2007 mniši jsou tiší?

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
10
2007
MNIŠI JSOU TIŠÍ?
Snad každý má rád pohádky – souboj dobra a zla, jenž završí happy-end.
V jedné naší moc hezké filmové pohádce Lotrando a Zubejda se zpívá, že mniši
jsou tiší. Ti oranžoví barmští mniši (pro nás jsou „z jiného ranku“, ale to teď není
podstatné) se díky svým statečným a tichým protestům dostali do všech světových
zpravodajství. Osudy geograficky vzdáleného lidu Barmy vnímám zvlášť citlivě.
Předloni jsem totiž na festivalu Jeden svět shlédl dokumentární film o Barmě;
pěkný, vícevrstevnatý. Velmi mne tehdy rozrušilo poznání, jak americké
(nadnárodní) společnosti bezostyšně spolupracují s místní juntou na drancování
krajiny a zotročování obyvatelstva. Tamním lidem bych ze srdce přál šťastný,
pohádkový konec spravedlivé vzpoury. (Podle posledních zpráv se žel oddaluje.) A
euroamerická civilizace? Představuji si její rozpůlený erb: v jedné polovině stojí
Lidská práva a důstojnost, ve druhé Byznys na prvním místě.
Naše mladá demokracie dosáhne za měsíc plnoletosti. Má bezpočet znaků
nedospělosti, na což jsme koneckonců uvyklí. Čeští politici jsou téměř všichni
omezení, arogantní a hrabiví ješitové. To není pozitivní konstatování. Bezesporu
pozitivní je však skutečnost, že se o tom může svobodně mluvit a psát. V srpnu
jsem v Železné Rudě při mši svaté takřka dojatě děkoval Pánu Bohu za pád
komunismu. Proč? Byl jsem tam koncem osmdesátých let dva roky na vojně, a ten
unikátní kostel Panny Marie z Hvězdy nikdy zevnitř neviděl.
Zářijový Natanael byl mimořádně hubený, tento je zase o něco
bachratější. (Počet stran musí být dělitelný čtyřmi, což občas bývá problém.)
Kromě stálých rubrik a textů z archivu určitě nepohrdnete reportáží ze
svatováclavské pouti do Staré Boleslavi. Tahákem tohoto čísla však jistě bude
interview s naším novým knězem, paterem Edwardem Walczykem.
Po čase opět vyzývám „psaníschopné“ farníky ke spolupráci, pomoci.
Nevím přesně jak Blance či Heleně (které přispívají pravidelně od začátku, tedy
téměř tři roky), ale mně už „dochází šťáva“. Opravdu přivítám, když mi bude
odlehčeno od úvodníků (obvykle krátká časová úvaha s přihlédnutím k liturgické,
potažmo kalendářní době). Vítány jsou ovšem jakékoliv náměty, připomínky, rady.
Blízkost nebes a stálé vanutí Ducha všem našim čtenářům!
Petr Střešňák
2 │ Reportáž
AŤ JSI VELKÝ NEBO MALÝ NEBO AKORÁT…
aneb putování do Boleslavi o slavnosti svatého Václava
Chceme se s Vámi podělit o zážitky z letošní pěší poutě do Staré
Boleslavi. Přes opravdu zběsilé počasí v druhé polovině pouti, jsme se
shodli, že to byla jedna z nelepších poutí. Vyšli jsme po poutním
požehnání zhruba před šestou ráno. Během cesty jsme se modlili růženec
a zpívali střídavě tradiční i
novější písničky, měli
jsme také prostor pro
povídání si a poznávání
se. Nesmím zapomenout
na „konfe-renci“ na téma
smysl putování, kterou si
páter připravil a do které
jsme se mohli zapojit
našimi svědectvími.
„Bůh má rád veselé
lidi“ nazval jeden autor
svou knížku a my to
cestou zdárně uvedli do
praxe a opravdu hodně jsme se nasmáli. To nám také pomohlo přežít
naše prokapávající či už
zcela rozpadlé deštníky.
