pROGRAm KONCERTu

87. KO N C E R T N Í S E ZO N A
2013 | 2 014
S m etanova sí ň O b ecní h o do m u
S l av nostní m i m o ř á d n ý koncert
P r ag u e R a d i o
Sy m p h o n y O r c h e s t r a
87 th concert season
2013 | 2014
S m etana Ha l l
o f t h e M u n i c i pa l Ho u se
S p ec i a l cere m on i a l concert
Slavnostní mimořádný koncert
k 90. výročí Českého rozhlasu
a u příležitosti zahájení festivalu
prix bohemia Radio 2013
během večera předá
generální ředitel ČRo peter duhan
Cenu Jiřího Ješe, Cenu Karla Kyncla
a uvede další legendární osobnosti
do Síně slávy.
Také poděkujeme
společnostem,
které přispěly nejvyššími
částkami
do povodňové sbírky
pomáhejte s námi.
večerem provází Jitka Novotná.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Smetanova síň Obecního domu
pondělí 4. listopadu 2013 v 19.30 hodin
dirigent
Ondrej Lenárd
Jitka Hosprová, viola
Jan Simon, klavír
Josef Vejvoda Trio
Kryštof Marek, klavír
Ondřej Štajnochr, kontrabas
Josef Vejvoda, bicí
Aaron Copland
El Salón México pro orchestr
© Boosey & Hawkes
Josef Vejvoda
Parafráze pro violu a orchestr (premiéra)
Allegretto
Lento
Vivo
© Hudební nakladatelství Josef Vejvoda
PŘ ESTÁV K A
Emil Viklický
Koncert pro klavír a orchestr E dur
Con moto
Liberamente
Presto
© Český rozhlas, vydavatelství a nakladatelství
Leonard Bernstein
Symfonické tance z West Side Story Prolog – Somewhere – Scherzo – Mambo – Cha-cha –
Scéna setkání – Cool – Rumble – Finale
© Boosey & Hawkes
Přímý přenos:
Záznam:
Special ceremonial concert
marking the 90th anniversary of Czech Radio
and the launch of the festival
prix bohemia Radio 2013
during the evening
the general director of Czech Radio,
peter duhan,
will present the Jiří Ješ prize
and the Karel Kyncl prize
and will induct other legendary figures
into the hall of fame.
We would also like to thank the companies
that made the largest contributions
to the help With us flood collection.
The event will be hosted by Jitka Novotná.
Prague Radio Symphony Orchestra
Smetana Hall of the Municipal House
Monday 4 November 2013 at 7:30 pm
conductor
Ondrej Lenárd
Jitka Hosprová, viola
Jan Simon, piano
Josef Vejvoda Trio
Kryštof Marek, piano
Ondřej Štajnochr, contrabass
Josef Vejvoda, percussion
Aaron Copland
El Salón México for Orchestra
© Boosey & Hawkes
Josef Vejvoda
Paraphrases for Viola and Orchestra Allegretto
Lento
Vivo
© Josef Vejvoda Music Publishing
I N T E R MI SSION
Emil Viklický
Paraphrases for Viola and Orchestra (premiere)
Con moto
Liberamente
Presto
© Czech Radio Music Publishing
Leonard Bernstein
Symphonic Dances from West Side Story
Prolog – Somewhere – Scherzo – Mambo – Cha-cha –
Meeting Scene – Cool – Rumble – Finale
© Boosey & Hawkes
Live Broadcast:
Recording:
Ondrej Lenárd
šéfdirigent
Symfonického orchestru Českého rozhlasu
Chief Conductor
of the Prague Radio Symphony Orchestra
Studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě
ve třídě profesora Ľudovíta Rajtera a již během studií získával
cenné umělecké zkušenosti při spolupráci s profe­si­onálními
tělesy. Po absolutoriu v roce 1962 zahájil svoji umě­leckou
dráhu jako sbormistr a dirigent opery Slovenského národního
divadla v Bratislavě, kde v letech 1984–1986 působil ve funkci šéfdirigenta a později šéfa opery (1997–1998). Od roku
1970 byl dirigentem a v letech 1977–1990 šéfdirigentem
Symfonic­kého orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě.
Cílevědomá práce, spontánní muzikantský a originální přístup
ke každé interpretované skladbě a dosažené výsledky ho
v následujícím desetiletí 1991–2001 dovedly až ke spolupráci
se Slovenskou filharmonií (od r. 1991 šéfdirigent, v letech
1993–2001 umě­lecký ředitel).
V roce 1978 zároveň působil jako stálý hostující dirigent Japan Shinsei Symphony Orchestra v Tokiu a v roce 1993 se stal
šéf­dirigentem a hudebním ředitelem tohoto renomovaného
ja­pons­kého orchestru. V roce 2000 byl jmenován čestným
diri­gentem Tokijské filharmonie.
Ondrej Lenárd spolupracuje s předními evropskými orchestry
a sólisty (P. Dvorský, G. Beňačková, J. Obrazcovová, M. Freni,
P. Cappuccilli, E. Urbanová, S. Kopčák ad.). Dirigoval ve Ví­
deň­ské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Teatro Liceo
v Bar­celoně, v Teatro San Carlo v Neapoli, ve Státní opeře
v Buda­pešti, v Národním divadle a Státní opeře v Praze, hostoval v Kanadě, Brazílii, USA, Japonsku. Z poslední doby při­
po­meňme mj. uvedení Pucciniho Tosky se souborem Státní
opery Praha v Salcburku (2006), Verdiho Maškarního plesu
s Nikkai Opera Company v Tokiu (2007) a koncertní řadu
s Toki­jskou filharmonií (2008). V roce 2008 měla pod jeho
taktovkou pre­
miéru Prodaná nevěsta v Národním divadle
a Bohéma ve Státní opeře Praha.
