Rozhovor strana 6

A
3
D
ÍZ
J
2008
r
o
v
o
h
z
Ro
M
E
T
GU
6
a
n
a
r
t
s
KAREL GUT
– narozen 16. září 1927.
Byl snad vším, čím člověk, který zasvětí život
sportu, může být. Skvělým sparťanským a reprezentačním
obráncem, veleúspěšným trenérem i uznávaným předsedou
českého hokejového svazu. Za národní tým nastřílel ve 114
zápasech 35 gólů, což je dodnes mezi beky rekord. Při aktivní
hráčské kariéře se zlaté medaile z vrcholné akce nedočkal, avšak
jako kouč si to bohatě vynahradil. Dvě zlata z let 1976 a 1977
mají punc nejblyštivějších. Opojné chvíle velkých vítězství zažil
také ve funkci nejmocnějšího muže svazu. Pod jeho desetiletým
vedením se ČR dočkala čtyř titulů mistrů světa, ale především
vytouženého olympijského zlata.
titul J03fin.indd 1
SEJMUTÍ OTISKU PRSTU BIOMETRICKOU
ČTEČKOU, KTERÁ JE SOUČÁSTÍ SYSTÉMU
SIEMENS, TRVÁ JENOM O NĚCO MÁLO DÉLE
– NECELOU SEKUNDU.“
1.10.2008, 16:34:05
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 2
S PA R TA
Sparta se rozjíždí
Po pomalejším vstupu do nové sezony
chytá Sparta dobrou formu, čehož jsou
důkazem tři vítězství v posledních
čtyřech utkáních.
Ve 7. kole vyrazila Sparta na led Kladna, kterému
se začátek sezóny nad poměry vydařil. Sparta v první
třetině vlétla na svého soupeře a po gólech Výborného a Broše vedla už 2:0. Kladno sice dokázalo snížit,
ale tři minuty před druhou sirénou potvrdil střelecké
probuzení Martin Ručinský a zvýšil tak na 3:1. Ve třetí třetině se už Kladno nezmohlo na nic, a tak přišlo
potvrzení ze strany Sparty. Podruhé v zápase se trefil
v pohodě hrající David Výborný. Sparta tedy mohla
začít slavit své páté vítězství v sezoně.
Následující utkání absolvovala Sparta v domácí
TESLA ARENĚ a přivítala ambiciózní celek z Pardubic.
Zápas přinesl velmi vyrovnanou hru a oba celky se
jednotlivě střídaly ve vedení. Za Spartu se opět prosadily její nejvýraznější osobnosti. Po šedesáti minutách svítil na ukazateli skóre nerozhodný stav 4:4
a tak se téměř 6000 diváků mohlo těšit na prodlou-
žení. V něm byla Sparta jasně lepším týmem a dokázala to potvrdit i gólově. Branka Petra Tona však
padla až po závěrečné siréně. Samostatné nájezdy
vyzněly šťastněji pro domácí a Pardubice tedy odjely
zpět na východ Čech s jedním bodem. Sparta po
dvoubodové výhře navázala na herní a výsledkové
zlepšení z posledních kol.
V neděli 28.9. zavítali sparťanští hokejisté do českobudějovické Budvar Arény. První třetina byla
vcelku vyrovnaná. Na úvodní branku Hudce dokázal ještě v 16. minutě odpovědět střelou zápěstím
Martin Ručinský, který tak vstřelil čtvrtou branku ve
čtyřech zápasech a potvrdil vzrůstající formu. Druhá
třetina byla už v režii domácích, kteří třemi brankami rozhodli tento duel. Během druhé přestávky
došlo na sparťanské straně k výměně brankářů.
Místo Pöpperleho nastoupil Duba, který ve třetí třetině už žádný puk za svá záda nepustil. Sparťanští
útočníci se však již nedokázali proti pozorně bránícímu Mounfieldu a dobře chytajícímu brankáři Turkovi prosadit. Zápas tedy skončil 4:1 ve prospěch
Českých Budějovic.
Dva dny po porážce v Budějovicích jela Sparta
odčinit špatný výsledek do Mladé Boleslavi. Do branky se oproti předchozímu zápasu postavil od začátku
Tomáš Duba. První dvě třetiny se hrál vcelku vyrovnaný hokej, činili se hlavně oba brankáři a hlavně
jejich zásluhou neviděli diváci 40 minut gól ani na
jedné straně. Na začátku třetí třetiny se už domácí
mohli radovat. V dvojnásobné početní převaze se
trefil boleslavský Lukáš Handlovský. Už už se schylovalo k překvapení, ale Spartě se povedlo duel otočit.
Ve 47. minutě tečoval David Výborný střelu Petra
Tona a bylo vyrovnáno. Dvacet vteřin před koncem
rozhodl o výhře hostů Michal Broš. Boleslavským tak
zůstaly jen oči pro pláč, Pražané se radovali z dalšího
bodového zisku.
Sparta tedy dokázala zlepšit své výkony oproti
úvodu sezóny a propracovala na přední místa tabulky. Zápas v Budějovicích však prokázal, že je stále co
zlepšovat a zejména hra dozadu na jihu Čech pokulhávala. Avšak ani výkon v Boleslavi nebyl ideální. Nicméně dosažené výsledky a střelecké procitnutí příchozích posil je solidním příslibem do dalších zápasů.
HC GEUS OKNA Kladno - HC Sparta Praha 1:4
Třetiny: 0:2, 1:1, 0:1. Branky a nahrávky: 22. M.
Procházka (Bělohlav, Patera) - 12. Výborný (Látal,
Ručinský), 17. Broš (Kratěna, Černošek), 37. Ručin-
ský (Ton, Výborný), 57. Výborný (Látal, L. Procházka). Rozhodčí: Homola - Kostka, Pouzar. Vyloučení:
6:8. Využití: 1:2. Diváci: 4639.
HC Sparta Praha - HC Moeller Pardubice 5:4sn.
