Literatura III. díl - Informační stránky GVM

Literatura
pro gymnázia
III. díl
Česká a světová literatura po roce 1940
Gymnázium Velké Meziříčí
2016
Náměty na doporučenou četbu a referáty:
I. Světová literatura
1. francouzská próza a poezie
Albert Camus: Cizinec
Boris Vian: Pěna dní
Allan Robbe-Grillet: Žárlivost*
Robert Merle: Smrt je mým řemeslem
Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai
Jacques Prévert: Slunce noci nebo jiná sbírka
2. italská a řecká próza
Alberto Moravia: Horalka nebo Římanka
Umberto Eco: Jméno růže nebo jiný román
Nikos Kazantzakis: Řek Zorbas
3. britská próza
David Lodge: Hostující profesoři nebo Svět je malý
Graham Green: Monsignore Quijote nebo jiné dílo
John Fowles: Francouzova milenka
Salman Rushdie: román dle domluvy
James Clavell: Král Krysa
William Gerald Golding: Pán much
George Orwell: Zvířecí farma nebo 1984
Ian McEwan: Pokání nebo jiný román
Simon Mawer: Mendelův trpaslík, Skleněný pokoj nebo jiná kniha
Sarah Watersová: kniha dle domluvy
4. německá próza
Heinrich Böll: Klaunovy názory nebo jiný román
Günter Grass: Plechový bubínek nebo jiný román
Johannes Mario Simmel: Láska je jen slovo
5. latinskoamerická próza
Gabriel Garcia Márquez: Sto roků samoty nebo jiná kniha
Paolo Coelho: Alchymista nebo jiná kniha
Mario Vargas Llosa: Zelený dům
6. ruská sovětská próza
Michail Šolochov: Osud člověka
Boris Pasternak: Doktor Živago
Čingiz Ajtmatov: Popraviště nebo Stanice Bouřná
Alexandr Isajevič Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče
Venedikt Verofejev: Moskva-Petuški zpáteční
Bulat Okudžava: písně
Vladimir Vysockij: písně
7. americká próza a poezie
Norman Mailer: Nazí a mrtví*
Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho
William Styron: Sofiina volba
Ken Kesey: Vyhoďme ho z kola ven
William Saroyan: Lidská komedie nebo Tracyho tygr
Joseph Heller: Hlava XXII
Allen Ginsberg: Kvílení
Lawrence Ferlinghetti: Lunapark v hlavě*
Charles Bukowski: Všechny řitě světa i ta má* nebo jiná kniha
Jack Kerouac: Na cestě nebo jiná kniha
John Irving: Svět podle Garpa nebo Modlitba za Owena Meanyho
Jerome David Salinger: Kdo chytá v žitě
Vladimír Nabokov: Lolita
Kurt Vonnegut: Groteska
Alice Monroová: Příliš mnoho štěstí
Cormac McCarthy: Cesta nebo jiná kniha
Michael Cunningham: Hodiny
Woody Allen: Povídky
8. ostatní
Markus Zusak: Zlodějka knih (Australan)
Pascal Mercier: Noční vlak do Lisabonu (Švýcar)
Haruki Murakami: Kafka na pobřeží, Norské dřevo nebo jiná kniha (Japonec)
Orhan Pamuk: Její jméno je Červená (Turek)
Olga Tokarczuková: Pravěk a jiné časy (Polka)
Khaled Hosseini: A hory odpověděly nebo jiná kniha (Afghánec naturalizovaný v USA)
9. světové drama
Samuel Beckett: Čekání na Godota
Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka
Jean Anouilh: Skřivánek* nebo Beckett aneb Čest boží*
Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy*
István Örkény: Kočičí hra*
Peter Weiss: 1 hra*
John Osborne: 1 hra*
Harold Pinter: 1 hra*
Edward Albee: Kdo se bojí Viginie Woolfové?
Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího
II. Česká literatura
a) poezie
Jiří Orten: Ohnice
Jiří Kolář: 1 básnická sbírka*
František Hrubín: Romance pro křídlovku
Josef Kainar: Nové mýty, Moje blues
Jaroslav Seifert: na výběr Píseň o Viktorce, Deštník z Piccadily, Koncert na ostrově, Odlévání zvonů,
Halleyova kometa
Ivan Blatný: Melancholické procházky*
Karel Šiktanc: Český orloj
Miroslav Holub: 1 básnická sbírka
Jiří Suchý: Klokočí nebo jiný soubor textů
Oldřich Mikulášek: Ortely a milosti nebo jiná sbírka
Jan Skácel: Smuténka nebo jiná sbírka
Václav Hrabě: Blues
Kníška Karla Kryla
Ivan Wernisch: Doupě latinářů
Egon Bondy: 1 básnická sbírka*
Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně
J. H. Krchovský: 1 básnická sbírka
Petr Král: 1 básnická sbírka
Petr Hruška: 1 básnická sbírka
b) próza
Jan Drda: Němá barikáda
Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce (necenzurované vydání)
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
Jiří Šotola: Kuře na rožni
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock
Spalovač mrtvol
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky
Slavnosti sněženek
Postřižiny
Obsluhoval jsem anglického krále
Příliš hlučná samota
Ladislav Mňačko: Smrt si říká Engelchen nebo Jak chutná moc
Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
Karel Pecka: Malostranské humoresky*
Eva Kantůrková: Přítelkyně z domu smutku*
Pavel Kohout: Hodina tance a lásky nebo jiná kniha
Milan Kundera: Směšné lásky, Žert nebo Nesmrtelnost
Ludvík Vaculík: Morčata nebo jiná kniha
Michal Viewegh: Báječná léta pod psa
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Ota Pavel: Zlatí úhoři
Vladimír Körner: 1 dílo
Ladislav Grosman: Obchod na korze
Josef Škvorecký: Zbabělci
Legenda Emöke
Prima sezóna
Ivan Vyskočil: Malé hry
Jan Procházka: Kočár do Vídně*
Lenka Procházková: Slunce v úplňku nebo jiná kniha
Radek John: Memento
Viktor Fischl: Dvorní šašci
Jáchym Topol: Sestra
Ivan Klíma: Milenci na jednu noc nebo jiná kniha
Jiří Kratochvil: Má lásko, postmoderno nebo Truchlivý bůh
Patrik Ouředník: Europeana
Miloš Urban: Hastrman, Poslední tečka za Rukopisy nebo Mrtvý holky a jiné povídky
Tereza Boučková: Indiánský běh
Květa Legátová: Želary
Petra Hůlová: Paměť mojí babičce nebo jiná kniha
Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Petra Soukupová: Zmizet
Irena Dousková: Medvědí tanec, Hrdý Budžes nebo jiná kniha
Hana Androniková: Zvuk slunečních hodin nebo jiná kniha
Alexandra Berková: Knížka s červeným obalem
Jan Balabán: povídky
Michal Ajvaz: Prázdné ulice nebo jiná kniha
Jaroslav Rudiš: Potichu nebo jiná kniha
Emil Hakl: Hovězí kostky nebo jiná kniha
Jiří Hájíček: Rybí krev nebo jiná kniha
Martin Ryšavý
Petr Šabach
Iva Pekárková*
Josef Formánek
Daniela Hodrová*
Petra Braunová
Iva Hercíková*
Jan Jandourek*
Karel Milota*
Přemysl Rut*
Sylvie Richterová*
Igor Chaun*
Jiří Stránský*
Daniela Fischerová
Rudolf Křesťan
Ivanka Devátá
Jindřiška Smetanová
Václav Cílek
Stanislav Komárek
Cyril Höschl
c) drama
Jan Drda: Hrátky s čertem
František Hrubín: Srpnová neděle
Josef Topol: Konec masopustu nebo Kočka na kolejích
Josef Kainar: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou*
Milan Kundera: Jakub a jeho pán
Semafor: Jonáš a tingl-tangl, Kytice
1 hra Divadla Járy Cimrmana
Divadlo (Husa) na provázku: Balada pro banditu
Oldřich Daněk: 1 hra
Jiří Šotola: Cesta Karla IV. do Francie a zpět
Daniela Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem*
Václav Havel: Pokoušení nebo Zahradní slavnost
Kritéria výběru děl:
1. světová próza a poezie po r. 1945
2. česká poezie po r. 1945
3. Milan Kundera
4. Bohumil Hrabal
5. Josef Škvorecký
6. česká próza po r. 1945 - 1989 (kromě výše uvedených autorů)
7. česká próza 1990 - 2016
8. světová drama po r. 1945
9. české drama po r. 1945
2 tituly od různých spisovatelů
1 básnická sbírka nebo skladba
1 dílo
1 dílo
1 dílo
1 dílo
1 dílo
1 dílo
1 dílo
Obecně
1945 konec války,
osvobození,
vznik dvou
supervelmocí
USA x SSSR
1946 (různé politické
systémy),
studená válka
Všeobecná
deklarace
lidských práv
1948
1950
1960 „rovnováha
strachu“ závody ve
zbrojení
Svět v 2. polovině 20. století
Svět „západní“
Svět „ východní“, vč. Česka
porážka fašistických zemí v Evropě, v letech 1944 - 48 příklon k socialismu
r. 1945 postupimská konference –
v zemích pod vlivem SSSR („sovětský
postup vůči Německu, porážka
blok“)
Japonska
ČSR – Benešovy dekrety, odsun Němců,
r. 1945 vznik OSN
lidové soudy, orientace na SSSR, vliv KSČ
1945-6 norimberský mezinárodní
1946-49 občanská válka v Číně
vojenský tribunál
(komunisté s Mao Ce-tungem x
politika „zadržování komunismu“,
Kuomintang s Čankajškem), tzv. Velký
r. 1947 Trumanova doktrína,
skok vpřed => krize, hladomor, atomové
Marshallův plán, integrace Západu
zbraně, r. 1950 obsazení Tibetu
(hospodářská, politická, vojenská)
r. 1947 rozpad britského impéria
r. 1947 odmítnutí Marshallova plánu
a koloniálního systému ve světě
r. 1948-9 tzv. berlínská krize
r. 1948 převrat
r.1948 arabsko-izraelský konflikt,
r. 1948 jugoslávská roztržka Stalin x Tito
vznik Státu Izrael
r. 1949 vznik NDR, x Berlín
r. 1949 vznik SRN
r. 1949 vznik RVHP
r. 1949 vznik NATO
kolektivizace zemědělství, centrální
Francie - existencionalismus
plánování, pohrdání inteligencí,
Itálie – neorealismus
vzděláním, nejdůležitější - dělník, vliv
stalinismu => život (i kulturní)
r. 1950-53 korejská válka (KLDR x
podřizován socialistické ideologii =>
Jižní Korea)
politické procesy, pronásledování,
postupující integrace (ekonomika,
perzekuce, emigrace inteligence na
soudnictví, vojenství)
západ, v umění tzv. socialistický
dekolonizace - vstup třetího světa
realismus x neoficiální literatuře
do dějin (Indie – M. Ghándí, J.
Nehrú; Indočína – Vietnam – Ho Či
r. 1953 smrt Stalina, Gottwalda
Min, Alžírsko,…), r.1955 konference kritika stalinismu v SSSR, Chruščov =>
v indonéském Bandungu
postupné uvolňování politických poměrů
50. léta: dokončení 2. průmyslové
(1953 - 64)
revoluce
r. 1957 vznik EHS
r. 1955 vznik Varšavské smlouvy
vzestup Japonska jako technologické (x NATO)
mocnosti
r. 1956 „maďarské události“
absurdní literatura
r. 1956 v ČSR II. sjezd spisovatelů
USA - beat generation, odpor
(přelom v kultuře a politice u nás)
x tradiční konzumní společnosti,
destalinizace
uvolňování mravů, Elvis Presley
Británie - „rozhněvaní mladí muži“
imaginativní próza (magický
realismus)
J. F. Kennedy (1961-3) - vesmírný
program, závody v dobývání
vesmíru, koncepce utlačování
komunismu, válka ve Vietnamu,
řešení tzv. karibské krize, dialog se
SSSR, r. 1963 setkání s Chruščovem
černošská otázka (M. L. King)
r. 1960 vznik ČSSR
politické rehabilitace, postupné otevírání
se vlivům ze západu
r. 1961 Gagarin ve vesmíru
tzv. kulturní revoluce v Číně
r. 1964 v SSSR u moci Brežněv (do
r. 1984) - „neostalinismus“ x u nás
„hospodářský zázrak“ SRN
3. průmyslová revoluce (počítačová
a manažerská)
hippie, Beatles, Rolling Stones
underground, happening
postmodernismus
r. 1969 Američané na Měsíci
1970 rozvoj vztahů
USA + SSSR +
Čína,
omezování
zbraní
a nebezpečí
jaderné války,
napětí ve
světové politice
1980
uvolňování politické a kulturní
atmosféry, idea „socialismu s lidskou
tváří“ (Dubček, „Pražské jaro“ - pokus
o obrodnou reformu - leden až srpen
1968) => r. 1968 vpád vojsk Varšavské
smlouvy
r. 1969 zahájení represí
u nás obd. tzv. normalizace, cenzura,
nová vlna emigrací, vliv brežněvovské
politiky, kultura se dělí na oficiální
a neoficiální a ta dále na exilovou
a samizdatovou
r. 1973-5 Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě (Helsinky)
r. 1979 SSSR expanduje do
Afghánistánu
Charta 77
Reagan - znovu zbrojení, projekt tzv. „prohnívání“ socialismu v totalitních
hvězdných válek, boj x komunismu, státech, r. 1980 v Polsku odborové hnutí
setkání s Gorbačovem
Solidarita => v zemi výjimečný stav
1985 pozvolné změny
od pol. 80. let v SSSR Gorbačovova
v politice na
„perestrojka“ = reforma a „glasnost“ =
západě
informovanost => uvolnění politických
i východě
poměrů vedoucí až k chaosu
detabuizace některých témat,
uvolňování cenzury
r. 1986 havárie v černobylské jaderné
elektrárně
1989
r. 1989 velké změny, pád berlínské zdi,
rozpad socialistického bloku, v ČSR
„sametová revoluce“, rozpad SSSR, Čína
- masakr protestujících studentů na
náměstí Nebeského klidu v Pekingu
1990 válka v Jugoslávii USA - G. Bush - úspěšná zahraniční
a její rozpad
politika
(1991 - 1995)
r. 1991 sjednocení Německa
B. Clinton - hromadění problémů ve
světě i v domácí politice
r. 1992 maastrichtská smlouva
o vzniku EU (12 států)
2000
narůstání
terorismu,
střety mezi západní
(křesťanskou)
kulturou
a orientální
(islámskou)
G. Bush ml.
2001 teroristický útok na WTC
svržení vládnoucích režimů
v Afghánistánu a Iráku, ale mír
a stabilitu to oblastem nepřineslo
r. 1990 u nás demokratické volby,
V. Havel prezidentem
r. 1993 rozpad ČSFR na ČR a SR
postupné změny v politice, kultuře,
technice, veřejném životě
2005
2007
2009
kulturou,válka
v Afghánistánu,
válka v Iráku,
obrovský
vědeckotechnický
pokrok, migrace,
rozvoj Číny,
izraelskopalestinský konflikt,
zbrojení, globální
problémy,
konflikt v Sýrii
2014
2015
2016
r. 2004 rozšíření EU na 25 členů
r. 2004 připojení ČR k EU
prezidentem USA Barrack Obama,
české předsednictví EU, světová
hospodářská krize
překonání hospodářské krize
organizace Islámský stát, nárůst
muslimského fundamentalismu,
problém uprchlictví v souvislosti
s válečnými konflikty
a ekonomickými potížemi
„brexit“ – odchod VB z EU
Pro hlubší poučení o československých a českých dějinách viz http://ksv.upol.cz Podpůrné studijní materiály
Globální problémy lidstva
1. populační exploze (více než polovina lidstva žije v chudobě)
2. ekologické problémy (vyčerpávání přírodních zdrojů, znečišťování přírody, kácení deštných
pralesů, ztenčování ozonové vrstvy, skleníkový efekt, hromadění odpadů, ohrožení jadernou
katastrofou)
3. epidemické a civilizační choroby
4. problémy s energetickými a vodními zdroji
5. fenomén násilí
6. války a vlny emigrantů
SVĚTOVÁ LITERATURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
-
-
mnohotvárnost, pestrost => míšení žánrů, uměleckých postupů, …
reakce na 2. světovou válku - projevuje se v kultuře dodnes
- byl podstatný rozdíl mezi prvními literárními reakcemi na válku u východních a západních
spisovatelů
- na východě panoval patos, politická uvědomělost a líčení vrcholných scén na bojišti, vojenských
špiček, osudy mas, hrdinové vidění černobíle
- na západě působivé střízlivé a nepatetické líčení válečných scén, tzv. pohled zdola => ukázány
osudy jednotlivce, plastičtější psychologie postav, větší drastičnost, naturalismus, ale
i dojemnost
- na západě též vznikají satirické a humoristické romány, které mířily nejen k nepříteli, ale i do
vlastních řad
- tento rozdíl se časem smazával a dnes je obecně rozšířenější civilní pohled na válku
krize v mezilidských vztazích, vědomí ztráty komunikace => pocity ohrožení, úzkosti a odcizení
(existenciální linie)
snaha určitých skupin lidí distancovat se od „těch nahoře“ => revolta, nerespektování konvencí, hledání
jistot jinde než v moderní civilizaci (např. beatnici)
x racionálnímu přístupu ke světu, krize vědy a techniky, různé, i iracionální stránky lidského bytí
formální experimenty
objevují se staré mýty, legendy, mystické příběhy z minulosti
katastrofické vize
téma násilí
rozmach literatury řemeslně zvládnuté, ale bez větších ambicí po stránce umělecké, myšlenkové apod.
1. Francouzská próza 1. a 2. pol. 20. stol.
Existencionalismus
- —> v 30. letech, udržuje se ve 40. letech (u nás 40. - 60. léta)
- kořeny ve filosofickém směru formujícím se po 1. světové válce v Německu, vliv války na myšlení
člověka
- rysy:
1. uznávána jen existence jedince
2. problematika bytí člověka v soudobém světě, do něhož je člověk vržen, jeho osamocenosti, ztráta
Boha, život = starost
3. svobodu si člověk uvědomuje v mezních životních situacích, cítí se odsouzen ke svobodě, musí
přijímat různé volby, být zodpovědný za sebe i za druhé, musí revoltovat, jednat navzdory absurditě
lidského údělu, bojovat, i když zápas je to tragický
4. jedinou jistotou je smrt, x sebevraždě
5. úzkost, strach, smrt
6. autoři zaměření levicově
Jean Paul Sartre (1903 - 1980)
- dramatik, prozaik, esejista, filosof a publicista
- autor četných filosofických děl a esejů
- zaměřuje se na pocity znechucení, nevolnosti (hnusu) z absurdní lidské existence, na otázky volby,
svobody, odpovědnosti, angažovanosti, sporu morálky a politické praxe
- sblížil se s marxismem
Nevolnost/Hnus (1938) - román-esej
- forma deníku, jejž si vede historik Roquentin při sbírání materiálu k rozsáhlé práci o markýzi de
Rollebon
-
detailní pozorování míst, chování a názorů lidí i sebe sama
Roquentin hodnotí lidský život jako pouhou náhodu, nenachází ve věcech smysl, prožívá pocit
odcizení, vše vede ke zhnusení: z vlastního těla, z existence věcí, z lidí, z historie
Zeď (1939) - soubor pěti novel
- autor nedokončené románové tetralogie odehrávající se v letech 1938 - 1940, jejím základním
tématem je problematika lidské svobody, zprvu pasivní profesor filosofie koná činy ze zoufalství
a z pomsty, kaleidoskop fragmentárních situací, forma filmové montáže
- autor proslulých divadelních her - viz níže
Albert Camus (1913 - 1960)
- prozaik, dramatik, publicista, filosof
- ve svém díle zdůrazňuje problematiku odcizenosti, absurdity a revolty
Cizinec (1942) - román
- text má dvě části, v první hrdina Mersault vypráví v 1. osobě věcně zaznamenaný příběh: pochová
svou matku, pomiluje se se svou bývalou kolegyní, seznámí se s podivným kumpánem a zastřelí na
pláži Araba
- závěrečné stránky jsou vyprávěny ve velmi sugestivních obrazech
- ve druhé části podobně strohým způsobem popisuje Mersault své uvěznění, výslechy, soud
a odsouzení k trestu smrti
- symbolický titul
Mýtus o Sisyfovi (1942) - filosofický spis
- neobvyklý pohled na mytologického Sisyfa, který poznává svou bezmocnost a to ho osvobozuje, je
šťastným člověkem, jenž vždy najde sílu k novému pokusu valit kámen na horu
Mor (1947) - alegorický román
- dílo umožňuje rozmanitý výklad, z filosofického hlediska může mor představovat universální zlo, ale také zlo individuální
- jde o jakousi kroniku, kterou píše jeden z protagonistů textu a zároveň vypravěč, který se snaží o objektivitu
- stroze a věcně zaznamenává situaci ve městě napadeném morem
- kronikář sám s morem bojuje, ale uvědomuje si, že tento boj není hrdinstvím, ale poctivostí
- chování lidí v extrémní situaci maximálního ohrožení a bezprostřední blízkosti smrti
Polemika s existencionalismem
existencialismus nebyl jen vážným intelektuálně náročným myšlenkovým a literárním hnutím, ale měl i svou polohu
bohémskou, groteskně a absurdně hravou, ironickou, parodickou, mystifikační
Boris Vian (1920 - 1959)
- popírač existencionalismu, hudebník, šansoniér, herec, dramatik, výtvarník, spisovatel, překladatel
především z americké literatury
- mystifikátor a nonkonformní kritik všeho oficiálního a konvenčního
- varianta pozdějších „rozhněvaných mužů a beatniků“
- obměňoval, parodoval a kombinoval různé populární literární žánry, intertextualita
- přistupoval k problematice lidského bytí jako existencionalisté, ale z opačného konce, svobodu člověka
vidí ve svobodném rozletu ducha a fantazie, v neomezené kreativitě, ne v angažovaných činech,
parodický, groteskně ironizující existencionalista, s absurditou bojuje smíchem
Pěna dní (1947) - parodie na Sartra a jeho družku
- Jean Sol Partre
- příběh dvou mileneckých dvojic
- Alise + Chick - Chick - fanatický obdivovatel Partra, tento fanatismus rozvrátí vztah mladých lidí,
Alise ničí, cokoli je s Partrovým jménem spjato, oba milenci končí tragicky, k nicotě vede jak
vyznavačství existencialismu, tak i jeho popírání
- Chloe + Colin - žijí v přepychu a luxusu, ale Chloe těžce onemocní a pomalu umírá, léčba Chloe
přivede Colina na mizinu, takže mu nezbude ani na důstojný pohřeb jeho milované ženy
- parodické aluze na jiné existencialistické texty
- populární literatura v 60. a 70. letech a v letech 90.
Básníci, písničkáři, šansoniéři
protest, básně všedního dne, smyslové vnímání, lyrická bezprostřednost, okouzlení městem i přírodou
Jacques Prévert (1900 - 1977) - každodenní prožitky obyčejných lidí, příběhy nebo vyčíslovaní řady
filmařské vidění
paradox, groteskní absurdita, ironie, humor
slovní hříčky, asonance, rýmy, hravá aliterace
jeden z nejoblíbenějších básníků 2. pol. 20. stol.
Georges Brassens (1921 - 1981) - neobvyklá témata, vulgarismy
Jacques Brel (1929 - 1978) - šansoniér, něco mezi zpěvem a recitací
Gilbert Bécaud (1927 – 2001)
Edith Piaf (1915 – 1963)
Nový román
- nový literární směr, který se rozvinul v 50. letech ve Francii
- posílil literárnost literatury, svébytnost literárního textu, odpoutání od mimoliterární skutečnosti,
intelektuální náročnost čtenářů
-
předznamenán pracemi Nathalie Sarrautové (1902 - 1997) - např. kniha krátkých próz Tropismy (1939), Zlaté plody (1963) román
programově popírá všechny postupy spojované s tradičním románem
neexistuje tu příběh, postavy se vynořují jen jako partneři v diskusi o knize nazvané Zlaté plody
do tohoto rozhovoru se však prolíná i vnitřní monolog mluvčího, který je současně nahlížen zvenku a detailně
pozorován ostatními partnery
kompozičně jde o rekonstrukci různých rozhovorů, v nichž se projevuje různé mínění literární smetánky o jedné
knize v celém spektru možných hodnocení
-
autoři psali nejen beletrii, ale i teoretické eseje
vyhraněný literární směr, jehož poetika ovlivnila autory na celém světě (u nás T. Linhartovou,
D. Hodrovou a S. Richterovou)
charakteristické rysy:
1. proti ději a postavě
2. popis jevů a věcí bez příčinné či časové chronologie
3. tatáž situace je nahlížena z různých úhlů prostřednictvím zúčastněných postav, různé varianty
jednoho jevu, vizuálnost textu
4. jazyk není schopen postihnout cokoliv v celku, jen zlomky
5. postavy nezřetelné, tápající, bez psychické motivace
6. experimentování s jazykem
-
Alain Robbe-Grillet (1922 - 2008)
Za nový román (1961) - reakce na výtky proti novému románu
- vyloučil z tvorby psychologii
- odmítá vyprávění příběhu, hlavním posláním literatury je zachytit situaci člověka a světa, musí se
omezit na čistý popis, který je subjektivní, protože je dán osobním úhlem pohledu
- zrušil vztah mezi obsahem a formou díla
- člověk je dán na roveň zvířeti, rostlině, věci
- vyloučil ze svého slovníku metafory, adjektiva, přirovnání
Žárlivost (1957) - v originále La jalousie = žaluzie i žárlivost
- žaluzie mají v textu románu podstatnou funkci, vytvářejí prostor vidění, určují úhel pohledu, omezují
možnosti pro vyhodnocení chování postav, v nichž hrdinka má „kafkovské“ jméno A…
- pozorovatel není explicitně přítomen, vše jakoby snímáno okem kamery, fotobuňkou vypravěčova
oka skrz žaluzie
- text vyniká brilantními a zajímavými popisy běžných činností (stolování, česání vlasů apod.)