Ondrej Lenárd má na svém kontě přes tisíc rozhlasových
sní­
mků, jeho diskografie obsahuje snímky pro firmy Opus,
Naxos, Marco Polo a HNH International – pro tuto společnost
nahrál dvě desítky kompaktních disků. Mnohé z umělcových
pozoruhodných výkonů při interpretaci symfonické i operní li­
teratury má ve svých fondech rovněž Slovenská televize.
V roce 1974 se Ondrej Lenárd stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže v Budapešti. Byl mu udělen Řád Ľudovíta
Štúra (1998) a v roce 2002 přijal čestný doktorát Univerzity
Mateja Bela v Banské Bystrici.
Od sezony 2011/2012 je Ondrej Lenárd šéfdirigentem SOČRu.
Ondrej Lenárd studied at the Academy of Performing Arts
in Bratislava in the class of Professor Ľudovít Rajter. In the
course of his studies, he obtained valuable artistic experience
whilst collaborating with professional ensembles. After completing his studies in 1962, he began his artistic career as
a choirmaster and conductor with the Opera of the Slovak
National Theatre in Bratislava, where he was chief conductor
in the years 1984–1986 and subsequently served as opera
director (1997–1998). In 1970, he became a conductor with
the Slovak Radio Symphony Orchestra in Bratislava, where he
was chief conductor from 1977 to 1990. In the following de­
cade (1991–2001), his systematic work, as well as his original
and spontaneous musical approach to the pieces performed
and the results achieved, led him to collaborate with the Slovak Philharmonic Orchestra (chief conductor from 1991 and
artistic director in the years 1993–2001).
In the same period, he also became a permanent guest conductor of the Japan Shinsei Symphony Orchestra in Tokyo
in 1978. He subsequently became chief conductor and musical director of this renowned Japanese orchestra in 1993. He
was made an honorary conductor of the Tokyo Philharmonic
Orchestra in 2000.
Ondrej Lenárd collaborates with leading European orchestras and soloists (P. Dvorský, G. Beňačková, E. Obraztsova,
M. Freni, P. Cappuccilli, E. Urbanová, S. Kopčák among ot­
hers). He has conducted at the Vienna State Opera, the Houston Grand Opera, the Teatro Liceo in Barcelona, the Teatro
San Carlo in Naples, the State Opera in Budapest, as well as
the National Theatre and State Opera in Prague. He has made
guest appearances in Canada, Brazil, the USA and Japan.
Ondrej Lenárd had made more than a thousand radio recor­
dings. His discography includes recordings for Opus, Naxos,
Marco Polo and HNH International (for whom he has recorded
20 CDs).
In 1974, Ondrej Lenárd was a prize winner at the International
Conductors’ Competition in Budapest. He is a recipient of
Slovakia’s Order of Ľudovít Štúr award (1998), and he accep­
ted an honorary doctorate from Matej Bel University in Banská Bystrica in 2002.
Ondrej Lenárd heads the Prague Radio Symphony Orchestra
as its Chief Conductor from the 2011/2012 season.
Jitka Hosprová
viola
Ve svém oboru je průkopnice. První česká sólistka na violu se
za své umění dočkala světového uznání. V rámci CD nahrá­
vek prezentuje od roku 2001 klenoty české violové literatury a světové klasické moderny. Vystudovala AMU v Praze
(u prof. Jana Pěrušky) a spolupracovala s legendárním italským violistou Luigi Albertem Bianchim, který ji dovedl k virtuóznímu mistrovství.
Sólově spolupracuje s orchestry z celého světa (Vídeňský
rozhlasový orchestr, Orchestre national de Lorraine, Bruselská filharmonie, Česká filharmonie, SOČR, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Francouzský komorní orchestr atd.).
Jako sólistka se mj. představila na festivalech Présences de
Radio France, Rheingau-Sommer, Tschechisch-deutsche
Kulturtage v Drážďanech, Pražské jaro, Moravský podzim,
Smetanova Litomyšl nebo Festival de Cartago. Zdobí ji sólová
debutová vystoupení v Londýně, Vídni, Paříži, Stockholmu,
Římě, Santiagu de Chile, Washingtonu a New Yorku.
„Jitčin vášnivý vztah k viole dává publiku jasně na vědomí exi­
stenci tohoto přehlíženého nástroje, přináší fascinující violovou literaturu a inspiruje skladatele k tvorbě nových děl. Je to
na první pohled strhující umělkyně,“ říká o ní DeeAnne Hunstein, ředitelka Hunstein Artist Services v New Yorku. Jitka
Hosprová je zároveň vyhledávanou komorní umělkyní. Jako
host vystupuje s předními českými kvartety a tvoří s harfistkou K. Englichovou a flétnistou C. Jansem exkluzivní trio Bohemia Luxembourg.
K dnešní premiéře uvedla: „Od prvního setkání s panem Vej­
vodou jsem byla jeho hudbou okouzlena. Když i on z mého
violového umění usoudil, že by spolupráce nebyla marná,
zrodila se idea nového koncertu. Byl nádherným dárkem
k Vánocům 2010. Hned jsem ho nastudovala! Dlouho jsme pak
skladbu nabízeli dramaturgům symfonických orchestrů, ale
její crossoverový charakter jaksi nezapadal do koncepce abonentních cyklů… Nakonec jsem nadšená, že čas na premiéru nastal až nyní, a to při tak skvělé příležitosti. Věřím, že si
Vejvodův koncert pro violu získá posluchače a bude dalším
krokem k přiblížení se nás, „klasiků“, k posluchačům. Já se
tedy na premiéru skutečně těším. Mám ráda Vejvodovu pozitivní a tak trochu filmovo-jazzově komponovanou hudbu.
