetonů o životě našich krajanů pro Národní
listy psal mimo jiné o výzkumu rostlin,
především kaktusů. V Los Angeles našel
zalíbení v Else Hermanové, vzdělané
dívce z české rodiny, která sdílela jeho
lásku k cestování. Na podzim 1910
se vzali. Po svatební cestě po Mexiku
odpluli na Tahiti a okolní atoly, kde se
potkali s dávným přítelem, astronomem
a později slavným politikem Milanem
Rastislavem Štefánikem. Francouzskou
Polynésii si zamilovali. Pro Havlasu
tento ráj na zemi nabízel neutuchající
literární inspiraci. Po půlročním pobytu
odcestovali s manželkou zpět do USA.
Následující dvě léta žili v Los Angeles,
Havlasa se věnoval výzkumu rostlin
a všechny své úspory střádali na vysněnou
cestu kolem světa.
Do habsburského vězení
V květnu 1912 konečně Havlasovi
vypluli přes Havaj směrem k Japonsku – druhé Havlasově osudové zemi.
Jako hosté země vycházejícího slunce
Země vycházejícího slunce se
pro manžele Havlasovy stala srdeční
záležitostí
28
100+1 2/2012
Poslední léta života strávil
Havlasa sepisováním svých zážitků
v exilu
pobývali v Tokiu, Jokohamě i v posvátném kraji Kantó, kde pyšně ční
také legendární sopka Fudži. Po výpravě do drsných planin nejsevernějšího
ostrova Hokkaidó se přes Čínu a Indii
vydali do Evropy.
OSOBNOST
Jan Havlasa
Protože vyschly finance, musel
Havlasa znovu zpeněžit svoje zážitky.
Přednášel ve Vídni i v Praze, připravoval
k vydání svá další díla (Vzdálení příbuzní, Italské novelety, Stopy, jež nikam
nevedou) a stal se uznávanou osobností
univerzitních kruhů. Méně chtěný
zájem vzbudil také u rakouské tajné
policie – do svých článků nenápadně
vměstnával kritiku Rakousko-Uherska a habsburské monarchie. V listopadu 1915 spolu se svým přítelem,
pozdějším pražským primátorem Petrem
Zenklem, vydal brožurku Osadní
politika a Rakousko, kde predikoval, že
monarchie ve válce skončí poražena.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat
a za kritiku válečného úsilí mocnářství
si Havlasa vysloužil roční vězení.
Havlasův ostrov v Rio de Janeiru
28. říjen 1918 Havlasa přivítal
s nadšením a hned nabídl své zkušenosti mladému Československu. Patřil
k předním teoretikům československého
kolonialismu a na mezinárodní úrovni
prosazoval, aby africké državy ve válce
poraženého Německa, tedy Togo, Kamerun, Namibie a oblast Tanganiky,
přešly pod správu Československa.
Havlasa se jako člen pražské delegace
zúčastnil Pařížské mírové konference
V brazilské džungli trávil cestovatel dlouhé týdny
a v diplomatických kuloárech horlivě
lobboval za zářnou koloniální budoucnost země ve středu Evropy – rudobílý
prapor s modrým klínem nad Afrikou
nakonec nezavlál.
věd, když si za etnologické studie života
amazonských indiánů vysloužil velké
uznání. Na předměstí Ria, kde se dnes
nacházejí nejluxusnější pláže, byl na
Havlasovu počest v roce 1922 pojme-
Za svou kritiku Rakousko-Uherska
a habsburské monarchie si Havlasa
odseděl rok ve vězení
V říjnu 1919 Havlasa konečně
dostal vysněnou nabídku na místo
velvyslance v Rio de Janeiru. Exotická
Brazílie jej vždy lákala a s radostí přijal.
Celý zastupitelský úřad vybudoval
z ničeho. Našel vhodnou budovu, sám
zvelebil okolní pozemek na okrasnou
zahradu, navázal kontakty s krajany
a připravil zde půdu pro expanzi mnoha
československých firem. Rezidence se
změnila v oblíbené místo setkání zahraničních diplomatů a brazilské smetánky.
V Rio de Janeiru byl dokonce jmenován
dopisujícím členem Brazilské akademie
Takto cestovatel zaznamenal
tahitské domorodce, jejichž kulturu
poznával na jedné ze svých cest
nován jeden z ostrůvků při pobřeží
Ilha de Havlasa.
Pro Hlavsovu bezprostřednost, svéhlavý přístup, nepolitické myšlení a odpor
k úředničině narůstaly jeho spory s ministrem zahraničí Benešem. Raději v červnu
1924 rezignoval a odjel si odpočinout
do Československa. Na Karlově univerzitě se v dalších letech věnoval vědecké práci
a sepisování svých dobrodružství z cest.
Na cestě za opiem
V roce 1929 Havlasu oslovila Společnost národů, aby se stal členem
mezinárodní komise pro kontrolu trhu
s opiem. Po počátečním váhání nakonec
přijal. Do Čech se po svém odjezdu již
Havlasova literární tvorba
Havlasovy literární prvotiny nezapřou
silný vliv jeho otce, publicisty Jana Klecandy. Pozdější cestopisné prózy jsou
již napsané charakteristickým poutavým stylem, kombinujícím dobrodružné,
popisné a mystické prvky. Havlasa se
v nich neomezuje jen na popis přírody,
ale věnuje se hlavně líčení životních
osudů a strastí domorodců nebo
vykreslování místní kultury. Kromě cestopisných črt a nejrůznějších politických
úvah byl ovšem Havlasa také zdatný
fejetonista. Ve svém neobyčejném díle
čítajícím třicet cestopisů a čtyři desítky
prozaických a básnických sbírek nám
zanechal bohaté literární dědictví.
100+1 2/2012
29
OSOBNOST
Víte, že?
Jan Havlasa
Jan Havlasa patřil k hlavním iniciátorům československého kolonialismu. Na Pařížské mírové konferenci
se v roce 1919 zasazoval o to, aby
africké kolonie dříve ve vlastnictví
poraženého Německa přešly pod
správu Československa.
nikdy nevrátil. Počátkem září se spolu
s kolegy vydal na dlouhou plavbu do
Indie. Pak pokračovali do Barmy, Číny,
Thajska, Vietnamu a Kambodži, tedy
zemí tzv. opiové stezky, kudy proudil
tento artikl do Evropy. Setkali se s hor-
dodnes uchvacuje poutavým vyprávěním
a pozoruhodnými poznatky o kulturách
a společnostech zemí jihovýchodní Asie.
V kambodžské metropoli Phnompenh na
něj však čekalo nepříjemné překvapení.
Manželka mu v dopise líčila nespokojenost tehdejšího ministra zahraničí
Edvarda Beneše s jeho stylem práce na
brazilském zastupitelství a sdělovala mu,
že již není možné, aby byl pověřen vedením ambasády jinde ve světě. I když si
velmi vážil T.G. Masaryka, zanevřel na
československou politiku a po skončení opiové mise se s manželkou natrvalo
Kvůli osobním sporům s Edvardem
Benešem se přestěhoval i s rodinou
natrvalo do Paříže
skými nomády, piráty i thajským monarchou, jenž vyjádřil přání navázat diplomatické styky s Československem. Kniha
Země pagod popisující tyto události
přestěhovali do Paříže. Na celé desetiletí
zmizel z veřejného povědomí, jen občas
o sobě dal vědět, například sbírkami
povídek Přízraky a zázraky či Schody do
V Riu se na jeho počest jeden
z ostrůvků při pobřeží jmenuje Ilha de
Havlasa
povědomí. Čtivé knihy – směsice tajemna,
exotiky a poučení – brzy našly tisíce příznivců. Koncem třicátých let se však nad
Československem snášely černé mraky
a Havlasovo dílo postupně zapadalo.
Politický štvanec
Obsazení vlasti nacisty 15. března 1939,
i když v ní dlouhodobě nežil, jej velmi
zasáhlo a zároveň posílilo odhodlání
znovu vstoupit do státních služeb.
Překonal osobní nevraživost k prezidentovi Edvardu Benešovi a nabídl
své zkušenosti československé exilové
vládě v Londýně. Ta ráda využila jeho
praktických znalostí zámořských krajin,
když potřebovala navázat styky se
zeměmi třetího světa a přesvědčit je, aby
odmítly Mnichovskou dohodu a přispěly k mezinárodnímu uznání exilu.
Havlasa měl být coby diplomat vyslán
do Austrálie, nakonec v dubnu 1943
přišla nabídka na místo velvyslance
v Chile. Zde se s chutí znovu pustil do
výzkumu exotických plodin a velmi
Havlasova milovaná žena Elsa
s ním sdílela jeho lásku k cestování
30
100+1 2/2012
OSOBNOST
Jan Havlasa
Jedna z obálek Havlasových knih
kruhy na něj naopak útočily kvůli
kontaktům s levicovými intelektuály,
zejména básníkem Pablem Nerudou.
Havlasa se tak ocitl mezi mlýnskými
kameny a po další trpké zkušenosti
s nevděkem československého státu se
definitivně rozhodl zpřetrhat s vlastí
všechny vazby. Nové útočiště našel ve
slunné Kalifornii. České občanství
si však ponechal a bil se za něj jako
lev, i když byl v neslavném období
mccarthysmu v padesátých letech
vyšetřován Výborem pro neamerickou
činnost. Až americký Senát se musel
zabývat Havlasovým případem a po
dlouhých průtazích rozhodl, že cestovateli udělí povolení k trvalému pobytu,
a to jen kvůli vážné nemoci jeho ženy.
Odešla v prosinci 1957. Havlasa se se
smrtí milované manželky nikdy nesmířil
a poslední léta se za zdmi svého domu
věnoval psaní poezie a prózy. Zemřel na
infarkt 13. srpna 1964.
Takto Havlasa v roce 1923 zvěčnil
půlměsícové pobřeží v Rio de Janeiru,
dnes známou pláž Copacabana
se také angažoval ve zdejším prohlubování české stopy. Havlasovým ryzím
úmyslům se však opět do cesty postavila
politika. Odpůrci z řad komunistických exponentů na ambasádě mu
vytýkali chladný postoj ke spojeneckému Sovětskému svazu, proamerické
14
1 10
2
7
8
3
5
4
9
13
Putování Jana Havlasy
1. (1902) Čechy, Slovensko, Uhry
2. (1904–1910) Amerika – New York, Saint
Louis, Kalifornie, Los Angeles
3. (1910) Mexiko
4. (1910) Tahiti
5. (1910) Havaj
6. (1912) Japonsko – Tokio, Jokohama, Kantó
6
11
7. (1912) Čína
8. (1912) Indie – zpět do Evropy (Vídeň, Praha)
9. (1919) Rio de Janerio (zde velvyslancem)
10. (1924) zpět Československo
11. (1929) Opiová stezka: Indie, Barma, Čína,
Thajsko, Vietnam, Kambodža
12. (1931) Paříž
13. (1943) velvyslancem v Chile
14. (1947) natrvalo se usazuje v Kalifornii
100+1 2/2012
FOTO: Wikipedia, Shutterstock
12
31
VĚDA
umělá fotosyntéza
Umělá fotosyntéza
Elektřina z vody. Zázrak? Budoucí energetická revoluce? Vědcům
se podařilo vyvinout revoluční přístroje, díky kterým by milióny lidí
především z chudých oblastí mohly získat levný přístup k elektřině
Tahle nenápadná kartička možná
v budoucnu zajistí elektřinu milionům
domácností
autor
Martin Vaňo
Ve srovnání se současnými křemíkovými panely umělý list poněkud
zaostává v otázce výkonnosti – jeho
maximální účinnost můžeme zatím
počítat řádově v procentech, na rozdíl
od tlustostěnných křemíkových panelů, kde je až čtyřiceti procentní.
Jeho obrovskou výhodou je
ovšem cena, která je neporovnatelně
nižší než u křemíkových panelů,
nebo značná ohebnost a tudíž menší
náchylnost k poškození.
Kreditka na elektřinu
T
ým vědců ze státní univerzity
v Severní Karolíně pod vedením
Orlina Veleva oznámil před nedávnem neuvěřitelný objev – vytvořil
nový typ solárního článku, takzvaný
umělý list. Jedná se o přístroj,
který získává
energii ze
Slunce podobně, jak je tomu
v přírodě.
Jak tento malý
zázrak funguje?
Základ přístroje
tvoří ohebné
panely či
spíše panýlky, v nichž je napuštěn
hydrogel obsahující látku citlivou na
světlo (obdobu chlorofylu). Okolo této
látky jsou umístěny dvě měděné elektrody, pokryté grafitem nebo uhlíkem.
Zatímco u rostlin je energie ze Slunce
přeměněna na cukry, oxid uhličitý
a vodu, v umělém listu je podobným
procesem tvořena elektřina.
Ještě blíž k přírodě
Podle Veleva je dalším krokem ve
zdokonalení přístroje napodobení
regenerativních funkcí rostlin, tedy
toho, aby se list sám opravoval. Jeho
tým v současnosti intenzivně pracuje
na tom, jak nahradit umělé molekuly
zachycující světlo látkami přírodními,
jako například chlorofylem.
Také profesor Daniel Nocera z Mas-sachusetts Institute of Technology
oznámil na setkání Americké chemické
společnosti vytvoření umělého listu,
fungujícího však na poněkud odlišném
principu. Jedná se o drobný a levný přístroj složený z jednoduchých
surovin. Ty by navíc neměly podléhat
opotřebení – teoreticky vydrží nekonečně dlouho.
Jak funguje? Princip listu je velmi
jednoduchý – jádro destičky velikosti
kreditní karty tvoří křemíkový článek, který na slunci vytváří elektřinu – tato elektřina pak aktivuje dva
materiály: na jedné straně katalyzátor
uvolňování kyslíku na bázi kobaltu, na
druhé straně slitinu niklu, molybdenu
a zinku. Pokud se umístí na rozhraní
dvou nádob tak, aby do každé unikal
jen jeden plyn, je možné tyto plyny
Biomimetika
Vědci, vydávající se směrem
biomimetiky, tvrdí, že okopírování
Dokonalá struktura
motýlích křídel nebo
neobyčejná přilnavost
chodidel gekona – tyto
a mnohé další dokonalé
technologie matky přírody
se vědci snaží napodobit
32
100+1 2/2012
technických řešení přímo od živých
organismů znamená danou technologii
zefektivnit, zlevnit (je totiž méně náročná na materiály) a rovněž snížit její
negativní dopady na životní prostředí.
Příroda má totiž za sebou miliardy let
vývoje a testování, a tak jsou její řešení
často lepší než technologie, které lidstvo dosud využívá.
VĚDA
umělá fotosyntéza
Víte, že?
Fotovoltaika představuje metodu
přeměny slunečního záření na elektřinu, přičemž využívá fotoelektrického jevu na velkoplošných fotodiodách. Fotovoltaických materiálů
na organické bázi existuje několik
typů a některé z nich lze dokonce pro
jejich jednoduchost vytvářet i doma.
Malý, ohebný, plný gelu
a uhlíkových nanomateriálů.
A produkuje elektřinu!
Přes tři miliardy lidí bez přístupu k elektřině by ho tímto způsobem mohly získat, a to bez nutnosti
budovat přenosové soustavy. Stále
však zbývá vyřešit několik zásadních
otázek – především systém sběru
a uskladnění plynu nebo palivový
článek, který by plyny později spotřebovával a vyráběl tak elektřinu. Na
druhou stranu se však nejedná o žádné
vzdušné zámky. Profesor Nocera už
totiž uzavřel smlouvu na vývoj zařízení velikosti lednice, které by plyny
vyrábělo skladovalo a převádělo na
elektřinu.
Vlastnická práva
putují do Indie
sluneční
energie
list
CO2
stonek
cukr
O2
voda a živiny
Svatý grál nalezen?
Podle profesora Nocera je tento list
schopen z jednoho galonu (3,7 litrů)
Z vody a sluneční energie vytváří
Nocerův umělý list elektřinu, kterou je
možno dokonce i uskladnit
vody poskytnout celodenní energii pro
jednu domácnost v rozvojovém světě.
„Fungující umělý list byl ve světě vědy po
desítky let něco jako Svatý grál,“ uvedl vědec s tím, že takto levně získaná elektřina
pomůže zejména chudým zemím.
Fotosyntéza
Proces, při kterém vznikají za přispění
sluneční energie z jednoduchých
anorganických sloučenin organické
látky. Zatímco Dr. Velev využívá
energii excitovaných barviv k výrobě
energie, prof. Nocera rozkládá vodu
na základní prvky a ty pak skladuje.
Rozdíl je v tom, kterou část fotosyntézy napodobují.
svou snahou o produkci co nejlevnějších výrobků pro ty nejchudší
zákazníky. Jejich automobil Tata Nano
nebo vodní filtr Swach Nano jsou určeny právě chudým indickým vrstvám.
K technickým problémům Nocerova
listu, které je třeba ještě překonat, se
majitel koncernu, pan Tata, vyjádřil
následovně: „Pan Nocera ve mně má
především trpělivého partnera.“ Tata
nikam nespěchá, ví, že prototyp
zařízení by měl být hotový za rok
a půl. Uvidíme, jestli nás díky umělé
fotosyntéze čeká energetická revoluce.
Ostatně Tata je nadnárodní koncern
se střízlivým, racionálním vedením
a v případě umělého listu profesora
Nocery, zdá se, vsází na jistou kartu.
100+1 2/2012
FOTO: Wikipedia, Shutterstock
odebírat, uskladňovat a přepravovat
k dalšímu použití.
Podobné technologie se dosud
spoléhaly na nebezpečné, korozivní
materiály nebo na drahou platinu.
Tento list je však vyroben z křemíku,
niklu a kobaltu, kterých je na zemi
dostatek. Navíc ani nepotřebuje destilovanou vodu, jako jeho předchůdci,
ale stačí mu i ta znečištěná.
Firmou, která s Nocerem uzavřela
smlouvu, je indická korporace Tata
Motors, jeden z největších výrobců
automobilů na světě (vyrábí dokonce
i Jaguáry). Tato společnost je známá
33
PORTRÉT
nejslavnější padělky
Když Picasso
autor
Klára Kubíčková
(MF DNES)
není Picassem
Investovat do umění se vyplatí. Jenomže:
čím víc peněz se na trhu s obrazy točí, tím víc
padělků se dostává do oběhu. Některá falza
uměleckých děl mají za sebou tak poutavé
příběhy, že jsou díky nim už skoro tak slavná
jako originály
C
elá Evropa sledovala vloni na
podzim proces s padělateli
obrazů, které média označovala
za největší falzifikátory poválečného
Německa. Čtyřčlenná skupina se deset
let velmi dobře živila paděláním modernistických obrazů a vydělala na něm
něco mezi deseti a šestnácti miliony eur.
Nikdo to neví přesně, i když proces už
34
100+1 2/2012
skončil. Padělatelé se totiž přiznali ke
zfalšování čtrnácti obrazů, které byly
předmětem procesu, zatímci obžaloba
tvrdila, že by bylo možné nařknout
je z padělání až stovky dalších děl.
Konečné tresty byly poměrně mírné –
hlavní organizátor gangu a samotný