Další francouzští autoři: Marguerite Durasová, Michel Butor, Pierre Boulle, Robert Merle, Marcel Pagnol
2. Italská a řecká próza
Neorealismus - existencionalismus
- umělecký směr, který se vyvinul v Itálii ve 40. a 50. letech, projevující se v literatuře, filmu a malířství
- důraz na dokumentárnost a kritičnost zobrazování, bez předsudků a konvencí
- realistický proud, pravdivé vylíčení poválečné Itálie
- zachycuje každodenní život prostých lidí, kritika měšťácké italské společnosti fašistického období,
sociální a mravní problémy
- důraz ne na téma, ale na způsob umělecké výpovědi, věcnost, nepřikrášlenost, syrovost
- žánr deník, memoáry apod.
Alberto Moravia (1907 - 1990)
- prozaik, dramatik a esejista
- ovlivněn neorealismem a existencionalismem
- řada jeho románu zfilmována, některá díla dokonce několikrát
Římanka (1947) - román
- hlavní hrdinkou žena, která se prodává, aby uživila sebe i matku, ale i proto, že je tomu biologicky
předurčena, je pro muže přitažlivá
- touží stát se šťastnou manželkou a matkou, ale realita jí přináší jen zklamání a bolest, i víra v dobrou
budoucnost jejího dítěte, které má s vrahem, nás nechává na pochybách
- hlavní hrdinka je i vypravěčkou, události nahlížíme jejíma očima a jejím výkladem věcí
- všechny postavy románu jsou lidé nešťastní, frustrovaní, plní starostí a úzkostí, někteří jsou smíření
se svým osudem, jiní se i třeba pomocí násilí pokoušejí z této determinovanosti vymanit
- existencionalistické prvky
Horalka (1957) - proslulý román
- mozaika příběhů sjednocená vzpomínkovým vyprávěním hrdinky Cesiry
- děj se odehrává v posledních měsících války, v době, kdy byla Itálie nejprve obsazena německým
vojskem a posléze obsazována spojeneckými armádami
- maročtí vojáci znásilní Rosettu, dceru Cesiry, a Cesira je zbavena posledních iluzí o lidech a morálce
- válka vše změnila: staré zákony neplatí, lidé znecitlivěli, vše se proměnilo v kšeftování, život ztratil
smysl
- Césira a Rosetta však zůstávají lidskými bytostmi díky bolesti, kterou si uvědomují
Já a on (1971) - rysy postmoderního textu
Významní filmoví režiséři pěstující neorealismus a existencialismus: Roberto Rosselini, Pier Paolo Pasolini,
Frederico Fellini, Vittorio da Sica, Luchino Visconti
Nikos Kazantzakis (1883 - 1957)
- zpracovával náboženské, biblické a antické motivy
Život a skutky Alexise Zorbase/Řek Zorbas (1946) - román založený na autobiografickém základě
- osudům existenciálních hrdinů se blíží stejnojmenný hrdina tohoto románu, neboť jeho vitalismus,
životní elán, energie, jeho sympatické, svobodné bláznovství, s nímž se pouští do různých projektů,
končívá ztroskotáním (podobně jako Sisyfos)
- úvahy o nejzákladnějších věcech lidského života, zejména o smrti, lásce, Bohu, svobodě, smyslu
života
- román je koncipován jako konfrontace názorů a činů dvou značně odlišných postav, 65letého
Alexise Zorbase zvaného Pohroma a mladého autora, který text píše, podniká, diskutuje se
Zorbasem, komentuje jeho činy, názory, vyprávění
- vitalismus a existencionalismus v praxi, život je sisyfovský zápas člověka s osudovou předurčeností
- láska Zorbova i láska spisovatele k mladé vdově dopadne tragicky
- proslulá filmová adaptace z roku 1964
Kristus znovu ukřižovaný (1950) – B. Martinů: Řecké pašije
Postmodernismus – —> v architektuře jako reakce na modernismus (hlavně funkcionalismus, kdy účelnost
a účelovost vytěsňovala skutečnost, že stavba slouží člověku)
—> v 60. letech v USA
filosofie: J. Derrida (rekonstrukce), J.-F. Lyotard (polemika s racionalistickým poznáváním světa)
literární postmodernismus:
1. x modernismu a avantgardním tendencím
2. dvojúrovňovost estetického vnímání díla (kniha by měla promlouvat jak k povrchnímu čtenáři,
tak mít hloubku pro čtenáře náročného), dílo by mělo mít schopnost zachytit pestrost a relativitu
lidského života, klást otázky, nutit k zamyšlení, konfrontovat, zaujmout svou kompozicí
3. spojování různých stylových prvků a žánrových postupů, a to i pokleslých, do jednoho díla (např.
odborný styl, detektivku, publicistický styl, historický román, filosofický traktát, esej, pornografii,
…)
4. sklon k mystifikaci
5. možnost velkého množství různých interpretací
Moderní literatura
uzavřenost, celistvost díla, dílo i vývoj literatury
má nějaký smysl, interpretace směřuje
k rozpoznání tohoto smyslu
motivy, prvky, části díla je možno třídit a
hierarchizovat, odlišit prvky hlavní, podstatné,
centrální a nepodstatné, vedlejší, periferní
žánry jsou poměrně vyhraněné
zdůrazňuje se novost, modernost, originalita
děl
v popředí je současnost a budoucnost,
odmítána je minulost
vytvářejí se velké projekty, vyprávějí se velké
příběhy
Postmoderní literatura
dílo je otevřené, jeho struktura a smysl se
ustavičně proměňuje, dílo nemá žádný vyšší
smysl, vše je jen literární, umělecká a
interpretační hra
jednotlivé jevy nelze hierarchizovat, neexistuje
střed a periferie, vše se prolíná a neustále
proměňuje
díla jsou žánrově a stylově nejednoznačná,
smíšená
intertextovost = návaznost na texty jiné, stopy již
známých textů v textech nových, odkazy, citace
přímé i skryté
často se navazuje na minulost (třeba ironicky,
parodicky)
panuje absolutní nedůvěra ve velké, ucelené,
logicky uspořádané příběhy, příběhy jsou
fragmentární, zlomkovité
Umberto Eco (1932)
- jeho pozdnímu uměleckému debutu předcházelo rozsáhlé teoretické dílo
- vztahy mezi autorem a konzumentem uměleckého díla zkoumal ve studii Otevřené dílo (1962)
Jméno růže (1980) - typický příklad postmoderního románu
- centrálním tématem románu je knihovna opatství pojatá jako labyrint, obraz světa, symbolické
vzdělanosti, ale i jako místo ohraničenosti lidského poznání a zároveň místo zápasu o svobodu
poznání
- text tohoto zvláštního románu se místy jeví jako kronikářský zápis, jindy jako učený traktát, smolná
kniha, apokalyptická vize, koláž, montáž citátů z jiných děl atd.
- děj románu se odehrává ve 14. století v období teologických sporů a náboženských zápasů
- stařičký benediktinský mnich Adso sepisuje události, jichž se stal jako osmnáctiletý novic svědkem
v nejmenovaném hornoitalském benediktinském opatství
- spolu se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, narazí při řešení teologických
sporů na sérii vražd, které postupně objasní
-
odhalování pravdy probíhá velmi pomalu a složitě
Adso po boku svého učitele postupně proniká do tajů nejrůznějších věd a pokouší se vyznat
v mnohých záhadách, které se jim stavějí do cesty
- klíčem k řešení se stane kniha - neznámý druhý díl Aristotelovy Poetiky, považovaný knihovníkem za
nebezpečnou výzvu k pravdivému poznání
- požárem a zánikem knihovny a posléze celého opatství příběh hledání pravdy končí
- složitá cesta za poznáním, plná zákrutů a nikdy nekončící, je sama o sobě přínosem, i když nepřináší
hmatatelné výsledky, ale vede k pochybnostem a k prozření
- dobrodružný příběh, detektivní zápletka
- mystifikace, složitá symbolika
- dvojí rovina románu
- erotika
- problematika středověku
- promyšlená kompozice, fragmentizace
- teorie „otevřeného díla“ v praxi
Foucaultovo kyvadlo (1988)
Baudolino (u nás 2001)
Ostrov včerejšího dne (u nás 2001)
Tajemný plamen královny Loany (u nás 2005)
Pražský hřbitov
3.
-
Britská próza 2. poloviny 20. století
různorodá, autoři angličtí, skotští, irští, indičtí, australští
rozhněvaní mladí muži, univerzitní román, sociální témata - dělnický román
podstatný vztah realita versus fikce
napětí mezi tradicí a inovací, uměleckým experimentem
Rozhněvaní mladí muži
- od 50. let v Anglii, nevytvořili žádnou lit. skupinu a jasně formulovaným programem
- směřují proti anglickému pořádku, konvencím, společenské hierarchii => ostrá sociální kritika
- mnohem mírnější než beatnici, tradicionalismus, návaznost na realistický, humoristický, satirický,
psychologický, sociální román
- typickým motivem: mladý hrdina, čerstvý absolvent university, má nechuť nastoupit úspěšnou kariéru
v anglické společnosti, vystupuje proti pohodlnosti, pokrytectví a falešné morálce, avšak díky
výhodnému sňatku se společností nakonec splyne
- využití hovorového jazyka, štiplavý humor, otevřenost
John Braine (1922 - 1986)
typický představitel skupiny
Místo nahoře (1956) - románová prvotina, připomíná poněkud Stendhalův román Červený a černý
hlavní hrdina Joe Lampton, pocházející z nízkých společenských vrstev, využije sexu jako „výtahu“ do britské smetánky,
zcyničtí, podlehle kariérismu, potlačuje etiku
rozčarování z duchovní prázdnoty sociálně vysokých vrstev
kritika sociální nerovnosti, kastovnictví anglické společnosti
Život nahoře (1962) - pokračování románu
Univerzitní román
- souvisí s mohutným rozvojem univerzit a univerzitního vzdělávání na Západě
- podstatou žánru trapné až skandální situace, konflikty hlavního hrdiny (učitele) s vedením ústavů
a kateder, s kolegy a zejména s kolegyněmi
Kingsley Amis (1922 - 1995)
univerzitní profesor
autor dlouhé řady románů, inspirován jak rozhněvanými mladými muži, tak univerzitním románem
Šťastný Jim (1954) - humoristický román se satirickým zaměřením, první „univerzitní román“
hlavní hrdina - lektor historie jedné provinční univerzity Jim Dixon, který se snaží nabourávat falešné moralizování,
pošklebuje se strnulým konvencím, sám se nekonvenčně chová, nakonec uzavře sňatek s dívkou z vysoké společnosti
vrcholem scéna přednášky o blaženém věku alžbětinské Anglie, kterou se Jim pokouší ve značné opilosti přednést před
velmi početným publikem
tragikomické situace odkrývající přetvářku, snobismus a kariérismus lidí na univerzitě
návaznost na Dickense
Jakeův problém (1978) - univerzitní román
Jake Richardson, téměř 60letý univerzitní profesor historie na Oxfordu, řeší problém ochabující sexuální potence
podrobuje se různým ponižujícím a v důsledku neúčinným psychoterapeutickým sexuologickým metodám
útočiště před sexem a léčbou nachází ve sterilitě univerzity
David Lodge (1935)
- univerzitní profesor
- nejvýznamnější představitel univerzitního románu
- intelektuální vynalézavost + čtenářská atraktivnost (poutavost, vtipnost, humor, parodie, ironie)
- propojení literární teorie, interpretace literárních děl přitažlivou tematikou (dobrodružství poznání ve
světě vědy a kultury i dobrodružství sexuální
Hostující profesoři (1975) - postmoderní univerzitní román
- hlavními hrdiny univerzitní profesoři - Angličan a Američan, kteří si v rámci programu univerzit
vymění místa => střet různých výukových systémů, vědeckých koncepcí aj.
- humor a ironie
- motivy eroticko-sexuální (výměna manželek)
- každá kapitola je zpracována svébytným žánrem
Svět je malý (1984) - román vybudovaný na parodickém využití obrovského množství aluzí
- literární vědci se se svými „geniálními“ myšlenkami přesouvají letecky po světě, prostředí vědeckých
konferencí
- interpretace a striptýz - vděčné spojení, při němž nejde o konečné obnažení významu ani těla, ale
o postupné dráždivé odhalování tajemství, očekávání nových objevů
- parodická literární hra, postmoderní paralela k tradičním artušovským příběhům o hledání sv. grálu
Existenciálně humanistická próza
Graham Green (1904 - 1991)
- prozaik, dramatik a publicista
- psychologické romány, řešení závažných etických a filosofických románů
- ovlivněn humanismem a existencialismem, křesťanstvím i komunismem
- téma dobra a zla v člověku a ve světě, vztah posvátného a světského, mravnosti a nemravnosti, víry
a hříšnosti, …
- příběhy se odehrávají ve zcela konkrétním prostředí
- různé žánry románu
Moc a sláva (1940) - známý román
Jádro věci (1948) - román
- hlavní hrdina, poctivý, zbožný a nepodplatitelný policejní úředník Scobie, balancuje mezi věrností
k vlastní ženě a věrností k lásce mimomanželské, a tedy hříšné
- jde o typického existencionalistického hrdinu - osamoceného v rozhodujícím okamžiku volby,
rozpolceného mezi Bohem a dvěma ženami, spáchá sebevraždu
- v textu hrají významnou roli dopisy a deníkové záznamy, místy text působí trochu jako detektivka či
román špionážní
Konec dobrodružství (1951) - zajímavý román o ztrátě víry v Boha na jedné a jejího nalezení na druhé straně
Monsignore Quijote (1982) - velmi působivý román
- úzká a symbolická návaznost na Cervantesovo dílo
-
-
hlavními hrdiny farář z Tobosa, který se náhodou stane monsignorem, a bývalý komunistický
starosta téhož města Enrique Zanchas (Sancho), kteří cestují se starým autem Rosinantou, zažívají
četná dobrodružství a diskutují spolu o křesťanství a komunismu, o dobru a zlu, diktatuře a svobodě,
o ideálech jejich realizacích (Franco, Stalin, Trockij, Bůh, …), paralela mezi Bohem a Stalinem
oba souputníky spojuje přátelství, humanistické cíle a osobní angažovanost za jejich naplnění
příběh končí neslavně: monsignore umírá, Zanchas odchází do Portugalska, auto rozstřílí policisté
groteskní a laskavý humor
nenávist k člověku končí smrtí toho člověka, zatímco láska žije dál
William Golding (1911 - 1993)
- problém dobra a zla ve vztahu k lidské přirozenosti
Pán much (1954) - filozoficko-alegorický románový debut
- forma: tradičný anglický dobrodružný chlapecký román a robinsonovský námět v kombinaci
s vědecko-fantastickým, antiutopickým románem
- ukazuje holého člověka zbaveného všech civilizačních nátěrů
- mladí gentlemani evakuovaní kvůli jaderné válce jsou sestřeleni a dostávají se na pustý ostrov, tam
se časem rozdělí na dvě skupiny, které mezi sebou bojují o moc a autoritu
- v konfrontaci rozumu a humanity, reprezentované Ralphem, a loveckých pudů, které se projeví
u Jacka a jeho tlupy, vítězí násilí, zákony smečky
- jako deus ex machina přináší záchranu důstojník britské lodi, který zabrání úplnému zdivočení
ztroskotanců
- napětí, psychologický vývoj skupiny civilizovaných chlapců, která pod vlivem okolností divočí
- cílem sdělení, morálka musí být silná bez ohledu na situaci a okolnosti
Postmodernismus
Salman Rushdie (1947)
- typický postmoderní autor
- jeho romány jsou mnohohlasá směs různých lidských bytostí, kultur, myšlenek, politiky, biografů a písní
Děti půlnoci (1981) - stěžejní sedmisetstránkový román
- magická suma indické zkušenosti - její historie i novodobé přítomnosti, která začíná 15.8.1947
vyhlášením indické samostatnosti
Satanské verše (1988) - román, autor za něj odsouzen muslimskými duchovními k trestu smrti
- desakralizace islámu, pro proroka Muhammada zvoleno pojmenování Muhound (hound = honicí pes
nebo sprosťák), jeho manželky jsou v nevěstinci, oblíbená žena A´iša je epileptička,…
- aluze na starší díla (korán, bible, Shakespearova dramata, opera Carmen, pověst o krysaři, …),
metropole britské říše nazývána Longodýngy či Babylondýn
- základními tématy: různorodost kultur, hlavně východní a západní - indické a britské, různorodost
náboženská promíšená s názory ateistickými
- prostupování reality s fikcí
- protagonisty indičtí herci Džibríl Farišta a Saládín Čamča, kteří jsou znovuzrozeni po havárii letadla
po teroristickém útoku jako Archanděl a Satan
- zápas dobra a zla, víry a rouhání, ale odlišit dobro a zlo jev běžném životě velmi těžké
- výzva k respektování různých kultur a vzájemné snášenlivost
John Fowles (1926 - 2005)
jeden z největších mágů postmoderní světové literatury
romány na principu hry se žánry a čtenáři, velké množství odkazů
Sběratel (1963)
Mág (1966)
Francouzova milenka (1969) - proslulý román
-
milostný, dramatický, romanticky tajemný, ale i emancipační příběh Sáry Woodruffové (přezdívané Tragédie), zdánlivé
„děvky“ francouzského poručíka, která opouští londýnského šlechtice Charlese, jenž jí nabízí sňatek a kterého vášnivě
miluje, a volí nezávislost a svobodu
vyprávění komplikováno komentáři, ironickými hodnoceními, sociologickými pasážemi, citáty z viktoriánské doby, kdy se
děj odehrává, anachronismy, historizující román, mnohoznačnost
příběh má několik možných konců
různé slohové postupy, metatextové pasáže, kombinace fikce a reality
Mantisa (1982) - metarománový příběh, parodie
esej ve formě milostného a estetického dialogu mezi spisovatelem Milesem Greenem a Múzou milostné poezie Erató
fantazijní hra, překvapivé proměny postav
Reakce na válku
Patrick Ryan (1916 - 1989)
Jak jsem vyhrál válku (1963) - postmoderní polemika s monumentálními obrazy války
satiricko-humoristický román líčící ve 20 kapitolách bojovou cestu čety od Středozemního moře k Baltu, z Alžíru do
Německa
ironie, válka zobrazena jako sled neheroických činů a nehrdinských aktérů, ale i tříšť bojových situací, citáty z pamětí,
rozkazů, bojových deníků, …
James Clavell (1924 - 1994)
Král Krysa (1962) - román
- prostředí japonského zajateckého tábora na Dálném východě
- ústřední postavou desátník King zvaný Krysa, člen americké armády
- napětí mezi zajatými Američany, Angličany, Australany a Japonci a domorodci, mezi vyššími
a nižšími šaržemi
- konfrontace dvou životních modelů a dvojí morálky; na jedné straně anglické kastovnictví
a přezíravost, na druhé straně pokrytecký model křesťanský - oba v podmínkách tábora neobstojí
- „Bohem“ tábora se stává americký desátník King, prototyp amerického byznysmena, který ztrácí
svou pozici až v závěru románu zrušením tábora
- dominantní obraz krysy: krysa jako zvíře (King v podzemí zřídí krysí farmu a stehýnka těchto zvířat
prodává vyšším šaržím jako maso z myšího jelena, což je i pomsta těm, kdo se vyvyšují), zároveň lze
Kingův přídomek Krysa vnímat jako kritiku Kingovy amorálnosti, krysa je i symbolem chytrosti
a štěstí
Literatura s prvky sci-fi
George Orwell (1903 - 1950)
- vlastním jménem Eric Arthur Blair
- prozaik, novinář, reportér, esejista, jeden z nejčtenějších autorů 2. pol. 20. st.
- proslul po své smrti dvěma esejisticko-alegorickými, politicko-utopickými romány reagujícími na dobu
30. a 40. let, v níž se prosazoval totalitarismus, rasismus, absolutizace moci; zároveň to jsou prorocké
vize a texty varující před možným budoucím vývojem
- snaha být politicky objektivní
Farma zvířat (1945) - podobenství, bajka o životě ve státě po vítězné revoluci
1984 (1949) - proslulý román
- vize totalitního státu v Oceánii, v němž vládne Velký Bratr a jediná „státostrana“, lidé jsou rozděleni
do kast, jsou stále pod kontrolou, newspeak
- vzpoura hrdiny Winstona Smitha, který si přes zákaz vede deník a zamiluje se, což jsou v Oceánii
nejtěžší zločiny
- nakonec jsou on a jeho přítelkyně Julie je prozrazeni, je jim „vymyt mozek“, Smith je nucen
dobrovolně milovat své mučitele a nakonec je zastřelen
- střízlivý, věcný styl, smysl pro konkrétní detail, odstup, prognostické vidění
- důraz na funkci jazyka ve společnosti
4. Německá próza
- vyrovnává se se zkušeností 40. let
- Skupina 47 (zanikla v roce 1990), která usilovala o mravní obrodu německého národa a člověka vůbec,
navazovala na humanistickou tradici bratrů Mannů, H. Hesseho, …, společenská, ba přímo politická
angažovanost autorů, velká kritičnost
Heinrich Böll (1917 - 1985)
- prozaik, dramatik a esejista
- ovlivněn Hemingwayem, francouzským existencialismem v důrazu na věrnost sdělení a důrazu na
nehrdinskost hrdinů, absurditu zabíjení
- téma poválečného vývoje Německa
Vlak dojel přesně (1949) - osudy německých vojáků za války, leitmotiv smrti
Biliár o půl desáté (1959) - vrcholný román
- autor odhaluje kořeny německé tragédie v předválečné době
- na rodině Fähnellů zachyceny osudy Německa od počátku 20. století (tragédie Němců spjata nejen
s Hitlerem, ale i německým generálem z 1. světové války Hindenburgem) po r. 1958
- srovnáváno s románem T. Manna Buddenbrockovi
- ovlivněn atmosférou 60. let, proti zkomercionalizované blahobytné společnosti
Klaunovy názory (1963) - vrcholný román
- hlavní postava neheroického hrdiny čistého charakteru Hanse Schniera reaguje na tzv. hospodářský
zázrak Konrada Adenauera, v níž se Německo výrazně zamerikanizovalo, aniž se vyrovnalo
s fašistickou minulostí
- nekomplikovaný děj s jednou postavou, která je zároveň osobním vypravěčem
- Hans Schnier se stal klaunem, aby nemusel nic předstírat, aby nepropadl pokrytectví a nemusel se
jako většina lidí přizpůsobovat dobovým dogmatům
- uprostřed nelidského světa však zůstal se svou opravdovostí a mravní čistotou sám a propadl
beznaději, ztratil lásku a dostal se do umělecké krize
- v průběhu rozmluv sám se sbou připomíná minulé životní situace, vede vnitřní monolog o své
směšné vzpouře x lhostejnosti a mravní otupělosti
- výpověď je útržkovitá, někdy má podobu autentického záznamu psychických procesů
- v otevřeném závěru si však hrdina znovu nasazuje masku
Ženy v krajině s řekou (1985) - román v dialozích a samomluvách
Günter Grass (1927 - 2015)
- prozaik, básník a dramatik
Plechový bubínek (1959) -1. část tzv. gdaňské trilogie, groteskní, pikareskní román
- hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem od narození intelektuálně nadaný Oskar Matzerath, který se
ve třech letech rozhodl uzavřít svůj vývoj a zachovat si tak od světa dospělých odstup, relativní
svobodu
- trpasličí zjev, dětský pohled na svět, symbolické bubnování na plechový bubínek
- Oskar dokáže svým hlasem rozbíjet sklo, považuje se za následníka Ježíšova, získává první milostné a
sexuální zkušenosti
- bizarní a tragické situace vrcholí tím, že Oskar má částečnou vinu na smrti několika blízkých lidí,
nakonec je na vlastní popud obžalován
- parodie na výchovný román, kritika německého světa řítícího se ve 20. a 30. letech do rasové
a sociální propasti, dokumentární a faktografický podklad
- volná kompozice, komplikovaná dějová linie, sled epizod, jazyková náročnost (slovní hříčky, dialekty,
kupení synonym a homonym apod.), míšení reality a fantazie
Mé století (1999) - panoramatický román
- každému roku 20. století je věnována jedna několikastránková kapitola
- žánrově pestrá mozaika
Další autoři německé prózy: Siegfried Lenz, Johanes Mario Simmel
5. Latinskoamerická próza
- „boom“ v 50. letech, novost, neotřelost
Raný postmodernismus
Jorge Luis Borges (1895 - 1986)
- argentinský spisovatel, předchůdce postmodernismu
- zajímavý, ale velmi složitý autor, vlivy iberoamerického světa s kulturou evropskou (znalec španělské
a anglosaské literatury)
- prolínání racionality, reflexe a tajemství, fantastična, snovosti, časté motivy dvojnictví, vyprávění
spojeno s esejistickými postupy apod.
