Pou obyvatel Domu pokojného stá í do Karolinky Informace z

Pou obyvatel Domu pokojného stá í do Karolinky Informace z

…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Pou• obyvatel Domu pokojného
stáøí do Karolinky
Ve støedu 15. èervna pøijel v 9 hodin pøed
Dùm pokojného stáøí Charity Nový Hrozenkov malý èervený autobus se sníženou podlahou, uzpùsobený pøevozu invalidních vozíkù.
Dùvodem byla pou• do chrámu Panny Marie
Karmelské v Karolince. Vzhledem k tomu, že
stále více obyvatel Domu pokojného stáøí potøebuje ke svému pohybu invalidní vozík, byl
uzpùsobený autobus k uskuteènìní výletu
nezbytný. Již podruhé nám s jeho zapùjèením
pomohl situaci vyøešit pan Vrla, vedoucí firmy
MAVECAR. Tak jako pøi výletu do Velkých
Karlovic v záøí 2004, tak také ve støedu 15. èervna, zcela zdarma odvezl seniory do Karolinky a
zpìt do DPS.
Bìhem cesty bylo pøichystáno pro seniory
obèerstvení a pøi cestì zpìt i projížïka údolím
Dinotice. Poèasí nám pøálo a tak se již teï senioøi z DPS tìší na další spoleèné zážitky a my
dìkujeme firmì MAVECAR a zvláš• panu Vrlovi.
Hrozenkovské harcování
Dne 30. èervna se konala tradièní skautská
štafeta IV. roèník Hrozenkovského harcování.
Sešlo se mnoho družstev: Jestøábi (skauti), Sedmikrásky (skautky), Svìtlušky (mladší skautky), Vlèata 1 a Vlèata 2 (mladší skauti) a vyzvaní
Orli (vìtšinou mladší kluci z Hrozenkova) a Old
Scholl (pøevážnì Schola). Nejdøíve byl nástup,
rozdìlení disciplín a nìkteøí z nás se ještì narychlo uèili Draèí uzel, který jsme také potøebovali umìt. Jako první vystartovali Orli a jako
poslední Sedmikrásky. Byl to výborný závod,
ale chudáci ti, kteøí jeli na kole nebo plavali.
Voda byla totiž studená a zrovna bylo po dešti.
Na konec závodu jsme pluli na èlunech. Pøelanìní muselo být kvùli poèasí dokonce zrušeno, ale to nevadí. Nakonec vše dobøe dopadlo,
nikdo se neutopil ani nevyboural - teï jenom
jak dopadly výsledky?
Nikdo z vedoucích nám je nechtìl prozradit,
mìlo to být pro nás pøekvapení, a fakt bylo!
Mezitím co Soòa, Markéta a Milan vyhodnocovali v klubovnì celý závod, my jsme hráli
vybíjenou, byla to sranda. Ale konec zábavy,
rychle udìlat nástup a trpìlivì èekat, jak to vše
dopadlo:
1. kategorie – mladší: 4. místo Svìtlušky, 3.
místo Orli, 2. místo Vlèata 1 a na 1. místì Vlèata
2 pod vedením Pavla Stupky (Vlka).
2. kategorie – starší: 3. místo Sedmikrásky, 2.
místo Old Scholl a 1. místo obsadili Jestøábi.
Informace z Charity o projektu
financovaném z grantu EU
Charita Nový Hrozenkov ukonèuje v tìchto
dnech projekt „Rozšíøení a zkvalitnìní komplexních služeb seniorùm v horské oblasti Valašska“, který byl podpoøen grantem EU ve výši
34.000 EUR. Jak jsme již døíve informovali, je
prozatím velmi málo projektù, které jsou urèeny
na podporu aktivního života seniorù. Proto jsme
byli velmi rádi, že se nám podaøilo tento grant
získat a tak pomoci i seniorùm žijícím v odlehlých místech pohranièního regionu Valašska,
mezi obcemi Hovìzí a Velké Karlovice.