padělatel Wolfgang Beltracchi si odsedí
šest let. V procesu svědčilo přes sto se-
dmdesát svědků. Hlavně lidí, kteří si na
aukci koupili obraz a náhodou zjistili, že
něco nehraje – a kupodivu také znalci
umění z velkých aukčních domů a galerií. I oni naletěli.
Falzifikátoři uměleckých děl se
vyskytovali vždycky, minimálně od té
doby, co obchod s uměním začal vynášet. A i když je německý padělatelský
gang mediálně známý, rozhodně není
nejslavnější či největší. Podobných
zručných padouchů, kteří mají místo
pistole paletu a štětec, zná historie
nepočítaně.
Muž, co napálil Göringa
Asi nejznámějším a bezpochyby také
nejsympatičtějším padělatelem dvacá-
PORTRÉT
nejslavnější padělky
Han van Meegeren se
specializoval na holandského mistra
Jana Vermeera
tého století byl Han van Meegeren,
holandský malíř, který se narodil roku
1889. Specializoval se na holandského
mistra Jana Vermeera, nekopíroval
ovšem jeho známé obrazy, ale podle
popisu maloval dávno ztracená díla,
Jak je to možné? Meegeren používal k malování výhradně barvy,
které seškrabával ze stejně starých
obrazů, které padělal. Používal
i plátna z té doby, obvykle přemalovával staré obrazy zanedbatelné hodnoty
Hoffmann nešel do vězení za
padělání, ale kvůli své homosexualitě
která pak vydával za znovunalezená.
Takhle se zjevil nejznámější Vermeerův
obraz Emauzští učedníci, který pak roky
visel v Rotterdamském muzeu, aniž by
někdo tušil, že je to podvrh.
Meegeren toužil být malířem, jeho
styl a technika však už během jeho studií na akademii před druhou světovou
válkou připadaly jeho profesorům zpátečnické, žádnou závratnou kariéru mu
neprorokovali. I recenze, které o jeho
obrazech vyšly v odborných časopisech, byly spíš posměšné. Meegeren
si ale byl jistý, že malovat umí – a několik svých profesorů i kritiků nakonec
doběhl právě tak, že jim prodal padělky.
A přiměl je tak uznat zaplacenými
penězi jeho kvality. Během druhé
světové války dokonce prodával obrazy
i jednomu z nejvyšších nacistických
pohlavárů – Hermannu Göringovi. Ani
jeho nacističtí poskoci a znalci umění,
které platil, nic nepoznali.
zakoupené z pozůstalostí. Nikdy by na
něho nepřišli, nebýt soudu po válce.
Meegerena totiž obvinili z kolaborace, protože obrazy prodával nacistickým pohlavárům – a protože si chtěl
zachránit krk, musel s pravdou ven.
Nešlo o holandské kulturní dědictví,
ale o padělky, kterými Göringa a ostatní vlastně podvedl a oloupil.
které znamenalo uznání Meegerenovy
pravdy zpochybnění vlastního předchozího odborného úsudku a de facto
ztrátu profesního kreditu. Meegeren je
o nepravosti obrazu přesvědčil až tím,
že jim přesně řekl, co je pod barvami na
obraze, detailně totiž znal skicu, kterou
přemaloval. Rentgen pak potvrdil,
že má padělatel pravdu. Nikdo jiný
nemohl vědět, jak vypadalo plátno před
malbou, jen ten, kdo obraz namaloval.
I tak byla řada padělků Meegerenovi nakonec připsána až roky po jeho
smrti, když vědci objevili nové izotopové
metody. Do té doby prokazatelně potvrdili
jen ty padělky, v jejichž barvách se našly
miniaturní vzorky moderních barev, pravděpodobně z nedokonale vymytého štětce.
Po Meegerenově smrti také něktří jeho
kritici uznali kvalitu jeho děl a označili
ho za otce velkoformátových kreseb, na
nichž se sarkasticky opíral do kapitalistických nešvarů. A stalo se něco, s čím nikdo
předtím nepočítal – jeho obrazy, tedy
skutečné malby a kresby, nikoli padělky
slavných mistrů, začaly jít na odbyt.
Každý chtěl najednou mít doma obraz
od muže, který napálil Göringa. Ovšem
poznat Meegerenovy obrazy nebylo úplně
jednoduché a ověřit jejich pravost už vůbec ne. Byl mistr, který dokázal napodobit
jakýkoli styl, klasicismem počínaje a čínskými krajinkami konče. Měl navíc syna,
kterého brzy zasvětil do padělatelského
Aby se zachránil, musel Meegeren
před soudem paradoxně prokázat
svoji vinu
Tajemství špatně
vymytého štětce
Rozběhl se nový soudní proces, tentokrát s Meegerenem falzifikátorem. Mee-geren se snažil snést soudu všechny
důkazy o svojí vině, soudce a zejména
přizvaní odborníci mu však dlouho
nevěřili. Pak namaloval ve vězení jeden
z Vermeerových obrazů, aby dokázal, že
to dokáže. Soudce uvěřil, ale pořád ještě
tu byli Emauzští učedníci visící v muzeu
umění v Rotterdamu. „Ti jsou praví!“
tvrdili zdrcení profesoři umění, pro
100+1 2/2012
35
PORTRÉT
Víte, že?
nejslavnější padělky
Nejčastěji padělanými českými
autory jsou Emil Filla, Josef Čapek
a Josef Lada
řemesla. A tak, jako si mnoho sběratelů
koupilo falzifikát Vermeera, jehož autorem
byl Meegeren, si někteří milovníci umění
koupili obraz od Meegerena, který však ve
skutečnosti namaloval mladý Jacques ve
stylu svého otce – obrazy nejslavnějšího
padělatele se dočkaly padělání. Meegeren
zemřel ve chvíli, kdy dosáhl největší
slávy, a tak už žádný z padělků nemůže
identifikovat. Jeho život ukončila roku
1947 ve vězení srdeční příhoda krátce
předtím, než ho královna omilostnila.
Légerova ateliéru. Jako homosexuál
byl před válkou a během ní pronásledovaný a do Paříže se mohl vrátit až po
roce 1946. O rok později prodal svému
příteli první padělek Picassa a bylo
rozhodnuto: jako malíř se neuživí, jako
padělatel ano. Přišlo deset bouřlivých
let – Hoffmann odjel do Spojených
států, dost nebezpečně prodal několik
padělků Henryho Matisse a došlo mu,
že prodávat obrazy poštou bude bezpečnější, než chodit od galerie ke galerii
a nechat majitele, aby viděli jeho tvář
a mohli ho později identifikovat policii.
Několikrát si změnil jméno i adresu,
odjel do Mexika, ale to už se smyčka
začala stahovat. Naštěstí ho dopadli na
území Mexika, kde byl sice souzen za
nezákonný obchod s uměním, ale měl
dobrého právníka, kterého zaplatil pa-
Jestli je busta Nefertiti pravá, dnes už
nikdo objektivně neprokáže
Těžký život padělatele
Han van Meegeren byl asi nejslavnější,
ale neměl toho na svědomí zase tolik.
Jen pár let po jeho smrti se objevil Elmyr de Hory, vlastním jménem Elemér
Hoffmann, maďarský malíř, který
spolupracoval se známým překupníkem
Fernandem Legrosem. Společně prodali
přes tisíc pláten moderních malířů –
Picassem počínaje a Degasem konče.
Hoffmann studoval v Německu klasickou malbu a pak se dostal do pařížského
dělaným obrazem. Nakonec podplatil
i mexickou policii a vrátil se do Miami. Tam zjistil, že za své obrazy dostal
jen zlomek toho, za co je renomované
galerie prodávají. Zoufalý, že se nechal
ošidit, vyčerpaný tahanicemi a neschopný se živit jinak než podvodem se předávkoval prášky na spaní. V nemocnici
mu vypumpovali žaludek – a navštívil
ho spásný anděl, Fernand Legros. Stali
se milenci a obchodními partnery.
Trest za tisíc padělků
Hoffmann jen maloval, Legros
prodával. A vydělali si dost
na to, aby Hoffmann mohl
koupit dům na Ibize. I když
to byl opět Hoffmannův společník, který inkasoval mnohem víc, než autor padělků.
A navíc – Legros Hoffmanna
začal podvádět a jejich poměr
skončil neslavně. Hoffmann
žil samotářsky na Ibize a dával
si dobrý pozor na to, aby padělky nepodepisoval jménem
původních umělců – malovat ve stylu někoho nebylo
trestné, zatímco podepisovat
obrazy cizím jménem, které
mohlo zvýšit jejich cenu, už
Meegerenovy obrazy
se staly mezi sběrateli
vyhledávaným artiklem
36
100+1 2/2012
Elmyr de Hory se nakonec stal
slavným a sběratelé kupovali obrazy
kvůli jeho jménu
trestné bylo. To paradoxně Hoffmannovi zachránilo kůži – když jeho, Legrose
a Legrosova nového milence dopadl
Interpol, mohli Hoffmannovi prokázat,
že se provinil jen trestným činem homosexuality, což se tenkrát ve Španělsku
ještě trestalo. Dva měsíce
si odseděl ve vězení
a poté byl vykázán
ze země.
Za svůj život
padělal tisícovku
obrazů. Řada z nich
se objevila na trhu
i poté, co se prokázalo, že jsou to
padělky – podobně
jako Meegeren se
i Hoffmann stal
slavným a sběratelé chtěli jeho
padělky vlastnit
kvůli němu, ne
kvůli tomu, že
bravurně napodobil Picassa.
Nešťastná
Nefertiti
Padělatelé se však
nespokojili jen
s Picassem nebo
Vermeerem. Troufli
si dokonce i na posvátnou bustu královny
Nefertiti, jejíž stáří
se odhadovalo na
tři a půl tisíce
let. Je stále víc
pravděpodobné,
PORTRÉT
nejslavnější padělky
Maloval ze mě
duch Zrzavého
že slavná socha, jejíž fotografie je součástí každé větší
učebnice starověku, vznikla
v roce 1912. Podnět k jejímu
vzniku dal archeolog Ludwig
Borchardt, který vedl egyptské
vykopávky. A nešlo o podlý záměr,
ale o pokus, který se trochu zvrtnul.
Borchardt chtěl podle všeho vyzkoušet
práci se starobylými pigmenty, které
jeho skupina archeologů objevila,
a zároveň z útržků maleb sestavit
podobu náhrdelníku, který Nefertiti
nosila. Vytvořil bustu, kterou v době
své návštěvy v Egyptě obdivoval sám
Bustu královny Nefertiti
lidé dodnes obdivují jako
originální dílo, přestože
o její pravosti panují
odpodstatněné pochyby
německý princ. Archeolog v tu chvíli
nenašel dost odvahy, aby zasáhl a vysvětlil, že jde o omyl a princ nevidí
originál, ale jen pokusnou hliněnou
hlavu. Sochu Nefertiti pak Borchardt
nechal převézt do Berlína, kde byla
v roce 1913 poprvé vystavená. Její
stáří není možné určit objektivními
vědeckými metodami, materiál je totiž
původní, starověký, archeolog na
výrobu sochy použil hlínu i barvu
z vykopávek. Odborníci však tvrdí,
že staří Egypťané by nikdy nenechali
nedomalované levé oko Nefertiti, věřili totiž, že socha je živoucí osobností.
O nálezu nehovoří ani žádné záznamy z vykopávek, které se už tehdy
vedly – Borchardtovi spolupracovníci
by tak výborně zachovanou bustu
museli zanést do deníků. Prozatím je
však busta Nefertiti stále vedena jako
pravá – a je dokonce příčinou sporu
mezi Egyptem a Německem. Egyptští vědci totiž tvrdí, že patří zpátky
do země pyramid a v Německu je už
skoro sto let nelegálně. Každopádně
k vidění je stále ještě v berlínském
Neues Museu.
Poslední velký sledovaný případ padělání obrazů, ten s gangem
Wolfganga Beltracchiho, dokázal, že
německé soudy dokáží složité případy
padělání řešit rychle. I když klidné
spaní nebudou mít nejenom uvěznění pachatelé, ale i majitelé téměř
devadesáti obrazů, kteří je koupili od
Beltracchiho, ale soud se jejich pravostí nezabýval. Dost možná se je pokusí
znovu prodat a pustí tak na trh další
padělky.
100+1 2/2012
FOTO: Wikipedia
Největší česká padělatelská kauza je
stará jen osm let. Tři komplici dokázali
vytvořit a prodat sto šedesát děl moderních malířů, zejména Jana Zrzavého.
Jen dva ze tří podvodníků však věděli, co dělají. Bývalý student dějin umění
Jan Trojan zjistil, že jeho podivínský
známý je sice ne moc dobrý umělec,
ale výborný napodobitel. Libor Prášil
dokázal podle fotografie obrazu Jana
Zrzavého během pár dní namalovat
dokonalou kopii. „Jako by do mě vstoupil malířův duch,” popisoval svůj styl
práce. Nejdřív si ji Trojan vyzkoušel na
svém otci kunsthistorikovi, a když se
mu podařilo ho napálit, pustil se s pomocí přítele, který falšoval dokumentaci k obrazům, do „výroby”, jaká u nás
nemá obdoby. Během let 2003 a 2004
podvedli desítky obchodníků, galeristů
a soukromých sběratelů. Prášilovi řekli,
že maluje pro lidi, kteří vědí o tom, že
si kupují kopie. Není divu, že zatímco
Prášil dostal před třemi lety u soudu
podmínku, Trojan odešel se sedmiletým trestem. Soudci trvalo půl hodiny,
než přečetl jména všech poškozených
v této kauze. Přestože nejvíc peněz
poškození tratili kvůli nákupu padělků
Jana Zrzavého, dokázal Prášil bravurně zkopírovat i obrazy Václava Špály,
Kristiána Kodeta či Vojtěcha Sedláčka.
A zatímco Prášil dostával za kopie obrazů desítky tisíc, Trojan shrábl celkem
patnáct milionů korun.
37
GASTRONOMIE
česká zabijačka
autor
Klára Kubíčková
(MF DNES)
Vykrmit, zabít, sníst
Co všechno je dobré na praseti? Všechno! Naši předkové zpracovali
při zabijačce kůže, mozek i ocásek
V
egetariáni pozor, gastro dnes
bude výhradně o mase. O tom
vepřovém. Je totiž zima a tedy
ideální doba na pravou vesnickou zabijačku. Ještě před šedesáti či sedmdesáti lety
byla taková lednová zabijačka málem
větším svátkem než pouť nebo posvícení.
Zásoby masa totiž nebyly nekonečné,
dvojnásobou vrstvou slámy, aby se
neválelo v nečistotě a neposkvrňovalo tak
budoucí sádlo. Krmník, který se přehoupl
přes sto padesát kilogramů váhy, už to měl
sečtené. Stačilo ho dokrmit a den před
zabijačkou mu už nedávat nic k jídlu, jen
čistou vodu, aby se mu alespoň částečně
vyčistila střeva. Spolu s ním pozvat řezníka
Těsně před porážkou se prase krmilo
mlékem, aby mělo šťavnaté maso
a když se zima překlopila do své druhé
poloviny, čekali vesničané na zaříznutí
tloustnoucího pašíka v chlívku jako na
smilování. Vepři, který byl určený k vykrmení, se říkalo krmník. Hospodyně ho
krmily bramborami a dávaly mu dokonce
i mléko, aby měl šťavnaté a voňavé maso.
Stávalo se také, že v bohatších staveních
chovali kozu, jejíž mléko bylo po mnohé
sezony určené zejména pro krmení prasat
před zabijačkou. Ze stejného důvodu,
tedy aby se předešlo znehodnocení masa,
se minimálně měsíc před zabitím prase
chovalo v čistém chlívku vystlaném
38
100+1 2/2012
s pomocníky, bez kterých se zabijačka
neobejde. Nejsou jen řezníkovi a hospodáři s hospodyní k ruce, ale přinášejí i dva
druhy darů: kořalku, kterou každá zabijačka začíná i končí, a sladké koláčky, jimiž se
zajídá všudypřítomná masová chuť a vůně.
Jednou ranou mezi oči
Hospodář musel předem naštípat
hromadu dříví, protože prakticky po
celou dobu zabijačky bylo nutné topit
Jitrnice, jelita a uzené maso
patří mezi tradiční a nejoblíbenější
zabijačkové pochoutky
v kamnech, na nichž bublaly a klokotaly
hrnce – nejdřív s vařící voudou, potom
s krví, polévkou a ovarem.
Řezník přišel za úsvitu, kdy už
kamna žhnula a voda se vařila. Jednou
ranou mezi oči zabil čuníka a odborným
GASTRONOMIE
česká zabijačka
Tlačenka, řezníkova chlouba
Pašík visí bez vnitřností a bez hlavy,
obojí se vaří zvlášť v hrncích, hlava a laloky na ovar, vnitřnosti na pomletí do
jitrnic. Ovar se musí vařit aspoň dvě
hodiny a jí se s křenem a s hořčicí.
A teď jitrnice. Prejt se umíchá z kynuté
buchty, z níž hospodyně vymačkala
nebyla příliš jednotvárná. Jinak ji tvoří
jazyk, srdce, játra i vařené plecko. Do
hrnce je potřeba ji trochu přesolit,
varem se chuť zjemní, sůl na talíři už
tlačenku nezachrání. Jejím základem
je vývar z kůží. Všechno se to naplní
do střeva či měchýře a opatrně spustí do hrnce s devadesátistupňovou
vodou. Nastávají dvě nejnervóznější
hodiny zabijačky – mistr řezník si
tlačenku často hlídá sám a je vizitkou
jeho mistrovství.
Nejdůležitější na zabijačce jsou
především sladké koláčky
vodu, z namletých vnitřností, bůčku,
syrových jater, mletého pepře, kmínu,
majoránky a česneku. Ovšem kolik vsí,
tolik jitrnic, v každém kraji existují
místní recepty. Každý šikovný řezník
umí do střívek zakončených špejlí
vmáčknout zvláštním grifem prejt, dnes
už na to ovšem existují speciální pístové
pistolky či plničky. Jitrnice se vhodí
do horké vody, která nesmí vřít, jinak
by střívka popraskala. Podobně, jen
déle, se zahřívají i jelita, ta se do střev
plní jako těsto z krve, mletých škvarků
a krup. Vaří se krvavá polévka, huspenina a tlačenka. A škvaří se vnitřní
i základní sádlo.
Zbývá maso, které řezník nachystá
v kusech na další zpracování – na uzení,
solení nebo na mražení. Jitrnice se kazí
ze všeho nejrychleji, i proto odchází
všichni ze zabíjačky s výslužkou právě
v podobě polévky a jitrnic.
Největší chloubou hospodáře je
tlačenka – říká se, že jitrnici můžeme
dosolit, jelito dopepřit, ale zkažená
tlačenka se napravit nedá. A přitom si
tady vystačíme právě jen se solí a pepřem, do tlačenky rozhodně nepatří ani
česnek ani majoránka. Sláva tlačenky
stojí a padá s kvalitním masem – libové je v ní jen na ozdobu, aby na řezu
Zabijačka končí dlouho po setmění, hospodyně i hospodář jsou tou
dobou na nohou už téměř čtyřiadvacet
hodin. Odměnou jim jsou vydatné
zásoby a jistota, že jim je polovina
vesnice zavázaná výslužkou. Zabijačky
se zúčastní zase za pár dní – to až bude
zabíjet jiná rodina ve vsi.
FOTO: Shutterstock
řezem ho hned vykrvil – horkou krev