- fascinace knihovnou (= lidská vzdělanost), bludištěm znaků a časů, ukrytou moudrostí, různými
možnostmi
- psal především vynikající povídky, jde o intelektuálně zajímavé, reflexivní prózy esejistického
charakteru, vycházející z předpokladu, že vše už bylo napsáno a nyní to lze jen komentovat
a přepisovat po svém
Babylonská knihovna (1941) - povídka
Magický realismus
- v polovině 50. let
1. podoba s mytologickou ústní slovesností (Kolumbie, Argentina, Kuba, Brazílie…)
2. prolínání dvou světů - reálného a magického, mytologického, snového, fantazijního, labyrintového
3. hranice mezi oběma světy nepostřehnutelná
Gabriel Garcia Márquez (1928 - 2014)
- kolumbijský prozaik
- monumentální vypravěč, robustní epik, mohutná imaginace
- prolíná mytické a vesmírné s každodenním, tragické s komickým, reálné s fikcí, civilizační s přírodním,
přítomné s minulým, životaschopné s umírajícím, zanikajícím, smyslové s racionálním, monumentální
s torzovitým, …
- základními tématy láska, stárnutí, smrt, samota
- čtenářská atraktivnost
Sto roků samoty (1967) - román - mýtus, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec
- rozsáhlá kronika šesti generací rodiny Buendiů, dějištěm fiktivní městečko Macondo, v němž se
zrcadlí celý svět
- podobenství o lidském společenství od počátku až do přítomnosti včetně mýtů
- dějiny Maconda a Buendíů jsou jediným velkým chaosem, do kterého zasahují vnější společenské
i přírodní děje a v němž je každý sám
- barvité líčení milostných dobrodružství, občanských válek, pitek a neuvěřitelných dobrodružství
jednotlivých postav
- zázračné nereálné jevy jsou považovány za samozřejmé, každodenní, obyčejné jsou pojímány jako
fantastické
- úpadek a zánik městečka Maconda je spojen s osamělostí rodiny Buendíů, která trpí nedostatkem
vzájemné lásky, přátelství, ztrátou společenské solidárnosti
- sobecký svět samoty je světem bez perspektiv, „smrtí zaživa“
- žádný souvislý děj, dějové epizody, nárůst množství postav
- neustálé plynutí času, koloběh života a umírání
- text hojně odkazuje k biblickým mýtům
Kronika ohlášené smrti (1981) - novela, zfilmováno
-
vypravěč novely se pokouší ze zbytků fakt (soudních zápisů, dopisů, svědectví, …) zrekonstruovat
příběh zavraždění Santiaga Nasara bratry Angely Vicariové, která byla vrácena rodičům manželem
po svatební noci, protože nebyla pannou
- bratři zavraždili před zraky obce domnělého svůdce proto, aby obhájili ctnost
- příběh je vyprávěn tak, aby vše zůstávalo zahaleno rouškou tajemství
- velice konkrétní je jen velmi brutální akt vraždy, pitva Santagova těla a smutný „dovětek“ příběhu,
jehož hrdinkou je Angela 17 let píšící dopisy manželovi, který ji opustil po svatební noci
- síla milostného citu se naplňuje po mnoha letech, když už z obou milenců zůstávají nevzhledné
trosky
- poslední kapitola patří oběti vraždy Santiagovi a kruté realitě tak záhadně motivované vraždy
- příběh znesvěcuje smrt i její domnělou příčinu: posvátnost cti, kvůli níž bylo nezbytné vraždit
Láska za časů cholery (1986) - jeden z nejkrásnějších milostných příběhů 2. pol. 20. stol.
- láska Florentina Arizy, velkého čtenáře Červené knihovny, k Fermině Dazové
- na sklonku života, který prožil - viděno z hlediska velkého romantického příběhu - velmi trapně
(autor na jeho adresu nešetří ironií), se Florentino dočká naplnění svého celoživotního snu: může se
milovat s dvaasedmdesátiletým idolem svých představ
- stane se tak na lodi, jež pluje pod vlajkou cholerové nákazy, a proto nemůže zastavit u břehu a vrátit
své pasažéry do normálního života
- román zůstává otevřený v odpovědi na otázku, zda je, či není na tomto světě láska, každý čtenář
(povrchní i intelektuální) si může odpovědět po svém, oba však budou mluvit o lásce
Další zajímaví latinskoameričtí autoři: Jorge Amado (Brazilec), Paolo Coelho (Brazilec), Alejo Carpentier
(Kubánec), Miguel Ángel Asturias (Guatemalec), Mario Vargas Llosa (Peruánec)
6. Ruská (sovětská) próza
- tradice ruského románu 19. stol. způsobila, že asi nejpřirozenějšími atributy ruské literatury je vztah
k vlasti, líčení přírody (příroda není kulisou, ale součástí příběhu), psychologické ponory do nejhlubších
míst duše a poutavé vyprávění
- hlavně tři témata:
1. téma velké vlastenecké války s fašismem
2. téma budování válkou zničené země spjaté s výstavbou nové - sovětské socialistické společnosti
3. kritika sovětského společenského systému
Válečná próza
Magický realismus
Čingiz Ajtmatov (1928 - 2008)
- kirgizský prozaik a publicista píšící kirgizsky a rusky
- mytologické romány proti socialistickému realismu
- mýtus přírody, starodávné legendy, propojování přítomnosti s minulostí i budoucností
Stanice Bouřná (Den delší než století, A věku delší bývá den) (1980) - román
- Edygej Žangeldin je železničním dělníkem v poušti, na křižovatce tratí, kde projíždějí vlaky z východu
na západ a ze západu na východ
- stanice Boranly-Bouřná je i křižovatkou časů, rozdílných životních postojů, vztahu k dávným tradicím
a hodnotám, které jsou obsaženy ve starých legendách a písních
- nejstarší obyvatelé kraje jsou v souladu s řádem přírody a nesou v sobě hluboké lidství, mají pocit
zodpovědnosti za osudy lidstva, vztah k přírodě, práci, hodnotou je jim láska, zvl. mateřská
Popraviště (1986) - baladický, až apokalyptický román
- důraz na moudrost přírody, jejíž zákony člověk nemůže beztrestně porušovat
- masakrování zvířat i ušlechtilých idejí a ideálů
- step se stává zdrojem halucinogenních látek, jimiž jsou „popravováni“ narkomani na celém světě
-
tragický, baladický příběh vlčice Kabary s modrýma očima, jež vinou lidí přijde 3x o svá mláďata; tato
nešťastná matka posléze unese Bostonova syna a je spolu s ním právě Bostonem zastřelena
Historická a memoárová próza
Boris Pasternak (1890 - 1960)
- básník a prozaik
Doktor Živago (1957) - epický, lyrický a reflexivní román, silná autobiografičnost
- situováno do let bolševické revoluce a občanské války
- hlavním hrdinou zástupce ruské neutrální inteligence lékař Jurij Andrejevič Živago, který je zároveň
básníkem, sečtělým člověkem, jenž je do revolučních událostí vtažen, přestože se před nimi skrývá
na venkově
- ve víru dějin odmítá velikášství revolucionářů, schopnost být krutý ve jménu velké koncepce
(například jako Živagův antipod Strelnikov, s níž se musí dělit o lásku k Larise, která je
Strelnikovovou ženou)
- intertextové odkazy literární a evangelijní
- cit k vlasti
Mezi literaturou faktu a fikcí
Alexandr Solženicyn (1918 – 2008)
- prozaik
- knihy stylově nekomplikované, plynule vyprávějí, mají jasnou myšlenkovou rovinu
- otřesné svědectví autentických zážitků, přibližují nemilosrdně zrůdnou podobu komunistického
systému
Jeden den Ivana Děnisoviče (1962) - novela s autobiografickými prvky
- nespravedlivě odsouzený hlavní hrdina si má v gulagu (gulag = tábor nucených prací) odpykat osm
let
- konkrétní, věcný popis jednoho jediného, ničím výjimečného dne života člověka v extrémních
podmínkách, zcela se vymykajících běžnému životu
- hrdina si však zachovává čestnost, důstojnost, smysl pro poctivou práci
- negativní vlastnosti vyvolává v člověku hlad, který člověka ovládá po dlouhá staletí
Souostroví Gulag (1973 - 1975) - monumentální třísvazkové dokumentární dílo o tisíci stranách
- text je založen na vzpomínání, vyprávění, dopisech, vlastních i zprostředkovaných zkušenostech, na
studiu pramenů atd., děj vymezen lety 1918 - 1956
- krutá obžaloba sovětského zřízení, silně protistalinské a protichruščovovské zaměření
- mozaika silně tragických příběhů konkrétních lidí
- důležitým motivem textu je práce, která slouží k likvidaci vězňů
Postmoderní próza
Venedikt Jerofejev (1938 - 1980)
literární kritik, dramaturg, prozaik, jeden z nejvýraznějších představitelů ruského literárního disentu
Moskva - Petuški zpáteční (1989) - travestie, středověké putování (příběh alkoholika putujícího vlakem)
míšení reálného s fantastickým, verbálního s neverbálním
intertextové narážky
Ruská krasavice (1990) - román, který vzbudil senzaci a byl přeložen do mnoha jazyků
označeno za jedno z prvních „postsovětských“ děl ruské literatury
svérázným jazykem je vyprávěn příběh provinční krásky Iriny, luxusní prostitutky, která střídá milence z nejrůznějších
vrstev
touží po manželství se slavným literátem a po jeho smrti chce jako Jana z Arku spasit vlast v jakémsi kosmickém
sexuálním aktu, její plán se však nezdaří
karikovány mýty a tradiční motivy ruské literatury a světové klasiky
7. Americká próza a poezie 2. poloviny 20. století
- obohacena o autory - emigranty z Evropy
-
multikulturnost (stupňovaná hlavně v 60. letech, literatura židovská a afroamerická)
američtí autoři dokázali krutou realitu, již znali z osobních zkušeností, věcně popsat (válka, diskriminace,
...)
Mezi dokumentárností a uměleckou fikcí
Norman Mailer (1923 - 2007)
- prozaik a publicista, autor rozsáhlého díla
- texty na pomezí dokumentu, reportáže a fiktivní prózy => beletrizovaný subjektivní žurnalismus
Nazí a mrtví (1948) - nejznámější Mailerovo dílo, brzy se stalo bestsellerem
- válečný román těžící z osobních zážitků z bojů v Tichomoří za 2. svět. války
- základní dějová linie, kterou tvoří pochod čety napříč ostrovem, válečné útrapy vojáků a jejich boj
o přežití, je přerušován retrospektivami věnovanými minulosti postav
- kolektivním hrdinou je průzkumná četa bojující x Japoncům na tichomořském ostrově a autor je
přibližuje i v jejich životě předválečném
- pro toto portrétování si vytvořil zvláštní románovou techniku, kterou pojmenoval „stroj času“ (ve
skutečnosti je to proud vědomí postav, ve kterém se promítají záběry z jejich soukromého života)
- z množství postav se poněkud vymyká postava generála Cummingse, ten ztělesňuje morálku
agresivní, odlidštěné, po moci toužící americké politické pravice a militaristické mašinérie, která
chápe život jako šachovou partii
- jinou variantou silného jedince je seržant Croft, řídící se iracionálními instinkty svého podvědomí
- až s naturalistickou detailností zachycuje krutosti války a chování jednotlivců v ní => román
o ponižování člověka, o útoku na jeho svobodu, o soustřeďování moci do rukou silných jedinců, jimž
vojenský systém umožňuje tuto moc nad jinými uplatňovat
Armády noci (1968) - próza
- osobní zážitky z r. 1967, kdy byl zatčen na schodech Pentagonu jako účastník demonstrace x válce
ve Vietnamu
Americký sen (1965) - zákulisí politického boje v USA
Katova píseň (1979) - „dokumentární román“ o 1000 stranách
životní osudy Garryho Gilmora, člověka odsouzeného za 2 vraždy r. 1976 k trestu smrti
kombinace faktů a fikce
Truman Capote (1924 - 1984)
- vynikající povídkář a novelista
Snídaně u Tiffanyho (1958) - novela
Chladnokrevně (1965) - román zpracovaný zvláštní vypravěčskou technikou
- vychází z faktů kriminálního případu, který se stal roku 1959 v jedné malé osadě v Kansasu
- v expozici jsou charakterizovány budoucí oběti, prostředí, v němž žily a v němž došlo k brutální
vraždě, i jejich vrazi
- od okamžiku nalezení mrtvol text připomíná místy detektivku, místy psychologický román, autor se
snaží odkrýt motivaci činu vraždy
- obžaloba celé bezcitné společnosti
Joseph Heller (1923 - 1999)
- židovský prozaik a dramatik
- ve svých románech vychází z válečné a poválečné americké reality a z vlastní zkušenosti
Hlava XXII (1961) – válečný román z prostředí amerických letců
- děj se odehrává na konci 2. svět. války na ostrově ve Středozemním moři
- drastické scény, odkrývání válečného kariérismu, válka jako byznys, degradace lidství, absurdita
války
- pragmatický cynismus - hlavním hrdinou pilot Yossarian – groteskně absurdní černohumorné činy
(srovnáván s Haškovým Švejkem)
-
nechuť startovat v bombardovacím letadle a riskovat život => vyhýbání se povinnostem, jak se dá, až
nakonec zběhne do Švédska
- Yosserianův příběh rámcem pro řadu dějových epizod bohatých situační komikou a černým
humorem
- ironický a výsměšný postoj k válce
Bůh ví (1984) – apokryfní příběh biblického krále Davida
- zobrazena touha po moci a způsoby, jak si ji udržet
Ken Kesey (1935 - 2001)
Vyhoďme ho z kola ven (1963) – román
- o konfliktu institucionální moci a svobody jedince
- děj se odehrává v blázinci, „stroji“ na likvidaci jinakosti
- epický text plný absurdně groteskních a tragických scén
- konflikt buřiče, živelného, odvážného, svobodymilovného, žádné autoritě nepodléhajícího Ira
McMurphyho a Velké sestry, reprezentantky americké instituce a postavy, která má absolutní moc
nad svými podřízenými a nad pacienty
- „vítězem“ vypravěč příběhu indián Bromden, který přebírá „štafetu“ po McMurphym v nekončícím
zápase se silami, které chtějí omezovat naši volnost a znásilňovat naši identitu
- r. 1975 natočil v USA Miloš Forman podle knihy film Přelet nad kukaččím hnízdem
Jižanští autoři
- zachycují bezpráví páchané na černoších, na lidech jiných názorů, homosexuálech, …
William Styron (1925 - 2006)
Sophiina volba (1979) – připomíná „publicistickou beletrii“
- paralela mezi situací amerických otrokářů z předminulého století a nacistických zločinců 20. století
- text literárně inspirovaný Dostojevským
- vyšel ze skutečnosti, kterou beletristicky zpracoval
- hlavními hrdiny polská dívka Sophie, její židovský přítel Nathan Landau a začínající spisovatel
amerického Jihu Stingo
- vášnivý vztah plný sexuality má Sophii i Nathanovi zapomenout na hrůznou válečnou minulost,
odreagovat si traumata, žít naplno
- Stingo si stále hlouběji uvědomuje psychické trauma, které Sophii způsobila válka a pobyt
v koncentračním táboře, kde ztratila obě děti
- tam, kde se hovoří o Osvětimi, přechází román k literatuře faktu
- tragický závěr
- konfrontace amerického a fašistického otrokářství
- filozofická úvaha zabývající se existencí zla, destruktivních sil v člověku a kolektivní odpovědnosti za
zločiny rasismu
- voleb z titulu knihy je víc, téma viny a trestu
Beat generation
- odklon od konzumní společnosti, odkryta duchovní vyprázdněnost a pokrytectví společnosti, odcizenost
lidí
- anarchistická výstřednost, vysmívání se tradičním hodnotám
- detabuizace sexu, nahoty, drog, homosexuality
- nové hodnoty: orientální filosofie (zen-buddhismus), uvolněná imaginace, spontánnost)
- termín pochází z konce 40. let, „beat“ = zbitý, unavený životem, ale i blažený, oblažující
- protest x společnosti zabarven negativně, nihilisticky, nekonstruktivně
- „vnitřní emigrace“, hledání vnitřní svobody
- snaha docílit extáze (jazz, tuláctví, rychlá jízda, drogy, alkohol, sexuální nevázanost)
-
-
hipsters (lidé, kteří nacházejí svobodu mimo normální společnost, dávají to najevo svým zevnějškem
a nevázaným chováním) x squares („paďouři“, tzv. spořádaní lidé)
bezprostřednost a otevřenost výpovědi, odvaha vznést individuální obžalobu společnosti
použití vulgarismů, erotická otevřenost, útržkovitost dialogu, téma nového životního stylu
sanfranciská básnická renesance: poezie určena k hlasitému přednesu v uzavřených prostorách i na
velkých mítincích, měla hovorový charakter, důraz kladen na jazzový rytmus, převažoval dlouhý volný
verš, alegorie, podobenství, proroctví, z žánrů populární litanie, žalozpěvy, poemy, básník-recitátor
podoben zpěvákovi pop-music
rozpad hnutí na konci 60. let
Lawrence Ferlinghetti (1919)
- psal především poezii, která počítala s veřejnou recitací, často s doprovodem jazzové hudby
- revolta x tradiční optimistické vizi amerického života, sdělnost, zájem o reálná život v USA,
společenskokritické zaměření
Obrazy zmizelého světa (1955)
Lunapark v hlavě (1958)
proslulé básnické sbírky
Startuji ze San Francisca (1961)
- autor několika experimentálních próz, divadelních her a filmových scénářů
Allen Ginsberg (1926 - 1997)
- největší básník beat generation a jedním z největších básníků světové poezie 2. pol. 20. stol.
Kvílení (a jiné básně) (1956) - básnická sbírka, která šokovala svět
- obrazy plné naturalismu a obscénnosti, exaktické vzrušení vizí a snů
- titulní báseň má 3 části, pochází z let 1955-6, mohutná litanická báseň, svědecká výpověď
o Ginsbergově generaci, která se různými úniky snažila dostat mimo průměrnou americkou
společnost, forma rapsodického nářku, dlouhý verš podobný saxofonovým chorusům, s častými
přesahy, výrazný rytmus, surrealistická imaginace
Kadiš - žalozpěv (elegie) věnovaný matce, dlouhá báseň psaná volným veršem
Jack Kerouac (1922 - 1969)
- americký prozaik a básník francouzsko-kanadského původu
- poezie v duchu sanfranciské renesance, pěstoval haiku a blues
- postavy próz jsou autentické, jednají spontánně bez postranních úmyslů
Na cestě (1957) - text vytvořen r. 1951, zpočátku odmítnut tiskem
- text vyťukán na psacím stroji na 30metrovou roli papíru bez interpunkce a jakéhokoli členění během
tří týdnů metodou spontánního záznamu různých zážitků, postřehů, názorů, rozhovorů z cesty po
USA s přítelem Nealem Cassadym (v románu Dean Moriarty a Sal Paradise); jazzové improvizaci
podobná próza, hra se slovy
- přátelé neusilují o správný život, ale život přinášející uspokojení
- doslova bible beat generation
Osamělý poutník (1960), Podzemníci (1957), Dharmoví tuláci (1958)
William Seward Burroughs (1914 - 1997)
- líčí osobní zážitky s užíváním drog, které používal jako prostředek probouzející tvořivou energii
a obraznost, + homosexualita => skandálnost
- svérázný autor postmoderny a představitel rekonstrukce (uvolněná kompozice, princip otevřeného
díla, ironie, parodické aluze jiných literárních děl, žánrová proměnlivost, desakralizace posvátných
témat, …)
Feťák (1953) - románová prvotina, popis shánění a prodávání drogy, unikání před zákonem
Teplouš (naps. 1952, vyd. 1985) - velmi osobní kniha ovlivněná smrtí manželky
Nahý oběd (1959) - nejslavnější román, ostrá kritika společnosti USA v 50. letech
-
pro čtenáře kniha zajímavá i náročná
pasáže esejistické, výkladové, popisné, vysvětlující, úvahové
sugestivní a agresivní obraznost, drsný a výsměšný jazyk, uvolněná kompozice
fantasmagorický, bizarní svět, pohled optikou narkomana, svět závislosti, nesvobody, ovládání
expresivní styl, vyrovnává se s brutalitou, agresivitou, psychickým nátlakem
nedůvěra k lidstvu, chce burcovat čtenáře
navazuje na něj hnutí punk, stoupenci ekologických aktivit
Charles Bukowski (1921 - 1994)
- navazuje na linii beat generation v 80. a 90. letech
- otevřená výpověď, cynismus, vulgárnost
- autobiografická postava Henryho Chinaskiho
Všechny řitě světa i ta má – povídky
Hollywood
Experiment v literatuře
Vladimir Nabokov (1899 - 1977)
- rusky a anglicky píšící prozaik, jeden z nejvýznamnějších představitelů ruské emigrace
- do literatury vstoupil prózami, které publikoval rusky v západní Evropě
- bývá řazen k raným postmodernistům, v románech nemáme podle něj hledat skutečný život, „literatura
je smyšlenka“
Lolita (1955) - slavný román, který vzbudil nevoli, autor obviněn z pornografie
- příběh dvanáctileté nymfičky Lolity a jejího o více než 30 let staršího pěstouna a milence Humberta
Humberta rozkládá mýtus nevinnosti dětství, zřetelnosti hranice mezi světem dítěte a světem
dospělých
- složitá umělecká struktura, která má podobu záznamů, reflexí, fiktivních rozhovorů s fiktivní porotou
a fiktivním čtenářem, které píše protagonista ve vyšetřovací vazbě
- vypravěčská ironie, dvojnictví, žánrová pestrost, jazykové i mezijazykové hry, intertextové narážky
(uvádí se odkazy až na padesát autorů děl světové literatury, parodie na Freudovu psychoanalýzu)
- mimořádné originální umělecké dílo pozdního modernismu či raného postmodernismu
Pohled do americké společnosti
William Saroyan (1908 - 1981)
americký prozaik a dramatik arménského původu
spontánní, autobiograficky laděná tvorba, psaná záměrně naivně působícím stylem
realita se často mísí s fantastičnem
zdůraznění víry v dobro, lásku a tradiční řád, silný humanismus
texty těžko žánrově zařaditelné
Odvážný mladý muž na létající hrazdě (1934) - osobitý debut, soubor lyrických povídek
- částečná autobiografičnost
- hrdinové jsou příslušníci nejnižších vrstev a přistěhovalci
- soucit s trpícími, mýlícími se nebo životem zklamanými a pronásledovanými lidmi
- svérázný humor
- i z poražených se stávají vítězové díky své lidské důstojnosti
Lidská komedie (1943) - označováno jako román, ovlivněno poetikou filmového scénáře
- montáž několika samostatných příběhů spojených postavou 14letého chlapce Homéra, který v době
2. svět. války dělá poštovního poslíčka a tato činnost mu umožňuje setkávat se s řadou obyvatel
městečka a být účasten jejich reakcí na telegramy, které roznáší
- Homér poznává lidskou bolest a zlo, které je přítomno ve světě, ale také se přesvědčuje o tom, že
v lidech je i dobro a láska
- názor, že svět je takový, jaký je člověk, a bude takový, jaký si ho člověk udělá
- víra, že dobrý člověk je nesmrtelný a nesmrtelná je i láska
Tracyho tygr (1951) - groteskní novelka
- jednota a konfrontace světa reálného a fantaskního, sny a ideály jsou pro člověka důležité
- tygr (ve skutečnosti černý panter) je symbolem mládí, odvahy a lásky, ale většina lidí už jej nevidí
- příběh hledání lásky Thomase Tracyho a Laury Luthyové
Tati, tobě přeskočilo (1957) - „bible humanismu člověka 20. století“
- mozaika 63 krátkých rozhovorů otce a jeho 10letého syna (ten je vypravěčem i komentátorem dění
v textu)
Jerome David Salinger (1919 - 2010)
Kdo chytá v žitě (1951) - románová prvotina, která jinak málo plodného spisovatele proslavila
- hlavním hrdinou a vypravěčem příběhu je neúspěšný student, šestnáctiletý Holden Caulfield
- Holden je nonkonformní, bouří se x pokrytecké morálce a prázdnotě amerických měšťáků
- jsme svědky Holdenových emocionálních rozpoložení, vnitřních zmatků, pocitů smutku, opuštěnosti,
outsiderství, nepříliš úspěšných pokusů o navázání kontaktů s různými lidmi, Holden si rozumí pouze
s mladší sestrou Phoebe a s námi - čtenáři, pokud přistoupíme na způsob, jakým s námi hrdina
komunikuje (oslovování čtenářů, výrazová expresivita a vulgarita, nadsázka, jazyková nespisovnost)
a jaké hodnoty v životě vyznává
- permanentní snaha o komunikaci, leitmotivem starost o ryby a kachny v zamrzlém jezírku
- znecitlivění dospělých x přirozené citlivosti hrdiny románu
Sci-fi
John Wood Campbell (1910 - 1971)
Isaac Asimov (1920 - 1992)
Ray Douglas Bradbury (1920)
představitelé tzv. klasické vědeckofantastické literatury
Postmoderní autoři
Kurt Vonnegut Jr. (1922 - 2007)
- kultovní autor kulturního undergroundu
- ironie, nedůvěra k vyprávěným příběhům, nehierarchizované motivy, míšení žánrů, neverbální kódy,
využívání pokleslých žánrů, groteskní humor, bláznivost, míšení reálných a fantaskních prvků, …
Mechanické piano (1952) - román z raného období
- obraz společnosti řízené mechanickými roboty
Snídaně šampionů aneb Sbohem, modré pondělí! (1972) - knihu si V. napsal, nakreslil a daroval
k 50. narozeninám, průvodcem Kilgore Trout
- využity nejen slovní znaky, ale i znaky výtvarné, které jsou zdrojem svérázného humoru
a svědectvím o intertextovosti díla
- montáž krátkých, volně propojených kapitolek, dílo připomíná komiks či poloobrázkový magazín,
narušení klasických představ o stavbě díla
- není vyprávěn žádný souvislý příběh, jde o „inventuru“ ve vlastní hlavě
- záměrem autora je „vnášet chaos do pořádku“, všechny fakta i osoby postavit na stejnou úroveň
- obraz americké civilizace a jejích dějin je nelichotivý, protože se lidé chovali nerozumně, bezcitně,
agresivně a zločinně
Groteska aneb Už nikdy sami! (1976) - román zachycující rozklad americké společnosti
- hrdiny románu zrůdná a geniální dvojčata (chlapec a dívka), z kterých se oddělením stávají idioti,
v centru pozornosti jedno z dvojčat - dr. Wilbur Narcis-11 Swain
- v epilogu naznačena alespoň trocha naděje v postavě těhotné vnučky dr. Swaina Melodie
Galapágy (1985) - vrcholný postmoderní dílo, antiutopický román
- koncipováno jako „historický“ román o naší době (hlavním rokem, v němž se vše děje, je r. 1986), na
kterou nahlížejí naši potomci žijící o milion let později
- vypravěčem je duch syna Kilgora Trouta - Leon Trout, jenž se vrací o milion let zpět, aby podal
svědectví o době velkých mozků a lidské civilizaci na konci 20. století
-
-
obraz je velmi nelichotivý; hlavní příčinu zla vidí Leon v tom, že lidé byli vybaveni těžkopádnými
mozky (tj. velmi nedokonalými počítači) a rukama
x zrůdné racionální civilizaci postavena Darwinova teorie přirozeného vývoje všech živých tvorů
dějové sekvence jsou úzce spjaty s přírodovědnou plavbou na Galapágy, kde se díky nezájmu
civilizace zachovalo přirozené prostředí a jedinečné živočišné druhy, plavba se děje v době, kdy
v řadě států existuje hlad, krize, pandemie nemocí a nakonec dokonce vypukne válka mezi Peru
a Ekvádorem, jemuž Galapágy patří
katastrofu přežije jen málo jedinců, kteří se stanou prarodiči budoucího lidstva, které je nuceno žít
v souladu s přírodou a přizpůsobit se jí
text knihy prostoupen množstvím citátů z velkých děl světové literatury
John Irving (1942)
Svět podle Garpa (1978) - intertextovost a metatextovost
- hlavním hrdinou T. S. Garp, který je stejně jako jeho matka Jenny Fieldsová spisovatelem, navíc
i zápasníkem
- smyslem života touha obyčejně a šťastně žít a ochraňovat ženu a děti, o které se bojí, ale ne úplně
se mu to daří
- součástí textu i Garpovy povídky, reakce na jeho dílo i díla matčina
- Jenny svou knihou vyvolá obrovskou vlnu feminismu, jíž padne za oběť i Garp
- text na pomezí dokumentu, satiry, tragikomedie,…
- využití černého humoru, bizarnosti, vážná líčení důležitých momentů
- retrospektivy, předjímání budoucích dějů, …
- kultovní román 70. let
Modlitba za Owena Meanyho - paralela života hlavního hrdiny s životem Krista
Pravidla moštárny
Imaginární přítelkyně
Hotel New Hampshire
Další postmoderní autoři: Donald Barthelme, Richard Brautigan, Thomas Pynchon, Philips Roth
Další američtí autoři: John Updike, Woody Allen, Saul Bellow, Robert Fulghum, Arthur Hailey, Stephen
King, Ira Levin, Betty MacDonaldová, Anton Myrer, Toni Morrisonová, Isaac Singer, William Eastlake
Pojmy – světová próza a poezie po r. 1945
Uveďte období, místo vzniku směru, jeho znaky a 2 literární představitele:
(proti)válečná próza
existencionalismus
neorealismus
beat generation
rozhněvaní mladí muži
univerzitní román
magický realismus
nový román (antiromán)
postmodernismus
Další související pojmy
šanson
protestsong
Skupina 47
otevřené dílo
aluze
intertextovost
fragmentálnost
společenský román
próza s prvky sci-fi
(anti)utopie
fantasy literatura
detektivní literatura
historická próza
memoárová próza
hipsters x squares, hippies
litanická forma básně
spontánní próza
minimalismus
satira
retrospektiva
kultovní dílo
ich-forma, er-forma
epizoda
novela
sanfranciská básnická renesance
zenbuddhismus
haiku
gulagy
mýtus
podobenství
alegorie
dokumentární styl
esejistický styl
publicistický styl
experimentální prvky
bajka
horor
SVĚTOVÉ DRAMA 20. STOLETÍ
Zápis viz zvláštní papír
Pojmy
groteskní drama
Autoři
Nár.