Charita Nový Hrozenkov se snažila od poèátku své existence prùbìžnì seznamovat seniory s možností využití sociálních služeb v
jednotlivých obcích, a to jak formou roznášky
letákù èi umístìním letákù v ordinacích lékaøù,
na obecních úøadech a v kostelech. Pøesto se
èasto setkáváme s tím, že øada seniorù ani jejich
pøíbuzných o službách neví a proto ani nezná
øešení složitých situací, když senior onemocní
nebo si již sám nezvládne ve svém prostøedí
Všichni dostali diplomy, pamìtní listiny a
ceny. My Jestøábi jsem se odebrali do altánku a
tam slavnostnì zapìli náš pokøik. Potom jsme
se pustili do ceny, nanukového dortu. Ostatnì
všechny ostatní družiny byly spokojené se
svými výsledky a budou všichni odhodláni se
pøíští rok zúèastnit znovu. Toto harcování bylo
fakt skvìlé a urèitì se všichni tìšíme na další.
Podrádce družiny Jestøábù
Hynek Baøák - Zajíc
skautský tábor
Velké díky
Skautský tábor, který jsme letos prožili, byl
od samého zaèátku hodnì podivuhodný, jako
ostatnì celé toto léto.
Zaèalo to pøípravákem, to znamená pøípravou táboøištì pøed táborem. Letos jsme poprvé
táboøili ve Velkých Karlovicích a pokud to bude
zabezpeèit základní potøeby.
Na základì tìchto skuteèností byla Charitou
vytvoøena informaèní kampaò, kdy se dvouèlenná skupinka peèovatelek snažila navštívit
co nejvíce seniorù v regionu a seznámit je se
službami charitní peèovatelské služby, provozem stacionáøe a dalšími aktivitami, které v prùbìhu roku v Charitì probíhají.
Tato kampaò se setkala u seniorù s velmi
pøíznivým ohlasem. Zároveò byla také uskuteènìna anketa týkající se informovanosti o
službách Charity a o pøáních, které senioøi mají
a které mohou pomoci také uskuteènit obce,
kde senioøi žijí. Se závìry, které z tìchto anket
vyplynuly, postupnì seznamujeme i zástupce
jednotlivých obcí. Samozøejmì, že v rámci tohoto projektu nešlo jen o pøedávání informací,
ale také o samotné rozšíøení služeb zakoupením dvou osobních vozidel, z nichž jedno bylo
pøímo urèeno do nároèného horského terénu a
druhé pro èinnost denního stacionáøe (dovoz
a odvoz uživatelù domu).
Ing. Danuše Martinková
možné, míníme tam nìkolik let setrvat. Již v zimì
jsme se dohodli na našem støedisku i v oddíle,
že postavíme pevnou kuchyò, ve které po táboøe uložíme døevìné podsady stanù, aby se
nemusely stále pøevážet. Jenže bylo mìsíc pøed
táborem a stále se nic nedìlo. A tak jsem zaèala
obvolávat dìcka a shánìt rodièe, kteøí by nám
s tím pomohli. A ještìže dobøí lidé, ochotní vìnovat svùj èas pro druhé nevymøeli. Tímto bych
všem, kdo pomáhali se stavbou, chtìla podìkovat. Bìhem ètrnácti dnù
byla kuchyò postavená, louka poseèená a èásteènì shrabaná. Sama s dìtmi bych to
urèitì nedokázala. Velké díky
patøí panu Miroslavu Martinákovi, který nám louku propùjèil a také sesekl, panu Tomáši Vaškovi z Vranèe, který
nám kuchyò postavil, celé
rodinì Orságové z Èubova
a panu Baøákovi, kteøí pøišli
stahovat døevo a hrabat a
pálit seno.
Z dìtí se nejvíce zasloužili: Jakub Vašek z
Vranèe, Tomáš Orság z Èubova, Hynek Baøák,
Monika Vráblíková, Nikola Boráková a Helena
Š•astná.
A tak ještì jednou za vše DÍKY!
Na perlièky z tábora, a že jich letos bylo hodnì, se tìšte v dalším èísle zpravodaje.
Markéta Koòaøíková
Ò Dá-ji Pámbú zdraví, esli dožijeme. Ï
Ò Je na peníze tajak èert na høíšnú dušu. Ï
-4-
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Prázdniny s hrabìtem
Orelská pou•
Nová orlovna v Zašové byla místem, kde se
v loòském roce konal letní orelský tábor. Úèastnili se ho dva chlapci z naší jednoty. Vrátili se
nadšeni bohatým programem, který pro nì vedoucí pøipravili a chválili skvìlé kuchaøky, které
se o nì po celých devìt dnù výbornì staraly.
