zde - Katedra speciální geodézie - České vysoké učení technické v

zde - Katedra speciální geodézie - České vysoké učení technické v

SYLABUS PŘEDNÁŠKY 1
Z GEODÉZIE 1
(Úvod do studia, měřické jednotky,
úkoly a rozdělení geodézie)
1. ročník bakalářského studia
studijní program G
studijní obor G
doc. Ing. Jaromír Procházka, CSc.
září 2015
1
Geodézie 1 – přednáška č.1
1. Základní pravidla slušného chování, rozdíly mezi studiem na střední a vysoké
škole
2. České vysoké učení technické v Praze, historie výuky zeměměřictví v Praze,
výuka bakalářského a navazujícího magisterského studia
3. Měřické jednotky
4. Úvod do geodézie a historický vývoj
Přihlásili jste se ke studiu na nejstarší technické vysoké škole ve střední
Evropě a jako její budoucí absolventi byste měli dále nést a rozvíjet její tradice.
Vzhledem k tomu, že tímto předmětem zahajujete výuku 1. semestru, dovolím si
Vás seznámit se základními vědomostmi o ČVUT, fakultě a studijním programu
Geodézie a kartografie.
Ad1)

Základní pravidla slušného chování,
o
o
o
o
o
o

která by měla být samozřejmostí, zvláště pro vysokoškolsky vzdělané lidi:
Zdravení na začátku hodiny. Studenti by měli zaujmout místa v posluchárně
včas, tj. před příchodem učitele. Po jeho příchodu pozdraví tak, že povstanou,
učitel jim poděkuje a pozdraví je.
Zdravení mimo výuku. Je obecnou slušností zdravit starší lidi, které znáte, tedy
tím spíše učitele, kteří Vám přednášejí nebo Vás mají na cvičení, a to i při
náhodném setkání nejen na půdě školy, menzy apod.
Tak jak jste se jistě učili společenskému chování i v tanečních, měli byste
dodržovat dávání přednosti starším osobám (a to nejen známým učitelům) při
vstupu do budovy či do místnosti, stejně jako do výtahu.
Oslovování. Na vysoké škole (alespoň na tradičních VŠ v Čechách) je zvykem
oslovovat učitele titulem, a to nejvyšším dosaženým), nikoli jménem. Tedy pane
profesore (obvykle tituly prof., Ing., CSc. nebo DrSc.), pane docente (tituly doc.,
Ing., CSc. nebo Ph.D.)), pane doktore (tituly Ing., Ph.D. nebo též v případě
absolventů přírodních věd, tj. např. matematiky, fyziky či geologie titul RNDr.),
pane inženýre (titul Ing.), popř. pane magistře (titul Mgr. u absolventů některých
univerzit, např. jazykářů). Vysokoškolské tituly jsou získávány na základě
předepsaných zkoušek a obhajob odborných či vědeckých prací před
odbornými komisemi, jmenovanými vědeckými radami fakult. Nelze tedy
používat titul profesora pro každého učitele na VŠ, jak je zvykem na středních
školách, kde se jedná o středoškolské „profesory“. Učitelé by měli studenty
oslovovat titulem pan, slečna či paní a jménem.
Představování. Učitelé by se měli studentům představovat nejvyšším
dosaženým titulem a jménem. Studenti by se měli učiteli představovat jménem
bez titulu pan, slečna či paní. Na rozdíl od neslovanských jazyků se v češtině
pozná, že se jedná o ženu příponou –ová a většinou se to pozná i vizuelně.
K občerstvení i k výměně zkušeností slouží přestávky mezi hodinami.
Rozdíly mezi střední a vysokou školou
Na rozdíl od střední školy je výuka jednotlivých předmětů na vysoké škole
rozdělena na přednášky (pro celý ročník či paralelku) a cvičení (pro jednotlivé
studijní skupiny), méně často se jedná pouze o přednášky nebo samostatné
2
semináře (pro studijní skupiny dle potřeby výklad i řešení instruktivních
příkladů). Pochopení dílčí probírané tématiky je testováno ve cvičeních,
v předem ohlášených písemných testech, celkové znalosti předmětu pak až při
zkoušce, popř. souhrnným písemným testem pro získání klasifikovaného
zápočtu. Požadované znalosti tedy obvykle nejsou ověřovány průběžně a
namátkově jako na střední škole, což může svádět a často také svádí
k domněnce, že není nutno průběžně studovat a že se student vše naučí až
před zkouškou. Cílem studia na VŠ je však získání trvalejších základů
oboru a hlavně získání technického, logického myšlení. Odrecitování
přednesené látky bez pochopení principů, k čemuž krátkodobé studium
přednesené látky těsně před zkouškou obvykle vede, není žádoucí a většinou
pedagogů také není uznáváno pro úspěšné absolvování předmětu.
Ad 2)