Třetiny: 1:1, 1:2, 2:1 - 0:0. Branky a nahrávky: 8.
Ton (Gulaši), 24. Langhammer (Gulaši), 51. Ručinský
(Ton, Ptáček), 55. Kratěna, 65. Broš - 10. Cetkovský
(Pivko, Divíšek), 25. Somík (Havíř), 29. Starý (Nakládal,
Havíř), 57. Kolář (Koukal) . Rozhodčí: Hradil - Lederer,
Gabauer. Vyloučení: 5:6. Využití: 1:2. Diváci: 5882.
HC MOUNTFIELD - HC Sparta Praha 4:1
Třetiny: 1:1, 3:0, 0:0. Branky a nahrávky: 4.
Hudec (Vak, Gřegořek), 22. Sailer (Huml, Toman),
28. Šimánek (Frolo), 40. Veselý - 16. Ručinský (Kratěna). Rozhodčí: Hribik - Lhotský, J. Svoboda. Vyloučení: 9:12, navíc Gulaši (Sparta) 10 min. Využití: 1:1.
Diváci: 6421.
BK Mladá Boleslav - HC Sparta Praha 1:2
Třetiny: 0:0, 0:0, 1:2. Branky a nahrávky: 41.
Handlovský (Král) - 47. Výborný (Ton, Vykoukal),
60. Broš (Hanzlík). Rozhodčí: Šír - Čížek, Prchal.
Vyloučení: 6:6, Procházka (SPA) 5 minut + DKU.
Využití: 1:1. Diváci: 4100.
Ondřej Kalát
HC SPARTA PRAHA 2008–09
BRANKÁŘI
30 Tomáš DUBA
1 Filip NOVOTNÝ
42 Tomáš PÖPPERLE
OBRÁNÍCI
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
MIN
STŘ
INK
ZÁS
PRŮ
ÚSP
SO
A
2.7.1981
183 cm
80 kg
L
3
100
60
1
59
0,60
98,33
0
0
0
6.5.1991
177 cm
82 kg
L
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
10.10.1984
185 cm
85 kg
L
9
510
275
24
251
2,82
91,27
0
0
2
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+/–
TM
33 Lukáš BOLF
20.2.1985
185 cm
95 kg
L
3
0
0
0
-1
0
16 Matěj CUNIK
25.1.1987
181 cm
85 kg
L
10
0
0
0
-3
10
4 Marek ČERNOŠEK
24 Michal GULAŠI
22.7.1976
180 cm
90 kg
L
10
2
2
4
-1
8
18.7.1986
183 cm
82 kg
L
10
0
3
3
+5
30
10
38 Jan HANZLÍK
21.3.1982
180 cm
85 kg
L
10
0
2
2
+2
75 Aleksandrs JEROFEJEVS
12.4.1984
188 cm
86 kg
L
0
0
0
0
0
0
5 Libor PROCHÁZKA
24.4.1974
185 cm
85 kg
P
9
0
2
2
+1
45
2 František PTÁČEK
4.4.1975
177 cm
86 kg
P
10
0
1
1
-1
8
55 Jakub VOJTA
8.2.1987
180 cm
75 kg
P
6
0
0
0
0
20
51 Jiří VYKOUKAL
11.3.1971
180 cm
85 kg
P
1
0
1
1
+1
2
TM
ÚTOČNÍCI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+/–
36 Michal BROŠ
25.1.1976
185 cm
89 kg
P
10
5
1
6
0
2
25 Michal DRAGOUN
12.4.1983
183 cm
85 kg
L
8
0
0
0
0
4
28 Zbyněk HRDEL
19.8.1985
192 cm
95 kg
P
10
0
0
0
0
2
11 Karel HROMAS
27.1.1986
186 cm
94 kg
L
10
0
1
1
+2
6
29 Jakub KOREIS
26.6.1984
191 cm
97 kg
L
5
1
2
3
+1
2
18 Ondřej KRATĚNA
21.4.1977
176 cm
82 kg
L
10
3
5
8
0
4
84 Jakub LANGHAMMER
17.8.1984
189 cm
91 kg
P
10
2
2
4
+3
10
88 Martin LÁTAL
17.3.1988
181 cm
84 kg
L
8
1
3
4
+3
2
10 Pavel MRŇA
1.8.1988
190 cm
85 kg
L
2
0
0
0
0
0
71 Tomáš NETÍK
28.4.1982
178 cm
78 kg
L
10
1
1
2
0
8
47 Martin PODLEŠÁK
26.9.1982
196 cm
103 kg
L
10
2
0
2
+4
18
26 Martin RUČINSKÝ
11.3.1971
186 cm
93 kg
L
10
4
4
8
-2
16
87 Petr TON
8.10.1973
183 cm
92 kg
P
10
4
4
8
+1
2
22.1.1975
179 cm
83 kg
L
10
5
2
7
-1
6
9 David VÝBORNÝ
2
DATUM NAROZENÍ
TM
REALIZAČNÍ TÝM:
František VÝBORNÝ
hlavní trenér
Marian JELÍNEK
asistent trenéra
Josef BRUK
trenér brankářů
Jaroslav VELECHOVSKÝ
vedoucí mužstva
Hynek SVOBODA
kustod / masér
Josef TOMA
kustod / masér
Statistiky jsou aktuální
k 17. 9. 2008!
