Sylvia Bakerová Jablko sváru: Je evoluce pravdou?

Sylvia Bakerová Jablko sváru: Je evoluce pravdou?

Sylvia Bakerová
Jablko sváru:
Je evoluce pravdou?
1. Jak se evoluce prosadila
Darwinova teorie ... není ji více teorií, ale skute ností. ádný seriozní v dec
nem e popírat skute nost evoluce, stejn jako nepopírá ob h Zem kolem
Slunce. Takto mluvil Julian Huxley roku 1959, práv sto let po vydání
Darwinova díla o evoluci.
Byla to hotová bou e spor , kterou tato teorie na svém po átku zp sobila, a
ina pi kových v dc té doby ji odmítala. Dnes se nám v ak íká, e u
nejde o teorii, ale o skute nost.
Ve kolách se dnes d ti u í jako hotový fakt, e lov k a opice jsou si vývojov
blízcí. P i hodinách d jepisu se u í o opolidech se stejnou jistotou jako o
ímanech. Lekce zem pisu jsou zrovna tak ovlivn ny evolu ní geologií.
Vlastn celá na e spole nost byla ovlivn na evolu ním nazíráním, kde se
patné lidské chování chápe jako poz statek jeho zví ecí minulosti, kde se
lov k postupn vyvíjí bez jakéhokoliv Stvo itele. Tyto pohledy jsou zalo eny
na „faktu“ evoluce. Ale je evoluce faktem? Je v decky dokázaná?
Nejprve pot ebujeme zvá it jednu otázku: Jak se stalo evolu ní u ení tak
populární? Jist e my lenka evoluce neza ala s Darwinem. Mnozí v dci a
filosofové jí v ili ji p ed Darwinem. Nejprve sta í ekové: Anaximander u il,
e se lov k vyvinul z ryby a Empedocles tvrdil, e zví ata jsou z rostlin. Jist ,
ne v ichni tomu uv ili. A to proto, e je
jiná teorie zatla ovala evolu ní
teorii do pozadí, a sice teorie samoplození (spontánní plození).
Teorie samoplození u í, e tvorové mohou povstat náhle z bahna a slizu. První
s tím p el Aristoteles (a jiní) 400 let p ed Kristem. V ili, e hmyz a mouchy
se náhle rodí z bahna, a kdy m e hmyz, pro ne také ostatní zví ata?
es ané si brzy uv domili , e tato teorie je stejn tak nebiblická jako
nev decká, podobn jako teorie evolu ní. Roku 400 po Kristu ukázal eho , e
kdy ze slizu mohou povstat iví tvorové, pak není nutné v it ve Stvo itele.
Ale jeho kritika byla ignorována a samoplození bylo i nadále u eno po
neuv iteln dlouhou dobu, a tuto nauku kone
v 19. století pop el Pasteur.
Je udivující, e se víra v samoplození mohla udr et ve v deckém sv
tak
dlouho p esto, e ji 200 let p ed Pasteurem ji oponoval William Harwey.
Pozd ji, v 17.století, také Redi v decky prov oval mo nost samoplození. Jeho
sou asníci toti v ili, e se ervi mohou vytvo it ze zahnívajícího masa. Rediho
experimenty spo ívaly v tom, e maso uzav el p ed mo ností nakladení mu ích
vají ek - a pak se ádní ervi neobjevili.
Nep ekvapuje, e se u ení o samoplození ukázalo fale né, ale jak je mo né, e
ovládalo v decké my lení po stovky let? Jak m e být fale ná teorie v ena a
ena tak nad en a dlouho p es názory význa ných v dc a proti v em
deckým experiment m, které jsou s ní v rozporu? V ím, e jsou to p esn
tyté d vody, pro se i dnes v í v evoluci. Dají se shrnout do názoru v dce
Haeckela. Ten tvrdil, e samoplození musí být pravdivé, jinak by se
muselo v it ve Stvo itele. Lidé v ili této teorii proto, e nemuseli v it
Bohu Bible. P esn to samé platí o evolucionistech dnes a evolu ní teorie je v
jistém smyslu jen um le vytvo ená filosofie ze starých pov r. Nebo snad neu í,
e se ivá hmota n jak „objevila“ z ne ivé? A tak po staletí byla teorie evoluce
jenom dr ena v achu p ed popularitou jinou bezbo nou teorií, teorií
samoplození. P ipadá to velmi zvlá tní, kdy se ohlí íme zp t, e zkamen liny
nebyly tehdy pro evoluci d le itým argumentem, tak jako je tomu dnes. Jist
je v ak lidé znali, zkamen liny byly poprvé rozpoznány starov kými eky.
Pochopili, co zkamen liny skute
jsou – ztvrdlé zbytky ivých organism .
Av ak ve st edov ku se m lo za to, e zkamen liny nemají se ivými
organismy nic spole ného. Lidé v ili, e vznikly v kamenech p sobením slunce
a hv zd a tato pov ra jim zabránila studovat zkamen liny v decky.
Ristoro d´Arezzo, mu patrn v ící Bibli, byl jeden z prvních, kte í se dívali na
zkamen liny v deckým pohledem. V r.1282 tvrdil, e v echny d kazy
podporují biblickou zprávu o celosv tové potop . Vykopal nap . jak kosti
zných ryb, tak mo ské sko ápky na vysokém horském títu. Leonardo da
Vinci objevil zkamen liny mo ských ivo ich p i budování kanálu v severní
Itálii. Práce obou t chto mu
byla ignorována a zapomenuta na stovky let,
nicmén je sv dectvím, e první prov ování zkamen lin nevnukalo my lenku
evoluce.
v 17.stol. p el Steno s my lenkami tém evolu ními, kdy studoval skály
a zkamen liny. První p el s my lenkou, e skalní vrstvy byly ulo eny v
rozli ném asovém (geologickém) po adí zemské historie, nejstar í vrstva
nejspodn ji. Stenovy argumenty zn ly podobn , jako argumenty moderních
geolog obhajujících evoluci, ale jeho my lenky se nestaly populární. P inou
toho byl mu , který koncem 17. stol. Stenovi oponoval a dr el evoluci v achu.
Byl to John Woodward, u ený profesor fyziky.
Pe liv
a p esn
Woodwardovo dílo bylo nek es anskými autory cen no a popsáno jako velmi
pe livá badatelská práce. Jeho hluboká studie zemských skal a zkamen lin jej
vedla k záv
m, které byly zcela odli né od Stenových. Dosp l k tomu, e
echny d kazy ukazují ne na evoluci, ale k celosv tové biblické potop .
Zkamen liny, ekl Woodward, jsou zbytky ivo ich zahynulých v potop . Jeho
práce byla tak výborná, e jeho záv ry byly v eobecn uznávány. Víra v
potopu se stala populární a zájem o zkamen liny vzrostl. Mnoho lidí se o n
zajímalo a za ala se rozvíjet v da paleontologie.
Skute
v ichni tehdej í paleontologové neuznávali teorii evoluce. Po
prostudování zkamen lin jednodu e ne lo dojít k evoluci. Práv naopak:
obrovská poh ebi
zkamen lin, která byla objevena, mluvila neomyln o
jaké dávné katastrof v d jinách Zem , ve které zahynulo obrovské
mno ství ivo ich .
Ke konci 18. století za ali lidé op t mluvit o evoluci. Jedním z nich byl Erasmus
Darwin, d de ek Charlese, který svého vnuka velmi ovlivnil. Dal ím byl
Lamarck, který se pozd ji stal známým evolucionistou. Lamarck p i svých
edná kách ke konci 18. století v Pa i obhajoval evoluci, i kdy pro ni
neposkytoval mnoho d kaz . Lamarckovi se v ak pro tehdej í v deckou
spole nost nepoda ilo u init evoluci populární - proto e tu byl op t mu , který
jí oponoval. Byl to Georges Cuvier, jeden z tehdej ích nejv ích paleontolog .
Cuvier p edná el v Pa i sou asn s Lamarckem. Zatímco Lamarck
místnosti hrstce lidí mluvil o evoluci, ve vedlej ím p ecpaném sále p
Cuvier proti evoluci, a to se v í silou. A tak Cuvier dr el evolu ní u ení
po n kolik desetiletí. Byl to schopný mu a jeho znalosti zkamen
udivující – a ani na chvíli jej nevedly k evolu ním názor m.
charismatický mu mající celosv tovou popularitu a vá nost.
v jedné
edná el
v achu
lin byly
Byl to
Zasetá semínka
Tragedií se v ak stalo, e a koli Cuvier odporoval evoluci, ve skute nosti zasel
semena pro její pozd í úsp ch. Tím, e u il to, co Bible neu í – toti , e tu
bylo vedle biblické potopy je
n kolik podobných katastrof. Slavné Cuvierovo
jméno zp sobilo, e jej mnozí v t chto názorech následovali. Víra v potopu
Bible se stala mén populární a to pomohlo k úsp chu Darwinovým náhled m.
Zatím co Cuvier bojoval proti evoluci v oblasti paleontologie, za ala se
it v
geologii. Otcem geologie je nazýván James Hutton, který r. 1795 p edlo il svoji
teorii „uniformitarianismu“. Tato teorie íká, e v echno bylo v dy tak, jak je
tomu dnes, a e se ádné v í katastrofy (jako nap . biblická potopa) nikdy
neudály.
Lyell ve své práci Základy geologie vyzdvihl Huttonovy my lenky a dále je
rozvedl. Darwin byl touto prací zna
ovlivn n. Hutton a Lyell úpln opustili
názor, e n kdy do lo k n jaké katastrof , jako byla biblická potopa. V ili, e
procesy, které probíhají nyní, jako nap .
ní eroze a zv trávání, jsou zcela
dostate né k vysv tlení sou asného stavu Zem . Také znovu o ivili Stenovy
my lenky o tom, e se skalní vrstvy ukládaly v rozli ných dlouhých asových
periodách, nejstar í vespod.
Díky t mto mu m byly evolu ní my lenky vybudovány ji ve staletích p ed
Darwinem; p esto je jeho jméno s my lenkou evoluce spojeno nejvíce. Charles
Darwin ve skute nosti ne ekl nic nového. V
ina prvk v jeho teorii ji byla
známa, ale nikdy nebyly dolo eny tak ucelen a s tolika podp rnými d kazy.
Co vlastn Darwinova teorie íkala? Za al p edpokladem, e mlá ata se v dy o
trochu li í od svých rodi , a e tyto odli nosti (diference) mohou být
edávány dal ím generacím. Tvrdil,
e zví ata s t mito odli nostmi
(variacemi) se rozmno í, zatímco ostatní budou sm ovat k zániku. Jinými
slovy, jisté variace budou vybrány (selekcí) k dal ímu trvání. Siln í p
ije,
ale slab í zahyne. Tímto selek ním procesem, ekl Darwin, mohou p ípadn
povstat nové druhy.
Darwin snesl pro svou teorii mnoho r zného posbíraného materiálu, ale o sob
ekl, e k my lence evoluce byl veden p edev ím svými pozorováními na
ostrovech Galapágy u pob
í Ji ní Ameriky. Pov iml si, e ivo né druhy na
Galapágách se sice podobají druh m na pob
í Ji ní Ameriky, ale nebyly zcela
toto né. Na t chto ostrovech ije ku p íkladu n kolik ras obrovité elvy. Darwin
se za al tehdy domnívat, e v echny tyto rasy vze ly z jednoho spole ného
edka. Je
více jej na ostrovech zajímaly p nkavy. Na el jich tu mnoho
rozli ných druh a Darwin m l za to, e v echny pochází z jednoho p vodního
páru. V il, e vidí p echodné formy, kde se jeden druh m ní v jiný. Kdy se
Darwin vrátil dom ze své cesty z ostrov Galapágy, jeho evolu ní názory byly
tém hotovy, ale váhal je publikovat. Bylo to z ejm proto, e se bál návalu
velkého odporu, který bude následovat po vyti
ní takové teorie. Nakonec, po
dvaceti letech váhání, byla vydána (v roce 1859) jeho kniha O p vodu druh
írodním výb rem .
První ú inek nebyl zvlá velkolepý. Kniha se sice dob e prodala, ale zeza átku
nevyvolala ádný souhlas ir ích vrstev. Mnozí pi koví v dci vyjád ili sv j
nesouhlas, ozna ili tuto knihu za kodlivou a stáli po átkem roku 1860 proti
Darwinovi. Co zp sobilo obrat a p isp lo k v eobecnému p ijetí Darwinových
teorií? Velkým dílem k tomu p isp l mu , který podporoval Darwina od prvního
vydání jeho knihy. Byl to charismatický v dec Thomas Henry Huxley, který se
chopil úkolu prosadit evolu ní teorii. Rozhodný obrat p el v ervnu 1860 p i
zasedání Britské spole nosti pro v decký pokrok. Jak jsme ji ekli, Darwin v té
dob nebyl v kurzu a jeho práce netvo ily hlavní sou ást jednání Spole nosti.
ece v ak bylo rozhodnuto, aby se na zvlá tním zasedání diskutovalo o
Darwinových názorech, proto e byly kolem nich zna né polemiky. Toto
zasedání se konalo 30. ervna 1860 a zde se církev dopustila své první chyby v
boji proti evoluci – chyby, která se pak je
mnohokrát opakovala.
Posm
ný biskup
Oslovení p ítomných a vystoupení proti evolu ní teorii se na zasedání Britské
spole nosti ujal Samuel Wilberforce, biskup z Oxfordu. Nemusel toho moc
íkat, ale bylo hned jasné, e p íli neví, o jde. Jeho argumenty byly chabé,
posmíval se Darwinovi nepat ným zp sobem, i kdy m l jist dobrý úmysl.
Na záv r svého vystoupení se zeptal pana Huxleyho, zda sv j p vod z opice
odvozuje od babi ky nebo od d de ka. Huxley, v dec a pohotový mu , ud lal
ve své odpov di z dobrého biskupa „sekanou“. A tak zatímco na za átku
zasedání byla v ina proti evoluci, na konci zasedání, díky Huxleyho
výmluvnosti v kontrastu s biskupovou neznalostí, byla situace opa ná. M eme
se z toho mnoho nau it. Jestli e si nejsme jisti fakty, je rozumn í se nep ít.
Navíc nic nezískáme výsm chem, v í váhu mají argumenty podané s
vá ností a p ehledem.
íb h, který jsme popsali, byl jenom za átkem pádu. B hem deseti let se
sv tové v decké my lení p iklonilo k evolu ní teorii. Ov em nejen díky
Huxleyho výmluvnosti, ale p isp ly k tomu je
jiné skute nosti. Nap íklad:
1. Darwin uvedl velké mno ství nových skute ností, které zdánliv
ve prosp ch jeho teorie.
hovo ily
2.
lov k – tehdy jako dnes – byl v dy naklon n v it emukoli, jen ne ve
Stvo itele; teorie, která by vypadala v decky a dávala mo nost vyhnout
se Bo ím nárok m, byla p ita livá.
3. Církev byla v té dob nepopulární a u proto, e biskup Wilberforce byl
na protievolu ní stran , lidé se postavili na stranu, která byla k církvi v
opozici.
4. Hned poté velká ást církve u inila tragický kompromis a za ala tvrdit, e
je mo né v it Genesis (první knize Bible hovo ící o stvo ení) i evoluci.
Bylo to ov em zbyte né a nepravdivé. Evoluce zcela jist proti
í
stvo ení a není nutné d lat dojem, e jsou v souladu.
5. Je zde je
jeden dal í d vod, pro rok 1860 byl za átkem p íhodných
as pro evolucionisty. Proto e se z toho m eme hodn nau it, cht la
bych o tom íci n co podrobn ji. M li bychom si pamatovat, e hlavní
ru mezi d kazy, p inesenými Darwinem, získaly druhy z ostrov
Galapágy. P esv
iv argumentoval, e jeden druh p nkav se vyvinul v
jiný. Z toho dovozoval, e v e ivé povstalo z jednoduchých ivých
organism . K es ané zaujali odmítavý postoj proti v emu, co Darwin
ekl. Myln se domnívali, e jestli e je prokazatelné, e se jeden druh
nkav vyvine v jiný, pak je celá Darwinova teorie prokazatelná.