Nepochybně obohatí nejen český violový repertoár. Jsem
v zásadě interpret soudobých skladeb a tímto provedením se
jistě nevzdaluji dané linii – naopak, kvalitních současných děl,
která pohladí a dobře naladí, je jako šafránu. Proto velký dík,
pane Vejvodo, je mi ctí – a těším se na tu parádu!“
Jitka Hosprová is a pioneer in her field as the first Czech female viola soloist to achieve world recognition. Since 2001
she has presented the jewels of Czech viola music and modern world classics on a series of CD recordings. A graduate
of Prague’s Academy of Performing Arts (under Prof. Jan
Pěruška), she achieved the level of virtuoso under the legendary Italian viola player Luigi Alberto Bianchi.
Hosprová performs as a soloist with orchestras from around
the world (Vienna Radio Symphony Orchestra, Orchestre national de Lorraine, Brussels Philharmonic, Czech Philharmonic, Prague Radio Symphony Orchestra, Prague Symphony Orchestra, French Chamber Orchestra, etc.). She has performed
as a soloist at the festivals Présences de Radio France, Rhein­
gau-Sommer, Dresden’s Tschechisch-deutsche Kulturtage,
Prague Spring, Moravian Autumn, Smetana’s Litomyšl and
Festival de Cartago, and in cities such as London, Vienna,
Paris, Stockholm, Rome, Santiago de Chile, Washington and
New York.
She is also an in-demand chamber player, performing as
a guest with leading Czech quartets, and is part of the exclusive Bohemia Luxembourg trio alongside harpist Kateřina
Englichová and flautist Carlo Jans.
Regarding today’s premiere, she said: “From my first encounter with Mr. Vejvoda, I’ve been enchanted by his music. When
he adjudged from my viola playing that collaboration would
be worthwhile, the idea of a new concerto was born. It was
a wonderful present for Christmas 2010. I immediately learned
it! We later spent a long time offering the composition to the
dramaturges of symphony orchestras, but its crossover nature
didn’t seem to fit in with the concept of series for seasonticket holders… In the end, I’m excited that the premiere’s
time has only come now and that it will be during a wonderful occasion. I’m sure that Vejvoda’s concerto for viola will
win over listeners and will be another step in bringing us from
the “classics” closer to listeners. I’m really looking forward
to the premiere. I like Vejvoda’s positive and slightly film/jazz
composed music. Without doubt it will enrich the viola repertoire in the Czech Republic and elsewhere. I’m essentially
an interpreter of contemporary pieces but this work isn’t too
far removed from that line. On the contrary, high-quality contemporary works that create a sense of well-being are few
and far between. Therefore, many thanks to Mr. Vejvoda. I’m
honoured – and I’m looking forward to the show!”
Josef Vejvoda Trio
Josef Vejvoda
Tento ansámbl založil Josef Vejvoda v roce 1998. Jeho o ge­
neraci mladší kolegové, klavírista Kryštof Marek a basista
Ondřej Štajnochr, patří k vyhledávaným hudebníkům. Oba
jsou členy několika jazzových formací, uplatňují se i v oblasti
vážné hudby a jako studioví hráči. Trio si příležitostně zve také
hosty, hraje např. se saxofonisty Štěpánem Markovičem, Petrem Králem a Marcelem Bártou.
Soubor vystupuje převážně s vlastním repertoárem, na kterém
se podílejí všichni členové. Rozpoznáme v něm prvky z oblasti hudby jazzové i klasické. Trio natočilo řadu snímků na CD,
pro rozhlas a televizi, vystupovalo na mnoha pódiích u nás
i v zahraničí. Mimo jiné doprovodilo i amerického trumpe­
tistu Bennyho Baileyho na jazzovém festivalu v Přerově.
Záznam z tohoto vystoupení, který vyšel na CD „A Meeting
to Build a Dream On“, byl v anketě Českého rozhlasu označen
za nejlepší české jazzové album roku 2001. V roce 2003 vyšlo
CD „One Minute Dance“ s vlastním reper­
toárem od všech
členů tria; některé skladby z CD zazněly i ve filmu Oběti a vrazi.
V poslední době se Josef Vejvoda Trio věnuje rovněž
projektům s doprovodem komorního nebo symfonického orchestru: v roce 2005 tak absolvovalo celorepublikové turné
k 60. narozeninám Josefa Vejvody se Severočeskou filharmonií Teplice (dirigent Tomáš Koutník), s Pavlem Šporclem
a Štěpánem Markovičem. Zněly skladby Josefa Vejvody
„Novelty Concerto“, „Celebration“ a „Brasilian Pearl Jubilee“.
V roce 2006 vystoupili hudebníci z Tria Josefa Vejvody a Virtuosi di Praga v Rudolfinu; tehdy zahráli Vejvodovu skladbu
Pocta Jaroslavu Ježkovi. V následujícím roce 2007 provedlo
Trio společně s Komorní filharmonií Pardubice premiéru Vej­
vodovy skladby „Three Little Loves“.
Koncem roku 2010 hrál Josef Vejvoda se svým triem sérii koncertů Pavel Šporcl – Pocta mistrům. Jejich partnery
na pódiu byla přední česká symfonická tělesa (SOČR, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava a Severočeská
filharmonie Teplice). V únoru 2011 hrálo Vejvodovo Trio
s Hradeckou filharmonií jazzovou suitu „Celebration“. V roce
2011 se Trio Josefa Vejvody spojilo s orchestrem Atlantis. Při
společných produkcích zazněly mj. dva melodramy z pera Josefa Vejvody na texty Franze Kafky a Reinera Marii Rilkeho.