České vysoké učení technické v Praze
o bylo založeno roku 1707 reskriptem císaře Josefa I., na žádost Christiana
Josefa Willenberga, a to jako Česká stavovská inženýrská škola. Od roku
1786 sídlila škola v Husově ulici č.5. Od roku 1803 byla přeměněna na
Královské stavovské technické učiliště a od roku 1920 se nazývá České
vysoké učení technické v Praze. Před 7 roky oslavilo ČVUT v Praze 300 let
svého trvání. Podrobněji o historii ČVUT na www stránkách fakulty a ve
skriptech o výuce zeměměřictví v GD 1.
o Organizační struktura ČVUT
ČVUT zahrnuje v současné době 8 fakult, a to fakulty stavební, strojní,
elektrotechnickou, jadernou a fyzikálně inženýrskou, architektury, dopravní,
biomedicínského inženýrství a fakultu informačních technologií. Dále pak 5
vysokoškolských ústavů, 4 tzv. ostatní součásti (sem patří i Ústřední knihovna
ČVUT) a konečně tzv. účelová zařízení (sem patří rektorát ČVUT, správa
účelových zařízení – koleje a menzy, a nakladatelství ČVUT).
V čele ČVUT stojí vedení ČVUT, jehož nejvyšším představitelem je rektor (v
současné době prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc.), předseda Akademického
senátu ČVUT (MUDr. Ing. Kříha), kvestor (Mgr. Gazda) a prorektoři pro řízení
jednotlivých činností, jimiž se škola zabývá. Dalšími akademickými orgány jsou
Kolegium a Grémium rektora, Vědecká a Správní rada ČVUT, Disciplinární
komise a Akademický senát ČVUT. Tyto orgány mají různé kompetence
k řešení problematiky vysoké školy. (Více informací, popř. jejich aktualizaci lze vyhledat
na webovských stránkách ČVUT).
o Organizační struktura Fakulty stavební (FSv )
Stavební fakulta nabízí pro bakalářské studium 6 studijních programů, a to
„Stavební inženýrství“ se 7 studijními obory, „Stavitelství“, „Geodézii a
kartografii“, „Architekturu a stavitelství“, Metrologii a konečně „Civil
Engineering“, všechny s jedním studijním oborem.
Pro magisterské studium pak nabízí 8 studijních programů, z toho 2
v anglickém jazyce. (Více informací lze vyhledat na webovských stránkách FSv ČVUT).
V čele FSv stojí děkan (v současnosti prof. Kohoutková), kterému jsou v řízení
fakulty nápomocni proděkani pro pedagogickou činnost (prof. Máca), pro
rozvoj fakulty (doc. Čiháková), pro vědeckou a výzkumnou činnost (prof.
Hájek), pro vnější vztahy (prof. Pavelka) a pro výstavbu a investiční činnost
3
(prof. Šenberger). Kromě nich na jednotlivých studijních programech a
některých studijních oborech fungují zástupci proděkana pro pedagogickou
činnost (pro obory G a H je to prof. Čepek). Hospodaření a vnitřní správu
fakulty řídí tajemník fakulty (Ing. Vlasák). Dalšími akademickými orgány fakulty
jsou Kolegium a Grémium děkana, Akademický senát FSv a Vědecká rada FSv.
(Více informací lze vyhledat na webovských stránkách FSv ČVUT).
o Organizační struktura studijního programu Geodézie a kartografie (GK)
Studijní program Geodézie a kartografie zahrnuje v současné době 2 odborné
katedry, které tvoří (spolu s katedrami ostatních studijních programů) základní
organizační jednotky pro pedagogickou práci na fakultě a v jejich čele stojí
vedoucí kateder. Vedoucím katedry Speciální geodézie (K154) je doc. Ing.
Martin Štroner, Ph.D. a vedoucím katedry Geomatiky (K155) je prof. Dr. Ing.
Leoš Mervart, DrSc. (Více informací lze vyhledat na webovských stránkách FSv
ČVUT, pracoviště, katedry, stránky udržované katedrou).
Podrobnější informace o studiu jsou uvedeny níže.

Historie výuky zeměměřictví v Praze
[výtah autora publikace: HÁNEK, P.: 250 století zeměměřictví. (Data k dějinám zeměměřictví).
Praha, Klaudian 2000, dotisk 2002, 73 s. ISBN 80-902524-0-0.]
o Zeměměřický stav je v českých zemích zmíněn již při instituci zemských desek
v 16. století.
o 1705 - Kristián Josef Willenberg podal císaři Leopoldu I. žádost o zřízení školy
pro 12 příslušníků českých stavů, na níž se měla učit aritmetika, geometrie,
praktická geometrie (tj. geodézie) a pevnostní stavitelství. O rok později, již za
panování Josefa I., získal titul císařského inženýra, který byl podmínkou
zahájení výuky, ke kterému došlo 1. 1. 1718 za vlády Karla VI. Dvouletý
Stavovský inženýrský ústav je předchůdcem dnešního ČVUT v Praze. (Viz
1869)
o 1803 – po reformě školy založen Český stavovský polytechnický institut
o 1869 - dosavadní utrakvistický (dvojjazyčný) Polytechnický ústav Království
českého byl rozdělen na část německou a českou, která do dosavadního
názvu předřadila slovo „Český". Roku 1875 byly vysoké technické školy
zestátněny. Nový název zněl C. k. česká vysoká škola technická (ČVŠT). Po
roce 1918 se vznikem republiky došlo k reorganizaci a u názvu zmizela zkratka
slov císařsko-královská. Tato vzdělávací instituce nese od roku 1921 nynější
název České vysoké učení technické (ČVUT). (Viz též 1705)
o 1887 - v nákladu 1800 výtisků byl vydán první sešit významné české učebnice
Kompendium geodesie nižší, jehož autorem byl na popud Spolku posluchačů
inženýrství na České technice v Praze prof. František Müller. I. díl práce, která
„přinesla češtinu do kanceláří", byl ukončen 1894, spoluautorem a později
jediným autorem se stal František Novotný. II. díl vycházel v České matici
technické (ČMT) v letech 1897-9, III. díl byl ukončen 1902. Část Vyšší geodesie
vyšla 1909, nebyla však dokončena. Toto velmi obsáhlé a promyšlené dílo
připravovalo půdu pro samostatné zeměměřické studium (viz 1896) a ovlivnilo
generace našich zeměměřičů i jiných techniků, kteří s geodezií přicházeli do
profesního styku.
4
o 1896 - výnosem ministerstva kultu a vyučování č. 13051 z 22. února bylo
zavedeno na vysokých technických školách čtyřsemestrální samostatné
zeměměřické studium, zaměřené k potřebám katastru a ukončené I. státní
zkouškou, probíhající podle říšského zákona č. 224. Historicky prvým českým
absolventem se stal dne 1. 1. 1898 - vedle svých 7 kolegů - Josef Lukeš z
Pejřimova. Zkušební komisi vedl prof. František Müller. Na České vysoké škole
technické v Brně se konala státní zkouška poprvé 12. 7. 1902 za předsednictví
prof. Josefa Ličky.
o 1906 - profesor České vysoké školy technické v Praze Josef Petřík oddělil z
přednášek geodezie partie o agrárních operacích a scelování pozemků. Stal se
tak u nás zakladatelem studijního oboru pozemkové úpravy.
o 1907 - 7. 12. byla na Báňské akademii v Příbrami založena stolice (katedra)
geodésie a důlního měřictví.
o 1927 - zákon 115/27 Sb. zavedl na čs. vysokých školách tříleté zeměměřické
studium s právem doktorátu. Zkušební řád byl dán výnosem Ministerstva
školství a národní osvěty č. 54971-IV z léta 1928. O tuto reformu se mimořádně
zasloužil neúnavný profesor ČVUT Josef Petřík.
o 1928 - slečna Zdenka Nováková z Olomouce „složivši státní zkoušku na
Českém vysokém učení technickém v Praze, vstoupila jako česká žena první v
řady zeměměřičských pracovníků".
o 1946 - zákonem č. 87/46 Sb. bylo na čs. vysokých školách zavedeno čtyřleté
zeměměřické studium, které je zrovnoprávnilo s jinými technickými obory. Na
Slovensku v tomto rozsahu studium probíhalo již od roku 1941.
o 1953 - z oddělení zeměměřického studia Fakulty inženýrského stavitelství
ČVUT v Praze byla zřízena samostatná Zeměměřická fakulta, vedená
děkanem prof. Josefem Böhmem. Zrušena byla při reorganizaci roku 1960 a
stala se oborem geodezie a kartografie Stavební fakulty. Současně byl zaveden
nový předmět Inženýrská geodézie, který přednášel jeden ze spoluzakladatelů
tohoto oboru prof. Václav Krumphanzl. Mezi významné profesory dále patřili
Josef Ryšavý, František Fiala, Pavel Potužák, Emil Buchar a Josef Böhm.
o 1954 - v rámci vysokoškolských reforem bylo na čs. vysokých školách
zavedeno pětileté zeměměřické studium. V 80. letech 20. století bylo pro
některá zaměření čtyřleté, po roce 1990 naopak jedenáctisemestrové.
o 1994 - ve školním roce 1994/5 bylo v Praze a v Brně na Stavebních fakultách
zavedeno tříleté bakalářské studium pro obor katastr nemovitostí. Svým
způsobem se tak uzavřel vývoj, zahájený 1896 (viz 1896, 1998).
o 1998 – v ČR byl vydán zákon 111/1998 Sb. o vysokých školách, který
významně změnil formy vzdělávání. §2 zavádí třístupňové typy studijních
programů: bakalářský, magisterský a doktorský. Typ vysokoškolské vzdělávací
činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů.
Vysoká škola je univerzitního nebo neuniverzitního typu.
5