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 3
SOUPEŘ
HC ENERGIE KARLOVY VARY
BRANKÁŘI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
18.8.1984
175 cm
82 kg
L
5.8.1976
190 cm
95 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
2.2.1974
180 cm
86 kg
L
18.4.1984
182 cm
87 kg
P
9 Josef Řezníček
30.11.1966
170 cm
81 kg
L
15 Miroslav Duben
8.11.1974
184 cm
84 kg
L
71 Jakub Grof
16.5.1981
179 cm
83 kg
P
91 Michal Dobroň
29.9.1979
188 cm
110 kg
P
29 Petr Mudroch
12.10.1978
180 cm
87 kg
L
55 Roman Prošek
2.8.1980
179 cm
84 kg
L
7 Kamil Černý
20.11.1985
182 cm
81 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
26 Jan Košťál
13.4.1980
184 cm
93 kg
P
46 Petr Kumstát
19.11.1981
197 cm
96 kg
L
40 Milan Procházka
17.4.1977
183 cm
91 kg
L
34 Václav Skuhravý
16.1.1979
193 cm
110 kg
L
23 Lukáš Pech
19.9.1983
171 cm
75 kg
L
17 František Skladaný
22.4.1982
180 cm
84 kg
L
83 Vítězslav Bílek
31.7.1983
180 cm
93 kg
L
96 David Zucker
11.10.1987
176 cm
77 kg
L
22 Martin Zaťovič
25.1.1985
181 cm
80 kg
L
16 Jaroslav Kristek
16.3.1980
185 cm
86 kg
L
79 Milan Hluchý
13.1.1985
178 cm
90 kg
L
11 Pavel Kuběna
1.4.1988
179 cm
81 kg
P
30.3.1977
173 cm
78 kg
L
12.9.1988
179 cm
86 kg
L
51 Lukáš Mensator
2 Lukáš Sáblík
OBRÁNCI
8 Jiří Hanzlík
63 Ondřej Němec
ÚTOČNÍCI
5 Marek Melenovský
27 Rastislav Dej
HLAVNÍ TRENÉR: JOSEF PALEČEK
ASISTENTI TRENÉRA: MIKULÁŠ ANTONIK, PAVEL KNĚŽICKÝ
Historie ledního hokeje má v lázeňském městě více než
sedmdesátileté trvání. Zájem o tento zimní sport se pod Krušnými
horami v průběhu století měnil. Pochopitelně zejména v úspěšných
sezónách se díky hře na ledě dokázalo zfanatizovat celé město.
První vrchol diváckého zájmu nastal v první pětiletce padesátých
let, kdy hrál klub poprvé naši nejvyšší soutěž, kterou však na jaře
roku 1956 musel opustit, a to na dlouhou dobu.
Po letech paběrkování v „pralesních ligách“ se díky novému
sponzorovi a vedení začal klub drápat zpět na výsluní.
V ročníku 1996/97 vyhrála Becherovka, jak se týmu podle nového partnera říkalo, první ligu a v baráži o nejvyšší soutěž se postavila Opavě. Slezané sice souboj o přežití vyhráli, avšak do extraligy šly i Karlovy Vary,
poněvadž odkoupily licenci od Olomouce.
V devíti sezónách v nejvyšší soutěži se Karlovarští ani jednou neprobojovali do play-off. A když se jim v ročníku 2006/07 konečně podařilo obsadit, dříve postupovou, 7. příčku, doplatili na nový systém soutěže
a vypadli v předkole vyřazovacích bojů.
Co se však nepodařilo dříve, podařilo se loni. Západočeši získali v základní části 85 bodů, což bylo víc než
kdy předtím a do play-off šli ze čtvrtého místa. Ve čtvrtfinále vyřadila nabuzená Energie soupeře z Litvínova
4:1 a v souboji o finále ji čekal vítěz základní část – České Budějovice. Po šesti zápasech byl stav nerozhodný
3:3, když si každý tým držel domácí neporazitelnost. Rozhodující utkání se hrálo na jihu Čech. Tam Vary
naprosto senzačně zvítězily 2:1 a celé město zachvátila hokejová horečka.
Překvapivý finalista, který hrál v jedné z nejstarších hal v republice, vyzval ve finále pražskou Slavii. A Západočeši byli znovu vyrovnaným soupeřem. Opět musel rozhodnout až sedmý zápas. Ten si však slávisté pohlídali a vyhráli tak celé play-off.
I přesto bylo ve Varech 2. místo obrovským úspěchem. Na domácí zápasy bylo beznadějně vyprodáno, na
lístky se stály dlouhé fronty. V roce 2009 by se měli hokejisté Energie přestěhovat do moderní KV Arény.
Letošní sezonu začali Západočeši trochu rozpačitě, ale nyní už nabírají opět formu a i díky střelecké fazoně
obrovitého útočníka Kumstáta stoupají tabulkou vzhůru.
Tadeáš Drahorád
Loňská utkání HC Sparta Praha – HC Energie Karlovy Vary:
4:3sn, 1:2sn, 4:5sn, 3:4prodl.
Hvězdy v dresu soupeře:
Lukáš Mensator, Josef Řezníček, Petr Kumstát
INZERCE
Komplexní zabezpečení Vašeho domova
v atraktivním provedení
Nový bezpečnostní systém Sintony 60, který je určen pro ochranu bytů a rodinných domů, je dostupný v drátovém
i bezdrátovém provedení. Sintony 60 má atraktivní vzhled, umí kombinovat různé monitorovací funkce a uživatelům
nabízí jednoduchou instalaci a pohodlné ovládání.
Siemens, s.r.o., divize Technologie budov
Evropská 33a, 160 00 Praha 6, Tel.: 233 033 416
www.siemens.com/homesecurity, www.siemens.cz/technologiebudov
Sintony_60_E2S_A5_cz.indd 1
9.9.2008 17:12:49
3
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 4
100 LET HOKEJE
IIHF SLAVÍ STÉ NAROZENINY
V letošním roce oslavuje světový hokej
velké výročí. Je tomu právě přesně sto
let, co byla založena Mezinárodní
hokejová federace (IIHF). Jubileum
se počítá od data 15. května 1908,
kdy se v Paříži konal první kongres
IIHF za účasti Belgie, Francie,
Švýcarska a Velké Británie. Ještě
v témže roce se do sdružení přihlásily
české země, které tehdy ještě byly
součástí Rakouska-Uherska.
Hru zvanou lední hokej však evropští
diváci měli možnost shlédnout už pět
let předtím v anglickém Knightsbridge.
