2014-15_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

2014-15_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Šk. rok 2014/15
2.číslo
Pravá tvář
učitele J. Goje
Kdo jsme
Duel:
Známkovat,
nebo ne?
Dopisy
bývalých
žáků
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy
Editorial
Zprávy o škole
Dopisy bývalých žáků
Život ve škole
Žáci
Za dveřmi školy
Ze života
Dopisy jinak
Duel
Co jsme plácli
Věřte-nevěřte
Anglická příloha
Literatura
Doporučujeme si knížky…
Komiks
3
4
5
8
11
15
17
19
20
21
22
24
25
30
33
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
CHAOS
TEENAGERŮ
Editorial (úvodní slovo redakce)
Ahoj všichni,
Adresa redakce:
Základní škola a mateřská
škola Ostrava-Bělský Les, B.
Dvorského 1, příspěvková
organizace
Bohumíra Dvorského 1049/1
700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
jaro se nezadržitelně blíží a Vy, milí
čtenáři, se můžete opět těšit na nové
číslo našeho časopisu.
Co
v něm
tentokrát
najdete?
Nechceme být neskromní, ale je toho
opravdu dost. Tak třeba dopisy našich
bývalých žáků o tom, jak to chodí na
středních školách, holky z 8.B odhalily
pravou tvář pana učitele Goje,
nechybí „zaručeně pravdivá“ zpráva o
skřítkovi, který může za všechen ten
binec a poztrácené věci ve škole a
mnoho dalšího. Tentokrát jsme taky
mysleli více na naše kamarády
z prvního stupně a v časopisu najdete
hlavně jejich obrázky. Příjemné čtení
přeje
Redakce
[email protected]
Šéfredaktorka:
Michaela Bolková
Vedoucí učitel:
Mgr. Jan Goj
Obrázky:
Ing. Gabriela Bezručová
Rubriky:
Top zprávy o škole: J. Škarek,
M. Bolková, 9.B
Život ve škole: B.
Schaffelhoferová, 9.B
Žáci: L. Jemelková, 9.B
Duel: J. Škarek, 9.B
Ze života: J. Riedel, 9.B, V.
Vymazalová, 8.B
Za dveřmi školy: M. Bolková,
9.B
Co jsme plácli: redakce
Knihy: R. Plachta, 7.B
Věřte-nevěřte: S. Lukešová,
9.B
Literární příloha: redakce
Recepty: B. Schaffelhoferová,
M. Bolková, J. Riedel, 9.B
Komiks: Aneta Lindovská, 8.B
Grafika J. Riedel a J. Škarek
9.B, J. Chwalek, 7.B
Obr. titulní str.: Nykola
Nyklová, 8.B
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
TOP ZPRÁVY O ŠKOLE
Navštívili
zahraničí
nás
studenti
ze
Celý jeden únorový týden byli v naší
škole na návštěvě studenti z Brazílie,
Tádžikistánu, Japonska, Korey, Číny,
Ukrajiny a Thaiwanu, aby žákům
anglicky povídali o svých zemích a
kulturách. Návštěva byla součástí
mezinárodního programu Edison. Red.
Kateřina Pročková a Sebastián Piper
získali ocenění v literární soutěži
Katka Pročková z 6.B a Sebastián Piper z 8.B byli oceněni v literární soutěži Stáří očima
ostravských dětí a mládeže, kterou organizuje občanské sdružení My50+. Jejich texty
– Sebastiánův Rap pro prarodiče a Katčina Babi Boža – budou publikovány v knížce,
kterou organizátoři sestavují z nejlepších příspěvků zaslaných do soutěže. Oba autoři i
jejich rodinní příslušníci jsou rovněž pozváni na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže,
konané 25. března ve Středisku volného času Ostrčilova. Red.
Z největší soutěže v ČR si naši modeláři
přivezli 3. místo
V pátek 13. února proběhl 15. ročník Papírového
království v Brně – Lužánkách, největší soutěže
papírových modelů v ČR. V dosud největší
konkurenci 21 klubů jsme obsadili skvělé 3.
místo. Soutěžní kluby přijely nejen z celé ČR,
Polska a Slovenska, ale i z daleké Litvy. Martin
Svoboda, ŠD
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
DOPISY BÝVALÝCH ŽÁKŮ
Trochu jiný pohled na střední školu
Ahoj, jsem Michal
Raška a mnoho z vás
si
mě
nejspíš
pamatujete. Minulý
rok jsem dokončil ZŠ
Dvorského
a
nastoupil na Střední
školu hotelnictví a
služeb do Opavy na
obor Cestovní ruch. V
minulých letech psala
nějaká bývalá žákyně
o své střední škole a
popisovala tam, jak je
všechno
mnohem
těžší a tak dále. Já
bych vám rád poskytl
trochu jiný pohled na věc.
Přijdu do třídy a tam absolutní ticho…
Jakmile jsem nastoupil, ze začátku následovaly jen dvě "divné" věci. Tou první je to, že
vám všichni hned vykají. Ale na to si přivyknete do týdne. Tou druhou je, že se tam (v
tom horším případě) s nikým neznáte. A to byl přesně můj případ. První den se mi stal
takový drobný zásek, kdy jsem (po příjezdu na 8. hodinu ranní) zjistil, že máme být až
v půl dvanácté v kulturáku v Opavě. No okey. Druhý den jsem vešel do třídy a tam…
Absolutní ticho. Nikdo se tam s nikým neznal a na rozdíl od "uřvané" základky (na
kterou doteď rád vzpomínám) to byl opravdu nezvyk. Měl jsem ale to štěstí, že už
třetí den jsme jeli na adaptační pobyt. Tam jsme se dostatečně seznámili a dál už to
bylo v pohodě.
Učitelům je jedno, jestli si píšete zápisky
Něco málo k metodě učení. Samozřejmě každá škola to má jinak. Učitelům je srdečně
jedno, jestli si píšete zápisky, nebo ne. Jak s oblibou říkají u nás: „Jestli vás to nebaví,
5
DOPISY…
můžete odejít. Střední škola není povinná“. Písemky jsou sice o něčem jiném, ale to
asi závisí na kantorovi. Jsou učitelé, kteří dávají do testů přesně to, co mají v
prezentaci, nebo i takoví, kteří vám řeknou někdy na začátku učiva zdánlivě
bezvýznamnou blbost, a rázem je to otázka za deset bodů.
Co se týče omluvenek, s
danou
slečnou
Můžeme
mít
maximálně
souhlasím. Můžeme mít
maximálně
25%
25% zameškaných hodin,
zameškaných hodin, jinak
děláme „opraváky“.