Díla
Rok
Alfred Jarry
Fr.
Ubu králem
1896
tragikomedie
Edmond Rostand
Fr.
Cyrano z Bergeracu
1897
lyrické drama
Anton Pavlovič Čechov
Rus
Višňový sad
1904
diskusní komedie
relativismus
divadlo na divadle
epické divadlo
songy
zcizovací efekty
idealistické divadlo
George Bernard Shaw
Ir
Pygmalion
Svatá Jana
1912
1923
Luigi Pirandello
Ital
Šest postav hledá autora
1921
Bertold Brecht
Něm.
Šestáková opera
Matka Kuráž a její děti
1928
1939
Paul Claudel
Fr.
Antonin Artaud
Fr.
Eug. Gladstone O´Neill
USA
Cesta dlouhého dne do noci
1941
1956
Tennessee Williams
USA
Kočka na rozpálené plechové
střeše, Skleněný zvěřinec,
Tramvaj do stanice Touha
1945
Jean-Paul Sartre
Fr.
Mrtví bez pohřbu
1946
Albert Camus
Fr.
Caligula
Nedorozumění
1938
1944
Arthur Miller
USA
Smrt obchodního cestujícího
1949
Samuel Beckett
Ir ve Fr.
Čekání na Godota
1948
Eugène Ionesco
Fr.+Rum.
Plešatá zpěvačka
1948
Edward Albee
USA
Kdo se bojí Virginie Wolfové?
1962
Friedrich Dürrenmatt
Švýc.
Návštěva staré dámy
1956
rozhněvaní mladí muži John Osborne
Angl.
Ohlédni se v hněvu
1956
Harold Pinter
Angl.
Narozeniny
1958
Slawomir Mrožek
Pol.
Hrbáč
Peter Weiss
Něm.
Přelíčení
1965
Thomas Bernhard
Rak.
Ritter, Dene a Voss
1986
David Alan Mamet
USA
Oleanna
1992
„kruté divadlo“
„Divadlo hrůzy“
expresionistické drama
existencionální drama
psychologické drama
absurdní drama
modelové drama
absurdní postmoderní
drama
epické divadlo 2. pol.
20. st.
minimalismus
Pojmy – světové drama a divadlo po r. 1945
divadlo
hlediště
jeviště
kulisy
drama
dramatické žánry – komedie, tragédie, drama v užším smyslu sova, činohra, tragikomedie
jednání
výstup
monolog
dialog
replika
scénické poznámky
postavy
hlavní postavy
vedlejší postavy
titulní postava
protagonista
groteskno
absurdita
existenciální drama
rozhněvaní mladí muži
absurdní drama, antihry
modelové drama
psychologické drama
cool dramatika
minimalistické hry
hry o interpretaci
absurdní postmoderní drama
epické divadlo 2. pol. 20. stol.
vyprávěcí hry
ČESKÁ POEZIE OD ROKU 1940 DO SOUČASNOSTI
Charakteristika období let 1940 - 2009
1939 - 1945 - období 2. světové války
omezená možnost publikace => autoři psali tzv. „do šuplíku“
náměty a inspirace děl: krása jazyka, rodný kraj, slavná minulost, významné osobnosti minulosti
a kultury
smrt některých autorů (Vančura, Poláček, J. Čapek, Orten, ...)
1945 - 1948 - „monotéma“ války v literatuře let 1945, 1946
- různá umělecká úroveň děl, černobílé vidění, patos, političnost
- vydávaných děl napsaných za války
- nové časopisy, nakladatelství, organizace Syndikát českých spisovatelů
snaha kontaktovat se s cizími literaturami => překlady
- r. 1946 sjezd českých spisovatelů - problematika orientace na V nebo Z, otázka umělecké
svobody a funkce umění (být nezávislý, či sloužit, komu?)
1948 - 1955 - období po komunistickém převratu
- politické čistky a likvidace inteligence z řad nekomunistů, ale i mezi komunisticky orientovanými
umělci
- politicky motivované soudní procesy s příslušníky inteligence, spisovateli, smrt některých z nich
(Záviš Kalandra - lit. kritik, historik, esejista, žurnalista)
- zákaz vydávání některých tiskovin, probírka knihoven
- emigrace českých spisovatelů
- socialistický realismus, budovatelský román a drama, „frézismus“
- opozice - underground (E. Bondy)
1956 - 1960 a dál (až 1968) - r. 1956 - kritika stalinismu na II. sjezdu spisovatelů (F. Hrubín, J. Seifert)
- požadavek práva na osobní svobodu umělce i jeho prožitku
- uvolňování atmosféry v oblasti politické i kulturní, ale cenzura funguje stále, stát a strana si nad
vším udržují kontrolu
- překladová literatura, hodnotnější díla domácí
- nové časopisy a noviny
1969 - konec 80. let
- od r. 1969 tzv. proces normalizace namířený proti reformním snahám, politické čistky, likvidace
všech nekomunistických periodik, zákaz publikování mnoha autorů (tzv. index), filmy do trezorů,
již třetí vlna emigrací (150 000 lidí), r. 1977 Charta 77
- rozdělení literatury:
1. literatura oficiální - směla vycházet
2. literatura samizdatová - tiskla se „na koleně“ a šířila podzemními cestami
3. literatura exilová - v exilových nakladatelstvích vycházela díla nejen českých emigrantů, ale
4. specifické umění tvoří underground
1980 - 1989
- jisté uvolnění a někteří z dosud „zakázaných“ autorů mohli opět publikovat
- rozklad režimu byl nejvíce patrný po r. 1985, kdy v Sovětském svazu nastoupil do vedoucí funkce
Michail Gorbačov, pokoušející se demokratizovat strnulý komunistický režim uplatněním
„perestrojky“ a „glasnosti“
- nástup další, nové generace spisovatelů
- v průběhu listopadových událostí r. 1989 došlo k vyhrocení politicko-společenské situace až do
té míry, že se komunistická strana zřekla vedoucí úlohy v Československu
- v souvislosti se změnou poměrů v SSSR a vůbec v Evropě se začala rozpadat soustava
socialistické ekonomiky
- začínají se rozpouštět literární skupiny básníků
1990 - 2010
- pokračují politické a hospodářské změny ve světě i u nás, objevují se však i problémy - viz
tabulka ze začátku roku
- padlo rozdělení literatury na oficiální a neoficiální
- vznikají nové časopisy a nová nakladatelství, první polovina 90. let dohání zameškané a uvádí do
povědomí to, co bylo dosud většině lidí upřeno poznat, velký čtenářský boom, který byl v druhé
polovině 90. let poněkud utlumenější
- v druhé polovině 90. let a zejména v současnosti má literatura konkurenci v kinech, ale zejména
v televizi, počítačích, ale i dalších druzích zábavy, kterým holdují zejména mladí lidé, přesto se
navzdory skeptikům zdá, že tištěná kniha má budoucnost i nadále
- možná lze konstatovat, že ubývá náročných čtenářů
- ubývá zájem o poezii, těžká situace mladých autorů
- těžká orientace v poezii, žádné školy, proudy, autoři kolem časopisů
Literární skupiny
Skupina Ra - -> v 30. letech v Rakovníku, knižní edice
r. 1942 -> brněnská linie -> výtvarný sborník Roztrhané panenky
- r. 1944 sloučení se Surrealistickou skupinou
- nedůvěra k čistému psychickému automatismu, promyšlená kompozice děl
Ludvík Kundera, Zbyněk Havlíček
Ludvík Kundera (1920) - lit. kritik, básník, dramatik, překladatel
Živly v nás (1946)
Klínopisný lampář (1948)
Letní kniha přání a stížností (1962)
Vůně soli (1996)
Katolicky orientovaní básníci – viz skripta pro 3. ročník, + Ivan Slavík, Josef Kostohryz, Josef Suchý
Skupina 42 (1942 - 1948) - výtvarnicko-básnická skupina
- v centru pozornosti město, jeho periferie, obyčejný člověk, běžný svět a život (vliv civilismu)
- depoetizace a prozaizace básní, epičnost
- hovorová mluva, slang
Jindřich Chalupecký, Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Jan Hanč
Ohnice - literární skupina kolem Kamila Bednáře nazvaná podle sborníku z r. 1947 a Ortenovy sbírky
Kamil Bednář (1912 - 1972) - básník, autor knih pro děti, překladatel
- navazoval poetikou na F. Halase
- sdružil kolem sebe počátkem 40. let mladé básníky
- stať Slovo k mladým (1940) - koncepce „nahého člověka“ = důraz na lidskou jedinečnost,
nitro, podstatu lidské existence, odvrat od materialistického světa
Dynamoarchismus – básníci sdružení kolem deníku Mladá fronta, mluvčím Jan Grossmann
- společním edičním počinem skupiny sdružující různé individuality sborník Aktiv (1946)
Ladislav Fikar, František Listopad, Jan Vladislav
Skupina kolem Rudého práva, režimní básníci – nejlevicovější, komunistická ideologie
Ivan Skála, Miroslav Florian
„Květňáci“ - literární skupina kolem časopisu Květen (1955 - 1959)
- „poezie všedního dne“ - každodennost, nepatetičnost, prostota, racionální pozorování skutečnosti
Miroslav Holub, Jiří Šotola, Karel Šiktanc
Jiří Suchý
Host do domu - literární skupina kolem stejnojmenného brněnského časopisu od r 1954
- prostor pro uznávané i začínající autory
- důležitá úloha v 60. letech
Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Uhde, Josef Kainar, Milan Kundera
Osobnosti starší básnické generace
František Halas
Vladimír Holan
pozn. o autorech + dílo s přesahem po válce viz skripta pro 3. ročník
Vilém Závada
Vítězslav Nezval
Jaroslav Seifert (1901 - 1986)
1. období proletářské poezie a poetismu (20. léta) - pozn. o autorovi + dílo do r. 1945 viz skripta 3. r.
2. lyrické období (30. - 60. léta)
Přilba hlíny (1945) – reakce na osvobození
Píseň o Viktorce (1950) – jedna z nejkrásnějších českých básnických skladeb 20. století
- osudy Viktorky z knihy Babička Boženy Němcové jsou dány do paralely s osudy autorky samé
- nejvyšší hodnotou života láska
- tragický podtext
- nádherný, přístupný jazyk a styl
Maminka (1954) – návrat do dětství na Žižkově
- intimní lyrika plná citové vroucnosti a lehké melancholie bez sentimentu
- melodičnost veršů, oslabená metaforičnost
3. období - reflexní poezie (od 60. let) - civilní poezie bez složitějších básnických obrazů, verš se prozaizuje
Koncert na ostrově (1965)
Halleyova kometa (1967)
láska, ženy, opojné krásy života, nostalgie, přátelé Praha, viděno
Odlévání zvonů (1967)
„černým zrcadlem smrti“
Morový sloup (1981) – verše z let 1968 – 1970, reakce na okupaci r. 1968, stáří
Deštník z Piccadily (1979)
nostalgie, vzpomínky na mládí, štěstí minulého světa,
Býti básníkem (1983)
sebeironie, zasahovala cenzura
Všechny krásy světa (1982) – cenzurováno, plné znění až po r. 1989, básnické memoáry
František Hrubín (1910 – 1971)
- tvůrce milostné a přírodní lyriky, autor veršů a pohádek pro děti, dramatik, prozaik, překladatel
- literární činnost:
- 30. léta
Zpíváno z dálky (1933) – vyspělý básnický debut
- osobitý lyrismus, bohatá metaforika, hledání harmonie uprostřed chaosu
- 40. léta - intimní a meditativní lyrika, motiv země, opora v Bohu, vlasti a krajině rodu, postava
„chudého“
Chléb s ocelí (1945) rozsáhlé skladby, válka pojata jako gigantický střet staré a nové země (= Sovětský
Jobova noc (1945) svaz), symbolická postava Joba
- pětidílná skladba
- Job je vlastně básníkem, který je „odsouzen“ k trvalému uvěznění do sebe a do svých soukromých
problémů, rozchod s tímto přístupem k životu
Nesmírný krásný život (1947)
Hirošima (1948)
- deziluzivní obrat k existenci obyčejného, zejména městského člověka vydaného napospas nejen
přirozené pomíjivosti života, ale i hrozbě nepřirozené atomové smrti
- lyricko-epická báseň – kontrast, paralela projevů života v Praze v okamžiku výbuchu v Japonsku
- 50. léta - v 1. polovině 50. let vynucené mlčení, věnoval se proto tvorbě pro děti
Špalíček pohádek (1957)
klenoty literatury pro děti, jeden námět je zpracován
Ladův veselý přírodopis (1950)
jak v próze, tak ve verších
Pohádka o Květušce a její zahrádce (1955)
Proměna (1957) – lyricko-epická báseň založená na paralele a konfrontaci obrazu klidného letního
nedělního odpoledne u vody v Praze a autentického mýtu o Daidalovi a Ikarovi, který má úlohu
výstražného podobenství (přecenění důvěry v technické dovednosti, což ve svém důsledku vede
ke katastrofě)
Romance pro křídlovku (1962) – lyricko-epická báseň
- autobiografický příběh první básníkovy lásky
- složitý kompoziční plán, nikoli chronologie
- láska mladého Františka k živočišné Tonce, poté milostné vzplanutí k Terině, dívce od kolotoče
- tragické vyústění
Zlatá reneta (1964) – próza, monologizace dialogu, rozloha hrdinova života v rozmezí několika hodin
Lásky (1967) – memoárová próza
dramata: Srpnová neděle, Kráska a zvíře
Jiří Orten (1919 – 1941)
- vlastním jménem Jiří Ohrenstein
- básník existenciálního zaměření, prozaik, dramatik a publicista
- svět vnímá s plachou něhou, k věcem přistupuje v jejich křehkosti
- jazyk je mu živou bytostí
- pocit nebezpečí a ohroženosti, vědomí krátkosti života
- verše mají pravidelný rytmus, dokonalé rýmy, posléze expresívnost, sklon k ironii, temnosti
Čítanka jaro (1939) – dominuje konstantní protiklad dětství a smrti, hry a okouzlení, život s matkou je
světem bezpečí x přítomný život a nejasná budoucnost jsou pociťovány jako permanentní ztráta,
zakletí v úzkosti, nezakotvenosti, nevykoupenosti
Ohnice (1941) – napětí mezi životním návratem a životní ztrátou
Modrá, Žíhaná a Červená kniha (v úplnosti vydáno 1992 – 1995) – napsáno 1938 - 41
-
deníkové záznamy, výpisky a dojmy z četby, dopisy, záznamy snů, nálad, pocitů, úvah
Ivan Blatný (1919 – 1990)
- lyrický básník, autor veršů pro děti, člen Skupiny 42, generačně spřízněn s Ortenem, spolupráce
Melancholické procházky (1941) – vliv Skupiny 42
- okouzlené smyslové vidění světa
- lyrika toužící zachytit prchavé kouzlo okamžiku a odhalovat krásu všednosti
- volný verš, přímé pojmenování, kolážová výstavba (citace autentických dokumentů, zaslechnutých
rozhovorů apod.)
- řada básní lokalizovaná do Brna, vzpomínky na básnické současníky
Hledání přítomného času (1947) – reflexe událostí r. 1945
- temněji laděné litanie s motivy úzkostně pociťovaných dějin
Stará bydliště (1979)
sbírky vzniklé ve Velké Británii, ovlivnění duševní chorobou
Pomocná škola Bixley (1987) - míšení různých jazyků
- „melancholie návratů“ – vzpomínky, nostalgie, snaha proniknout hluboko do vědomí
- básně vznikající na principu montáže či koláže, volný tok básnické obraznosti přerušovaný glosami,
citáty, …
- sbírky vyšly u Škvoreckého v Torontu díky Blatného ošetřovatelce
- obsáhlá pozůstalost není dosud zpracována
Jiří Kolář (1914 – 2002)
- autor civilistní a experimentální poezie, básnických deníků a knih pro děti, překladatel, esejista
a výtvarník
- zpočátku navazoval na avantgardní tendence
- ve 40. letech členem Skupiny 42, jejíž program důsledně uskutečňoval, psal civilistickou poezii s motivy
moderního velkoměsta a jeho periferií v protikladu meditativní poezii, záměrně nepoetický slovník
- v 50. letech pořádal večery moderní poezie a výtvarné výstavy, od 60. let člen výtvarné skupiny
Křižovatka, pravidelné výstavy
Ódy a variace (1946)
- na začátku literární činnosti navazoval na různé podoby avantgardní poezie
- metoda variací – totéž téma zpracovává různým způsobem
- proměnlivost a neuchopitelnost života
- další fáze tvorby – odosobnění poezie
Očitý svědek (1949) – básnický deník, prozaické texty
Prométheova játra (1950, vyšlo 1979)
- výbor z deníku rámován dvěma básnickými skladbami, pracujícími s metodou variace a koláže
- autorský subjekt soudcem podlosti mocných a jejich přisluhovačů a ubohosti ostatních
- experimenty
Mistr Sun o básnickém umění (1957)
didaktické reflexe o básnickém umění, nárocích na umělce
Nový Epiktet (1968)
- od 60. let vytváří koláže, roláže, muchláže, … = z přejatého materiálu a reprodukcí cizích obrazů vytváří
nové výtvory, vznikají „hloubkové básně“ = výtvarné dílo
- prolínání literatury a výtvarna, v kolážích využívá vizuální podoby jazyka, útržků časopisů a knih i celých
dokumentů, jízdních řádů, vstupenek, oznámení, …
Návod k upotřebení (1969) – návody k vytvářeních každodenních životních koláží
- 52 pokynů k „neužitečným“ úkonům představuje hravý, mírně ironický protějšek k předešlým
dvěma nabádavým poetikám
Odpovědi ( Praha 1995) – autobiografické a autoreflexivní texty
- úvahy o poezii
- na základě rozhovorů
-
práce pro děti: Enšpígl (spolu s J. Hiršalem), …
Josef Kainar (1917 – 1971)
- publicista, kromě poezie psal satirické hry (Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou), rozhlásky = krátké
veršované glosy na aktuální témata psané pro rozhlas, kreslil, fotografoval, psal verše pro děti
(Nevídáno - neslýcháno 1966), překládal a skládal texty šansonů a tanečních písniček
- rysy poezie:
1. v tvorbě ho ovlivnila moravská a slezská krajina, nádraží, vlaky (otec železničář), atmosféra
venkovských gymnázií, muzicírování v tanečních orchestrech, jazz, černošské blues, lidová poezie,
ovlivněn F. Halasem, V. Majakovským, ve 40. letech Skupinou 42
2. x Nezvalově pojetí poezie - prostor imaginace, fantazie, snovost, asociace, hravost, poezie =
svébytný, „lepší“ svět - protože „svět se už přestává smát“, válečná zkušenost, tísnivá atmosféra
před válkou i po válce
3. texty svých básní nechával dlouho zrát
4. vyhledával poezii v nejrůznějších, třeba i okrajových okolnostech, kde nemusí být všechno líbivé
a příjemné
5. okouzlení průmyslovou civilizací x úzkost z nadvlády věcí
6. proti zlému osudu, marnosti se musí každý nějak postavit, aby odolal
7. reflexivní poezie - tichá meditace o životě a lidských osudech, postavení člověka v poválečném
světě, hledání smyslu života, každodenní zkušenost, poezie všedního života, svědectví o době
8. objektivizace - snaha poznat druhého, obyčejného, ale jedinečného člověka, nikoli vnitřní básnický
subjekt
9. verše mají čtenáře přinutit, aby si uvědomil, co v jeho životě chybí, co ho tíží a deformuje, pak je
možné nechat se básní dovést ke katarzi (M. Pohorský: Verš „dojde svého“, jestliže si s ním čtenář trochu popálený - uvědomí, co život zraňuje, a jestliže nepodlehne skeptické představě, že skutečnost
je neměnná.)
10. nebarevnost, drsnost
11. nevyhledával ozdoby, které by mohly být považovány za krásné, neváhá používat slova neuctivá,
krutá, antipoetická, různé prvky, různé jazykové vrstvy (hovorová mluva, dialektismy, vulgarismy,
citáty, parodie)
12. ironie, sarkasmus, stoický a černý humor, groteska, bizarnost, komika
13. většinou nepsal v pravidelných veršových, strofických a rýmových útvarech, dával přednost
uvolněné kompozici, aby mohl kdykoli přerušit začatou melodii, narušit harmonii nesouladem, aby
mohl nechat něco nedořečeného
14. ne snadná interpretovatelnost, potřeba součinnosti čtenářova intelektu
- 40. léta:
- v období války verše, které jsou odrazem reálného světa, plné pravdivosti, postavení člověka
v rozporuplném světě, vystižení individuálního osudu jako nadčasového podobenství
- tematika města zblízka a zespodu, zářící světla x pustota
- vliv Skupiny 42
- hořkost, humor, potřeba neokázale jednat
- blues, verše o zklamání, hořké příběhy, pláč + ironie, poznává, co člověka trápí
Nové mýty (1946) - Stříhali dohola malého chlapečka
Osudy (1947) - Sen o láhvi a smíchu
- 50. léta:
- polemická tendence, významová jednoznačnost, zdůraznění jednoty tématu, návaznost na poezii
19. století, idyličnost, skepse vystřídána optimismem
- konec 50. let a 60. léta:
- vývoj vracející se k počátkům tvorby
- osobité rozhovory, monologické zpovědi, několik postav nebo situací a malých příběhů (veselých,
tragických, sladkých, groteskních)
ironický styl, výrazná lyričnost, vyhrocená metaforika, gnómicky vyslovená pravda + subjektivní
zkušenost
- litanie/pásmo = blues, meditace na dané téma
- obava, aby se nezmenšoval prostor pro obyčejné lidské věci: přátelství, lásku, touhu, tvořivou samotu,
...