Po cestě se k nám
přidávali další poutníci
z naší i jiných farností,
kteří
též
dostali
upomínkovou visačku naší farnosti. I náhodní
přihlížející na nás reagovali pozitivně. Atmosféra
byla skvělá, každý se
zapojil
podle
svých
schop-ností.
Pater
Walczyk vzal s sebou
kytaru a rozhodl se nás naučit některé písničky. Sice tvrdil, že nemůže
stíhat naráz hrát i zpívat do mikrofonu, ale my se přesvědčili, že zvládne
nejen to, ale také zároveň chůzi pozadu a informování o autech
ohrožujících naši bezpečnost. Jednu z písniček jsme si všichni opravdu
oblíbili. Dalo by se říct, že se stala téměř hymnou naší putující farnosti. Po
Reportáž │ 3
slavnostní avšak zcela
mokré mši svaté na
staroboleslavském
náměstí nám tato písnička
spolu se závěrečným
požehnáním zakončila radostně
pouť.
Nutno
dodat, že naše veselá
nálada vzbudila údiv a
zájem
u
ostatních
mokrých a pro-chladlých
poutníků.
Díky patří všem spolupoutníkům za všechno,
čím přispěli a hlavně, že přispěli sami sebou. Těšíme se společně na příští
rok a tímto Vás všechny také zveme!
A na závěr text oné zmiňované písničky :o)
Ať jsi velký nebo malý nebo akorát, Bůh Tě má rád.
Ať jsi tlustý nebo hubený nebo akorát, Bůh Tě má rád.
On Tě miluje, když se směješ, On Tě miluje, i když brečíš.
On Tě miluje, když si hraješ, On Tě miluje, i když spíš.
Je to jedno, jak se cítíš a jak vypadáš,
Bůh Tě má rád, tak vzdej mu chválu,
Bůh Tě má rád, tak vzdej mu chválu,
Bůh Tě má rád
Radovi
4 │ Rozhovor
„JEM RÁD, ŽE BOŽÍ PROZŘETELNOST PŘIVEDLA MNE SEM …“
Rozhovor s P. Edwardem Walczykem , administrátorem farnosti Kyje-Černý most
Otče, první otázka je nasnadě. začátek v cizině má jednu výhodu.
Řekněte nám něco o svém dětství, Člověk moc nerozumí, co se po něm
prostředí, v němž jste vyrůstal a cestě chce, a tak teprve postupem času
pochopí, kolik chyb udělal. I přesto
ke kněžství.
jsem rád, že mě Boží prozřetelnost
Narodil jsem se v Polsku 12. 3. přivedla sem, kde jsem zažil dost
1970 a i když tomu můj obličej tvrdých i radostných okamžiků během
nenasvědčuje, jsem opravdový Polák, svých začátků v Kralupech nad
který má 5 sourozenců (3 sestry a 2 Vltavou. Exotika české země je natolik
bratry). Samozřejmě jsem vyrůstal ve dostačující, že ani během působení
věřící rodině, kde maminka koman- v Itálii jsem neváhal ani jednou, že se
dovala a vychovávala děti a tatínek sem vrátím.
obstarával živobytí. K duchovnímu
růstu jsem se dostával přirozenou cestou, dále skrze náboženství, ministrování a všechny možné tábory, které
jsem byl schopen absolvovat v
katolické církvi. Svou roli sehrály i pěší
poutě do Czestochové, kterých jsem se
několikrát zúčastnil, než jsem se
rozhodl vstoupit do semináře. I přesto
moje cesta ke kněžství neskončila po
obvyklých šesti letech formace, ale
prodloužila se o dalších pár let. Během
těchto let jsem stihl dokončit
S jakými představami a plány jste
teologickou
fakultu,
vystudovat
žurnalistiku, vychutnat si práci a přicházel do naší farnosti?
Každý farář své plány a představy
vystřídat několik zaměstnání. Nakonec
jsem stihl přijet i do Čech a stát se tady do jisté míry musí konfrontovat se
svými představenými. Jelikož jsem
v roce 2001 knězem.
netušil, kde se ocitnu po návratu
Jak jste se ocitl v Čechách? z Itálie, nemohl jsem plánovat a mít
představy.