chytali pomocníci do mělkých lavorů,
míchali, aby se nestrazila, a solili. Pak
řezník pašíka spařil hrncem horké vody
a smůlou a speciálními špachtličkami
z něho seškrábal štětiny. Nakonec ho už
spolu s nejsilnějšími chlapy pověsil za
zadní nožky na rozpěrku a s pomocí
řetězů, háků či lan vytáhl nahoru. Rozpáral ho a vyjmul droby.
Největším nebezpečím bylo protržení
střev, zbytek jejich obsahu mohl znehodnotit celou budoucí pečínku. Vyjmutá
střeva hned putovala do kuchyně na
vypláchnutí a vyčištění, stanou se z nich
totiž obaly pro jitrnice a jelita. Pak přišla
na řadu hlava a laloky pod bradou, tedy
to nejlepší na ovar. Řezník z hlavy vyjmul
mozek, ale nevyhodil ho – právě mozek
s míchanými vajíčky představuje jednu
z největších zabíjačkových specialit.
Správná hospodyně ho musí umíchat
na pánvi a na cibulce nejpozději do hodiny od zaříznutí pašíka a první chléb
s touhle pochoutkou musí nabídnout
nejváženějšímu hostu zabijačky, většinou
rychtáři či starostovi, nebo nejstaršímu
Nejvíc nehod během zabijaček je
způsobeno neodbornou porážkou!
Prase je nutno omráčit jateční pistolí
nebo speciálním kolíkem a během
třiceti vteřin vykrvit přetnutím tepny
na krku.
Víte, že?
Střívka jsou určena především
k plnění jitrnicovým prejtem
mužskému členovi domácnosti. Podobně
slouží k rychlému snědení během práce
i krev osmažená na cibulce zahuštěná
hrstmi vařených krup. I kroupy se chystaly předem a vařily se ve velkém hrnci
skoro celou noc. Kvůli nim hospodyně
nechodila před zabijačkou spát, protože, jak známo, je třeba kroupy míchat
a podlévat horkou vodou. Svařená krev
a kroupy se jedly s kysaným zelím a chlebem. A prokládaly se slivovičkou.
V minulosti doplňovala zabijačka
především tenčící se zásoby masa
v zimě
100+1 2/2012
39
ČESKÝ ROZHLAS
zápisník zahraničních zpravodajů
Město prvního
autor
Julie Urbišová
derviše
O městu Konya, které leží ve střední Anatolii, se říká, že je nejkonzervativnější
v celém Turecku. Stále je totiž tureckým centrem islámu. Své sídlo tu
má bezpočet náboženských škol a v samém jeho centru stojí i jedna
z nejvýznamnějších muslimských památek Turecka
P
odle průvodce každý rok do Konyi
zavítá přes milión a půl turistů,
hlavně Turků. Většina z nich míří
nejprve za brány takzvané Mevlany,
tedy do muzea, kde je pohřben první
tančící derviš. Jmenoval se Rúmí neboli Mevlana a položil základy súfismu,
středověké islámské filozofie.
Lidé u hrobky odříkávají modlitby
a obdivují artefakty, které dervišové
používali už před stovkami let: vzácné
zdobené korány, originální oblečení
i hudební nástroje.
17. prosince je zde téměř nedýchatelno. Toho dne totiž Rúmí zemřel.
Podle jeho filozofie šlo o nejšťastnější den
jeho života – den svatby se samotným
Alláhem. Proto se v těchto dnech v muzeu, které vzniklo v areálu, kde komunita
dervišů od 13. století žila, pořádá festival.
Jeho největší atrakcí je bezpochyby
zhruba hodinu trvající obřad dervišů,
který nese název samá. Muže oblečené
do bílých šatů se širokou sukní symbolizující rubáš a s vysokou plstěnou čepicí,
která představuje náhrobní kámen, chce
vidět každý.
Nejtolerantnější muslimové
Dervišové patří podle mnoha komentářů
Napoleonova
kolínská
Nejstarší kolínská voda
se zrodila v roce 1709 –
v Kolíně nad Rýnem
ji namíchal italský
voňavkář Johann
Maria Farina. Brzy se
tento parfém dostal
na královské dvory –
stal se oblíbenou
„značkou” Marie
Terezie a Goethe se
jím osvěžoval během
svého psaní
40
100+1 2/2012
k nejtolerantnějším odnožím islámu.
Podle jejich pravidel mohl do jejich řad
vstoupit každý. Ostatně vyzývá k tomu
ve svých persky psaných textech i samotný
Rúmí. Narodil se v dnešním Afghánistánu. Do Konyi se dostal v roce 1228 díky
svému otci, také významnému učenci.
„Jeho otec a příbuzní jsou pohřbeni v hlavní budově muzea Mevlany.
Ta vznikla později, aby chránila jejich
hrobky. Následně si zde řád postavil také
mešitu a prostory k bydlení,“ říká průvodce Ahmet.
Aby měli dervišové klid ke své práci
a životnímu stylu, izolovali se od civili-
autor
Klára Stejskalová
V
ůně, parfémy a voňavky bývají jedním z nejtradičnějších dárků, které
se objevují pod stromečkem. Pokud by
někdo chtěl překvapit jednou z nejoriginálnějších a skutečně původních vůní,
daroval by kolínskou vodu od Fariny,
kterou se polévala už Marie Terezie,
Napoleon Bonaparte nebo Marlene
Dietrichová.
Obchod s kolínskou
vodou od Fariny se
nachází jen pár
desítek metrů
od kolínské
katedrály – na
Jülichsově
ČESKÝ ROZHLAS
zápisník zahraničních zpravodajů
Goethe nebo Romy Schneiderová.
Najdou se i zákazníci z předválečného
Československa.
Rodinné tajemství
se udrží i nadále
Výtečné cukrovinky
a žádný alkohol
Středověkým učením, jehož význam od
doby vzniku výrazně poklesl, je město
Konya dodnes velmi ovlivněno. Je
jakýmsi centrem islámu.
náměstí. Muž, s nímž se zde setkáváme, je nositelem stejného jména jako
parfumerista Johann Maria Farina,
který v roce 1709 namíchal vůbec první
kolínskou. Svého předka ukazuje na
dobovém portrétu.
„Johann Maria Farina namíchal takové
složení, že z kolínské vody udělal světově
známý produkt,“ připomíná majitel legendární firmy.
„Tyto dveře vedly do bytu jeho domu.
Dole, kde se dnes nachází prodejna, býval
krám a výrobna. V 19. století koupili
předkové celý blok a postavili zde továrnu,“
vypravuje. Poté, co továrnu srovnaly se
zemí bomby, se výroba přesunula na
předměstí Kolína.
Rudé tulipány
nebyly pro každého
Farinovou značkou vždy byly rudé tulipány. Ve své době šlo o symbol exkluzivity.
Dopřát si vůni od Fariny totiž rozhodně
nemohl každý.
Právě tady se vychovává nejvíce
nových imámů (muslimských duchovních). Zdejšími školami projde také
většina islámsky orientovaných politiků. V ulicích uvidíte více zahalených
žen než v jiných tureckých městech
a v restauracích byste jen marně
hledali alkohol.
Návštěvu zdejších lokálů však
nevynechejte. Konya je známá i díky
tradičnímu jídlu, jímž je etli ekmek, pečená placka posypaná mletým masem.
Vynikající jsou také místní tradiční bílé
cukrové pochoutky.
„Flakón s voňavkou stál tolik, kolik
si tehdy zaměstnanec firmy vydělal za půl
roku. Ovšem takový kolínský kurfiřt si
objednával 40 lahviček na měsíc, Napoleon
Bonaparte spotřeboval jednu za den,“ říká
Marek Macej Lysakowski, průvodce
domem legendárního voňavkáře.
Příjemná kolínská měla překrýt další
vůně plynoucí z tehdejší nedostatečné
hygieny. Před svou smrtí prý Farina
poznamenal, že není královský dvůr, kam
by svou esenci neprodával. Podle Lysakowského vlastní firma Farina největší
firemní archiv v Evropě. Je dlouhý tři sta
metrů a do výšky dosahuje čtyř metrů.
V archivu nechybí ani přes 650 tisíc
dopisů, z nichž se člověk například
dozví, že Goethe se vůní osvěžoval při
psaní svých slavných děl. A Napoleon
dokonce přenášel úzký flakónek v botě.
Během války rodina ukryla archiv na
vinici u Mosely. Díky tomu se přesně
dochovalo, kdo vše si Farinovu kolínskou oblíbil. Byli to třeba Beethoven,
„Tento parfumeristický kongres se konal
v Praze krátce před nástupem Němců,“
ukazuje na počítači pan Farina doklad
o účasti svého předka na důležitém
mezinárodním setkání výrobců
voňavek.
Podobných rodinných podniků na
světě mnoho nenajdete. Je to historie,
která zavazuje. Příslušník osmé generace nikdy neuvažoval o tom, že by
rodinnou ságu přerušil. „Začal jsem se
v oboru vzdělávat velmi
brzy,“ vzpomíná.
I když sám nemá
syna, je přesvědčen, že
žezlo nebo spíše pečlivě
chráněné tajemství jediné originální kolínské
vody po něm převezme
jeho dcera nebo některá
z dcer jeho bratra.
Z jakých ingrediencí
se Farinova voňavka
vlastně skládá a kolik
květů je zapotřebí na
jednu lahvičku, zůstane tajemstvím.
Autor parfému voňavkář
Johann Maria Farina
100+1 2/2012
FOTO: Wikipedia, Shutterstock
zace za branami. „Důležitým místem byla
kuchyně. Když přicházeli noví kandidáti,
nejprve strávili 1001 dnů v kuchyni, kde se
učili všemu potřebnému. Hned vedle vidíte,
kde dervišové žili, trávili hodiny cvičením
své mysli a učili se být pokornými,“ ukazuje
Ahmet na miniaturní tmavé komůrky,
které ohraničují hlavní nádvoří s fontánou.
41
100+1
křížovka/sudoku
Správné odpovědi fotokvízu ze strany 56 jsou: 1. pampeliška, 2. struktura houby, 3. zlatá medaile
Nápověda:
ANAS; ISKO; KAMARI; KRAAL
Autor
knih
pro děti
Vlněná
látka se
smyčkami
Zločinec
Domácky
Izabela
Moji
Mohamedův
rádce
Litinový
plát
Planetka
Obyčej
Knihu za tajenku
Západočeské město
Bývalý
ruský
panovník
Hospodářští
pracovníci
Přizpůsobení se
novému
prostředí
3. část
TAJENKY
Africká
kruhová
vesnice
4. část
TAJENKY
Jinak
Jméno
herce
Romančíka
Značka
kancelářských
potřeb
Iniciály
herce
Kostky
Francouzsky
„zlato“
1. část
TAJENKY
Přinucovati
Skladby
s opakujícím
se hlavním
tématem
Severští
mořští ptáci
Zvětšovací
sklo
Kachna
Přijaté
jméno
boxera
Claye
Značka
kusu
Propletenost
1
České
aerolinie
2. část
TAJENKY
Slovensky
„kromě“
Nicka
Letovisko
na ostrově
Santorini
Imatrikulační značka
letadel ČR
Iniciály
herce Čepka
Zhotoveno
šitím
Chemická
značka
osmia
Velká
nádoba
Francouzsky
„přítel“
Geometrické
těleso
Heslo
Vyrušován
Letadlo
(knižně)
Vylosovaný úspěšný luštitel
obdrží knihu Úžasný
světdinosaurů od Vladimíra Sochy
Ženské
jméno
(13. 1.)
Vlastniti
Osmiveslice
Edém
Biblický
stavitel
archy
Displej
s tekutými
krystaly
Zkratka
Lidových
novin
Německý
přístav
Vodní
měkkýš
Egyptský
bůh slunce
České
dráhy (zkr.)
Značka
hektaru
Křičet
Nebo
Poslední
Rožmberk
Hejno
Pracovitost
Městská hr.
doprava
Umělecký
pár
Předložka
Dění
Nástraha
Částečka
Nohavicovy
iniciály
Latinsky
„od“
5. část
TAJENKY
Esperantsky
„dentála“
Podčárník
v novinách
Vylosovaný úspěšný luštitel obdrží knihu Úžasný svět dinosaurů od Vladimíra Sochy, kterou vydalo nakladatelství Trtion. V křížovce najdete dokončení citátu H. W. Longfellowa:
„Posuzujeme se podle toho, co jsme schopni udělat...“
Jestliže se i vy chcete pokusit o štěstí, uveďte své jméno, adresu a vyluštěnou tajenku do soutěžního formuláře, který najdete na webových stránkách www.stoplusjednicka.cz, a to nejpozději
do 22. ledna 2012.
Pokud se vám podařilo rozlousknout minulou křížovku, dostali jste islanské přísloví: „K tomu, aby se JEDNA LEŽ ZDÁLA PRAVDIVOU, POTŘEBUJEŠ SEDM DALŠÍCH
Knihu Po stopách dinosaurů vyhrává: Ivana Křenová, Zlín
6
8
3
4
6
5
8
8
1
5
3
6
FOTO: Wikipedia, Shutterstock
2
9
8
4
těžké
2
střední
PŘIPRAVILA: Iva Böhmová
9
lehké
Sudoku
9
6
7
1
8
1
2
7
5
4
9
2
Účastí v soutěži výslovně souhlasíte s tím, že pořadatel soutěže, obchodní firma Extra Publishing, s. r. o., Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, IČ: 27689247, DIČ: CZ27689247, může využít vámi poskytnuté osobní údaje:
jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona
o ochraně osobních údajů č. 101/200 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí – každému z výše uvedených partnerů jednotlivě – vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.
42
100+1 2/2012
teorie mysli
VĚDA
Co si myslí šimpanzi
Jsou šimpanzi schopni rozpoznat u svých blízkých jejich myšlenkové
rozpoložení a pomocí své řeči je dále sdělovat? Vědci zkoumali
myšlení šimpanzů nejprve v laboratoři a nakonec
autor
Radek John
se je vydali hledat rovnou do pralesa
popularizátor vědy
Společný předek člověka
a šimpanze žil asi před 5–6 miliony
let. Svědčí o tom nejen fyzická
a genetická podobnost, ale například
i dochované doklady o jeho evoluci
M
ysl se nedá pozorovat, alespoň
ne přímo, takže se o její
existenci u jiných lidí nelze
přesvědčit tak jednoduše, jako například o existenci rukou nebo nohou.
Schopnost přisuzovat jiným jedincům
nebo sobě samému různé duševní
stavy se označuje jako teorie mysli.
Nadání přemýšlet o úmyslech, přáních,
vědomostech, touhách nebo přesvědčení
jiných lidí úzce souvisí se schopností
uvažovat o duševních stavech vlastních.
V jednom pokusu například výzkumník umístil značku na krabici s banánem. Pak ale nechal značku upadnout
i na prázdnou krabici, tak aby to vypadalo, že ji ztratil náhodou. Šimpanzi
dokázali poznat správnou krabici stejně
jako tříleté děti nebo orangutani. V jiném pokusu ale pro změnu neuspěli.
Měli rozhodnout, po kterém ze dvou
ošetřovatelů chtít jídlo. Oba muži byli
přítomni ukládání zásob.
Jeden seděl při ukládání zásob se
zavázanýma očima, druhý ho pozorně
sledoval. Vědci chtěli, aby si šimpanzi
vybrali vidoucího ošetřovatele. Pokud
by se u nich dalo hovořit o teorii
Při pokusu s krabicí s banány reagovali
šimpanzi na úrovni tříletého dítěte
Otázka, zda lze teorii mysli vytvořit také v případě jiných tvorů než
lidí, zajímá mnoho vědců, ať již jde
o psychology, evoluční biology nebo
filozofy. Odpovědět na ni je obtížné.
Myslí by měla disponovat zvířata s nejsložitějšími mozky, žijícími navíc nejlépe
ve skupinách. V hledáčku pozornosti se
zatím ocitli delfíni, orangutani, šimpanzi, ale i psi. Šimpanzi jsou, coby naši
nejbližší žijící příbuzní, nejslibnější
kandidáti.
Psychologické experimenty v otázce, zda mají šimpanzi mysl, však ovoce
poznání dosud nepřinesly. Dopadly
neutrálně.
mysli, došlo by jim, že jen člověk bez
zavázaných očí může vědět, kde jídlo
je. Naši evoluční bratranci však nedělali
mezi ošetřovateli rozdíl. Negativní
výsledky ale nic nedokazují.
Nezdar laboratorních
experimentů totiž může
způsobovat jejich
přílišná vyumělkovanost. Těžko
nám něco řeknou
o životě zvířat v jejich přirozeném
prostředí.
Za poznáním do pralesa
Skupina vědců z institutu Maxe Plancka
v Lipsku a University of St. Andrews
ve Spojeném království se proto vydala
experimentovat do ugandských pralesů.
Vzali si s sebou tři modely jedovatých
hadů, vypracované do nejmenších podrobností. Nastražovali je na území šimpanzí tlupy a sledovali, co s jejími členy
udělají. Šimpanzi umí při spatření hada
vydat varovný pokřik. Dělali to i při
zahlédnutí atrap. Co je ale důležitější,
křičeli víc, pokud byl nablízku jiný člen
tlupy, který o nebezpečí ještě neslyšel.
To by znamenalo, že si dovedou
představit, co ostatní šimpanzi ví nebo
neví, a přizpůsobit tomu své plány. Chápou, že ví něco, co neví jejich společník, a snaží se mu poskytnout správné
informace. Mohli by tedy mít podobné
myšlení jako my lidé. Cílené sdělování
informací je podstata jazyka a jazyk
je zase podstata myšlení, jak je chápe
většina z nás. Základy obojího musely
vzniknout dřív než před přibližně šesti
miliony let, když žil poslední společný
předek lidí
i šimpanzů.
FOTO: Shutterstock
Laboratorní rozpor
Podle výsledků části pokusů v laboratořích jsou šimpanzi schopni
přisuzovat duševní stavy jak jiným
jedincům svého druhu, tak lidem.
100+1 2/2012
43
Reportáž
Srí Lanka
Mezi Buddhou a op
Do Kulturního trojúhelníku si přibalte dá vk
Půjčit si kolo a jen se tak toulat krajinou, jež dýchá historií. Dát si čaj
v uličce uprostřed exotických rostlin a nebo ocitnout se v Africe. Toto
všechno můžete zažít v Kulturním trojúhelníku Srí Lanky
P
o únavné cestě z hor, nejdřív
vlakem a pak autobusem, jsme
dorazili do Dambully, abychom
započali pouť po Kulturním trojúhelníku
v jeskynních chrámech, jimiž je městečko
proslulé. Výstup k jeskyním začíná u Zlatého chrámu postaveného až po roce
2000. Působí spíš jako zábavní park než
buddhistický chrám, a to i přes obrovskou
44
100+1 2/2012
zlatou sochu Buddhy, o níž místní tvrdí,
že je největší na světě. Kolem ní je umělá
skála, umělé sochy mnichů a lvů, jen
různobarevné květy jsou skutečné. Dovnitř muzea v chrámu se vchází obrovskými
otevřenými ústy podivného zvířete. Nás ale
zajímají jeskyně, jež byly obývané již v pravěku. Cesta k nim vede strmými schody na
vrcholek skály. Na každém kroku prodejci
nabízejí levná trička s nápisem Srí Lanka
nebo s obrázkem slona, nebo také měsíční
kameny a nakrájené čerstvé mango, jež si
ale ve městě koupíte o polovinu levněji.
Mladík s dredy až k zemi láká k otevření zázračné buddhistické knížky. Jestli
turistický hlavolam otevřete, můžete si jej
koupit. Nebo si chcete nechat věštit z ruky?
Srílančané jsou vskutku vynalézaví – musí
REPORTÁŽ
Srí Lanka
autor
Magdaléna Vaculčiaková
Sochy sedícího Buddhy
zdobily jeden z prastarých domů