Ale co vlastn Bible o druzích íká? ísloví 30,5-6 praví: Ka dé slovo Bo í
je isté. B h je títem v em, kte í v n j d
ují. Nic k jeho slov m
nep idávej, a t nepokárá a neuká
se jako lhá
Kolikrát k es ané
tvrdili n co, co Bible ne íká a u inili tak Bohu hanbu a sami sebe u inili lhá i.
íká Bible, e se druhy nemohou m nit? Jist , íká, e B h u inil tvorstvo
podle svých pokolení, ale je to toté ?
ív
í hledisko
ed 18. stoletím církev netvrdila, e se druhy nemohou m nit. Celkem v
souladu s Biblí se v ilo, e se druhy m nit mohou, ne ov em tak, aby byly ím
dál tím víc slo it í. A do 18. stol. neexistovalo mín ní, e druhy jsou
nem nné a stálé. Teprve véd Carl von Linné je jako první zodpov dný za to,
e roz il tvrzení, e druhy jsou toto né s biblickými pokoleními a jsou
nem nné. Linné je známý tím, e do biologie uvedl systematiku.
Tento názor se stal populárním, upevnil se a byl doveden a do absurdna.
Dokonce se jeden as u ilo, e existuje 60 druh lidí, ka dý ten druh zvlá
stvo ený! V dob , kdy Darwin provád l svá pozorování na Galapágách, byla
teorie o nem nnosti druh jak v deckým tak i nábo enským dogmatem.
Darwin o svém pozorování, e se druhy m nit mohou, ekl:
íci n co
takového je podobné, jako p iznat se k vra
Chci ukázat, e to, co Bible popisuje jako „pokolení“, není toto né s druhy.
Kdyby to byli k es ané netvrdili tak slep , mohli si pov imnout mnoha
skute ných zm n, které pozoroval Darwin na Galapágách . A mohli pro tyto
zm ny uvést lep í vysv tlení, ne je „evoluce“, co chci ud lat v následujících
kapitolách. Mohli tak p edejít Darwinovu omylu a ukázat, e zatímco sledoval
pravdivé skute nosti, nebylo nutné z nich vyvozovat evoluci.
es ané Darwinových dn se domnívali, e svoji v rnost musí dokázat
tvrzením, e se druhy nem ní. Neuv domili si, e obhajují spí e lidskou tradici
ne Bibli. Jejich postoj byl kodlivý ze dvou hledisek. Jednak bránil rozvoji
biologie, a tudí napomáhal podpo e darwinismu. A dále asto k es ané v
odporu v i darwinismu argumentovali patn . Problémem nebyla zm na
druh , ale mo nost vyvíjet se ve slo it í formy.
es ané mohou klidn souhlasit, e se jeden druh p nkavy zm ní v jiný. S ím
ale souhlasit nemohou je to, e tento proces zm n m e vést k v í slo itosti.
lov k se nevyvinul z opic. Savci se nevyvinuli z plaz . B h stvo il lov ka,
ryby, ptáky a plazy podle jejich pokolení v n kolika dnech a v echna sláva za
stvo ení pat í jemu. Nem eme se vyhnout skute nosti, e ur itou vinu za
triumf evoluce má církev. I my bychom asi v té dob ud lali stejné chyby. Ale
je
není p íli pozd usilovat o nápravu. Ukazuje se, e dnes máme proti
evoluci v í anci, ne za uplynulých 100 let. V Americe, ale i jinde ve sv
,
je protievolu ní hnutí pro evolucionisty velkou hrozbou.
es ané mají mnoho d vod
k rozhodnému tvrzení, e v decká fakta
neomyln potvrzují Bo í slovo a ukazují na dílo mocného Stvo itele.
2. Co dokazují zkamen liny?
Proti v eobecnému názoru je nejlep ím d kazem pro evoluci studium
zkamen lin – paleontologie. Jeden z v
ích moderních zoolog to vyjád il
mito slovy: Nejd le it í d kaz pro teorii evoluce získáváme studiem
paleontologie. I kdy také studium obor zoologie... m e n komu nazna ovat,
e v echna zví ata jsou p íbuzná, byl to práv objev r zných zkamen lin a
jejich správné za azení do odpovídajících vrstev, co poskytlo skute nou
základnu pro moderní evolu ní hledisko. (G.A.Kerkurt, Implications of
Evolution). A tak musíme
it otázku, jestli záznam zkamen lin skute
podporuje evoluci, nebo zda spí e nepotvrzuje biblickou zprávu o zvlá tním
stvo ení a následné celosv tové potop .
do Darwinových dn nálezy zkamen lin obecn nevnukaly my lenku na
evoluci. Teprve poté, co se Darwinova kniha O p vodu druh stala populární,
musela být paleontologie nov promy lena ve sv tle nových ideí.
Od roku 1880 se evoluce stala v deckým nem nným dogmatem (vlastn
nábo enskou ortodoxií) a od té doby ka dý nález n jaké zkamen liny musel
být vysv tlen tak, aby se to s p ijatou evolu ní teorií shodovalo. Odvá it se
vysv tlit v c jinak znamenalo (a znamená dosud) dopustit se hereze
(kací ství). Na podklad zkamen lin nalezených ve skalách byla vypracována
geologická asová stupnice.
Kdy nejprve uvá íme, co by podle evolu ní teorie m lo být ve skute nosti
nalézáno, porozumíme lépe celé problematice. P edpokládejme tedy , e
evolu ní teorie byla prokázána n jakými jinými obory ne paleontologií. Pak
bychom p i hledání zkamen lin m li nalézt následující:
1. V nejni ích vrstvách geologického sloupce, v nejstar ích skalách, by se
ly nacházet velmi primitivní organismy. P i dal ím pokra ování
sm rem k mlad ím vrstvám bychom m li nalézat stále více slo it í
organismy.
2. Budeme samoz ejm o ekávat „spojovací lánky“, co jsou poz statky
organism , které spojují v echny skupiny dne ních zví at (i rostlin) – v
sou asnosti u
hodn
odd lených od sebe, jako nap . ryby a
oboj ivelníky, plazy a savce. V pom rn nedávných skalách bychom
ekávali nálezy a jasné d kazy ivota opolidí.
3. Jist
budeme o ekávat, e po adí skalních vrstev musí odpovídat
geologickému sloupci, s nejstar ími vrstvami v základu a mladými p i
vrcholu.
Nyní se obra me k Bibli a p edpokládejme, jako p edtím u evolu ní teorie, e je
to ona, které nám podává pravdivý popis zemských událostí (z ranné historie
Zem ). Jaké bychom potom o ekávali nálezy v souvislosti se zkamen linami?
Abychom to mohli správn rozhodnout, musíme zvá it biblický popis událostí v
rané historii Zem .
Genesis 1 (1.kniha Moj ova, 1.kapitola) nám íká, e B h nejprve stvo il
Zemi pokrytou vodami. Pak odd lil den od noci a poté odd lil vody od vod.
ást vody z stala na zemi a ást byla nad zemí, z ejm ve form vrstvy par
nad atmosférou. Tato vrstva by m la velký vliv na podnebí zem . Tepelné vlny
ze slunce by dopadaly na zemi, ale obal vodních par by jim zabra oval unikat
zp t ze zem . Zem by pak m la mírné, teplé podnebí po celém svém
povrchu, bez extrémních míst s vysokou nebo nízkou teplotou. Po stvo ení
vodního obalu B h shromá dil vodu na zemi na jedno místo, tak e vznikla
suchá zem, jinými slovy - byl zde jeden oceán a jedna pevnina. Poté B h
stvo il rostliny, slunce a m síc, zví ata a kone
lov ka. lov k se po svém
odvrácení se od Boha stával stále hor ím a B h potrestal lidstvo velkou
potopou, která pokryla celou zem a zabila v echny lidi i v
inu ivých
organizm , krom t ch, co byli s Noemem v korábu. Jestli je tato zpráva
pravdivá, co by m ly ukazovat nálezy zkamen lin?
1. Jist by se m ly nalézat poz statky zví at zabitých potopou. Bylo-li
skute
náhle zahubeno tak obrovské mno ství ivých tvor , musely by
zanechat po sob zbytky koster nesoucí známky násilné smrti.
2. Také by nem lo p ekvapit zji
ní, e tato zví ata ila vícemén po celé
zemi, nebo panovalo v ude konstantní subtropické podnebí díky ú inku
vodního obalu nad zemí.
3. Pokud jde o povahu zemských skal, o ekávali bychom (je-li Bible
pravdivá), e potopa zanechala silné vrstvy usazenin, jako tomu bývá p i
ka dé zátop . Tyto silné vrstvy by pak konsolidovaly (zpevnily se) a
vytvo ily sedimentární (usazeninové) skály po celém povrchu zem .
4. Proto e sv tová potopa m la z ejm ú inky podobné p ílivu a odlivu,
budeme o ekávat nálezy rozli ných vrstev, ukládaných r znými
proud ními vody. Tyto vrstvy budou p eházené a na mnoha místech
nesouvislé, proto e celková katastrofa byla chaotické povahy.
No a nyní musíme kone
p ejít od toho, co bychom m li o ekávat, a u od
jednoho nebo druhého pohledu, k tomu, co ve zkamen lém záznamu opravdu
nalézáme. Je potvrzena evoluce, nebo spí e biblická zpráva? U me p ehled
fakt v esti pohledech.
Postupný vývoj?
Ukazuje zkamen lý záznam zemských skal postupný vývoj organism od
jednoduchých ke slo itým? Tak by tomu m lo být, je-li evoluce pravdivá. Jen e
ve skute nosti se zkamen liny, reprezentující mnoho rozli ných druh zví at,
objevují náhle ve velkých mno stvích v ur ité skalní vrstv zem . Je to vrstva,
která spadá podle evolucionist do tzv. prvohor, do etapy kambria. Pod touto
vrstvou,
ed kambriem, nenalézáme tém
ádné zkamen liny.
To je pro evolucionisty ov em úd sné. Nebo v kambrijských skalách
nenalézají
ádný postupný vývoj od primitivních organism
ke
slo itým. Naopak, zkamen liny reprezentující v echny v
í skupiny dnes
ijících organism se vyskytují náhle. Je d le ité v
t, e tyto zkamen liny
nejsou nejednodu í reprezentanti t chto skupin, ale pom rn kompletní.
Nap . zde nacházíme velké mno ství trilobit , kte í jsou dnes ji vym elí, ale
nále í do stejné skupiny jako humr a rak. Trilobiti dlouzí 36cm byli nalezeni a
jejich slo ení je zna
komplikované.
asto se íká, e zkamen liny zví at s páte í (zkamen liny obratlovc ) se
v kambrijských skalách nenacházejí. Je pravda, e jich tu není mnoho, ale
nechybí zas úpln . Byla nalezena nap . stopa lidská obuté nohy spolu
s roz lápnutým zkamen lým trilobitem. Nález je z kambria. Vypadá to, jako
kdyby lov k obutou (d tskou) botou lápl na trilobita a rozma kal ho! Ov em,
podle evolu ní teorie je nemyslitelné, aby se lov k vyvinul ji p ed 600
miliony let.
Dále je t eba si pov imnout skute nosti, e kambrijské skály neobsahují
mnoho zkamen lin nejjednodu ích organism . Nap . protozoa
(jednobun ní) se v období kambria v bec nevyskytují, p esto e jen trochu
vý e ve skalních vrstvách jsou velmi etní. Evolu ní teorie u í, e v ichni
vy í ivo ichové se vyvinuli z jednobun ných, a p ece jednobun ní
úpln chybí v nejstar ích skalách, zatímco mnohem slo it
í tvorové
jsou zde ve stovkách!
asto citovaný p íklad evoluce je p ípad kon . Podle zkamen lého záznamu se
ve starých skalních vrstvách eocénu vyskytuje malé ty prsté zví e, známé pod
jménem Eohippus. To je podle evolucionist údajný p edch dce moderního
kon . S postupem k vy ím vrstvám se pak prý nacházejí stále slo it í
zkamen liny víc a víc podobné dne nímu koni. Le skute nosti nenasv
ují
této teorii a je nepravd podobné, e by Eohippus byl p edch dcem sou asného
kon . Z následujících d vod :
1. Zkamen liny kon nejsou nikde nalézány ve vrstvách nad sebou.
Naopak, kosti Eohippa le í asto p i povrchu a jediným d vodem, pro je
tato vrstva nazývána eocén je to, e jsou v ní práv tyto kosti.
2. Tvrdí se, e zkamen liny vykazují postupný rozvoj velikosti, jak se
Eohippus zv
oval a k dne nímu koni. Ale tento argument je chabý,
proto e dnes existuje mnoho koní rozli ných velikostí.
3. Eohippus a moderní dne ní k
mají oba po 18 párech eber, ale u
edpokládané meziforem se jejich po et li í. Orohippus jich m l 15 a
dal í, Pliohippus, 19 eber.
4. Neví se jist , zda kostra Eohippa nebyla podobná kost e dne ního
Hyraxe. N kte í v dci v í, e není ádná spojitost mezi Eohippem a
dne ním kon m, ale e je to prost jen jedna varianta sou asného
Hyraxe.
kazy ze zkamen lin tedy nepotvrzují postupný vývoj od
jednoduchých ke slo itým organism m; spí e se slo it
í formy
objevují ve skalních vrstvách náhle. A to je práv to, co bychom
ekávali podle biblické zprávy.
Celosv tová potopa?
Jsou v záznamu zkamen lin n jaké d kazy o katastrofální celosv tové potop ?
Ano, jsou. M eme je shrnout v následující: Ve skalních vrstvách jsou nalézány
miliony a miliony zbytk zkamen lých zví at, asto na hromadách p sobících
dojmem obrovských h bitov . Dále nalézáme obrovská mno ství uhlí, ropy a
zemního plynu, co jsou rovn
poz statky ivých organism . Evolucionisté
tyto v ci nejsou schopni vysv tlit, nebo teorie evoluce spo ívá na konceptu
uniformitarianismu. To je názor, e v echny procesy byly v dy takové, jaké
jsou nyní, ani by se kdy udály n jaké v
í katastrofy. Potí je v tom, e dnes
neprobíhají ádné procesy, kterými by se daly vysv tlit uvedené skute nosti.
Nálezy zkamen lin v takovém mno ství se dají uspokojiv vysv tlit
pouze celosv tovou potopou. Nyní se je
podrobn ji podívejme na
rozmíst ní on ch zkamen lin.
(A) Zamrzlá zví ata na Sibi i
Podél pob
í severní Sibi e a k Alja ce jsou poh beny zbytky asi 5 milion
mamut . Na jednom ostrov se p da skládá z písku, ledu, a takového
mno ství mamutích kostí, e to vypadá, jakoby tvo ily základ ostrova. Na
kterých místech jsou mamuti poh beni v ledu, jinde jsou zamrzlí
v usazeninách. Rozmra ené mamutí maso se mohlo klidn pou ít jako potrava
pro psy. Tak dokonale bylo mrazem uchováno. Smrt p epadla mamuty tak
náhle, e v jejich aludcích i tlamách je nestrávená potrava. R zné
druhy trávy, zvonky, blatouchy, ost ice a divoké fazole byly nalezeny v jejich
tlamách. Evolucionisté tvrdí, e tito mamuti zrovna s plnou tlamou rádla
upadli do díry nebo eky a zabili se. A sice 5 milion kus ! Ov em ne v ichni
mamuti jsou celí, n kte í jsou roztrháni na kusy. Ovce, mamuti, velbloudi,
nosoro ci, bizoni, kon , tyg i, lvi a nespo et dal ích zví at bylo také nalezeno
poh beno v sibi ském ledu. Stru
a krátce, celkový obraz je dokonalou
ukázkou velké katastrofy, p i ní zahynuly miliony zví at. Neznáme
dnes ádnou srovnatelnou událost, p i které by mohlo zahynout a
zárove být zachováno v konzervovaném stavu tak mnoho tvor .