Moje
dnešní
Nelákala by Vás misie třeba v nějaké nějaké
představy by se daly shrnout do dvou
exotičtější zemi?
Do Čech jsem se v podstatě dostal bodů: farní společenství, ve kterém já
přes výbornou reklamu kamarádů budu duchovně růst a sloužit jako kněz
kněží, zde už pracujících, a svou roli ostatním, a péče o zázemí farnosti, ve
sehrál i pan kardinál Vlk, se kterým kterém se budou moci věřící i nevěřící
jsem před příjezdem do Čech dělal setkávat a prožívat opravdové sporozhovor pro rádio Krakow. Každý lečenství a radost.
Rozhovor │ 5
Mohl byste se vyjádřit k prvním
týdnům, které zde již máte za sebou?
Překvapující je pro mě zázemí pro
faráře, ale obrovskou naději mi dává
farní společenství jak v kostele, tak při
práci na faře.
opravdo-vostí a dokonce i zázraky.
Takové setkání s vírou boří předsudky
a povrchnost a probouzí zájem o
hledání pravdy. Totiž pravda o sobě
samém vede k opravdovosti víry a
lidských vztahů.
Křesťanství v Čechách se nachází
v poněkud zvláštní situaci. Málokdo
ho opravdu zná, ale téměř každý na
něj má svůj názor, povýtce povrchní a
předsudečný. Troufl byste si poradit,
co s tím?
Jsem si jistý, že neexistuje žádná
rada, která by řešila dnešní problémy
katolíků a nevěřících v Čechách. I
přesto si myslím, že důležitou roli
může hrát cestování, obzvláště po
poutních místech v Česku a ve světě,
kde se setkáváme s hloubkou víry,
Nejen v Polsku a Čechách, ale
vlastně na celém světě se církev
polarizuje na tzv. liberály (progresisty)
a konzervativce (tradicionalisty). Jak
tuto problematiku vnímáte?
Tuto problematiku vnímám velice
dobře. Je totiž vidět na příkladu
věřících, jak velký vliv na náš život
mají média a v nich hlásané hodnoty.
Ukazuje se, že žádný z nás není odolný
proti opakovaným větám a může se
ztratit při správném hodnocení života.
Já osobně mám blíže k pevným zákla-
6 │ Rozhovor
Jaké knihy a hudba jsou Vám
blízké?
Vždy mě zajímaly knížky z oblasti
psychologie a lidského myšlení. Kromě
hard rocku a metalu poslouchám skoro
všechno. Nejraději mám písničky,
jejichž text něco říká.
Co Vaše další záliby?
Rád sportuji a opravuji auta.
Poslední dobou jsou největší zálibou
zednické a truhlářské práce, apod.
dům víry a tradici.
Jaké je Vaše kněžské heslo? Máte
nějaké oblíbené místo v Písmu
svatém? Oblíbenou postavu církevních
dějin?
Mým oblíbeným heslem vždy bylo
„Všechno k větší cti a slávě Boží“.
Nejraději v Písmu otvírám knihu
Moudrosti a Sirachovce. Oblíbenou
postavou je sv. Augustin, který mě
vždy vyburcuje větou: „Je-li Bůh na
prvním místě, všechno je na správném
místě“.
Působíte optimisticky. Míváte
někdy také „depku“, splín? Co v takových chvílích děláte?
Ano, mívám. Jsem obyčejný
člověk, navíc daleko od rodiny a stává
se, že přijde nostalgický den. Většinou
je to spojeno s únavou, a tak se musím
vyspinkat, někdy i vypadnout do
Polska. Většinou ale stačí dát si večeři
s kamarády a popovídat.
Ještě bych se chtěl zeptat, jestli
znamená polsky walczyk totéž co český
valčík…
Ano, je to tak. Právě proto musím
umět alespoň trošku tancovat.