Rodinné
důvody
neexistují, na delší
jinak děláme „opraváky“.
absenci (nad dva dny)
musí být razítko. Na
druhu stranu, když mi ujel vlak (tzn. nějakých 35 minut absence), kantorka jen mávla
rukou, řekla něco ve smyslu, že vám to pro jednou omluví, ale ať už se to neopakuje.
Všechny učebnice jsme si kupovali sami
Ať tomu dám nějaký závěr, tak SŠ mi přijde taková uvolněnější, vyspělejší (ne každý
projde přes síto přijímaček) a celkově taková v klidu. Zase vám ale nic nebudou
vysvětlovat dopodrobna, jen vám řeknou, ať si píšete poznámky, zatrháváte do
učebnic a tak dále. Když mluvím o těch učebnicích, tak jsme si je všechny kupovali
sami. Takže začátek roku bývá docela výrazně nákladný. Je dobré se na to připravit.
Jen si fakt dejte pozor, kam se hlásíte, protože tam potom zůstanete čtyři roky.
Michal Raška
Tak jsem slyšela, že vás gymply nelákají
Zdravíčko, lidičky! Pamatujete si ještě vůbec loňské
deváťáky? Věřím, že aspoň z části jo (na některé
diamantové kousky se nedá zapomenout). Sice jsem se s
vámi už loni loučila, ale rozhodla jsem se, že ještě sem
tam zkusím něco napsat, protože i když jsem teď na
střední, Chaosek je pořád srdcovka. Některé z vás v blízké
době čekají přijímačky – ještě, že už je mám za sebou. Už
jsem vás o nich informovala loni, takže si když tak
přečtěte předchozí čísla.
Slyšela jsem, že vás moc gymnázia nelákají – jaká škoda! Já
od září chodím na jazykové gymnázium P. Tigrida v Porubě
a povím vám, i když je to neskutečný stres a námaha,
začínám pociťovat něco jako… nevím jak to říct, asi pokrok?
6
DOPISY…
Ono je pravda, že gymnázia jsou takové super duper těžší základky (asi tak o 50
levelů), a také je pravda, že většinu potřebných věcí jsme se učili už předtím (ono
komu kdy v životě bude odčítání mocnin ve zlomcích, když je na jazykovce, žejo), ale
konečně si připadám tak nějak chytřejší.
I na gymplu se předbíhá ve frontě na oběd
Jestli si někdo z vás říká, že na gymnáziu budou vyspělejší studenti, mýlíte se. Není to
zas tak moc jiné. Tak například, úplně mě berou mory, když musíme čekat, než se
starší ročníky „vypakujou“ z naší třídy při přemisťování se po učebnách. Nebo to, jak
předbíhají ve frontě: Važte si toho, že tady učitelé aspoň dodržují dozor a posílají
některé nezbedníky na konec řady – u nás jim to prochází naprosto v klidu (koho
zajímá, že mají do čtyř, já mám taky hlad!).
Asi to zatím vypadá trošku negativně (a to jsem vás chtěla nalákat), tudíž ihned
přeskočím do pozitivního hodnocení. Je to celkem paráda, občas odpadají ranní
hodiny, takže si přismažím do školy hezky před devátou (nebo dokonce desátou)
hodinou raňo-dopolední a
je mi fajn. Představte si,
místo šaten máme vlastní
skřínky, proto se všichni
Šatny jsou umístěny
cítíme jako na nějaké
americké „haj-skůl“ – do
v suterénu – původně
skřínek si dáváme vlastně
všechno, boty, bundy,
protiatomovém
knížky, tělocvik a cokoliv
vás napadne. Většinou
jsme v takové jedné úzké
skřínce po dvou, takže si
krytu.
asi dovedete představit,
jak to tam vypadá
(konkrétně v naší je
takový bordel, že občas
nemůžu najít tu zpropadenou knížku do fyziky, která je docela malá). Tyhle šatny jsou
umístěny v suterénu – původně protiatomovém krytu, takže vcházíme dveřmi s
průměrem metr a půl (cítíme se tam tak bezpečně!) – a je tam fakt málo místa na to,
kolik lidí se tam musí vejít. To byste měli vidět, když jsme tam čtyři třídy a všichni se
chceme obléct, poněvadž spěcháme na busík.
Škoda, že nemáme školní časopis
Na škole máme taky nezávislý bufet - nebo spíš bistro. Není to jen takové hladové
okénko jako tady na ZŠ. Je to podzemní třída s posezením – uvaří vám tam, prodají
svačinu… Je u nás taky jídelna, která je menší než ta malá u vás (problém najít místo k
sezení je pomalu rutinou). Třídy jsou v pohodě, některé novější, některé ne, ale to ani
nemáte čas vnímat při výuce. Ta je trochu tužší než na ZŠ, ale nic, co by se nedalo
zvládnout. Hodiny angličtiny jsou super! Každý den máme jednu, plus ve čtvrtek ráno
anglickou konverzaci (je úžasné, jak se od britské královské rodiny dostaneme k tomu,
že Harry Potter je v překladu Jirka Hrnčíř), ale samozřejmě máme i všemi „milovanou“
7
matiku – naštěstí jen třikrát do týdne (to úplně stačí, jelikož tak trochu propadám –
ale jen z matiky a fyziky, to bacha). Místo tělocviku občas chodíme do posilovny nebo
bruslit, což je taky fajn. Písemky si můžeme domluvit na různé termíny a rozvrh máme
smysluplný. Jednou týdně, v úterý, máme nultou hodinu (chudáci 1. B, ti mají třikrát
za týden). Bohužel jsem nějak nezaslechla o školním časopisu, ačkoliv nějaký by měl
vycházet. A i když to zní hrozně, gympl není zas takový teror – obzvlášť tenhle, měli
byste zvážit studium cizích jazyků. Angličtina má budoucnost, to mi věřte.
To je prozatím všechno, ale určitě vám ještě napíšu. Hrozně mi chybí všichni naši-vaši
učitelé (všechny pozdravuju!) a obzvlášť Chaos teenagerů (časopisu gratuluju ke
skvělému výsledku v soutěži). Jak říkám, rozhodně pošlu nějaké další články, třeba až
se zase stane něco zajímavého. A redaktoři, koukejte makat, ať na vás pan učitel Goj
může být hrdý!
Eva Pavlíková
ŽIVOT VE ŠKOLE
8
Jan Goj aneb Osvícený kazatel
Náš milý pan učitel Jan Goj byl vzhledem a
chováním přirovnán k Ježíši Kristovi. Když na
něj pořádně upnete svůj zrak, máte chuť na něj
zasvítit zezadu baterkou, aby se tak vytvořila
svatozář. Věříme, že někdy v budoucnu bude
jeho socha zdobit vchod naší školy. Každá z nás
ho vidí jako milého pána s roztaženýma
rukama, jenž čeká objetí. Šetří životní
prostředí, nejraději jezdí na kole a my čekáme,
až se jednoho krásného dne jeho dopravní
prostředek vznese a nad našimi hlavami doletí
k nebi. Cestou nám zamává a řekne: „Věřte ve
mne, děti!“ A děkovně se na nás usměje.