(B) Dal í poh ebi
zkamen lin
Na v
in míst sv ta není ov em teplota tak nízká, aby mohla být zví ata
konzervována v ledu. A p ece se po celém sv
nalézají zkamen liny kostí,
které jediné se uchovají poté, co se m kké ásti t la rozlo í. Dnes m e dojít
k takovému zkamen ní jen tehdy, kdy je zví e náhle zasypáno. Jakmile t lo
stane na povrchu nebo plave ve vod , okam it je rozlo eno nebo se ráno
jinými zví aty. Je-li t lo poh beno do vhodné p dy, potom rozklad probíhá
pomalu a z stanou zachovány kosti nebo alespo otisk po kostech. V eobecn
se má za to, e nejpravd podobn í mo nost vzniku zkamen liny nastává, jeli zví e p ímo zasypáno a tak zabito, nebo je-li zavaleno krátce po smrti.
Ov em dnes u k t mto situacím na zemi nedochází, pokud bychom m li na
mysli tak obrovské mno ství vý e zmín ných zkamen lin.
Nap . ryba je dnes jen velmi nepravd podobným kandidátem na zkamen linu.
Jakmile zahyne, je b
v rozmezí n kolika hodin se rána jinými rybami. A
ece ve skalách asto nacházíme zkamen liny ryb. Celá hejna ryb ve
zkamen lém stavu, miliony kus , se nalézají v rozsáhlých oblastech zem .
Tato zví ata jsou nalézána v agonickém stavu bez n jaké známky napadení
nep ítelem. Také zkamen liny dinosaur jsou nalézány v pozici vykazující
náhlou násilnou smrt. Jeden evolucionista napsal: Mnoho celých koster
dinosaur bylo vykopáno v pozici p i plavání, hlavu m li prudce zvrácenou
jakoby ve smrtelné k
i. (Björn Kurten - The Age of Dinosaurs ).
Evolucionisté vymysleli zoufalé teorie, vysv tlující, pro
tato p evá
suchozemská zví ata, která ne ijí ve vod , zahynula násilnou smrtí práv ve
vod . Ov em na základ biblické zprávy není vysv tlení obtí né.
Dal ím p íkladem poh ebi
zkamen lin je Kumberlandská jeskyn kostí
v americkém stát Maryland. Tucty rozli ných druh savc zanechaly své kosti
v této jeskyni spolu s plazy a ptáky rozli ných podnebí a lokalit. Podobn
nalézáme nap íklad na Sicílii zkamen lé kosti hroch . Jsou tam tak etné, e
byly t eny jako zdroj d ev ného uhlí.
Mohli bychom pokra ovat dále, jmenováním dal ích poh ebi zkamen lin, ale
to u sta í. Nikde na sv
neexistují podobná poh ebi
ivo ich , kte í by
zem eli dnes a ekali na zkamen ní. Uniformitarianismus není schopen
vysv tlit ani to, pro tak mnoho tisíc zví at zem elo násiln , a to ve
stejnou dobu, ani to, pro kdy tato zví ata umírala, byla náhle
poh bena pod nánosy. Ale biblická potopa to vysv tlit doká e.
(C) Obrovská lo iska uhlí a nafty
Jak uhlí, tak i ropa pochází ze zbytk
ivých organism . Uhlí pochází ze zbytk
rostlin p em
ných p sobením tlaku a teploty. Nalézá se nap
celým
geologickým sloupcem ve v ech ástech sv ta, dokonce na Antarktid . Tyto
uhelné pánve sv
í o p edchozí existenci tém
nep edstavitelné masy
poh bených rostlin.
Uniformitarianismus se sna í vysv tlit existenci t chto uhelných lo isek
ným úhynem a rozkladem strom . P edpokládá se, e první fází je
ra elini
, které se postupn m ní na uhlí p sobením svrchních tlak . Jen e za prvé není známé ádné ra elini
nebo ba ina obsahující dost ra eliny pro
vytvo ení v ího uhelného lo iska. Za druhé není známé ádné ra elini
,
které by ve svých spodních vrstvách p echázelo v typické uhelné lo isko.
Ve skute nosti objektivní pohled na uhelné sloje siln napovídá, e
hromady rostlin byly na místo naplaveny vodou. Mnohé uhelné pánve
obsahují velká mno ství uhelných vrstev poh bených spolu s vrstvami jiných
materiál . Tato lo iska jiných materiál se v dy pova ují za naplavená. Pro
tedy ne uhelná lo iska?
Uniformitarianismus asto tvrdí, e ke vzniku uhlí a ropy byly t eba miliony let.
A p ece se v laborato i poda ilo vyrobit z organického materiálu naftu za mén
jak 20 minut. Podobn uhlí bylo vyrobeno z d evitého materiálu ve velmi
krátké dob .
(D) Polystrátové zkamen liny
Jsou nacházeny velké zkamen liny (zví at a rostlin, zvlá
kmen strom ),
které jdou nap
n kolika vrstev 6 i více metr silných (dohromady). Tyto
zkamen liny musely být poh beny náhle, proto e jejich vrchní ást je
zachována stejn dob e jako spodní. Z toho plyne, e obrovské nánosy
musely být naneseny ve velmi krátkém
ase. Existenci t chto
zkamen lin není mo no vysv tlit, jestli e p ijmeme p edpoklad, jako
evolucionisté, e rozli né vrstvy byly ukládány v rozli ných dobách po
miliony let.
Uniformitarianismus tedy nem e vysv tlit tak velké mno ství zkamen lin,
celosv tová potopa toto vysv tlení dává. S tolika zkamen linami, které mají
evolucionisté k dispozici, bychom o ekávali usv
ující d kaz teorie evoluce.
Zvlá
bychom o ekávali, e budou k dispozici mezi lánky spojující v í
skupiny zví at jako bezobratlé a obratlovce, a mezi obratlovci ryby,
oboj ivelníky, plazy, savce a ptáky.
Zkamen lé mezi lánky?
Existují zkamen lé mezi lánky? Ve své knize o evoluci publikované r. 1967 A.
Brouwer íká:
Jedním z nejp ekvapiv ích negativních d sledk paleontologického výzkumu
tohoto století je, e... p echodné formy se zdají být nenormáln
ídké.
(V eobecná paleontologie). Autor íká, e v dob Darwina se tato skute nost
je
dala prominout, ale dnes s ohromným mno stvím zkamen lých druh ,
které byly od té doby objeveny, musí být zji
ny jiné p iny pro tém totální
nedostatek p echodových forem. Autor potom otev en p iznává, e prost
zv
í ásti spojovací zkamen liny neexistují. Samoz ejm , e b hem v ech
ch let byly tu a tam jedna nebo dv zkamen liny oslavovány jako dokonalý
„missing link“, spojovací lánek, a bude nutné se na n j podrobn ji podívat. P i
tom je v ak nutné zd raznit, e se to týká pouze jedné nebo dvou zkamen lin
a ne velkého po tu.
Snad nejslavn í spojovací
lánek ve zkamen linách je archeopteryx,
ozna ovaný za p echodovou formu mezi plazy a ptáky. Byly nalezeny t i
zkamen liny archeopteryxe, v echny na stejném míst v N mecku. O kost e se
tvrdí, e je v mnoha ohledech plazí, le tvor má nádherné, pln rozvinuté pe í.
Není v bec snadné jen na základ kostry rozhodnout, zda jde o plaza i ptáka.
Mnoho jasn plazích znak na kost e archeopteryxe m e být ve skute nosti
té nalezeno na jedné i jiné skupin pták . Tak nap íklad prsní kost
zkamen lého archeopteryxe je plochá a to je prý znak plaz , a p ece vnit ní
uspo ádání pták p trosa a emu má také tento druh prsní kosti. Drápy, které
má na k ídlech, jsou pova ovány za plazí znak, ale i dne ní mlá ata n kterých
pták , v etn p trosa, je mají. Vedlo se mnoho debat mezi evolucionisty o
archeopteryxov kost e. P edpokládejme, jak n kte í tvrdí, e je ur it plazí.
Ale co si pak po neme s t mi nádhern zformovanými péry? Péro má velmi
slo itou a jemnou strukturu. Evolucionisté tvrdí, e první pe í byly vlastn jen
rozt epené upiny plaz , ale pe í archeopteryxe není nic podobného. Je pln
rozvinuté, slo ité. Má-li tedy archeopteryx pln plazí kostru, pak má ov em té
pln pta í pe í.
A tak zde nemáme ádný náznak toho, co by takzvaná meziforma m la
vykazovat, tj. jakýsi stav nap l plazí upiny a nap l pta ího pe í. Nikde
zkamen liny nevykazují n jaký takový mezi lánek, tvora, který má n co jako
upiny a n co jako pe í. Ve skute nosti mnoho v dc v í, e v echny t i
zkamen liny archeopteryxe jsou zkamen liny pravého ptáka. Hoazin, ijící
druh ptáka z údolí na Amazonce, je v mnoha ohledech archeopteryxovi
podobný. Krom
archeopteryxe nic ze zkamen lého záznamu ani
v nejmen ím nedává p esv
ující spojnici mezi zví aty rozli ných
typ . Kdy to íkám, nezapomínám na umn vypracované teorie o opolidech.
Otázka je, zda zkamen liny potvrzují tyto teorie. Celý d kazový materiál
týkající se opolidí zahrnuje nejvý e n kolik hrstí kostí a zub . I kdyby byly v
perfektním stavu, co nejsou, st í by nám toho mnoho ekly.
Opo lov k?
Profesor G. von Koenigswald, známý podp rce teorie opolidí, napsal tato slova
ve svém Setkání s prehistorickým lov kem: Jestli e pracujeme pouze se
samotnou kostrou, není snadné rozpoznat lov ka od antropoidní opice. Ve
skute nosti antropoidní kostra se li í jen kvantitativn od na í. Po et lebe ních
kostí a zub je stejný, rozdíl ve struktu e rukou a nohou je jen ve stupni (v
mí e). Co je platné, e noha horské gorily je velmi podobná lidské... jediná
odli nost je práv pouze velikost mozku . I kdy hovo it o rozdílu lidského
mozku je sporné, proto e se li í zna
i mezi jednotlivými lidmi.
edpokládejme to, co se obecn uznává. Opi í mozek je z ídka kdy v í ne
600 cm3. Toto ukazuje, e opo lov k z Ji ní Afriky je pln opice, nebo jedna
z lebek (a jen málo z nich je ve stavu schopném m ení) má 482 cm; není to
tedy více ne u impanze! Ov em na druhé stran neandrtálský lov k je úplný
superman, nebo kapacita jeho mozku je v pr
ru v
í ne pr
rná
hodnota moderního lov ka. Proto i z jiných d vod se uznává, e neandrtálec
je pln lov k.
Pekingský lov k je pova ován také zcela za lov ka, proto e jeho lebky z íny
mají obsah v
í ne 1300 cm3. To bychom zcela p irozen o ekávali na míst ,
které vykazuje známky existence rozvinut í spole nosti se zna
roz eným
pou íváním ohn . Opo lov í „story“ (teorie o opolidech), kterou zde
nem eme detailn rozebírat, je z v í ásti zalo ena na spekulaci a podvodu
ne na faktech. Následující p íklad javanského lov ka to ukazuje. P vodní
nálezy, na kterých byla zalo ena teorie o opo lov ku z Jávy, nesestávaly
z ni eho více ne z jedné stehenní kosti, t í zub a ásti lebky. Stehenní kost
vypadala jako lidská, lebka se spí podobala impanzí. Je
navíc byly tyto
zkamen liny nalezeny v okruhu 15 metr
ve skalní vrstv , která také
obsahovala pravé lidské lebky. Tato poslední skute nost byla po mnoho let
zatajována. Nálezce t chto zkamen lin, Dubois, oznámil p ed koncem svého
ivota, e tyto zkamen liny nejsou poz statky opo lov ka, ale spí kosti
velkého gibbona. Ale evolu ní sv t odmítl toto tvrzení a javanský lov k, na
on ch sm
nepatrných základech, se stal ve kolních skriptech definitivn
existujícím.
Nedávno byla celá opo lov í story uvedena do zmatku nálezy Richarda
Leakeyho v Africe. Tvrdí, e na el zbytky lidí moderního typu ve skále, která je
mnohem star í ne ta, která obsahovala „opolidi“. Je-li tomu tak, pak a u
„opi í lidé“ byli cokoli, jist nemohou být postrádaným spojovacím lánkem
(missing link) mezi opicím podobnými zví aty a lov kem. (Pozd ji budeme
mluvit o Leakeyho tvrzení, e nalezené kosti jsou staré 2,5 milion let.)
Gigantismus
Mezi nalezenými zkamen linami byly objeveny obrovité formy tém od v ech
dnes ijících druh . Mezi plazy to jsou známí obrovití dinosau i, stejn tak
gigantické elvy. Savci jsou obvykle dvojnásobné velikosti ve srovnání s jejich
sou asníky. Byly nalezeny nap . gigantické formy následujících savc :
medv
, velbloud , panter , prasat, nosoro
, slon , tygr a vlk . Také
obrovské zkamen liny pták . Stejn tak hmyzu s rozp tím k ídel více ne p l
metru (nap . vá ka).
Základem evolu ní teorie je u ení, e tak, jak se zví ata rozvíjejí co do
slo itosti, vzr stá i jejich velikost. A tak skute nost t chto obrovitých
zkamen lin p sobí mezi evolucionisty opravdové zd ení, nebo to té ukazuje
na pravdivost biblické zprávy. Celou v c tedy prost ignorují.
Je ov em nemo né ignorovat obrovské rozm ry dinosaur . Tuto v c v inou
evolucionisté vysv tlují tvrzením, e v dob , kdy ili dinosau i, zde existovalo
eobecn teplé a mírné klima ve velkých oblastech zem . Toto podnebí
umo nilo obrovité rozm ry t chto zví at, proto e nebyla ádná potí s teplotní
regulací. Zví e ztrácí nebo získává teplo povrchem svého t la. ím v
í zví e,
tím je men í povrch jeho t la v pom ru k jeho váze, a jeho p izp sobivost
teplotním zm nám je hor í. Ve srovnání s nadm rnou teplotou dinosau ího
obrovitého t la je výdej a p íjem tepla nepatrný. A tak obrovitý dinosaurus
mohl ít docela astn za teplého podnebí bez velkých teplotních zm n, ale ne
v dne ních klimatických podmínkách. I v tropech jsou dnes zna né teplotní
rozdíly mezi dnem a nocí. Teorie o teplém podnebí je podpo ena je
jinými
faktory. P íkladem jsou t eba zkamen liny tropických zví at, které byly
nalezeny nedaleko pól . A to je práv to, co bychom o ekávali p i tení biblické
zprávy. Ji jsme ekli, e p i stvo ení zem existovala nad atmosférou vrstva
vodní páry. A ta zadr ovala slune ní teplo u zem a zp sobovala práv ono
rovnom rné, teplé podnebí na celé zemi. Soud Bo í potopou byl v tom, e se
tato vrstva vodní páry zhroutila, vlastn vypr ela na zem.
Problém vym ení
Pro zví ata, jako jsou dinosau i, úpln vym ela? Vypadá to, jako by byla náhle
smetena. To platí nejen o dinosaurech, ale stejn tak o n kolika dal ích
skupinách zví at, nap . trilobitech. Evolucionisté musí znovu a znovu
ipou
t, e jsou zasko eni tím, e slo itá, silná a dob e zabydlená zví ata
(skupiny zví at) náhle mizí v záznamu zkamen lin. Ov em na základ Bible
není t ké pochopit, pro k tomu do lo. Byl to d sledek potopy, která zabila
inu suchozemského ivota. Pro tato zví ata po potop u dlouho ne ila?