Ondřej Štajnochr
Kryštof Marek
The ensemble was set up by Josef Vejvoda in 1998 with
Kryštof Marek (piano) and Ondřej Štajnochr (bass). Both musicians, who are a generation younger than the band leader,
are members of various jazz groups as well as being active in classical music and as session players. The trio also
works with occasional guests, such as saxophonists Štěpán
Markovič, Petr Král and Marcel Bárta.
The trio predominantly performs its own jazz and classical
informed material, which all the members play a role in creating. They have released several CDs and done radio and
television recordings, as well as performing at numerous venues at home and abroad. They accompanied US trumpeter
Benny Bailey at a jazz festival in Přerov, with a CD of the show,
“A Meeting to Build a Dream On”, becoming Czech jazz album
of the year in a 2001 Czech Radio poll. 2003 saw the release
of the CD “One Minute Dance” consisting of pieces written
by all three members, with some tracks being used in the film
Victims and Murderers.
Recently the trio has focused on projects with accompaniment from chamber or symphony orchestras. In 2005 they
undertook a nationwide tour marking the 60th birthday of
Josef Vejvoda with the North Bohemia Philharmonic of Teplice
(conducted by Tomáš Koutník) and Pavel Šporcl and Štěpán
Markovič, performing pieces by Vejvoda such as “Novelty
Concerto”, “Celebration” and “Brazilian Pearl Jubilee”. In 2006
musicians from the Josef Vejvoda Trio and the Vituosi di Praga
appeared at the Rudolfinum, performing Vejvoda’s piece Tribute to Jaroslav Ježek. The following year the Trio premiered
Vejvoda’s “Three Little Loves” with the Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice.
At the end of 2010 the trio did a series of concerts with Pavel
Šporcl entitled Tribute to the Masters alongside the likes of the
Prague Radio Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic
Orchestra, the Janáček Philharmonic Orchestra Ostrava and
the North Bohemia Philharmonic of Teplice. In 2011 they performed the jazz suite “Celebration” with the Hradec Králové
Philharmonic Orchestra; they also hooked up with the Atlantis
orchestra for a programme that included two melodramas by
Vejvoda set to the words of Kafka and Rilke.
Jan Simon
klavír | piano
Jan Simon (1966) začal hrát na klavír v sedmi letech pod
vedením svého otce, hudebního skladatele a dirigenta
L. Si­mona. Po absolutoriu na Pražské konzervatoři ve třídě
V. Kameníkové pokračoval ve studiích na pražské AMU, kte­
rou absolvoval pod vedením I. Moravce. Vzdělání si doplnil
roční stáží v Curychu u H. Francesche a dvouletým studiem
v německém Lübecku u J. Tocca. Po ukončení studia začal
Jan Simon na Vysoké hudební škole v Lübecku sám vyučovat.
Jako student V. Kameníkové se úspěšně zúčastnil řady
klavírních soutěží. Vítězství v národní Chopinově soutěži
a Interpretační soutěži Ministerstva kultury bylo dobrým odrazovým můstkem pro úspěšná vystoupení v mezinárodních
soutěžích. Po zisku laureátských titulů v soutěži Pražského
jara, Chopinově soutěži na Mallorce a ocenění na soutěži
W. Kappela v USA završil své působení na mezinárodních
soutěžních pódiích ziskem bronzové medaile v Soutěži
královny Alžběty v Bruselu, a to pod vedením prof. I. Moravce.
Jan Simon vystupuje s renomovanými orchestry (Symfonický
orchestr BBC v Londýně, Izraelská filharmonie, Baltimore
Symphony Orchestra, Česká filharmonie, Orchester der Beet­
hovenhalle Bonn, Symfonický orchestr Českého rozhlasu,
Moskevští sólisté, Slovenská filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr FOK). Spolupracuje s dirigenty V. Válkem, J. Bělohlávkem, V. Sinajskim, M. Soustrotem,
T. Strugalou, S. Baudem, O. Lenárdem, D. Robertsonem,
L. Peškem, M. Turnovským, G. Delogu a dalšími. Koncertní vystoupení zavedla Jana Simona do většiny evropských zemí,
USA, Kanady, Mexika, Austrálie, Egypta, Japonska, do Číny
a na Tchaj-wan.
Jako komorní partner spolupracoval s W. E. Schmidtem, J. Sukem, V. Hudečkem, J. Bártou a některými dalšími instrumentalisty. Jan Simon nahrává pro gramofonové firmy Supraphon,
BMG Ariola, Radioservis, Clarton. V roce 1996 získal za svou
nahrávku Schulhoffových klavírních koncertů (společně se
SOČRem a V. Válkem) Cannes Classical Award 95 na veletrhu
gramofonového průmyslu MIDEM ve Francii. V roce 1994 mu
byl udělen statutární titul sólisty Českého rozhlasu.
Kromě svých uměleckých aktivit působí Jan Simon od roku
2001 v Českém rozhlase, nejprve jako správní ředitel SOČRu,
posléze jako intendant tělesa. Od roku 2012 stojí v čele Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek ČRo, do něhož
spadají mj. SOČR i právě dnes zahajovaný festival Prix Bohemia Radio.
Jan Simon (b. 1966) began playing the piano at the age of
seven under the guidance of his father, the composer and
conductor L. Simon. Jan Simon studied at the Prague Conservatory with the Russian teacher V. Kameníková, before
continuing his musical education at the Prague Academy of
Performing Arts under I. Moravec. That was followed by one
year of study with H. Francesch in Zürich and two years at
the Music Academy of Lübeck with J. Tocco; after completing his studies there in 1993, he was invited to teach at that
institution.
As a student Simon was successful in a number of music competitions. He won the top prizes at the national Chopin competition and a competition sponsored by the Czech Ministry
of Culture. Those proved a good starting point for his success
in international competitions, as he picked up more prizes at
the Chopin in Mallorca Competition 1985; the Prague Spring
Festival Competition in 1988; the W. Kappel Competition USA
in 1990; and the Queen Elisabeth Competition in Brussels in
1991.