Člověka hořce mám rád (1959) - Člověka hořce mám rád, O radosti a vzteku
Lazar a píseň (1962) - Budete zlá, Jaký to s ním bylo
Moje blues (1966) - Kainovo blues, Blues o tom co chceme (část Obeliskové blues)
Miss Otis lituje (1969) - krásná deska K. Plíhala z r. 2004 Nebe počká
-
Miroslav Holub (1923 - 1992)
- autor intelektuální poezie, prózy a esejistiky, překladatel zejm. z polštiny a angličtiny
- jeden z našich nejpřekládanějších básníků
- dokáže skloubit náročné povolání lékaře a vědce s posláním básníka
- vnáší do české poezie svět vědy, medicíny, otázky křehkosti lidského bytí, inspirace všedními problémy
života, zvýrazňuje úlohu lidského intelektu, varuje před odlidštěním mezilidských vztahů
- debutoval ve sborníku Ohnice (1947), v 60. letech v okruhu kolem časopisu Květen
Denní služba (1958)
Achilles a želva (1960)
program poezie všedního dne
Jdi a otevři dveře (1961)
Tak zvané srdce (1963)
potlačení subjektivity básnické výpovědi
Ačkoli (1969) - vrcholná sbírka 60. let
- soubor básní a lyrických mikroesejů
- zachycuje vytrácení smyslu věcí, řeči, lidského života, dějin
- drastickými, temnými metaforami reaguje na posrpnovou skutečnost r. 1968
- favorizace aktivního, morálně pevného typu člověka
- pojetí lidské svobody jako sebeřízení člověka
Interferon čili o divadle (1986) - ovlivněn V. Holanem, T. S. Eliotem, S. Becketem
- mnohoznačnost, mnohovrstevnatost významu
- „divadlo světa“ je zasahováno chorobnými procesy, zlem, absurditou
- typicky holubovské zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality
Anděl na kolečkách (1963) - básnický cestopis čerpající z pobytu v USA, lyrizace, metaforika, kontrasty
Syndrom mizející plíce (1990) - sdělný typ poezie, reaguje i na zcela konkrétní společenské problémy
Karel Šiktanc (1928)
- básník a novinář
- část jeho tvorby nemohla vyjít oficiálně => samizdatové edice
- autor řady rozhlasových pohádek
- rysy tvorby:
1. zobrazení subjektu, do jehož bytí silně zasahuje současná vnější realita stejně jako minulost,
konfrontace současnosti a minulosti
2. motivicky básně čerpají z tradičního venkovského světa, jeho pohanských zvyklostí, ale
i křesťanských rituálů, zprvu však prosty idyličnosti
3. bohatá slovní zásoba, neologismy, archaismy, biblismy, dialektismy, ale i prvky hovorového jazyka
4. značná zvuková působivost, zvukomalba, výrazný rytmus
Žízeň (1959) – sbírka ve znamení květňácké poetiky všedního dne
- prostota výpovědi
Heinovské noci (1960) – úsečný jambický verš
- bohatá metaforika
- střídání dynamických epických pasáží s lyrickými detaily
- téma paměti
Adam a Eva (1968) – skladba
- za pomoci starozákonních jazykových prostředků, motivů a citací zachycen rodící se milostný vztah
vyvzdorovaný na nicotě vyprahlého nitra i vnějšího světa
Český orloj (--> na počátku normalizace, vyšlo v Mnichově 1980, u nás až po r. 1989) – vrcholné autorovo
dílo
- bohatě a složitě komponovaný cyklus dvanácti básní sestavený podle měsíců v roce
- dialogický charakter rozhovoru otce se synem, který je vypravován do dospělosti a vybavován
životními zkušenostmi od obce, ale i z tradic národních, pohanských i křesťanských
- středovou hodnotou se stává země (v alegorii ženy), česká krajina se svými hodnotami ale
i poznamenaná mravním marasmem přítomnosti
- bolestně naléhavá intonace, mnohdy charakter vyzvání, příkazu, modlitby, kletby či zaříkávadla
Utopenejch voči (1991) – obraz zpustošeného světa a ztracené lidské důstojnosti
- kruté, vizuálně působící motivy (krev, tma, světlo, nahota), hlavním motivem smrt
Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (1992)
- styl lidové barokní hry – dialogy, chór, postava smrti vítězící nade vším, lidsky bezmocný bůh, který
přiblíží stále pokračující zkáze – pocity zmaru, nicoty
Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
- lyrický básník inspirovaný moravskou krajinou, soustředěný k základním hodnotám života
- rysy poezie:
1. antiromantický básník osobité baladičnosti
2. tvorba vyhraněná, nezařaditelná do směrů, vliv F. Halase, V. Holana, K. H. Máchy, civilismu Skupiny
42
3. smyslová a intelektuální lyrika založená dramatiko-lyrickém střetu protipólů života a smrti, lásce
a netečnosti, štěstí a prázdnoty
4. užívání kontrastu, dialogického charakteru textu, paradoxních obrazů, paralelismu
5. velký umělec jazyka, slova a věty v nečekaných souvislostech a vazbách, nikdy ovšem na úkor
srozumitelnosti
6. ovlivněn lidovou poezií, neologismy, hovorové výrazy
7. motivy dechu, srdce, krve a vína, stromu, deště, listu, trávy, …, motivy Brna
Marné milování (1940) – melancholie, dramatičnost, rytmický pravidelný rýmovaný verš, vliv lid. sloves.
- harmoničnost je narušována vnášením tematicky protikladných prvků, které svět básně dramatizují
Pulsy (1947) – vliv F. Halase
Horoucí zpěvy (1953) – ovlivněno dobou 50. let, hymnické verše oslavující neproblematický život
Ortely a milosti (1958) – sbírka rozdělena do dvou částí: Ortely, Milosti
- mučivý kontrast mezi tragikou samoty, pocitu nemožnosti poznání světa, citové okoralosti a smrti
na jedné straně a prožitkem milostiplné vzájemnosti na druhé straně
To královské (1966) – dobývání podob člověka, trýzeň při objevování smyslu života
- pro dovršení dramatického účinku se vrací k útvaru „rozhovoru dvou bláznů“
Šokovaná růže (1969) – vrcholná sbírka + velká obliba u čtenářů
- básně vystavěné jako příběhy
- téma plně prožívaného života, vztahu k druhým, ke smrti, hranice možností poezie
- reflexivnost, hloubka, nejednoznačnost
- zámlky, zlomkovitost, nemožnost přejít od otázky k odpovědi
- paradoxní obraznost
- široké lexikální spektrum
Agogh (přelom 60. a 70. let, vyšlo 1989) – stěžejní dílo, ovlivněno Holanem
- sbírka plná smutku a děsu z deformovaného světa, obraz světa, který ztratil povědomí o hodnotách
- složitě komponovaný celek
- mezi nejstrašnější hrůzy moderní civilizace řadí sex, násilí, alkohol
- hovorový jazyk, volný verš
- nářek, marnost, nicota
Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt (1981) – sbírka z období, kdy opět mohl publikovat
A trubky zlatý prach (1990) – variačně rozvíjená témata a postupy ze 60. let
- oscilace mezi pocity smutku a smíchu, obraznost kolísá mezi konkrétním detailem a abstraktním
celkem
- vzpomínkové vyrovnávání se s láskou jako projevem lidskosti
Jan Skácel (1922 – 1989)
- meditativní lyrik, spjatý s moravskou kulturní tradicí
- vliv F. Halase a J. Kainara
- rysy poezie:
1. básně – obrazy, jež rozvíjejí jeden základní motiv, jednu situaci
2. poezie meditativní, uvážlivá, hluboká
3. virtuózní práce s náznakem, nad každou básní se vznáší opar tajemství
4. úsporný a hutný výraz, s nímž zachycuje jednoznačnost chvíle, ale i všechno, co tento prchavý
moment přesahuje
5. vědomí, že člověk je pevně zakotven v řádu přírody, kde rostliny a zvířata jsou nositeli tajemného
smyslu existence; svět a příroda obklopující člověka jsou šiframi a ani člověku není dáno odhalit
jejich smysl, je jen slepou a nevědomou součástí vesmíru a jediné, co ho spojuje s všepanujícím
řádem, je pouhopouhé tušení
6. opírá se o lidovou moudrost a staré jistoty, buduje vnitřně harmonický svět, jehož centrálními body
jsou láska, domov, příroda a prostí lidé, vyrůstá ze starých lidských ctností, upřednostňuje čistotu
a opravdovost ducha, dožaduje se mravnosti a podle ní poměřuje a hodnotí svět
7. motivy: klid, ticho, prostota, pokora, moudrost, vlaky, dálky, cesty, čas, krajina, srdce, dlaň; základní
hodnoty: domov, příroda, etika, křehkost, sensitivita, něžnost, smrt, moravanství, venkovanství
8. významný je motiv ticha, vědomí trvalého mlčení skutečnosti kolem nás
9. nechuť vystavovat na odiv své city
Kolik příležitostí má růže (1957) – básnická sbírka
- obrazy každodenního života jsou promítnuty do několika stálých motivů – jistot: domov, vesnice,
kořeny, příroda, strom, voda
- využívá postupů lidových písní
- výrazová úspornost, tvarová sevřenost, zachycení jedinečné situace
- důraz na morální rozměr bytí
- upřednostňuje se splynutí s okolními lidmi, nikoli stav vlastní duše
Co zbylo z anděla (1960) - rozšiřuje se repertoár motivů – symbolů: déšť, vítr, sníh, křídla, píseň, víno
Hodina mezi psem a vlkem (1962) - tragické polohy života
- významová hutnost a dynamičnost
- motivy odkazují k existenciálním situacím (láska – smrt)
- úsilí o tvar básně – podobenství
Smuténka (1965)
Metličky (1968)
- poetika kratších, formálně pevně vázaných básní s hutnou metaforikou, ale i se symbolickou
platností stěžejních motivů, směřujících k pointě, takřka gnómického charakteru
- zkratkovitost, jazyková plynulost, slovo odkazuje i na skutečnost mimo sebe
- archaismy, regionalismy
- básně komentářem reálného světa a zároveň mikrosvětem, v němž vše drží pohromadě a má svou
přirozenou funkci
- základním stavem lyrického „já“ je nostalgie, smutek, bolest
- motivy nahoty (ve smyslu ztráty iluzí) a čistoty (ideálního stavu)
- svět je rozdělen do protikladů (krutost – radost, čistota – prázdnota, příroda – lidé, jaro – zima)
Naděje s bukovými křídly (1983) – dvě části: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
- 200 čtyřverší
- lyrické miniatury připomínají princip japonských haiku ve smyslu redukce všeho nepodstatného
a v úsilí o obrazné zachycení podstatných věcí, tím jsou básnické obrazy posunuty do obecné
podoby
- hravost, momentální nápad, improvizace
- etymologické hříčky, hláskové posuny, využití homonymie apod.
- kolísání od hravosti ke spirituálnosti, od postřehů ze života zvířat k otázkám bytí ve světě, ohlasy
lidových písní, venkov kontra město, minulost kontra povrchní současnost
Dávné proso (1981)
Odlévání do ztraceného vosku (1984)
Kdo pije potmě víno (1988)
A znovu láska (1991)
- větší oproštěnost a zároveň i přesnost básnického sebevyjádření
- bilanční odstup, smutek, skepse, zklamání nad povrchností každodenních životů
- vědomí stáří a smrti je vyvažováno návraty do minulosti (dětství, lidová píseň)
- vnímání totožných motivů z různých hodnotících úhlů
- poezie pro děti
- vytvořil specifický útvar, který sám nazýval malé recenze a kurzívky (fejetonky) – tradicionalismus, citlivé
pojmenování aktuálních problémů často prostřednictvím malého detailu, posmutnělý sentiment, etický
akcent
Jedenáctý bílý kůň (1964)
Třináctý černý kůň (1993)
- překlad pro divadlo Sofoklova Oidipa a Plautova Lišáka Pseudola
Václav Hrabě (1940 – 1965)
- básník a prozaik, jehož tvorba úzce souvisela s jazzovou a bluesovou tvorbou
- texty se zachovaly díky tomu, že kolovaly v různých opisech
- (nejen) studentsky velice atraktivní poezie
- rysy poezie:
1. sblížení poezie s jazzovou hudbou a blues, texty chtějí být analogií jazzové improvizace, otvírají
prostor pro imaginaci a hledání
2. inspirace černošskou poezií a hudbou a tvorbou amerických beatniků, pouliční píseň a poetika
F. Gellnera, zpočátku i tvorba generace Května, zvl. J. Šotoly
3. poezie zhudebňována jazzovými, rockovými i folkovými zpěváky
4. hrdina básní je okázale nonkonformní vůči zkomercionalizované pokrytecké společnosti, touží žít
naplno za všech okolností a vzpírá se jakémukoli útlaku, manipulaci kulturní i politické
5. upřímná zpověď, pocity osamění, nefalšovaná autentičnost, novodobý romantismus
Blues pro bláznivou holku (1991, 1999 vyšlo pod názvem Blues)
Další autoři:
Ivan Diviš
Emil Juliš
Josef Hiršal - Bohumila Grögerová, Václav Havel – jen ukázky
Ivan Wernisch
Jan Vodňanský
viz výklad k českému divadlu
Jiří Suchý
Underground --> r. 1948, kdy --> edice Půlnoc (E. Bondy, I. Vodseďálek, B. Hrabal, V. Boudník); „Vědomí
bezmocnosti proti moci.“ E. Bondy
obývání „smetiště dějin“, lepší časy už nebudou, svět je napaden šílenstvím, před nímž není možno se
ukrýt => musíme vzít šílenství za své a ještě ho vystupňovat, možné je už jen zatracení => negativismus,
nihilismus
- tři vlny:
1. vlna: od r. 1948 – hl. představiteli Egon Bondy, Ivan Vodseďálek
-
Egon Bondy (1930 – 2006)
- vl. jménem Zbyněk Fišer
- filosof, básník, prozaik, esejista, čelný představitel undergroundu
- vyšel ze surrealismu, pak odklon
naivistický úžas, projekt tzv. totálního realismu = poezie, které dovádí ad absurdum všechny konvence
dobové oficiální poezie => žádná metaforika, ironie + poetika tzv. trapné poezie, která má humornější
a dadaistický charakter
Totální realismus (1950)
- motivy deprese, beznaděje, ztráty smyslu existence, problematika
sebevraždy
Velká kniha (1951-52)- provokativní naivismus s prvky hospodského exhibicionismu
- v 70. letech šokující vulgárnost, reakce na normalizaci
Trhací kalendář (1975)
2. vlna: od konce 60. let - hlavními představiteli Ivan Martin Jirous, Plastic People in the Universe, Milan
Hlavsa
- vyhrocený pocit osamění, vyvrženosti, bezcestí a bezdomoví, zmar, nicota, touha po sebezničení
- duch zasvěcení
- rock – spojení hudby, slova, jevištní akce, obřadnost, rituál
Plastic People of the Universe --> r. 1968/69
- texty písní šokovaly svou syrovostí, útočností, vulgaritou – míněny jako vzpoura proti hodnotám
konzumní a politicky zformované společnosti
- základem repertoáru texty E. Bondyho
- politické pronásledování
Ivan Martin Jirous - Magor (1944 - 2011)
- vystudoval dějiny umění na FF UK, vězněn
- básník, výtvarný kritik, teoretik undergroundu
Zpráva o III. českém hudebním obrození (1977) - stěžejní historiografická práce
Pravdivý příběh Plastic People (1983-84)
Magorovy labutí písně (1986)
- psáno v době věznění
- sbírka koncipovaná jako rozhovory s Bohem, pokora, ale zároveň ironie a sarkasmus
- stylizováno jako vězeňský „deník“, básně vystavěny na běžných schématech, výpověď prolínající se
s aluzemi, citacemi, vzpomínkami, „modlitbami“, „žalmy“, epigramy, realistickými črtami apod.
DG 307, Aktuál (M. Knížák) – další undergroundové rockové skupiny
3. vlna: od pol. 80. let, Revolver Revue - Jáchym Topol (sk. Psí vojáci, román Sestra), Petr Placák,
J. H. Krchovský, Vít Kremlička
- maska, póza, rafinovanost, banalitami světa unavený estét
J. H. Krchovský (1960)
- vl. jménem Jiří Hásek
- ovlivněn dekadencí, naturalismem, undergroundem
-
srozumitelnost, záznam všední reality, optika bezvýchodnosti, ztráty ideálů
míšení cituplnosti, něhy + necitelnosti, pózy + její demaskování, sarkasmus x sebeironie, vznešené
„poetické“ x vulgarismy, přízemnost, „antipoetično“, dehonestace
desakralizovaná erotika, sebezničující mystické a alkoholické vize suplující filosofické tázání po smyslu
života
smrt, hřbitov
prázdnota, nihilismus, samota
rytmizace verše – volný, vázaný verš, časem básně kratší
povznesenost nad sebe sama
extrémní vnitřní prožitky ovlivňují vnější chování
vysoká míra subjektivity
Generace nastupující v 70. letech
Pavel Šrut
Karel Sýs
Petr Skarlant
Ivo Odehnal
Jiří Žáček
Písničkáři
Karel Kryl
Jaromír Nohavica
Karel Plíhal
Vladimír Merta
Vlastimil Třešňák
Jaroslav Hutka
Josef Fousek
Tomáš Klus
Radůza
Současná poezie
Petr Král
Michal Ajvaz
Viola Fišerová
Jindřich Zogata
Jiří Typlt
Petr Hruška
ČESKÁ PRÓZA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
1. Česká literatura 1945 - konec 70. let
Obecná charakteristika období
1945 - 1948:
- po osvobození následovalo tříleté hledání politické cesty, projevil se politický vliv osvoboditelského
Sovětského svazu (odmítnutí Marshallova plánu hospodářské pomoci při katastrofální neúrodě po
válce), posilování pozice komunistické strany, odsun Němců, Benešovy dekrety
- politická situace po válce vrcholí převratem v r. 1948
- poezie i próza reaguje na válku, přirozeně chybí odstup od událostí => poněkud černobílé hodnocení
válečných událostí
1948 - 1956
-
jakmile se komunisté vedení Klementem Gottwaldem chopili moci ve státě, následovaly politické čistky,
které se projevily i v kulturní oblasti a postihly hlavně inteligenci, vytvořeny tábory nucených prací,
závislost na sovětské politice se prohloubila
- vlna emigrace (první byla před vypuknutím války) => další odliv inteligence
- čistky vůči odpůrcům komunistické ideologie v Syndikátu českých spisovatelů (nepohodlní byli
legionářští spisovatelé, autoři katolické orientace včetně ruralistů, surrealisté, kritikové, ale i jednotlivé
osobnosti české literatury a žurnalistiky), soudní procesy s mnohými spisovateli (asi 56), těžké žaláře,
mnohaletá vězení, fyzické a psychické týrání, dokonce poprava Záviše Kalandry
- po uvěznění řady nekomunistických spisovatelů nastaly čistky i mezi komunistickými spisovateli (někteří
dokonce spáchali sebevraždu)
- zákaz vydávání moderní západoevropské a americké literatury
- bez oficiálního zdůvodnění postupně zakázány mnohé časopisy a noviny
- z knihoven byla odstraněna díla těch autorů, kteří se nevešli do parametrů socialistického realismu
(a těch byla samozřejmě obrovská spousta), pálení knih, likvidace celých knihoven včetně vzácných knih
- literatura se stala zrcadlem politické situace, jedinou povolenou tendencí v umění se stal socialistický
realismus (největšími propagátory L. Štoll, V. Kopecký, Z. Nejedlý) => frázovitost, bezduchost, patos,
ideologičnost, odvržena estetické funkce umění, v popředí hlavně výchovné cíle, vše ostatní ničeno,
zakázáno, cenzurováno
- nejhorší byla situace v l. 1950-3, r. 1953 umírá Stalin a několik dní po něm i Gottwald
1956 - 1968
- r. 1956 znamenal díky oficiálnímu odsouzení stalinských praktik zlom v literárním prostředí, v tomtéž
roku se konal II. sjezd spisovatelů, kde došlo ke kritice schematismu v umění a k vyslovení se za právo
osobního prožitku a osobní svobody umělce
- nastartována snaha o obrodu české společnosti v 60. letech => snaha zreformovat komunismus,
politické rehabilitace, omezení cenzury, otevření se zahraniční literatuře, zdůrazňuje se civilnost,
všednost
- přesto cenzura pořád funguje, úplná svoboda tisku chybí
- do literatury na konci 50. let vstupuje nová generace, která dosahuje vrcholu v 60. a 70. letech
- vznik divadel malých forem
- nová vlna československého filmu
- konec 60. let signalizoval obecnou nespokojenost s vedením strany ortodoxními marxisty, v červnu
r. 1967 se konal IV. sjezd spisovatelů, na němž vystoupilo několik známých a uznávaných osobností,
roztržka mezi spisovateli a vedením strany
- období Pražského jara (jaro 1968), v čele strany A. Dubček, prezidentem L. Svoboda => mohutné
přeměny, euforie, víra v nové pořádky, snaha vymanit se ze závislosti na sovětské politice (L. I. Brežněv),
provolání k občanům Dva tisíce slov
- 21. 8. 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy, okupace, upálení se J. Palacha, J. Zajíce
1969 - konec 70. let
- od r. 1969 tzv. proces normalizace namířený proti reformním snahám, politické čistky, likvidace všech
nekomunistických periodik, zákaz publikování mnoha autorů (tzv. index), filmy do trezorů, již třetí vlna
emigrací (150 000 lidí)
- rozdělení literatury:
1. literatura oficiální - směla vycházet, vedle politicky zprofanovaných autorů i zde najdeme
vynikající autory a díla (O. Pavel, V. Körner, V. Páral, B. Hrabal, …)
2. literatura samizdatová - spojena především s L. Vaculíkem, literatura, která nesměla vycházet
oficiálně, a tak se tiskla „na koleně“ a šířila podzemními cestami
- samizdatové edice: Petlice - založeno r. 1972 L. Vaculíkem, vycházela nová díla udržující
kontinuitu s 60. léty, Edice Expedice - 1975, manželé Havlovi, esejistika, politologie, filosofie,
Česká expedice - r. 1978, J. Hořec, poezie, odborné studie aj., Pražská imaginace - 1985,
V.Kadlec, díla B. Hrabala
- samizdatové časopisy: Vokno - 1979, underground, alternativní charakter i po r. 1989,
Revolver revue - od. r. 1985 dodnes, kvalitní překlady, tvorba mladých autorů
-
3. literatura exilová - v exilových nakladatelstvích vycházela díla nejen českých emigrantů, ale
i „domácích“ spisovatelů, jejichž rukopisy se podařilo propašovat za hranice
- některá významná exilová nakladatelství: Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých
fungovalo po jejich emigraci v letech 1971 - 1993, vynikající kvalita, asi 200 titulů, Rozmluvy A. Tomský, 1982 - 1989 přesunuto do Prahy, Londýn, 70 titulů, Index - 1971, Kolín n. Rýnem,
170 titulů, Poezie mimo domov, 1975, Mnichov, 130 titulů ad.
- exilové časopisy: Svědectví - r. 1956, P. Tigrid, politologický čtvrtletník, Paříž, Listy - 1970, J.