áste ný d vod je ten, e nemohla p
ít v nových klimatických podmínkách.
Jak u bylo
eno, dinosau i pot ebují stejnom rné klima. Nedokázali
regulovat teplotu svých t l, teplota jejich t la se pouze ídila okolím. Po potop
nastaly v eobecn velice vá né rozdíly teplot. Dinosau i tyto podmínky nemohli
ít. Evolucionisté asto tvrdí, e náhlá zm na klimatu mohla být p inou
vyhynutí, ale nevysv tlí, co tuto zm nu mohlo zp sobit.
Potvrzení geologického sloupce
Evolucionisté na rtli geologický sloupec na základ zkamen lin. Nejstar í skála
obsahující zkamen liny je kambrium. Je-li tento sloupec správný, m li bychom
ekávat, e skalní vrstvy budou více mén ve stejném po adí po celém sv
.
Lze u init t i pozorování:
1. Tyto vrstvy nejsou nikde v echny. V nejlep ím p ípad
jednom míst dv a t i vrstvy.
nalezneme na
2. Vrstvy na mnoha místech nejsou ve „správném“ po adí (správném pro
evoluci). Nap . v Montan se nalézá na vrcholu k ídy prekambrijská
skála. Ve Wyomingu le í ordovik (tj. druhá etapa prvohor) na vrcholu
etihorních vrstev. Jeden vrchol Alp se skládá z vrstev v tomto po adí
zdola: eocén, trias, jura k ída. Hora Matterhon je ze star ích skal ne její
podklad. Na n kterých místech v Anglii jsou smíchané formace
pleistocénu a k ídy.
3. Nakonec musíme íci, e t i tvrtiny zemského povrchu jsou tvo eny
z usazených skal, tj. skal zformovaných vodou. A jedna tvrtina je
evá
ze skal zformovaných sope nou (vulkanickou) aktivitou.
Existence tak velkého mno ství sedimentárních skal, nalézajících
se i na vrcholcích velehor, jist vnuká my lenku, e Zem byla
celá pod vodou. Za ali jsme tuto kapitolu vý tem toho, co by se
ekávalo od zkamen lin, je-li evoluce pravdivá. Bez výjimky v ech
est aspekt
zkamen lého záznamu, které byly popsány,
podporuje biblický záznam historie Zem .
Zkamen lý záznam shr me:
1. Postupný sled zkamen lin ve skále od jednoduché do slo ité
formy není nalézán. Evoluce neprokázána.
2. V obrovských
poh ebi tích
zkamen lin
jsou
d kazy
katastrofální potopu. Bible se prokazuje jako pravdivá.
3. Mezi lánky
prokázána.
zkamen lin
nebyly
nalezeny.
Evoluce
pro
nebyla
4. Obrovitý vzr st je práv to, co bychom o ekávali od biblické
zprávy. Op t docházíme k potvrzení Bible.
5. Náhlé vyhynutí zví at je zji
ným faktem a z toho vyvozujeme
kaz pro celosv tovou potopu. P esnost Bible se tak potvrzuje.
6. Nálezy nepodporují evolu ní geologický sloupec, op t evoluce
postrádá fakta.
Dodate né poznámky
1. Populární, av ak nedokázaná teorie tvrdí, e se zm nily relativní pozice
kontinent . Sférická slupka zem se prý rozlomila asi do dvanácti ostrých
desek, které se pohybují. Výsledkem je pohyb kontinent (jako nesené
zavazadlo na transportéru). I kdyby to tak bylo, je nepravd podobné, e
by se to událo v takové mí e, e by ka dá ást sv ta v n které dob byla
enesena do subtropické nebo tropické oblasti.
2. Je pravda, e v malém m ítku star í, to je ní e spo ívající skála, m e
být posunuta podél horizontálních trhlin p es mlad í skálu, která p ed tím
byla nad ní. Tam, kde se to stalo, je skalní povrch rozt
n nebo se
úpln zm nila podoba této skály. Tento jev v ak nem e vysv tlit
esuny, které jsme citovali. Nap . první jmenovaný p esun – tzv.
Lewis v p esun v Montan . Je to údajn klasický p ípad p esunu, ale
plocha mezi ob ma vrstvami nevykazuje ádné z vý e uvedených
známek pohybu. Spí e vrstvy ukazují, e byly polo eny na sebe docela
normáln . Navíc je z ejmé, e pot ebné síly k p esunu jen malých skal
musí být obrovské. Av ak zde jde o skálu pokrývající 7 tisíc tvere ních
mil a t i míle tlustou, která byla údajn posunuta 35 a 40 mil vzh ru.
Pro dal í studium:
(1) Zkamen liny se objevují náhle
Rhodes (Penguin 1962) str. 78
viz: The Evolution of Life by F. H. T.
(2) Nejstar í zkamen liny jsou slo ité, spí e ne jednoduché - viz vý e str. 78
79
(3) Lidská stopa v kambrijské skále
viz: Why Not Creation? Edited by W.
Reformed, 1970, str. 185&Lammerts (Presbyterian
(4) Evoluce kon
viz: F.W. Cousins on ´ The Alleged Evolution of The Horse´
in A Symposium on Creation
Edited by D. W. Patten (Baker, 1971) str. 69. G. A.Kerkut, Implications of
Evolution (Permanon Press, 1960), str. 144
(5) Zkamen lé d kazy potopy:
H. M. Morris&(a) Jednotlivé údaje viz The Genesis Flood by J. C. Whitcomb
(Evangelical Press, 1961) a The Mammoth and the Flood by H. H. Howorth
(Sampson Low, Marston, Searle and Rivington. 1987)
(b) O rychlém vzniku uhlí a ropy viz The World that Perished by J. C. Whitcomb
(Evangelical Press)
(c) O polystrátových zkamen linách viz Why Not Creation? Edited by W.
Lammerts, str.141
(6) Spojovací zkamen liny:
(a) O Archeopteryxovi viz ´ The Alleged Evolution of Birds´ v A Symposium on
Creation Edited by D. W. Patten, str.89
(b) O javanském a pekingském lov ku viz Meeting Prehistoric Man by G. Von
Koenigswald (Thames and Hudson, 1956) a Creation, Evolution and the
Christian Faith by R. Acworth (Evangelical Press), str. 24
3. Genetika a Bo í p írodní výb r
Je tomu u asi 100 let. Byl letní den a v
ina mnich , kte í pracovali
v klá terní zahrad , nevid la v hrachu, který tam rostl, nic zvlá tního. Ale pro
jednoho z nich byly tyto rostliny velmi d le ité - d lal s nimi v decké pokusy.
To, co zvlá udivovalo Gregora Mendela, byl zp sob, jakým rostliny p edávají
znaky dal ím generacím. Co by se mohlo stát, zk í-li se bíle kvetoucí rostlina
s erven kvetoucí? Bude p tí generace mít ervené nebo bílé kv ty? A kdy
se zk í velká rostlina s malou rostlinou, jaká bude vý ka jejich potomka?
Kdy Mendel provád l své pokusy a analyzoval výsledky, uv domil si, e
objevil n které základní zákonitosti, týkající se d di nosti. Velice vzru en
publikoval svá zji
ní ve v deckém asopise, ale v decký sv t to úpln
ignoroval. Zklamán, zastavil sv j výzkum. Mendel zem el roku 1884 a asi ho
nikdy nenapadlo, e se po dvaceti letech stane sv tov známým badatelem
nové v dy. Jeho práce je dnes chápána jako základ v dy o genetice, studia
di nosti. V p edchozích kapitolách jsme se zabývali vznikem evolu ní teorie
a d kazy zkamen lého záznamu. Nyní je nutno zvá it, zda my lenku evoluce
podporují objevy z oblasti genetiky. Mendel publikoval své nálezy ve druhé
polovin
edesátých let 19. století, co je doba, kdy se Darwinova teorie
stávala populární. Publikoval v tehdej ím velmi známém a roz eném
asopise. Jeho lánek byl objeven a 16 let po jeho smrti, v roce 1900, kdy byl
rozpoznán jeho význam. P esto nebyly jeho výzkumy je
adu dal ích let
brány v potaz.
Pro nebyl jeho p ínos uznán? Pro byly tak d le ité objevy ignorovány? Jistá
odpov
je, e odporovaly Darwinov teorii evoluce. Dnes se to neuznává,
av ak z stává pravdou, e to, co Mendel objevil, zpochybnilo jeden z mnoha
edpoklad evolu ní teorie. Je to vid t ze skute nosti, e kdy byla Mendelova
práce znovuobjevena, Darwinova evoluce utrp la do asné zapomenutí. Po
chvíli se evolu ní u ení op t objevilo v jemn odli né form , o které se íká, e
je zcela v souladu s Mendelovou genetikou. Jak ale uvidíme, ob teorie jsou
zcela neslu itelné a nemohou být sou asn pravdivé ob .
Mendel k il r zné odr dy jedlého hrachu. Co vlastn objevil? ím pop el
Darwinovu teorii? Kdy zk il erven
kvetoucí rostlinu s bíle kvetoucí,
výsledkem byla erven kvetoucí rostlina. Mendel potom zk il tyto kvetoucí
potomky a zjistil, e výsledkem jsou potomci v pom ru 3 ervené ku 1 bílé
rostlin . To lze pochopit, kdy uvá íme, jaké geny jsou zde p i k ení
anga ovány. Gen je jednotka, která rozhoduje o ur ité charakteristice, zde o
barv rostlin. M e mít dv formy. Jednu, která dává ervenou, a druhou,
která dává bílou barvu. Potomci p vodního k ení ervených s bílými byli
ichni ervení, a koliv ve skute nosti vlastnili stejn tak gen pro ervenou i
pro bílou barvu rostliny. Z toho Mendel usoudil, e ervený gen je dominantní
(nad azený) bílému. Proto rostlina, která má oba geny, bude ervená. Kdy se
pak tyto erven kvetoucí rostliny druhé generace zk í, vznikne mo nost, e
se dva bílé geny sejdou, výsledkem pak je bílý potomek. Mo nost, e potomek
obdr í alespo jeden ervený gen je v pom ru 3:1.
Mendel v experiment
Mendel zjistil, e p i k ení erven kvetoucích rostlin, které jsou u potomky
vodního k ení, lze získat jak bíle, tak erven kvetoucí rostliny. Darwinova
teorie spo ívá na p edpokladu, e v tomto p ípad bílá charakteristika je nová
charakteristika získaná mladými rostlinami, ani ji p edtím m ly rodi e. Pokud
si odr da osvojila nové charakteristiky, pak platí, e se vyvíjí. Mendel ale
ukázal, e tato vlastnost nebyla získaná. Existovala celý as v rodi ovských
generacích, maskovaná dominantním genem. V nové generaci existuje
v p esn
stejném zastoupení, jako tomu bylo v rodi ovské generaci.
Samoz ejm , e je mo né ztratit n které geny zabitím t ch jedinc ,
kte í je mají, ale není mo né získat nové. Nebylo tedy udivující, e teorie
Darwina se za ala kymácet, kdy tato fakta vy la na sv tlo. Od pádu byla
zachrán na teorií, která íká, e se geny n kdy mohou p em nit do úpln
nových forem. Tato radikální zm na genu se jmenuje mutace. A toto je
podoba, ve které se Darwinov teorii v í dodnes. P edpokládá se, e mutace
mohou zm nit gen k nové form . Proces p írodního výb ru prý pou ívá selekci
k vybrání nových gen
p íznivých pro organismus a potla uje ostatní.
Evolucionisté tvrdí, e klasickým p íkladem je jeden druh motýla (Biston
Batularis), který se v 60. letech 19. století vyskytoval p evá
v bledé barv ,
i kdy tmavá forma se v malé mí e vyskytovala té . B hem následujících 100
let se tmavá forma stávala stále více b ná, a se sv tlá forma stala úpln
vzácnou. D vodem této zm ny byla skute nost, e tmavá forma byla p vodn
v nevýhod , nebo byla jasn patrná na sv tlé k e strom a byla tak snadnou
ko istí dravc . Sv tlá forma nebyla snadno vid t, a tak snáze pozornosti
dravc
unikla. S pr myslovou revolucí se v ak stromy pokryly spadem,
ztmavly a situace se zm nila. Bledá forma byla nyní nápadná dravc m,
zatímco tmavá unikala. Proto se roz ila. To je p íklad toho,
emu
evolucionisté íkají p írodní výb r. Nové geny jsou vybrány, jestli e p iná í
výhody organismu. A p edpokládá se, e vznikají mutacemi.
Pozn.: V poslední dob vy lo najevo, e obrázky v u ebnicích, které ukazují
tyto motýly na k e strom , jsou evolu ní falzifikáty. Motýli byli na k ru
ilepováni lepidlem nebo pendleni, aby teorie evoluce m la alespo n jaký
„d kaz“ – P.K.
Mutace
Moderní teorie evoluce stojí nebo padá s otázkou mutací. Jestli e mutace
neprobíhají, je pro evoluci nemo né, aby dosp la k n jakému pokroku. Musíme
tedy rozebrat otázku mutací, zda k nim dochází tak, jak evolucionisté tvrdí. Za
prvé - je jisté, e k nim dochází. Za druhé - je té jisté, e ka dá v
í
zm na v genu je v dy zm nou k hor ímu. To je to, co bychom o ekávali.
Geny jsou slo ité a ú asn uspo ádané a ka dá v í zm na povede jen ke
zhor ení funkce. Toto p ipou tí genetikové po 70 letech intenzivních
experiment . B hem doby provedli tisíce mutací r zných organism , ale
nep edvedli ani jeden p esv
ující d kaz evoluce. Ve skute nosti se nyní
eobecn uznává, e p íznivé mutace jsou velmi vzácné. V p evá né v in
jsou mutace bu
kodlivé, nebo neutrální, které nemají ádný význam pro
genetiku dané populace. Ka dé individuum podstupující mutaci má spí e
tendenci zahynout a genetická struktura dané populace jako celku z stává
neovlivn na. Mutace jsou velmi daleko od toho, aby byly samy od sebe
schopny vyprodukovat nové, schopn
í geny, které umo ní vývoj
organismu. Nem ní genetickou strukturu celku. Spí e ji oslabují. I
kdyby mutace probíhaly podle tvrzení evolucionist , p esto by to k evoluci
nevedlo.
Osobní sv dectví
Osobní sv dectví m e vysv tlit, co jsem myslela tímto výrokem. Týká se
toho, jak jsem do la ke svým sou asným pohled m na evoluci, nebo mé
odmítnutí evoluce na v deckém základ za alo práv p i
ení otázek kolem
muta ní teorie. S prvními detaily evoluce jsem se seznámila v zoologii na
základní kole. U ili mne ji jako existující skute nost, která se udála muta ními
procesy a p írodním výb rem.
Pak jsem studovala Univerzitu v Sussexu, kde jsem t i roky studovala biologii –
z evolu ního hlediska. Celou tu dobu jsem byla k es ankou. Nejprve jsem
ila, e lov k m e v it Bibli i evoluci, ale asem jsem se stala práv kv li
této otázce velice ne astná. Uv domila jsem si, e oboje nem e být pravdou.