Výuka bakalářského a navazujícího magisterského studia
v současnosti
o Studium oboru Geodézie, kartografie a geoinformatika (G) na Stavební
fakultě ČVUT v Praze ve studijním programu Geodézie a kartografie (GK) je
v současnosti rozděleno na tříleté bakalářské (6 půlročních semestrů), dvouleté
magisterské (4 semestry) studium a pro nejlepší studenty na navazující čtyřleté
doktorské studium.
o Úspěšné absolvování oboru G předpokládá dobrou úroveň znalostí
z matematiky (středoškolské znalosti jsou dále rozvíjeny ve čtyřech
semestrech), základní znalosti z fyziky, matematické statistiky a programování.
Tyto znalosti jsou pak využívány k řešení široké odborné problematiky, jíž se
obor zabývá. Jedná se zejména o:
 oblast geodézie, kterou tvoří základní znalosti o tvaru a rozměru Země,
znalosti o geodetických referenčních systémech a bodových polích
polohových, výškových a tíhových, znalosti o přístrojích a metodách pro
získávání měřených dat (úhly, délky, převýšení, popř. další) a pro jejich
početní zpracování, včetně hodnocení přesnosti a způsobů vyrovnání
nadbytečných měření,
 oblast teoretické geodézie, která se zabývá především studiem tvaru Země
a jejího gravitačního pole jako celku, transformací souřadnic, globálními a
národními geodetickými referenčními systémy, užitím kosmických metod
pro geodetickou praxi a teorií výšek,
 oblast inženýrské geodézie, kterou tvoří vyhotovení a kontrola podkladů pro
projektování, spolupráce při projektování a realizaci staveb (vytyčování a
kontrolní měření), zhotovení geodetické části dokumentace skutečného
provedení stavby, geodetická bezpečnostní měření posunů a přetvoření a
bezpečnostní měření technologických (strojírenských) zařízení a dále
geodetické činnosti v podzemních prostorách (kolektory, tunely, metro
apod.),
 oblast fotogrammetrie, zabývající se metodami pozemní, letecké
fotogrammetrie a dálkového průzkumu Země a jejich využitím pro
geodetickou praxi,
 oblast kartografie, kterou tvoří matematická kartografie, zabývající se
zobrazením zemského povrchu na matematicky definovatelná tělesa,
umožňující rozvinutí do roviny a výpočty kartografických zkreslení a dále
tematická kartografie, zabývající se především obsahovou náplní map,
způsoby zobrazení prvků map, státním mapovým dílem, klady a značením
listů, přesností map atd.,
 oblast katastru nemovitostí, která se zabývá historií evidence nemovitostí
v ČR, předmětem a obsahem katastru nemovitostí a jeho informačním
systémem, zhotovováním a náležitostmi geometrických plánů a
vytyčováním vlastnických hranic pozemků,
 oblast geografických informačních systémů (GIS), se zabývá informacemi,
které se týkají místa na zemském povrchu. Tvoří funkční celek, který se
skládá z technických a programových prostředků, dat a pracovních postupů
a je zaměřen na sběr, ukládání, správu, analýzu, syntézu a prezentaci
prostorových dat pro potřeby popisu, analýzy, modelování a racionální
správu zájmového území (např. technické mapy měst),
6