Letošní orelský tábor se konal v Louèce u
Nového Jièína, v tamìjší orlovnì, a chlapci, kteøí
se ho z naší jednoty úèastnili, byli opìt nadšení. V letošním roce jejich poèet stoupl. Všech
úèastníkù bylo kolem ètyøiceti, z toho pìt z
Nového Hrozenkova.
Program byl opìt pestrý a bohatý; každé
ráno byla poøádná rozcvièka; ráno, veèer a pøed
jídlem - spoleèná modlitba; v nedìli a ve støedu
mše svatá; nechybìla návštìva zámku Kunín;
koupání na koupališti; táborák; minidiskotéka;
soutìže v dovednostech, zruènostech a znalostech z rùzných oborù.
Po celých 9 dnù dìti hrály velkou táborovou
hru. Ta letošní byla podle románu „Hrabì Monte
Christo“. Ètyøi výherci celé hry, kteøí získali nejvíce bodù - „frankù“ - dostali zvláštní, zcela
mimoøádnou odmìnu: smìli slavnostnì poveèeøet se samotným hrabìtem. Tato veèeøe byla
o pùlnoci - pøi svíèkách, za asistence sloužících. Pan hrabì pro své hosty nechal pøipravit
bohatou tabuli, na které nechybìlo cizokrajné
ovoce, šlehaèkové poháry a každému vìnoval
malý dárek na památku.
Dìti se již nyní tìší na pøíští rok.
lu s knìžími a hosty vyšli v liturgickém prùvodu smìrem k venkovnímu pódiu, kde se konala
v 10.00 hod slavná mše svatá, kterou celebroval Mons.ThDr. Josef Koukl, emeritní biskup
litomìøický, který v homilii mimo jiné pøipomnìl,
že „…každý èlovìk byl stvoøen Bohem k nìja-
Ve dnech 20. a 21. srpna 2005 se konala Orelská pou• na Sv. Hostýnì. Z naší jednoty se
nìkteré èlenky zúèastnily sobotního dvanáctikilometrového pochodu z Trojáku na Sv. Hostýn. Zaøadily se do první patnáctièlenné skupinky, která vyrazila v 10.45
hod a u turistického místa „U
Tøí kamenù“ se již tradiènì
setkaly s druhou dvanáctièlennou skupinkou z Rajnochovic. Spoleènì pak pokraèovaly na Hostýn. Poèasí jim
pøálo a tak š•astnì dorazily
v odpoledních hodinách k
bazilice. Po krátkém podìkování Pannì Marii a ubytování se spoleènì s ostatními
Orelská pou• na Svatém Hostýnì
zúèastnily veèerní mše svaté v bazilice.
Po mši svaté se konal na louce vedle baziliky kému úkolu a nemìli bychom dopustit, aby jeho
bìh. Mezi bìžci nechybìl ani pøedseda KDU- život byl ukonèen ještì pøed narozením.“
Po skonèení mše svaté se konalo orelské
ÈSL pan Kalousek, hejtman pan Juránek a
shromáždìní
za úèasti významných hostù a
mnoho jiných. Naše èlenky byly vybrány k
pøedstavitelù
Orla.
Na závìr shromáždìní zapomáhání pøi poøadatelství veèerního svìtelznìla
èeská
státní
hymna a orelský pochod
ného prùvodu, který patøí k tradici sobotních
Vzhùru
Orle
Slovanský.
Celá orelská pou• skonoslav. Po noèní adoraci následovalo zpívání na
èila
pobožností
køížové
cesty. Pak se úèastníci
schodech baziliky, které se protáhlo až pøes
rozjeli
do
svých
domovù.
pùlnoc.
