Stáhnout - Ex-centric

Transkript

FUA TUL
PETR JANOŠ
CESTA NA ZÁPAD
Německo,
Holan
Francie (B dsko, Belgie, Lucem
retagne, N
b
ormandie) ursko,
, Dánsko
CESTA NA ZÁPAD
recenzent: Filip Šenk
© Technická univerzita v Liberci, 2013
ISBN
O projektu Ex-centric
Architektura mimo centra
V médiích oslovujících jak odbornou,
tak laickou veřejnost je významná
architektura nejčastěji asociována
s velkými realizacemi ve světových
metropolích a ekonomicky silných
regionech. Pozornost je upřena především
na spektakulární díla, působící nejen
svojí architektonickou podstatou, ale
také (a často hlavně) svými fyzickými
a finančními rozměry. S nimi jsou spojena
zpravidla jména velkých mezinárodních
hvězd, hýčkaných mediálním světem.
Tento zkreslený dojem pak snadno
získávají i studenti architektury
při listování časopisy či brouzdání
na internetu.
V reálném světě ale existuje široká škála
staveb a jiných objektů různého zaměření,
jež vznikají v podstatně skromnějších
podmínkách, a přesto, či právě proto
nepostrádají sílu a působivost. Často
jsou zasazeny do periferních lokalit nebo
do čistě přírodních souvislostí. Na své
okolí proto reagují bezprostředněji než
jejich slovutnější a okázalejší protějšky.
Fakulta umění a architektury Technické
univerzity v Liberci byla založena v roce
1994. Přes své mládí je považována za jednu
z nejlepších architektonických škol v České
republice.
Vyrostla na tradici avantgardy šedesátých let,
kdy se nedaleko Liberce realizovala skvělá
stavba televizního vysílače s hotelem na vrchu
Ještěd. Dnes zde studuje 200 studentů
v oboru architektura a urbanismus a 100
studentů v oborech design prostředí a vizuální
komunikace. Fakulta nabízí čtyřleté bakalářské
programy a dvouleté navazující magisterské
programy.
Do této školy jsem vstoupil před sedmi lety
a nyní – jako její děkan – prosazuji takový
program, který by její budoucí zaměření více
vyhranil, otevřel ji světu a zapojil ji do globálního
dění. K tomu by nám mohl mimo jiné dopomoci
i projekt Architektura mimo centra.
Je možno je číst mnohem snadněji
a získávat z nich zřetelná poučení
a inspiraci. Jejich tvůrci většinou
nepřitahují zájem médií, a o to více
si zaslouží povšimnutí a prostoru pro
prezentaci vlastních názorů.
Projekt „Budování partnerství a rozvoj
spolupráce v oblasti architektury
mimo tradiční centra“ se snaží tuto
situaci analyzovat a napravit. Je první
prací takovéhoto zaměření, rozsahu
a finančního rozměru na Fakultě umění
a architektury Technické univerzity
v Liberci. Fakulta na tomto projektu
spolupracuje s ostatními projektovými
partnery – občanským sdružením
Architectura, společností SPEV
a architektonickými kancelářemi Kamil
Mrva a Knesl+Kynčl.
Projekt je spolufinancován Evropským
sociálním fondem a státním rozpočtem
České republiky.
prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel
Fakulta umění a architektury
Technická univerzita v Liberci
Naše fakulta pro to má veškeré předpoklady:
– od své přiměřené velikosti, kdy povědomí
o společném díle a nadšení z něj je rychle
infiltrováno všemi směry každému z nás,
– přes existenci naší společné učebny, pracovny,
kreativního prostoru, kde všichni pracujeme
a kde proudící myšlenky nemusí překračovat
žádné tlusté zdi,
– až po společného ducha školy, který je všemi
vnímán a je hnacím impulzem veškeré naší
tvořivosti a zdravé rivality, probouzení fantazie,
chuti objevovat a především radosti z naší
tvorby.
prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek
děkan Fakulty umění a architektury
c e STA N A Z Á PA D 4
Ú VO D 5
Introduction
The Faculty of Architecture of the Technical
University of Liberec was established in 1994.
Although new, it is considered to be one of the
best schools in the Czech Republic.
It grew on a tradition of the avant-garde of the
1960s, when a brilliant construction of the TV
tower and a hotel were built on the top of Ještěd
mountain near Liberec. Number of students
reached 200 at the architecture and urbanism
department and 100 students at the environmental design and visual communication. The
faculty offers
4-year bachelor programmes and 2-year master
programs. I started working at this university
seven years ago, and now – as a dean – I implement the programme that will take make it more
distinct, open it to the world,
and integrate it into the global world. The Architecture outside the centres programme is one of
the projects that should help us make our goals
happen.