Setkal jste se někdy osobně
s Janem Pavlem II.?
Ano, krátce jsme se před několika
lety setkali u příležitosti pouti do Říma.
Připravil Petr Střešňák
Příběh │7
SPAM, KTERÝ POTĚŠIL
Nedávno mi emailem přišel tento příběh, byť jako spíše nevyžádaná
pošta, který však rád předávám dále.
Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z
naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese
domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: „Kdo by odnášel v pátek
všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!“ Já měl naplánovaný na celý
víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne. Pokrčil jsem
rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho
směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že
přistál v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10
stop od něj.
Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo
mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl
jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: „Tihle kluci jsou hajzlové,
neumí se normálně chovat!“
Podíval se na mě, řekl: „Díky!“ a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl
to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu
sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že bydlí nedaleko.
Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na
soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze
soukromé školy! Nesl jsem jeho pár knížek a celou cestu jsme si povídali.
Ukázalo se, že je to prima kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát
fotbal. Prý „jo!“ Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a
oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali...
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem
ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a
polovinu knížek mi naložil.
Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsme
přemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já
půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou
žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na
práci kolem fotbalu.
8 │ Příběh
Kyle byl premiantem třídy, a musel si tedy připravit proslov na
závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje , ale byl jsem
rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit.
Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden
z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High Schoul. Zesílil a
moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, jeho milovaly, až jsem někdy
žárlil. Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel
za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval
se na mě tím vděčným pohledem, usmál a řekl "Díky!"
Když měl začátek proslovu za sebou, odkašlal si a pokračoval: „Závěr
školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké
roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně
přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být
někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu
vám příběh...“ Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal
vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu
zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím
neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a
malinko se usmál: „Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od
mého nevysloveného rozhodnutí!“
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk
nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu
a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích.
Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu... Nikdy nepodceňujte
sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka.
Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh nás vložil do života toho
druhého, abychom někdy zasáhli.
Hledejte Boha v přátelích, v bližních!
Připravil Vít Janíček
Příběh (Vyznání) │9
Americký astronaut J.B. Irwin,
který vstoupil na měsíc, říkal, že
právě tam získal živou víru
v Boha.
Když jsme odstartovali, byl jsem
naprosto připravený a rozhodnutý
udělat všechno, aby se náš let dokonale
podařil. Myslel jsem na vědeckou
stránku; vůbec mi na mysl nepřišlo, že
by to mohla být moje duchovní cesta.
Naprosto by mě nenapadlo, že tento let
by mě nemusel uspokojit, že se na
Zemi vrátím jako jiný člověk, který
bude
povolán
k vyššímu,
vznešenějšímu letu.
Před tímto mým startem mi šlo o
to, dostat se hodně vysoko a dostat se
tam co nejrychleji – dostat se snad i do
kosmu. A kdybych měl opravdu štěstí,
dostat se až na Měsíc. Myslel jsem si,
že to by byl vrcholný cíl pro mé
snažení. Ale když tohle všechno bylo
za mnou, zjistil jsem, že mě ti
neuspokojilo. Podsvětí, říše zkázy, se
nenasytí; nenasytí se ani oči člověka
(Př 27,20).
Někteří z nás se dostali až na
Měsíc a vrátili se v hluboké depresi,
jeden z nás se dokonce nervově
zhroutil. Když dosáhl Měsíce, pak už
nebyl schopen vidět ve svém životě
nějaký smysl. Měsíc představoval
nejzazší cíl. Nebylo nic, co by se tomu
vyrovnalo.
Matouš píše: Jaký prospěch bude
mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj
život ztratí? (Mt 16,26)
To, co skutečně uspokojuje a
naplňuje, je poznání Boží lásky a život
v Jeho blízkosti, v přátelství s Ním,
v němž On nás vede. Ponenáhlu jsem
přicházel na to, že můj let na Měsíc byl
pouze začátkem. Byl to prostě
jen jeden krok, který mi otevřel
mnohé k širší službě, ke službě
Bohu a lidem na celém světě.