Moc se nám tam líbilo a všechny vás srdeèNásledující den, v nedìli, se konala hlavní
nì
zveme na pøíští rok.
orelská pou•. Pøed desátou hodinou se seøadili
Orelští poutníci
praporèíci s orelskými prapory u baziliky a spo-
vovali jsme tam zbranì, brnìní, dìla i míøící nástroje. Nejvíce se nám líbila vìž. Chodba do
Urèitì se tak brzy nikomu vstávat nechtìlo, vìže byla šílenì úzká, možná tak 50 cm. Procháale protože jsme se na tento výlet všichni tìšili, zeli jsme se také po hradbách a støíleli z luku. Ale
tak jsme se 1. èervence v 5.45 hod sešli na faøe.
Spišský hrad
Dlouho jsme neèekali a hned naše stará sestava vèetnì br. Janka Mojše nasedla do auta a
vyrazili jsme. Nejdøíve jsme jeli k Jankovi domù
do Liptovských Sliaè (u Liptovského Mikuláše), tam jsme se nasnídali a prohlédli si obec.
Byli jsme ve fakt krásném moderním kostele,
zajeli jsme se také podívat na sopku a sirný
pramen. V sopce jsme byli vlezení i v kráteru.
Pak jsem se šli podívat na další kostel, gotický,
byl pìkný, ale zavøený, proto jsme si ho nemohli prohlédnout. Nakonec jsme jeli na hodnì vzdálený Spišský hrad (památka Unesco).
Cestou jsme projíždìli krásným mìstem Levo- už jsme mìli veliké zpoždìní a museli jsme jet
èa, kde bylo zachováno velké množství opev- nazpìt. Jeli jsme zpustošeným krajem Vysokých
nìní, ale naším cílem byl hrad, jeden z nejvìt- Tater (škoda tìch pøekrásných lesù) do Lipších ve Støední Evropì. Asi nikdo z nás nepo- tovských Sliaè na obìd. Najedli jsme se a hurá
chopil, jak by mohl být tento hrad dobyt. Obdi- do vysnìného Aquaparku. Jakmile jsme tam
Farní výlet do
Aquaparku Tatralandia
dorazili, okamžitì jsme šli na tobogány. Projeli
jsme je všechny a z nìkterých vycházel strach
až hrùza. Když nás omrzely tobogány a skluzavky, šli jsme do termálních koupališ•, tam bylo
krásnì teplo. Nikomu
se nechtìlo ven, ale
bylo už pozdì a ve 20
hodin jsme opustili tobogány, skluzavky,
vodu a vše co tam bylo.
V autì jsme poveèeøeli
a vyrazili domù. Všichni kromì Janka jsme
døímali. Uspávaly nás
kapky dopadající na
plechovou støechu
auta, pršelo. Nakonec
jsme všichni dorazili domù za svìtla lamp, které
hned zhasly.
Jako zahájení prázdnin byl tento výlet úplnì
skvìlý.
Za celou výpravu
Hynek Baøák
Ò Švec Boha nezná, kopytem sa žehná. Ï
Ò K dobréj studénce vychodìný chodník. Ï
-7-
…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI...Z MISIÍ...Z NAŠÍ FARNOSTI...Z MISIÍ...Z NAŠÍ FARNOSTI…
40 let misionáøem v Indii
Je velmi zajímavé èíst zápisky cestovatele, který pobýval v té které zemi nìkolik
týdnù. Ovšem
èíst zážitky misionáøe, který
prožil v daleké
zemi pùl století a srostl s ní i
s jejími lidmi, je skuteèný zážitek
Otec Michal Slivka, SVD se o své radostné i
tìžké chvíle života v Indii dìlí s ètenáøi prostøednictvím své knihy „40 rokov misionárom
v Indii“, která se ve vydavatelství Spoleènosti
Božího Slova doèkala v lednu tohoto roku svého tøetího vydání.
Otec Michal Slivka se narodil roku 1921 v
Spišskom Štiavniku. V roce 1950 odešel jako
misionáø Spoleènosti Božího Slova do Indie,
kde pùsobil až do roku 1990. Dnes žije v Misijním domì Matky Boží v Nitøe.