oblast pozemkových úprav, se zabývá významem, účelem a náplní
pozemkových úprav, stručným historickým vývojem, legislativním rámcem,
vazbou na katastr nemovitostí ČR a na další související obory, podklady pro
jednotlivé části PÚ a projekčními činnostmi,
oblast ekonomiky a řízení zeměměřických činností, seznamuje studenty s
platnými právními předpisy, ekonomickými teoriemi, cíli, formami a etikou
podnikání v zeměměřictví, tvorbou cen, přípravou zakázek a projektováním,
managementem a marketingem v zeměměřictví a péčí o jakost
zeměměřických prací a jejich výsledků.
studium je doplněno o předměty z oblasti filozofie, etiky, rétoriky, práva a o
předměty vztahující se k aktivnímu využívání výpočetní techniky
v geodetické a kartografické praxi. Rozsahem i obsahem významnou
součástí studia je výuka v terénu.
o Bakalářské studium obsahuje povinné předměty, které se skládají obvykle
z přednášek a cvičení, ve kterých je přednášená látka prakticky procvičována (u
geodetů se často jedná o praktickou výuku s přístroji, a to včetně zpracování
naměřených dat). Cvičení jsou povinná, přednášky pouze doporučené, avšak
osobní kontakt s možností diskuze nad přednášenou látkou lze těžko nahradit
samostudiem z odborné literatury. Navíc se přednášející zpravidla striktně
nedrží doporučené literatury a student má na přednáškách možnost se
seznámit s tím, které partie probírané látky pokládá přednášející za
nejdůležitější. Přednášející, jakožto garant předmětu, je také zkoušejícím.
Podmínkou účasti na zkoušce je získání zápočtu ze cvičení. Jeho získání je
podmíněno prakticky 100% účastí na cvičeních (řádně omluvenou absenci je
třeba nahradit po domluvě s učitelem), splněním předepsaných požadavků (u
geodetů se jedná zpravidla o zpracování naměřených dat, jejich vyhodnocení a
často i vypracování grafických příloh, a to vše v požadované kvalitě) a úspěšné
absolvování kontrolních, popř. i opravných testů.
o Od 1. semestru magisterského studia se studijní program GK dělí na
obory Geodézie a kartografie (G) a Geoinformatika (H). Student
bakalářského studijního programu Geodézie a kartografie tak bude nejpozději
v 6. semestru postaven před volbu mezi oborem G a oborem H.
o Bakalářská práce. V magisterském studiu oboru G by si úspěšný absolvent
studia bakalářského měl zvolit profesní zaměření (modul), které nabízejí dvě
katedry oboru. Katedra speciální geodézie nabízí modul “Inženýrská
geodézie“, který rozvíjí znalosti metod a řešení specifických úloh v oblasti
inženýrské geodézie, se zaměřením především na aplikaci geodetických metod
ve stavebnictví a strojírenství, s využitím nejmodernější přístrojové a výpočetní
techniky a poskytne absolventovi základní znalosti z hlavních oborů
stavebnictví (pozemní stavitelství, geotechnika, betonové, ocelové a dřevěné
konstrukce, pozemní komunikace a vodohospodářské stavby), které jsou
důležité pro spolupráci s odborníky jiných profesí. Katedra geomatiky nabízí
modul „Teoretická geodézie“, kterým se dále rozvíjí teoretické poznatky pro
určování a zpřesňování tvaru Země a jejího gravitačního pole jako celku a užití
kosmických metod pro geodetickou praxi, dále modul „Zeměměřictví a
katastr“, který se zaměřuje na prohloubení znalostí z kartografie, dálkového
průzkumu Země a fotogrammetrie. Již během bakalářského studia je tedy
vhodné (za předpokladu pokračování ve studiu magisterském) zvolit si profesní
zaměření, kterému by se chtěl student věnovat a podle toho si zvolit i vhodné
7
téma bakalářské práce (potažmo katedru), se zvoleným profesním zaměřením
(popř. i oborem) souvisejícím. Vzhledem k tomu, že bakalářskou práci je třeba
vypracovat během 6. semestru, kdy probíhá běžná výuka, včetně nutnosti
získání zápočtů a složení 4 zkoušek, je vhodné vybrat si téma na zvolené
katedře a přihlásit se na bakalářskou práci již na začátku třetího ročníku (5.
semestru) a zahájit práce na ní již v předstihu (získávání podkladů), zvláště
jedná-li se i o část měřickou.
o Státní závěrečná zkouška. Bakalářské studium je zakončeno státní
závěrečnou zkouškou, která se v současné době skládá ze 2 samostatných
ústních zkoušek, a to z Geodézie (základní znalosti za 6 semestrů z Geodézie,
Vyrovnávacího počtu, Vyšší geodézie a Inženýrské geodézie) a z Geomatiky
(základní znalosti z Mapování, Kartografie, DPZ a GIS) a z obhajoby bakalářské
práce, která by měla být zpracována samostatně, pod odborným vedením
některého pedagoga.
o Magisterské studium navazuje na studium bakalářské a nabízí, kromě dvou
studijních oborů G a H, již dříve uvedené moduly pro volbu profesního zaměření
v oboru G. Podmínkou přechodu na magisterské studium je úspěšné
absolvování bakalářského studia v předem stanovené kvalitě.
o Magisterské studium se skládá ze 3 semestrů výuky převážně odborných
předmětů, navazujících a rozšiřujících základní předměty absolvované ve studiu
bakalářském, včetně skupiny předmětů volitelných (podle profesního modulu).
Všichni studenti z ročníku společně absolvují povinné předměty, dále v rámci
profesního modulu tzv. povinně volitelné předměty (jsou základem zvoleného
modulu) a konečně si vybírají pro doplnění stanoveného počtu kreditů několik
tzv. volitelných předmětů, ze skupiny předmětů nabízených v příslušném
modulu.
o Diplomová práce. Čtvrtý semestr je pak zcela vyhrazen zpracování diplomové
práce. Ta by v ideálním případě měla navazovat na téma bakalářské práce.
V žádném případě by ale neměla být příprava diplomové práce zahajována až
na začátku 4. semestru! Nejlépe by měla práce na ní probíhat průběžně již od
začátku magisterského studia (pokračování bakalářské práce) nebo nejpozději
od začátku 3. semestru. Vyhrazení celého semestru na zpracování diplomové
práce by měla také odpovídat její kvalita, tzn. vychází se z předpokladu, že se
diplomant bude diplomové práci věnovat na plný úvazek!
o Státní závěrečná zkouška. Magisterské studium je opět zakončeno státní
závěrečnou zkouškou. Ta se skládá z obhajoby diplomové práce a ústní
odborné zkoušky, zaměřené na kontrolu odborných znalostí získaných během
studia, se zaměřením na tématiku diplomové práce.
Ad 3) Měřické jednotky
Pro určování vzájemné polohy bodů na zemském povrchu je nutné provádět měření
fyzikálních veličin, např. délek, úhlů, převýšení, ale i času, teploty, tlaku, vlhkosti a
dalších fyzikálních veličin, které mohou ovlivňovat přesnost dosažených výsledků.
Měřená veličina je přitom porovnávána s veličinou jednotkovou. Jednotky byly
v dřívějších dobách nejen v různých zemích, ale i v různých krajích různé a mnohdy i
při stejném názvu měly různé hodnoty (např. míle), což působilo značné potíže. Proto
8
na konci 19. století došlo ke sjednocení a vzniku metrické soustavy (metr-kilogramsekunda, MKS), ke které postupně přistoupila většina států. Od roku 1960 je obecně
používána soustava SI.
Soustava SI (zkratka z francouzského Le Système International d'Unités) je
mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze
základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Mezinárodně
garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et
Mesures v Sèvres (Francie), v České republice Český metrologický institut v Brně.
Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela,
mol. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních.
Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami.
V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu
jednotek SI ze zákona č. 505/1990 Sb. (Zákon o metrologii; s následujícími změnami)
a souvisejících vyhlášek MPO, zejména vyhlášky č. 264/2000 Sb.
Základní jednotky pro následující fyzikální veličiny:
Fyzikální veličina
Jednotka
Značka
Délka
metr
m
Hmotnost
kilogram
kg
Čas
sekunda
s
Termodynamická teplota
kelvin
K
Látkové množství
mol
mol
Elektrický proud
ampér
A
Svítivost
kandela
cd
a jejich současně platné definice pro jednotky nejčastěji používané v geodézii:

Délka
Základní jednotkou je metr (značka „m“). 1 metr je délka dráhy, kterou urazí
světlo ve vakuu za

sekundy.
Hmotnost
Základní jednotkou hmotnosti je kilogram (značka „kg“). Ten je definován
hmotností mezinárodního prototypu kilogramu, který je uložen v Mezinárodním
úřadě pro váhy a míry v Sèvres u Paříže. (Připravovaná nová definice kilogramu
se má opírat o pevně stanovenou Planckovu konstantu.)

Čas
Základní jednotkou času je sekunda (značka „s“). 1 sekunda je doba trvání
9 192 631 770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými
hladinami základního stavu atomu 133Cs.

Termodynamická teplota
Základní jednotkou termodynamické teploty je kelvin (značka „K“). 1 kelvin je
1/273,16 díl absolutní teploty trojného bodu vody. (Připravovaná nová definice
kelvinu se má opírat o pevně stanovenou Boltzmannovu konstantu.)
9

Elektrický proud
Základní jednotkou elektrického proudu je ampér (značka „A“). 1 ampér je takový
elektrický proud, který ve dvou přímých rovnoběžných vodičích o nekonečné
délce a zanedbatelném průřezu vzájemně vzdálených ve vakuu jeden metr,
vyvolá mezi těmito vodiči sílu rovnou 2 × 10−7 N na jeden metr délky.
(Připravovaná nová definice ampéru se má opírat o pevně stanovenou hodnotu
elementárního náboje.)
Původně byly základní jednotky stanoveny jako na sobě vzájemně nezávislé.
Postupně jsou některé definovány odvozením z jiných základních jednotek
pomocí pevně stanovené hodnoty fundamentálních fyzikálních konstant
(např. metr ze sekundy pomocí rychlosti světla ve vakuu), což umožňuje vyhnout
se problémům s prototypy jednotek a dosahovat přesnějšího stanovení.
Odvozené jednotky
Odvozené jednotky se tvoří kombinacemi (povoleny jsou výhradně součiny a podíly)
základních jednotek, u významných veličin dostaly samostatné názvy.
Příklady: kilogram na metr krychlový, metr čtverečný, metr krychlový, metr za
sekundu…
Odvozené jednotky se samostatným názvem, např.: farad, joule, newton, ohm,
pascal, radián, volt, watt, stupeň Celsia
Definice, doporučené značení odvozených veličin, jejich jednotky a jejich závazné
značky jsou upraveny normami řady ČSN ISO IEC 80000 „Veličiny a jednotky“, která
postupně nahrazuje předchozí řadu ČSN ISO 31 stejného názvu.
Násobné a dílčí jednotky
K vyjádření násobků nebo dílů základních nebo odvozených jednotek (výhradně
dekadických) slouží předpony.
Vedlejší jednotky
Vedlejší jednotky jsou jednotky, které byly dříve pro svoji všeobecnou rozšířenost
a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních
jednotek. V současnosti se považují za mimosoustavové.
Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI následující jednotky:
minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr, tuna.
Doplňkové jednotky
Doplňkové jednotky jsou to takové jednotky, o nichž Generální konference pro váhy a
míry dosud nerozhodla, zda mají být zařazeny mezi základní jednotky nebo jednotky
odvozené.
radián
rovinný úhel sevřený dvěma polopřímkami, které na kružnici opsané z jejich
počátečního bodu vytínají oblouk o délce rovné jejímu poloměru (značka „rad“).
steradián
prostorový úhel s vrcholem ve středu kulové plochy, který na této ploše vytíná část s
obsahem rovným druhé mocnině poloměru této kulové plochy (značka „sr“).
Odvozené jednotky
Odvozené jednotky vznikají pomocí fyzikálních definičních vztahů z jednotek
základních nebo doplňkových. K vytváření dalších odvozených jednotek mohou být
použity odvozené jednotky, které mají samostatný název. Odvozené jednotky jsou
koherentní vzhledem k jednotkám základním, resp. doplňkovým. Některé odvozené
jednotky jsou uvedeny v tabulce.
10
Jednotka
m²
m³
m-1
hertz
m/s
rad/s
m/s²
rad/s²
kg/m³
m³/kg
newton
pascal
volt
ohm
Značka
Hz
N
Pa
V
Ω
Veličina
Fyzikální rozměr
obsah
objem
vlnočet
frekvence
rychlost
úhlová rychlost
zrychlení
úhlové zrychlení
hustota
měrný objem
síla
tlak, napětí
elektrické napětí, potenciál
elektrický odpor
m²
m³
m-1
s-1
m·s-1
rad·s-1
m·s-2
rad·s-2
kg·m-3
m³·kg-1
m·kg·s-2
N.m-2 = m-1·kg·s-2
m²·kg·s-3·A-1
m²·kg·s-3·A-2
Násobné a dílčí jednotky
Násobné a dílčí jednotky se tvoří pomocí předpon, které také předepisuje norma. U
názvu nesmí být použito více než jedné předpony. Předpony pro tvoření násobků a
dílů jednotek podle třetí mocniny deseti jsou uvedeny v následující tabulce.
Předpona
Název Značka
exa
peta
tera
giga
mega
kilo
mili
mikro
nano
piko
femto
atto
E
P
T
G
M
k
m
µ
n
p
f
a
Původ
Znamená násobek
řečtina (exa = šest)
řečtina (pente = pět)
řečtina (teras = nebeské znamení)
řečtina (gigas = obr)
řečtina (megas = veliký)
řečtina (chiliolo = tisíc)
latina (mille = tisíc)
řečtina (mikros = malý)
latina (nanus = trpaslík)
italština (piccolo = maličký)
dánština (femten = patnáct)
dánština (atten = osmnáct)
1 000 000 000 000 000 000
1 000 000 000 000 000
1 000 000 000 000
1 000 000 000
1 000 000
1 000
0,001
0,000 001
0,000 000 001
0,000 000 000 001
0,000 000 000 000 001
0,000 000 000 000 000 001
= 1018
= 1015
= 1012
= 109
= 106
= 103
= 10-3
= 10-6
= 10-9
= 10-12
= 10-15
= 10-18
Kromě těchto předpon je možno užívat i předpon odstupňovaných po jednom
dekadickém řádu. Užívání těchto předpon je dovoleno jen ve zvláštních případech, tj.
např. hektolitr (hl) nebo centimetr (cm), kterých se běžně užívalo před zavedením
nové normy.
Všeobecně se dává přednost užívání předpon odstupňovaných podle třetí mocniny
deseti.
11
Předpona
Název
Značka
hekto
deka
deci
centi
h
da
d
c
Původ
Znamená násobek
řečtina (hekaton = sto)
řečtina (dekas = deset)
latina (decem = deset)
latina (centum = sto)
100
10
0,1
0,01
= 102
= 101
= 10-1
= 10-2
Vedlejší jednotky
Vedlejší jednotky nepatří do soustavy SI, ale norma povoluje jejich používání. Tyto
jednotky nejsou koherentní vůči základním nebo doplňkovým jednotkám SI. Jejich
užívání v běžném praktickém životě je ale tradiční a jejich hodnoty jsou ve srovnání s
odpovídajícími jednotkami SI pro praxi vhodnější. Bylo tedy nutné (a vhodné) povolit
jejich užívání. Vedlejší jednotky používané v geodézii uvádí následující tabulka. K
vedlejším jednotkám času a rovinného úhlu se nesmějí přidávat předpony. Lze
používat také jednotek kombinovaných z jednotek SI a jednotek vedlejších nebo i
kombinované z vedlejších jednotek, např. km·h-1 apod.
Veličina
čas
teplota
rovinný úhel
plošný obsah
objem
tlak
Jednotka
minuta
hodina
den
Celsiův stupeň
úhlový stupeň
úhlová minuta
úhlová vteřina
grad (gon)
hektar
litr
bar
Značka
Vztah k jednotkám SI
min
h
d
°C
°
'
"
g
(gon)
ha
l
b
1 min = 60 s
1 h = 3600 s
1 d = 86 400 s
1 ° = (π/180) rad
1 ' = (π/10800) rad
1 " = (π/648000) rad
1 g = (π/200) rad
1 ha = 104 m²
1 l = 10-3 m³
1 b = 105 Pa
Vědním oborem zabývajícím se stanovením měřitelných veličin a jejich měřením je
Metrologie. Zahrnuje teoretické i praktické aspekty měření, bez ohledu na jejich
úroveň přesnosti a bez ohledu na obor vědy nebo techniky
Měřické jednotky nejčastěji používané v geodézii
Délkové jednotky
Staré jednotky délky byly nejčastěji odvozeny z rozměrů lidského těla např.: sáh,
stopa, loket, palec, yard (viz skripta Geodézie 1) a nebyly jednotné. Zásluhou
francouzského Ústavodárného shromáždění, které pověřilo vědeckou komisi
stanovením soustavy jednotek, vznikla v roce 1790 metrická soustava.
12
Metrická míra
Tato komise navrhla stanovit jako základ jednotek délky jednu desetimilióntinu
zemského kvadrantu. Měření délky poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou
probíhalo v letech 1792-1799. Později bylo měření prodlouženo až na ostrov
Formentera. Měření úseku dlouhého 1300 km probíhalo v peruánských sázích (toise
di Pérou), které byly tehdy ve Francii používány. Dekret ze dne 10. prosince 1799
pak na základě měření a předpokladu o zploštění zemského elipsoidu 1:334 stanovil
následující údaj:


1 m = 0,51307407 železného etalonu toise di Pérou (peruánského sáhu) při 13 °R
1 m = 443,295936 pařížských čárek.
Na základě těchto měření byl nejprve zhotoven mosazný etalon metru a poté etalon
platinový, který byl nazván archivní metr. Jeho délka byla platná při teplotě 0 °C. Od
listopadu 1801 a následně od 1. ledna 1840 bylo používání metrické soustavy ve
Francii uzákoněno.
V květnu 1875 podepsali zástupci 18 zemí tzv. Metrovou konvenci. Ta stanovila
založení mezinárodního úřadu měr a vah, spravovaného mezinárodním výborem.
Podle původního archivního metru byl vyroben mezinárodní etalon metru (užívaný
dodnes) a jeho kopie, které byly vydány do členských států konvence. Etalony metru
byly zhotoveny ze slitiny platiny a iridia, mají délku 1020 mm a průřez ve tvaru
písmene X. Rakousko obdrželo kopie č. 15 a 19, Uhersko č. 14 tohoto etalonu.
V Rakousko-Uhersku byla metrická soustava zavedena zákonem z července 1871 s
platností od 1. ledna 1876. Jako etalon byla schválena kopie č. 15 s tím, že je o
0,0000009 m delší, než metr v Sèvres.
V současnosti je metr definován pomocí vlnové délky světla (viz str.1).
Spolu s metrem se dále v praxi používají jeho násobky a zlomky:
1 dekametr (dam) = 10 m,
1 decimetr (dm) = 0,1 m,
1 hektometr (hm) = 100 m,
1 centimetr (cm) = 0,01 m,
1 kilometr (km) = 1000 m,
1 milimetr (mm) = 0,001 m.
1 mikrometr (μm) = 0,000 001 m
Délky se v geodézii obvykle uvádějí na 2 nebo 3 desetinná místa, a to s ohledem na
jejich požadovanou přesnost. Při měření posunů v inženýrské geodézii jsou délky
uváděny až na 4 desetinná místa, při kalibraci délkových měřidel až na 6 desetinných
míst.
Sáhová míra
V sáhové míře byly v Rakousku-Uhersku, tedy i na území Čech a Moravy,
vyhotoveny katastrální mapy k evidenci pozemků. Vzhledem ke skutečnosti, že se
tyto katastrální mapy stále používají, je třeba znát vztah mezi mírou sáhovou a
metrickou. Základní jednotkou v sáhové míře byl vídeňský sáh (°), který se dělil na
stopy (´) a palce (´´):
1 sáh = 1° = 6´ = 72´´ = 1,896 484 m,
1 stopa = 1´= 12´´ = 0,316 081 m,
1 palec = 1´´ = 2,634 cm.
13
Plošné jednotky
Délky sloužily, krom jiného, k výpočtu výměr pozemků, tedy ploch.
Základní jednotkou plošného obsahu je čtverečný metr (m2), což je obsah čtverce o
délce strany 1 m. Používají se též jeho násobky nebo zlomky:
1 ar = 100 m2,
1 dm2 = 1.10-2 m2,
1 ha = 10 000 m2,
1 cm2 = 1.10-4 m2,
2
2
1 km = 1 000 000 m ,
1 mm2 = 1.10-6 m2.
V sáhové míře se používaly následující plošné jednotky:
1 katastrální jitro = 2 korce = 3 měřice = 1600 °= 0,575 464 ha,
1 korec =1/2 jitra = 3/2 měřice = 800 °= 0,287 732 ha,
1 měřice = 1/3 jitra = 2/3 korce = 533 + 1/3 °= 0,191 821 ha,
1čtverečný sáh = 1 °= 36 čtverečných stop ´ = 3,596652 m2,
1 m2= 0,278 036 °.
Úhlové jednotky
Jednotkou rovinného úhlu je radián (rad), který je
definován jako rovinný úhel sevřený dvěma polopřímkami,
které na kružnici opsané z jejich počátečního bodu
vytínají oblouk o délce rovné jejímu poloměru (obr.1).
Vyjadřujeme-li úhel v radiánech, hovoříme o jeho uvedení
v obloukové míře.
Plný úhel má hodnotu 2π rad, přímý úhel π rad a pravý
úhel π/2 rad.
Vedlejší jednotkou rovinného úhlu je stupeň úhlový (°),
který je definován:
1°= π/180 rad
a se svými zlomky tvoří šedesátinnou (sexagezimální) soustavu.
Plný úhel má hodnotu 360°, přímý úhel 180° a pravý úhel 90°.
1° = 60´ (minut),
1´ = 60´´ (vteřin).
Druhou vedlejší jednotkou rovinného úhlu je gon (gon), popř. grad (g), který je
definován:
1 gon = 1g = π/200 rad
a se svými zlomky tvoří setinnou (centezimální) soustavu.
Plný úhel má hodnotu 400 gon, přímý úhel 200 gon a pravý úhel 100 gon.
Pro převod z obloukové míry do šedesátinné či setinné platí vztahy:
arc  : ° = 2π : 360°
a z toho např.
° = arc *180°/π
a
arc  : 
nebo naopak
arc 
 gon* π/200 gon.
Vyjádříme-li radián (rad - v geodézii se obvykle značí ), v šedesátinných nebo
setinných jednotkách, bude:
° = 180°/π = 57,29578° nebo