Pelikán, politologický časopis, Řím, Proměny - čtvrtletník zaměřený na kulturu, literaturu
a filosofii, od 60. let USA
4. specifické umění tvoří underground
r. 1977 Charta 77
dokumenty o těchto obdobích: J. Seifert: Všecky krásy světa, A. London: Doznání, A. Kratochvíl: Žaluji 1,
2, 3, P. Kohout: Kde je zakopán pes, V. Černý: Paměti
A. Próza 40. - 50. let
Jan Drda ( 1915 - 1970)
-
prozaik, dramatik, novinář, filmový scénárista, autor moderních pohádek
rysy tvorby:
1. vynikající vypravěč, jadrnost a osobitost výrazu a stylu
2. prolínání skutečnosti a fantazie
3. jadrný a vlídný lidový humor, živelný optimismus, laskavost vůči hrdinům, a to i záporným
4. většina jeho děl byla zfilmována
Městečko na dlani (1940) - úspěšný a povedený román
městečko Rukapáň (= rodná Příbram) je zalidněna řadou lidsky i sociálně rozmanitých postav
kaleidoskopický obraz života ve svérázném hornickém maloměstě před 1. svět. válkou
laskavý humor, porozumění pro lidské slabosti
hranice mezi reálným a smyšleným jej mlhavá
Němá barikáda (1946) - soubor 11 povídek, jedna z vůbec prvních literárních reakcí na 2. svět. válku
prózy zachycující samozřejmé hrdinství prostých lidí za okupace a během květnového povstání, oslava českého člověka,
který v mezních situacích osvědčuje svůj charakter
výrazné, patetické obrazy, někdy hraničící s teatrálností
nejznámější povídky: Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Včelař
Hrátky s čertem (1946) - dramatická báchorka navazující na tylovskou tradici
jinotaj napsaný za okupace, nezlomná víra v sílu českého člověka
optimismus, humor, nápaditost, umné skloubení pohádkových motivů, vítězství dobra
Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1959) - veselohra, zpracováno i jako prozaická pohádka
České pohádky (1958) - mistrně napsané pohádky
Jan Otčenášek (1924 - 1979)
- autor společenských realistických próz opřených o generačně pojaté postavy, scenárista
- dobrý vypravěč, vynikající psycholog
- do literatury vstoupil pod vlivem dobového schematismu, z něhož se později snažil vymanit, i když
patřil mezi autory režimem podporované
Občan Brych (1955) - kontroverzní román
- osobní rozhodování právníka Brycha, intelektuála, který se vyrovnává se situací po únoru 1948
a který nejeví schematické rysy jednání, není „černobílý“
- vliv doby se odráží v pointě románu
- snaha o složitější obraz doby, snaha o jemnější psychologické postižení postav ze všech vrstev
společnosti
- dokonce jsou naznačeny zákulisní praktiky stranické politiky
Romeo, Julie a tma (1958) - baladická milostná novela
- shakespearovský komorní příběh lásky mezi gymnazistou Pavlem a židovskou dívkou Ester, která
nenastoupila do transportu a kterou Pavel za heydrichiády ukrývá v dílně svého otce
-
tragika, opravdovost prožitku, psychologická propracovanost, snaha nalézt souvislost mezi prožitky
válečné minulosti a současností
Kulhavý Orfeus (1964) - částečně autobiografický, poměrně rozsáhlý román
- život totálně nasazených studentů a jejich ilegální činnost v rádobyodbojové skupině Orfeus, jejíž
konec je tragický
- mnohovrstevnatý obraz společnosti, morální a lidské zrání těch, kteří nechtěli těžkou dobou projít
nečinně
Když v ráji pršelo (1972) - úspěšný a čtivý román
- mladá intelektuální manželská dvojice v touze po životní změně uniká z Prahy do šumavských hor,
kde prožívá zprvu šťastné líbánky, ale idylická představa, že si zrenovují zchátralou budovu na hotel,
který jim zajistí spokojenou existenci, se nenaplní
Další autoři 40. a 50. let: Edvard Valenta, Karel Ptáčník, Zdeněk Pluhař, Norbert Frýd
B. Próza 60. - 70. let
Ladislav Grosman (1921 - 1981)
Obchod na korze (1964) - humanistická próza
vynikající psychologická studie člověka, který je svědkem tragického osudu Židů ve slovenském městečku v roce 1942
místní funkcionář Hlinkovy strany věnuje svému chudému švagrovi, truhláři Tónovi Brtkovi, arizační dekret na židovský
obchod staré vdovy Lautmanové
dobrácký Tóno není schopen vysvětlit nechápající ženě skutečný stav věcí, stejně tak ji neumí zachránit před odsunem
do vyhlazovacího tábora
narůstající výčitky svědomí nakonec Tóno neunese
v roce 1965 natočil J. Kádár a E. Klos film, který o rok později získal Oscara (pro naši kinematografii prvního)
Ladislav Fuks (1923 - 1994)
- autor psychologických próz s etickým posláním a rafinovaně konstruovaných příběhů odhalujících
mnohorozměrnost lidského nitra i dějin
- patřil mezi oficiálně uznávané a vydávané, ale zároveň skutečně špičkové autory
- rysy tvorby:
1. konflikt bezbranného lidství se zlem a násilím, který zasahuje do křehkosti přecitlivělého jedince
a deformuje jeho vnitřní svět na hranici duševní choroby (schizofrenie, fobie, nenávist k rodičům,
bestiální zabijáctví)
2. zachycení nejskrytějších koutů lidské psychiky, pocitů strachu, úzkosti, vědomí blížícího se nebezpečí
3. precizně promyšlená stavba a logika příběhu, každé slovo, každá zmínka má svou příčinu, příběhy se
postupně propracovávají k překvapivé pointě, najdeme však i falešné stopy
4. metoda opakování motivů, které zvýrazňuje napětí, práce se symboly
5. grotesknost, absurdita, fikce, tajuplnost, horor, prvky sci-fi
6. využití postupů typických pro magický realismus a postmodernismus (jako jeden z vůbec prvních
autorů u nás)
7. čtenářsky náročnější knihy, ale přitažlivý styl i tematika
Pan Theodor Mundstock (1963) - tragická románová groteska z 2. světové války
- hlavním hrdinou je osamělý židovský úředník, který ví, že půjde do transportu, má o koncentračních
táborech jen kusé zprávy, někteří známí už odjeli
- je sklíčený, plný hrůzy, navíc trpí jakousi schizofrenií (provází ho jeho dvojník - stín Mon), málokdy
promluví s přáteli, doma je sám jen se „slípkou“
- postupně v něm naroste rozhodnutí se začít na útrapy spjaté s transportem a pobytem v táboře
systematicky připravovat, které jej obrodí, osvobodí od strachu, naplní mu život, čas, dá jeho životu
nový smysl, aktivizuje jej
- situace, které mu tento nápad přináší jsou groteskně absurdní až černohumorné, splývá realita
s představou, dokonce se pokusí nasimulovat vlastní smrt otravou plynem a málem skutečně zemře,
navíc netuší, že koncentrační tábor by všechny jeho představy svou hrůzou překonal
- absurdní, tragikomický, velice působivý konec
Mí černovlasí bratři (1964)
psychologické povídky a román, autobiografickými rysy
Variace pro temnou strunu (1966) křehká psychika chlapce Michala v tíživé době 30. let
Spalovač mrtvol (1967) - román-horor, hodnotný film Juraje Herze (1968)
- hlavním hrdinou je vzorný otec rodiny, oddaný zaměstnanec krematoria a dle svého názoru člověk
se silně vyvinutým estetickým cítěním Karel Kopfrkingl
- pod vlivem fašistické ideologie, kterou mu vnuká jeho německý přítel, v sobě odhaluje kapku
německé krve a mění se z podivína na psychopata a vraha svých nejbližších kvůli jejich židovskému
původu a udavačem spolupracovníků kvůli kariéře
- prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi
- důležitou roli hrají panoptikální obrazy, přítomnost děj odlehčujících groteskních figur, …
Myši Natálie Mooshabrové (1970) - komplikovaná symbióza hororu a pohádky s prvky sci-fi a středověkého
způsobu života, nezřetelný prostor a čas, falešné stopy
- alegorie každého nelidského systému
- čtenářsky obtížnější ne kvůli stylu a jazyku, ale kvůli ději, kompozici, symbolice
Příběh kriminálního rady (1971) - brilantní psychologická detektivka s šokující pointou
Nebožtíci na bále (1972) - humoreska s groteskními figurkami
Pasáček z doliny (1977) - děj se odehrává v poválečné slovenské vesnici, dětská důvěra v život
Obraz Martina Blaskowitze (1980) - román navazuje na první dvě Fuksovy prózy
- Michal je zde už dospělým a reflektuje po letech dalekosáhlé důsledky válečného zla pro životy
nevinných
Vévodkyně a kuchařka (1983) - nejrozsáhlejší román na půdorysu historického románu
- sugestivní evokace života ve Vídni na konci 19. století a současně prostor pro imaginaci, mystifikaci,
grotesknost, tajemství, symboliku
- kompoziční, tvarová i jazyková rafinovanost, složitě budovaná metaforizace a symbolizace
- prvky magického realismu i postmoderny
- vévodkyně buduje muzeum plné podivuhodných exponátů, které má být svědectvím o době
přelomu století a zároveň připomínkou pomíjivosti všeho pozemského, zároveň má být expozice
pobídkou k hledání smyslu života
Ota Pavel (1930 - 1973)
- vlastním jménem Ota Popper, celá rodina se nechala přejmenovat v r. 1956
- sportovní redaktor nejdříve v rozhlase, později v tisku
- r. 1964 na olympijských hrách u něj propukla závažná duševní choroba, která ho donutila odejít do
invalidního důchodu, v posledních letech života psal svoje krásné povídky
- psal osobité povídky a reportáže ze sportovního prostředí, kdy ve středu jeho zájmu nebyly ani tak
vrcholné výkony, jako spíš povahové a mravní kvality člověka, stejně jako rub sportovní slávy
Pohádka o Raškovi (1974)
- autorem silně autobiograficky a vzpomínkově laděných povídek
- rysy povídek:
1. inspirací příroda - Berounka, Buštěhrad, rybaření, která není kulisou, ale hrdinou povídek
2. poetické vyprávění, básnické nazírání na přírodu, skvělé vypravěčské umění
3. laskavost, upřímnost, opravdovost
4. příběhy jsou prosté, hluboce lidské, je v nich humor, někdy s tragikomickým nádechem
5. atraktivní pro všechny čtenářské kategorie
6. rodinné historie soustředěné zejména kolem otce Lea, obchodního cestujícího a člověka, který má
rád život, raduje se z něj, je nezdolně aktivní a optimistický, někdy bohémský, srší nápady, maminky
Hermy a bratrů Huga a Jiřího
7. náměty vzpomínek: a) předválečná doba, b) okupace, kdy otec a dva starší bratři odešli do
koncentračního tábora, c) poválečná doba, kdy se k moci dostávají komunisté (mohlo vyjít
necenzurováno až po r. 1989)
Smrt krásných srnců (1971)
v r. 1991 vyšlo v souboru Zlatí úhoři
Jak jsem potkal ryby (1974)
- zfilmováno
- např. povídky Lov bolena dravého, Moje první ryba, Nejdražší ve střední Evropě, …
Vladimír Páral (1932)
-
autor modelových společenských románů a novel a vědecko-fantastických próz
vzděláním chemický inženýr, prostředí chemiček v severních Čechách bývá v jeho dílech často zobrazováno
rysy díla:
1. v různých variantách obměňuje základní téma hodnotového konfliktu mezi stereotypní každodenností a autentickým
prožitkem
2. podává obraz člověk zdegenerovaného navyklými stereotypy, kdy se život stává nudným, konzumním, citově vyprahlým
3. pohledy do soukromí, do erotických vazeb postav
4. vliv francouzského nového románu, zvláštní vyprávěcí styl - dominuje strohost, telegrafická stručnost, redukovaná větná
stavba (elipsy sloves, neslovesné věty, zkratky, závorky, číslice, citáty, fráze atd.), důležitým prvkem jsou různé
vysvětlivky, glosy v závorkách, doplňky => dynamika děje, kompoziční princip opakování, zaměnitelnost motivů i postav
5. hry s různými žánry, brilantní stylista, vliv postmodernismu
6. snaha zpodobit všechno to, čemu se říká odcizení
7. někdy jeho tvůrčí metoda připomíná řemeslnou mašinérii
8. ironie, vtip, sarkasmus
9. ekologický rozměr: varování před devastací krajiny a způsobem života v průmyslových městských aglomeracích
severních Čech
10. čtenářská přitažlivost
v 60. letech pentalogie zvaná Pět způsobů ukájení či „černá série“, cílem je modelové postižení nejrůznějších deformací
současného člověka a to počínaje mezilidskými vztahy, včetně nejintimnější sféry, přes vztahy pracovní až po společenské
Veletrh splněných přání (1964) - román
příběh vedoucího chemické laboratoře Milana Renče, který stereotypní koloběh v práci přenáší i do soukromí
jeho život je bez velkých zážitků, emocí, vše je zmechanizováno
nejtragičtější je, že Renč si na svůj „neživot“ zvykl a je s ním docela spokojen
tento způsob života, kde není místo pro lásku, ale jen pro biologické fungování sexu, je „narušen“ opravdovým citem
mladé dívky
jenže Renč cítí, že právě této cit ohrožuje jeho klid a pohodlí, proto dívku znásilní a tímto činem se od ní osvobozuje
Soukromá vichřice (1966) - román
složitá mozaika osudů dvou generačně rozdílných čtveřic, které se koloběh všedních dnů pokouší rozbít nevěrou
Katapult (1967) - román
hlavní hrdina, inženýr chemie Jacek Jošt, pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami ze sedmi různých míst na
trati Ústí nad Labem - Brno, kterou často projíždí díky svým služebním cestám
program nevěr mu má zpestřit nudu z domova, kde má ženu a dítě, jenže všech sedm žen a dívek usiluje o sňatek a
vhání tak Jošta tam, odkud on prchá
celá situace se komplikuje, stává se nezvladatelnou, Jošt se začíná zaplétat do lží
v nejkritičtější situaci si však Jošt uvědomuje, jaký pro něj má jeho rodina skutečně význam, chce se letecky vrátit, ale při
přistávání je katapultován a umírá
Milenci a vrazi (1969) - román
skeptický pohled na dějiny, odkazy k biblickým mýtům, aluze na literární díla, základem pohybu (vývoje?) je touha
vlastnit a sex
Profesionální žena (1971) - parodie na akční příběhy a tzv. pokleslé čtivo
v 70. letech se stává Páral v normalizačním období asi nejčtenějším autorem, vytváří tzv. bílou sérii románů
Mladý muž a bílá velryba (1973) - román
příběh čtveřice hlavních hrdinů, prostředí chemické továrny v severních Čechách, mozaika vztahů
Viktor, člověk, který se brání citovému stereotypu sarkasmem, slupkou, životním nadhledem, ale i pasivitou
Břeťa Laboutka - mladý, činorodý, čistý, věřící ve své ideály, toužící po velké lásce
Edita - zkušená žena jdoucí za svou kariérou, dominantní, rafinovaná, která se nakonec nechá okouzlit Břeťovou naivní
prostotou a nezištností
Naďa - mladá Editina pomocnice a loutka v jejích rukou, doplňuje čtyřúhelník
titul se dá interpretovat trojím způsobem: bílou velrybou je Břeťovi Edita, hledání lásky a smyslu života, ale i řešení
pracovního úkolu
každá kapitola je napsána v er-formě, ale pohledem jedné z postav, které se ve vypravovací štafetě střídají
Generální zázrak (1977)
Muka obraznosti (1980) - ironický příběh se silně autobiografickými rysy
osudy mladého inženýra chemie, který má velkou ctižádost stát se spisovatelem, zatímco v práci vše ztroskotává díky
jeho malému profesionálnímu základu
ironií nakonec je, že své postavení definitivně ztrácí v okamžiku, kdy ho práce začala bavit a kdy pronikl do jejích tajů
v 80. letech došlo u Párala k neočekávanému zlomu - začal psát romány s prvky sci-fi, které parodovaly a ironizovaly
konzumní způsob života, tentokrát v 21. století
Pokušení A-ZZ (1982), Romeo a Julie 2300 (1982), Země žen (1987)
v 90. letech se pro Párala otevřela možnost pohrávat si otevřeně se sexualitou, řemeslně dobře napsané knihy jsou na
hranici dobrého vkusu a mnohdy sklouzávají do přihlouplé pornografie, totální umělecký úpadek
-
Bohumil Hrabal (1914 - 1997)
- přispíval do různých tiskovin, zájem o výtvarné umění, kontakty s výtvarníky a uměleckými fotografy =>
tvořil texty k výstavám
- v době normalizace do roku 1975 nesměl publikovat, pak začal své práce upravovat tak, aby mohly
vycházet i oficiálně => dnešní editoři mají s vydáváním Hrabalova díla velké potíže, protože knihy
existují v dosti odlišných verzích (nejde jen o slova, ale o celé kapitoly
a motivy knih), texty měly jiný charakter pro vydávání v exilu a jiný charakter pro oficiální vydávání
u nás
- vytvořil 33 významných děl (celkem samozřejmě mnohem více), z nichž mnoho bylo zfilmováno
- rysy tvorby:
1. v počátcích ovlivněn surrealismem a Skupinou 42 => proniká do sféry zázračné umělecké nadreality,
která místy nabývá povahy až přízračné vize či šíleného snu, dosahuje toho však na základě
autentické, ponejvíce „nízké“, každodenní, periferní či hospodské skutečnosti
2. používá vedle sebe slang i poetismy, hovorový, někdy až drsný jazyk, představy zemitě vulgární
i intelektuální, postřehy lidové až záchodkové i filozofické myšlenky, hospodské vypravěčství
i umělecký styl, prvky literatury triviální i vysoce kultivované, využívá až drastické obrazy a příměry,
v nichž dochází ke zkratkovitému střetu krásy a ošklivosti, hrůzy a naděje, krutosti a něhy
3. hrdinové z periferie společnosti, přitom se nad vlastní situací povznášejí svým fabulátorstvím,
sněním
4. většina próz nemá souvislý děj, Hrabalovy texty jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě
nesouvisejících příběhů, metoda tvorby se blíží metodě koláže či automatického záznamu
5. nevyhýbá se erotice, černému humoru, groteskním scénám
6. vychází ze svých životních zkušeností, ze zkušeností svých přátel a z odposlouchaných příběhů
7. vyhýbá se podrobnější psychologické kresbě, vše je nasměrováno k expresivnímu zabarvení textu
8. pojem hledání „perličky na dně“ = hledání zrnka dobra v každém z nás, pojem „pábení“ = zvláštní
druh vyprávění, jakési autentické hovory lidí, spontánní, vedle samotného sdělení hraje důležitou
roli složka poetická, fantazijní, až téměř bájná; pábitelé dychtí po poznání, jsou posedlí vyprávěním,
dokážou být zaslepeni nějakou svou činností, přistupují s obdivem ke skutečnosti a k rozmanitosti
světa
9. dílo jako celek vyznívá nedepresivním, aktivizujícím dojmem
- nejznámější prózy 60. let
Perlička na dně (1963), Pábitelé (1964) - soubory povídek
Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) - literární experiment inspirovaný Joyceovým Odysseem
- bezuzdný monolog vychloubačného pábitele, jímž je hlavní hrdina „důchodového“ věku, který
promlouvá k mladé dívce, vyprávění přechází do jedné nekonečné věty
Ostře sledované vlaky (1965) - povídka, směšnohrdinský příběh
- dějová linie se odehrává na malé železniční stanici ke konci 2. světové války
- chování několika figurek je nahlíženo naivníma očima železničního eléva Miloše Hrmy, který se na
jedné straně setkává s projevy okupace s drobnými historkami jednotlivých lidí, na druhé straně je
plně zaměstnán svým komplexem v erotické oblasti
- jakmile se Miloš tohoto problému zbavuje, nachází v sobě životní smělost, zapojí se do sabotážní
akce a přichází v ní o život
- nejznámější prózy 70. let
Obsluhoval jsem anglického krále (naps. 1971, vydáno 1989) - román
-
rozděleno do 5 částí (Sklenice grenadýny, Hotel Tichota, Obsluhoval jsem anglického krále, A hlavu
jsem už nenašel, Kterak jsem se stal milionářem), které jsou uvozeny a zakončeny stejnou formulí
(„Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“ x „Stačí vám to, tím dneska končím.“)
- zabírá téměř celý život hlavního hrdiny, který je zároveň svérázným vypravěčem událostí, on sám je
utvářen náhodami a okolnostmi, stejně tak jeho osud
- zpověď, bilance lidského údělu, celistvý obraz životní cesty vyjádřen souvislým „proudem řeči“
(próza byla vytvořena během třítýdenního pobytu Hrabala v Kersku, jediná próza, na níž nezměnil
ani čárku), „jedním dechem“
- kapitoly na sebe navazují, jsou rámcově komponovány, sjednoceny subjektem vypravěče
a formulemi na úvod a na závěr
- „umělá vzpomínka“ způsobuje naléhavost podání, jeho improvizovanost, impulsivnost
- hrdina charakterizován množstvím podrobností
1. číšník malé postavy (od nádražní restaurace, osamělý pension po honosný hotel Paříž), ovlivněn
setkáním s vrchním Skřivánkem, který prý „obsluhoval anglického krále“ („titul“ = člověk
neobyčejných schopností, výraz rituálu i profesionální úrovně)
2. Jan Dítě = naivní a bezprostřední pohled dítěte, pocity méněcennosti, pro svou přecitlivělou
povahu je podceňován, nespravedlivě podezříván a osočován, snaží se vyrovnat svým
nedostižným vzorům
3. vypravěč není obrazem konkrétního lidského charakteru, ale sumou neurčitého souhrnu
pocitových stavů, reakce člověka na svět a události
- sled situací, jež překvapují nejen syrovostí a upřímností pohledu, ale i vnitřním prožitkem
a pravdivostí
- zdánlivě naivní, oproštěné vidění, jehož základní vlastností je údiv a překvapení z bizarnosti světa
a krásy bezprostředních zážitků, vidí věci takové, jaké jsou, ne podle předem daných konvencí
- nezapírá ani nejtajnější pohnutky, s dětskou umíněností se obviňuje za to, co nespáchal nebo
zamýšlel
- morální charakter neurčitý, nedotvořený, zahalený tajemstvím
- skutečnost jako snová vzpomínka
- amoralita hlavního hrdiny?
- komplikovanost, rozpornost
Něžný barbar (1974) - inspirace životem V. Boudníka
Slavnosti sněženek (1975) - povídky zachycující charaktery jednotlivých figur
Příliš hlučná samota (1977) - náročný text
- monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, jemuž se během práce dostávají do rukou
literární skvosty, a on je „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života
- postava Haňti má určité autobiografické rysy, ale již se liší od obvyklého pábitele: je sice člověk
z periférie, který vášnivě čte hluboké myšlenky filosofů a básníků, ale svou svobodu
a volnosti již nebrání furiantskou řečí, ale naopak mlčí a medituje
- celý text má charakter básnické zpovědi, kde je dějovost potlačena do pozadí a vystupuje baladický
obraz nešťastného člověka ubíjeného projevy normalizačního procesu
- tzv. nymburská trilogie = Postřižiny (1974), Krasosmutnění (1979), Harlekýnovy milióny (1981),
souborně jako Městečko, kde se zastavil čas (v exilu)
- próza v 80. letech
- navazující trilogie - Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (1986 - 1987) - zde opět Hrabal využil ženského
pohledu na realitu, avšak v tomto případě zachytil svůj život očima své manželky Elišky, přezdívané
Pipsi
Josef Škvorecký (1924 - 2012)
- prozaik, překladatel, esejista, autor divadelních text-appealů
- chronologie uveřejňování jeho děl není totožná s chronologií jejich vzniku
- rysy tvorby:
1. historické události a dobové reálie omezují každodennost hrdinů, ale tyto postavy, zaujaté hlavně
sebepozorováním a komunikací s bezprostředním okolím, je přijímají s neúčastnou či ironickou
distancí
2. snaha o zachycení přítomného okamžiku, vyvolávání vzpomínek, iluzorní tvorba po šťastném životě
3. dokumentární svědectví založené na spontánním vypravěčském talentu
4. tok vyprávění je přirozený, lehký, nenucený
5. věrná reprodukce hovorové řeči mladistvých, postavy románů charakterizuje právě jejich mluva
6. významným prvkem je komika
Zbabělci (1958) - román napsaný v letech 1948 - 49
- zachycuje květnové povstání ve východočeském maloměstě
- oproštěný strohý styl, citlivě zaznamenané dialogy, hovorová čeština
- protagonistou s autobiografickými rysy Danny Smiřický, který je rovněž vypravěčem příběhu
- Danny se zajímá o jazz, dobývá dívčí srdce, chvílemi zaujímá frajerské pózy, má smysl pro humor, je
ztělesněním pocitů mladé generace, která osvobozování Kostelce vnímá odlišnýma očima než jejich
rodiče
- zachycena jistá bezstarostnost mladé generace, která se ale dokáže změnit a posléze i zapojit do
osvobozování
- autor se nevyhýbá problematice „převlékání kabátů“
- ukazuje, že hrdinství má různou podobu, cesta k hrdinství může mít rozličnou motivaci, jež může být
na hody vzdálená uvědomělému pocitu pomoci vlasti
- neidealizuje obraz ruských vojáků
- jistý cynismus při líčení některých episod
- kniha svou autenticitou generační výpovědi provokovala, byla odmítnuta komunisty
Legenda Emöke (1963) - lyrizovaná novela, doporučuji přečíst
- zachycuje křehké pouto, které vzniká mezi redaktorem, do té doby světáckým, a mladou krásnou
a zranitelnou vdovou, která prožila hrubiánské manželství
- začínající cit brutálně rozbije svými pomluvami ješitný a hloupý učitel, který se redaktorovi,
vypravěči příběhu, chce pomstít za to, že byl Emöke odmítnut, ale i na něj dojde
- zfilmováno 1997
Sedmiramenný svícen (1964) - povídkový soubor
- o tragických osudech Židů i o groteskních zážitcích protektorátní mládeže
- komplikovanější výpravné podání
- postava Dannyho
Konec nylonového věku (1968) - zachycuje období po roce 1948
Tankový prapor (1971) - román
- Danny Smiřický v době základní vojenské služby na počátku 50. let
- relativně samostatné kapitoly jsou galerií nesmyslně promrhaného času, humorná satira vojenské
služby, zfilmováno 1991
Mirákl (1972) - román
- ironický obraz roku 1968 konfrontovaný s retrospektivními návraty především na počátek 50. let
- motivicky vystavěno kolem tzv. čihošťského zázraku
Prima sezóna (1975) - povídkový cyklus
- Danny Smiřický, Kostelec, doba protektorátu, jeden rok
- v každé povídce se Danny pokouší namluvit některou z kosteleckých dívek, ale je vždy neúspěšný
- hravé a komické příběhy, prázdninové čtení
- Škvorecký považuje za své nejlepší dílo
- televizní zpracování asi 1994
Příběh inženýra lidských duší (1977) - román, Dannyho osudy od 40. let až po kanadský exil
- protože Škvorecký je náruživým milovníkem detektivního žánru, zabývá se tímto žánrem teoreticky
i prakticky ve svých knihách (Nápady čtenáře detektivek, detektivky s postavou poručíka Borůvky,
Lvíče, Hříchy pro pátera Knoxe,… - mnohé zfilmovány)
Scherzo capriccioso (1984) - stylizovaná biografie o A. Dvořákovi
Hořkej svět (1991) - výbor Škvoreckého povídek z let 1946 - 67 vydaný u nás po revoluci
- obsahuje i povídku Eine kleine Jazzmuzik, televizní adaptace 1995
- tvorba od 90. let
Nevěsta z Texasu (1992) - román o českých přistěhovalcích během americké občanské války
Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula (1998)
- využití rafinovaných vypravěčských postupů
- hravá mystifikace
Malá pražská matahára - tajemný příběh odehrávající se v Praze, forma filmového scénáře
- Danny Smiřický ve své temnější podobě
Ladislav Mňačko (1919 - 1994)
jeden z „nejsvětovějších“ slovenských spisovatelů, v Čechách známý a populární
reportér
nekomplikovaný realismus, reportážní smysl pro výběr námětu, emocionálně účinně líčí tragiku a bezpráví
reformní komunista, jeho hrdinové jsou „ti správní komunisté“, kteří doplatili na ty „horší“
Smrt si říká Engelchen (1959) - román
střety partyzánů s esesáckým stíhacím komandem kolem východomoravské Ploštiny
vychází z vlastního zážitku
kritická sonda vyvracející mýty o tzv. slovenském národním povstání
Jak chutná moc (1968) - novela
dílo vyvolalo skandál, protože hlavní hrdina, vysoký činitel komunistické strany, je vylíčen jako bezcharakterní kariérista
a slaboch
Jan Procházka (1929 - 1971)
-
autor společensky angažovaných próz s etickým akcentem, filmový scénárista a politický publicista
znalec vesnického prostředí, života vesnických lidí, znalec zemědělské politiky státu v 50. a 60. letech
schopnost vykreslit psychologicky věrohodné postavy
hutný dialog
schopnost koncentrovat děj do dramatického okamžiku, předvést jej ve vizuálně zajímavých obrazech a dát mu podobu
zobecňujícího podobenství (vliv scenáristiky)
mnoho scénářů k filmům (Kočár do Vídně, Ať žije republika, Noc nevěsty, Ucho, …)
Svatá noc (1966) - novela s tématem dramatické proměny vesnice v době kolektivizace
srovnání náboženského a komunistického fanatismu
Kočár do Vídně (1967) - společensky deziluzivní próza z konce 2. světové války
dva rakouští vojáci wehrmachtu (starší a zkušenější je vážně raněn, druhý je velmi mladý a svou nejistotu a strach
maskuje) zajmou na samém konci války mladou vesnickou vdovu z příhraničí a donutí ji, aby zapřáhla své koně do
kočáru a aby je odvezla do Vídně
dramatický průběh cesty, psychologická hra, retrospektivy odhalující vdovinu minulost
překvapující několikanásobná pointa příběhu
čtenářská atraktivita, zdařilý je i film
Arnošt Lustig (1926 – 2011)
- autor próz o židovském osudu, publicista, scénárista
- rysy díla:
1. díla jsou ovlivněna drastickými zážitky z koncentračních táborů, jsou uměleckým svědectvím
o osudu Židů za nacismu
2. v centru pozornosti jsou mezní situace lidí, jejich morální, případně duchovní přerod, autora
nejvíce zajímá psychika lidí násilně vytržených z životního normálu
3. umělecká působivost při zobrazování chvílí, kdy se zdánlivě nic neděje, ale přesto jde
o okamžiky, kdy se rozhoduje o životě a smrti
4. atmosféra napětí, psychicky vyhrocené momenty, podvědomý strach
5. způsob vyprávění kontrastuje s obsahem - vypravuje se objektivně, nevzrušeně, všedním
způsobem, je potlačena vnější dějovost, vlastní dramatičnost je skrytá, neurčitá, ale o to víc
působivá
6. v temnotách nejhoršího utrpení jako by hledal stopy dobra, projevujícího se činem těch nejvíce
ponížených (vliv neorealismu)
- starší prózy neustále přepracovává => texty existují v několika verzích a dokonce pod jinými názvy
(např. z povídek později vytvořil delší prózy)
Noc a naděje (1957), Démanty noci (1958) - silně autobiografické povídky
- čerpá z osudů lidí v koncentračních táborech či z transportů smrti
- důraz na psychologickou analýzu nepatetických hrdinů
Dita Saxová (1962) - novela
- hlavní hrdinkou je osiřelá židovská dívka, která přežila koncentrák, trpí jakýmsi komplexem
vykořeněnosti a různými traumaty v poválečném životě
- když nemůže překonat pocit životní prázdnoty a nepomáhá ani emigrace do Švýcarska, ukončí
své trápení dobrovolným pádem z ledovce
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) - novela, předobrazem skutečné události
- Němci zajali bohaté židovské podnikatele a peníze z jejich kont vytahují výměnou za různé služby
a za cestu za svobodou
- psychologicky zajímavá je postava německého důstojníka Brenskeho, chladného člověka, který
neukazuje sebemenší emoce, má roli zdvořilého zprostředkovatele styku mezi podnikateli
a nacisty, postupně se odhaluje jeho skrytá bestialita
- k podnikatelům se v koncentračním táboře shodou náhod dostává mladá a krásná židovská
tanečnice Kateřina Horovitzová, která je „vykoupena“ podnikatelem Cohenem z tragického
údělu, který postihl rodinu nic netušící Kateřiny
- nacisté obchodníky vozí speciálním vlakem sem a tam, až je ožebračí
- tragický závěr, v kterém se Kateřina tváří v tvář v kritické situaci vzmůže k hrdinskému činu
- její symbolické gesto je v protikladu s pasivitou a odevzdaností ostatních
Hořká vůně mandlí (1968) - povídky
Miláček (1973) - román
- milostný příběh odehrávající se během izraelsko-arabské války v roce 1948
Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (1979) - román
- hlavní hrdinka čeká v Terezíně na transport do Osvětimi, kterého se bojí
- snaží se přežít, získat jídlo, a to pomocí prostituce
- v mezní situaci se stejně jako Kateřina Horovitzová odhodlá k hrdinskému činu
- líčení života v Terezíně během 2. světové války
- v rámci připravovaného rozsáhlého románového cyklu s názvem Král promluvil, neřekl nic vydal
Lustig v průběhu 90. let několik samostatných novel (Colette. Dívka z Antverp (1992), Tanga. Dívka
z Hamburku (1993), Kamarádi (1995), Porgess (1995))
- některá díla úspěšně zfilmována, např. Dita Saxová (1967), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
(1965) - televizní inscenace, v obou případech režie A. Moskalyk
Ludvík Vaculík (1926 - 2015)
- těžiště Vaculíkova díla spočívá ve fejetonistice a prózách pohybujících se na pomezí osobního
prožitku a fikce
- styl:
1. otevřenost, zemitá zarputilost, jsou mu cizí pseudointelektuální proslovy
2. říká přímo, co si myslí a co cítí, dokáže být i nepříjemný
3. autobiografičnost
Sekyra (1966) - román
- nezastřeně autobiografickou inspiraci má následující román, v němž vypravěč v několika
vzájemně se prolínajících rovinách rozvíjí neúprosné i bolestné vyrovnávání se s otcovými,
a zejména vlastními politickými iluzemi, a komunistickou vizí cesty k nové společnosti
- oporou při autorově hledání lidské identity se zde stal návrat k pravdě a jistotě rodné valašské
krajiny a tradice, výraznost svého stylu, opřenou o zvláštnosti syntaxe
Morčata (samizdat 1973, Toronto 1977, Praha 1991) - modelový román, jímž se Vaculík přiblížil
experimentující větvi české prózy druhé pol. 60. let
- téměř orwellovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního
okolí
- hlavní postavou řadový bankovní úředník, v jehož bance se vykonávají nesmyslné úkony (např.