I kdyby světlo zářilo z toho nejvzdálenějšího
kouta, ozářilo by právě jeho a nikoho jiného.
ŽIVOT VE ŠKOLE
My živoříme v temnotách, však on se stále prochází na světle a září. Čekáme, kdy k
nám přijde a podá nám svou čistou dlaň a pomůže nám do nebe.
Vždycky jen klidně sedí na svém křesle a v případě, kdy se rozčílí, se děje něco
strašného. Všude kolem se objeví oheň, jen on zůstane osvícený a klidný. V té chvíli
na největšího hříšníka ukáže prstem a prohlásí: „Ty budeš nyní uvržen do temnoty
pekelné!“ Hříšník shoří a pan učitel Goj se jen spokojeně usměje a zašeptá sám k
sobě: „O hříšníka méně.“
Doufáme, že nás všechny za příspěvky do školního časopisu pošle do nebe.
Aneta Lindovská, Nikola Nyklová, Valerie Vymazalová a Tereza Sulková, všechny 8.B
Reportáž
Povětrnostní podmínky aneb Jsme snad vzducholoď?
V této reportáži vám budeme popisovat naši cestu do Brna na vyhlášení výsledků
soutěže školních časopisů. Bohužel jsme netušili, tato cesta se nám (Honzovi,
Dominikovi a Báře) promění v ledové peklo…
6:30 - Sraz jsme měli na nádraží Ostrava-Svinov ve skleněné hale.
6:47- Odjeli jsme rychlíkem z nádraží, směr Brno.
9:00 - Přijeli jsme do Brna na
hlavní nádraží, potom jsme
přesedli na tramvajovou linku
číslo 2 na zastávku Celní, od
zastávky to bylo asi deset
minut pěšky, poté nás přivítali
na Střední škole polytechnické
Brno.
10:30 - Rozdělili jsme se do
skupin na workshopy, my jsme
si vybrali téma novinařina, kde
nám pan Kantor povídal, jak se správně tvoří časopis, poté byla přestávka, kde každý
dostal placku „časopis roku“, bagetu a pití.
12:50 - Začalo vyhlášení výsledků, dlouho jsme netrpělivě čekali, ale nakonec jsme se
dočkali 1. místa za obsah časopisu a 3. místa za nejlepší časopis v celé ČR. Po
9
ŽIVOT VE ŠKOLE
rozloučení jsme se odebrali na tramvajovou zastávku směr hlavní nádraží. Jelikož šli
všichni z akce na nádraží, tramvaj byla tak napěchovaná, že jsme se divili, že jsme z ní
nevypadli. Byla zároveň plná protivných lidí včetně jedné dámy, která jednomu z nás
řekla, ať vystoupí, aby tady bylo víc místa.
15:06 - Konečně sedíme ve vlaku směr domov.
15:50 - Vlak z důvodů povětrnostních podmínek (na což jeden z nás namítl, že nejsme
vzducholoď) musel zastavit. Ozval se strojvedoucí: „Zpoždění může trvat až 50
minut.“ Samozřejmě nechyběly ani poznámky typu, že náš vlak obsadili
Mozkomorové, že jsme přimrzli ke kolejím, a že nám České dráhy popřejí příjemný 24
hodinový pobyt. Bohužel jsme nebyli až tak daleko od pravdy…
O hodinu později… naše vtipy se začaly naplňovat. Už to byla hodina a my stále trčeli
ve vlaku, počítali jsme, že tam přespíme.
Přibližně 22:00 - jeden člen posádky už to vzdal a ulehl do spánku. Asi o půl hodiny
později, když pan učitel ulehl do spánku, jsme se všichni tři vydali na prohlídku po
vlaku a poté jsme si zabrali vlastní
kupé, kde jsme se zabavili po svém…
Cca 00:00 - Zapřáhli malou
motorovou mašinu, která nás
posouvala kupředu, přičemž jsme se
radovali, že konečně jedeme domů,
ale bohužel jsme se mýlili. Po asi půl
hodince jsme se opět zastavili.
Cca 1:30 - po té co jsme se seznámili
a pokecali s různými lidmi se stejným
osudem, jsme se konečně (sice
pomalu a zastavovali jsme v každé du*ě) rozjeli.
3:30 - po přibližném zpoždění 900 minut jsme konečně dojeli na Svinov a alou domů.
Po tomhle zážitku nenávidíme vlaky a obzvlášť České dráhy a povětrnostní
podmínky!!!
Dominik Kalocsai a Jan Škarek, oba 9.B
10
ŽÁCI
Kapybara - Legenda 8.B
Podle třídy 8.B je kapybara míšenec
psa, koně a morčete. Někteří jedinci si
přejí kapybaru adoptovat nebo
domestikovat
(například
Nikola
Nyklová, Tereza Sulková, Valerie
Vymazalová).
Kapybaru jsme si vybrali podle jejího
perfektního vzhledu, její úzké bočky,
nádherný úsměv a její krásná kopýtka
nás oslnila. Na kapybaru jsme přišly
v hodině přírodopisu u paní učitelky
Tomášové, když hovořila o hlodavcích.
Nějak moc nás to nezajímalo, ale když
najela na obrázky a vyjela tam
kapybara, hned všichni věděli, že je to
jejich opravdová láska, jejich osud.
Nemůžeme na ní přestat myslet.
Hodně z nás si jí přeje jako vánoční
dáreček.
Jednou, když byla jedna z nás
zkoušená, jediné co věděla, byla
KAPYBARA, zajímavé, že?
Mnoho z nás ji má například
zarámovanou za obalem žákovské
knížky (jenom jedna).
Od té doby je kapybara naše vášeň. A
doufáme, že se z tohoto textu poučíte
o tom, že se nikdy nemáte zamilovat
do hlodavců!
Valerie Vymazalová a Tereza Sulková, 8.B
11
ŽÁCI
Můj pohled na hudbu aneb Poslouchám metal!
Myslím si, že v poslední době mají všichni stejný pohled na hudbu. Všichni poslouchají
to samé, buď jsou tady tací, co poslouchají rap nebo ti, co zbožňují One Direction.
Samozřejmě, že existují i ti, co poslouchají něco jiného, ale myslím si, že v poslední
době převládá 1D, rap nebo nějaké americké písně.
Jak to můžeš poslouchat?!
Znám z mojí třídy situaci, kdy někdo začne pouštět písničku třeba Justina Biebera,
japonské písničky nebo dokonce i rap a všichni začnou říkat, co to je nebo jak to
můžou poslouchat. Lidi nedokážou v poslední době pochopit, že každý si může
poslouchat, co chce.