Simon has regularly played with such noted orchestras as the
BBC Symphony Orchestra London, the Israel Philharmonic
Orchestra, the Baltimore Symphony Orchestra, the Czech
Philharmonic, the Orchestra der Beethovenhalle Bonn, the
Prague Radio Symphony Orchestra, the Moscow Soloists, the
Slovak Philharmonic, the Prague Philharmonia, the Prague
Symphony Orchestra and many others. He has worked with
prominent conductors, including V. Válek, J. Bělohlávek,
V. Sinaisky, M. Soustrot, T. Strugala, S. Baudo, O. Lenárd,
D. Robertson, L. Pešek, M. Turnovský and G. Delogu. His concert tours have taken him to most European countries, as well
as to the USA, Canada, Mexico, Australia, Egypt, Japan, China
and Taiwan.
He has given recitals with W. E. Schmidt, J. Suk, V. Hudeček,
J. Bárta and other top class artists. He records for Supraphon
Records, BMG Ariola, Radioservis and the Clarton label. In
January 1996 his recording of the Schulhoff piano concertos (with the Prague Radio Symphony Orchestra and V. Válek)
won the Cannes Classical Award 95 MIDEM in France. In 1994
Simon became Czech Radio’s soloist in residence.
Alongside his artistic activities, Jan Simon has been working
at Czech Radio since 2001, first as executive director of the
PRSO and later as intendant. Since 2012 he has been Czech
Radio’s director of ensembles, competitions and festivals, under which fall the PRSO and the Prix Bohemia Radio.
El Salón México
Aaron Copland
(1900–1990)
Z aktivit Aarona Coplanda je u nás známá jen velmi malá část.
Přitom se tento všestranný umělec, skladatel, dirigent, spisovatel, pedagog, kritik a organizátor hudebního života stal nejen v rodných Spojených státech prvořadou osobností. Kromě
studií v Paříži, pobytů v Mexiku ve 30. letech 20. století a stipendijního pobytu v Římě (mimochodem na základě stejného
stipendia, díky němuž pár let před Coplandem psal B. Martinů
v Římě svou stěžejní operu Řecké pašije) žil ve Spojených
státech a tam pilně pracoval. Vychoval řadu žáků, mnozí z nich
se stali významnými hudebníky. V posledních letech života,
kdy již komponoval jen příležitostně a stáhl se do ústraní, byl
obecně považován za „patriarchu“ amerických hudebníků.
V jednom ze svých vystoupení Copland prohlásil, že vůbec
nejdůležitější v jeho životě byla léta strávená v Paříži
ve třídě Nadii Boulangerové. Tato skladatelka, která však
proslula především svou pedagogickou činností, vychovala řadu skladatelů a Aaaron Copland byl mezi nimi. Její
hlavní učitelskou devizou byla tolerance ke všem možným
uměleckým směrům. Coplandovi životopisci se domnívají,
že se skladatel právě pod vlivem Boulangerové naučil být
otevřený ke všem tendencím v hudbě 20. století. A tak není
divu, že Copland na jedné straně oceňuje lidovou hudbu, jazz,
Gershwina, na druhé Weberna, Cage apod. V jeho tvorbě pak
v podstatě najdeme prvky všech těchto směrů. Tvořil díla experimentující, komponovaná s vědomím, že je v současnosti
ocení pár odborníků a příznivců, na druhou stranu díla instruktivní, psaná se snahou oslovit. Ve 30. letech, v době, kdy Coplandovy experimenty zažívaly značný společenský neúspěch,
se skladatel začal zajímat o estetiku takzvané „Gebrauchsmusik“, tj. hudby vytvářené pro konkrétní situaci s podmínkou
naprosté srozumitelnosti. Tehdy napsal několik kompozic,
které se dodnes řadí k jeho nejuváděnějším a nejoblíbenějším.
Patří k nim i El Salón México, inspirován hudbou, kterou Copland slýchával v jedné mexické restauraci. Jako tematický
základ své jednověté symfonické básně použil čtyři mexické
lidové písně. Dílo má několik verzí. Jedna z nich sloužila jako
podklad pro film, úpravu pro klavír pořídil Leonard Bernstein,
velký obdivovatel Coplandova díla. Existuje rovněž verze Artura Toscaniniho. Skladba si posluchače získá svým koloritem,
mistrovskou instrumentací a hudební invencí.
Only a very small segment of Aaron Copland’s activities are
known in the Czech Republic, despite the fact that the multifaceted artist, composer, conductor, writer, teacher, critic and
music organizer was a leading figure in his native US and elsewhere. As well as his studies in Paris, visits to Mexico in the
1930s and a grant-aided stay in Rome (incidentally, Martinů
had used the same grant to write his key opera The Greek
Passion in Rome a few years previously), he lived in the US
where he worked diligently. He had many students, several of
whom became important musicians. In his later years, when
he composed only occasionally, he was considered a “patriarch” of American musicians.
Copland once said that the years he spent in Paris studying under Nadia Boulanger had been the most important of
his life. The composer, most famous for her teaching work,
educated a great many composers and was distinguished by
a tolerant attitude towards all areas of music. Copland’s biographers believe that it was specifically under her influence
that he developed an openness to all the trends in 20th century music. It is no surprise, therefore, that Copland had an
appreciation of folk, jazz and Gershwin as well as Webern,
Cage, etc., and we find the influence of all these areas on his
output. He composed experimental pieces, aware that they
would be appreciated by no more than a few experts and supporters, alongside instructive pieces aimed at a broader audience. In the 1930s, when his experiments met with marked
failure, he began taking an interest in what was known as the
Gebrauchsmusik aesthetic, i.e., music created for a concrete
situation qualified by absolute comprehensibility. Several of
his compositions from that period rank among his most performed and most popular to this day.