V roce 1905 se pak konalo první
oficiální mezinárodní utkání, proti
sobě se postavila mužstva Belgie
a Francie. Pro zajímavost, Belgičané
vyhráli 3:0 a 4:2. Dnes federace
sdružuje 66 národních svazů,
mezi nimi samozřejmě i ČSLH.
Alfou a omegou aktivit IIHF jsou mezinárodní
mistrovství, především mistrovství světa a Zimní
olympijské hry. První mezinárodní turnaj se konal
v Berlíně už v listopadu 1908, o dva roky později
následovalo mistrovství Evropy. Obě měření sil
vyhrála tehdy dominující Anglie, která se dnes pohybuje až na 29. místě žebříčku hokejových zemí. Průlom v propagaci nového sportu se hokejovým pionýrům podařil v roce 1920, kdy se lední hokej
prosadil mezi ukázkové sporty na letní olympiádě
v Antverpách. Klání na starém kontinentě se premiérově zúčastnila světová hokejová velmoc a čerstvý
člen IIHF Kanada. Zastupoval jí amatérský tým Winnipeg Falcons, který rovnou vybojoval zlaté medai-
ně s přestávkami právě v letech zimních olympiád.
Historie mistrovství je neuvěřitelně bohatá, plná dramatických událostí a neuvěřitelných příběhů, šťastných i tragických. Za sto let se nesčetněkrát měnil
počet a složení účastníků, systém turnaje i okruh
favoritů, najdeme zde dlouhé vítězné série dominujících mužstvev i překvapení outsiderů. IIHF ke svým
stým narozeninám vydala na svých oficiálních internetových stránkách „100 Top Stories of the Century“, sto příběhů, které mapují dějiny světových šampionátů pořádaných pod hlavičkou federace.
Jedna z těch nejstrašlivějších kapitol českého, ale
i mezinárodního hokeje se udála na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Nejprve v listopadu 1948 tragicky havarovalo nad kanálem La Manche letadlo
s šesticí reprezentantů. O necelé dva roky později
poznali další úspěšní hokejisté na vlastní kůži zrůdnost komunistických procesů. Téměř celá zlatá generace hokejistů byla ztracena. Těsně předtím, než
národní mužstvo odcestovalo na MS v Londýně
obhajovat titul, přišel rozkaz z vyšších míst reprezentanty zatknout. V následném tajném procesu byla
většina z hráčů odsouzena k nepodmíněnému odnětí svobody za špionáž a velezradu. Jako hlava „rozvracečů republiky“ byl označen fenomenální brankář
Bohumil Modrý. Majitel stříbrné medailí z olympiády
a dvou zlatých z MS je dodnes odborníky považován
za jednoho z nejlepších gólmanů své doby. Mohl
toho dokázat ještě mnoho, jeho kariéru a celý zbytek
života ale zničil nesmyslný a krutý soudní verdikt.
Když byl po pěti letech věznění propuštěn, vrátil se
domů s podlomeným zdravím z nelidských podmínek
v žaláři a uranových dolů v Jáchymově, zemřel předčasně ve svých 47 letech. Nutno ještě dodat, že
odsouzeno v kauze „Modrý“ bylo dalších 11 hokejistů, všichni bez jakéhokoliv ospravedlnitelného
důvodu.
František Tikal a Karel Gut,
legendy Českého hokeje
le. Ke stejnému datu se vztahuje i první úspěch Československa, skončilo za zmiňovanou Kanadou
a USA třetí.
Od první zimní olympiády ve francouzském Chamonix hokej (v zemích, kde není tak populární, se
musí dodávat přívlastek „lední“) napevno zakotvil
v olympijském programu. Turnaj se zároveň uznával
za oficiální mistrovství světa. Samostatná mistrovství
se začala pořádat od roku 1930, konala se každoroč-
Z tvrdého úderu v padesátých letech se československý hokej dlouho vzpamatovával a suverénní
Kanadě tím ubyl na světovém šampionátu jeden
z vážných soupeřů. Když se ale tým javorových listů
po roční pauze v roce 1953 vrátil zpět mezi účastníky, jeho místo zabral zcela nový konkurent. Jakoby
z ničeho nic vtrhl na světová kluziště tým v rudých
dresech s „CCCP“ na hrudi a do země, kde zítra už
znamená včera, přivezli jakoby samozřejmě rovnou
zlaté medaile. Byl to začátek nové éry, kdy se o první příčky přetahovala Kanada a Sovětský svaz a jen
málokdy mezi ně zasáhl někdo jiný. To se mohlo stát
jedině tehdy, když jedna z reprezentací na turnaj
vůbec nepřijela. A že se to nestávalo zřídka. Bůh ví,
jestli by Švédsko zvítězilo v letech 1957 nebo 1962,
kdyby tam jedna z hokejových mocností nechyběla.
Doba však byla taková, že politika zasahovala i do
sportu a kanadský tým do Moskvy jednoduše nejel.
Cestování poháru mistrů světa po jednotlivých
zemích na dlouhá léta skončilo v roce 1963, kdy si ho
na devět let uzurpoval Sovětský svaz. Mezinárodní
hokej tehdy nabízel jakýsi ventil napětí mezi státy. To
neplatilo jen o mužstvech z opačných pólů železné
opony, SSSR byl soupeř číslo jedna i pro Čechoslováky, zvláště po událostech v šedesátém osmém.
O zápase proti sborné na MS ve Stockholmu pořádaném rok po invazi řekl kapitán týmu Jozef Golonka:
„Řekli jsme si, že i kdybychom na ledě měli zemřít,
musíme je porazit.“ Reprezentanti se lvem na prsou
vyhecované zápasy nakonec opravdu zvládli 2:0 a 4:3
a i když na turnaji skončili třetí, odjížděli domů spokojení. Výhra měla svůj symbolický význam, lidé cítili
jakési zadostiučinění za potupnou okupaci našeho
území. V ulicích československých měst vypukla euforie a objevil se i útok na kancelář ruského Aeroflotu.