Toto dilema trvalo tém
a do posledních let koly. Rozhodující obrat nastal
jednoho dne, kdy jsme na seminá i diskutovali o vývoji oka obratlovc . Oko je
velice slo itý orgán, má komplikovanou strukturu, sv tlo je vedeno na o ní
pozadí a dopadá na bu ky, které jsou na n citlivé. Má jemnou strukturu, aby
sv telná informace, která prochází a ke zrakové ásti mozku, mohla být
skute ným vid ním. Na seminá i jsme o tomto ú asném orgánu za ali
diskutovat. Asi jednu hodinu se mluvilo v bludném kruhu. Evoluce oka byla
jasn nemo ná. V echny specializované a kompletní bu ky, které tvo í na e
i, se prý vyvinuly proto, e docházelo k výhodným mutacím uvnit mnohem
jednodu ích p edcházejících bun k. Ale jaký u itek má díra v p ední ásti
lebky, umo ující sv tlu procházet na bu ky necitlivé na sv tlo? Jakou cenu
má
ka vytvá ející obraz, není-li zde ádný nervový systém, který by tento
obraz interpretoval? Jak by se mohl vizuální nervový systém vyvinout d íve ne
mu oko dodávalo informaci? Probírali jsme tento problém z ka dého mo ného
úhlu, ale nakonec jsme p ipustili, e nevíme, jak se to mohlo stát. Já jsem pak
ekla, e kdy jsme zjistili, e vývoj oka je nemo ný, bylo by estné a
decké p ipustit, e se nevyvinulo. Moje slova vyvolala zara ené ml ení.
Lektor vedoucí seminá pak ekl, e nechce za ínat ádnou kontroverzi,
zatímco ostatní ve skupin se za ali vysmívat mé ví e v Boha. Ale já jsem
bec na Boha nemyslela! Já se jednodu e sna ila nahlí et na problém
objektivní a v deckou cestou. Od té chvíle se mi jevilo jasné, e teorie evoluce
je nev decká a e muta ní teorie je beznad jná. Nedoká e vysv tlit ani vznik
jednodu ího orgánu (mnohem men ího divu) ne je oko obratlovce.
Nejsem sama
Nejsem sama ve ví e, e i kdyby se u ite né mutace d ly, nebudou
im eným vysv tlením evoluce. Známý biolog Sir Alistair Hardy to ukázal
v knize
ivý proud , kde p ipomíná jednu z nejd le it ích my lenek evoluce
– stejný orgán v r zných zví atech se prý vyvinul ze stejné struktury v jednom
spole ném p edkovi. Vezm me nap . ploutev tulen , pa i lov ka a k ídlo
ptáka. A koliv se li í tvarem a funkcí, v echny kon etiny mají stejné
uspo ádání kostí. Tudí se tvrdí, e v ichni tito tvorové se vyvinuli z n jakého
primitivního obratlovce, který sám m l toto základní uspo ádání kostí.
Takovýmto strukturám, které jsou z jednoho spole ného p edka, se íká
homologické struktury.
Dal í p íklad homologického slo itého orgánu je vid t v mou e. Je mnoho typ
ovocných much a n které mají o i vzhledov velmi odli né. A koliv se li í,
evolucionisté tvrdí, e jsou vyvinuty z jednoho d ív ího typu oka. Jsou tedy
homologické. Evolu ní teorie íká, e v echny homologické orgány se vytvo ily
díky mutacím v genech, ídících p vodní orgán. Jinými slovy - geny produkující
homologické orgány dnes jsou stejné jako geny, které produkovaly orgány
edch dc . A prý je to sama struktura, která se zm nila. Velký problém pro
evolucionisty je ten, e v mnoha p ípadech m e být prokázáno, e to, co
nazývají homologickými orgány, je produkováno inností zcela rozdílných
gen . Nap . jsou dva druhy ovocné mu ky s o ima pova ovanýma za
homologické, av ak tyto o i v t chto dvou p ípadech jsou zcela prokazateln
produkovány r znými geny. A toto není osamocený p ípad. B hem let bylo
objeveno mnoho podobných p íklad . Nelze pop ít, e koncept homologie ve
sfé e podobných gen p edávaných d ív ím p edkem, se úpln zhroutil.
Nap íklad uva ujme o p ední kon etin p vodních p edch dc obratlovc , o
genu, který ídil její vývoj. Chcete-li, lze m nit mutací tento gen t eba
milionkrát! Tyto zm ny nikdy nezp sobí, aby se vyvinula lidská ruka nebo
tulení ploutev, proto e tyto orgány jsou ízeny úpln jinými geny.
hem minulých 70 let se tvrdilo, e genetika podporuje evoluci. Nyní jsou
proti tomuto tvrzení námitky. Vid li jsme, e Mendelovy experimenty
ukázaly,
e nové charakteristiky nejsou získávány populací, ale
edávány p ímo z rodi
na d ti pomocí gen . Proto neprobíhají ádné
zm ny z generace na generaci, na jejich základ by mohla probíhat evoluce.
Dále vidíme, e muta ní teorie nepodporuje evoluci. Genetika hovo í pro
stvo ení.
írodní výb r
O genetice musí být
eno více. Výzkum, probíhající b hem minulých 70 let,
ukazuje k jednomu záv ru: evoluce se nikdy neuskute nila, Bible z stává v
platnosti. Zva me teoretický p ípad toho, co evolucionisté nazývají p írodním
výb rem a pak z toho vyvodíme logické záv ry. P edstavme si populaci
mo ských pták , která existuje v jedné z n kolika rozli ných barev. Jak se
populace zv
uje, n kte í ptáci kolonizují sousední ostrov, který je tmavý. Bílí
a ediví ptáci jsou snadno vid t dravci a jsou rychleji likvidováni. Tmaví ptáci
nejsou tak snadno vid t a p
ívají déle.
asem se rasa tmavých pták roz í, jak sv tlí postupn vymírají. Podobný
proces probíhá na jiném, nedalekém ostrov jen s rozdílem barvy ostrova.
Tento ostrov je tentokrát sv tlý a bílí ptáci se roz í. Tak se p írodním
výb rem vytvo í dv rasy z jedné p vodní populace. P ípadn lze uva ovat o
nich jako o nových druzích.
Vyprázdn ní
Evolucionisté tvrdí, e takto probíhá evoluce. Ale co by se stalo z genetického
hlediska? V p vodní populaci existovaly geny pro erné, tmavo edé, sv tle edé
a bílé barvy. Na erném ostrov byli majitelé sv tlých gen ztraceni.
írodní
výb r u inil genofond chud í. Je zde p ítomno p ece mén – a ne více (jak
ádá evolu ní teorie). Z toho plyne, e populace se nem e zdokonalit, není-li
zde nových gen . Proto e nová populace tmavých pták je geneticky chud í, je
také náchyln í k vymizení. Zm na prost edí (jako nap . to, e z erného
ostrova se stane bílý) zp sobí vyhynutí rasy p ítomností dravc . Jestli se toto
je ve velkém m ítku, o ekávali bychom, e mnoho druh vyhynulo - a to je
to, co skute
historie ukazuje. Jinými slovy:
írodní výb r sm uje ke
genetické smrti. Nesm uje tedy k vývoji komplexn
ích druh . Vid li
jsme, e proces p írodního výb ru vede k novým variacím tvor , kte í
jsou chud í na geny ne p edchozí populace. Z evolu ního hlediska by to
znamenalo, e tvorové jako améba (z ní by vze li vy í tvorové), by museli
mít nekone
bohat í a mnohem r znorod í genofond ne my! To je ov em
sm né. Z opravdu v deckého hlediska skupiny zví at musely kdysi existovat
s mnohem r znorod ími a bohat ími charakteristikami, z nich pochází více
specializované typy, které máme dnes. V ím, e to je práv v souladu s Biblí:
h stvo il zví ata „dle svého druhu“.
A tak v tomto procesu p írodního výb ru nevidíme ve skute nosti evoluci, ale
velkou Bo í moc, moudrost a milosrdenství. Nezapome me, e podnebí které
dnes máme, není to, které bylo p i stvo ení. Celosv tová potopa za Noema
ivodila nesmírné zm ny. B h ve své velké moudrosti stvo il lidi a zv
s dostate nou genetickou p izp sobivostí p
ít tyto zm ny. N která zví ata
(nap . dinosau i) nebyla schopna adaptace a vym ela. Dnes máme zví ata jako
eba tropické ryby nebo polární zví ata, která jsou omezena na velice úzké
klimatické pásy. P írodní výb r jim umo nil p
ít p vodní populaci stvo enou
Bohem. Proces p írodního výb ru pracuje na základ ji existujících faktor
dané populace. Nap .: tmavá forma motýla ji existovala p edtím, ne se
írodním výb rem stal nejb
í formou. B h vytvo il Adama s genetickou
potencí pro vznik v ech sou asných ras.
4. Jak mladá je Zem ?
Pro evolucionisty je 10 000 let kapka ve v dru. Nic evolu
významného se
nemohlo v tak krátké dob stát. Evolucionista v í, e Zem je 4,5 miliardy let
stará. Vysmívá se tvrzení Bible, e v echna stvo ení nejsou star í ne 10 000
let. 4,5 miliardy nebo 10 000 – emu máme v it? Máme uva ovat v mezích
tisíc anebo miliard let, jde-li o historii Zem ? Ne se teorie evoluce stala
populární, v dci uva ovali v rámci tisíc let. Brzy v ak bylo z ejmé, e evoluce
po aduje miliony. Ne e by mnoho fakt sv
ilo o velkém v ku Zem , ale
dci pot ebovali pro pravost evolu ní teorie prokázat, e je Zem miliony let
stará. Jak uvidíme, v echny datovací metody, pou ívané pro m ení stá í
Zem , jsou zalo eny na principu uniformitarianismu.
Nyní zvá íme dv v
í otázky:
A. Jak stará je Zem ?
B. Jak dlouho existuje ivot na Zemi?
A. Jak stará je Zem ?
ív í metody, pou ívané k ur ení zemského stá í, byly zalo eny na ase,
kterého je t eba k tomu, aby se Zem ochladila z roztavené hmoty, dále na
tom, jak dlouho trvá, aby se nashromá dilo sou asné mno ství soli v mo i, jak
dlouho trvá sedimentace, aby byly vytvo eny skály. Tyto metody vyústily
v rozporné výsledky a evolucionisté je odmítli proto, e nedávají dostate
dlouhý v k, pot ebný pro evoluci. Za átkem tohoto století v dci po ali
zdokonalovat radioaktivní metody datování a na nich jsou zalo eny sou asné
odhady stá í Zem . Radioaktivita je zalo ena na skute nosti, e atomy
radioaktivních látek jsou nestabilní, to jest, e mají tendenci rozpadat se a
stávat se men ími atomy. B hem procesu rozpadávání se z radioaktivního
atomu uvol uje energie ve form r zných typ zá ení. Ne v echny radioaktivní
atomy ur ité látky se rozpadají stejn rychle. Jeden atom m e existovat tisíce
let, ne se rozpadne. Bylo zji
no, e je pot eba ur itého asu k tomu, aby se
polovina atom dané radioaktivní látky rozpadla. To je známo jako polo as
rozpadu látek. Polo as rozpadu látek je d le itý k ur ení stá í radioaktivního
materiálu. Jedna z radioaktivních látek u ívaná p i výpo tu zemského stá í je
uran, který se rozpadá, a po ad stádií vytvo í olovo.
Dejme tomu, e byla nalezena ást skály s obsahem 6,25% uranu, zbytek je
tvo en olovem. A hned tady p ichází velmi d le itá kritika radioaktivního
datování, která se týká nejen uranové metody, ale v ech radioaktivních
technik: toti
e není mo né jist v
t, kolik které látky (zde uranu a olova)
bylo na po átku. Byly vytvo eny jisté p edpoklady, ale kone ný vypo tený v k
zcela závisí na t chto p edpokladech. Je-li jeden p edpoklad chybný, kone ná
kalkulace bude rovn
chybná. Není nap íklad ádný d vod k p edpokladu –
ozna me ho p edpoklad . 1, e skála na po átku neobsahovala ádné olovo.
Jedna skála v Coloradském dole byla datována na základ p edpokladu . 1 a
vykázala stá í 725 milion let. Ov em potom bylo zji
no, e 95% olova ve
skále zde bylo ji na po átku. To znamená, e p edpokládaný v k skály byl o
700 milion let vy í. Dále p edpoklad 1 íká, e ádné olovo nebo uran nebyl
ztracen ze skály jinak, ne radioaktivním rozpadem. Ve skute nosti v ak uran
se m e ze skály vytratit jiným zp sobem. Uran se asto vyskytuje ve form ,
která je snadno rozpustitelná slabou kyselinou. Testy ukázaly, e a 90%
ech radioaktivních prvk n kterých ul m e být odstran no z povrchu tím,
e je skála vylouhována slabou kyselinou. Dále jsou zde rozpory mezi v dci o
skute né délce polo asu. 4,5 miliardy let bylo ur eno pro uran, ale ne stejná
jistota panuje u ostatních radioaktivních prvk u ívaných k datování. Podobné
pochybnosti vznikají u p ede lých p edpoklad . P i p edpokladu 2 a 3 (tj. e
vodn bylo ve skále 50% olova a p i p edpokladu 3 navíc bylo ztraceno 50%
uranu jinak ne radioaktivním rozpadem) vyvstávají stejné potí e. Tyto
edpoklady jsou neprokazatelné. Je z ejmé, e vykalkulovaný v k pro n jaký
kus skály se bude velice li it kv li prvotním p edpoklad m. Uranové datovací
metody se ukazují jako nespolehlivé, proto e p edpoklady nejsou jisté. To také
ineslo rozli né výsledky, které z t chto metod vyplynuly. Ve skute nosti
pou itím uranových metod datování vyvstalo tolik potí í, e mnoho prvních
technik muselo být opu
no.
Nejvíce p ijímaná metoda je metoda „pom rného izotopu olova“. (Izotop je
termín popisující rozli né atomové formy, ve kterých se prvek m e nalézat).
Ur itá ást skály asto obsahuje n kolik r zných izotop olova. Stá í se pak
ur uje z pom ru jednoho izotopu olova k druhému. Ov em tato metoda je
evá
pouze odhadem, proto e nikdo neví, kolik kterého izotopu zde bylo
od po átku a kolik ho je z radioaktivního rozpadu uranu. V dci se také sna ili
vyhnout t mto potí ím uranového datování u itím t ech r zných radioaktivních
metod ke zji
ní stá í skály. Jestli e t i r zné metody udají stejný v k, je zde
ur itá jistota správného záv ru. T i metody asto u ívané m í následující
pom ry:
a) Uran 238/olovo 206
b) Uran 235/ olovo 207
c) Olovo 207/ olovo 206
Ov em, kdy tyto t i metody byly u ity pro ur itý kus skály , byla zji
na
zná stá í. Kdy jedna skála ve védsku (která také obsahovala zkamen liny)
byla prov ována, metody daly výsledky 380,440 a 800 milion let.
V sou asnosti se uznává, e rozdílné výsledky nejsou výjimkou, ale pravidlem.
Kdyby se p iznala pravá p ina, bylo by to pro datovací uranové metody
osudné. V radioaktivním materiálu se jeden izotop olova m e zm nit v jiný
procesem zvaným „neutron-gama“ reakce. Olovo 206 se m e zm nit na olovo
207. Do lo-li k tomu, je jasné, pro metody nedávají stejné výsledky. A z toho
plyne, e metody uran-olovo jsou pro solidní datování nepou itelné! V dci
datující skálu nev dí, zda olovo 207 vzniklo rozkladem uranu 235 anebo
z olova 206 neutron – gama reakcí.
Velmi módní se stala datovací metoda potassium-argon (K/Ar). Nedávné
výsledky této metody ale obsahují následující neuv itelná zji
ní: Nyní je
známo, e... ásti zemské k ry...mohou vykázat K/Ar data mlad í ne skute ný
k krystalizace o n kolik desítek nebo i stovek milion let. Byly poznány
ípady, kdy minerální vzorky dávaly neobvyklé stá í K/Ar dat, n kdy v
í ne
udávaný v k Zem
(Z knihy Understanding the Earth od Gosse ,Smithe a
Wilsona).
Takové neobvyklé výsledky nejsou p ekvapující, nebo atmosféra Zem
obsahuje a jedno procento argonu. Pon vad skály tento plyn snadno
absorbují, jak má n kdo v
t, kolik izotopu argonu 40 vzniklo rozpadem
potassia a kolik pochází z atmosféry?