Metal!!!
Já třeba poslouchám metal. Všichni se tomu strašně diví, že neposlouchám co ostatní.
Myslím si, že metal je dobrá muzika. Hodně lidí si pod pojmem „metal“ představí
hudbu, ve které se řve, ječí. Ne všichni zpěváci nebo zpěvačky tohle zpívají. Je tu
několik žánrů jako třeba: metalcore, deathcore,deathmetal …(je jich samozřejmě i
víc). Deathmetal a detahcore patří k těm horším až spíše lépe řečeno „uřvaným“.
Zatímco metalcore je podle mě jeden z mnoha žánrů, který je méně uřvaný. V metalu
se často používá i takzvaný screaming. Je to agresivní hrdelní řev podobný growlingu.
Growling má výšku tónů velmi hlubokou a barvu hlasu hrubou a chraplavou.
Moje nejoblíbenější skupiny jsou: Bring Me The Horizon, Asking Alexandria, Suicide
Silence, Slipknot a další. Já osobně neznám moc lidí, co by se zajímali o takový typ
hudby. A líbí se mi to, protože je to pro mě velmi zajímavá hudba a já ji mám ráda.
Tereza Sulková, 8.B
Boxer Marek Macej:
Je to krásný pocit, odcházet z ringu jako vítěz…
Marek Macej z 9.B necelý rok boxuje za tým Boxing Club Poruba, kam dojíždí
čtyřikrát týdně na tréninky. Na svém kontě už má i velký úspěch – 3. místo
z mistrovství republiky, které se konalo 13. až 15. února v Mostě.
12
ŽÁCI
Proč ses dal zrovna na box?
Dlouho jsem nedělal žádný sport, skončil
jsem s fotbalem i hokejem. To trvalo asi
dva roky, chodil jsem jenom ven a tak. Pak
jsem si vzpomněl, že jsem kdysi dávno
viděl film Rocky o slavném americkém
boxerovi. Tak jsem to zkusil a sedlo mi to.
Líbí se mi na tom, že box spojuje sílu a
obratnost. A navíc – zlepšuje psychickou
kondici, člověk se cítí jistěji.
Jaké úspěchy máš za sebou?
Absolvoval jsem mistrovství republiky, byl
jsem třetí. To je pro mě zklamání, bohužel
jsem dostal hodně silného soupeře. Ze
svého výkonu ale zklamaný nejsem.
Boxoval jsem taky mnoho oblastních kol,
jak v Moravskoslezském, tak v Jihomoravském kraji.
13
Nemáš strach, když nastupuješ do zápasu?
Každý boxer musí počítat s tím, že dostane nějaký ten úder, že může prohrát. Když
s tím nepočítáte, tak vás může soupeř překvapit a můžete skončit velice rychle.
V prvních zápasech jsem měl velkou trému, abych nezklamal sebe ani trenéra.
Záleží na typu člověka – někdo se
bojí ran, někdo nechce hlavně
zklamat, já jsem ten druhý typ.
Při zápasu ty rány stejně necítíte,
to spíš druhý den vás bolí hlava.
Jaká zranění jsi při boxování
utržil?
Schytal jsem maximálně modřiny,
jinak nic vážného.
Jednou se mi taky stalo, že jsem
byl asi deset sekund omámený,
ale boxoval jsem dál.
ŽÁCI
Jak vypadají tréninky - jaké činnosti zahrnují?
Máme speciální cvičení na úvod, kdy běžíme dokola a trenér do toho běhu řekne
pokyn – třeba tři kliky – a my musíme zareagovat. Pak přejdeme do chůze a
rozcvičujeme jednotlivé části těla.
Další cvičení je třeba nácvik techniky, ke konci jsou pytle – na rychlost a na sílu. Máme
to rozdělené na stanoviště – jeden třeba bije do pytle a druhý cvičí břicho nebo kliky a
podobně.
Co na to říkají rodiče? Nebojí se? Je to přece
jen dost tvrdý sport?
Taťka to bral tak, že můžu zkusit cokoli, hlavně
ať mě to baví. Navíc se v tom vyzná, protože
kdysi dělal třeba karate. Teď mě v tom hodně
podporuje.
Mamka, tak ta ze začátku nesouhlasila, ale pak
jsem ji přemluvil. Teď už si zvykla.
Máš nějaké boxerské vzory?
14
Ano, jistě. Manny Pacquio, to je filipínský
boxer, bratři Kličkovi z Ukrajiny, Američan
Mike Tyson a určitě legendární Muhammad
Ali.
Co je tvůj cíl v tomto sportu?
Chtěl bych vyhrát republiku, dostat se do
reprezentace a jezdit po světě. Když vás jednou vezmou do reprezentace, je to dobré,
protože vám sportovní svazy můžou zaplatit vybavení a tak. No prostě, chtěl bych být
v tomto sportu co nejlepší a být vzorem pro ostatní.
Redakce
Proč se dnes děti chovají hrozně?
Hodně z nás si vyslechlo od rodičů větu „Za mého mládí…“ A nejčastěji jak se chovali
jinak ke svým rodičům, učitelům, spolužákům a podobně. Ale proč? Podle mého
názoru je to i tím, jak k nám rodiče přistupují mírně, a ty různé vymoženosti, hlavně ty
elektronické.
ŽÁCI
Kde je kázeň a úcta k starším?
Už není taková kázeň, jaká bývala. I když se rodiče snaží aspoň nám pohrozit, že
dostaneme domácí vězení nebo cokoliv jiného, většinou odpovíme něco v tom smyslu
jako: „No a co? Můžu zavolat sociálku!“ Ano, i tak to někdy bývá, a protože vás rodiče
milují, tak radši ustoupí, aby vás neztratili, přesto vše nás mají rádi, milují nás! A my si
toho vůbec nevážíme, ale naopak, využíváme toho.
Kouřit, pít a dělat ze sebe borce
Někteří z nás kouří, pijí a podobně a tím si myslí, že kdo ví, co nejsou, chovají se
k učitelům jako k rodičům a je jim to úplně jedno. Kdysi děti chodily v tomto věku ven
s míčem a podobě, ale teď chodí ven maximálně tak na nějakou party nebo ať se
můžou opít, „zhulit“ a dělat ze sebe něco co nejsou.
Kdyby se zkusili nad sebou zamyslet, věděli by, co dělají, no, teda jen možná. Někteří
si to uvědomují už teď, ale chtějí zapadnout a dělat ze sebe borce. Když se podíváte
kolem sebe, co vidíte? Ano, už je jen málo dětí, co se chovají na svůj věk, je to
k nepochopení, co se děje.