Among them is El Salón México, inspired by the music that
Copland heard at a Mexican restaurant. The one-movement
symphonic poem makes use of four Mexican folk songs as
a thematic base. The piece has various versions: one served
as the basis for a film; another is an adaptation for piano up by
Leonard Bernstein, a great admirer of Copland’s; and there is
also a version by Arturo Toscanini. The piece wins over audiences thanks to its atmosphere, masterly instrumentation and
musical invention.
Parafráze pro violu a orchestr
Paraphrases for Viola
and Orchestra
Josef Vejvoda
(nar. | born 1945)
Josef Vejvoda začal ve dvanácti letech jako hudebník v de­
chovko­
vém souboru svého otce, autora světoznámé písně
„Škoda lásky“. Zároveň tehdy docházel do hudební školy
na hodiny klavíru a houslí. Brzy však začal umělecky inklinovat k jazzu. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na bicí
nástroje, jako hráč i skladatel se stal velmi rychle prvořadou
osobností jazzové scény a získal zde také řadu významných
ocenění. Hrál se všemi předními ansámbly, jako jsou Taneční
orchestr Československého orchestru, Orchestr Gustava Broma, SH kvintet nebo Jazz Cellula Laca Décziho. Je autorem
řady kompozic pro jazzové soubory od komorních sestav až
po big bandy. Psal též popové písně, např. pro Evu Pilarovou,
Karla Černocha nebo Michaela Kocába. Vejvodovo umění bylo
brzy oceněno i v zahraničí, kde spolupracoval s mnoha pozoruhodnými osobnostmi. Jen namátkou k nim patří trumpe­
tisté Benny Bailey, Ted Curson, Joe Newman, trombonisté Lou
Blackburn, Sonny Costanzo, klarinetisté Scott Robinson, Tony
Scott, John Surman, kytarista Toots Thielemans, kontrabasista
Barre Phillips a přirozeně četní kolegové bubeníci. V 90. letech
obnovil Josef Vejvoda soubor svého otce, Vejvodovu kapelu,
s kterou provozuje klasická díla hudební literatury pro dechové
soubory. Později ji rozšířil o smyčcové nástroje a akordeon,
čímž vznikl Salonní orchestr Josefa Vejvody. Pro oba soubory
se rodí i nový repertoár, na kterém se Josef Vejvoda intenzivně
podílí.
V posledních letech zaměřil skladatel svou tvůrčí pozornost
i na pole takzvané vážné hudby; jazzové východisko však
neopouští, takže vzniká zajímavá syntéza obou žánrů. Jeho
díla tohoto typu uvedli renomovaní sólisté (Josef Suk, Pavel
Šporcl aj.) a orchestry.
Poté, co Josef Vejvoda poznal umění violistky Jitky Hosprové,
otázal se (jak sám uvádí, velmi nesměle), zda by pro ni mohl
něco napsat. Po jejím souhlasu vznikly Parafráze pro violu
a orchestr, ve kterých, jak už napovídá název, autor parafrázuje některé své starší motivy. V předchozích „vážných“ skladbách nechával Josef Vejvoda často prostor pro improvizaci,
tentokrát tuto praxi opustil, vše je pevně fixováno.
Josef Vejvoda started out as a musician at the age of 12 in
a brass band led by his father, the writer of the world famous
song Škoda lásky (The Beer Barrel Polka), while at the same
studying piano and violin. However, he soon began leaning
toward jazz. At the Prague Conservatory he studied percussion and quickly became a key figure on the jazz scene as
both player and composer, winning several important awards.
He played with leading ensembles such as the Czechoslovak
Radio Dance Orchestra, the Gustav Brom Orchestra, the SH
Quintet and Laco Déczi’s Jazz Cellula. He has written many
pieces for jazz ensembles, from small groups to big bands, as
well as pop songs for the likes of Eva Pilarová, Karel Černoch
and Michael Kocáb. He soon won international acclaim, performing with such names as trumpeters Benny Bailey, Ted
Curson and Joe Newman, trombonists Lou Blackburn and
Sonny Costanzo, clarinetists Scott Robinson, Tony Scott
and John Surman, guitarist Toots Thielemans, double bassist
Barre Phillips and, naturally, numerous percussionists. In the
1990s, Vejvoda revived his father’s Vejvoda Band, with which
he performs brass classics. He later added a string section
and accordion, leading to the foundation of the Josef Vejvoda
Salon Orchestra. The musician plays an active role in the composition of new material for both groups.
In recent years the composer has also directed his creative
attention to the field of classical music. However, he has not
abandoned his jazz roots, leading to an interesting synthesis
of both genres. Renowned soloists (Josef Suk, Pavel Šporcl,
etc.) and orchestras have performed his compositions of this
type.
When Vejvoda recognized the talents of viola player Jitka
Hosprová, he asked (very shyly, he says) whether he could
write something for her. Her agreement led to the creation of
the Paraphrases for Viola and Orchestra, in which – as the title
implies – the writer paraphrases some of his older motifs. In
his previous “classical” pieces he often left room for improvisation; this time he has abandoned that practice.
Koncert pro klavír
a orchestr E dur
Concerto for Piano
and Orchestra in E major
Emil Viklický
(nar. | born 1948)
Emil Viklický získal hudební základy v rodné Olomouci.