Aby bylo mo no odhadnout, kolik argonu p lo z atmosféry, hledá se
ítomnost velmi ídkého izotopu atomu argonu 36. Ten je p ítomen jako malá
ást v atmosfé e, ale není d sledkem rozpadu potassia. Toto mno ství argonu
36 ve vzduchu je známo a p edpokládá se, e bylo v dy stejné. Není ov em
ádný d kaz, e toto mno ství argonu 36 bylo v dy konstantní. Naopak je
pravd podobné, e stoupá jako výsledek bombardování vrchních vrstev
atmosféry kosmickými paprsky. A tak obsahuje-li skála jen malé procento
argonu 36, nemusí to nutn znamenat, e byla jenom málo ovlivn na
atmosférou. Spí e atmosférický argon mohl být zachycen v minulé dob , kdy
procento argonu 36 bylo ni í. Podobné výpo ty mohou být chybné na základ
skute nosti, e argon 40 m e být koncentrován na povrchu skal v d sledku
jeho unikání z v ích hloubek, kde je tlak vy í. Tato koncentrace by vnukala
vy í stá í skal, ne by bylo ve skute nosti. Nespolehlivost datovacích
radioaktivních metod je dob e ilustrována skute ností, e vzorky 22
vulkanických skal z rozli ných ástí sv ta , o kterých se ví, e byly
vytvo eny b hem minulých 200 let, dávají b nými radioaktivními
metodami stá í v rozmezí 100 milion a 10 miliard let. P es tyto velké
potí e v dci tvrdí s d
rou, e v k Zem je 4,5 miliardy let. lov k se diví, na
em je tato d
ra zalo ena. Jak jsme vid li, datovací uranová metoda je
nev rohodná a metoda potassium-argon má velké otazníky. Jak v tomto
stavu m e být prokázán v k Zem ? Na základ d kaz musíme konstatovat,
e metody pou ívané v dci k ur ování stá í jsou nespolehlivé.
Co tedy Bible u í o skute ném v ku Zem ? N kte í k es ané v í, e
rodokmeny v 5. a 11. kapitole knihy Genesis jsou kompletní a z toho pro n
plyne, e stvo ení m e být datováno asi do roku 4004 p ed Kristem. To
znamená, e by Zem byla stará asi 6000 let. Jiní v í, e 11. kapitola Genesis
(1. kniha Moj ova) není p esnou chronologií, a e Zem m e být o n co
star í ne 6000 let, asi ne více ne 10000 let. Velká v
ina k es an , kte í
vysv tlují Genesis doslovn , bude souhlasit, e není mo né natáhnout délku
asu na více ne 10000 let. Existují v decké objevy, které by ukazovaly na tak
mladou Zemi?
Pamatujme, e celosv tová potopa by zp sobila tak drastické zm ny na Zemi,
e by datování do v í minulosti bylo extrémn obtí né. Nicmén jsou zde
mnohé ukazatele, e sv t není tak starý, jak evolucionisté tvrdí:
1. Zemské magnetické pole
Zem se chová jako gigantický magnet, kolem kterého je magnetické pole.
Dnes víme, e síla magnetického pole rychle klesá. I kdybychom p emý leli
uniformitarianisticky, muselo by to znamenat, e Zem je mladá, proto e u
jenom p ed asi 8 tisíci lety by se síla zemského magnetického pole rovnala síle
magnetické hv zdy, co je velmi nepravd podobné, nato pak p ed milionem
let. (Pozn.: polo as rozpadu mag. pole je 1400 let.) Dal í v c je skute nost, e
magnetické pole vzniká p sobením cirkulací elektrických proud v zemském
jádru. Pak by ale teplota, vyprodukovaná siln ími proudy, ne byly p ed 20
tisíci lety, byla tak obrovská, e by jist zp sobila roztavení Zem .
2. Kosmický prach
Pokud vlastníte zahrádku, tak mo ná ani nevíte, e tato zahrádka je ka dým
dnem zasypána ur itým mno stvím kosmického (meteorického) prachu. Tento
prach obsahuje zvý ené mno ství niklu, a proto se dá dob e zm it jeho
mno ství. V dci se rozchází v p esném mno ství tohoto spadu, ale je
ijímáno, e tisíce a mo ná miliony tun prachu se usadí na Zemi ka dým
rokem. Kdyby tomu tak bylo po 4 miliardy let, museli bychom nacházet na
Zemi obrovské nánosy prachu, zvlá
na dnech oceán . Takové nánosy v ak
neexistují. To ukazuje na velmi mladý v k oceán a planety Zem . Vezmeme-li
mno ství niklu v oceánech a uvá íme-li rychlost usazování niklu ve vod
z meteorického materiálu, délka doby jeho usazování vychází na n kolik tisíc
let, ne miliony.
Ameri tí v dci ze st ediska NASA se obávali, e m sí ní modul, který m l
v roce 1969 dosednout poprvé s lidskou posádkou na m sí ní povrch, se zabo í
do obrovského mno ství prachu, usazeného za miliony let p edpokládaného
stá í M síce. Ve skute nosti nebylo nalezeno více jak n co kolem jednoho
centimetru síly vrstvy tohoto prachu. To také ukazuje, e M síc nem e být
starý miliardy let. (Pozn. 1: Evolucionisté byli tímto zji
ním velmi p ekvapeni.
Dnes n kte í tvrdí, e prach ztvrdnul a stal se sou ástí m sí ních skal, nebo e
se vypa il, nebo e frekvence kosmického spadu není tak velká, jak se myslelo.
Pozn. 2: Kreacionisté ji argument s m sí ním prachem nepou ívají, proto e
nová m ení dala podstatn ni í hodnoty objemu spadu za asovou jednotku.
To není d kaz pro vysoké stá í M síce ani proti n mu. Je ada jiných m ení,
která ukazují, e M síc je jen n kolik tisíc let staré t leso. – pozn. P. K.)
3. Atmosférické helium
Helium se neustále tvo í rozkladem uranu a thoria v zemské k e. Av ak
v atmosfé e není ani zdaleka dost helia vzhledem k p edpokládanému v ku
Zem a rychlosti úniku hélia ze skal. Bylo vypo teno, e absolutní maximální
k Zem na základ produkce helia, by byl 26 milion let. Tento výpo et
edpokládá ov em nulové mno ství helia v atmosfé e na po átku, co nelze
dokázat. Evolu ní v dci se sna í tento problém obejít tvrzením, e helium
ekonává gravitaci a uniká z atmosféry, ale není o tom ádný d kaz.
4. Mo ské usazeniny
Oceány musí být alespo jednu miliardu let staré, jestli e se ve kerý nám
známý ivot vyvinul z chemikálií v mo i, jak tvrdí evolucionisté. Le ka dý rok
je odná eno ze zem asi 27 miliard tun sediment a naná eno na oceánské
dno. Jestli tato rychlost usazování z stala konstantní po miliardu let, potom
hloubka usazeného nánosu by byla asi 30 km. P edstavovala by odstra ování
nánosu z kontinent asi 57 km silného. Ve skute nosti je zde v pr
ru jen asi
3/4 km usazenin na vulkanické skále dna oceánu, zatímco i sám Everest není
více ne asi 8 km nad mo ským dnem. Za p edpokladu konstantní rychlosti
eroze v echny sou asné oceánské usazeniny by byly naneseny pouze b hem
30 milion
let. Evolucionisté p edpokládají,
e rychlost eroze nebyla
konstantní, nebo ledová doba ji zna
urychlila. A ov em potopa mohla
zp sobit docela snadno v echny velké usazeniny v krátké dob . Jak ekl známý
geolog A. Holmes:
Oceánské usazeniny nejsou dostate
silné, aby odpovídaly p edpokládané
délce geologického asu . (Principles of Geology)
5. S l v mo i
l je neustále splachována do mo e. Bylo vypo teno, e vytvo ení solné skály
odpa ováním za nepravd podobného p edpokladu, e na po átku zde nebyla
ádná s l, by trvalo 200 milion let, vzhledem k sou asnému mno ství soli.
Tedy p íli málo vzhledem k p edpokládaným miliardám let, vy adovaným
evolucí. K es ané ov em v í, e B h stvo il mo e s p esným obsahem soli
nutným pro mo ský ivot. Tyto skupiny d kaz ukazují (pozn.: a je jich je
mnohem víc), e Zem je mnohem mlad í ne 4,5 miliardy let, jak íkají
evolucionisté. Skute nost, e evolucionisté mnohdy poskytují data v rozmezí
milion let, nemusí k es ana trápit. Jak jsme vid li, v echna data závisí na
edpokladu, e procesy byly konstantní v minulosti a na nedokazatelných
edpokladech, týkajících se p vodního stavu Zem . Tyto procesy nebyly v dy
konstantní a potopa byla velkou katastrofou, b hem ní se udály velmi rychle
podstatné zm ny. Nadto Zem – stvo ená kompletn a perfektn Bohem – ji
dosáhla b hem esti dn své existence stavu, o kterém evolucionisté mají
edstavu, e vy adoval dlouhov ký postup.
B. Jak dlouho existuje ivot na Zemi?
Evolucionisté tvrdí, e ivot na Zemi existuje u miliony let. Hlavními ukazateli
na ivot v minulosti jsou zkamen liny a archeologické poz statky. Jak v dci
obecn datují zkamen liny? Na základ starého argumentu, který se to í
v bludném kruhu. Zjednodu en : Jak stará je tato zkamen lina? To
zále í na tom, kde v geologickém sloupci le í skála, ve které se na la.
A kde v geologickém sloupci tato skála le í? To zále í na tom, jaké
zkamen liny obsahuje! Chcete-li si to ov it, otev ete si n jakou knihu o
paleontologii a budete íst, e stá í té které zkamen liny je takové proto, e
byla nalezena v ur ité vrstv geologického sloupce. Otev ete si n jakou knihu
o geologii a budete íst, e stá í té které skály je takové proto, e obsahuje
ur ité zkamen liny. A to zní neuv iteln , celý geologický sloupec byl
vybudován tímto zp sobem a zkamen liny nyní nalézané jsou datovány tímto
zp sobem. Geologové a evolucionisté p ipou tí, e je tato argumentace
v bludném kruhu, ale netrápí se tím! Byl to asi práv tento d vod, pro v dci
za ali vyvíjet datování radioaktivními metodami. Ji jsme uvedli p ípad
datování skály pomocí uranu. Skála obsahovala zkamen liny a odhady se
pohybovaly mezi 380 a 800 miliony let. Ve skute nosti datování uranem je
zcela nepou itelné pro zkamen liny, proto e skály obsahující olovo, které
pochází z uranu, nejsou t mi skalami, které obsahují zkamen liny. Také proto,
e pomocí uranu se nedá datovat nic mlad ího ne 10 milion let.
Datovací metoda potassium-argon m e být pou ita u datování mlad ích skal,
ale op t ne p ímo zkamen lin. Je tedy zase pou ito datování zkamen lin
ením v ku vhodné skály, nalezené ve spojitosti s t mito zkamen linami.
edv ký lov k, nalezený Richardem Leakeym , jeho stá í je odhadnuto na
2,6 milion let (jak jsem se zmi ovala v p ede lé kapitole), byl datován touto
metodou. Odpov dný specialista na izotopové datování, profesor E. T. Hall
nedávno uvedl, e první vzorek skály, který byl analyzován, dal nemo né
datum 220 milion let . Toto datum bylo odmítnuto jednodu e proto, e
nezapadalo do evolu ní teorie, a tak se v rozboru vybral druhý vzorek. Ten dal
ijateln í datum 2,6 milion let. Tento p ípad ukazuje jak nespolehlivost
metody K/Ar, tak i p edpojatost, s jakou evolucionisté k m ení p istupují.
Datování pomocí radioaktivního uhlíku
Metoda datování pomocí radioaktivního uhlíku C14 je u ite ná jak pro
paleontology tak i pro archeology. (pojmenovaná podle radioaktivního izotopu
uhlíku). Teoreticky m e být uplatn na p ímo pro zkamen liny, zatímco ostatní
metody závisí na datování skal, ve kterých se zkamen liny nalézají. Metoda
uhlíku 14 (14C) byla vypracována Libbym ke konci roku 1940. Mnoho
základních námitek vrhá pochybnost na spolehlivost této datovací metody.
Uvá íme jenom dv z nich.
Za prvé teorie p edpokládá, e C14 je v atmosfé e v rovnováze, e je
pen
stejnou rychlostí, jakou je vytvá en. Av ak výpo ty u in né k prov ení tohoto
edpokladu ukázaly, e C14 je vytvá en tém o 1/3 rychleji ne
pen.
Je-li tomu tak, pak ádná zkamen lina datovaná touto metodou
nem e být star í ne n kolik tisíc let. V dci neochotní p ijmout tento
záv r dali p ednost tvrzení, e C14 je v rovnováze, a to p es rozporná zji
ní.
Konstantní pom r
Za druhé datování metodou C14 závisí na p edpokladu, e pom r izotopu C14
k b nému uhlíku v atmosfé e byl v dy konstantní. Jestli e v ak Zem byla
ed potopou obklopena vrstvou vodní páry, jak nazna uje Bible, kosmickým
paprsk m by to zabra ovalo v pronikání do atmosféry. Byly by pohlceny
vodním obalem. Je také pravda, e by kosmické paprsky byly odchýleny od
Zem mnohem ú inn ji zemským magnetickým polem, kdyby bylo v minulosti
siln í. Se slab ím kosmickým zá ením v atmosfé e by produkce C14 byla
ni í ne dnes. Bylo by mén C14 v atmosfé e p ed potopou a pom r
radioaktivního izotopu C14 k (neradioaktivnímu) C12 by byl mnohem men í
ne je dnes. A tak zkamen liny které obsahují velmi málo C14, nemusí nutn
být hodn staré, proto e dané zví e mohlo ít p ed potopou, kdy bylo
v atmosfé e velmi málo C14. Z tohoto a i z jiných d vod se dnes v eobecn
ijímá, e metody C14 se dá pou ít pouze pro datování v rozmezí
5000 a 10000 let p ed námi. Libby sám toto uznal.
Tak jsme vid li, e evolucionisté nemají ádnou spolehlivou metodu pro
datování zkamen lin. K es ané v í, e v
ina zkamen lin jsou zbytky
dávných tvor uhynulých v potop . Tudí datum potopy by dávalo nejvy í
stá í v
in zkamen lin. Datovat n co p ed potopou, jak jsme vid li, je
neuv iteln obtí né. Je zde n jaký d kaz, e dne ní ivot na Zemi pramení ze
ivota, který p
il potopu p ed n kolika tisíci lety? Ano, je to z ejmé na
základ t chto d kaz :
1. Neexistuje ádný v rohodný historický záznam datovaný d íve ne asi
tak 3000 let p ed Kristem. Mnoho rozli ných linií historických d kaz
ukazuje 5000 let zp t jako za átek pravé civilizace. Profesor Libby toto
poznal, kdy se sna il ov it svou metodu C14. ekl: První ok, který
jsme za ili s doktorem Arnoldem byl, kdy na i poradci nás informovali,
e historie se rozpíná pouze 5000 let zp t. tete sice lánky v knihách,
e ta a ta spole nost nebo to a to archeologické místo je t eba dvacet
tisíc let staré. Ale my jsme rychle zjistili, e tyto dávné v ky nejsou
známy p esn , ve skute nosti asi tak doba První Dynastie Egypta je první
historické datum, na které m eme spoléhat s ur itou jistotou.
(Citováno z Radio-carbon Dating od A. J. Monty White).
2. Datování strom po ítáním jejich ro ních letokruh ukázalo, e je zde
mnoho ivých strom – borovice banksovka a sekvoje – ve stá í kolem
4000 let, p i tom ale ádné star í. To jsou nejstar í ivé objekty nám
známé a vskutku nezni itelné.