úředníci jsou při odchodu z práce podrobováni důkladné prohlídce, při níž jsou zabavovány
peníze, které úředníci chtěli ukrást, ale zabavené bankovky se už nikdy nevrátí do oběhu),
v bance vládne atmosféra strachu - strach je nekonkrétní, tajemný
- paralelně - další rovina románu, a to vztah tohoto člověka k morčatům, která chová doma zvířátka ho fascinují, přitahují a ve snaze zjistit, jak budou v různých situacích reagovat, jež začne
podrobovat experimentům; mnohé pokusy jsou však pouhým mučením a hrdina knihy
vlastnicko-sadistickým pudům zcela propadne
- postupně se ukazuje, že vztah mezi morčetem a bankovním úředníkem je vlastně totožný se
vztahem společenského systému k úředníku samotnému
- dílo mnohovrstevné, tajemné, groteskní (groteska - literární žánr, jehož celkové humorné
vyznění vyplývá ze střetnutí motivů významově různorodých, kontrastních; postavy jednají
v rozporu s předpoklady a zvyklostmi, se vznešenými zásadami a záměry, úmysly, jež proklamují
- důležitá je existence dvou paralelních vztahů - není divu, že když je zotročenému úředníku
žijícímu v nepřátelském prostředí poskytnuta možnost někoho plně vlastnit, tato moc se
postupně stane drogou
- ve chvílích, kdy je zvíře týráno, přechází vypravování z ich do alibistické er-formy (odosobnění)
Český snář (samizdat 1981, Toronto 1983, Praha 1990)) - próza
- autor sloučil do žánrově smíšeného tvaru deníkové záznamy, vzpomínky, fejetonisticky laděné
úvahy i prvky románové, beletristickou výpravnost a hravost spojil s touhou po pravdivosti,
autenticitě osobní výpovědi
- zpodobnil nejen jeden rok vlastního života, ale přinesl i obecnější obraz české společnosti
z konce 70. let - viděné zevnitř disidentského prostředí, zároveň legendarizovaného
i neheroizovaného
- poutavé podání
Jak se dělá chlapec (1993) - román
- autobiografický zdroj a deníkový základ, rozděleno do tří částí
- situováno do přelomu 80. a 90. let
- polemika s románem Lenky Procházkové Smolná kniha
- jádro díla spočívá v popisu a analýze vypravěčova soužití a drásavého rozchodu s dlouholetou
partnerkou, v líčení jeho marného úsilí po udržení kontaktu se synem, který se z tohoto vztahu
zrodil, a v tíživém tázání po možnosti překročit konečnost lidského života
- na někdejší deníkové záznamy a později citace dopisů autora a jeho přátel se spoléhají svazky Milí
spolužáci! (samizdat 1981, 1986, část Kolín nad Rýnem 1986, jako celek Praha 1996)) a Nepaměti
(1998)
Cesta na Praděd (2001)
Loučení k panně (2002) - román
- starý zkušený muž, spisovatel František, se rozejde s Milou, matkou dvou svých dětí
- objeví se mladá ctitelka, studentka - panna Kristýna, a chce mu pomoci
- vznikne mezi nimi milostný vztah, v němž Kristýna postupně dozrává v ženu, oddává se víře
v Boha a nakonec vstoupí do kláštera
- volné pokračování románu Jak se dělá chlapec
- důležitou součástí Vaculíkovy tvůrčí činnosti je tvorba fejetonistická, trvale rozvíjená od konce 60.
let až po dnešek:
Sólo pro psací stroj (fejetony z let 1976 - 9), Jaro je tady (1981 - 7), Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka
- TV
Pavel Kohout (1928)
- debutoval v 50. letech budovatelskými básněmi, příležitostně působil jako divadelní režisér
- v 70. letech přispíval povídkami, eseji a fejetony do různých samizdatových sborníků, 80. letech
publikoval též v zahraničí
- autorem a moderátorem řady publicistických pořadů, komentářů k filmům, autor filmových scénářů
- autor divadelních her
Bílá kniha o kauze Adam Juráček (1975) – vydáno samizdatově, román
- absurdní metaforika, groteskní fabulace, která relativizuje poměr mezi normálním
a abnormálním
- autor vypráví o soudním procesu s učitelem, který praktickým činem popřel platnost fyzikálních
zákonů
- vítězí byrokracie, která je mnohem nenormálnější, než „zázračný“ skutek učitele
Katyně (1978) – román
- román o krásné, ale hloupé dívce, která se věnuje humanitnímu studiu na střední škole pro
popravčí
- historie popravování v lidských dějinách
- Lízinka úspěšně složí maturitu tím, že popraví své učitele
Nápady svaté Kláry (1981) – román
- o mladé dívce, která uprostřed socialismu umí věštit
Kde je zakopán pes (1987) – „memoárromán“
- věnováno počátkům formování českého disentu, jeho konfliktům s politickou a policejní mocí,
vzniku Charty 77
Hodina tance a lásky (1989) – román o Terezíně za války
- mravní problematika slepé věrnosti pokřivenému ideálu a hranice osobní a kolektivní viny
nazíraná z několika úhlů pohledu a pravd
- poutavý příběh několika velmi odlišných postav
Ecce Constantia! (1989 – divadelní hra, „přímý přenos z kostnického koncilu“
Konec velkých prázdnin (1996) – osudy českých a slovenských běženců v Rakousku v 80. letech
Z deníku kontrarevolucionáře (1997) – text vznikl na konci 60. let
koláž deníkových zápisů a dobových materiálů zachycujících autobiograficky výseky ze
40. a 50. let, tzv. obrodný proces a následnou sovětskou invazi
Ta dlouhá vlna za kýlem (2000)
Ivan Klíma (1931)
-
prozaik, publicista, esejista, fejetonista, autor divadelních her a knížek pro děti
blízké jsou mu především menší útvary – povídka črta, reportáž, novela
vliv Karla Čapka – např. román Hodina ticha navazuje na noetickou trilogii
vliv Franze Kafky
Milenci na jednu noc (1964) – povídkový triptych
Milenci na jeden den (1970)
lidské osamění, neschopnost vzájemného
Milostné léto (1979, 1992)
dorozumění a nalezení trvalého vztahu
Má veselá jitra (1979, 1990)
Moje první lásky (1985, 1990)
epika stojí na více realistickém základu,
Láska a smetí (1988, 1990)
autobiografické zážitky z disentu
Moje zlatá řemesla (1990)
Soudce z milosti (1979, 1991) – bilancující generační román
- životní příběh silně autobiografické postavy soudce je hluboce poznamenán zásadními zvraty
naší nedávné historie
- směřuje k poznání, že i nejlepší ideje mohou být mocenskou mašinérií zneužity a že
odpovědnost jedince za osudy světa je záležitostí osobního svědomí
Moje šílené století (2009) – kniha mapuje osobitým a osobním přístupem na základě
autobiografických zkušeností osudy generace lidí poznamenaných válkou až do konce 60. let
Milan Kundera (1929)
- rysy tvorby:
1. autor postmodernistických románů – rysy postmoderny
2. podrobně komentuje své práce (do slov esej) jako by měl obavy, že se čtenář nedovtípí, že by
komplikované aspekty jeho díla zůstaly nepochopeny
3. ve svých románech uvažuje, filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě více
než snaha tento život napodobit
4. vypravěč stojí nad dějem, který z určitou dávkou cynismu sleduje a komentuje
5. jistá dávka antifeminismu, pohrdání ženou, manipulace s ženou, ale zároveň pociťována jako
sexuálně přitažlivý objekt
6. muži podáváni intelektuálně, „tvůrci příběhů“
7. sarkasmus, ironie, humor, erotika, melancholie
Umění románu (1960) - esej zabývající se teorií románu
- román přestává být pouhým vyprávěním, příběhy tu nejsou proto, aby se jimi dokládalo cokoliv
o životě hrdinů, ale proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby jimi mohl argumentovat,
aby mohl rozmlouvat se čtenářem
- chce vytvořit z románu vrchol syntézy, která zachytí mnohoznačnost a relativitu každého
lidského života
- dobrý román nutí k zamyšlení, klade otázky
Směšné lásky - původně tři povídkové soubory ze 60. let, dnes vydáváno ve výběru v knize jediné
Falešný autostop – jedna z povídek
- uvádí malé intimní drama odehrávající se mezi mladíkem a dívkou, kteří počátkem 60. let
jedou po roční známosti na první společnou dovolenou na Slovensko
- mladík má za sebou zkušenosti se vztahy se světaznalými ženami svůdnicemi, k dívce cítí
něžnou náklonnost
- dívka je introvertní křehká bytost, má nelehký životní osud, k mladíkovi vzhlíží, chybí jí
jakákoli lascivnost, je ve svém citu opravdová
- oba si na základě náhody začnou hrát hru na stopařku a řidiče, kteří se poznali právě teď
- nedokážou tuto hru zrušit a ta se jim postupně vymyká z rukou
- dívka se postupně odosobňuje a stylizuje se velmi věrně do role zkušené svůdnice a mladík
na to reaguje chováním zkušeného muže, který to s ženami tohoto typu umí
- oba dva vystupují ze svých životních stereotypů, jsou pohlceni novými „rolemi“, hra
překračuje mez, kdy je možno ji zrušit, a nabírá nekontrolovatelné obrátky
- mladík přestává v dívce vidět svou milou a stává se pro něj ženou, jíž manipuluje a jíž pohrdá
- sjedou z naplánované cesty a ocitají se v hotelu nevalné kvality, kde vzájemné flirtování
vyústí v odvážný sexuální konec
- v pokoji však zůstávají dva vzájemně si cizí lidé, kteří mají před sebou ještě čtrnáct dní
dovolené
- spád děje je narušován retrospektivami ze života protagonistů, psychologickým ponorem,
vypravěč zůstává chladně nad věcí, je nezúčastněný, věcný a o to je celé drama působivější
- přesvědčení, že člověk není schopen mít pod kontrolou skutečnost
Žert (1967) - román
- navzdory názvu jde o celou sérii žertů, kterou přináší ironie života
- román je komponován do kapitol nazvaných podle jednotlivých postav a právě z jejich úhlu
pohledu nahlížíme děje a skutečnosti
- v zárodku příběhu je nevinný vtip studenta Ludvíka Jahna, který pošle dívce Markétě, idealistické
svazačce, již marně svádí, pohlednici s provokativním textem
-
dívka však pohled předá fakultní svazácké organizaci, ti uspořádají s Jahnem soud a ten je
nakonec vyloučen ze studií
- Jahn končí jako „pétépák“, hroutí se mu i osobní život
- na vojně prožívá vztah se zvláštní dívkou Lucií, které není schopen porozumět
- po letech, politicky rehabilitovaný Jahn potká manželku přítele, který jej zradil, a rozhodne se za
všechny svoje životní křivdy pomstít
- svede Helenu, ale posléze zjistí, že ta již s Pavlem Zemánkem udržuje pouze formální manželství
- Pavel Zemánek se z typického komunisty 50. let stal představitelem reformního proudu, v životě
se mu daří, má mladou milenku
- Jahn zamilovanou Helenu odmítá, vysvětluje jí své pohnutky a Helena se pokusí spáchat
sebevraždu požitím tuby prášků
- ukáže se však, že šlo pouze o projímadlo, které si do tuby od prášků na nervy zakamufloval
Helenin mladý spolupracovník a ctitel
- dalším vypravěčem a představitelem smířenosti s nespravedlnostmi, které politika přinesla, je
asistent Kostka
- i jeho osud se proplete s osudem dívky Lucie
- posledním vypravěčem je hudebník Jaroslav, který hledá trvalou hodnotu a smysl života
v apolitické čistotě lidové hudby, ale ani on nedojde k pocitu harmonie, na oslavě jízdy králů je
stižen infarktem
- poslední vypravěčkou je Helena Zemánková
- konfrontace názorů protagonistů, úhel jejich pohledu se diametrálně liší
- matematická racionální struktura, která však svou složitostí neodpuzuje, neboť Kundera dokáže
vše a pádně vysvětlit
- roku 1968 byl román úspěšně zfilmován Jaromilem Jirešem
- pozoruhodné dílo v kontextu české literatury
Nesnesitelná lehkost bytí (1985) - román
- motivy emigrace a kýče
- navenek tradiční příběh milostného čtyřúhelníku, v němž autor experimentuje se způsobem
vyprávění a snadnými generalizacemi
- příběh pražského neurochirurga Tomáše a jeho ženy Terezy, kteří po roce 1968 emigrují do
Švýcarska
- po zdánlivém počátečním úspěchu fotografky Terezy přichází částečné rozčarování a Tereza
odjede impulsivně zpět do Prahy
- Tomášovi nezbývá nic jiného než ji následovat
- barvité líčení nedýchatelné atmosféry normalizačního Československa
- Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije svým bohatým milostným životem s jinými ženami,
aniž by byla narušena jeho láska k Tereze
- v přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie, stěhují se na venkov, ale náhodně zahynou při
automobilové havárii
- druhým párem je jedna ze sexuálních partnerek Tomáše, pražská malířka Sabina, která rovněž
emigruje do Švýcarska, a když Tomáš odjede zpět do Prahy, seznámí se se švýcarským
univerzitním asistentem Franzem, který ztělesňuje naprostou neschopnost porozumět
skutečnosti
- po rozchodu, který Franz těžce nese, se na památku vztahu zúčastní v Kambodži jakéhosi
pochodu intelektuálů, který končí naprostým fiaskem
- navíc je Franz zabit při přepadení pouličními gangstery
- většina událostí je líčena několikrát, pokaždé z hlediska jiné postavy, přičemž se různé
interpretace téže události od sebe diametrálně liší
- člověk není schopen zachovat si zážitek v jeho pravdivé podobě, časem se tento zážitek stává
neživotným, zkresleným, falešným, teoretickým
- naše interpretace skutečnosti jsou tedy jen pouhými náhražkami, jsou založeny na předsudcích,
nemáme šanci, abychom cokoli správně pochopili
-
román je o determinaci lidského osudu náhodami, zabývá se problematikou mezilidské
komunikace (zejména se soustřeďuje na různá nedorozumění)
Nesmrtelnost (1990) – román
- prolínání úvah o kýči, o tom, co z nás na tomto světě zůstane, životní příběh Goetha a dalších
literátů a umělců, vykonstruovaný příběh o Agnes a Lauře, ...