Nyní
mohu potvrdit
se
žalmistou: Mně však v Boží
blízkosti je dobře, v Panovníku
Hospodinu mám své útočiště,
proto vyprávím o všech tvých
činech. (Žl 73,28).
Připravil Vít Janíček
10 │ Stránka pro děti (a nejen pro ně)
SOUTĚŽ:
Řešení minulých soutěžních otázek: 1. V Římě, 2. Bořivoj I., 3. Bedřichu
Barbarossovi, 4. Celník, 5. sv. Kosmovi a Damiánovi, 6. Zvěstování Páně
Soutěžní otázky:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Do jakého řádu vstoupila sv. Terezie z Lisieux? (1. 10.)
Kdo založil „ženskou větev“ františkánů?
Patronem které země je sv. František z Assisi? (4. 10.)
Z kolika dětí byla sv. Terezie z Avily? (15. 10.)
Jaké bylo původní povolání evangelisty Lukáše? (18. 10.)
Co je symbolem evangelisty Lukáše?
Terezie z Lisieux (1873 – 1897)
Je nazývána „Malou svatou Terezií“, aby se odlišila od Terezie z Avily.
Už od dětství si přála vstoupit do řádu, ve věku 15 let byla přijata. Navenek
působila klidně a vyrovnaně, ale celý život trpěla stavy úzkosti, že ji Bůh
opustil. Se svým vnitřním utrpením, k němuž se přidaly ještě nemoci jako
tuberkulóza, se chtěla obětovat za hříšníky. Prohlášena ze svatou byla
v roce 1925. Je druhou patronkou Francie.
František z Assisi (1181/82 – 1226)
Od mládí byla jeho cílem kariéra rytíře. Ve 20 letech odešel do války a
upadl do ročního zajetí, během kterého svůj život zcela změnil. Odložil
svou obuv, navlékl si hnědou kutnu a vydal se jako žebrák na cesty. Takto
položil základ řádu františkánů. Roku 1224 se na jeho těle objevila
stigmata. V posledních letech musel snášet těžká utrpení. Ani ne dva roky
po své smrti, roku 1228, byl svatořečen.
Terezie z Avily (1515 – 1582)
Byla nejbouřlivější ze všech svých sourozenců. Když jí bylo sedm let,
utekla se starším bratrem z domova, aby zemřela za víru (jak si přála)
mučednickou smrtí u Maurů. Ale našli ji a přivedli zpět. Ve svých 20 letech
vstoupila do karmelitánského kláštera. Zdálo se jí však, že řehole
v karmelitánském řádu se nebere dostatečně vážně a řeholi později
zreformovala. Celý život ji provázely různé extáze a zjevení. Svatořečena
byla roku 1622 a byla jmenována patronkou Španělska.
Stránka pro děti (a nejen pro ně) │ 11
MIMO SOUTĚŽ:
1. Dělníci v lese porazili a oklestili strom. Pak z celé klády uřízli polovinu
a 1 m. Potom oddělili ze zbytku opět polovinu a 1 m. Stejný postup se
opakoval ještě jednou a nakonec zbyly poslední 2 m. Jak dlouhá byla
původně kláda?
2. Která dvě políčka obsahují stejné symboly?
Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu
[email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu.
Helena Kolomá
Řešení nesoutěžních otázek:
12 │ Duchovní stránka :Sekty
SEKTY (Závěr)
Pohled do historie vzniku nových církví jsme zakončili povídáním o sektách.
Na závěr chci použít několik citací z dokumentů katolické církve k této otázce.
Řada uvedených myšlenek nás může upozornit na problémy, které mohou vznikat
ve farnostech a které mohou být pro někoho důvodem k odchodu do těchto hnutí.
