Eurycea bislineata

Eurycea bislineata
Eurycea cirrigera
Eurycea wilderae
Eurycea junaluska
Dvoupruzí a Junaluska mločíci
Popis:
Tito mločíci jsou komplexem blízce příbuzných malých (až 12 cm dlouhých) štíhlých mloků, kteří se
vyskytují ve východní polovině Severní Ameriky. V současné době jsou zde známé tři druhy, ale je
ještě sporné, kolik druhů by mělo být dále uznáno. Do budoucna bude popsán další druh z Karoliny a
je ještě formálně rozpoznaná některými autory Eurycea aquatica jako samostatný druh, ačkoli
většina badatelů se nyní shoduje, že je to jen forma od Eurycea cirrigera. Jak se více dozvídáme o
genetice a vzájemném ovlivňování mezi populacemi, je pravděpodobné, že více druhů bude v
budoucnu oficiálně popsáno.
Velmi vzácný mločík Eurycea junaluska se těší kompletní ochrany všude v jeho areálu výskytu a
není k dispozici legálně v zajetí. Toto je jen na úvod pro informaci, protože se tyto údaje těsně váží
k k tomuto rodu.
Severní mločík, Eurycea bislineata:
Základní barva může být žlutavá, žlutooranžová, nazelenalá, nahnědlá, nebo mědě bronzová. Dvě
tmavě hnědé nebo černé linky vedou po obou stranách těla, začínají za očima a pokračují až na
ocas. Tyto linky jsou přerušeny do skvrn a bodů přibližně v polovině nebo třech čtvrtinách délky. Na
vrchu těla mohou být tmavé skvrny nebo mramorování, které může být nepravidelné a rozmazané
od zadní třetiny. Na bocích je různě tmavé mramorování a 14 -16 žeberních rýh. Pohlavně aktivní
samci se odlišují od samic přítomností zvětšených čelistních svalů, tyto dávají samcům vzhled více
rozšířené hlavy než je u samic a také mají vnitřní žlázu pod bradou. Samci některých populací také
mají výrůstek, ale ten není většinou přítomný.
E. bislineata
Jižní mločík, Eurycea cirrigera:
Tento druh se podobá ve zbarvení severnímu mločíkovi. Má tmavé linky podél stran těla, nicméně,
tyto vedou nepřerušeně téměř na špičku ocasu, celkový počet žeberních rýh je 13-14. Také má často
řadu světlých skvrn podél boků. Pohlavně aktivní samci mají nápadný výrůstek, rozšířené čelistní
svaly a vnitřní žlázu pod bradou. Existují dvě další "morfa" nebo "ekotypy" E. cirrigera vyskytující se
v Alabamě, Georgii, a Tennessee. První je forma která byla už uvedena jako Eurycea aquatica,
hnědý mločík, vyskytuje se v pramenech a potocích od střední Alabamy ke na severozápad Georgie,
s podobnými populacemi se setkáme v několika široce oddělených lokalitách v Tennessee. Tato
forma se vyznačuje více zavalitým a tmavším tělem než typická cirrigera a také má relativně kratší
ocas. Druhá forma je známá jako "Cole springs fenotyp" a nachází se jen na několika málo lokalitách
v severní Alabamě. Je v porovnání s ostatními mločíky velmi robustní. Navíc, další formy existují v
písečných kopcích v regionu v Karolině dočasně známé jako "Sandhills salamander". Je oranžově
červený a postrádá tmavé linky typické pro ostatní mločíky. Hřbet je pokrýt malými mžitkami a
mramorováním a podobá se miniaturnímu jeskynnímu mločíkovi (Eurycea lucifuga).
Eurycea cirrigera ukazující výrustek.
Eurycea cirrigera. Kontrast zevních znaků jedince z Cole springs (nalevo)
a obvyklou formou.
Modrohřbetý mločík, Eurycea wilderae:
Tato forma se podobá jižnímu mločíkovi, pouze má často jasnější zbarvení a zvláštní vzor. Jedinci
mohou být zbarveni v rozsahu od ohromující zlaté barvy k jasné oranžově červené, zvláště samci.
Pohlavně aktivní samci jsou charakterističtí přítomností zvětšené čelistními svaly a vnitřní žlázou.
Většina populací také má nápadný výrůstek, ale někdy ne. Celkový počet žeberních rýh je 13-14.
Rozlišit wilderae od cirrigera je nejlepší podle zeměpisného rozšíření, tyto dva druhy mohou
vypadat identicky.