v Polonnaruwě
Buddhistický klid
Po vstupu, u něhož si všichni musí zout
boty, se ocitáme u pěti jeskyní plných soch
a maleb Buddhy. Místy je tady také nějaký
král nebo jiný panovník z minulosti, výjevy
z Buddhova života, lotosové květy na stěnách, i u nohou ležícího Buddhy. Člověk
si přeje, aby na tomto kouzelném místě
nebylo tolik japonských turistů, kteří
Nedobytný palác na skále
U cesty jsou v Innamaluwě dva obchůdky a dvě jídelny s plastovými stoly a židlemi. Pak velký obchod s batikou a jinak
nic. Asi o dva kilometry dál se podél
cesty táhnou hotýlky a rodinné penziony – domečky, jejichž zahrady plynule
přecházejí do divoké džungle. Z tohoto
romantického místa se vydáváme ke skále
Sigirie. Z klasicky přeplněného minibusu
vystupujeme u dlouhé prašné silnice,
jež vede k hlavnímu vchodu do zahrad
Anuradhapura byla hlavním politickým
i náboženským centrem Ceylonu
opicemi
chodí po holé zemi v ponožkách místo
bosých nohou. Vládne zde téměř buddhistický klid. Buddhové leží, meditují nebo
zaujímají ochrannou pozici. Když ovšem
ve svatyni místnímu muži zazvoní mobil,
mám téměř chuť zaujmout pozici útočnou.
Lituji, že se nedá někde v koutě
jeskyně ukrýt před horkem a také chvíli
meditovat. Bohužel, lavičky uvnitř
slouží jenom k oddělení výstavní části
od zvědavých turistů. Tak si alespoň
posedíme pod fíkovníkem, stejně jak pod
ním sedával Buddha, než došel k osvícení. Scházíme pomalu zpátky do města.
Kromě chrámů v není Dambulle
mnoho dalších zajímavostí. Jen hluk,
prach, lidé žijící podél hlavní silnice a
voda dražší, než říká etiketa na láhvi.
Hned druhý den ráno proto
vyrážíme dál – do vesničky Innamaluwa.
pod více než sto padesát metrů vysokou
skálou. Jsou na ní zříceniny hlavního
města někdejšího Ceylonu z třetího
století před Kristem. Město tady nechal
vystavět král Kassapa I, jenž byl známý
tím, že se k moci dostal, protože zařídil
vraždu vlastního otce a svého bratra
zbavil majetku. Traduje se, že právě
kvůli strachu z následků svých činů si
král vystavěl nedobytný palác na skále.
Kromě samotného chrámu je Sigirie
známa i díky freskám sigirských krásek
uvnitř obrovské červené skály.
Vcházíme do vodních zahrad, v září
jsou ovšem bez jediné kapky vody.
„Pozor, nešlapejte na trávník!“ hlásí nápisy
každých padesát metrů. Žádný trávník
tady ale není, protože nepršelo několik
dá vku fantazie
se nějak uživit. Všudypřítomné opice
jsou zvyklé na lidi, což ale neznamená,
že vám neukradnou batoh, necháte-li ho
bez dozoru. Dalším oblíbeným místem
jejich loupežných výprav jsou chrámy,
kde kradou lotosové květy. Vyrobený
lotosový květ s nasládlou vůni, který
místní obětují Buddhovi, si také můžete koupit na schodech, vedoucích
ke skalním jeskyním.
Z pěti set sigirských krásek zůstalo
jen asi padesát. Poctivě je střeží spící
strážník.
100+1 2/2012
45
REPORTÁŽ
Srí Lanka
Takzvaná stupa v Anuradhapuře
měsíců. Skála Sigirie, jež je vidět na
několik kilometrů, je obklopena malými
jeskyněmi. Po točitých schodech se dostáváme k jeskyni se zdmi pomalovanými
kráskami. „Každá z nich představuje jinou
národnost. Tato je Kambodžanka, tato
Mongolka,“ vysvětluje Sinhálec, jenž nás
při našem výstupu dohnal. „A podívejte,
tato má tři bradavky a tato tři ruce,“ směje
se pochybení autora z pátého století.
Tehdy tam bylo kolem pěti set namalovaných krásek, dnes je odhaleno méně
než padesát z nich.
Nejnáročnější částí výstupu je ta
poslední, kdy prudce stoupáme po
schodech vsazených do skály. Výhledy
však stojí za námahu a vypětí posledních sil i za překonání strachu z výšek.
Když navíc vidíte místní starou paní,
jak se před vámi s úsměvem blíží
k vrcholu, nemůžete polevit. Odměnou nechť je dokonalý výhled na
okolní krajinu. Tu a tam stojí nějaký
domeček, jinde se všude rozprostírá
džungle. V dálce ční vysoká bílá socha stojícího Buddhy. Pod námi se
rozkládají jezera plná různobarevných
leknínů, hory a džungle.
Na všech fotkách, jimiž Srílančané
lákají turisty, je všude mezi ruinami
nádherně zelená tráva. Pokud budete
chtít tento pohled skutečně zažít,
vydejte se objevovat Kulturní trojúhelník krátce po období dešťů. V září tu
po zeleni není ani stopy. Ovšem ruiny
paláce, který kdysi na skále stál, jsou
tady pořád. Přemýšlíme, jak a kudy
se sem dostalo tolik cihel a jak
daleko byla dávná srílanská civilizace
v dobách, kdy ve středu Evropy neměli lidé o cihlách ani tušení.
46
100+1 2/2012
Vana i pračka
Procházka kolem jezera Parakrama
Samudra v dalším městě Kulturního
trojúhelníku Polonnaruwě je lákavá. Místní obchodníci se suvenýry
tady mají pokročilou strategii, jak
oslovovat turisty – nechají se za vámi
dovézt na motorce, rychle slezou
a spustí: „Kupte si originální náramek.
Ode mne levněji, než v centru. Special
price, special price.“ A když mu tvrdíte,
že nic z toho nepotřebujete, začne
vyprávět příběh o tom, jak si nemá
z čeho zaplatit školu.
Jezero je obrovské, s tisíci mušlemi a vodou teplou jako srílanský čaj
s mlékem. Místní obyvatelé si z něj
udělali vanu a pračku současně.
V jednom místě zaparkovali tři dodávky, vystoupili a pustili muziku. Část se
šla vykoupat, ženy perou prádlo. Další
skupina na břehu připravila plynové
vařiče a chystá oběd. Po vykoupání
a vypraní rozložili prádlo na trávu, jež
bývá v období dešťů zaplavena vodou
z jezera, a spokojeně si vychutnávají
oběd pod stromy.
Život rybářů a řemeslníků
Kolem jezera najdeme o skály se
opírající kola rybářů. Jeden z nich
vybírá ryby ze sítě a některé z nich
opětovně vrací do vody, aby se očistily.
Pak je půjde prodat prodavačům na
trhu. „Nemám čas na to, abych lovil
i prodával. Od prodavače dostanu kolem
sedmi set rupií za denní úlovek. Záleží
na tom, jak se mi daří a jestli je období
dešťů nebo ne,“ říká rybář. „V období
dešťů je voda i na těch místech, kde teď
stojíme. Ryb je tedy víc.“ Ryby se prý
nejlíp chytají ráno kolem desáté
hodiny, o tomto čase je jich nejvíc.
„Ale já nerybařím každý den. Chodím
k jezeru jenom tehdy, když nemám právě
práci jako tesař,“ vysvětluje.
Procházka kolem jezera nás zavedla
k ruinám starobylé knihovny. Zpíváme
si v části se skvělou akustikou a kupujeme píšťalku od místního dědečka.
Sedí nenápadně pod stromem a místo
vyvolávaní kobry, což je velice oblíbený způsob, jak zaujmout turisty, nabízí hru na své vlastnoručně vyřezané
píšťalce. Vedle se vesele a stydlivě
zároveň usmívá jeho manželka. Hrdě
vyprávějí o tom, jak žijí jejích děti.
Bez píšťalky se odejít nedá.
Zástávka je tam, kde právě
stojíte
Autobus je tak přeplněný, že není
pochyb, že směřuje do velkého města.
Na Srí Lance zastavují autobusy někdy
i každých padesát metrů. Nemusíte
tak chodit na zastávky – ty jsou
tam, kde právě stojíte. Stačí zamávat.
A následuje boj o místo v autobuse
alespoň na jedné noze. Při tomto
způsobu nabíraní cestujících jsou
totiž autobusy plné téměř neustále.
Lidé často stojí i ve dveřích, jež jsou
otevřené – kvůli větrání, i nastupování a vystupování za jízdy. O zastavení
obyčejně požádáte zazvoněním na
zvonek, k němuž vede drátek táhnoucí
se celým autobusem. Protože opuštění
dopravního prostředku vyžaduje odva-
Kulturní trojúhelník
Vrcholy Kulturního trojúhelníku na Srí Lance představují města Kandy, Anuradhapura a Polonnaruwa. Anuradhapura byla prvním hlavním městem Srí Lanky, které
bylo založeno ve čtvrtém století před Kristem. V průběhu patnácti staletí se tady na
trůnu vystřídalo více než sto králů. Kromě Kulturního trojúhelníku jezdí turisté na
ostrov také kvůli čajovým plantážím ve vysočině a především jihozápadnímu pobřeží s přátelskými lidmi, výtečnou kuchyní a čistým Indickým oceánem. V současnosti
je situace na Srí Lance klidná, i když severní a východní část země se stále vzpamatovávají z více než dvacetileté občanské války, která skončila teprve v roce 2009
REPORTÁŽ
Srí Lanka
Starobylé město Anuradhapura má
dnes dvě části – New Town (neboli
Nové město) a Sacred City (Svaté
městečko), jež před tisíci lety tvořilo
Na Srí Lance autobusy zastavují
někdy i každých padesát metrů
nejstarší království Srí Lanky. Později
jej potkal stejný osud jako mnoho
dalších památek v Asii. Anuradhapura byla v průběhu 1 300 let hlavním
politickým i náboženským centrem
Ceylonu až do roku 993. Poté zarostla okolní džunglí a dlouhá staletí
se o ní nevědělo. Dnes je přístupná
Jeskynní chrámy v Dambulle
nelákají jen zahraniční turisty, nýbrž
také místní přívržence buddhismu
typický černý čaj s mlékem v provizorním stánku u malé silnice.
Indické tyčinky, kokosové
palačinky
V Anuradhapuře se sice můžete
snadno ztratit, ale pokud nasloucháte
svému instinktu, vychutnáte si klid
obrovské pagody z cihel. Narazíte také
na klášter, ze kterého nezůstalo nic víc
než záchod. Z ruin, jež jsou rozesety
po celém komplexu, si člověk jen
Bílou pagodu Ruwanweliseya nechal
ve Starém městě Anuradhapury vystavět král Dutugemunu. V průběhu jejího
stavění ale onemocněl a jeho bratr
ji za účelem uspokojení nemocného
krále nechal zahalit do bílé plachty.
Říká se, že král umřel spokojený krátce
po té, co vzhlédl zahalenou, pořád však
nedostavěnou pagodu.
stěží představí, jaké budovy zde
kdysi stály. Zůstaly většinou jen základní kameny. U největší bílé pagody
bubnují místní hudebníci. Můžete si
zde nakoupit cédéčka s místní hudbou
za pár rupií, nebo třeba pozorovat
výrobu indických vonných tyčinek.
Rodina výrobce má tyčinkami posetý
celý dvůr. Balí je do papírových krabiček, a všichni se spokojeně usmívají.
Komplex je prosycen buddhistickým
klidem. Jakmile se ale vzdálíte od
jeho bran, můžete si v nové části
Anuradhapury prohlédnout hinduistický klášter i nově postavenou mešitu. Ovšem jen v případě že jste muž,
ženám je vstup na prohlídku zakázán.
Čekám tedy v muslimské restauraci
naproti a pochutnávám si na místních palačinkách. Těsto je žluté jako
vaječný žloutek, přestože v něm žádné
vajíčko není. Ale kokos ano – kokosové mléko, kokosový sirup s čerstvým
kokosem uvnitř. Ani francouzské
palačinky na tuhle nestačí.
FOTO: Shutterstock, Magdaléna Vaculčiaková
Černý čaj v nejstarším
království
turistům za třicet dolarů na den.
Půjčili jsme si v našem rodinném
penzionu kola a přes zákaz vyrážíme
hledat cestu dovnitř komplexu, abychom se vyhnuli výběrčím vstupného.
Svaté městečko Anuradhapury se
rozprostírá i mezi domky místních
Sinhálců, kde není tedy střežena každá
cestička. Našli jsme si cestu přes
fotbalové hřiště, kde se na brance
houpají opice. Pěšky nemáme šanci
projít všechno za jeden den. Na kole
je to ve třiceti stupních také náročné.
Tak trochu závidíme místní komunitě,
jež uprostřed dne vykonává osobní
hygienu u zdejšího jezera. A sledujeme, jak o kousek dál muži připravují
Víte, že?
hu, rychlost a pohyby, o nichž se nám
v našich autobusech ani nezdá, raději
volíme variantu vystoupit dřív, než
potřebujeme. Tentokrát to bylo příliš
brzy – k oblasti penzionů jdeme ještě
asi půl hodiny. A cestou se osvěžujeme
kokosovým mlékem od prodavače,
který nám pak ořech rozbije, abychom
si mohli vychutnat jeho čerstvý obsah.
Vítejte v Anuradhapuře!
100+1 2/2012
47
VESMÍR
největší dalekohled
autor
František Martínek
Hvězdárna Valašské Meziříčí
Vesmírné oko
Blíží se podobná revoluce, jakou způsobil svým dalekohledem Galieo
Galilei. Výstavba největšího dalekohledu světa, který několikanásobně
předčí kvality všech současných teleskopů, má být dokončena během
deseti let. Co nového o vesmíru se pak dozvíme?
V
současnosti největší dalekohled
světa Gran Telescopio Canarias
(GTC) najdeme na Kanárských
ostrovech, konkrétně na ostrově La
Palma. Gigantický vesmírný pozorovatel
se velmi podobá jinému obru, Keckovu
teleskopu na Havajských ostrovech.
Také on je vybaven segmentovým
zrcadlem složeným ze 36 dílů ve tvaru
šestiúhelníku, jeho celkový průměr je ale
se svým rozměrem 10,4 metrů o 40 centimetrů delší.
Největší současné dalekohledy
Největší soustava evropských dalekohledů VLT (Very Large Telescope)
vzhlíží na vesmírné objekty od roku
2001 z chilské hory Cerro Paranal
v poušti Atacama – jedné z nejsušších
oblastí světa. Základem observatoře
jsou čtyři teleskopy o průměru zrcadel
8,2 metru.
Spravuje je Evropská jižní observatoř
ESO (European South Observatory),
jejímž členem je od roku 2007 také
Česká republika.
Dalekohled
Počet
Zrcadlo (m)
GTC
1
10,4
Keck
2
10
SALT
1
10
HET
1
10
Trojrozměrná představa
konstrukce dalekohledu E-ELT se
zrcadlem o průměru 39,3 m, které bude
sestaveno z 906 segmentů o velikosti
1,45 m ve tvaru šestiúhelníku
48
100+1 2/2012
Sova s nejbystřejším zrakem
Evropští astronomové se rozhodli
postavit dalekohled, který hned tak
něco nepřekoná. Původní představy
dokonce počítaly s dalekohledem
o průměru 100 metrů! Konstruktéři jej označovali názvem OWL, což
je zkratka anglického termínu Over
Whelmingly Large Telescope (dalekohled mimořádně velkých rozměrů).
„Owl“ je v angličtině slovní označení
pro sovu a ta, jak známo, má velmi
dobrý zrak. Kvality takového teleskopického giganta by astronomům například umožnily spatřit u blízkých
hvězd planety srovnatelné velikostí
s naší Zemí.
Představa stometrového dalekohledu se ukázala být kvůli současným technickým možnostem značně
nadnesená, vedení Evropské jižní
observatoře tak později dalo zelenou
vypracování detailní studie menšího,
pořád však extrémně velkého přístroje
E-ELT (European Extremely Large
Telescope).
VESMÍR
největší dalekohled
Mimořádně kvalitní snímky
E-ELT dalekohled s průměrem objektivu 42 metrů se měl v budoucnu
stát největším světovým dalekohledem
vůbec. Studie vypracovaná na popud
Evropské jižní observatoře poskytla veškeré podklady pro zahájení jeho stavby.
Podle ní mělo být hlavní zrcadlo
sestaveno z 906 šestiúhelníkových
částí, každou o průměru 1,45 metrů,
sekundární zrcadlo mělo mít průměr
větší než šest metrů.
Vlivem finanční a hospodářské krize
se ale z původně zamýšlených plánů muselo poněkud ubrat. Průměr objektivu
dalekohledu byl snížen na 39,3 metrů,
Galileo Galilei 21. století
Předpokládá se, že nový dalekohled
způsobí v astronomii doslova revoluci,
podobně jako před více než 400 roky
Galileo Galilei se svým byť velmi primitivním dalekohledem.
Podle odhadů umožní například detailní studium planet obíhajících kolem
jiných hvězd než Slunce - především
planet v tzv. obyvatelných zónách,
na jejichž povrchu se může nacházet
kapalná voda.
Kvalitní dalekohled také astronomům
otevře cestu pro studium „archeologie”
mechanických prvků (aktuátorů). Jejich
úkolem bude „zakřivovat“ jeho tvar
v závislosti na stavu atmosféry, a to až
tisíckrát za sekundu. Tím bude dosaženo mimořádně kvalitního obrazu.
Na největší dalekohled světa přispěla
jako první Česká republika třemi
miliony eur
čímž náklady na jeho výrobu klesly
z 1,28 na 1,06 miliardy eur. Dalekohled by tak mohl spatřit světlo světa
během následujících deseti let.
Primární zrcadlo bude složeno z 931
segmentů, každý segment bude mít
tvar šestiúhelníku o průměru 1,4 metrů
a tloušťku pouhých 50 mm. Zmenšen
bude i průměr sekundárního zrcadla,
a to na 4,2 metrů.
Do optické soustavy teleskopu
budou začleněna také zrcadla systému
adaptivní optiky. Jedno z těchto zrcadel
bude podepřeno soustavou šesti tisíc
Chránit jej bude kopule o průměru
téměř 86 metrů, jejíž výška dosáhne
74 metrů.
Nový domov v Chile
Pro budoucí umístění teleskopu byla
vybrána hora Cerro Armazones tyčící
se v nadmořské výšce větší než 3 000
metrů v oblasti Antofagasta v Chile.
Nový přístroj gigantických rozměrů
bude připojen k observatoři Paranal,
která již dnes hostí dalekohled VLT.
Podle nezávislé komise je reálné
postavit dalekohled v rámci předpo-
v blízkých galaxiích, zahrnující vývoj a zánik hvězd a jejich pohyby kolem středu
galaxie. Stejně tak měřením vlastností
prvních hvězd a galaxií poskytne základní
příspěvek k výzkumu vzniku a vývoje
vesmíru. Snad tím umožní astronomům
přesněji změřit hodnotu zrychlování
expanze vesmíru, na níž se podílí právě
nedávno objevená skrytá energie.
Dalekohled by měl také poskytnout
klíč k pochopení vzniku prvních hvězd,
galaxií, černých děr a jejich vzájemných
vztahů.
kládaného rozpočtu 1 082 milionů