„Naše doba má v sobě cosi fascinujícího a současně i dramatického. Zatímco
na jedné straně se lidé ženou za materiálním úspěchem a zdá se, jako by se stále
víc ponořovali do konzumního materialismu, na druhé straně se projevuje stále víc
úzkostlivé hledání smyslu života a potřeba vnitřního života, touha osvojit si nové
formy koncentrace a modlitby.“ (Redemptoris missio 38, dokument 6)
„Při bližším pohledu konstatujeme, že mnozí stoupenci sekt či nových
náboženských hnutí jsou lidé, kteří hledají a kteří si kladou otázky. Hledají smysl
života, snaží se uspokojit své náboženské tužby, nalézt uznání své vlastní identity,
vyplnit prázdnotu své existence. Dotazují se po smyslu a příčině utrpení a smrti,
touží po jasných, přesných, konkrétních a konečných odpovědích na své otázky“
(mons. P. Rafin).
Některé důvody, které podporují vznik nových hnutí:
hledání příslušnosti (smysl pro
společenství)
Lidé se cítí sami, bez kořenů.
Odsud pramení potřeba někam patřit.
Mezi společenskými faktory, je třeba
zdůraznit krizi rodiny. V důsledku
rozpadu a ochladnutí rodinného života
propadají členové rodin pocitům
prázdnoty a osamění.
kultuře a ve vlastním prostředí. Byli
zraněni rodiči, profesory, církví,
společností. Cítí se vyloučeni. Touží po
náboženské vizi, která by přivedla k
harmonii všechny a všechno, po
obřadech, v kterých by mělo dostatek
místa tělo i duše, které by poskytovaly
prostor
pro
účast,
spontánnost,
tvořivost.
hledání odpovědí
Při prožívání složitých a nejasných
situací logicky hledáme odpovědi a
řešení.
Sekty
zdánlivě
nabízejí
jednoduché a ihned připravené
odpovědi na komplikované otázky a
situace.
hledání celistvosti
Mnohým se zdá, že už se nevyznají
sami v sobě, v ostatních, ve vlastní
potřeba být uznáván, být jedinečný
Lidé mají potřebu vyjít z
anonymity, vybudovat si svou identitu,
slyšet, že jsou tak či onak jedineční,
zvláštní, že nejsou pouhým číslem, či
postavou beze jména uprostřed zástupu.
Velké farnosti ponechávají jen malý
prostor k tomu, přistupovat ke každému
člověku a jeho osobní situaci
individuálně.
Toho
sekty často
využívají a v první řadě vyvíjejí činnost
Duchovní stránka :Sekty │ 13
na citové rovině. Novému příchozímu
se dostává uznání, vřelosti a přátelství.
Cítí svůj význam a důležitost. Je
přesvědčován o tom, že jeho schopnosti
mohou přispět k příchodu Božího
království. Tomuto osobnímu přístupu
se jen těžko odolává.
potřeba duchovního vedení
Můžeme se setkat s nedostatečnou
pomocí ze strany rodičů v rodinách
„hledajících“, nebo s nedostatečným
vedením, trpělivostí a osobním
zaujetím ze strany zodpovědných
církevních činitelů a vychovatelů.
hledání transcendentna
Toto hledání vyjadřuje velmi
hlubokou duchovní
potřebu,
je
motivací inspirující k hledání něčeho
dalšího za viditelným, známým,
materiálním světem, abychom nalezli
odpověď na nejzazší otázky života;
něco, co by mohlo významným
způsobem ovlivnit náš život.
potřeba účastnit se a angažovat
se
Mnozí z těch, kteří „hledají“,
nepociťují pouze potřebu nového
pohledu na současnou a budoucí
společnost, ale chtějí se též podílet na
rozhodnutích, na realizaci.
Téměř všechny odpovědi vyzývají k přehodnocení „systému farních
společenství“ (alespoň pokud jde o mnohé místní situace) a k vytvoření většího
počtu „malých církevních společenství“: společenství, v nichž panuje živá víra,
láska (vřelost, přijetí, pochopení, smíření, bratrství) a naděje; společenství, která se
scházejí k slavení a modlitbě; misionářská společenství obrácená navenek a
přinášející svědectví; otevřená společenství, která podporují lidi s osobitými
problémy: rozvedené, znovu vdané či ženaté, lidi žijící na okraji společnosti.