3. Sou asný stav populace, 5 miliard lidí, neodpovídá milion m let
existence lov ka, jak ukazuje datování Spojených národ . Kdy jsme
prov ovali otázky „Jak stará je Zem ?“ a „Jak dlouho existuje ivot na
Zemi?“, tak jsme vid li, e v da nem e poskytnout definitivní odpov .
Získané výsledky závisí pln na pou itých metodách a v echny metody
spo ívají na nedokazatelných p edpokladech. Kdy se sna íme m it
vzdálenou minulost, musíme nevyhnuteln u init p edpoklady, které není
mo no ov it. Zcela neoprávn ným p edpokladem, který v dci u inili, je,
e podmínky, které p evládaly na po átku zemské historie, trvají dodnes
jen s velmi malými rozdíly. Otázku, kterou musíme t mto v dc m dát,
polo il také B h Jobovi: Kde jsi byl, kdy jsem zakládal Zemi?
Jediný zp sob, jak se m eme dozv
t v k Zem p esn je nechat si
ho íci tím, kdo byl p i vzniku Zem p ítomen. Kdy v dci mohou
spoléhat pouze na odhad, mohou k es ané mít jist
í pramen
v poznávání Bible. Kdo jsme my, abychom zpochyb ovali Bo í asové
ítko? Kde jsi byl kdy jsem zakládal Zemi? Ví , kdo ji rozm il? Na
em jsou upevn ny její základy, nebo kdo polo il její úhelný kámen?...
e n kdo bojovat s Bohem a nalézt na n m vadu? Odpov z ty, kdo
se s Bohem hádá
(Job 38 a 40)
Dodatek . 1
Druhý zákon termodynamiky
Skute nost radioaktivního rozpadu, o které jsme mluvili, je zvlá tní p ípad
zákona, jen
je velkou hrozbou pro evolu ní teorii – druhý zákon
termodynamiky. Tento druhý zákon je tak základní pro celou v du jako první.
„Zákon“ zde jednodu e znamená popis toho, co se pravideln a univerzáln
odehrává v
i p írody.
Oba zákony potvrzují u ení Bible o p vodu Zem . První zákon udává, e
celkové mno ství energie ve vesmíru je konstantní , tj. e energii nelze ani
vytvo it, ani zni it. Tak bychom to o ekávali, kdy Bible u í, e po esti dnech
Bo í stvo itelská innost skon ila. Druhý zákon odporuje teorii evoluce.
íká, e a koliv celkové mno ství energie z stává konstantní, mno ství
pou itelné energie se neustále zmen uje. P íklad na to je mnoho. Máme-li
vytvo it n jaký komplikovaný stroj (nap . auto), pak to vy aduje velké
mno ství energie – je velmi nepravd podobné, e kterákoliv ást stroje by
vznikla pouhou náhodou. Na druhé stran , jestli e své auto necháte samo o
sob a nebudete ho udr ovat, brzy za ne reziv t a nakonec se stane hromadou
beztvarého kovu. Tento proces znehodnocování je v eobecným zákonem
írody. Ka dý proces ponechaný sob
samému, sm uje ke
zpomalení, rozru ení, stává se více náhodným a mén organizovaným.
Nap . jak ubíhají léta, stárneme – nikdo neo ekává , e bude mládnout a sílit.
Nebo kdy dáme horký álek aje na studené místo, nebude se zah ívat, ale
chladnout. Tyto obecné p íklady jsou d sledkem v eobecného zhor ování, co
je proces popsaný druhým zákonem termodynamiky. Bible nám vysv tluje
tento zákon i jeho p vod. V epi tole íman m 8,21 teme, e p íroda je
podrobena rozpadu a rozkladu a první kapitoly Genesis ukazují, jak k tomu
do lo. Ukazuje, jak B h vytvo il nádherný, uspo ádaný a vysoce slo itý vesmír
a jak v d sledku lidského h íchu byla na toto stvo ení vnesena kletba. Tak
vodn vlo ený po ádek a plán za al podléhat rozkladu. Není to snad ten
proces, který v dci popisují druhým termodynamickým zákonem? Je-li tedy
druhý zákon pravdivý, pak je evoluce nemo ná. Druhý zákon ukazuje, e
po ádek nem e povstat náhodn . Tendence je opa ná. P esto v ak
evolu ní teorie u í, e ivé organismy povstaly náhodou. Je na ase, aby se
evolucionisté vypo ádali s tímto problémem. Pokusy p ekonat n jak tuto potí
jsou bezvýsledné. Je na ase, aby p ipustili, e jejich teorie je v rozporu se
emi ov enými zákony v dy.
Dodatek . 2
Stá í hv zd
Jak mohou být hv zdy pouze n kolik tisíc let staré? V dy jsou jist tak daleko,
e jejich sv tlu trvalo miliardy let, aby dosáhlo Zemi. asto sly ím tuto otázku,
ale tazatelé si neuv domují, e p emý lí v evolu ních rovinách. P edpokládají,
e v d sledku evolu ního procesu hv zdy získaly v jisté dob ur itou energii a
za aly vyza ovat sv telné paprsky, které pak cestovaly miliardy let prostorem
k nám. Bible íká n co jiného. V Genesis 1,17 se íká, e slunce, m síc a
hv zdy byly stvo eny, aby svítily na Zemi . Z ejmý záv r je ten, e se tak
stalo okam it . Jinými slovy: B h stvo il hv zdy se sv tlem ji dopadajícím na
Zemi! Je d le ité pov imnout si, e ádný v decký d kaz není proti tomu.
dci nevid li nikdy vyvíjet se hv zdu. Jejich teorie o tom, jak vznikly hv zdy,
jsou ist spekulativní, a koliv p i tení moderních knih o astronomii si to nikdo
neuv domí. (Pozn. 1: Teorii, e sv telné objekty byly Bohem stvo eny ji se
sv tlem dopadajícím na Zemi, nelze chápat v intencích klasické fyziky.
Dr.Russell Humphreys ukázal, e experimenty a Einsteinova teorie souhlasí, a
e as a v echny fyzikální procesy probíhají mnohem pomaleji v oblastech
s vy í gravitací ne tam, kde je ni í. Tak e v expandujícím vesmíru, který
mohl být 50 krát men í ne sou asný, to je tzv. kritický rozm r, gravita ní
asová dilatace (vzr st) byla d le itá. Dr. Humphreys p edstavil teorii, e
vesmír byl b hem tvrtého dne stvo itelského týdne v kritickém stavu. Zatímco
na Zemi prob hl jeden den, ve vzdálených ástech vesmíru probíhaly procesy
na úrovni miliard let. Co
umo nilo sv tlu dolet t k Zemi i z t ch
nejvzdálen ích hv zd b hem nebo krátce po trtém dnu, kdy B h stvo il
hv zdy. – poz. P. K.)
Nechceme popírat, e jsou zde n které v ci ve vesmíru, které kreacionisté
musí vysv tlit. Nap . existence supernov (hv zdy, které explodovaly) v patrn
velkých vzdálenostech. Je n kolik hypotéz, které celkem rozumn pojednávají
o tomto problému. Nap . pro zb né pochopení viz knihu Science and
Creation
od W. Boardmana, E. Koonta a H. Morrise. M li bychom
ipomenout,
e uvád né obrovské vzdálenosti nejsou známy s úplnou
jistotou. Tento fakt je zobrazen rozporem kolem umíst ní kvasar ve vesmíru.
Zatímco v
ina astronom v í, e tyto objekty jsou asi 10 miliard sv telných
let daleko, jiní zmi ují, e jsou ve skute nosti docela blízko. Nedávný d kaz
podporující druhé stanovisko je uveden v lánku New Scientist (Sv.68,
str.513), kde je nám
eno, e celá kvasarová teorie je postavena z tak málo
ímých d kaz ..., e je mo né, e v echny tyto teorie jsou chybné. Musíme
být tedy velmi opatrní, kdy zva ujeme v ky a vzdálenosti uvád né moderní
astronomií.
5.Pravdivá historie lov ka
Lehce zneklidn ný p ítel telefonuje Janovi. „Jendo,“ íká, „za p l hodiny mám
ekat na leti ti na pana Wonga, ale nemohu. Zdr el jsem se. Myslí , e bys
tam mohl jít místo mne? Pana Wonga neznám a tak ti ne eknu, jak vypadá.
Ale jsem si jistý, e ho bez problém najde . D kuji ti“. Jenda okam it vy el,
ale byl zneklidn n. Jak pozná pana Wonga, a p ijde na leti
? Za al si v
duchu celou situaci p edstavovat. S tímhle jménem to musí být
an. íká-li
se mu pan Wong, nebude to chlapec, ale jist dosp lý lov k. Je-li to
an,
bude mít tmavé vlasy, lutou ple , spí e men í postavu a ikmé o i. Kdy Jan
ijel na leti
, pátral po lov ku, kterého si p edstavoval. eny s rudými
vlasy, sv tlovlasí chlapci, vysocí mu i – tihle v ichni tu byli, ale ádný
tmavovlasý
an. Ani po p l hodin nikoho takového nena el. Náhle ve ejný
rozhlas oznamoval, e pan Wong eká u hlavního vchodu. Jan tam sp chal,
aby se seznámil s vysokým, sv tlovlasým Evropanem, který se mu p edstavil
jako pan Wong. Jan omluvil panu Wongovi p ítelovu nep ítomnost i své vlastní
zpo
ní a uv domil si, e jeho p vodní teorie o tomto mu i byla naprosto
vzdálená realit a e ve skute nosti zma ila jeho pátrání.
Tento p íb h ukazuje, jakým zp sobem pracuje v dec. Kdy za ne
it
problém, nem e prost zva ovat v echny skute nosti, které se tohoto
problému týkají. Podobn jako Jan se na leti ti nemohl ptát v ech lidí, jestli
jsou pan Wong. V dec prost formuje teorii a potom - jako Jan - ji ov uje.
Jestli e v echny d kazy ukazují, e teorie je patná, je estné, aby v dec tuto
teorii opustil a vytvo il novou, lépe se shodující se skute ností. Bylo by
rozumné, aby po setkání s panem Wongem Jan stále je
lp l na tom, e je to
an? Kdy byla evoluce poprvé formulována, n kterým v dc m se zdála
rozumná a za ali ji ov ovat. Av ak 140 let shroma ování d kaz ukázalo, e
tato teorie je ve skute nosti nep ijatelná. Naproti tomu d kazy potvrzují ranou
historii Zem tak, jak to u í Bible. Nemyslím jenom, e u ení Bible je
jednodu e jiná mo ná teorie, vedle evolu ní. V ím, e u ení Bible je pravdivé.
edpokládám, e kdyby nek es an tí v dci p ijali biblickou teorii alespo jako
alternativní, zjistili by, e se shoduje se skute nostmi, na rozdíl od evolu ní
teorie. V této poslední kapitole chci ukázat, jak zv st Bible lépe vysv tluje
daná fakta. Biblická zpráva o historii Zem m e být rozd lena na ty i oddíly:
1. Stvo itelský týden
2. Období mezi pádem a potopou
3. Potopa
4. Období od potopy a dodnes
1. Stvo itelský týden
Bible nám íká, e na po átku stvo il B h nebe a Zemi. V té dob Zem byla
pokryta vodou a B h vytvo il sv tlo nezávisle na slunci, které je
nebylo
stvo eno. Obsah druhého dne zahrnuje jednu zajímavou a d le itou událost,
která je asto k es any ignorována. íká se nám, e B h stvo il oblohu
uprost ed vod. Ta odd lovala vody, které byly nad klenbou od vod, které byly
pod ní. Nej ast í vysv tlení íká, e zatímco zde byl oceán, pokrývající celou
zemi, byla zde je
nad zemskou atmosférou vrstva vody v podob vodní
páry. Tato vodní pára se vyzna uje d le itou vlastností, jak uvidíme pozd ji.
etího dne B h shromá dil vody na Zemi na jedno místo a ukázala se suchá
zem . Je tedy jasné, e zde byl jeden oceán a zbytek byla suchá zem . Z toho
vyplývá, e na Zemi bylo mnohem mén vody ne dnes. T etího dne stvo il
h vegetaci a v echny druhy rostlin nesoucí semeno. Tak e rostliny byly
vytvo eny d íve ne slunce, co se neshoduje s teorií evoluce. tvrtého dne
h stvo il slunce, m síc a hv zdy. Pátého dne bylo vytvo eno mnoho druh
zví at – ptáci, motýli, létající je
i, netopý i a mo tí ivo ichové. estého
dne B h vytvo il zemská zví ata a kone
lov ka. B h ekl Adamovi, e bude
jíst v echny rostliny; byl tedy vegetarián. A B h vid l, e v e co u inil, bylo
velmi dobré. (Gn 1.kap.)
Co p esn B h vid l? Jaké podmínky byly na Zemi v oné pradávné dob ?
Abychom to mohli zodpov
t, je nutné si uv domit, e B h stvo il druhého
dne vodní baldachýn a jak jsme vid li, taková vrstva vody zásadn ovliv ovala
podmínky na Zemi. Tato vrstva páry zp sobovala mírné, teplé, subtropické
podnebí po celé Zemi bez výkyv teplot na rovníku nebo pólech. Bible nám
íká, e v té dob na Zemi nepr elo. Nicmén byla zde hojnost vody. Bylo zde
mnoho ek a zdá se, e byly napájeny podzemními prameny vod. Takové
podmínky byly ideální pro r st rostlin a Zem musela být pokryta bujnou
vegetací. Stromy a kv tiny musely hojn r st i proto, e v r stu nebyly
omezovány ádným plevelem. Ovoce a zelenina byly k okam itému a
snadnému pou ití pro potravu lov ka i ka dého zví ete. Tudí Zem mohla
ivit mnoho druh zví at ve velkých mno stvích. Teplé eky a mo e se
hem ily rybami a vodními ivo ichy. Je-li toto obraz, který Bible vykresluje,
jaké jsou v decké d kazy pro existenci t chto dávných zemských podmínek?
1. Jsou zde jasné d kazy, e v ur ité dob m la Zem univerzáln
íznivé, teplé subtropické podnebí. Jenom namátkou uve me
kolik p íklad z mnoha: Korály, které jsou dnes omezeny pouze na
vodu o teplot kolem 20°C, kdysi vyr staly poblí pól – byly zde
nalezeny zkamen lé korály. Uhelná lo iska jsou té poblí pól , co
ukazuje na bohatou subtropickou vegetaci, která zde kdysi rostla.
Poz statky zví at, která jsou dnes známá jen z teplých krajin, jsou
nalézány po celé Zemi. Poz statky dinosaur , t chto studenokrevných
zví at vy adujících teplé podnebí, jsou nalézány skute
v ude. Zmrzlí
mamuti na Sibi i mají v tlamách zbytky rostlin, rostoucích dnes v
teplých oblastech. Tato zví ata ila tehdy v teplém podnebí.
kazy
tohoto celosv tového podnebí jsou tak hojné, e v dci tuto
skute nost obecn p ijímají. Pro evolucionisty to znamená velký
problém, který v ak m e být snadno vysv tlen existencí obalu z vodní
páry. Dal í d kaz tohoto obalu vyplynul ze studia isotropního helia v
sou asné atmosfé e.
2. Je zde d kaz, e hladina mo e byla kdysi relativn ni í vzhledem k
povrchu Zem , ne je tomu dnes. Nap . n které ostrovy, které jsou dnes
es tisíc metr pod hladinou oceánu, byly z ejm kdysi nad hladinou.
které velké ka ony jdou a do oceánu, jako pokra ující suchozemská
údolí ek, které zde d íve protékaly; abychom uvedli alespo jeden
íklad: Asi 500 km od ústí eky Hudson (New York) a ke kraji
kontinentálního elfu se táhne podmo ský ka on. Jasný záv r vyvozený z
chto zatopených údolí je ten, e zde kdysi protékala normální eka nad
mo skou úrovní.