Takovou moc měl výsledek hokejového utkání.
Byl to pak československý tým, který přerušil ruskou
hegemonii a na domácím šampionátu v Praze v roce
1972 mohl slavit po třiadvaceti letech opět titul. V tom
samém roce začala tzv. „série století“. Summit Series,
jak se soubor utkání Sovětského svazu a Kanady oficiálně nazýval, se stal milníkem v dějinách mezinárodního hokeje. Poprvé se v reprezentačním dresu Kanady
představili profesionálové z NHL, kteří v osmi zápasech soupeřili s ruskými bohatýry. Hokejová federace
do té doby nesmyslně trvala na čistě amatérském složení týmů, což nejvíce postihlo právě zámořské země,
které měly svoje vysoce kvalitní profesionální soutěže.
V duelech střídavě hraných na obou kontinentech byla
nakonec úspěšnější Kanada, jeden z nejslavnějších
gólů historie vstřelil v posledním duelu 34 vteřin před
koncem Paul Henderson. Slavné měření sil odstartovalo důležité změny jak v pohledu kanadských diváků na
evropský hokej, později i v pravidlech pořádání světových šampionátů.
Hokej na zimní olympiádě však i nadále zůstával
amatérským turnajem a i díky tomu měli diváci sledující dění v Lake Placid v roce 1980 příležitost shlédnout něco neuvěřitelného. Hlavním favoritem olympijského klání byla jako obvykle sovětská sborná,
před celým světem jí ovšem zastínili mladí studenti
z USA pod vedením trenéra Herba Brookse, strůjci
„zázraku na ledě“. Jak jinak než zázrak se totiž dá
nazvat způsob, jakým s Rusy zatočili? Sebevědomý
tým vedený trenérem Viktorem Tichonovem dostal
tvrdou lekci, v Madison Square Garden prohrál 10:3
a tato porážka nakonec znamenala, že ruská mašina
si po letech absolutní nadvlády odveze z olympiády
„pouze“ stříbrné medaile. Podceňovaní Američané
předvedli nezdolnou vůli po vítězství a týmového
ducha. Dokázali, že v hokeji, potažmo ve sportu je
možné snad úplně všechno, když se člověk nevzdá.
V sedmdesátých a osmdesátých letech existovaly
jen dva týmy, které dokázaly vzdorovat ruskému
medvědovi. V socialistickém Československu se hrál
opravdu kvalitní hokej a ve společnosti se těšil velké
podpoře a zájmu. To se muselo projevit i na poli
mezinárodních soutěží. Reprezentační tým byl silný
na všech podnicích, ať to byl Kanadský pohár nebo
u nás vždy ostře sledované mistrovství světa. Československo dokázalo vyhrát oba turnaje pořádané
doma v letech 1972 a 1985. Mezitím v sedmdesátém
sedmém dokázalo obhájit titul z předchozího roku,
což se do té doby kromě Kanady a SSSR nikomu
nepovedlo. Hokej byl režimem podporován, vše ale
mělo své meze. Odchod do zahraničí legální cestou
byl nesmírně složitý a jen málokomu se to podařilo
v produktivním věku nebo bez toho, aby musel nejdřív emigrovat. Na hráče, kteří toto podstoupili, se
pak doma nahlíželo s despektem jako na zrádce. Platové podmínky a zázemí též neodpovídaly prostředí,
ve kterém se hrálo na západě. Přesto právě v té době
začala vyrůstat nová zlatá generace, která vybojovala skvělé úspěchy na konci století.
Zatím poslední revoluce mezinárodní hokejové scény proběhla na začátku devadesátých let. Socialistický
moloch se zhroutil pod vlastní vahou a jeho pád ovlivnil i běh hokejového světa. Rusko, jako nástupnický
stát SSSR, po posledním triumfu v roce 1993 vyklidilo
pozice, na které se dokázalo vrátit až za dalších patnáct let. Závěr století zaznamenal rozšíření pole favoritů. Ročník 1995 patřil Finsku, které se vyhouplo po
dlouhých letech konečně na nejvyšší metu. Kvalitní
československý národní tým se rozdělil na dva nové
celky, oba dost silné na to, aby v mezinárodní konkurenci mohli hrát o nejvyšší ocenění. Symbolické bylo
finále MS v magickém roce 2000, které postavilo
oddělené týmy proti sobě. Češi souboj zvládli výsledkem 5:3 a potvrdili svou jedinečnou sílu, kterou na
sklonku milénia oplývali. Nejlepší období českého
reprezentačního hokeje znamenalo hattrick na MS
1999-2001, ozdobený vítězstvím na „turnaji století“
na prvních otevřených Zimních olympijských hrách
v Naganu. Slovensko se pak dočkalo v Petrohradě
v roce 2002 a zatím jako poslední rozšířilo okruh zemí,
které dokázaly vystoupat až na vrchol.
Nenechte si ji ujít!
Pestrou historii českého i světového ledního hokeje
m ů ž e t e o b d i v o v a t p ř e d i b ě h e m u t k á n í S p a r t y s K a r l o v ý m i Va r y.
P o u t a v é p ř í b ě h y, n e z a p o m e n u t e l n é c h v í l e i n e s m r t e l n é h r d i n y –
to vše vám nabízí výstava v prostorách Dětského koutku
v s e v e r o v ý c h o d n í č á s t i T E S L A A R E N Y.
4
Pavel Hrdina
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 5
S PA R ŤA N S K É L E G E N D Y
PSALI HISTORII HOKEJE
Karel Gut
Jan Havel
Dějiny českého i světového hokeje
tvořila také řada sparťanských legend.
Dnes máte jedinečnou možnost se
s některými z nich setkat.