Je lepší být svůj, než se předvádět před někým, kdo s vámi manipuluje. Chlubit se tím,
že jste včera pořádně „zapařili“ a že si ani už nic nepamatujete, pardon, ale toto je
trapné, ve 14, 15,16 letech, když toto naši rodiče zažívali kolem 18… Pak se nedivte,
proč jste dopadli tak, jak jste dopadli.
Michaela Bolková, 9.B
ANKETA
Jak rodiče trestají žáky 6. a 7. tříd za špatné známky?
Ptali jsme se společně s mým kolegou Radkem: Jak rodiče trestají svoje děti, když
donesou domů špatné známky. Je zvláštní, že mě osobně netrestají, ale řeknou mi, že
se svět nezboří, ale mám se to pokusit opravit. Já osobně s tím zkušenosti nemám.
Většinou přinesu domů známky dobré. Ale co ostatní?
15
Martina, 6.A
Za špatné známky ze všech předmětů musím psát nějaká cvičení nebo texty do
češtiny.
René, 6.B
Já dostanu zákaz používat počítač a dívat se na televizi.
Jakub, 7.B
Rodiče mě za špatné známky trestají fyzicky – dostanu pár facek.
Barbora, 7.A
Rodiče řvou a chtějí po mně, abych se to naučila a opravila si to.
Vojtěch, 7.A
Za špatné známky dostávám pohlavky.
Jiří Chwalek a Radomír Plachta, oba 7.B
16
Masopust na Slezskoostravském hradě
Dne 14. února se konal na
Slezskoostravském
hradě
masopust.
Bylo tam ještě více
lidí než na vánočních
trzích. Lidé mohli
vidět kromě hradu
mučírnu,
výstavu
zbraní, mohli si
vyložit
karty
u
kartářky, navštívili
místnost, ve které se
konají svadby, a plno
jiných místností z dob králů a královen.
Nesměly chybět ani suvenýry. Každý si
mohl vybrat z různých stánků se
zbožím. Lidé si doma vytvořili masku, a
pak se s ní šli pochlubit na hrad. Proto
tam asi bylo tolik lidí, každý se chtěl asi
pochlubit
s tím, co si
vyrobil nebo
co si koupil.
Viděl jsem
třeba
vodníka,
princeznu,
čarodějnici,
čerta,
medvěda,
sedláka,
kovboje a jiné krásné masky. Zkrátka,
kdo se doma o víkendu nudil, tak se
přišel podívat na masopust na
Slezskoostravském hradě, a něco
krásného si tam určitě i koupil.
Jiří Chwalek, 7.B
ZE ŽIVOTA…
Noční děs
Jak jsme se dívaly na
horor
Jednoho
dne
jsem
se
odhodlala, že půjdu k Míši a
měly jsme chuť podívat se na
horor. Otevřela jsem počítač a
začala stahovat horor Ouija.
Neuplynulo ani pět minut a
17
ZE ŽIVOTA
stáhlo se to, problém byl, že jsme další půl hodinu hledaly jakýkoliv Fleš Disk. Našli
jsme jeden, ale ten byl úplně plný, takže jsme musely něco odstranit a mám takový
pocit, že jsme vymazaly něco, co její sestra potřebovala do školy.
Začala řvát na celý panelák…
Zkoušely jsme to dát do televize, ale nejelo to, tak jsme se dívaly na počítači. Začátek
byl i celkem srandovní, ale někde uprostřed to začalo být dost strašidelné, Míša na
mě řvala, ať to vypnu, a já ji ignorovala. Říkala to furt dokola: „Vypni to, vypni to!“
V tu dobu asi pochopila, že ji neposlechnu, tak to změnila a začala na celý panelák
řvát: „Tak aspoň rožni, prosím, aspoň rožni!!!“ Nic jsem nedělala, koukala jsem mezi
prsty dále na film a po pár sekundách rozsvítila sama.
Málem jsme dostaly infarkt!
Jak film skončil, začaly se dít
divné věci. Na Míšině tabletu se
objevila nějaká fotka. Nevěděly
jsme koho, prostě divná fotka se
objevila na hlavní tapetě. Potom
se rozsvítila a zhasla lampička, to
jediné, co nám tam svítilo!
Málem jsme dostaly infarkt. (Ta
fotka byla Míša, její tablet ji
vyfotil, protože dala špatné
heslo, a ta lampička byla špatně
daná v zásuvce.)
Obě jsme šly do koupelny,
nejprve já a potom Míša. Já jsem
se mezitím schovala za rohem
v obývacím pokoji. Míša se bála,
tak vzala ručník a třískala s ním
před sebou a furt volala:
„Baruno, nedělej si ze mě
srandu, já se bojím!“ Spadla
jsem na kolena ze smíchu a Míša
si oddechla. Potom jsme se ještě
podívaly na seriál, abychom mohly usnout, a chvíli jsme si povídaly a usnuly.
Barbora Schaffelhoferová a Michaela Bolková, obě 9.B
18
DOPISY JINAK
Dopis v čínštině
您好，妈妈。我在维也纳给您写这封信。这 里非常漂亮。我在这里有很多的朋
友，但是我不能说德语，我们说英语。我想念您！您亲爱的儿子：kuba
Výslovnost čínského textu
Překlad čínského textu
Ni hao, mama. Wo zai wei ye na gei ni
xie zhe feng xin. Zhe li fei chang piao
liang. wo zai zhe li you hen duo de peng
you, dan shi wo bu neng shuo de yu,
wo men shuo ying yu.wo hen Xiang
nian ni. Nin qin ai de er zi : Kuba
Ahoj mami, píšu Ti z Vídně. Je to tady moc
pěkné. Mám tu hodně přátel. Neumím mluvit
německy, ale mluvíme anglicky. Chybíš mi, Tvůj
drahý syn Kuba.
Dominik Kalocsai, 9.B
Autorem čínského textu je
Dominikova kamarádka „Cindy“
z Číny, se kterou se seznámil na
táboře.
19
DUEL
Známkovat, nebo ne?
Je to v jedna z nejčastěji diskutovaných otázek školství – jsou klasické známky
vhodným typem hodnocení žáků, nebo by měly být nahrazeny jiným
systémem, například slovním hodnocením, portfoliem prací žáka a podobě?
Přečtěte si, co o tom soudí autoři těchto textů, jako vždy v této rubrice
s protikladnými názory.
Proč zrušit známky?