eur. V prosinci 2011 odsouhlasil
řídící orgán Evropské jižní observatoře rozpočet na následující rok, který
zahrnuje například zahájení vývoje některých náročných optických součástí
dalekohledu.
Předpokládá se, že gigant E-ELT
začne pracovat na začátku příštího
desetiletí.
Dalekohled E-ELT s hmotností
2 800 tun bude schopen soustředit
100miliónkrát více světla než lidské oko. Ve skutečnosti shromáždí
třináctkrát více světla než všechny
teleskopy, které nyní astronomové
používají. Stane se největším astronomickým „okem“ hledícím k obloze.
Na jaké objevy se můžeme těšit?
Naděje jsou veliké, ale přesně to zatím
ani největší vědecké kapacity nejsou
schopny určit.
Porovnání velikosti dalekohledu
E-ELT, čtveřice dalekohledů VLT
a pyramid v Gíze
100+1 2/2012
FOTO: eso.org
Největší dalekohled světa E-ELT
bude vybudován v oblasti Cerro
Armazones (Chile) v nadmořské výšce
3 060 metrů
49
V KOSTCE
vítr
Co to je?
Odkud vanou větry?
Vítr je horizontální proudění vzduchu, které je způsobeno snahou vyrovnávat tlaky na různých
místech atmosféry. Ty vznikají nerovnoměrným zahříváním zemského povrchu a vzduchu
nad ním.
Co je směr větru?
Udává se podle směru, odkud vítr vane,
a to podle azimutu nebo světových stran.
Proudění hlavních větrů se příliš nemění
a silně ovlivňuje klima daného regionu.
Například americké Velké planiny, které se
táhnou od severu až k jihu USA, se potýkají
s téměř kruhovým prouděním vzduchu,
které vážně narušuje a eroduje zemědělskou půdu.
Západní vítr
Proudí na severní i jižní části planety od
západu především směrem k zemským
pólům. Během léta je tlak nad oběma póly
nižší, a vítr tak snáze proniká nahoru a přináší vyšší teploty. Během zimy se naopak
tlak nad póly zvyšuje, vítr proudí spíše
od nich a to přináší například do Evropy
studený vzduch.
Jaké jsou jeho vlastnosti?
Zajímá nás zejména jeho směr, rychlost
a ochlazovací účinek. Jeho silné proudění
může mít ničivé i pozitivní účinky. Například pobřežní vlny vhodné pro surfování
jsou tvořeny právě silným prouděním
větru z oceánu.
408
43 890 000 000
amerických dolarů – to je částka představující výlohy na ničivé větrné bouře
v rámci 100 největších přírodních katastrof
20. století.
kilometrů v hodině – tuto celosvětově nejvyšší rychlost větru naměřili vědci v roce 1996 v Austrálii v rámci řádění cyklónu Olivia.
1610
Rok, kdy nizozemský mořeplavec Henderik Brouwer poprvé popsal tzv. řvoucí
čtyřicítky. Je to výraz pocházející z námořnického slangu, který vyjadřuje silné
a poměrně stálé západní větry, s nimiž
se setkávají v oblasti kolem 40 stupňů
zeměpisné šířky.
95,11
Jak se měří rychlost větru?
Měříme ji buď přesným určením rychlosti nebo ve dvanácti stupních pomocí Beaufortovy
stupnice. Díky velké proměnlivosti rychlosti větru se často udává průměrná rychlost větru
(například za 1 minutu nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu).
Beaufortova
stupnice větru
kilometrů za hodinu - je rychlost, jakou
sviští současná nejrychlejší plachetnice
L´Hydroptere hrdě po světových mořích.
Její propracovaná konstrukce je přitom
poháněna pouze větrem, bez jakéhokoli
pomocného motoru.
Tornádo, tajfun, hurikán
s ničivými účinky
orkán – nad 32,7 m/s
mohutná vichřice – 25,5–32,6 m/s
Větve stromů se
lámou, vítr téměř
znemožňuje
chůzi
silná vichřice – 24,5–28,4 m/s
vichřice – 20,8–24,4 m/s
bouřlivý vítr – 17,2–20,7 m/s
prudký vítr – 13,9–17,1 m/s
Ohýbají se slabší
stromky
silný vítr – 10,8–13,8 m/s
čerstvý vítr – 8–10,7 m/s
dosti čerstvý vítr – 5,5–7,9 m/s
mírný vítr – 3,4–5,4 m/s
slabý vítr – 1,6–3,3 m/s
vánek – 0,3–1,5 m/s
bezvětří – 0–0,2 m/s
50
100+1 2/2012
Kouř stoupá kolmo vzhůru
V KOSTCE
vítr
Severovýchodní pasáty
Proudí okolo rovníku na severní straně
polokoule.
Jihovýchodní pasáty
Proudí okolo rovníku na jižní straně
polokoule. Pasáty vanou v tropických
oblastech a jsou příčinou vzniku bouří
v Atlantiku, Pacifiku a Indickém oceánu.
Pasáty využívali námořníci po staletí při
plavbách mezi Novým a Starým světem.
Typy větrů
1. Fén
2. Monzun
3. Blizard
4. Tornádo
5. Mistrál
6. Bríza
7. Bóra
– Teplý suchý vítr vanoucí z jižního směru, překonávající východo-západně
orientovaná pohoří, například přechod přes severní stranu Alp.
– Pravidelný sezónní vítr přinášející v létě mohutné srážky především do oblasti
jižní a jihovýchodní Asie a sněhové v zimě. S letním a zimním monzunem se
můžeme setkat například v Čérapundží nebo na ostrově Hokkaidó.
– Vítr vanoucí v severních zeměpisných šířkách z moře na pevninu přináší
obvykle sněhové srážky. Příkladem jeho výskytu je Severní Amerika.
– Velmi rychle stoupající větrný proud, vznikající při nerovnoměrném rozložení
teploty a tlaku vzduchu při zemském povrchu. Setkáme se s ním v Severní
Americe nebo jihovýchodní Asii.
– Padavý studený vítr vyskytující se v oblasti jižní Francie.
– Pobřežní vánek, který vane mezi mořem a pobřežím v létě jako důsledek
nestejnoměrného zahřívání vody a souše.
– Tento studený, kontinentální vítr s sebou přináší prudký pokles teploty, případně vlnobití.Vzniká nad pevninou u moří, která jsou blízko pohoří. Obvyklé
místo výskytu je pobřeží Jadranu, oblast Novorossijsku, Nová Země, Bajkal
nebo údolí Rhóny.
320
kilometrů v hodině – i taková rychlost větru
se vyskytuje v oblasti zálivu
Commonwealth v Antarktidě, největrnějším
místě na světě.
27 500
je počet obětí, které si vyžádal nejničivější
hurikán v historii, když se v roce 1780 přehnal přes východní část Karibiku.
Jak lze využít větrnou energii?
Stále populárnější větrná energie se dříve získávala pomocí větrných mlýnů, dnes v elektrárnách pomocí větrných turbín.
Energii z větru lze ovšem využít také například k pohonu dopravních prostředků – nejčastěji lodí a plachetnic.
80
54 %
Tolik tropických bouří se přes Zemi průměrně přežene za jeden rok.
kilometrů za hodinu – překonal nejrychlejší
větrem poháněný automobil Greenbird
Richarda Jenkinse v roce 2009. Vozidlo je
vlastně velmi výkonná plachetnice, která používá křídlo
pro generování pohybu.
Autor projektu strávil jeho
vytvářením 10 let.
FOTO: Shutterstock, Wikipedia
200
PŘIPRAVILA: Kateřina Vašků
je rekordní číslo, které zaznamenala
španělská energetika v roce 2009 – energie
z větrných elektráren zde pokryla 54 %
celkové poptávky po elektřině.
100+1 2/2012
51
vytrženo z atlasu: Jižní Súdán
Jižní Súdán
100+1
Nejmladší
africký stát
autor
Marek Telička
Jižní Súdán se po desetiletích válek osamostatnil. To ale bohužel
neznamená, že by tato země měla vše zlé za sebou. Jeden
z nejzbídačenějších regionů světa čelí mnoha budoucím hrozbám včetně
další genocidy
O
blast Jižního Súdánu byla dějištěm zřejmě nejdrastičtějších
konfliktů závěru 20. století.
V letech 1955–1972 zde probíhala
první občanská válka mezi severní a jižní
částí Súdánu a po deseti letech relativ-
ního klidu vypukla v roce 1983 nanovo.
Během dalších dvaceti let přišly o život více než dva miliony lidí a domovy
Stručné dějiny Jižního Súdánu
O Súdánu se v historických pramenech
poprvé mluví v souvislosti se starověkým
Římem, který dobyl Núbiji a Meroe, oblasti
na severu dnešního Súdánu, s nímž je dlouhá historie jižní části neoddělitelně spojena.
Spojeni se Severem
Až někdy před 10. stoletím přišly na území
jižního Súdánu nilotské kmeny Dinků, Nuerů, Šiluků a další. Ne-nilotský kmen Azandů
se v zemi objevil až v 16. století. Na severu
Súdánu se už na přelomu 5. a 6. století
začalo vyznávat křesťanství a později zejména prostřednictvím arabských obchodníků také islám. Bariéry rozsáhlých pustin
ovšem zabraňovaly výraznějšímu postupu
světových náboženství dál na jih, proto se
zde do dnešních dní zachovalo hodně z kulturního dědictví původních kmenů.
52
100+1 2/2012
V roce 1820 si severní Súdán podrobil
egyptský paša a pod egyptskou nadvládu se dostala i velká část jižních
území. Vzpoura proti egyptsko-britské
správě vedla k získání samostatnosti
v roce 1889. Britové ale opět získali nad
územím kontrolu po bitvě u Omdurmana roku 1899. Vznikl Anglo-Egyptský
Súdán, britská kolonie, kterou mezi roky
1924–1956 Britové spravovali jako dvě
oddělená území – sever a jih. Roku 1947
se na konferenci v Džubě snažili připojit
jižní Súdán k Ugandě, ale navzdory
tomu vznikl jednotný Súdán – od 1. ledna 1956 samostatný stát.
Tvrdá cesta k samostatnosti
Už rok před získáním samostatnosti
vypukla občanská válka mezi sever-
ní a jižní částí Súdánu. Obyvatelé
převážně černošského jihu se báli, že
nad novým státem převezme kontrolu
jeho severní část, která byla převážně
arabská a muslimská. První súdánská
občanská válka trvala až do roku 1972,
kdy byla jihu zaručena autonomie.
Tu ale v roce 1983 porušil prezident
Nimajrí, který chtěl vytvořit federální
Súdán zahrnující i jižní státy. V roce
1983 proto vypukl další konflikt. Na
přelomu let 2003 a 2004 došlo při mírových hovorech mezi jihem a severem
k velkému pokroku a v lednu 2005 obě
strany podepsaly v Nairobi mírovou
dohodu. Po šestileté autonomii si obyvatelé jižního Súdánu vybrali v referendu samostatnost a 9. července 2011
tak vznikl nový stát.
100+1
vytrženo z atlasu: Jižní Súdán
Průměrný věk v Jižním Súdánu patří
k nejnižším na světě
ztratilo přinejmenším pět milionů
z celkem asi 45 milionů Súdánců.
V roce 2005 sever a jih podepsaly v
Nairobi mírovou dohodu a v polovině
ledna 2011 proběhlo v jižním Súdánu
referendum, v němž obyvatelé rozhodovali o dalším osudu země. Plných 98,83
% hlasující populace rozhodlo o vzniku
samostatného Jižního Súdánu a nejmladší africký stát oficiálně vznikl
k 9. červenci 2011.
Naděje pro zbídačenou zem
I když konkrétní demografické údaje Jižního Súdánu jsou u mnoha podstatných
kategorií nedostupné, z těch známých je
jasné, že „novorozená“ zem má před sebou mnohem víc výzev než většina jejích
starších afrických protějšků. Například
z tisíce narozených dětí tady 135 zemře
dříve, než se dožijí pěti let, a z každých
sto porodů dva končí smrtí matky.
Letecký pohled na tradiční obydlí Jižního Súdánu
nost bude záležet na schopnosti využít
značný potenciál, který skýtá zdejší
přírodní bohatství. Na mezinárodní
trhy se odtud vyváží dřevo a v regionu
se nacházejí ložiska železné rudy, mědi,
Ještě v roce 2004 byly v celé zemi
jen tři skutečné nemocnice a v nich
působili dohromady tři chirurgové
Ještě v roce 2004 byly v celé zemi jen tři
skutečné nemocnice a v nich působili
dohromady tři chirurgové! V některých
oblastech připadal na půl milionu lidí
jediný doktor!
Jižní Súdán je bezesporu jednou
z nejchudších zemí světa a jeho budouc-
chromové rudy, zinku, wolframu, slídy,
stříbra a zlata. Největší naději Jižního Súdánu však představují značná
ložiska ropy – hlavní důvod, proč vláda
v súdánském hlavním městě Chartúmu
po většinu 20. století nesouhlasila s oddělením jižní části.
Ropa, Nil a safari
Bezmála 98 % zisků Jižního Súdánu
pochází z vývozu ropy. Ta ovšem ze země
putuje dvěma ropovody, které vedou přes
území severního Súdánu až do rafinérií
v přístavním městě Port Sudan u Rudého
moře. V roce 2005 vlády severní a jižní
části Súdánu podepsaly smlouvu, podle
níž se měly zisky dělit mezi oba regiony
v poměru jedna ku jedné. Platnost úmluvy ovšem vypršela vznikem nezávislého
jihu a rozdělení zisku je potřeba znovu
řešit. Plné čtyři pětiny ropných zásob
dřívějšího společného státu leží na území
jihu, ale i tak je nesporné, že ekonomiky obou zemí spolu budou i nadále
prostřednictvím ropných ložisek velmi
úzce svázány. Mimo jiné proto, že jih
nemá prostředky na výstavbu dalšího
ropovodu, který by severní území obchá-
Lidé Jižního Súdánu
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 8 260 000, podle jiného
sčítání může být Jihosúdánců až 9,3 milionu; Očekávaná doba dožití: 55,42 let; Prům.
počet dětí: 4,84 na jednu ženu; Kojenecká
úmrtnost: 102 z 1 000 živě narozených
(6. nejvyšší na světě); Věková struktura:
44,4 % děti do 15 let, jen 2,6 % obyv. starších
než 65 let!; polovina obyvatel mladších
než 18,5 roku; Městské obyvatelstvo: 22
%; Etnické složení: velké množství různých
etnických skupin; Náboženství: animismus, křesťanství – obojí bez udání četnosti; Jazyky: oficiální je angličtina a arabština,
mluví se spoustou menšinových jazyků;
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby:
40 % udáváno pro celý dřívější Súdán, takže
skutečné číslo bude vyšší; Gramotnost:
27 %!
Politika
Typ vlády: republika; Samostatnost:
9. července 2011 (dříve součást Súdánu);
Hlava státu: prezident Salva Kiir Mayardit,
viceprezident Riek Machar, prezident
je jak hlavou státu, tak šéfem vlády;
Volby: prezident volen na čtyřleté období
všelidovým hlasováním, členové kabinetu
jsou jmenováni prezidentem a schváleni
zákonodárným shromážděním
Ekonomika
HDP na hlavu: 2 300 USD (odhad 2010
pro celý dřívější Súdán, takže skutečné
číslo bude zřejmě nižší); Měna: prozatím
súdánská libra (SDG), kterou chce vláda
brzy nahradit vlastní jihosúdánskou
librou, 1 USD = 2,6 SDG, 1 SDG = cca 7 Kč
Zdroj: The World Factbook, MZV ČR
100+1 2/2012
53
100+1
vytrženo z atlasu: Jižní Súdán
Nové město v pustině
Hlavní město Džuba je pro
mnoho obyvatel Jižního Súdánu příliš
vzdálené. Proto se plánuje výstavba
nového správního centra ve městě
Ramciel
Hlavní jihosúdánské město Džuba je
zároveň největším sídlem země a z toho
FOTO: Shutterstock
zel. Mezinárodní společenství bude také
muset řešit otázku sankcí vůči severnímu
Súdánu. Například sankce Spojených
států jsou sice namířeny pouze proti Súdánu, ale s ohledem na ropnou svázanost
obou zemí zasáhnou i Jižní Súdán.
Nový stát by mohl v budoucnu těžit
nejen z ropných zásob, ale také z rozsáhlých území kolem Bílého Nilu, kde se
nabízí nejen dostatek úrodné půdy, ale
i bohaté vodní zdroje. Bílý Nil má zároveň dostatečnou kapacitu pro stavbu
případných hydroelektráren. Momentálně se v úrodném údolí pase 10–20
milionů kusů dobytka. V Jižním Súdánu
však také žije množství divokých zvířat,
která by do budoucna mohla přitahovat
turisty toužící poznat africkou přírodu.
Nic dobrého na dohled
Válka se severním Súdánem je tedy
Letiště v Džubě je zřejmě
nejmodernější částí celého Jižního
Súdánu
logicky vyplývá, že je i správním střediskem celého státu. Pro většinu obyvatel je
ale velmi těžko dostupné. Jižní Súdán má
o něco větší rozlohu než Francie a má
mizernou infrastrukturu. Využívají zde
například jen 60 kilometrů zpevněných
cest! Z toho důvodu vláda zvažuje možnost vybudování nového města, které
by alespoň bylo umístěno víc v centru
země než jižně položená Džuba. V září
2011 vydala vláda prohlášení, podle nějž
by nové hlavní město mělo vzniknout
v Ramciel – městě ve státě Lakes, který
je geografickým centrem země. Podoba,
plánování a výstavba má zabrat zhruba
pět let a přesun státních institucí do nového sídla bude poté probíhat postupně.
u konce. Pro obyvatele Jižního Súdánu
to ale bohužel neznamená, že by v zemi
konečně zavládl mír. Do ohniska
pozornosti se dostávají mezikmenové
války, k nimž tady docházelo ještě
dávno před vypuknutím bojů o nezávislost. Četné ozbrojené skupiny bojují
mezi sebou i přímo proti jihosúdánské
vládě, kterou obviňují z nerovnoprávného přístupu ke všem kmenům a ze
zanedbávání venkova. V důsledku je
podle zprávy OSN Súdánská lidově
osvobozenecká armáda (SLOA) ve válce
přinejmenším se sedmi ozbrojenými
frakcemi a různé konflikty zasahují do
devíti z deseti jihosúdánských států.
Rebelové páchají zvěrstva na civilním obyvatelstvu a státní SLOA si
s nimi v tomto ohledu bohužel nijak
nezadá. Zpráva OSN například zmiňuje události z května 2011, kdy SLOA
údajně podpálila více než 7 000 domů
v severním státě Unity. Tato akce proti
rebelům byla doprovázena zabíjením,
„Odtržení: volte důstojnost,” zní
text plakátu, který před referendem
přesvědčoval Súdánce z jihu
o nutnosti osamostatnění
znásilňováním žen a mučením. Naneštěstí se tak začíná naplňovat varování,
které už v roce 2010 vydala CIA: „…
v následujících pěti letech dojde v Jižním
Súdánu pravděpodobně k novému masovému vraždění nebo genocidě.“
Geografie
Jižního Súdánu
Rozloha: 644 329 km2, tedy o něco
větší než Francie a o málo menší než