Karel Gut začínal s hokejem na zamrzlém plácku
u uhříněvesské sokolovny s máminými palčáky na
rukou a tatínkovými starými čepicemi coby kolenními chrániči. I přesto se tehdy mladý a skromný klučina dokázal vypracovat tak, že v 50. letech vytvořil
s Františkem Tikalem jednu z nejúžasnějších obranných dvojic v Evropě, se kterým hrál v jedné lajně
i v národním týmu. V československém dresu odehrál
tento výborný obránce tři olympiády a devět světových šampionátů! Po skončení kariéry působil Gut
v reprezentaci v jiné roli. Jako trenér. V 70. letech
dovedl české družstvo dokonce ke dvěma titulům
mistrů světa. Do roku 2004 byl také předsedou Českého svazu ledního hokeje.
Kladenský odchovanec Josef Horešovský přišel do
Sparty v roce 1965. Přestože to nebyl nijak ofenzivní
bek, dokázal dvakrát během dvou let nastřílet čtyři
branky v jednom utkání. Poprvé to bylo v sezóně
1966/67, kdy přispěl k vysoké výhře 10:3 nad úřadujícím mistrem z Jihlavy, podruhé se mu husarský kousek
povedl na olympijských hrách v Grenoblu. To se čtyřikrát rozvlnila síť NDR. Velkých úspěchů dosáhl Horešovský i jako trenér Sparty! V roce 1990 jako hlavní
kouč vrátil titul po šestatřiceti letech do rukou sparťanů, což si jako asistent zopakoval i v roce 1993, když se
radoval z vítězství v posledním ročníku federální ligy.
Jan Havel se v mládí rozhodoval, jestli dá přednost
hokeji, nebo motorismu. Po nehodě na silnici, kdy
skončil s motorkou ve škarpě, ale bylo jasno. Něco
mu ale na památku přece jenom zůstalo. Neodmyslitelná přezdívka Gusta. Tak mu říkal trenér Haukvic
v Litoměřicích. Podle závodníka Gusty Havla. Hokejista, který po zápasech dělal v ČKD ozdobné lišty na
Josef Horešovský
Josef Horešovský
lokomotivy, byl znám především jako ofenzivní eso.
Třikrát za sebou se mu povedlo překonat hranici třiceti vstřelených branek za sezónu.
Fenomenální brankář Jiří Holeček to s příchodem
do Sparty neměl vůbec jednoduché. Sjednat angažmá hned napoprvé se mu nepodařilo, a tak strávil
deset let v Košicích. Když mu ale začali vyčítat, že ve
slovenském klubu nepředvádí takové výkony jako
v reprezentaci, sebral se a konečně se dohodl na
angažmá v Praze. Pravdou ovšem zůstává, že nejbáječnějčí kousky předváděl Holeček v národním týmu,
se kterým třikrát vyhrál světový šampionát a pětkrát
byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Stal se
také prvním brankářem, jenž vyhrál Zlatou hokejku.
Jaroslav Šíma, jeden z nejtvrdších obránců sparťanské historie, válel za pražský klub v 70. letech. Obránce, na něhož fanoušci pokřikovali “Šíma trhá ledviny”,
proslul především legendárními souboji s Jaroslavem
Holíkem z Dukly, ke kterému ho to přitahovalo možná
více než bylo zdrávo a které se často odehrávaly i za
hranicí korektnosti. Neméně slavné jsou také jeho
futuristicky vyhlížející celoobličejové přilby nebo jeho
sázka s Gustou Havlem, kterou nakonec vyhrál tím, že
se ve tři hodiny odpoledne projel na koni po Václavském náměstí ve sparťanském dresu.
Právě s Šímou nastupoval v obraně jeden čas i další ze skvělých sparťanů. Karel Holý byl nadmíru šikovným hokejistou už od mládí. Na mezinárodním turnaji olympijských nadějí Družba byl vyhlášen nejlepším
hráčem, zahrál si na neoficiálním mistrovství světa
juniorů ve Winnipegu a byl součástí širšího kádru na
prvním ročníku Kanadského poháru. Domácího titulu
se však Holý nikdy nedočkal, a to ani přesto, že část
své kariéry strávil na vojně v Jihlavě.
Jeho asi největším kamarádem, alespoň co se
hokejových kolbišť týče, byl Pavel Richter. Na ledě
dokonalý technik a velký hračička si zahrál naši nejvyšší soutěž již v devatenácti letech. Do reprezentace
Jiří Holeček
Jaroslav Šíma
Jiří Hrdina
a Pavel Richter
si však cestu hledal obtížněji. Vzhledem k jeho drobnější postavě to měl těžší. I přes to vše si v roce 1985
zahrál na domácím mistrovství světa, kde Československo získalo zlaté medaile. Po skončení hráčské
kariéry se Richter ukázal i na lavičce Sparty, kterou
v sezóně 1998/99 vedl jako hlavní trenér.
Třetím do party je Jiří Hrdina, který toho hlavně
s Richtrem odehrál hodně. Oproti svému kolegovi byl
však urostlejší a tvrdší. Na mistrovství světa se představil poprvé už v roce 1982, o tři roky později se, stejně jako Richter, radoval ze zisku zlatých medailí. Přelomový byl pro Hrdinu rok 1988. To se po zimní
olympiádě v Calgary upsal tamním Flames, se kterými
po roce vyhrál Stanleyův pohár, což si ještě dvakrát
zopakoval. To už ale oblékal dres Pittsburgu, kde se
mimo jiné potkal i s mladičkým Jaromírem Jágrem.
Richard Žemlička odehrál za Spartu druhý nejvyšší počet utkání v historii a je jejím vůbec nejproduktivnějším hráčem. Přestože byl v roce 1997 vyhlášený nejlepším ligovým veteránem, nejlepší roky ho
ještě čekaly. V roce 2000, respektive 2002 dovedl
Spartu jako kapitán a vůdce ke dvěma titulům. Vynikající výkony podával především ve vyřazovacích
bojích, kde pravidelně sbíral body po boku Jiřího
Zelenky a Jaroslava Hlinky. Když byl v září roku 2002
vyměněn do Litvínova, fanoušci na jeho počest do
času 13:13 nefandili, poté skandovali převážně jeho
jméno. V reprezentaci se zúčastnil dvou olympiád
a tří světových šampionátů. Nyní je Richard Žemlička
trenérem sparťanských dorostenců.