Myslíme si, že známky přesně
nevystihují pořádné schopnosti
dotyčného. Člověk může třeba být
schopný lepšího výsledku, než je
učiteli oznámkován. Když se totiž
správný žák učí na den písemky či
zkoušení,
všechny
informace
nejspíš vstřebá, ale druhý den je
zase zapomene, takže je to
k ničemu. Proto si myslíme, že
známkování může být nahrazeno
čímkoliv
jiným
(portfolio,
prezentace,
slohové
práce,
výrobky). A navíc při špatné
známce si o vás udělají špatné
mínění, ale přitom jste třeba měli
jenom špatný den. Takže kdyby to
bylo na nás, známky zrušíme a
osvobodíme vás od učení na
poslední chvíli a výprasku doma.
Nikola Nyklová a Aneta Lindovská,
obě8.B
Známkování je v pořádku.
Špatnou známku si můžeme
opravit
Ve většině škol se známkuje
číslicemi. Jsem pro, aby se
zanechaly známky. Když se
učíme na testy, někdy můžeme
dostat špatnou známku, ale
skoro vždycky si ji můžeme
opravit. Kdybychom dostali
vysvědčení ve škole, kde žáci
dělají jen projekty místo testů,
bylo by nudné číst ty dlouhé
věty: „V zeměpisu umí ukázat
na mapě, ale nejdou mu nebo jí
testy.“ Ani by mě nebavilo
napsat
za
rok
třeba
dvacetistránkový
referát.
Vysvědčení a známkování mi
vyhovuje takové, jaké máme
tady ve škole.
Radomír Plachta, 7.B
20
CO JSME PLÁCLI
Učitel se zeptal v šesté třídě:
„Máme v České republice nějaké sopky?“
Žák odpověděl:
„Ano, třeba Lysá hora.“
Redakce
Skutečný rozhovor mojí
kamarádky
s její
dcerou, která k nám
chodí do třetí třídy:
Dcera: Mami, dej mi
stovku.
21
Matka: Na co potřebuješ
stovku?
Dcera: Víš, mně se líbí
jeden kluk a ten říkal, že
když mu dám stovku, tak
mě bude milovat!
Poznámky: Tipněte si, do které třídy chodí ten malý
obchodník s láskou?
Do první!
J. Goj
VĚŘTE -NEVĚŘTE
Příběh o ztracených věcech
Za všechno může skřítek Bordelníček,
který se pohybuje po naší škole!
V odpoledních hodinách byl spatřen skřítek odborným názvem zvaný Bordelníček.
Tohoto skřítka spatřili pouze tři žáci naší redakce, když odcházeli jako poslední ze
školy. Došlo jim, že to on stojí za všemi těmi zločiny, jako jsou ztrácení bot,
přezůvek, bund, mikin, čepic, nebo slavné motání sluchátek. A nyní šokující
výpověď těchto tří žáků:
Byl by to úplně normální
čtvrtek, kdybychom nespatřili
skřítka,
kterého
jsme
pojmenovali
Bordelníček,
pojmenovali jsme ho tak,
protože jsme zjistili, že to on
schovává a přemisťuje naše
věci, například bundy, boty,
čepice a další A tímto činem
způsobuje neskutečný binec
ve všech šatnách.
Svázal nás ve své temné
skrýši!
Ihned potom, co jsme ho
zahlédli, jsme se vydali do
temných chodeb naší školy.
Sledovali jsme ho až k jeho
skrýši. Jeho skrýš byla
tajemná, všude byly pavučiny
a ztracené věci. Jen jsme
nahlédli a hned nás spatřil.
Začali jsme utíkat, ale on byl
rychlejší, chytil nás, svázal a
22
VĚŘTE-NEVĚŘTE
zamknul nás ve své skrýší a vydal se zase na lov věcí. Za chvíli se vrátil s plným pytlem
věcí, odložil ho, šel zase krást, mezitím jsme se snažili rozvázat. Nepovedlo se. Jeho
pytel s kradenými věcmi se převrátil a vykoukly z něj jedny fialovo-růžovo-bílé boty,
které se ztratily jedné naší kamarádce.
Mezitím se zase vrátil Bordelníček a začal se nám vysmívat, že už se z jeho skrýše
nikdy nedostaneme. Ale všimli jsme si také kradených nůžek, ale byl tady menší
problém. Museli jsme odlákat jeho pozornost, tak jsme mu řekli: „Pozor, jsou za
tebou děti.“ Bordelníček se lekl, otočil se a my jsme mezitím utekli, ale při útěku jsme
zjistili, že chybí jeden z nás, ale nevěděli jsme, jak jí pomoct, proto jsme neváhali a
utíkali za ní.
Věci vrátil a všichni ho mají rádi
Potom jsme ale uviděli ztracené věci z tajné Bordelníčkovy skrýše a šli jsme po jeho
stopách, až jsme došli k němu. Seděl na zemi a byl smutný. Zeptala jsem se ho: „Co se
děje?“ A on mi odpověděl, že se cítí sám, protože ho nemá nikdo rád, protože krade
věci a schovává je. A děti ho proto nemají rády. A my se rozhodli, že to tak
nenecháme, řekli jsme mu, že mu pomůžeme vrátit ty věci a že ho potom budou mít
děti rády. Tak jsme vraceli věci a Bordelníček se omlouval všem dětem, kterým něco
ukradl. A potom v klidu chodil po škole a všichni ho měli rádi a bavili se s ním.
Radka Wasiková a Jakub Riedel, oba 9.B
23
ANGLICKÁ PŘÍLOHA
School from early morning to the evening?
The students from abroad told us this information and much more
China, Tajikistan, Brasil, Taiwan, Japanese, Korea and Ukraine,
people from this countries were in our school. They told us about
their culture and habits. They was in a trip with us in Landek park
too. We learned something about other countries.
On 9th of February
arrived
studnets
from abroad to our
school. Every class
has two students
every day, which
told
them
something about
their countries. For
example in taiwan
they have school
from
7:00am20:00pm and boy
from Taiwan sad he
always go dance after school and he love funky. And in Brasil are many people
from many countries, For example boy from Brasil is Italian. Girl from Ukraine
sad as too her opinion on a war in Ukraine. It and much more we learned in a
one week english full week.
Dominik Kalocsai, 9.B
24
LITERATURA
Jednou odpoledne
Aneta Lindovská, 8.B
(úryvek z povídky)
Zase jsem viděl, jak ten kretén lískl svou holku. Už jsem se neudržel a vlétl na něj.
Mlátil jsem ho hlava nehlava, a když už byl na maděru, přiběhli další dva jeho
kamarádi, a začali mě mlátit. Snažil jsem se, ale už mi nezbývaly síly.
Po chvilce jsem nabyl vědomí. Nikdo už tam nebyl, jen nějaký kluk. Byl opravdu
zvláštní, na kluka velmi maličkého vzrůstu. Měl černé vlasy a zelené oči. Koukal
opravdu ustrašeně, ale když jsem se posadil, v jeho očích se objevila úleva. Vztáhl ke
mně ruku a zmáčkl mi bouli na čele. Zakřičel jsem, protože to opravdu bolelo! Měl
jsem chuť ho praštit, ale on mi to čelo začal hladit. Nevím, co se mu v té jeho hlavičce
dělo.