3. Máme silný d kaz, e jak vegetace, tak i zví ena byly kdysi mnohem
hojn í. Uhlí, nafta a zemní plyn jsou dnes na celé zemi známy v
obrovských mno stvích, co sv
í o hojnosti dávného ivota. Ohromné
mno ství zkamen lých zví at také hovo í pro hojn obydlenou zemi. Ji
jsme se zmínili, e B h dal lov ku povolení jíst pouze ovoce a zeleninu a
je zajímavé si pov imnout, e základní uspo ádání lidského chrupu je
uspo ádání býlo ravce, tj. tvora, který se iví rostlinami. Jaký opravdu
nádherný sv t to byl! Stálá teplota, hojnost potravy, ádné t kosti s
podnebím, plevelem nebo infekcemi v eho druhu. Na zemi neexistovaly
ádné choroby a bakterie, které existovaly, byly pro lov ka v echny
ite né. (Jak je to ve skute nosti s v
inou je
dnes). Smrt a rozklad
byly neznámé. Adam nebyl ur en k umírání a nem l kolem sebe vid t
smrt. Sv t, který B h stvo il, byl velmi dobrý. A k t mto v em
materiálním dar m se Adam a Eva t ili stálé Bo í p ítomnosti. Bylo to
tedy naprosto neo ekávané a nerozumné, e Adam toto v echno odhodil
tím, e v poku ení zh
il proti Bohu. Výsledkem Adamovy neposlu nosti
a vzpoury byla Bo í kletba vynesená nad jeho nádherným stvo ením.
2. Období mezi pádem a potopou
Adam v pád p inesl na sv t smrt. Najednou lov k zjistil, e plevely a nákazy
st ují zem
lství, choroby zhor ují jeho zdraví a stárnutí ovliv uje jeho t lo.
Druhý zákon termodynamiky za al p sobit a sv t se ocitl v poutech rozkladu a
zmaru. Nicmén je pravd podobné, e obal vodní páry byl na svém míst
mnohá staletí a výsledkem byla bujná vegetace a podnebí, které mohlo trvat
po dlouhou dobu. Vodní obal m l té ochranný ú inek. Pohlcoval kosmické
ioniza ní zá ení a ochra oval tak lov ka od jeho ú ink . Po v ech stránkách
sv t i v okam iku po pádu byl mnohem p íjemn ím místem k ivotu ne ten,
ve kterém ijeme dnes. Nádherné podnebí a jen málo p írodních nebezpe í
znamenalo, e lov k byl celkov zdravý tvor. To áste
souvisí se
skute ností, e se do íval vysokého v ku. Bible nám íká, e pr
rný lidský
k byl 900 let.
Ob as si s tím k es ané nev
li rady, ale není ádný d vod o tom pochybovat.
Podmínky na Zemi v t ch dobách byly mnohem prosp
í k dlouhému
ivotu. Nadto zprávy o lidech, do ívajících se dlouhého v ku, nejsou omezeny
jenom na Bibli. Vyskytují se v písemnictví a tradicích tém v ech starov kých
národ . Egypt, Persie, Indie a ecko mají své tradice o dlouhé délce ivota
hem p edchozích v
. Pozd ji budeme uva ovat nad d vody, pro
dlouhov kost byla ztracena. Nyní si jen sta í uv domit, e jsou zde historické
kazy podporující biblickou zprávu a ádné v decké d kazy proti. Je tragické,
e lidé, tolik materiáln od Boha po ehnaní, se vydali jeho hn vu svým
patným chováním a vzr stající h ností. To, e se lov k úpln z ekl Boha a
jeho m ítek nakonec zp sobilo stra ný soud. Z stal jen jeden lov k, který se
bál Boha a slou il mu – Noe. B h tudí ur il, aby Noe a jeho rodina byli
zachrán ni od p icházejících stra livých událostí.
3. Potopa
íb h o potop
asto bereme na lehkou váhu. P ece nás v ak událost onoho
roku dosud ovliv uje. Podnebí celé Zem bylo zm
no, vulkanická seismická
innost dne ka se za ala tehdy. Délka lidského ivota byla omezena na jednu
desetinu p vodní délky (p ibli
). Jak a pro k t m v cem do lo? Musíme si
ipomenout, e p ed potopou lov k nikdy nevid l dé . Teplé podnebí bylo
závislé na vrstv vodní páry nad zemskou atmosférou. P i Bo ím soudu nad
Zemí se pravd podobn z Bo í iniciativy tento obal zhroutil. To je asi to, co
Bible míní výrokem, e okna (pr duchy) do nebes byla otev ena a dravé
proudy padaly na Zem 40 dní. Nejen to, ale i obrovské mno ství podzemní
vody vytrysklo na zem a do oceán . Tím je mín no, e na Zemi se shromá dilo
tak ohromné mno ství vody, e i nejvy í hory t ch dní byly alespo 7 metr
pod vodou. Máme n jaké d kazy, e k potop takového rozsahu skute
do lo? D kazy jsou hojné a okující. Tak etné, e je t ké rozhodnout, ím
za ít.
Jeden z d kaz je historický. Ve v ech ástech sv ta nalézáme tradice,
hovo ící o velké potop , která kdysi pokryla Zemi a zni ila v e krom
nepatrného zbytku lidí. Mnoho z t chto tradic hovo í o velkém korábu, ve
kterém se zachránilo n kolik lidí, zví ata a který nakonec p istál na n jaké
ho e. (Pozn. o archeologických objevech spojených s Noemovou archou se
ete do íst nap íklad na stránkách www.b-a-n.cz)
kaz, na který se zde soust edíme, je
decký. P es popírání geolog a
evolucionist geologické a paleontologické nálezy ukazují neot esiteln na
velkou katastrofu. D kazy m eme shrnout do ty hlavních oblastí.
1. Alespo 3/4 zemského povrchu, v etn vrcholk v
iny hor,
jsou pokryty sedimentárními (usazenými) horninami. Sediment
(usazenina) musel být dopraven z p vodního místa a ulo en. To je
esn to, co se stalo b hem potopy. Mnoho d kaz ukazuje, e tyto
silné vrstvy usazenin byly ulo eny b hem velmi krátké doby a ne
postupn b hem milion let. Mnoho zkamen lých zví at a kmen
strom nalézáme nap
n kolika geologickými vrstvami. Jsou
prostoupeny vrstvami silnými asto více ne 6 metr . Vrchní ást
chto polystrátových zkamen lin je stejn dob e zachována
jako spodní, co ukazuje, e celé zví e nebo strom bylo poh beno
v krátké dob rychle se tvo ícími vrstvami usazenin. V n kterých
ástech USA jsou nalézáni ohromní zamrzlí plazi, poh beni tímto
zp sobem. Jestli e by usazování probíhalo sou asnou rychlostí, trvalo by
5 tisíc let, ne tyto organismy byly poh beny. Poblí Edinburgu byl
nalezen zkamen lý strom. Je asi 24 metr dlouhý a protíná deset nebo
12 rozli ných vrstev. Z jeho pravidelného zkamen ní je z ejmé, e byl
poh ben náhle.
2. Nálezy zkamen lin dokazují historickou pravdivost potopy.
Neuv iteln obrovské mno ství zkamen lin bylo postupn nalezeno a
práv podmínky p i potop musely být ideální k tomu, aby se tyto
zkamen liny vytvo ily. Tvor musí být toti
rychle poh ben v
usazenin , jestli e má zkamen t, a ne být rozlo en nebo se rán
dravci. Náhlá smrt zmrzlých mamut , vym ení dinosaur a mnoho
zkamen lých rybích sko ápek – to v e ukazuje na náhlou katastrofu.
3. Studium uhlí poskytuje d kaz potopy. Mnoho fakt nazna uje, e
uhelná lo iska byla vytvo ena vegetací vyrvanou a znovu nakupenou
vodami potopy mnohem spí e, ne hromad ním ra elini , jak v í
evolucionisté. v uhelných lo iscích byly nap . nalezeny ve svislé poloze
kmeny strom dlouhé více ne 3 metry. N které stromy byly v uhlí
nalezeny ko enem nahoru, tak e nemohly na daném míst vyr st. V uhlí
byly nalezeny také zkamen liny mo ských ivo ich .. Stejn tak bludné
skalní kameny, které mohly být dopraveny pouze z velké vzdálenosti. V
uhlí byly nalezeny i dal í p edm ty, jejich výskyt nelze vysv tlit
„ra elinovou“ teorií. Nap . 25 cm dlouhý osmikarátový zlatý et z,
elezný hrnec a lidská lebka. To jsou d kazy, e v dob , kdy se tvo ilo
uhlí, u existovala lidská civilizace.
4. Posloupnost, ve které nacházíme zkamen liny, odpovídá potop .
Tvory poh bené v usazeninách nalézáme v obecném po adí, které
bychom o ekávali, kdy by je potopa poh bila. Katastrofa by nejprve
zasáhla mo ské ivo ichy ijící poblí mo ského dna. Jak byly protr eny
obrovské studnice vod, tato zví ata byla zabita a poh bena troskami. ím
jednodu í organismy, tím men í nad je uniknout svému osudu rychlým
esunem, nebo n jakou d myslností. V nejni ích úrovních usazených
skal budeme tedy o ekávat zbytky jednoduchých bezobratlých ivo ich .
A tak tomu skute
je. Obratlovci jsou naproti tomu slo it í skupinou
zví at, schopnou rychlej ího pohybu a lépe vybavenou uniknout prvnímu
ívalu potopy. První obratlovci, kte í by podlehli, by z ejm byly ryby, z
nich mnohé ily v m lkých lagunách a jezerech. Umíme si p edstavit,
jak byly ryby poh beny pod nánosy, kdy potopa sílila a dravé proudy
valily obrovská mno ství usazenin do jezer. lánek z „Reader´s Digest“
(Kv ten 1972) ukazuje jasn , e se n co takového stalo. Popisuje
pahorkaté místo v Itálii, kde bylo nalezeno 100 000 zkamen lých ryb.
Dnes je Fishery 600 m nad mo skou hladinou v zá ící krajin , s
pokojnou lagunou za ezávající se do pís itého pob
í ve stínu vysokých
palem a s bohatým porostem. V echny druhy ryb se hem ily v teplé
vod , bohaté na plankton. Potom se n co p ihodilo . Pisatel íká, e neví,
co to bylo, co zp sobilo, e ryby náhle zem ely a zkamen ly. My si v ak
dob e dovedeme p edstavit, jak potopa p inesla obrovské nánosy a
zp sobila tuto situaci. Pov imn te si také, e podmínky, které pisatel
popisuje p ed událostí, jsou typicky p edpotopní.
Vody potopy stoupaly 6 týdn ne pokryly celou Zemi. Zatímco mo tí tvorové
zem eli první, zem tí
ivo ichové m li zpo átku v
í
anci uniknout.
Ustupovali vodám, jak to jen lo. Oboj ivelníci, kte í nejsou p íli pohybliví a
bývají vod nejblí e, byli zasko eni d íve. Plazi by m li o n co lep í anci, ale
proto e nejsou p íli pohybliví, také se brzy utopili. Savci mohou relativn
rychle utíkat a tak byli schopni odolávat pom rn dlouho. lov k by se ov em
sna il pou ít prost edky záchrany a mnozí se z ejm udr eli do posledního
okam iku, ne voda pokryla celou Zem. V tomto obecném po ádku bychom
ekávali, e nalezneme zkamen liny ve skalách: mo ské bezobratlé, nad nimi
ryby, oboj ivelníky, plazy, savce a lov ka. Ve skute ností je toto po adí, ve
kterém jsou skute
nalézány zkamen liny. Evolucionisté se myln domnívají,
e toto po adí ukazuje na vývoj ivota od jednoduchých organism k lov ku.
Av ak odrá í pouze zvy ující se schopnost uniknout potop . Ve své podstat
ak byla potopa chaotickou a neuspo ádanou událostí, co nás nutn vede ke
dv ma záv
m:
1. Nebudeme p ekvapeni,
výjimky.
2.
e ze shora uvedeného po adí budou mnohé
ekávali bychom, e nenalezneme kompletní po adí na ádném míst .
Skute nosti odpovídají t mto záv
m, a koliv pro teorii evoluce je to
nevysv tlitelné. T ko by n kdo unikl tak hrozné katastrof , kdyby mu
h neposkytl ochranu. V ichni lidé na tvá i Zem tedy zem eli, krom
Noema a jeho rodiny. B h pak zp sobil, aby vody opadly. Je mo né, e
hory byly vyzdvi eny a dna oceán poklesla pod obrovským mno stvím
vody. Pak bylo pro Noema mo né vyjít z korábu a za ít nový ivot.
4. Období od potopy a dodnes
S jak rozdílným sv tem se Noe setkal! Neodvratn pry bylo mírné podnebí,
které znal. Na rovníku nyní bylo vedro a póly se prudce pokryly ledem. Náhlá
ztráta obalu vodní páry m la takový ú inek, e mohla za ít velká doba ledová.
Obal z vodní páry více nepohlcoval nebezpe né kosmické zá ení a bu ky
zachrán ných lidí za aly podléhat mutacím genetického materiálu. Tento
inek se hromadil v dal ích generacích a spolu s t
ími podmínkami ivota
vyústil ve zkracování lidského ivota. Po n kolika generacích toto zkracování
lidského ivota dosáhlo úrovn men í ne jedna desetina délky ivota p ed
potopou. B h v
l, e pro lov ka bude tento nový stav Zem mén p íznivý.
ít s p edpotopní stravou by bylo obtí né. B h ekl, e nyní m e lov k jíst
mimo zeleninu a ovoce také maso. Stra ný soud potopou, zp sobený h íchy
lidstva, nás ovliv uje dodnes. Mnoho druh zví at a rostlin vyhynulo. Není ji
tak snadné zajistit si potravu. Existují vulkány a zem esení. Podnebí bývá
asto nehostinné a nebezpe né. Délka na eho ivota byla radikáln omezena.
A to v e kv li h íchu.
V t chto p ti studiích jsem cht la ukázat, e v decké d kazy pln podporují
Bibli a odporují teorii evoluce. Pro se tedy v ina v dc této hypotézy stále
dr í a n kte í se i posmívají t m, kte í v í Bibli? B h tuto otázku odpov
l a
ed touto situací nás ji p edem varoval. V následujícím oddílu nám Bible íká
o hrozném konci, jak t ch, kte í mu vzdorují, tak jejich nesmyslných teorií.
2.list apo tola Petra, 3. kapitola, íká:
edev ím vám chci íci, e ke konci dn p ijdou posm va i, kte í ijí,
jak se jim zachce, a budou se posmívat: kde je ten jeho zaslíbený
íchod? Od té doby, co zesnuli otcové, v ecko z stává tak, jak to bylo
od po átku stvo ení. T m, kdo toto tvrdí, z stává utajeno, e dávná
nebesa i Zem byly vyvolány slovem Bo ím z vody a p ed vodou
ochrán ny. Vodou byl také tehdej í sv t zatopen a tak zahynul. Tým
slovem jsou udr ována nyn
í nebesa a zem , dokud nebudou zni ena
ohn m. B h je ponechal do dne soudu a záhuby bezbo ných lidí. Ale
tato jedna v c ké vám nez stane skryta, milovaní, e jeden den je u
Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí splnit svá
zaslíbení, jak si to n kte í vykládají, nýbr má s námi trp livost,
proto e si nep eje, aby n kdo zahynul, ale chce, aby v ichni dosp li k
pokání. Den Pán p ijde jako p ichází zlod j. Tehdy nebesa s rachotem
zaniknou a vesmír se árem roztaví a zem se v emi lidskými iny
bude postavena p ed soud.
Kdy se tedy toto v e rozplyne, jak svat a zbo
musíte ít vy, kte í
dychtiv o ekáváte p íchod Bo ího dne! V n m se nebesa roztaví v
ohni a prvky se rozpustí árem. Podle jeho slibu ekáme nové nebe a
novou zemi, ve kterých p ebývá spravedlnost .