Jiří Zelenka, který je jako jediný z této desítky stále aktivním hráčem, proslul zejména jako kanonýr.
Vždyť se 255 brankami je nejlepším střelcem celé
sparťanské historie a společně s brankami z reprezentace, kam se však nikdy na delší dobu neprosadil,
dostal pozvánku do Klubu ligových střelců. Svou největší slávu prožil tento šestatřicetiletý křídelník v druhé polovině devadesátých let, kdy se stal populární
“Zelí” miláčkem Sportovní haly.
Tadeáš Drahorád
Richard Žemlička
Karel Holý
Jan Gusta Havel
Jiří Holeček
Jiří Zelenka
Jaroslav Šíma
Pavel Richter
VELKÁ AUTOGRAMIÁDA SPARŤANSKÝCH LEGEND!
O druhé přestávce utkání Sparta – Karlovy Vary vedle Dětského koutku v severovýchodní části TESLA ARENY.
Jiří Hrdina
Karel Holý
Richard Žemlička
Jiří Zelenka
5
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 6
ROZHOVOR
S KARLEM GUTEM
Karel Gut je jednou z největších postav českého ledního hokeje. Za téměř šedesát let
se proslavil jako vynikající obránce, ještě lepší trenér a nakonec i jako předseda
svazu. Svou kariéru spojil především se Spartou, jeho dres bude již navždy viset nad
hlavami fanoušků v TESLA Areně, aby připomínal možná nejúspěšnějšího člena ALL
STAR TEAMU holešovického klubu.
Jak jste se k hokeji dostal? Na venkově za Prahou, to muselo být poměrně složité…
Měli jsme v Uhříněvsi dobrou skupinu lidí, kteří
se hokeji věnovali. Bylo tam krásné přírodní kluziště. Moc hezky ho udržovali. Hráli jsme divizi, což
tehdy byl taková druhá nejvyšší soutěž. Na utkání
nám chodilo fandit hodně lidí. Bylo to skvělé mládí.
Přírodní kluziště dělalo z hokeje skutečně jen
zimní sport. Jak jste trávil ostatní roční období?
Hodně jsme hráli fotbal, věnoval sem se i pozemnímu hokeji. Měli jsme spoustu sportovních aktivit.
A jak to tehdy bylo se studiem? Sport byl ve vaší
době spíše kratochvílí, než zaměstnáním…
Za války bylo jen velmi málo možností ke vzdělání, tak jsem musel improvizovat. Já jsem se navíc
nejprve nedostal na školu, jakou jsem si vybral. Na
obchodní akademii, kterou jsem vystudoval, jsem
nastoupil až po skončení bojů. Tím se vše posunulo
a já šel později i na vojnu.
Tu jste strávil v mužstvu ATK Praha…
Tehdy se chodilo do sportovních armádních klubů
na základě žádostí. A uhříněveský klub mi to tehdy
vyřídil. Usmálo se na mě štěstí. Chytil jsem svou
šanci za pačesy a tvrdě na sobě pracoval. Nejprve
jsem hrál ligu a během dvou let jsem se dostal i do
reprezentace, kde jsem pak zůstal deset let.
Zároveň jste se mohl dostat i do Sparty, ale vy jste
jí napoprvé dal košem…
To si pamatuji, jako by to bylo včera. Tehdy jsme
sloužili na Strahově a za mnou přijeli Vladimír
Zábrodský se Zdeňkem Ujčíkem. Chtěli, abych šel po
konci vojny za nimi do Sparty. Jenže já jsem již předtím slíbil kamarádovi Mílovi Charouzdovi, že půjdu
do Tatry Smíchov, což byl nástupce LTC.
Tam jste vydržel dvě sezony a pak stejně přešel
do klubu s „S“ ve znaku…
Já jsem po Spartě toužil celou dobu. Od začátku jsem
věděl, že to je kvalitní mužstvo a v roce ‘53 jsem se stal
jeho součástí. Nakonec jsem zde také končil v sedmatřiceti letech svou hokejovou kariéru.
Jaká panovala na vašich zápasech atmosféra? Jak
se Spartou žili fanoušci?
Tehdy byla jiná doba. Lidi neměli moc možností
nějaké zábavy. Tou pro ně byl jen sport. My jsme
měli na Štvanici pořád plno. Chodilo na nás osm
deset tisíc fanoušků a často bylo i vyprodáno
(14.000) A nejen v Praze. I v Ostravě a dalších městech byly návštěvy velké.
Tak to vám mohou současní hokejisté jen závidět…
Bylo to krásné hrát často před vyprodaným hledištěm. Ale zažívali jsme jiná úskalí. Zápasy začínaly až o půl osmé, takže končily až ve velmi pozdních
hodinách. To znamenalo, že jsme buďto jeli po zápase v noci vlakem, nebo přespávali na místě do dalšího dne. V tom mají dnes kluci výhodu, že se domů
dostanou většinou ještě večer nebo v noci…
Dnes se snaží kluby pro fanoušky podnikat různé
akce, které ani nemusí s hokejem přímo souviset.
Jak tomu bylo v době vaší hráčské kariéry?
Měli jsme své věrné, skalní příznivce, kteří chodili na každý zápas. Ale nic nebylo přímo organizované, fan cluby neexistovaly.
A setkávali jste se se svými příznivci i mimo stadion?
Tehdy byla móda, že se jezdilo na různé besedy,
takže tam jsem s nimi samozřejmě přišel do styku.
Fanoušci na nás čekali i před stadionem, bylo to tehdy jiné, nedá se to se současností moc srovnávat. Ale
vztah mezi diváky a hráči samozřejmě byl.
Na jakém stadionu jste se cítil nejlépe, byla to Štvanice?