25
Vzal jsem jeho
ruku, aby mě
přestal hladit,
a zeptal jsem
se: „Jak se
jmenuješ?
Nikdy jsem tě
tu neviděl.“
„Já
jsem
Oliver.“ Usmál
se.
„Jsem
celkem
nenápadný,
takže
se
nedivím, že mě neznáš. Viděl jsem, jak jsi zachránil tu holku. Bylo to boží, ale pak tě
začali mlátit ti kluci a já jsem dostal strach a… a… nevěděl jsem, co mám dělat, tak
jsem aspoň počkal, než se probereš.“
LITERATURA
Podíval se oddaně. Čuměl jsem se jak idiot. Opravdu nevím, co to bylo. Ten klučina ve
mně vyvolal značné rozpaky. Zazmatkoval jsem, a tak jsem se zvedl a šel bez jediného
slova pryč. Jenže Oliver zakřičel: „Ještě se uvidíme!“ Když to zakřičel, rozpaky jako
kdyby ze mě spadly. Otočil jsem se a chtěl jsem na něj zakřičet své jméno, ale zatočil
se mi celý svět a já jsem spadl na zem. Slyšel jsem, jak ke mně někdo běží. Všechno
bylo jak mlha, nevěděl jsem, co se stalo. Cítil jsem, jak mi cizí slzy stékají po tváři a
slyšel jsem Oliverův křik: „Matte!! Matte!! Co je ti?! Pomozte mi někdo! Matte!!“
Byl jsem skoro v bezvědomí, ale jeho slova jsem slyšel. Jak to že zná mé jméno?
Počkat… teď mi něco došlo. Vždyť Olivera znám! Byl to můj nejlepší kamarád na
základce! Jak jsem na toho pošuka mohl zapomenout? Najednou se setmělo a přestal
jsem vnímat…
Probudil jsem se až v nemocnici. Pomalu jsem se posadil a rozhlížel se kolem. Měl
jsem zavázanou hlavu. Někdo mi tahal za peřinu. Pohrdavě jsem se podíval, abych
zjistil, kdo se to
opovážil udělat.
Ležel tam Oliver.
Vztáhl
jsem
k němu
ruku,
abych mu mohl
oddělat
ofinu,
která mu padala
přes oči. Zvedl ke
mně
hlavu
a
mžoural očkama.
Aniž bych chtěl,
chytl jsem jej za
ramena, a vytáhl
jej k sobě na
postel. Cítil jsem,
jak Oliverovi zrychluje srdce. „M…moc se ti omlouvám…“ řekl. Slyšel jsem, jak se mu
hlas skoro v polovině zlomil. Nic jsem mu neřekl. Vždy měl citlivější myšlení a byl
lehce naivní. Nemělo cenu říkat, že za nic nemůže. Mlčky jsem jej tedy objal. Slyšel
jsem, jak mu srdce ještě více zrychlilo. Objal jsem ho pevně a zabořil jsem hlavu do
jeho vlásků. Cítil jsem, jak mi jeho ruce jedou po zádech. V polovině se zastavily a
chytly mě za košili.
26
LITERATURA
Oliver se opřel o moji hruď a potichu pronesl: „Blbečku…“ V tu chvíli mě napadala
spousta věcí, co bych mu za to jeho „blbečku“ udělal! Zachoval jsem však chladnou
hlavu a jenom jsem přitakal: „Jsem, já vím…“
Osud anděla
Nikola Nyklová, 8.B
(ukázka z povídky zaslané do literární
soutěže Do nebe)
Když jsem byl malý kluk, věřil jsem na anděly.
Vždy jsem pobíhal po naší zahradě s
nataženýma rukama a se zakloněnou hlavou.
Čekal jsem na to, až se mi přímo do dlaní snese
peří. S rozzářenýma očkama jsem poskakoval ve
sklánějící se trávě a doufal, že jednomu z
andělů, již poletují na nebi, do křídel zafouká
silný vítr a z jasných bílých křídel se odtrhne
jedno z jeho peří. Pírko jsem si toužil navždy
schovat a čerpat z něj tu energii a moc. Ale ať
jsem pátral kdekoli, anděla ani jediné peří jsem
nenašel. Nadávky ostatních mě stále oddalovaly
od mého snu. Vlastní rodiče mě nutili s tímhle
sněním přestat. Ne, nemohl jsem. Ačkoliv jsem
po andělech přestal pátrat, v srdci mi touha je
spatřit navždy zůstala.
27
„Raz, dva, tři.“ Počítal
jsem potichu své
kroky. Mokrá tráva se
mi otírala o staré boty
a bahno se mi lepilo
na podrážky. Zastavil
jsem se a rozhlédnul
se kolem sebe. Všude
byla tma, sotva jsem
viděl. Dokázal jsem
však spatřit siluety
LITERATURA
stromů a vysokých křoví. Nebylo divu, před malou chvilkou odbila pátá ranní hodina.
„Jsem prostě cvok,“ zamumlal jsem sám pro sebe. Svěsil jsem hlavu a snažil se
neusnout. Víčka mi únavou cukala a nutila mě na chvíli si odpočinout. Ale tohle jsem
nemohl, vydržím to přece. Je mi patnáct, nejsem malý slabý děcko. Trhl jsem sebou a
snažil se pořádně probudit. Roztáhl jsem paže a podíval se za sebe. Kontroloval jsem
tak svou polohu stání. „Jo, jsem tu přesně,“ podivil jsem se. „Tak proč se nic neděje?!“
zařval jsem do ticha. Můj rozčílený hlas se nesl celým lesem, ozvěna zněla dlouho.
Začal jsem zběsile dýchat a sípat. Byl jsem skoro šílený vzteky. Serval jsem ze sebe
maskáčovou košili a hodil s ní na zem. Jednou jsem po ní vztekle dupnul a nechutně ji
tak uplácal bahnem a seschlými kusy trávy. Dal jsem ruce v bok a zavřel oči. Snažil
jsem na nic nemyslet a pročistit si hlavu. Zvednul jsem ruku a prohrábnul si černé
vlasy. Ale to mě donutilo upravit si dva páry sponek, které mi na levé straně hlavy
spínaly vlasy. Přes jedno oko mi tak padala ofina dlouhá přes celý obličej.
Zničehonic se mě zmocnil strach. Pár kroků za mnou něco vydalo šustivý zvuk. Byl
jsem přece v lese sám, kdo by se touhle dobou vydal na procházku. Zvuky zesilovaly a
blížily se blíž a blíž ke mně. Zaťal jsem pěsti, byl jsem připraven se bránit. Ale obavy,
které se mě zmocňovaly, mi to nedovolily. Chtěl jsem se dát na útěk, ale nemohl jsem
se
ani
pohnout.