Afghánistán; Hranice: celkem 5 413 km,
z toho 2 184 km se Súdánem, 989 km
se Středoafrickou republikou, 934 km
s Etiopií, 639 km s Demokratickou
republikou Kongo, 435 km s Ugandou
a 232 km s Keňou; Charakter území: na
jihu a ve střední části nížiny, u jižních
hranic s Keňou a Ugandou je země
hornatá, napříč zemí protéká Bílý Nil,
který v centrální části vytváří mokřiny
o rozloze více než 100 000 km2; Podnebí: horké se sezónními dešti, které
jsou nejintenzivnější na jihu; Minimální
noční/maximální denní teploty (°C)
v Džubě: leden–březen 20–23/37–36,
duben–červen 23–22/36–33, červenec–září 21/30–33, říjen–prosinec
21–20/33–36; Průměrné měsíční srážky (mm) v Džubě: leden–březen 4–45,
duben–červen 92–150, červenec–září
145–115, říjen–prosinec 102–7; Nejnižší
a nejvyšší bod: nedostupný údaj/Kinyeti 3 187 m
Nil
drý
Mo
Bílý
STŘEDOAFRICKÁ
REPUBLIKA
Raga
Nil
SÚDÁN
Kodok
Aveil
Malakal
Kuacjok
Sudd,
ETIOPIE
Vau
oblast mokřadů
Tonj
Bor
Boma
Rumbek
Yambio
Džuba
Nimule
DEMOKRATICKÁ
REPUBLIKA KONGO
Ko
ng
54
100+1 2/2012
o
UGANDA
KEŇA
kvíz
100+1
Znáte severní Evropu?
3
4
5
Která ze severských zemí není
monarchií?
a) Dánsko
b) Norsko
c) Island
Největší část HDP Islandu
vztváří
a) rybolov
b) těžba ropy
c) vývoz geotermální energie
Vulkanickou aktivitu Islandu
způsobuje
a) podsouvání tektonických desek
b) oddalování tektonických desek
c) srážka tektonických desek
6
7
8
Největší finskou
společností je
a) IKEA
b) Lego
c) Nokia
Která významná osobnost
pocházela ze Švédska?
a) Henrik Ibsen
b) Alfred Nobel
c) Hans Christian Andersen
Co se náboženského vyznání
týče, najdeme v severských
zemích převážně
a) luterány
b) katolíky
c) pravoslavné
9
10
Autonomní součástí Dánského
království jsou
a) Špicberky
b) Ålandy
c) Grónsko a Faerské ostrovy
Který společný znak nesou
vlajky všech severských zemí?
a) bílou a modrou barvu
b) Skandinávský kříž
c) červený kříž symbolizující
protestantství
Řešení: 1a, 2a, 3c, 4a, 5b, 6c, 7b, 8a, 9c, 10b
inzerce
WWW.SKANDINAVIE.CZ
DIASHOW
PŮJDU
NA PŘEDNÁŠKU!
UVIDÍM KRÁSNÉ FOTKY,
USLYŠÍM ZAJÍMAVÉ
POVÍDÁNÍ A TŘEBA
NĚCO VYHRAJU!
JIŘÍHO KOLBABY
SEDM DIVŮ ISLANDU
25.1. PRAHA • 26.1. BRNO • 4.4. OV • 5.4. OC
PŘIPRAVILA: Kateřina Sedláková Droščínová
2
Které severské zemi se přezdívá „Země tisíce jezer“ (jezera
pokrývají téměř 10 % plochy
země)?
a) Finsku
b) Švédsku
c) Dánsku
FOTO: Shutterstock
1
Část severní Evropy, nazvaná
Skandinávie, je kulturní, historickou a etno-lingvistickou
oblastí v severní Evropě, která
zahrnuje
a) Norsko, Švédsko, Dánsko
b) Norsko, Švédsko, Finsko
c) Norsko, Švédsko, Dánsko,
Finsko, Island
PŘEDNÁŠKY
PRŮVODCŮ
PRAHA: 25.1., 15.2., 29.2.
BRNO: KAŽDOU STŘEDU
OSTRAVA: 31.1., 21.2., 4.4.
OLOMOUC: 6.3., 13.3., 5.4.
SOUTĚŽE O CENY NA KAŽDÉ
PŘEDNÁŠCE. 28. 3. LOSOVÁNÍ
ANKETNÍCH LÍSTKŮ O TŘI ZÁJEZDY.
www.periscope.cz, tel.: 542 213 346
Periscope inz 195x71 100plus1 01_12.indd 1
8.1.12 21:20
100+1 2/2012
55
100+1
zahraničních zajímavostí
Nejčastější nemoc –
slabomyslnost
11. ledna 1922
V torontské General
Hospital byl poprvé
úspěšně podán inzulín
pacientovi s cukrovkou, což znamenalo
průlom v budoucí
léčbě diabetických
onemocnění. Kanadští
chirurgové Frederick
Banting a John James
Richard Macleod byli
za tento objev následně oceněni Nobelovou
cenou.
Zajímavý vhled do života lidí na počátku 20. století přineslo zveřejnění záznamů o sčítání lidu, které proběhlo
v Anglii roku 1911. Až dosud byly
údaje chráněny zákonem, nyní však
k nim má přístup každý zájemce.
Asi nejčtenější se stala kolonka, do
které měla hlava rodiny, jíž náleželo
právo vyplnit celý
dokument, zapsat
zdravotní potíže a nemoci
nejbližších
příbuzných.
Tak například
jistý pan John
Underwood
z Hastingsu
popsal zdravotní potíže
svých dětí
takto: hádavé,
tvrdohlavé,
chamtivé, pyšné
a hlučné.
Jako vlastní
30. ledna 1649
Král Karel I.
Stuart vládnoucí
Anglii, Skotsku
a Irsku od roku
1625 byl sťat.
Po své prohře
v první fázi
občanské války
totiž neuznal konstituční monarchii.
Po jeho smrti byla monarchie zrušena
a vyhlášena Anglická republika v čele
s Oliverem Cromwellem.
nemoc uvedl mrzutost a své ženě
přisoudil diagnózu „dlouhý jazyk”. Ve
stejné sekci dále najdeme stáří, plešatost, nedostatek zubů i peněz a u žen
dokonce fakt, že nemohou volit. Mezi
pět nejčastěji zmiňovaných nemocí pak
před sto lety zjevně patřilo šílenství,
imbecilita a slabomyslnost.
Márnice pro obry
V anglickém městě Gloucester bude letos
na jaře otevřena nová márnice určená
mimo jiné pro těla lidí, kteří za svého
života trpěli těžkou obezitou. Jedná se
o součást mnohamilionového projektu,
v jehož rámci byla již zprovozněna nová
soudní síň. V márnici bude možno umístit
celkem 62 těl, přičemž několik míst disponuje nadměrným prostorem. Márnice
bude vybavena extra silnými manipulačními vozíky, jež uvezou téměř 320 kg.
Co je to?
1.
56
100+1 2/2012
Ředitel nově vzniklého centra Scott Riddell
prohlásil: „Lidé se stále zvětšují. Například v New Yorku nedávno zemřel člověk
vážící 394 kg”. Vybavení celého zařízení je
nadstandardní a patří k němu například
i odpočinková zahrada pro návštěvníky.
Jen umístění budovy márnice je poněkud
neobvyklé. Stojí totiž přímo naproti hotelu
a přes ulici se tyčí jedna z největších evropských továren na zmrzlinu a mražené
výrobky Birds Eye Walls.
Běžné věci nebo známá zvířata mohou být z neobvyklého úhlu pohledu, případně pokud
je k vidění jen jejich část, těžko poznatelné. Dokážete určit, co je zachyceno na těchto
fotografiích? Odpovědi najdete u křížovky na straně 42.
2.
3.
100+1
zahraničních zajímavostí
Evropa očima Petra Voldána
„Kozím dechům”zvoní umíráček
Motorky, ale i skútry nebo mopedy jsou
také u Evropanů stále oblíbenější. Určitě
to souvisí nejen s pocitem větší volnosti,
než jaký zažívá řidič za volantem. Bezpochyby tu hraje velkou roli i značná
pohyblivost jednostopých vozidel ve
stále hustší městské dopravě. Podle
evropských statistik se jen mezi lety
2001–2007 zvýšil počet motorek na silnicích zemí Evropské unie o 34 procent.
Všechny tyto klady jsou ale vykoupeny jedním zásadním mínusem v podobě
vysoké úrazovosti.
Právě proto se i celoevropské
instituce soustřeďují na hledání cest
k bezpečnějším a také ekologičtějším
motorkám. V těchto měsících se na
půdě Evropského parlamentu rozhoduje o podobě opatření, která mají rozšířit
některé moderní bezpečnostní systémy
běžné u automobilů i na jednostopá
vozidla. Probíhají například diskuze
o tom, zda by se protiblokovací brzdný systém
ABS měl stát samozřejmostí i pro
motocykly s objemem pod 125 ccm.
Spory se vedou rovněž kolem palubní
diagnostiky pro odhalování poruch
motocyklů, které jsou podle výrobců
příliš nákladné.
Pověstného zápachu kolem mopedů budeme v budoucnu ušetřeni díky
emisnímu standardu EURO 3, který má
vstoupit v platnost v roce 2016. Zdá se,
že legendárním „kozím dechům” tak
definitivně odzvoní.
Petr Voldán
Brusel
Kdo ukradl svatého?
Cvičením ke chřipce
Podle nové vědecké studie může přílišné cvičení poškodit imunitní systém a způsobit větší náchylnost k virózám
a chřipce. Na druhou stranu pravidelná rychlá chůze pomáhá
držet nemoci typické pro chladná roční období na uzdě. Podle
odborníků již třicet minut mírného cvičení denně totiž posiluje
obranyschopnost organizmu tak, že se dokáže lépe ubránit
nejen infekcím dýchacích cest, ale i cukrovce, vysokému krevnímu tlaku a zvýšené hladině cholesterolu. Podle profesora
Mika Gleesona z britské Loughborough University by lidé měli
vzít překvapivé výsledky výzkumu v úvahu a s cvičením to
nepřehánět. Například maratonský běh je podle něj pro lidský
organismus stejně škodlivý jako lenošení. Asi deset procent
běžců a kulturistů je navíc na cvičení závislých podobně jako
na droze, a když na chvíli vysadí, pociťují nepříjemné abstinenční příznaky.
100+1 2/2012
PŘIPRAVILY: Zuzana Teličková a Kateřina Vašků
v jeho blízkosti
patnáct metrů
dlouhý vrak lodi,
která zde ležela
bez povšimnutí
pravděpodobně
již stovky let.
FOTO: Shutterstock, Wikipedia
Italská policie se snaží vyřešit záhadný
případ zmizení tří a půltunové bronzové
sochy svatého Františka z Pauly, která
stála na dně moře při pobřeží Kalábrie
od roku 2007. Socha byla pevně zapuštěna do betonu 29 metrů pod hladinou
a nikdo zatím netuší, jakým způsobem
se ji podařilo odcizit. Protože je sv.
František v Itálii uctíván jako patron
námořníků, byla plastika jednou z několika podobných soch, jež měly symbolizovat ochranu rybářů a potápěčů.
Policie ve spolupráci s pobřežní hlídkou
vyšetřuje několik možných teorií včetně
možnosti, že socha byla neúmyslně zachycena sítí velké rybářské lodi. Pokud
posádka lovila u pobřeží nelegálně, je
jasné, proč incident nebyl hlášen. Záhada má navíc jeden nečekaný důsledek:
skupina
potápěčů
prozkoumávajících
místo
zmizení
objevila
57
7
100+1
zajímavosti ze světa
nejbizarnějších
příkladů recyklace
autor
Marek Telička
Zjednodušeně se dá říct, že pokud má lidská populace přežít, musí
recyklovat. Pod vlivem této myšlenky pak vznikají pozoruhodné
nápady a neméně pozoruhodné projekty
1.
hnojivo
Kompost z „vlastních
zdrojů”
Výchozí materiál: lidské výkaly
Konečný výrobek: zemědělské
FOTO: weblife.org/humanure, usermeds.com, core77.com, technabob.com, www.ecofriend.com, Shutterstock, cdn.24.com
1.
Zatímco pevný lidský odpad se může
prozaicky používat pro pěstování zemědělských plodin, moč se dá využít pro
mnohem „vznešenější“ účely. Lidská moč
totiž obsahuje enzym urokinase, který
pomáhá při rozpouštění krevních sraženin.
Než ale začnete činit unáhlené závěry
a přemýšlet, jak nejlépe podávat moč pacientům s hrozícím infarktem, je potřeba
vyjasnit jednu věc. Předtím, než lze moč
použít, je nutné ji přefiltrovat ve speciálním zařízení. Teprve z tohoto materiálu je
možné vyrábět pilulky. Existují i zvláštní
veřejné toalety od firmy UrPort-A-John,
které jsou právě takovým filtrem vybaveny.
V nich shromážděný urokinase pak může
být použit pro výrobu léků.
Kompost z toalety může být
použitelný i pro běžné zahrady, ale
pomohl by vyřešit situaci zejména
v zemích třetího světa
Kravský hnůj či splašky se odedávna běžně
používají jako přírodní hnojivo. I vzhledem k rostoucí lidské populaci nebo
k negativním dopadům umělých hnojiv
se nabízí myšlenka, zda by stejně dobře
nemohly posloužit i lidské výkaly. Projekty
tohoto typu se velmi pravděpodobně
stanou ekologickými hity nadcházejících
desetiletí. V prvním z nich je odpad
shromažďován ve třímetrových děrách. Při
naplnění jsou vykopané otvory zapečetěny,
a jakmile se v nich obsažené patogeny
v průběhu času zlikvidují, je již pročištěný
odpad použit na hnojení zemědělské půdy.
Systém už v poměrně velkém rozsahu funguje například v některých venkovských
oblastech Zimbabwe.
2.
Močové pilulky
Výchozí materiál: lidská moč
Konečný výrobek: pilulky proti
krevním sraženinám
58
100+1 2/2012
2.
3.
Výrobce tvárnic Ecobrique,
francouzská firma VBC 3 000, tvrdí, že
tento stavební materiál má vlastnosti
plně srovnatelné s klasickými cihlami
nazvaný Ecobrique vyvinula francouzská společnost. Kal se nejprve částečně
vysuší, poté smíchá s jílem a nakonec
směs projde vypalovací pecí. Tam cihly
klasickým způsobem vytvrdnou a stane
se z nich materiál velice podobný běžným tvárnicím.
4.
Dobíjení vodou
Výchozí materiál: uhlík, hořčík
a voda
Konečný výrobek: ekologické baterie
Tyto úžasné akumulátory není potřeba
pro dobití vkládat do žádné nabíječky
a připojovat do elektrické zásuvky.
Mohou být totiž nabity libovolnou
tekutinou! Použít se dají sliny, krev, džus
4.
Enzym urokinase – účinný lék
vyrobený z lidské moči
3.
Cihly nejen z jílu
Výchozí materiál: lidské výkaly
Konečný výrobek: beton a cihly
Odpadový kal může být použit i pro
výrobu lehkých cihel a betonu. Materiál
Baterie NoPoPo jsou vyvinuty pro
nízkonapěťová zařízení. Aktivují se po
přidání kapky vody a mohou být takto
„dobity” tři až pětkrát
100+1
zajímavosti ze světa
nebo třeba moč – prostě jakákoli tekutina, která může poskytnout vlhkost.
Baterie se vyrábějí za použití uhlíku
a hořčíku a dostaly název NoPoPo. Což
je zkratka sloganu No Pollution Power,
tedy „Energie bez znečištění“.
5.
lokální úrovni je ovšem zejména v USA
L-cysteine stále velmi populární.
6.
Dveře fantazii dokořán
Výchozí materiál: lidské výkaly
Konečný výrobek: dveře
6.
Vlasy, které v jídle
neuvidíte
Výchozí materiál: lidské vlasy
Konečný výrobek: přídavek do těsta
7.
Sperma oživující
alespoň pleť
Výchozí materiál: sperma
Konečný výrobek: krémy proti stárnutí
5.
Během tří let se z odpadu
stane materiál, který nevylučuje
žádné škodlivé látky – podobně jako
například čistá hlína
Většina L-cysteinu se vždy
vyráběla z lidských vlasů. Náhradním
zdrojem je v posledních letech stále
více kachní peří
Odpad se ovšem nejprve nechá tři roky
odležet. Všechny nežádoucí látky přitom
vyprchají po zhruba 15–18 měsících.
Později se do suroviny přidá plastová
pryskyřice. V dalším procesu pak z odpadu vyrábí dveře.
Poslední ze zde popisovaných projektů,
který se snaží využít „lidský hnůj“, vznikl
v Indii, kde je stav veřejné kanalizace
žalostný a místa za lidskými příbytky
jsou často zcela neprůchodná. Společnost Sulabh International proto přišla
s nápadem, že by se odpad mohl využít
pro výrobu pevných a trvanlivých dveří.
Nejde přitom o podnikatelský projekt,
ale spíše o ukázku netušených možností.
Máte rádi pizzu? Pak byste měli vědět,
že kromě obvyklých přísad, jako jsou
například rajčata, sýr nebo šunka, se do
ní přidává ještě něco. Přípravek, který se
jmenuje L-cysteine, je specifický prášek
do pečiva, jenž používá množství pizzerií. Dodává totiž těstu potřebné chuťové
vlastnosti. Pro výrobu L-cysteinu se ale
používají lidské vlasy, jež jsou sesbírávány z kadeřnictví a salonů krásy! Poté, co
tuto přísadu začala znát i veřejnost, se
jejího používání vzdaly jako první mezinárodní potravinové společnosti. Na
Pro některé dámy, které dbají o svůj
mladistvý vzhled, by následující informace mohla být zcela zlomová. Je poměrně
dobře známo, že antioxidanty jsou
výborným prostředkem proti volným
radikálům a zabraňují tak stárnutí. Na
antioxidanty jsou bohaté nejrůznější látky
a jedním z nejčistších zdrojů je sperma,
které má jednoznačné omlazující účinky.
Některé pleťové prostředky proto obsahují právě sperma! Obsahují je například
výrobky norské společnosti Bioforskning
nebo firmy Cmen Beauty.
7.
Některé dámy by byly
možná překvapeny, kdyby
věděly, co obsahuje jejich
pleťový krém
inzerce
Víme, která cestovka
nabízí Váš zájezd nejlevněji!
Jen u nás najdete na jednom místě miliony zájezdů za stejnou cenu jako u CK
a navíc dostanete parkování na letištích ZDARMA
Objednávejte na www.dovolena.cz!
U NÁS NAVÍC:
Parkování po dobu dovolené na vybraných letištích ZDARMA!
Doprava linkovým autobusem na vybraná letiště ZDARMA!
D_nejlevnejsi zajezd_171x57_tisk.indd 1
www.dovolena.cz | volejte 800 600 600
0
59
21.6.2011 11:08:01
100+1 2/2012
DUEL
největší parní lokomotivy
autor
Richard Guryča
H-8 Allegheny
Královny na páru
Parní lokomotivy nebyly jen líné „pufací” stroje. Existovaly i superstroje,
jejichž parní kotel dokázal dát do pohybu tisíce tun nákladu
P
ohoří Allegheny je součástí
Apalačských hor a rozkládá se
na území Pensylvánie a Virginie.
Právě přes toto pohoří potřebovaly
železniční společnosti přepravovat
náklady uhlí a získat stroj, který by
spolehlivě překonal zejména kritický
úsek stoupání z Hintonu v západní Virginii k Alleghenskému tunelu ve výšce
631 metrů nad mořem.
Společnost Chesapeake & Ohio
Railways si proto u firmy Lima Locomotive Works objednala superlokomotivu,
která by mohla po železnici George
Washingtona bez potíží přepravovat extrémně těžké náklady v náročných horských podmínkách. V roce 1941 vyjel
z výrobní haly první stroj s označením
H-8 Allegheny a do roku 1948 vyslaly
strojírny na trať postupně 59 kusů z této
typové řady.
Vpředu i vzadu
Lokomotiva o hmotnosti 544 tun byla
na stoupání k Alleghenskému tunelu
60
100+1 2/2012
nasazována ve dvojicích. Jedna tažná
a jedna tlačná lokomotiva tak dokázaly utáhnout vlak se 140 vagóny uhlí