Na Univerzitě Palackého vystudoval obor matematika,
nicméně nakonec v něm převážil hudební směr a Viklický se
začal prosazovat jako jazzový klavírista. Už od 70. let pronikalo
jeho umění do zahraničí. V roce 1976 získal 1. místo v soutěži
jazzových klavíristů v Lyonu, v roce 1979 zvítězil v autorské
soutěži v Monaku se skladbou Green Satin. V letech 1977–78
studoval na Berklee College of Music v Bostonu v USA, což je
škola celosvětově považovaná za nejvyšší stupeň vzdělání pro
jazzové hudebníky. Při té příležitosti mnohokrát koncertoval
v okolí New Yorku s předními jazzovými hráči. Vedle těchto
aktivit se Emil Viklický věnoval také úpravám moravského folkloru. Za projekt nazvaný „V Holomóci městě“ například obdržel
cenu Supraphonu. Po návratu z Berklee se intenzivně zapojil do hudebního života v Čechách jako hráč i autor, zároveň
ovšem zůstává aktivní na poli mezinárodním. Je autorem řady
skladeb a jeho veřejná vystoupení – v současné době hlavně
s Triem Emila Viklického (spolu s Františkem Uhlířem a Laco
Troppem) – se těší stálému zájmu veřejnosti i odborníků.
Viklický byl vždy velkým „hledačem“ a jeho tvorba i jazzová
interpretace se vyznačovaly nejrůznějšími přesahy z žánru
do žánru. V posledních patnácti letech vznikly v jeho pracovně
mimo jiné tři opery: Faidra, která vyhrála v mezinárodní soutěži
Nová opera pro Prahu 2000, komorní opera Oráč a smrt, inspirovaná disputací Jana ze Žatce, a Máchův deník, aneb,
Hynku, jak si to představuješ?, zkomponovaná na objednávku
Národního divadla v roce 2003.
Ke svému Klavírnímu koncertu E dur autor uvedl: „Několik let
jsem si pohrával s myšlenkou napsat klavírní koncert. Případně
dokonce koncert s tzv. jazzovými motivy, i když nedokážu definovat, co to přesně znamená. Na jaře 2010 jsem se do něj
pustil. Při práci na třetí větě, to byl podzim 2010, jsem si asi
podvědomě vybavil termín ,panoptikum života´, o kterém můj
přítel, výtvarník Jiří Anderle, tak často mluvil. Ve stejnou dobu
jsem ve Viole doprovázel několika motivy na klavír divadelní
představení – herecký návrat Luďka Munzara Obleču tě
do hvězd ke 100. výročí narození básníka Františka Hrubína.
Některé věty z představení zůstanou navždy viset v prostoru
nad jevištěm: ,…To nic, to se jen starý Kukrálec opil a pustil si
řetízkový kolotoč. Jen tak sám, pro sebe…´, což je závěrečná
replika z divadelní hry Křišťálová noc. A tak se motiv kolotoče
dostal do třetí věty mého koncertu.“
Emil Viklický studied mathematics at university in his native
Olomouc but in the end his interest in music won out and he
began making a name for himself as a jazz pianist. From as
early as the 1970s his music started making inroads abroad.
In 1976 he took first prize in a competition for jazz pianists
in Lyon, while in 1979 his piece Green Satin triumphed in
a competition in Monaco. In 1977–1978 he studied at Boston’s
Berklee College of Music, a world renowned school considered the peak in education for jazz musicians. While there
he performed around the New York area with leading jazz
musicians. Viklický also adapted Moravian folk music, winning a Supraphon prize for the project V Holomóci městě (In
Holomóc Town). He has written many compositions and his
performances – at present mainly with the Emil Viklický Trio
(with František Uhlíř and Laco Tropp) – continue to attract the
interest of audiences and critics.
Viklický has always been a great “searcher” and his work and
jazz interpretation have been characterised by the most varied of overlaps between genres. In the last 15 years he has
produced three operas: Phaedra, which won the international
competition A New Opera for Prague in 2000; the chamber
opera Death and the Ploughman, inspired by the disputation of Johannes von Tepl; and Mácha’s Diary, or Hynek, How
do You Imagine It?, which was commissioned by the National
Theatre in 2003.
Of his Concerto for Piano and Orchestra in E major, he says:
“For several years I’d been toying with the idea of writing a piano concerto. Even a concerto with jazz motifs, even though
I can’t define what that means precisely. I got started on it in
spring 2010. While working on the third movement, in autumn
2010, the phrase ‘the freak show of life‘, which my friend the
artist Jiří Anderle frequently spoke about, came into my mind.
At the same time I accompanied with some piano motifs a theatre performance at Viola – the return of actor Luděk Munzar
in ‘I’ll Dress You in Stars‘ on the 100th anniversary of the birth
of poet František Hrubín. Some lines from the show remain
hanging for good in the space over the stage: ‘…It’s nothing,
old Kukrálec has got drunk and turned on the chain carousel.
By himself, for himself…’, which replicates the conclusion of
the play Crystal Night. That’s how the motif of the carousel
found its way into the third movement of my concerto.”
Symfonické tance
z West Side Story
Symphonic Dances
from West Side Story
Leonard Bernstein
(1918–1990)
Když přijel Bernstein dirigovat na Pražské jaro 1990, byla
to prvořadá událost. Bohužel byl umělec značně nemocný,
posedával po lavičkách kolem Rudolfina a za pár týdnů doma
v USA zemřel. Jakmile však v Praze vstoupil na pódium, byl to
ten slavný „Leni“, plný neuvěřitelné energie. Bernsteinův život
neustále běžel na plné obrátky. Když nedirigoval, komponoval a vymýšlel popularizační pořady, anebo učil. Díky technice
si můžeme stále obnovovat zážitky z Bernsteinova živelného
způsobu dirigování. Jeho mimika ukazuje, jak hluboce tento
kumštýř hudbu cítil. Legendární jsou rovněž Bersteinovy cykly
pro mládež s Newyorskou filharmonií. Kolik úžasných nápadů
měl při snaze přiblížit hudbu laikům!