Tam jsem odehrál své nejlepší hokejové roky. Ve
Sportovní hale (dnešní TESLA Arena – pozn. autora)
jsem působil čtyři roky jako hráč a pak dlouho jako
trenér. Zároveň mám vztah i k O2 Areně, které jsem
také trochu z pozice předsedy svazu pomohl ke vzniku. Ke všem třem halám se mi pojí jen ty nejlepší
d a l š í
vzpomínky. K jedné hráčské, k druhé trenérské a k té
poslední funkcionářské.
Zmínil jste své hokejové role. Jaká vám padla nejlépe?
Nejlepší část života sem prožil jako hráč. Právě proto, že jsem byl mladý a měl jsem s tím spojenou volnost. Za nikoho jsem nezodpovídal a soustředil se jen
sám na sebe. Větší úspěchy jsem pak ovšem měl jako
trenér a největší jako předseda svazu.
A co děláte v současnosti? Na čem pracujete?
Připravujeme ještě s kolegou Jaroslavem Prchalem
knihu k oslavám sta let českého hokeje. On navštívil
pětadvacet mistrovství světa jako novinář, navíc má
vystudovanou češtinu a historii. Já se v hokejovém
prostředí pohybuji téměř šedesát let, takže také nějaké zkušenosti mám.
Zkuste vypíchnout kapitolu, kterou budou
fanoušci číst nejraději…
Pokud bych musel vypíchnout jeden největší skvost
mezi všemi úspěchy, tak by to bylo období na přelomu tisíciletí. Především pak turnaj v Naganu, který
ozdobily tehdejší největší hvězdy. Poprvé se podařilo,
aby na olympiádě hráli ti nejlepší profesionálové,
navíc v čele s Waynem Gretzkym. Zlatá olympijská
medaile byl úspěch, který v České republice ještě více
zvýšil zájem o hokej.
Úspěchy Češi slavili již před Naganem…
Měli jsme tři zlatá období, která zpestřují naši historii. Těsně po druhé světové válce to byla generace
dvojnásobných mistrů světa, která přidala i jedno
stříbro ze Svatého Mořice. Bohužel neměli šanci
sbírku svých úspěchů rozšířit, protože jedenáct hráčů bylo po zinscenovaném politickém procesu uvězněno. Poté jsme se zvedli až v sedmdesátých letech,
kdy naše reprezentace na mistrovstvích světa vybojovala tři zlaté medaile. A to poslední období jsme
již jmenovali, přišlo v letech kolem konce dvacátého
a začátku jedenadvacátého století.
Pojďme zpět do současnosti. Jak se vám líbí
dnešní Sparta?
Na post generálního manažéra se např. již zabydlel ještě donedávna aktivní hráč Petr Bříza a je dobře, že někteří hráči přecházejí i na funkcionářská
místa. Jsem také rád, že se vraceji domů kluci
z NHL, kteří mohou mladým hodně pomoci. Jedním
z nich je i David Výborný. Jeho tátu jsem vedl v juniorech, takže jsem tu rodinu poznal a musím říct, že
jsou to skvělí a především skromní lidé. Byl bych
p r o g r a m
12. kolo . . . . . . . . . . pondělí 6. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Vítkovice Steel – HC Sparta Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17:00
13. kolo . . . . . . . . . . pátek 10. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Sparta Praha – RI OKNA Zlín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18:00
14. kolo . . . . . . . . . neděle 12. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Sparta Praha – HC Litvínov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17:00
Karel Gut při oslavě svých osmdesátin
moc rád, kdyby se k Davidovi vrátil i jeho švagr Jaroslav Hlinka, ale nemůžeme mít vše. A navíc co není
dnes, může být zítra.
Jak moc je pro extraligu dobré, že se vracejí hráči ze zámoří?
Může to soutěži hodně prospět. Mladí hokejisté
se mohou strašně moc naučit. Ať už od Davida nebo
Martina Ručínského ve Spartě, nebo od Martina
Straky v Plzni. To jsou lidé s fantastickým přístupem
k práci. Na druhou stranu nikdo si nemůže myslet,
že Sparta bude vyhrávat jen díky hvězdám z NHL.
Musí vítězit vždy především jako mužstvo, které
táhne za jeden provaz.
Je vám v jejím týmu nějaký obránce herně podobný? Třeba Jiří Vykoukal je znamenitým ofenzivním
obráncem…
To nedokážu posoudit. Dnes je i jiný hokej. Několik fanoušků mě trochu srovnává s Františkem Ptáčkem, ale jestli to není jen proto, že hraje také s dvojkou. Je to přece jen odstup téměř půl století.
Lze srovnávat váš hokej s dnešním?
Nelze. Hrál se dobrý i špatný hokej tehdy, ale
v jiných podmínkách a kvalitě. A totéž se hraje i dnes.
Ale vše ve vyšší rychlosti, s větší tvrdostí,, s lepší
výstrojí, ale i s chybami, které jsme předváděli i my
s Frantou Tikalem.
Jak jste si pak ty přehmaty vyříkávali?
My jsme k sobě byli ohromně tolerantní. Brali jsme
to jako společné chyby. Nikdy jsme si nic nevyčítali.
Na ledě jsme si moc vyhovovali. Franta vzadu tvrdil
muziku a já jsem byl vyznavačem útočného pojetí, na
který si zpočátku trenéři těžko zvykali. Myslím, že nám
to s Frantou společně klapalo. Škoda, že nás před
nedávnem navždy opustil. Měl sparťanské srdce.
Jakub Hlaváč
&
6
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 7
INZERCE
INZERCE
INZERCE
INZERCE
INZERCE
7
jizda 03
1.10.2008
18:01
Stránka 8
PARTNEŘI HC SPARTA PRAHA
GENERÁLNÍ PARTNER
PARTNER ARÉNY
HLAVNÍ PARTNEŘI
GENERÁLNÍ DODAVATEL SPORTOVNÍHO VYBAVENÍ
Partneři O2 extraligy 2008/2009
výhradní marketingový partner