Eurycea wilderae
Eurycea wilderae
Junaluska mločík, Eurycea junaluska:
Popsaný v 1976, zjev Junaluska mločíka je nejlépe popsat jako mločík se zašpiněným nepopsatelným
vzorem. Hřbet je skvrnitý s tmavým pigmentem a postrádá párové linky typické u ostatních mločíků.
Místo toho má vlnité čáry a skvrny podél boků. Pohlavně aktivní samci mohou se mohou odlišovat od
samic přítomností malého výrůstku, zvětšených čelistních svalů a vnitřní žlázou pod bradou. Celkový
počet žeberních rýh je 14.
Eurycea junaluska
Areál rozšíření a přirozené prostředí:
Tito mloci jsou běžní obyvatelé pramenů, průsaků a malých potoků všude v jejich oblasti rozšíření.
Dospělí mohou být nalezeni pod kameny, poleny, listy a dalšími úlomky ve vodě a kolem ní.
Příležitostně mohou být nalezeni i relativně daleko od tekoucí vody v přiléhající zalesněné krajině.
Jižní mločíci také obývají mokrou zem v lese a povodňové oblasti podél pobřežních rovin. Mločíci
Junaluska obývají podobné přirozená prostředí, ale mohou být nalezeni v relativně větších potocích.
Severní mločíci se vyskytují od New Brunswicku a Quebeku, jižně do Virginie a na západ do Ohia.
Jižní mločíci je nahrazují v západním Illinois a pak jižně k pobřežním rovinám, ale jsou nepřítomní
na poloostrově Florida. Modrohřbetý mločík se nachází jen ve vyšších nadmořských výškách v jižních
Appalačských horách v Tennessee, Virginii, Severní Karolíně a Georgii. Mločík Junaluska je omezen
na povodí řeky na jihozápadě Severní Karolíny a přilehlé oblasti v Tennessee.
Přirozené prostředí E. cirrigera, E. longicauda, Plethodon cinereus, a
Plethodon richmondi v jihozápadním Ohio.
Ubytování:
Všichni mločíci jsou snadno chovatelní. Nejobtížnější aspekt jejich chovu je jejich schopnost vylézt
po skle a protáhnout se nejmenší mezerou ve víku a aparátu filtru. Jestliže vy podezříváte, že
středně velká moucha domácí může uniknout z vašeho tanku, pak pravděpodobně tento mlok také.
Tři nebo čtyři dospělí mohou být ubytováni v 2.5-galonové (30 x 15 x 20 cm) nádrži.
Dospělí jsou v podstatě polovodní, někteří jedinci pak 100% vodní. Proto je požadována část souše.
Ta se může skládat z několika hromad kamenů vynořených z vody, nebo propracovanější rostlinami
osázená část půdy. Jestliže použijeme substrát, je doporučován velmi jemný štěrk nebo písek.
Mločíci ochotně tunelují v hrubším štěrku a je obtížné kontrolovat jejich krmení, zdraví, či dokonce
to, jestli jsou ještě v nádrži
Hloubka vody by měla být přinejmenším 2 cm (1 palec) a ideálně mezi 8 a 20 cm (3 až 8 palců).
Zatímco dospělí mohou být nalezeni v přírodě v mělké ale i v hlubší vodě (až 18 m!), v akváriu však
není praktické dělat extrémy. Voda by měla také být proudící, to je snadné s vnitřním filtrem
(ideální je Duetto DJ50) nebo prudké provzdušňování. Oba druhy, bislineata a cirrigera se zdají
velmi tolerantní k širokému rozmezí teplot a tak rozpětí mezi 15-22°C jim vyhovuje. Tato by měla
být snížena mírně v zimě k podporování řádnému cyklu a podpoření námluv. Prameny a průsaky mají
sklon mít teplotně stálý mikrohabitat, proto drastická snížení zimních teplot není vyžadována. E.
wilderae na druhé straně je spíše citlivý na teplotu přes 20°C a tak všechno úsilí by mělo být k
udržení teploty vody na spodní úroveň.
Eurycea cirrigera
Potrava:
V přírodě se mločíci živí se různými druhy živočichů a pozemních bezobratlých včetně stonožek,
much, pavouků, klíšťat, dešťovek, brouků, nymf pošvatek a larev much.
V zajetí je nejobtížnější problém nahrazení dostatečně malé potravy k spolknutí. Oni ochotně
přijímají drobně nakrájené dešťovky, živé žížalice, roupice, a grindal, právě tak jako loví drobounké
cvrčky, ovocné mušky a chvostoskoky. Oba dospělí a larvy se mohou stát se překvapivě ochočené a
mohou se naučit žebrat o potravu.
Eurycea cirrigera leucistická larva.
Eurycea cirrigera larva.