Skladatelská část Bernsteinovy všestranné osobnosti byla
tak trochu umělcovým traumatem. Jeden z dnes již četných
Bernsteinových životopisů odkrývá, že „Leni“ toužil napsat
velký smyčcový kvartet, takový, který by byl hoden srovnání
s nejlepšími kvartety na světě. Ještě v posledních dnech života
se náčrtky ke kvartetu zabýval. Jeho sebekritičnost a dokonalá znalost hudební literatury mu však bránila danou skladbu
dokončit. Rovněž toužil po uznání jako právoplatný skladatel,
stojící v jedné řadě se všemi těmi mistry, jejichž hudbu tak
úžasně interpretoval. Úspěch jeho muzikálů, Candida a hlavně
pak West Side Story, však Bernsteina jakoby řadil do jiné ka­
tegorie. Jeho tři symfonie a některé další závažné skladby nedoznaly nejširšího uznání. V době nástupu avantgardy 50. let
byla jeho hudba „mimo“ svým příklonem k populárnější múze.
Teprve od 70. let 20. století nastoupivší postmoderna začala
brát vážně kombinace různých žánrů. A tak začala Bernsteinova hudba pomalu domácnět i na koncertech symfonických
orchestrů.
West Side Story ovšem ve svém žánru zářila jako stálice
prvého řádu. Není divu, je to dílo geniální. Ani jedno z čísel není
„hluché“, dramaticky i dramaturgicky je vše skvěle vystavěné.
Navíc, nahlédneme-li do partitury, je to práce skladatele, plně
ovládajícího své řemeslo. Napadlo by někoho, že v této hudbě,
oceněné nejširšími vrstvami, nalezneme fugovou práci anebo
místa užívající seriální techniku? Tyto vrcholné skladatelské
„finesy“ jsou překryty geniální invencí a jakoby samozřejmým
vyzněním. Vše plyne tak přirozeně a jasně, že málokoho napadne, že jde zároveň o velmi racionální práci. Symfonická
suita z muzikálu je skladatelovým dílem a sdružuje některá
čísla ze základní scénické verze.
When Leonard Bernstein conducted at the 1990 Prague
Spring it was an event of the first order. Unfortunately, the artist was markedly unwell, frequently had to sit down on benches around the Rudolfinum and died a few weeks later at home
in the US. However, as soon as he took to the stage in Prague
he was full of incredible energy. Bernstein’s life was always at
full throttle. When not conducting, he composed and thought
up popularising programmes, or taught. Technology allows us
to constantly relive moments from his elemental conducting
style. His facial expressions showed how deeply he felt the
music. His series for young people with the New York Philharmonic are legendary.
The compositional side of Bernstein’s multifaceted personality was touched by trauma. One of his most popular biographies reveals that he wanted to write a great string quartet
that would be comparable to the world’s best quartets. Even
in his final days he was thinking about sketches for it. However, Bernstein’s self-critical attitude and perfect knowledge of
music prevented him from completing the piece. At the same
time, he dreamt of acknowledgement as a first-rate composer
standing shoulder to shoulder with all the masters whose work
he interpreted so amazingly. The success of his musicals Candide and in particular West Side Story, however, placed him in
a different category. His three symphonies and several other
significant works did not meet broader recognition. When the
avant-garde was in the ascendancy in the 1950s its inclination
to the popular meant his music was often overlooked. It was
only in the 1970s with postmodernism that the combination
of different genres began to be taken seriously. This allowed
Bernstein’s music to start appearing on the programmes of
symphony orchestras.
West Side Story has become a leading piece in its genre,
which, given its genius, is hardly surprising. Without a single
weak number, the whole thing is wonderfully put together in
terms of drama and dramaturgy, while the score is the work of
a composer in complete control of his craft. It flows so naturally and clearly that many overlook the fact that it is very
rational work. The symphonic suite from the musical is a great
work of composition and contains several numbers from the
basic stage version.
Čeští skladatelé
Česká hudba
České noty
Czech Composers
Czech Music
Czech Sheet Music
Hudební nakladatelství Českého rozhlasu
nabízí k prodeji a pronájmu noty pro
profesionální a amatérské orchestry,
sbory, školy, studenty a pedagogy.
Největší notový archiv v České republice.
Kontakt:
[email protected]
rozhlas.cz/nakladatelstvi
Czech Radio Music Publishing offers sheet
music for professional and amateur orchestras,
choirs, art schools, students and scholars.
The Czech Radio Hire Library is the largest
sheet music archive in the Czech Republic.
Contact:
[email protected]
rozhlas.cz/publishing
Prix bohemia radio
mezinárodní
feStival
rozhl aSové
t vorby
koncerty
PoSlechy
Semináře
SoutěŽ
4.–7. 11. 2013
Praha
Studia čeSkého rozhl aSu
Smetanova Síň obecního domu
velk ý Sál Pal áce Žofín
Program
vyhrajte vstup zdarma!
prixbohemiaradio.cz
P ROG R A M KO N C E R T U
SV É 87. S E ZO N Y
2013 | 2014 V Y DA L
SYM FONICK Ý ORCHESTR
ČES K É HO ROZ H L ASU
Vinohradská 12
Praha 2
socr.rozhlas.cz
Fotografie: archiv SOČRu
Slovo ke skladbám: Otomar Kvěch
Redakce: Jitka Novotná
Program zdarma
C oncert p rogra m m e o f i ts
87 th season 2 013 | 2 014
p u b l i s h e d by
Th e P r ag u e R a d i o
Sy m p h o n y O rc h e s tr a
Vinohradská 12
Prague 2
socr.rozhlas.cz
Photographs:
Prague Radio Symphony Orchestra Archive
Program notes: Otomar Kvěch
Editor: Jitka Novotná
Programme free of charge