- rozbitá kompozice
- srozumitelnost, nutí čtenáře odpovídat na otázky, přemýšlet, konfrontovat
- vrcholné a pozoruhodné dílo
- další Kunderovy romány vyšlé u nás: Život je jinde (1973), Valčík na rozloučenou (1976), Kniha
smíchu a zapomnění (1979)
- knihy vyšlé již jen francouzsky, zatím neexistuje český překlad: La Lenteur (Pomalost, 1995),
L´Identité (Totožnost, 1997), L´Ignorance (Nevědomost, 2000)
Další autoři: Vladimír Škutina, Jiří Mucha, Ota Filip, Alexandr Kliment, Jan Trefulka, Viktor Fischl, Pavel
Tigrid,Jiří Gruša, Ivan Kříž, Karel Pecka, Jiří Stránský…
C. Historická próza
Vladimír Neff
Václav Kaplický
František Kožík
Miloš Václav Kratochvíl
Vladimír Körner
Věra Sládková
Jarmila Loukotková
Bohumil Říha
Oldřich Daněk
Ludmila Vaňková
Josef Toman
Karel Michal
D. Humoristická próza
Zdeněk Jirotka
Jiří Brdečka
Jan Werich
Miroslav Horníček
František Nepil
Miroslav Švandrlík
Ladislav Pecháček
Zdeněk Šmíd
2. Česká literatura 80. léta - současnost
Obecná charakteristika období
1980 - 1989
- jisté uvolnění a někteří z dosud „zakázaných“ autorů mohli opět publikovat
- rozklad režimu byl nejvíce patrný po r. 1985, kdy v Sovětském svazu nastoupil do vedoucí funkce
Michail Gorbačov, pokoušející se demokratizovat strnulý komunistický režim uplatněním „perestrojky“
a „glasnosti“
- nástup další, nové generace spisovatelů
- v průběhu listopadových událostí r. 1989 došlo k vyhrocení politickospolečenské situace až do té míry,
že se komunistická strana zřekla vedoucí úlohy v Československu
- v souvislosti se změnou poměrů v SSSR a vůbec v Evropě se začala rozpadat soustava socialistické
ekonomiky
1990 - 2006
- pokračují politické a hospodářské změny ve světě i u nás, objevují se však i problémy - viz tabulka ze
začátku roku
- padlo rozdělení literatury na oficiální a neoficiální
- vznikají nové časopisy a nová nakladatelství, první polovina 90. let dohání zameškané a uvádí do
povědomí to, co bylo dosud většině lidí upřeno poznat, velký čtenářský boom, který byl v druhé
polovině 90. let poněkud utlumenější
- v druhé polovině 90. let a zejména v současnosti má literatura konkurenci v kinech, ale zejména
v televizi, počítačích, ale i dalších druzích zábavy, kterým holdují zejména mladí lidé, přesto se navzdory
skeptikům zdá, že tištěná kniha má budoucnost i nadále
- možná lze konstatovat, že ubývá náročných čtenářů
Eva Kantůrková - Přítelkyně z domu smutku (1984), Jan Hus (1991), Nejsi (1999), …
Jan Křesadlo - Mrchopěvci (1984), Fuga trium (1988), Království české a jiné polokatolické povídky (1996), …
Jiří Kratochvil - Medvědí román (1988), Uprostřed nocí zpěv (1992), Orfeus z Kénigu (1994), Má lásko,
postmoderno (1994), Avion (1995), Siamský příběh (1996), Nesmrtelný příběh (1997), Urmedvěd (1999),
Truchlivý bůh (2000), Brno nostalgické i ironické (2001), Lehni, bestie, …
Lenka Procházková - Přijeď ochutnat (1981), Oční kapky (1982), Hlídač holubů (1985), Smolná kniha (1992),
Šťastné úmrtí Petra Zacha (1997), Beránek (2000), Slunce v úplňku…
Michal Viewegh - Názory na vraždu (1990), Báječná léta pod psa (1992), Nápady laskavého čtenáře (1993),
Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Zapisovatelé otcovský lásky (1998), Švédské stoly
aneb Jací jsme (1999), Povídky o manželství a sexu (2000), Nové nápady laskavého čtenáře (2000), Román
pro ženy (2001), Báječná léta s Klausem (2002), Vybíjená (2003), Případ nevěrné Kláry (2004), Lekce
tvůrčího psaní (2005), Růže pro Markétu (2005), Báječný rok (2006), Román pro muže (2008), Povídky
o lásce (2009), Biomanželka (2010),
Miloš Urban - Poslední tečka za Rukopisy (1998), Sedmikostelí (1999), Hastrman (2001), Paměti poslance
parlamentu (), Ve stínu katedrály (), Santiniho jazyk (2005), Pole a palisáda (2006), Michaela, Mrtvý holky
a jiné povídky, Lord Mord, Praga Piccola
Daniela Hodrová - Trýznivé město (trilogie - Kukly (1991), Podobojí (1991), Théta (1992)), Město vidím…
(1992), Perunův den (1994), Ztracené děti (1997)
Jáchym Topol - Sestra (1994), Anděl (1995), Příběhy severoamerických Indiánů (1997), Noční práce (2001),
…
Alexandra Berková - Knížka s červeným obalem (1986), Magorie aneb Příběh velké lásky (1991), Utrpení
oddaného Všiváka (1993), Temná láska (2000), …
Tereza Boučková - Indiánský běh (1991), Křepelice (1993), Když milujete muže (1995), Krákorám (1998), Jen
si tak s(ch)nít (2003), Rok kohouta
Irena Dousková - Goldstein píše dceři (1997), Hrdý Budžes (1998), Někdo s nožem (2000), Oněgin byl Rusák
(2006), Darda
Iva Hercíková - Hester aneb O čem ženy sní (1995), Rady mladému muži (1996), Klára, holub růžový (1996),
Vášeň (1998), Zrada (2001)
Irena Obermannová - Nezavěšujte se, Deník šílené manželky (1998), Divnovlásky (2000), Ženské pohyby
(2001), …
Barbara Nesvadbová - Řízkaři (1997), Bestiář (1998), …
Petra Hůlová - Paměť mojí babičce (2001), Přes matný sklo (2003), Le Cirkus Memoire (2005),
Umělohmotný třípokoj, Strážci občanského dobra, Čechy, země zaslíbená
Hana Androniková - Zvuk slunečních hodin (2002), Srdce na udici, Nebe nemá dno (2010)
Emil Hakl
Jaroslav Rudiš
Ivan Kraus - Má rodina a jiná zemětřesení, Muž za vlastním rohem, Nejchytřejší národ na světě, …
Petr Šabach - Jak potopit Austrálii (1993), Hovno hoří (1994), Zvláštní problém Františka S. (1996), Babičky
(1998), Putování mořského koně (1998), Opilé banány (2001), Občanský průkaz, …
Rudolf Křesťan, Ivanka Devátá, Jindřiška Smetanová - knihy fejetonů
Květa Legátová - Želary (2001), Jozova Hanule (2002), …
Radek John - Džínovej svět, Memento, reportážní prózy
Daniela Fischerová - Hodina mezi psem a vlkem (1979), Prst, který se nikdy nedotkne (1995), Přísudek
v této větě je podmět (1997), Andělský smích, …
Viktor Fischl - Píseň o lítosti, Kuropění, Hovory s jabloní, Hrací hodiny, Jeruzalémské povídky, Dvorní šašci
(1991), …
Iva Pekárková - Péra a perutě (1989), Dej mi ty prachy (1996), Třicet dva chwanů (2000), …
Michal Ajvaz - Návrat starého varana (1991), Tyrkysový orel (1997), Prázdné ulice (2004), …
Halina Pawlowská - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (1993), Díky za každé nové ráno (1994), Ať zešílí láskou
(1995), Hroši nepláčou (1996), Charakter mlčel a mluvilo tělo (1997), Dá-li pánbůh zdraví, i hříchy budou
(1998), Banánové rybičky (2000), Ó, jak ti závidím (2001), Proč jsem se neoběsila (2004), Případ žlutých
žabiček
Jan Jandourek - V jámě lvové (1997), Škvár (1999), Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000), Mord
(2000), …
Patrik Ouředník - Europeana (2001)
Karel Milota - Sud (1993), Ďáblův dům (1994), …
Další významní současní autoři: Sylvie Richterová, Přemysl Rut, Eva Hauserová, Igor Chaun, Petr Ulrych,
Václav Vokolek, Zdeněk Zapletal
Informace o současných autorech lze získat: Machala, Lubomír: Literární bludiště, Slovník českých
spisovatelů, Libri 2002, Slovník českých spisovatelů od roku 1945 - 2 díly, Brána 1998, internet, …
ČESKÉ DRAMA A DIVADLO OD R. 1945 DO SOUČASNOSTI
Divadlo v letech 1945 - 1969
1. 1945 - 1948
- válka - smrt bratří Čapků, Vladislava Vančury, mnoha herců, divadelních pracovníků
- po válce - návrat E. F. Buriana, J. Skupy (loutkoherec) z koncentráků, z emigrace (Werich , H. Haas)
- některé osobnosti naopak z divadelního života vyřazeny, protože se ve válce údajně zkompromitovaly
(V. Burian, A. Mandlová,…) - viz současné představení Hvězdy nad Baltimore
- Jiří Frejka, E. F. Burian, Alfréd Radok - rozvoj principů meziválečné avantgardy, —> poetického,
syntetického divadla, Jindřich Honzl —> politickou a výchovnou koncepci divadla
- v repertoáru divadel: česká a ruská klasika (Tyl, Jirásek, Tolstoj, Gribojedov, Gorkij, Čechov), antická díla,
Shakespeare, Molière, současní ruští, francouzští, američtí autoři
- válečná témata: dramatizace Hrubínovy Jobovy noci, Jan Drda: Hrátky s čertem (pohádková veselohra,
vnímáno jako alegorie)
- vliv demokracie a humanismu: F. Peroutka: hra Oblak a valčík, Šťastlivec Sulla (historické politické
drama)
- humor a satira V + W - Divotvorný hrnec, Divadlo satiry Praha (1945-8) - původní hry (herci Lipští,
Brodský, Kopecký, Horníček, Zázvorková, dramatik Vratislav Blažek)
2. 1948 - 1956
- nástup metody socialistického realismu, r. 1948 přijat divadelní zákon vymezující funkci a postavení
divadla ve společnosti, velký vliv státu, cenzura
- vyžadovány hry se socialistickým podtextem a klasika, důraz na optimismus, pracovní nadšení, budování
socialismu, přesné rozlišení charakterů, boj s nepřáteli, budovatelská a výrobní
- —> Nové divadlo satiry uvádí satirické a realistické hry V. Blažka, hru J. Kainara Ubu se vrací aneb
Dršťky nebudou = první česká absurdní hra, tématem uzurpátorství a zneužití moci, verbální demagogie,
bezskrupulózní tvrdost v degenerované demokracii
- absurdní, černý humor, groteskní hravost, hra s jazykem, výrazová expresivita
- divadlo však zásahem shora muselo svou činnost ukončit
- v pol. 50. let krize socialistického dramatu —> V. Nezval: Dnes ještě zapadá…, debut Josefa Topola,…
3. 1956 - 1969 - „zlatý věk českého dramatu a divadla“
- Werich + Horníček - Divadlo ABC - obnovené hry Osvobozeného divadla (Balada z hadrů, Těžká
Barbora)
- divadlo se začalo zbavovat okleštění kulturní politiky vládní strany
Pavel Kohout - hry o etice člověka po desetiletí socialismu, obyčejní lidé
Taková láska (1957), August, august, august (1967) - cirkusové prostředí, postava klauna symbolem ponižovaného, ale
svobodného lidství
František Hrubín: Srpnová neděle (1958) - lyrické drama
vrcholící léto u rybníka x téma zmarnění, tragiky života postav starší a střední generace
rozpouruplné „nečernobílé“ postavy, které si utvářejí monology, ale jejich charakteristiky vyplývají i ze slov
ostatních postav
repliky plné metaforických obrazů, lyriky, významových podtextů
postavy nejsou schopny se dorozumět, vedou si svůj monolog, nenaslouchají si, míjejí se,
Křišťálová noc (1961)
Josef Topol: Konec masopustu (1962)
námětem radikální proměna české vesnice v 50. letech + mezilidská dramata, hledání smyslu lidského života
nerealistické, básnické, obrazné, metaforické, symbolické ztvárnění
vedle realistický postav i Maškary, které mají symbolické významy a zasahují do osudu postav
Kočka na kolejích (1965) - aktovka
pocity rezignace, vyčerpání, skepse, zpochybněna i láska
Divadlo za branou
Otomar Krejča + Karel Kraus —> tvoři divadelního kolektivu, který se podílel na konkrétní podobě dramatického textu
adaptace Čechova, Hrubína, Topola, Shakespeara
-
návaznost na tradice meziválečného českého divadla + ovlivnění soudobého dramatu světového (hlavně západoevropského
a amerického)
- vliv B. Brechta (epické divadlo)
- vliv absurdního dramatu
- vliv dürrenmattovského modelového dramatu
Milan Uhde - symbióza brechtovského pojetí + prvků absurdity
Král Vávra (1964) - hra, 10 obrazů, 9 písní - „brechtovských songů“, 1 hudební mezihra
—> ovlivnění poetiky divadel malých forem, K. Havlíčka, Jarryho
Vávra - Kukulín - Vrba řídí zemskou poloosu, mají zaostalé metody vládců (kritika zaostalosti socialistického vládního
systému)
Děvka z města Théby (1967)
napsal celou řadu rozhlasových her
Ivan Klíma —> dramatickou variantu prozaického díla F. Kafky (Zámek (1964), Amerika (1974))
postavy podstupují boj s politickým mechanismem, poznávají svou bezmocnost, moci mechanismu nelze uniknout,
jedinec je do něj vtažen i proti své vůli
psal i rozhlasové hry
-
absurdní drama: Václav Havel - 2) Divadlo Na Zábradlí: (Jan Grossmann) 4) Činoherní klub - absurdní
a groteskní hry
- specifika českého absurdního dramatu:
1. absurdní drama = i hry modelové a satirické
2. díla vázána k československé dobové realitě, ke konkrétnímu systému politické moci
Václav Havel: Zahradní slavnost (1963) - hra
- protagonista Hugo Pludek je absurdně geniální v tom, jak dokáže zcela odosobněle přivést jakýkoli
systém k absolutní dokonalosti
- jeho schopnost přizpůsobivosti jakémukoli systému vede ke ztrátě jeho identity
- důležitá role jazyka, který „se stává frází, klišé, nástrojem odcizení“, Vyrozumění (1965) —> umělých
jazyků, ne komunikace, Ztížená možnost soustředění (1968)
Ladislav Souček - nejznámější: Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho (1966)
—> kruté grotesky plné euforicky prožívaného násilí, kombinace duchovního a živočišného, kultivovaného
a primitivního, naturalismy, vulgarismy
lidské chování v extrémních situacích
člověk neidealizovaný, omezený, vyšinutý z normálu
Jan Vodňanský, Petr Skoumal - S úsměvem idiota (1969)
- absurdní černý humor v písňových textech či krátkých epických textech, intelektuální inspirace,
ovlivněn dobovou realitou
- autostylizační maska idiota (kterou na sebe bere absolvent ČVUT a FF UK ing. PhDr. Jan
Vodňanský)
- princip koláže „slepující“ jednotlivé části představení
-
-
—> malé amatérské scény, které se postupně profesionalizovaly
—> autorská divadla, improvizace, literární pásma, reakce na danou situaci, dotváření hry, divák chápán
jako aktivní spolutvůrce představení
—> Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), Viola (1963), Studio Ypsilon v Liberci (1963), Nedivadlo
I. Vyskočila (1964), DJC (1967), Antitalent (1967, bratři Justové), Divadlo Husa na provázku v Brně
(1967), Ha-Divadlo, Divadlo Za branou
odštěpením od kamenných divadel —> Činoherní klub (1965), Laterna magika
-
rozvoj loutkového divadla a pantomimy (Z. Fialka x B. Hybner), animovaný film (Trnka, Bedřich,
Švankmajer), černé divadlo, divadla poezie, písňová divadla (ovlivněna jazzem), happeningy (= zvláštní
divadelní akce v plenéru a v ulicích - E. Brikcius, M. Knížák)
Divadla malých forem
1)
Semafor (sedm malých forem)
- Jiří Suchý + Jiří Šlitr x Jiří Grossmann + Miloslav Šimek
- Suchý (slamák) - chápavý, ušlechtilý, lyrický
- Šlitr (buřinka) - zloduch, intrikán, smolař, nevinnost a prostoduchost
Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1961)
- místo dramatického konfliktu, výrazných charakterů, pevné dramatické stavby - uvolněná stavba
představení, ovlivněno kabaretem, varieté, cirkusem, music-hallu, poetismu, dadaismu,
Osvobozené divadla, filmové grotesky
- snaha o obrodu divadla rehabilitací pokleslých žánrů (kuplet, lyrický šanson, anekdoty,
parodie…)
- montáž víceméně samostatných písniček o nepatrných věcech obyčejného života, výstupů
- slovní hříčky, jazykový vtip, překvapivá spojení, nonsens
- hudební komedie, hravý humor
Jonáš a tingl-tangl (1962)
Ďábel z Vinohrad (1966)
Miroslav Horníček - spolupráce s M. Kopeckým
Hovory přes rampu (1965 - 8) - reakce na dotazy diváků, samostatný pořad
2)
Nedivadlo I. Vyskočila
- „antidivadlo“ - nedramatické, kontaktové, autorské, otevřené k divákům
- divadlo vyprávění, povídání, s divákem se hraje upřímná, otevřená hra
- smysl v boji s vlastní blbostí, omezeností, zbabělostí
- typický Vyskočilův text je záznamem nápadů, podnětů, úvah, názorů, které se utvářely v přímém
kontaktu s divákem
Kdyby tisíc klarinetů (se Suchým, 1959), Meziřeči (1966), Malý Alenáš (1976), Haprdáns neboli
Hamlet, princ dánský ve zkratce (1980), Malé (h)ry - uk. Bráškové
3)
Studio Ypsilon J. Schmida
- princip text appealu, grotesky, komedie dell´arte, koláže, montáže, divadelní improvizace,
filosofický podtext
- poetika stylizované naivnosti (u herců, režisér zasahuje do hry, komentuje ji, medituje, podává
vysvětlení divákům,…)
- pod vlivem postmodernismu (princip otevřeného díla, metarovina inscenace - komentáře,
ambivalentnost dramatických postav a jejich hereckých představitelů, polyfunkčnost postavy
režiséra, princip ironie, desakralizace posvátných idolů a mýtů, princip hry - slovní hříčky, míšení
žánrů, aluze, intertextualita,…)
4)
Divadlo Járy Cimrmana - protagonisty Zdeněk Svěrák + Ladislav Smoljak
- ovlivněno mystifikačním humorem J. Haška, slovní klaunerie V + W, tradice dada a poetismu,
tradice lidového amatérského divadla (ochotnictví), pod vlivem absurdity s groteskně
humorným založením
- seminář (parodie, pseudovědy, patafyzika, laické osvětářství) + dramatická akce, která ilustruje
referáty
- referáty - vysoký styl, herecká akce záměrně podehrána, stylizována ochotnicky
- humor srozumitelný naivnímu i intelektuálnímu divákovi
Text - appeal (autor pojmu - I. Vyskočil - podle sex-appeal)
- = specifické autorské scénické představení, texty prezentovány autory, ctižádostí přitáhnout ke
spolupráci diváky, pojetí jako vzájemné setkání, dialog, dotváření textu
- povídky, písničky, rozhovory
Milan Kundera
Majitelé klíčů (1962) - absurdní drama, složitá struktura
- děj probíhá současně ve dvou prostředích + vize
- konflikt mezi „malými“ lidmi a velkou historií (abstrakce protektorátu)
Ptákovina (1967) - absurdní drama
- děj probíhá ve 3 prostředích (školním), v pokoji Předsedovy matky a v pokoji Předsedy,
střídavým vedením dialogů v těchto simultánních proslovech vznikají absurdní situace
- téma hledání pravdy a štěstí propojeny s tématem lásky, sexu a vůbec principu ženství
v lidském životě
- obě témata spojena tématem moci, ovládání, závislosti, msty
Divadlo v letech 1970 – 1989
1. 1969 - 1989
Milan Kundera
Jakub a jeho pán (1971) - vlastní variace románu D. Diderota
- technika polyfonie, variace
- 3x týž námět ve 3 různých variantách
- vypravování se prolíná (milostné historky sluhy Jakuba, jeho pána a paní de la Pommeroye), téma
láska-zrada-pomsta, „žert“
- metatext, úvahové pasáže
-
-
„rekonstrukce“ divadelní sítě => zrušení některých divadel, slučování divadel, výměna vedení, herců,
učitelů na uměleckých školách, redaktorů divadelních časopisů
na repertoár znovu socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry
prorežimní manifestace československých dramatiků a divadelníků vyvrcholila v lednu 1977 v ND tzv.
Antichartou
zákaz pro některé dramatiky, herce, tvůrce…=> ti se uchylují do samizdatu, někteří emigrují, někteří píší,
ale vydávají pod jmény povolených kolegů
zvýšení úrovně divadla regionech a na pražské periferii
velký rozvoj loutkového divadla (Drak z Hradce Králové, Naivní divadlo Liberec)
pantomima (B. Hybner, B. Polívka)
divadelní kluby (písničkáři Vladimír Mišík, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Jarek Nohavica, Pepa Nos, Jan
Burian, Jiří Dědeček, Jan Vodňanský, Petr Skoumal,…)
kamenná divadla - inscenované literární dramatické texty
samizdatová dramatická tvorba - zakázaní autoři, soukromé scény, bytové divadlo Vlasty Chramostové
—> exilově vydávané hry
studiová divadla - na pomezí povolenosti a zakázanosti (autorská, avantgardní,…), tvoří progresivní
proud československého divadla (Divadlo Na provázku, Studio Y, Ha-Divadlo, ústecké Činoherní studio,
hradecká Beseda)
nejsou vázána prostorem, mohou hrát kdekoli
komunikace a aktivní spolupráce s divákem
a) divadla malých forem, studiová divadla, kluby
Semafor
Kytice (1972) - Jiří Suchý + Ferdinand Havlík - humorně parodické ztvárnění Erbenovy Kytice
Suchý + Moravcová: Jonáš, dejme tomu v úterý (1985)
Šimek + Grossmann - Návštěvní dny, Besídky žáků zvláštní školy, …
Jan Burian + Jiří Dědeček
postmoderní rysy, radikální ironie, destrukce, hravost, grotesknost, černý humor
citace, aluze, parafráze, parodie, slovní hříčky,…
Ha-Divadlo - Arnošt Goldflam - divadlo poezie, pocitovost, atmosféra, existenciální otázky
Studio Ypsilon
variace na téma češství a sebepoznání na osudech osobností z českých dějin, které se díky své rozporuplnosti nevešly do
oficiálního vlasteneckého a morálního modelu československé společnosti (Mácha, Hašek, Sabina,…)
Divadlo (Husa) Na provázku
- nejvýznamnější české experimentální divadlo 70. a 80. let, založeno 1967
- snaha o syntetický divadelní projev - kreace hudební, klaunské, muzikálové,… => žánrová přepestrost,
dramatizace prozaických děl, poezie, klauniády
- tvar provázkovské inscenace byl připravený k obměně, improvizaci
- často se hrálo v hospodských sálech, tělocvičnách, na ulicích, ve volné přírodě
- aktivní spolupráce s divákem
Boleslav Polívka: Pezza versus Čorba (1975), Poslední leč (1981), Šašek a královna (1988), Don Quijote de
la Ancha
Milan Uhde: Balada pro banditu (1975)- variace na Olbrachtovo dílo
- jedna z nejslavnějších provázkovských adaptací
- režie Zdeněk Pospíšil, hudba Miloš Štědroň, hráli: M. Donutil, B. Polívka, I. Bittová, J. Pecha, P.
Zatloukal, V. Svoboda, …
- r. 1978 film režirovaný V. Sísem, kamera V. Růžička
- rozhlasová hra
- texty k písním vznikly překladem, moderní parafrází a úpravou moravské, slovenské a ukrajinské
zbojnické a lidové poezie, používá se v nich spisovný jazyk, nikoli nářečí
- vliv westernu, balady, muzikálu, legend o zbojnících
- krátké, úsečné, jadrné dialogy, velká dynamičnost, písně dotvářejí atmosféru, brzdí, avšak
posouvají děj
- vynikající zpracování
Činoherní studio Ústí nad Labem - Karel Steigerwald
b) útěk do historie
Oldřich Daněk - ovlivněn brechtovským epickým divadlem
hry s historickými náměty, ale i ze současnosti, etický akcent
Válka vypukne po přestávce (1976) - bilancující herec
Zpráva o chirurgii města N. - lékařská tematika
Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979) - pohled na události třicetileté války „zdola“, principy antiiluzivního epického divadla
Jiří Šotola - čerpá ze současnosti i z minulosti
pohled na dějiny prostřednictvím konfrontace významných historických osobností a „pěšáků“, ironie, skepse
Cesta Karla IV. do Francie a zpět
Daniela Fischerová .- náměty ze starší literatury, středověkých legend, orientálních pohádek
střety dobra a zla, viny a neviny, mezi nimiž musí člověk na svou zodpovědnost volit
múzičnost, exaltovanost
Hodina mezi psem a vlkem (1979)
Jaroslav Dietl, Jiří Hubač - nejvýznamnější osobnosti televizní dramatiky
c) „zakázaní“ autoři - cyklus „vaškovských“ her
Pavel Landovský —> herec, autor her, podílel se na „bytovém divadle“
—> absurdní grotesky situačního typu
témata z disidentského okruhu
znormalizovaná realita x lidské přirozenosti, živelnosti
expresivní slovník
Sanitární noc (1977) - postava ráčkujícího spisovatele Vaňka, který sbírá podpisy na petici
- hra situována do prostředí lokálu a garsoniéry
- pestrá směsice postav
- celou hrou prolínají postavy příslušníků Divadelní ostrahy, kteří diváky i vítají, procházejí mezi nimi o přestávce,
kontrolují je během představení
František Pavlíček
Dávno, dávno již tomu (1979) - bytová inscenace
inspirací životní osudy Boženy Němcové
autentické dokumenty + fiktivní rozhovory
dramatický působivý obraz života spisovatelky, ale i obraz její doby podobný době znormalizovaného
Československa
(—> scénář k Moskalykem zfilmované Babičce - 1971)
Pavel Kohout - vydával v samizdatu, exilových nakladatelstvích, staral se o bytové divadlo Vlasty Chramostové (autor, režisér,
herec, dramaturg,…)
Ubohý vrah (1973 v Německu, 1991 u nás) - adaptace povídky ruského autora
—> psychohra uváděná v psychiatrické léčebně
otázka významu rozumu v lidském životě
hlavní hrdina Keržencev se rozhodne zabít z neopětované lásky při souboji Hamleta s Poloniem (vše se děje
imaginárně, bez kordů)
Keržencevovo chování označeno za šílené, končí v blázinci, kde o něj pečuje jeho milovaná Taťána
Keržencev „vrahem“ tím, že připravil svého soka o ženu a lásku
- —> kvalitní adaptace prozaických děl (Amerika, 1984,…)
- —> „vaňkovské“ hry - Marast (1984)
Ecce Constantia! (1988) - televizní přímý přenos o koncilu v Kostnici
Václav Havel - úvahy o krizi lidské identity, triptych vaňkovských moralit
- Vaněk - mravný, humanista, obhájce principů demokratické společnosti, přehnaná ostýchavost
a slušnost vůči lidem, kteří morálně podlehli režimu
Audience (1975) - aktovka, grotesknost
- spisovatel Ferdinand Vaněk čelí pokusu Sládka učinit za něho oplátkou za určité pracovní výhody
donašeče na sebe sama
- morální Vaněk x primitivní, pokleslý a trapný pokušitel Sládek
Vernisáž (1975)
Protest (1975)
absurdní morality, v nichž dominuje nemorálnost
Largo desolato (1984) - modelové či absurdní drama hrané co nejcivilněji
- řada nesourodých postav, které přicházejí do bytu Dr. Leopolda Kopřivy
- podivná, pro diváka neprůhledná komunikace, udržuje diváka v napětí a dodává hře na
tajemnosti
- zápas člověka o udržení identity ve hře mocných
Pokoušení (1985) - vrcholná Havlova hra
- moderní variace na faustovské téma, zgrotesknění tématu, hlavní hrdina Foustka je
tragikomickou, dvojakou postavu - v ústavu se věnuje pseudovědecké práci a doma pěstuje
okultní vědy ve spojení s ďáblíkem Fistulou
- v závěru se odhaluje, že důchodce Fistula není spojencem, ale fíglem nasazeným na Foustku
Primářem ústavu
- končí absurdním mumrajem (balábile)
Odcházení
Milan Uhde - divadelní hry, rozhlasové a televizní hry
Pán plamínků (1977) - hra o vlivu totality na psychiku lidí
protagonisté trpí fixní představou, že je někdo pronásleduje
Velice tiché ave (1981) - hra o hledání kritérií pro posuzování chování lidí, hra o síle či slabosti morálky, hra o svědomí, právu
či neprávu člověka soudit jiné
Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986)
Karol Sidon - dnes vrchní rabín, dramatik
Labyrint (Cirkus podle Komenského) (1972) - jeho obraz soudobého člověka je apokalyptický, protože člověk se už nemůže
uchýlit do bezpečí svého ráje a srdce
2. 1989 - 2007
- návrat těch autorů a herců, které vypudila normalizace, obnovena činnost některých zrušených divadel
- první polovina 90. let dobou hledání, kde navázat, jak se zapojit do světového kontextu
- divadlo pod vlivem tržní ekonomiky, boj o diváka, finance, přežití
- pokles produkce původních českých dramatických děl
a) výraznější hry současných dramatiků
Pavel Kohout
Kyanid o páté (18996) - hra napsaná pro Vlastu Chramostovou
dialog dvou žen, hluboká dramatičnost, střet etických principů, překvapivé pinty
vztah životní reality a literárně stylizovaných životních fakt, podstata psaní,…
vliv Friedricha Dürrenmatta
Karel Steigerwald
- ve svých hrách předvádí v nepříliš lichotivém světle český charakter, hlavně charakter mravně ubohých a malých českých
lidí v příbězích z různých časových období od 19. století dodneška
- dramatik ideologického zaměření
Antonín Máša - Podivní ptáci (1995) - kontemplativně zaměřená hra
b) postmodernismus
Divadlo Sklep (David Vávra, Milan Šteindler, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák, Monika Načeva,…)
- angažují se i ve filmu (Kopytem sem, kopytem tam (1988), Koně (1990), Cesta z města, Skřítek,…)
Mlýny (1991) - postmoderní úprava vůbec první hry Václava Havla, napsaná v době základní vojenské
služby
Petr Lébl - režisér
- rád inscenoval notoricky známé kusy, ale jejich výklad je v jeho podání zcela netradiční
Jan Antonín Pitínský - vlastním jménem Zdeněk Petrželka, dramatik a divadelní režisér
Vladimír Morávek - kmenový režisér v Divadle Husa na provázku, filmový režisér, hostuje
David Drábek
portál české literatury
iliteratura