Odpovědi silně zdůrazňují potřebu evangelizace, katecheze, výchovy a
trvalého formování ve víře – v biblické, teologické, ekumenické oblasti. Církev
nemá být pro lidi pouze znamením naděje, ale má jim též poskytnout důvody k této
naději, má jim pomoci klást si otázky stejně jako na tyto otázky odpovídat. Je
navýsost důležité, aby v tomto procesu ústřední místo zaujímalo Písmo svaté. Dále
je třeba více a lépe využívat hromadné sdělovací prostředky.
Je třeba pomoci lidem, aby si uvědomili, že jsou jedineční a milovaní osobním
Bohem, že mají své vlastní dějiny, které patří pouze jim a které se ubírají od
narození přes smrt ke vzkříšení.
připravila Blanka Ocovská
Použitá literatura:
Sekty a nová náboženská hnutí, Dokumenty katolické církve (1986 – 1994), Zvon
Praha 1997
14 │ Konverze známých osobností
ALEXEJ CARREL (1873 – 1944)
Světoznámý francouzský
lékař, chirurg, fyziolog, nositel
Nobelovy ceny, autor velmi
úspěšné knihy Člověk, tvor
neznámý. Pocházel ze zámožné a
vzdělané rodiny. Po několikaletém
studiu lékařství ztratil víru a
uznával jedině zkušenostně pozorovatelné jevy. Bylo třeba čtyřiceti
let, než tento učenec našel poklad
víry v celé plnosti. Tehdy smutně
poznamenal: „Kolik ztraceného
času, který jsem mohl lépe využít.“
V posmrtně vydané knize
Cesta do Lurd popisuje, jak na něj
hluboce zapůsobila lurdská uzdravení a ukázala mu cestu k Bohu.
R. 1903 přijal přes počáteční nechuť nabídku doprovázet
do Lurd vlak s nemocnými. Těšil se, že bude moci zblízka pozorovat,
kritizovat a vyvracet zázračná uzdravení. Kolegům řekl, že zázraky jsou
nesmysl a pokud se tam někdo uzdravil, tak víceméně sugescí, což prý
dokáží i fakíři. Námitky některých kolegů, že tam byla vyléčena i vrozená
slepota, rakovina apod., kategoricky odmítal, neboť „přírodní zákony
nepřipouštějí žádné výjimky“.
Cestou do Lurd ho opoutala mladá žena, trpící akutním stádiem pokročilé
tuberkulózy, kterou chirurgové odmítli operovat. Její stav byl beznadějný.
Dr. Carrel potvrdil diagnózu a svému příteli sdělil obavu, že mu děvče
zemře pod rukama. „Kdyby se uzdravila, to by byl zázrak,“ řekl a
s úsměvem dodal, že by s v tom případě stal věřícím a šel „za mnicha“.
Umírající dívka byla na nosítkách přinesena před lurdskou jeskyni. Dr.
Carrel ji doprovázel se svým přítelem a v náhlém pohnutí zašeptal: „Jak
bych chtěl věřit jako všichni tito ubožáci! Panno Maria, uzdrav toto děvče,
už si mnoho vytrpělo. Dovol mu ještě užít života a dej, abych i já uvěřil.“
Najednou umírající děvče začalo ožívat před jeho očima. Tvář mu
zčervenala, puls začal pravidelně bít. Překvapený lékař si poznamenal
Konverze známých osobností │ 15
přesný čas: 2 hod., 40 minut. Ve tři hodiny bylo uzdravení skutečností.
„Jsem uzdravená!“ vykřiklo děvče a Carrel si zapisuje do notesu: „Stalo se
něco nemožného, nečekaného, stal se zázrak!…“
Dr. Carrel byl sice šťastný, že se stal svědkem takovéto mimořádné
události, zároveň však byl i velmi znepokojený. Dlouho do noci se
procházel a uvažoval, posléze vešel do baziliky, sedl si vedle starého
sedláka a potichu se modlil: „Přesvatá Panno, pomocnice nešťastných, kteří
Tě pokorně prosí, ochraňuj mě! Věřím v Tebe. Na mé pochyby jsi
odpověděla zjevným zázrakem. Nedokážu ho však pochopit, stále ještě
pochybuji. Ale mým největším přáním je věřit.“ Nevysvětlitelné vyléčení
tedy nezpůsobilo úplné obrácení, nicméně bylo počátkem.