Pokažená motorka
Poslední nedìli v mìsíci jsem míval mši svatou pro jižní èást farnosti ve filiálce, která ležela
ve støedu tohoto území. Chtìl jsem, aby se i tam
v období deš•ù sloužila mše svatá. Èasto jsem
však byl bezradný pøed silnými monzunovými
dešti a rozvodnìnými øekami. K úplné kapitulaci mne pøinutila pøíhoda s motorkou. V sobotu
brzy ráno jsem se vydal na jih do filiálky vzdálené asi 90 km od misijní stanice. Pøed cestou
jsem narychlo snìdl krajíc chleba a zapil ho
hrnkem kávy. Poèítal jsem s tím, že okolo obìda
pøijde bouøka a velký déš•. Chtìl jsem ho pøedbìhnout. Ovšem má motorka nemohla ani na
dobrých úsecích cesty jet rychleji než 25 km za
hodinu. Najednou mì zaèalo nadhazovat a zjis-
Svátost køtu pøijali
a novými farníky se stali
25. èervna - Jan Kocurek
17. èervence - František Dujka
23. èervence -Adam Pekaø a Simona Pekaøová
24. èervence - Pavel Koòaøík
31. èervence - Patrik Randuch,
Radka Vengláøová a Iveta Chromèáková
4. srpna - Aneta Pavelková
21. srpna - Dominik Janík, Šárka Štelclová,
Natálie Štulerová, Barbora Štulerová
a Jan Štuler
cílem. Chlapci znali brody pøes øeky, a tak jsme
se š•astnì dostali i pøes tyto pøekážky. O pùlnoci nás vítali místní obyvatelé a velké množství lidí shromáždìné z dalších filiálek. Pochybovali, že pøijdu, ale stejnì èekali. Pøinesli mi
postel. Prohlídl jsem ji, hledal jsem èerné skvrny po štìnicích, kterými byl tento kraj pøed rokem zamoøený. Úøady naøídily postøíkat domy
DDT proti moskytùm a øíkalo se, že postøik štì-
nicím nevadí, ale naopak napomáhá jejich rozmnožení. Bál jsem se lehnout si na postel a
poprosil jsem, aby mi pøinesli slámu. Prostøel
jsem si ji pøed oltáø a vklouznul jsem do spacího
pytle, který jsem si pøinesl ze Slovenska a vždy
mi dìlal spoleèníka na cestách. Ráno jsem zpovídal, pokøtil jsem dìti a sloužil jsem mši svatou.
Potom jsem navštívil nemocné a autobusem
jsem se vrátil domù.
Odmìna za námahu
Jednou mne v období deš•ù volali do horské vesnice zaopatøit nemocné dìvèe. Šel se
mnou i katecheta. Cesty byly rozbahnìné, a
tak se nedalo jet na kole. Rozhodli jsme se, že
pùjdeme pìšky lesním chodníkem. Cestou se
spustil pravý monzunový déš• a nebyla nadìje, že pøestane. Vyzuli jsme si boty, otevøeli deštníky a pokraèovali v cestì. V
tomto lijáku nám deštníky velmi nepomohly. Zablácení od
hlavy po paty a mokøí až na kùži
jsme se cestou zastavili v jedné osadì, kde nás trošku pohostili, odpoèinuli jsme si a pokraèovali v cestì. V šest hodin
veèer jsme po pìtihodinové
cestì v dešti koneènì vešli do
cílové osady. Ihned jsem vyhledal dùm nemocné, která již
na mne èekala. Vyzpovídal jsem
ji, podal jí svaté pøijímání a udìlil jí pomazání nemocných. Dìvèátku zazáøily
oèi a tiše mi øekla: “Jak jsem š•astná, že jste
pøišel. Toto bude mé poslední svaté pøijímání.
Jdu za Ježíšem, ještì dnes budu s ním.“ A skuteènì, dìvèe té noci zemøelo. Její pokoj, radost
a touha po Ježíši mi byly nejvìtší odmìnou za
všechnu tu námahu.