s celkovou hmotností 11 500 tun. Byly
určeny i pro tahání osobních vlaků,
ale pokud jde o přepravu osob, počítalo se s nimi spíše pro armádní vlaky
než pro běžný provoz, protože na tahání
osobních vlaků byl jejich výkon zbytečně velký. Byly o něco menší a lehčí než
Big Boy, ale požadavek na supervýkonný
motor splnila společnost Lima beze
zbytku. Obrovské ohniště roztápělo
kotel, který dokázal stroj vybičovat
až k výkonu 7 500 koňských sil, tedy
5 593 kW. Tažná síla byla 490 kN.
Extrémní hmostnost a rozměr H-8
Allegheny si vyžádaly úpravy trati.
Některé úseky se musely narovnávat,
zvětšovaly se rovněž tunely.
Také H-8 Allegheny se potýkaly se
závislostí na kvalitativně nevyrovnaném
uhlí a v roce 1952 je začala společnost C & O nahrazovat dieselovými
lokomotivami. O čtyři roky později už
zmizely z tratí všechny. Do současnosti
se zachovaly pouze dvě.
Big Boy
Hmotnost:
Výkon:
548 tun
4 560 kW
H-8 Allegheny
Hmotnost:
Výkon:
544 tun
5 593 kW
DUEL
největší parní lokomotivy
Big Boy
V provozu:
Vyrobeno:
1941–1961
25 kusů
V provozu:
Vyrobeno:
1941–1956
59 kusů
stoupání a často se stávalo, že celý náklad
do strmého svahu nevyjel, případně se ho
nepodařilo ubrzdit při klesání.
Tak vznikl Big Boy, světový rekordman mezi parními lokomotivami.
Impozantní, čtyřicet metrů dlouhý obr
o hmotnosti 548 tun se poprvé rozjel po
kolejích v roce 1941.
Za čtyři naftové
Pět metrů vysoká lokomotiva byla vybavena
kotlem, jehož roztopení přineslo stabilní
výkon 6 290 koňských sil, tedy 4 560 kW.
Výkon průměrné dieselové lokomotivy je
přitom zhruba 1 100 kW. Čtyři nápravy
byly pevně uloženy v rámu lokomotivy.
Díky tomuto unikátnímu uspořádání
pojezdu byly lokomotivy schopny projíždět
oblouky velmi malých poloměrů.
Lokomotiva dokázala vyvinout
rychlost až 130 kilometrů za hodinu
a tažná síla 600 kN si dokázala poradit
i s nákladem o hmotnosti čtyři tisíce
tun. Spotřebovala ovšem gigantické
množství uhlí a její výkon závisel na
kvalitě paliva. V letech 1941–1944 se
vyrobilo pouhých pětadvacet kusů a jejich
postupné nahrazení dieselovými lokomotivami v 60. letech minulého století bylo
motivováno právě nestabilním výkonem.
Pokud však měly dieselové lokomotivy Big
Boye plnohodnotně nahradit na zmíněných horských úsecích, bylo jich zpočátku potřeba zapojit až šest za sebou
a železničáři i tak řešili neustálé problémy
s podkluzujícími koly relativně lehkých
naftových strojů.
Americký blogger a fanda do
lokomotiv Ivan Elhart ukazuje
ve Forneyho dopravním muzeu
v Denveru, jak velký vlastně Bog Boy je
Big Boy vers. H-8 Allegheny
Big Boy, postavený pro náročnou
horskou trať ve Wyomingu, byl o něco
delší a těžší, zatímco H-8 Allegheny
měl výkonnější motor a podle všech
dostupných zdrojů byl vůbec nejvýkonnější parní lokomotivou, jaká kdy byla
vyrobena. Big Boy však stačil na sto
vagonů sám, zatímco H-8 nasazovali
na 140 vagonů ve dvojici. Oba giganti
mezi parními lokomotivami jsou úctyhodné stroje, vítězství však patří obru
s příznačným jménem Big Boy.
100+1 2/2012
FOTO: http://amstrains.americanmainline.com, http://www.eceblogger.com
K
rátce po první světové válce zadala
americká dopravní společnost
Union Pacific strojírnám Alco
(American Locomotive Company)
zakázku na lokomotivu, která by bez
potíží utáhla a ubrzdila naložený vlak
v jednom z nejextrémnějších míst na
severoamerickém kontinentu - průsmyku Wasatch v horách mezi Utahem
a Wyomingem. Ve výšce kolem dvou
tisíc metrů tam vlaky zdolávaly strmá
61
100+1
fotografie čtenářů
Na této stránce můžete příště najít otištěnou i svoji fotografii. Nejzajímavější snímek oceníme ročním předplatným časopisu 100+1. Jestliže tedy
máte záběr, o nějž byste se chtěli podělit s námi a dalšími čtenáři, pošlete jej v elektronickém formátu na adresu [email protected] Do předmětu zprávy napište Foto 100+1 a nezapomeňte uvést svoje jméno a adresu. Kromě toho budeme samozřejmě rádi, když uvedete, kde byl záběr
pořízen, případně co je na něm zachyceno. Jestliže nám fotku pošlete do 22. ledna 2012, můžete se fotografem i předplatitelem stát již od příštího
čísla, které vychází 1. února 2012.
výherce
předplatného
Odpolední siesta –
Iveta Koutná, Pozořice
inzerce
Oáza tygra sibiřského –
Jana Stehlíková, Kamenné Žehrovice
62
100+1 2/2012
Červená Lhota –
Eliška Kojanová, Borek
Snídaně –
Věra Svobodníková, Bzenec
Od tvůrců magazínu
100+1 zahraničních zajímavostí
Časostroj – zábavná cesta do historie
A
K
N
I
V
O
N
+ 2 DÁRKY
1. DÁ
REK
www.facebook.com/Casostroj
Pexes
České o
a zámhrady
ky
REK
2. DÁ
t
á
k
a
l
P
v
ů
n
a
i
r
Bu věk
pra
Právě v prodeji ve vaší trafice!
100+1
nenechte si ujít
To nejlepší z obrazovky
Discovery Channel
Dřevorubci v močálech od 5. ledna, 21:55
S tímto novým seriálem o přírodě se vydáte
na cestu francouzskou krajinou a seznámíte
se s typickým evropským ekosystémem.
Paviáni s Billem Baileym, od 15. ledna, 16:25
Od Kapského Města na jihu po Etiopskou vysočinu zkoumá oblíbený britský komik a moderátor
Bill Bailey, jak se paviáni přizpůsobili rozmanitému africkému prostředí – od netknutých pláží po
střechy měst.
ČT2
Ve druhé sérii pořadu se na obrazovky vrací
Bobby Goodson se svým odvážným týmem
z firmy Goodson‘s All-Terrain Logging. V kalných
a nebezpečných močálech Severní Karolíny
hledají vysoce hodnotné dřevo.
Lovci odpadu, od 26. ledna, 21:00
Představí se vám novodobý hledač pokladů Drew
Pritchard. Drew má náročné zákazníky, vysoký
obrat a jednu z největších skládek dekorativních
předmětů ve Velké Británii.
Metuzalém. Kosti, svaly a klouby,
19. ledna, 15:55
Světová populace stárne. Úměrně tomu se
objevují a rostou problémy, které byly ještě
před jednou, dvěma generacemi neznámé.
Mýty a fakta historie: Židé – Dějiny jednoho národa
(1/5), 21. ledna, 20:00
Divoká Francie, od 11. ledna, 21:00
Války a pronásledování rozptýlily Židy po celém
světě. Je to příběh o slávě a bídě, který pokračuje
do dneška. Židé všude zanechávali stopy: jako geniální myslitelé, vědci a umělci. Jak se jim podařilo
a daří uchovat si po celou tu kritickou dobu svou
identitu?
Knihy
Jesús Hernández
Autor podává podrobnou
analýzu historických a sociálněpolitických dějů, které vyústily ve
druhou světovou válku, a rovněž
analyzuje její nejdůležitější
události od úspěchu německé
bleskové války proti Polsku až
k rozhodující porážce, kterou
nacistické armády utrpěly u Stalingradu.
Nakladatelství Jota, cena 298 Kč, www.jota.cz
Elena Luraghiová, Cinzia Randová
Dokonalý průvodce na
52 víkendů (jeden cíl na každý
víkend v roce) zve k objevování měst, turistických
tras, pobřeží, ostrovů a zemí
v Evropě a prožití vzrušujících
víkendů. Představuje města
Řím, Benátky, Florencie,
Milán, Paříž, Londýn, Berlín
a spoustu dalších, která mohou být tak neobvyklá,
fascinující a nádherná. Mapky míst a informace
o otvíracích dobách památek a muzeí ulehčí
a zpřehlední pobyt na spoustě uvedených čarokrásných míst.
Nakladatelství Slovart, cena 499 Kč, www.slovart.cz
Drogy a.s. Crack, 23. ledna, 22:00
Z bezprostřední blízkosti se seznámíte s výrobci
kokainu v peruánské džungli, dětmi ulice v limských slumech,
dealery cracku
a závislými
v Chicagu i tajnou jednotkou
na boj proti
drogám na jihu
Floridy. Poznejte běžný
den ve světě
cracku.
Magická místa České republiky
Rudá muzea
Obrazový atlas
1. prosince 2011 byla otevřena nová stálá
Výstava Rudá muzea. Ta se zabývá vlivem
komunistického režimu a ideologie na československá muzea v letech 1948–1989. Ukáže
také jejich proměnu v období komunismu a to,
jak ideologicky působila na veřejnost.
Záhady a tajemství na dosah ruky
Vladimír Liška
Víte, že na území Čech a Moravy
žila civilizace starší než Sumerové?
Jaká tajemství skrývají Plešivec
nebo Blaník? Přinášejí kruhy v obilí
poselství z minulosti? A je na hradě
Houska vchod do říše démonů? Kde
jsou v České republice místa, kterým
je lepší se vyhnout? Známý autor uvádí mnohá
překvapivá fakta i hypotézy opřené o moderní
vědecké poznatky.
Nakladatelství Alpress, cena 229 Kč, www.alpress.cz
Ohrožené druhy zvířat
Kerstin Vieringová, Roland
Knauer
Na všech světových kontinentech najdeme početné
druhy zvířat, které jsou ohrožené
a jejichž přirozené životní prostředí mizí. V knize jsou čtivou formou podány
fascinující údaje o životním stylu, chování a rozšíření 250 ohrožených druhů zvířat, které spolu
s přehlednými mapkami poskytují cenný pohled na
současný stav fauny celé planety Země. Při tomto
působivém, leč skličujícím putování se vydáme za
posledními přežívajícími jedinci svého druhu.
Nakladatelství Universum, cena 449 Kč, www.bux.cz
Rozhlas
Český rozhlas Leonardo
Zrcadlo. Magazín o historii, která není minulostí, každý pátek v 9:00
Historický magazín Zrcadlo chce nabídnout pohledy do minulosti
bez ideologických pokřiveností a školometských pouček, chce dát
prostor k diskusi historikům, kteří mají s popularizací dějin zkušenosti, ale i těm, kteří ve své vědecké práci teprve začínají. Z tohoto
hlediska půjde o magazín vpravdě mezigenerační.
100+1 2/2012
První světová válka: Padlá esa, 21. ledna, 19:00
Příběh o dvou britských leteckých esech z první
světové války, kterým byl oběma udělen Viktoriin kříž. James McCudden a Edward Mannock
létali v době, kdy Královské letectvo zaznamenávalo největší ztráty.
Odkaz Keltů, 23. ledna, 15:00
V příběhu, jehož ústředním prvkem je Castro de
Baroña, vylíčíme jedinečnou kulturu „castros”,
která pochází z dnešní Galicie, autonomního
společenství v severozápadním Španělsku.
Výstavy
Vše, co byste měli vědět o druhé
světové válce
64
Viasat History
National Geographic Channel
Animal Planet
52 úžasných víkendů
Hirošima – den poté, 22. ledna, 20:30
Americký dokument nabízí rekonstrukci událostí
6. srpna 1945, kdy Spojené státy svrhly na Hirošimu atomovou pumu. 80 000 obyvatel tohoto
japonského města zahynulo ihned, 80 000 bylo
zraněno.
Národní památník na Vítkově,
U Památníku 1900, Praha 3
Beatlemánie!
Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, Brno,
do 20. ledna 2012
Beatlemánie! přibližuje osudy liverpoolské
skupiny i to, jak její hudbu a poselství vnímala
československá mládež. Tato unikátní výstava
připomíná vlnu beatlemánie i rozpad skupiny.
Nezapomíná ani na kulturní fenomény 60. let
20. století, které Beatles přímo či nepřímo
ovlivňovaly. Paralelně sleduje život mládeže
v tehdejším Československu, oficiální i neoficiální stránku tehdejší kultury nebo módu.
100+1
předplatné
100+1
Naposled za akční cenu!
Předplatné je výhodné:
1. Se všemi variantami předplatného vám zašleme velkou nástěnnou mapu
světa o celkovém rozměru cca 130×100 cm, © Kartografie Praha. Už nyní můžete
přemýšlet, jak vyzdobí váš pokoj, pracovnu či třeba kancelář!
2. Každé číslo získáte pohodlně až do schránky nejpozději v den vydání
3. Poštovné je již zahrnuto v ceně, neplatíte nic navíc
Ekonomické předplatné
100+1
598 Kč byste dali v trafice za 20 čísel za rok
Místo 598 Kč
jen 449 Kč
Sleva 25 %, ušetříte 150 Kč!
akční cena na rok 2012
Slev
2 a
+ m5a%
pa
Předplatné
100+1 KOMPLET
V ceně je také 6 speciálů + 2 filmová dokumentární DVD!
598 Kč byste dali v trafice za 20 čísel za rok +
319,60 Kč byste v trafice dali za speciály I.-IV./2012 +
159,80 Kč stojí speciály Největší géniové,
Nejhorší Zločinci, které také získáte +
98 Kč stojí 2 DVD Největší zločiny 20. století I. a II.
Místo 1 175 Kč
jen 649 Kč
Sleva 45 %, ušetříte 526 Kč!
akční cena na rok 2012
Slev
4 a
+ m5a%
pa
Jak předplatit
1. Na internetových stránkách www.epublishing.cz
2. E-mailem: [email protected]
3. Zavolejte na 545 211 880
(všední den po–čt od 8 do 16 hod.)
Ihned po objednávce způsoby 1–3 od nás obdržíte
platební dispozice: číslo účtu a Váš unikátní variabilní
a specifický symbol pro identifikaci platby. Platit pak
můžete bankovním převodem, např. internetovým
bankovnictvím, případně na poště složenkou typu A.
Podmínky předplatného: Předplatné 100+1 platí na 20 po sobě jdoucích čísel, tj. na rok,
případně speciály navíc, a bude zahájeno týden od podání objednávky. Dárky jsou pro nové
abonenty a zašleme Vám je do šesti týdnů od připsání platby. Tato konkrétní nabídka
platí pro objednávky předplatného na adresy v ČR přijaté až do vydání následujícího čísla.
Informaci o předplatném na Slovensku najdete v tiráži.
Objednávejte do 30. 1. 2012 na: www.epublishing.cz
100+1 2/2012
65
100+1
příští číslo
100+1 č. 2 vychází ve středu 1. února 2012
Peru
Jedna z perel Jižní Ameriky oplývající výškami, lamami a usměvavými lidmi, před vámi poodhalí svá tajemství
Dá se krása změřit?
Skutečně závisí krása jen na vkusu té či
oné kultury? Vědci jsou přesvědčení, že
se dá matematicky spočítat...
Superschopnosti dravců
Jsou to dokonalé stroje na zabíjení kořisti.
A k tomu potřebují to nejlepší „vybavení”.
Ukážeme vám, jak fungují těla ptačích predátorů
Kolaps civilizací
Jak dochází ke
zhroucení společnosti? Existuje
nějaký typický
průběh? A jak je na
tom naše kultura?
100+1 zahraniční zajímavost
číslo 2/2012 vychází 18. 1. 2012
www.stoplusjednicka.cz
(E-mailové adresy zaměstnanců
vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru
[email protected])
Produktový ředitel Petr Broža
Změna obsahu vyhrazena
Vedoucí populárně-naučných časopisů
Vít Šebor
Redakce a stálí spolupracovníci
Richard Guryča, David Bimka, Kateřina Vašků, František
Martínek, Jaroslav Petr, Tomáš Přibyl, Marek Telička,
Zuzana Teličková
Art Director Michal Bártů
Sazba Tomáš Hruban
Jazyková korektura Zdeněk Dan
Produkce, výroba Ivan Pospíšil
66
100+1 2/2012
Adresa redakce
100+1
Extra Publishing, s. r. o.
Bubeníčkova 9, 615 00 Brno
Tel.: 546 606 008, fax: 549 210 724
Inzerce a marketing
Pavel Pospíšil, Libor Kříž, Jan Kučera
Extra Publishing Brno
Bubeníčkova 9, 615 00 Brno
Tel.: 546 606 008
Fax: 549 210 724
Předplatné ČR
na adrese redakce: Extra Publishing, s. r. o., předplatné časopisů,
Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, telefon: 545 211 880
(prac. dny po–čt, 8–16 hod.)
web: www.epublishing.cz
e-mail: [email protected]
Reklamace na e-mailu:
[email protected]
Předplatné SR
písemně: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s.,
oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P.O.BOX
183, 830 00 Bratislava 3
tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16
a fax: 02/444 588 19
web: www.mediakapa.sk
e-mail: [email protected]
Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky,
dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného na
Slovensku, které zajišťuje společnost Mediaprint-Kapa
Pressegrosso.
Autorská práva ke zveřejněným materiálům vykonává
vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Jakékoliv užití
části nebo celku, zejména přetisk a šíření jakýmkoliv
způsobem, včetně elektronického, je bez předchozího
souhlasu vydavatele zakázáno.
Vydavatel
Extra Publishing, s. r. o.
Bubeníčkova 9, 615 00 Brno
IČ 27 68 92 47, DIČ CZ 27 68 92 47
Obchodní ředitel tisk Pavel Pospíšil
Obchodní ředitel internet Libor Kříž
Finanční ředitel Ivan Pospíšil
Distribuce
V České republice společnost PNS, a. s., na
Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s.
a soukromí distributoři
Tisk Neografia, a. s., Martin, SK
Vychází každých 14 dní v Brně, ISSN 0322-9629,
MK ČR E 20427.
Představujeme vám sourozence
časopisu 100+1
Magazín 100+1 zahraničních zajímavostí pochází z českého vydavatelství Extra Publishing,
které vydává řadu dalších úspěšných časopisů, jež vzdělávají, radí a popularizují
Svět 100+1 Speciál
Malý atlas světa
Příroda
Divoká, nespoutaná,
živá, křehká, ohrožená
Válka REVUE
Pro příznivce vojenské
historie a military
Otazníky historie
Záhadné a tajuplné dějiny,
šokující osudy
Otazníky historie Speciál
Největší zvrhlíci historie
Živá historie
Historický magazín
s exkluzivním dárkem
Živá historie Speciál
Kruté osudy předků –
Jak se žilo …
Extra Válka – II. světová
Události 2. světové
války ze všech stran
Válka REVUE Speciál
1938: Boj o Československo
Extra Historie – Kauzy
476: Proč padl Řím
Tajemství české
minulosti
Jediný magazín jen
o naší historii
Časostroj
Zábavná cesta do historie
pro mladé od 9 do 15 let