Když dr. Carrel napsal o těchto událostech článek, upadl v nemilost
volnomyšlenkářských profesorů. Nebyl přijat jeho velký a skvělý objev
nového způsobu sešívání krevních cév. Co prý mlaďoch bude poučovat
starší a uznávané kapacity?! Roku 1904 proto odešel do USA, kde byl
okamžitě jmenován vedoucím laboratoře experimentální chirurgie. Za své
objevy obdržel Nobelovu cenu.
Mezi svět. válkami získal
malý ostrůvek u bretonského pobřeží.
Vedl zde náboženské hovory s plk.
Lindbergem, slavným letcem, který
jako první překonal Atlantický oceán.
Plukovník po tragické ztrátě syna
našel zásluhou dr. Carrela cestu
k Bohu.
Alexej Carrel se chtěl v závěru života pokusit stanovit objektivní
vztahy mezi duchovním a hmotným
světem. Tyto plány sděloval svému
příteli v říjnu r. 1943. Zemřel však už
příští rok, ovšem s milostí dokonalého
obrácení. Nábožně a s jednoduchostí
dítěte
přijal
všechny
svátosti.
Posmrtně vyšla řada jeho krásných a
hlubokomyslných knih, jež se staly
autentickým křesťanským svědectvím.
Připravil Petr Střešňák
16 │ Literární stránka
Moudrost a vtip G. K. CHESTERTONA (II.)
Vybral a přeložil Alexander Tomský, Karmelitánské nakladatelství, 2006
• Mylné názory nepřestanou být mylné jen
proto, že jsou dnes v módě.
• Jak snadné je milovat lidstvo a nenávidět
svého souseda!
• Člověk musí být neuvěřitelně chytrý, aby
vydělal velké peníze, a neuvěřitelně prázdný, aby
je vydělat chtěl.
• Láska znamená milovat i to, co milováníhodné
vůbec není, jinak by nebyla ctností.
• Samozřejmým důsledkem lehkomyslných
rozvodů budou lehkomyslná manželství. Jestliže
mohou být lidé nerozumně rozváděni, budou
uzavírat nerozumná manželství.
• Šťastný je muž, který se ožení se svou milovanou, ale šťastnější je ten, jenž
miluje ženu, kterou si vzal.
• Netrpělivý člověk, který stále přerušuje slova druhého, má zřídka dost
trpělivosti volit svá vlastní slova rozumně.
•
Ctnost a pravda jsou spojenci, tak jako polopravda a neřest.
• Ten, kdo hlásá banality, je většinou velmi netolerantní v porovnání
s člověkem, jenž připouští, že pravda je paradox. Muslimům i bolševikům připadá
jejich jednoduchá víra tak samozřejmá a univerzální, že ji chtějí každému vnutit.
Každá jednoduchost vede k tyranii jednoduchého vládce, každá jednoduchá víra
postrádá složitý organismus vlastní sebereflexe.
• Bible nám říká, že máme milovat svého bližního, a dokonce i svého nepřítele.
Mám velké podezření, že je to proto, že jde o jednu a tutéž osobu.
•
Hrozná představa: jak málo politiků skončilo na šibenici.
• Problém není v tom, že bychom neměli dost padouchů, ale v tom, že nemáme
dost lidí, aby by je prokleli.
•
Experty na chudobu nejsou sociologové, nýbrž chudí.
• Pomyslíme-li na Boží dítě v prosinci, měli bychom si uvědomit, co to
znamená. Ježíš nebyl letním sluncem úspěšných, ale ohněm nešťastníků v zimě.
Pst
Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 80ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů
(10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do
28.10.2007. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.