pøevzato
ze slovenštiny pøeložila a upravila
Ingrid Petøeková
Svátost manželství uzavøeli
Do vìènosti nás pøedešli
til jsem, že mám defekt. Defekt jsem opravil, ale
po tøech kilometrech se situace znovu opakovala. Zjistil jsem, že na pneumatice je špatný
ventilek.V dobì monzunových deš•ù se rychle stmívá a já jsem zùstal s pokaženou motorkou na cestì. Právì na tomto úseku cesty nebyl ani jediný katolický dùm a nejbližší filiálka
byla vzdálena tøi hodiny cesty pìšky. Byl jsem
hladový a mìl jsem žízeò, protože jsem si z domu
nevzal žádné jídlo. Mezitím zaèalo pršet. Úplnì
hladový a vyèerpaný jsem dotlaèil motorku do
vesnice a v prvním domì jsem poprosil o nìjaké jídlo. „Otèe, odkud pøicházíte? Nikdo z vesnice nešel na mši svatou, protože jsme si mysleli, že v období monzunù nepøijdete.“ Když
jsem se posilnil, poprosil jsem chlapce, aby mne
dopravili do centrální filiálky, která byla mým
18. èervna v Novém Hrozenkovì
Jana Galdová a Jaroslav Pavlica
25. èervna v Novém Hrozenkovì
Simona Bambuchová a Jan Pastorèák
23. èervence v Novém Hrozenkovì
Ivana Hoøèicová a Petr Lušovský
27. srpna v Karolince
Alena Bosáková a David Planka
koncem mìsíce èervna:
Marie Maliòáková (1922) z N.Hrozenkova
Ludmila Vilémová (1935) z Karolinky
v mìsíci èervenci:
Marie Vráželová (1934) z N. Hrozenkova
Josef Kulèák (1939) z Nového Hrozenkova
Vincencie Michalèáková (1921) z N. H.
Božena Orságová (1910) z Karolinky
Anežka Hròová (1910) z N. Hrozenkova
v mìsíci srpnu:
Jiøina Ponèíková (1942) z N. Hrozenkova
Ludmila Maòáková ( 1935) z N. Hrozenkova
Josefína Šipulová (1908) z N. Hrozenkova
Ò Dajme sa do práce s pomocú boží. Ï
Ò Zelé je nájlepší devìtkrá• ohøívané. Ï
-8-
...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...
pøi svatbách dìlají podle mého názoru neo- nosti má být sepìtí myslí, srdcí a duší, aby
právnìné nároky. Pøicházejí nepraktikující se faráø skuteènì cítil otcem této velké rodipokøtìní katolíci. Ve své farnosti nejsou vù- ny. Když mu je jeho vlastní rodina odepøebec aktivní, nezúèastòují se slavností, nièím na, protože se dobrovolnì vydal na cestu
nepøispívají, nepo- následování Krista, tak by mu mìla být farní
máhají. A když chtìjí rodina náhradou za jeho vlastní. Víte, ono
farní den 29. kvìtna 2005 P. Jiøí s P. Jozefem
mít napø. svatbu v knìze potìší, když o nìho nìkdo projeví zákostele, mají spoustu jem a tøeba pøijde, pøinese mu svetr se slovy:
požadavkù - chci mít „Tady máte otèe nový svetr, ten starý je už
výzdobu v té èi oné celý obnošený a promaštìný.“ To skuteènì
barvì…V tomto ohle- potìší, když faráø vidí takový zájem svých
du je to od nich velká vìøících. Tak to prostì vidím já, že by to tak
bezohlednost, pletou mìlo být.
si kostel s obøadní
s díky se rozlouèila
síní. …Je svatba, a
a za rozhovor podìkovala
oni pøijdou, mají žvýIngrid Petøeková
kaèky, pochechtávají se, chovají se veli- Tatínek P. Jiøího mi u branky prozradil, že
ce neuctivì k posvát- dva dny stavìli na zahradì novou anténu a
nému místu, jsou to nechtìlo se jim moc daøit. P. Jiøí svou zálibu a
Máte v Kašavì nìjaká spoleèenství, Scho- dìti tohoto svìta…je mi jich líto.
koníèek bere velice vážnì. Baví ho si povílu, skaut…?