Ztuhnul jsem
na
místě,
neschopný
pohybu.
Zpanikařil
jsem.
Šustivé zvuky
ustály a něčí
ruka
se
dotkla mého
ramene.
„Héj,
Iljo!
Myslel jsem,
že na mě počkáš!“ ozval se známý hlas. Oddychl jsem si a pomalu se otočil na svého
nejlepšího přítele Renyho. „Ani jsem nevěděl, že přijdeš,“ uculil jsem se na něj. „V
tomhle chceš být nenápadný?“ poukázal jsem na jeho oblečení a sám si ho
prohlédnul ještě jednou. Modrá bunda zářila všude kolem, stejně jako šíleně zelená
28
LITERATURA
čepice, která přímo bila do očí. Pokrývka hlavy mu schovávala čistě blond vlasy, ale
konečky mu z ní stále trčely. Aspoň šedé kalhoty mu splývaly s okolím.
Reny nad tím jen mávnul rukou. „Myslím, že tohle budeš potřebovat.“ Mrknul na mě
a v rukách držel tmavou složku narvanou spoustou papírů. Natáhl ruce ke mně a
vybídl mě tak složku si vzít.
„Díky, ale nepotřebuju to. Všechno, co je uvnitř, znám nazpaměť. Sám jsem to psal,“
opáčil jsem.
„Jak chceš, ale až nebudeš vědět, jaký je další krok, neřeknu ti to,“ zazubil se a sednul
si na blátivou zem. Na nohy si položil složku a prohlížel si papíry. Kleknul jsem si k
němu a pozoroval ho. Ne, že by mě zajímalo, jakou z mých poznámek si zrovna čte,
ale nuda mě příšerně užírala.
„Teď musíme počkat na bouřku,“ zašeptal jsem. Sam se na mě utrápeně otočil. „Co
když to nevyjde. Co když jsme na špatném místě nebo dokonce -.“
Školní předměty hovoří
(hádejte,
který
předmět to vypráví)
Jako vždy na mě
plácli haldu sešitů a
učebnic.
Krátká
bolest
mnou
projela a cítila jsem
se jako předtím.
Cítila jsem se jako
obyčejná
samozřejmá věc,
které je na světě
všude dost. Tak
proč bych měla být potřebná? Zničehonic do mě třískly ulepené ruce nějakého
neurvalého děcka.
V ten moment jsem něco spatřila. Pohled mě nepřekvapil, ale jako obvykle jsem byla
nervózní a vyděšená zároveň. Zavál ke mně nechutný a omamný pach fixu, který
huberťák právě otevřel. Toužila jsem utéct, ale nebylo možné se pohnout. Sledovala
jsem, jak ruka se ruka s černým nesmývatelným fixem sune ke mně. Byla to jen marná
29
LITERATURA
snaha, nemyslet na to, nešlo to, věděla jsem, co mě čeká. Pocítila jsem, jak se vlhký
studený hrot sune po mém povrchu. Když jsem si na tento pocit zvykla, neklidnost mě
opustila. Zkrátka jsem si byla vědoma toho, že mě tohle dítě zohyzdilo, jako každé
jiné, co si ke mně přisedlo. Už jsem si zvykla na ty nechutné vulgární nápisy či obrázky.
Mé čtyři nohy mě tu držely a já si řekla, že musím být silná. (lavice) Nikola Nyklová,
8.B
Dnes bych vám chtěla doporučit ne jen jednu knížku, ale celou sérii knih. Předem
předesílám, že jeho knihy nejsou pro každého. Doopravdy se v některých chvílích
nevyplácí slabá povaha, protože byste z toho nemuseli mít hezké sny!
Darren Shan
30
Demonata (série deseti knih)
Žánr: fantasy
O čem to zhruba je: První díl je o chlapci Grubitchi, kterému se během minuty zhroutí
celý život a stráví dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně. Poté si ho vyzvedne jeho
strýček, který mu vysvětlí, kvůli komu se mu zhroutil svět. Grubitch tomu poprvé
nechce věřit, podle strýčka jsou to démoni! Ovšem okolnosti celé situace Grubitche
donutí jednat a bojovat s démony, protože na jeho kamaráda (o kterém si myslí, že je
jeho bratranec) začne působit rodová kletba nemoc lykantropie (při této kletbě se
člověk začne proměňovat ve vlka…).
Proč doporučuji: Autor umí skvěle psát a člověk se tak vcítí do té situace, jako by tam
byl taky.
Libuše Jemelková, 9.B
DOPORUČUJEME
Obrazový atlas Astronomie
Bernhard Mackowiak
Tato nádherná obrazová publikace představuje vesmír studentům zajímavým
způsobem. Začíná známými nebeskými tělesy Sluncem, Měsícem a Zemí. Následuje
podrobný a ilustrovaný popis Sluneční soustavy, informace o planetách, o jejich
atmosférách a například o prstencích. Kniha mimo jiné obsahuje informace a ilustrace
galaxií a jiných hvězdných systémů a vysvětlí nám různé teorie vzniku a vývoje
vesmíru. Najdeme zde fotografie mlhovin, například Koňské hlavy. Je zde seznam
největších a nejvíce svítících hvězd. Konec knihy je věnován historii astronomie a
výzkumu vesmíru.
31
Zajímavosti: V knize najdeme také informace o oblaku nabitých částí ze Slunce, který
zasáhl hlavně provincii Québec a okolní kanadské provincie a některé státy Spojených
států amerických dne 13. března 1989 a vyvolal elektrickou katastrofu. Také si
můžeme přečíst o tom, že 15. února 3379 př. Kr. sledovali a zapsali Mayové zatmění
Měsíce.
Radomír Plachta, 7.B
DOPORUČUJEME
Osady a samoty Zadních hor v historii a obrazech
Petr Andrle a kolektiv
Zadní hory je část Moravskoslezských Beskyd. Tato kniha nabízí tipy na výlety po
Beskydech, osudy lidí, kteří zde žijí nebo žili, zajímavosti a fotografie.
V knize je několik kapitol o tipech na výlet a například kapitola a fotografie o tom, jak
se budovala vodní nádrž Šance.
Tato kniha se mi líbí, protože v blízkosti vodní nádrže Šance máme chatu. Knihu jsem
dostal od prarodičů na Vánoce.
Radomír Plachta, 7.B
32
Komiks
Aneta Lindovská, 8.B
Pokračování…
33
34
35
36
Naše škola, foceno 4. 3. 2015
Autor: Dominik Kalocsai, 9.B