Podobné dokumenty

Středověk

Středověk b) rozvoj měst a všeho, co souvisí s městským způsobem života (město = civitas, burgus, měšťan = burgensis, le burgeois), hlavně řemeslné a obchodní výroby → trhy, více peněz → čas na kulturu Městu...

Více

ahr fórum- leden 2016 - Asociace hotelů a restaurací České republiky

ahr fórum- leden 2016 - Asociace hotelů a restaurací České republiky Důležité je uvědomit si priority, kterých bychom chtěli postupnou „aproximací“ dosáhnout. Protože píši úvodník zpravodaje, chtěl bych Vás ujistit, že to, čeho bychom chtěli společně dosáhnout, je b...

Více

Po Evropě se kradou vozy Porsche V ČR v roce 2011 přibylo dalších

Po Evropě se kradou vozy Porsche V ČR v roce 2011 přibylo dalších již historických automobilů Porsche od  modelu 356 až po  911 (model 993) stále a nezadržitelně rostou. Významnou roli v tom jistě hraje například nostalgie po vzduchem chlazených motorech. Jak si ...

Více

tetička southindian

tetička southindian třešničku na dortu, poznala čtveřice už při listování starým albem fotografií z cest, ukrytým hned v první „Havlasově“ krabici. Opatrně vyndavali skleněné fotografické desky, za dob jeho mládí cel...

Více

Nová šelma z Francie

Nová šelma z Francie Peugeot věnoval nejvíce péče a investic tomu, co přijde do kontaktu se zrakem nebo hmatem zákazníka. Soustředil se na design, který je výrazný a těžko zaměnitelný za cokoliv z této či jiné třídy. M...

Více

road.bin editor manual

road.bin editor manual Sektory a jiné nepodporované objekty Zmodeleru (glow objekty, atd) lze odstranit zkopı́rovanı́m 4ds souboru do stejné složky jako je program sector del.exe. V tomto přı́padě to bude soubor sc...

Více