Nejtìžší v knìžském životì je podle mne být dat s lidmi tímto zpùsobem (spojení probíhá
Máme scholu a nìkolik èlenù Orla. K tomu skuteèným duchovním otcem, mít své farní- v morseovce), odpovídat na jejich otázky a
ještì malé spoleèenství ministrantù. Spole- ky, dìlat vše jako Kristus Pán. Nebál se obì- šíøit tímto netradièním zpùsobem Boží Sloèenství mládeže bylo u nás prý hezké, ale tí ani tìžkého køíže.Vzal ho na svá ramena, vo. Když mìli setkání radioamatérù, tak tam
když jsem do Kašavy pøišel já, nastala situ- odpustil svým nepøátelùm…
bylo asi 2000 lidí a když zjistili kdo je, kdo se
ace, kdy vedoucí mládeže zaèali øešit své Jaké jsou vaše koníèky, záliby?
skrývá za oznaèením OK2JOW, tak byl velosobní záležitosti. „Víte Otèe, já už na to ne- Mým velkým koníèkem je radioamatérství, mi pøekvapen, kolik lidí laèní po diskusi s
mám èas, dokonèila jsem školu, hledám prá- telegrafování a morseovka. Koncesi a vola- ním, po tom, aby si mohli popovídat o Bohu.
ci, budu se vdávat, nebo já studuji a tak cí znaèku jsem získal až v roce 2001 a od té Bere to tak, jako by mìl dvì až tøi farnosti
podobnì. Já jsem nikdy nikoho do nièeho doby se snažím každý den vysílat. Poznal navíc a velice ho to tìší.
nenutil. Víte, ono je nìco jiného, když pøijde jsem tak mnoho výborných lidí, i mimo
do farnosti knìz, který je zdravý, mladý a hranice církve. Miluji hudbu, cimbálopoutní slavnost v Karolince 17.7.2005
nadšený, mladí ho milují, a když pøijde knìz vou muziku, zahálku nesnáším…
nemocný, který je rád, že zvládne to základ- Co byste vzkázal svým rodákùm?
ní, tolik sympatií nemá. Musí s trpìlivostí Všechny vás srdeènì zdravím a každéhledat své spolupracovníky. Pán Bùh se ho zvláš•!
však vždycky nìjak postará.
Víte, já už zde svým zpùsobem nežiji
Kolik je v Kašavì ministrantù?
pøes 15 let. Velmi mile mne pøekvapilo,
Ministrantù je asi 12, ale ve všední den musí kolik je tu ve farnosti vìøících mladých
nìkdy pomáhat pan kostelník sám.Mají rùz- lidí a dìtí. Tak tìm bych chtìl vzkázat,
né mimoškolní aktivity. Baví je fotbal, chodí a• vytvoøí mezi sebou dobré vztahy,
na hasièské schùzky atd. Pokud je na mši takové spoleèenství, kde je vždy pøísvatou v týdnu nepošlou rodièe, až na jed- tomná láska Boží. Starším chci vzkázat,
noho sami nepøijdou. Zatím.
a• zapomenou na staré sváry, a• zakoOd kdy jste vy ministroval?
pou váleèné sekery. Jejich život se poOd malièka, já jsem snad ještì ani neumìl tom zmìní k lepšímu.Kde je odpuštìní,
èíst. Tìšil jsem se k oltáøi pokaždé. Zazpíval tam je radost!!!
jsem písnièku, pøeèetl jsem ètení. Velmi rád A• mladí vytvoøí obraz své farnosti
na tu ministrantskou službu na Hrozenkovì sami, jací budou oni, taková bude farvzpomínám.
nost a celá církev. Budou-li zbožní, bude
Co vás nejvíce pøekvapilo, a co je pro vás farnost zbožná, budou-li svatí, bude
nejtìžší na knìžském životì?
farnost svatá, budou-li vlažní, bude far(chvíle pøemýšlení) Já jsem si myslel, že mne nost vlažná.
nic nepøekvapí. Pøekvapilo mne napøíklad, Vezmìte si takový farní den, to není špatjak velkým zpùsobem u nás postupuje ze- né, že? Otec Jozef si tento titul zaslouží,
svìtštìní, sekularizace. Jak si lidé napøíklad je to takový táta pro všechny. Ve farVe školách vyuèujete náboženství také sám?
Do Kašavy jezdí dvì katechetky, øádové
sestry ze Štípy. Jedna pochází z Polska, druhá ze Slovenska.
Ò Bylo teho doboha. Ï
Ò Nechme to koòovi, ten má vìèší hlavu. Ï
-3-