= 200 n/π = 63,6620 gon,
´ = 3438´
nebo

= 63662,0 gon,
´´= 206 265´´ .
14
Při měření i výpočtech se velikost úhlu obvykle vyjadřuje ve vedlejších jednotkách
(šedesátinných např. USA, Rusko, nebo setinných, většina evropských států).
Výpočty ve stupních je nutno na kalkulátorech provádět v nonagezimální míře, kde
se šedesátinné minuty a vteřiny převádí na desetiny a obvykle až na desetitisíciny
stupně.
Úhly se v geodézii obvykle uvádějí na 2 nebo 4 desetinná místa.
Ve vojenství se užívá jako jednotka rovinného úhlu tzv. dělostřelecký dílec, což je
1/6400 díl plného kruhu (jednomu dílci odpovídá na vzdálenost 1 km délka oblouku
přibližně 1 m).
Pro určení atmosférických korekcí při měření délek se určují hodnoty atmosférického
tlaku a teploty vzduchu:
Jednotky tlaku: Pascal (Pa, hPa = milibar (mbar)), dříve se používal torr = mmHg.
Převod torrů na milibary či hPa podle vztahu 1torr ≈ 4/3 mbar.
Jednotky teploty: Kelvin (K), stupeň Celsiův (°C) v geodézii je používán prakticky
výhradně, stupeň Fahrenheitův (°F) používán v USA.
Ad 4) Úvod

Základní legislativa z oblasti zeměměřictví a katastru nemovitostí
o Zákon č.200/1994 Sb. o zeměměřictví (zeměměřický zákon) a jeho
prováděcí vyhláška č.31/1995 Sb.,
o Zákon č.256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální zákon) a jeho
prováděcí vyhlášky č.357/2013 Sb. (katastrální vyhláška), č.358/2014 Sb. (o
poskytování údajů z katastru nemovitostí) a č.359/2014 Sb. (o stanovení
vzoru formuláře pro podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu).
o Zákon č.359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech,
o Nařízení vlády č.430/2006 Sb. o stanovení geodetických referenčních
systémů a státních mapových děl, závazných na území státu a zásadách
jejich používání.

Zeměměřické orgány:
o Český úřad zeměměřický a katastrální je ústředním orgánem státní správy.
V jeho čele stojí předseda (v současnosti Ing. Karel Večeře), kterého jmenuje
a odvolává vláda ČR. ČÚZK je přímo podřízen vládě, ve které je zastoupen
ministrem zemědělství. ČÚZK řídí:
o 14 katastrálních úřadů (kraje), které dále řídí 105 katastrálních pracovišť a
vykonávají především státní správu katastru nemovitostí ČR, správu
zhušťovacích bodů a podrobných bodových polí,
o 7 zeměměřických a katastrálních inspektorátů, které především kontrolují
výkon správy katastru nemovitostí a dohlížejí na ověřování výsledků
zeměměřických činností,
o Zeměměřický úřad, který především vykonává správu geodetických základů
ČR, včetně databázových souborů a správu základních a tematických
státních mapových děl,
o Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický.
15

Definice základních pojmů:
o
Zeměměřictvím se rozumí souhrn geodetických, fotogrammetrických a
kartografických činností, včetně technických činností v katastru nemovitostí
(definice ze Zákona o zeměměřictví).
o
Geodézie je vědní obor, který pomocí geometrických a fyzikálních metod
získává o Zemi údaje metrického a fyzikálního charakteru; je to současně
technický obor, zjišťující geometrické údaje pro tvorbu map a pro potřeby
jiných oborů (Terminologický slovník VÚGTK). Název je odvozen z řeckých slov
geo – země a daiomai – dělím.
Historický vývoj

První zmínky o použití geodetických přístrojů a pomůcek pocházejí ze staveb
zavlažovacích kanálů, pyramid, chrámů a paláců v Babyloně, Egyptě a Číně.