Rozmnožování:
V přírodě nastává od září do května a podle výskytu je rozmezí a načasování námluv a kladení vajec
značné. Námluvy zahrnují "přimáčknutí ocasem" typické pro mnoho Plethodontidů. Při kontaktu se
samicí samci šťoucháním usuzují její vnímavost. Jestli je připravená, uposlechne samce zatímco on
se pokouší o držení její brady a tlačí ji proti podkladu svým ocasem tak, aby její přední končetiny se
rozkročily přes jeho ocas. Ona ho doprovází až hodinu nebo více jak on vlní ocasem. Posléze samec
položí spermatofor který ona zachytí v kloace a odchází k najít vhodné místo ke kladení vajec.
Vejce jsou často průhledná.
Zajímavý úkaz při námluvách mločíků je použití samčích zubů . Pohlavně aktivní samci vyvinou
ostrý, prodloužený mezičelistní kostěný zub který propíchne jeho ret. On ho používá k rozdrásání
kůže samice a tře feromony ze své vnitřní žlázy přímo do jejího těla. Tyto zuby jsou nahrazené
normálními zuby po skončení období rozmnožování a není to praktický způsob jak rozlišit pohlaví.
Samci také mohou používat tyto zuby k přerušení námluv ostatních samců, tak by se mělo pečlivě
hlídat poměr pohlaví u dospělých jestli je náš cíl jejich rozmnožování.
Samice dávat přednost kladení vajec (přibližně 15 -115 celkem) v těsném seskupení v jedné
vrstvě na spodních stranách kamenů v tekoucí vodě. Jestli nejsou k dispozici kameny, pak
používá kořeny, polena, listy, nebo vodní rostlinstvo. Samice obvykle budou zůstávají u vajec
až do vylíhnutí. Vejce se líhnou po 4 -10 týdnech v závislosti na teplotě z vody a larva se
líhne s vyvinutými všemi čtyřmi končetinami. Proměna nastává po 1-2 letech a mláďata jsou
pohlavně zralé po dalších 1-2 letech. V zajetí je tento čas zkrácen bohatou potravou.
Mločíci se v zajetí snadno rozmnožují bez velkého úsilí na straně chovatele, kromě přijatelné
teploty a hojné potravy. Larva přijímá drobnou živou potravu jako jsou larvy pakomárů,
žížalice, roupice a grindal.
Eurycea wilderae gravidní samice, žloudky vajec jsou viditelné skrz kůži.
Eurycea cirrigera. Zvětšené čelistní svaly samce.
Odkazy:
Bahret, Roland. 1996. Ecology of lake dwelling Eurycea bislineata in the Shawangunk Mountains,
New York. Journal of Herpetology. 30 (3):399-401.
Camp, Carlos D., Jeremy L. Marshall, Keli R. Landau, Richard M. Austin, Jr. and Stephen G. Tilley.
2000. Sympatric occurrence of two species of the two-lined salamander (Eurycea bislineata)
complex. Copeia. 2000 (2):572-578.
Jacobs, Jeremy F. 1987. A preliminary investigation of geographic genetic variation and systematics
of the two-lined salamander, Eurycea bislineata (Green). Herpetologica. 43 (4):423-446.
Kozak, Kenneth H. and Richard R. Montanucci. 2001. Genetic variation across a contact zone
between montane and lowland forms of the Two-lined Salamander (Eurycea bislineata) species
complex: a test of species limits. Copeia. 2001 (1):25-34.
Petranka, James W.; 1998, Salamanders of the United States and Canada, Smithsonian Institute
Press, Washington.
Rose, Francis L. and Francis M. Bush. 1963. A new species of Eurycea (Amphibia: Caudata) from the
southeastern United States. Tulane Studies in Zoology. 10 (2):121-128.
Ryan, Travis J. 1997. Larva of Eurycea junaluska (Amphibia: caudata: Plethodontidae), with
comments on distribution. Copeia. 1997 (1):210-215.
Sever, D. M., H. A. Dundee and C. D. Sullivan. 1976. A new Eurycea (Amphibia: Plethodontidae)
from southwestern North Carolina. Herpetologica. (32):26-29.
Written by N. Nelson, December 2003.
All of this site's content is Copyright © 2000-2004 (Various copyright holders - email for details), all rights reserved.
Cynops ensicauda popei photo in the logo is © 2003 Tim Johnson, all rights reserved.
Use of site content without written agreement is forbidden. This site is covered by US Law and International Treaties.
Webmaster: Jennifer Macke
Editor: Nate Nelson
Site Creator: Heather Björnebo
Graphic Design: John Clare