Geodézie vznikala jako větev matematiky, hlavně u národů zabývajících se
obděláváním půdy (skripta Geodézie1).

Již ve starověku se ustálil názor, že tvar Země se
blíží kouli. Z toho předpokladu vycházela všechna
počáteční měření, která měla určit velikost Země,
vyjadřovanou zpravidla délkou čtvrtiny její poledníkové
kružnice (kvadrantu q). Vycházelo se z délky oblouku
části poledníku a úhlu k tomuto oblouku příslušejícímu,
tj. rozdílu zeměpisných šířek φ
2).
Úměrou se vypočítala délka kvadrantu q:
4q : s = 360° : φ => q = s*360°/(4*φ)

První pokus učinil Eratosthenes (276 -195 před
n.l.) ze vzdálenosti kružnicového oblouku
s mezi městy Syenou (Asuán) a
Alexandrií. Syena ležela v blízkosti
obratníku Raka a proto v době letního
slunovratu paprsky Slunce v poledne
směřovaly svisle do středu Země, takže
stěny hluboké studny nevrhaly v tomto
okamžiku žádný stín a dopadaly až na
dno studny. Naproti tomu v Alexandrii
dopadaly sluneční paprsky ve stejném
okamžiku pod určitým úhlem φ, takže
svislé předměty vrhaly stín (obr.3a).
Úhel φ změřil Eratosthenes jako 1/50
celého
kruhu
přístrojem
zvaným
„skaphe“. Byla to dutá polokoule s tyčkou
o délce rovné poloměru koule, upevněnou v jejím středu (obr.3b). Vzdálenosti kružnic
od paty tyče (oblouky) v polokouli byly vyjádřeny dílem obvodu celého kruhu, tedy
360°/50. Vzdálenost mezi Syenou a Alexandrií, tj. oblouk poledníku, odhadl
Eratosthenes podle zkušeností karavan z cest na 5000 stadií (1 stadion ≈ 185 m).
Podle výše uvedené úměry činila délka kvadrantu v metrech q = 11 562 500 m.
16
Podobně postupoval později Poseidonos, který stanovil délku kvadrantu
hodnotou 11 100 000 m i další (odkaz na skripta G1). Od roku 1615, kdy Holanďan
Snellius poprvé použil pro určení délky poledníkového oblouku trojúhelníkové sítě
(triangulace) se určovaly délky části poledníků tímto způsobem.
Úkoly a rozdělení geodézie

Geodézie je nauka, zabývající se určováním tvaru a rozměrů Země, ale i jednotlivých
částí jejího fyzického povrchu a jejich znázorňováním. Základními úkony k jejich
realizaci jsou měření, výpočty a zobrazování.

Základními úkoly geodézie jsou:
o
o

určení vzájemné polohy bodů na zemském povrchu nebo v prostoru, a to ve
směru vodorovném i svislém,
zobrazování těchto bodů vhodným způsobem do roviny, tj. na plánech a mapách.
Pro splnění uvedených úkolů je třeba nejprve určit tvar a rozměry zemského
tělesa jako celku, vybudovat na něm přesnou síť polohově a výškově určených
bodů, tzv. „geodetických základů“. Touto činností se zabývá vyšší geodézie spolu
s astronomií, geofyzikou a astrodynamikou. Geodetické základy se budují
s ohledem na zakřivení Země na náhradních matematicky definovatelných
tělesech, kterými jsou buď koule (v jednodušších případech) nebo rotační
elipsoid.
Rozdělení geodézie:
Z vědeckého hlediska lze zařadit vědní obor geodézie do souboru věd matematickofyzikálních a technických a rozdělit na oblasti:
o
Základní geodézie, která zahrnuje podoblasti:
 Vyšší geodézie se zabývá určováním tvaru a rozměrů zemského tělesa
s uvážením vlivu vnějšího tíhového pole Země a budováním geodetických
základů.
 Geodetická astronomie je vědní obor zabývající se určováním zeměpisných
souřadnic a azimutů na zemském povrchu pro geodetické účely na základě
pozorování přirozených kosmických objektů.
 Fyzikální geodézie je část geodézie zabývající se fyzikálními vlastnostmi
Země (především tíhovým polem) a jejich aplikacemi v geodézii.
 Kosmická geodézie řeší úlohy geodézie na základě pozorování jevů
v kosmickém prostoru.
o
Geodézie technická (nižší) zahrnuje metody měření, výpočtů a zobrazování
malých částí povrchu zemského, ve kterých je možno (v mezích požadované
přesnosti) řešit polohové úlohy v rovině a při výškových pracích pokládat Zemi za
kouli.
o
Inženýrská geodézie je souhrn geodetických metod a postupů pro účely
průzkumu, projektování, výstavby nebo montáže a při užívání stavebních objektů
a technologických zařízení. (Zákon o zeměměřictví)
o
Fotogrammetrie je vědní a technický obor o získávání spolehlivých informací o
fyzických objektech a prostředí, zaznamenáváním, měřením a interpretací
snímků a dále obor, zabývající se zjišťováním geometrických vlastností a polohy
17
objektů a jejich změn z fotografických měřických snímků a obrazových záznamů,
pořízených buď pozemní, leteckou nebo družicovou kamerou. (Terminologický
slovník VÚGTK, skripta Geodézie 1)

o
Katastr nemovitostí se zabývá geometrickým určením, soupisem a popisem
nemovitostí, jehož součástí je evidence právních vztahů k těmto nemovitostem;
je zároveň evidenčním nástrojem pro uskutečňování funkcí státu při ochraně
právních vztahů a při využívání a ochraně nemovitostí.
o
Pozemkové úpravy jsou scelování, dělení, uspořádání pozemků, rozmístění
druhů pozemků, arondace (úprava) hranic a s tím související provádění
terénních, vodohospodářských, protierozních, komunikačních a jiných opatření.
Do geografických věd se řadí kartografie
o
Kartografie je vědní a technický obor zabývající se zobrazováním Země, kosmu,
kosmických těles a jejich částí, objektů a jevů na nich a jejich vztahů ve formě
kartografických děl. Zároveň se tím rozumí též soubor činností při zpracování a
využívání kartografických děl. Prioritní součástí je kartografie matematická, jejíž
hlavní úlohou je převod údajů z referenční plochy do roviny pomocí
kartografických zobrazení (Terminologický slovník VÚGTK).
18