About the Ex-centric project
Architecture outside the centres
In media that address both professional and
non-professional audience, distinguished architecture is more than frequently associated with
large constructions in big cities of the world
and in economically strong areas. This attention
is primarily focused on spectacular works, that
impress not only by their architectural essence,
but also (often mainly) by their physical dimensions and considerable budgets. These projects
are usually associated with media-pampered
names of international stars of architecture. This
is also the impression students of architecture
get when they browse magazines and Internet.
However, in real world, there is a large number of buildings and constructions of various
purposes, that have been created in incomparably unostentatious conditions and in spite
of that (or sometimes for that reason) they do
not lack potency and great impression. They
are often set in peripheral locations or purely
natural context. That is why they react more
naturally to their surroundings than their more
prestigious and splendorous counterparts. They
can be perceived more easily gaining distinct
guidance and inspiration from them. Although
their creators often do not draw the attention of
media, they and their points of view deserve to
be presented and seen.
The project “Maintaining partnership and development of co-operation in architecture out of
the traditional centres” is trying to analyze and
improve the situation. It is the first project of
this orientation, extent, and size of the budget at
the Faculty of Architecture of technical University of Liberec. The faculty co-operates with
other partners on the project i.e. Architectura
citizen action, SPEV association, and architectonic studios Kamil Mrva and Knesl+Kynčl.
The project is party financed by European Social
Fund and state budget of the Czech Republic.
Our faculty has all the necessary preconditions:
– it is of the appropriate size that enables to
share the awareness of the common work and
enthusiasm for it
spreads among all of us rapidly;
– we have a common classroom, study, creativity
supporting space, in which we all work and the
ideas do not have to penetrate any thick walls;
– there is a common spirit of the school, which is
perceived by everybody and which is the actuating stimulus of all our creativity, healthy rivalry,
imagination, urge to discover, and which is the
source of our joy of our creation.
prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek
Dean of Faculty of Art and Architecture
Technical University of Liberec
prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel
Faculty of Art and Architecture
Ú VO D 7
O cestách v rámci projektu
Jaká je motivace lidí pro život mimo
centra a jak na tyto potřeby může
architektura reagovat? Jak v oblasti
architektury funguje vztah mezi centrem
a periferií v dnešní době propojených
sítí a globalizovaných vztahů? Je pro
vznik kvalitní architektury mimo centra
důležitá vazba na centrum? Jaká je
role architektonických osobností
a jejich vazba k místu? Jakou roli
hraje architektonické školství, jeli nějaké v daném regionu? Jaký
vliv mají architektonické soutěže
v jednotlivých zemích / oblastech
na kvalitu a celkovou úroveň architektury
mimo centra? Odpovědi na tyto a řadu
dalších aktuálních otázek spojených se
současnou architektonickou produkcí
v regionech mimo tradiční centra se
pedagogové a studenti Fakulty umění
a architektury TUL vydali hledat
na cestách po mnoha evropských zemích
i mimo Evropu.
Mapování - navštívení kvalitní regionální
architektury, rozhovory s místními
architekty praktikujícími mimo hlavní
centra (s nimiž jsme se vždy před cestami
snažili navázat kontakt) i rozhovory
s uživateli navštívených staveb, to
vše přispělo k vytvoření ucelenějšího
obrazu o vývoji výstavby mimo centra
za posledních 20 let - za dobu na kterou
se tento projekt zaměřuje.
Vlastní cesty a návštěvy realizací jsou pro
architekta nezastupitelné a pro kritické
zhodnocení staveb zásadní. Mediální
obraz staveb může ze své podstaty
poskytnout pouze neúplné informace.
A ty bývají navíc často zkreslené například tím, že vady na kráse tohoto
obrazu jsou odstraněny, vypuštěny. Média
také většinou nedokážou postihnout širší
kontext stavby, dodat dostatek informací
pro vlastní zhodnocení vzájemného
působení stavby a okolní zástavby nebo
krajiny, stejně tak jako nezaznamenají
vliv času, podnebí či uživatelů na stárnutí
stavby. Realizace se mediálně prezentují
ještě čerstvé, nepoužité a nezabydlené,
ale svou kvalitu je architektura schopna
obhájit až časem a obýváním.
Protože záměrem tohoto výzkumného
projektu je srovnání kvality regionální
architektury v jednotlivých zemích,
zejména ve vztahu východní Evropy
a postkomunistických zemí a Evropy
západní, zavedli jsme dělení realizací
podle velikosti sídel, v nichž se nacházejí.
Tyto kategorie jsou čtyři – 1/ Města
– orientačně - sídla zhruba o velikosti
100.000 až 50.000 obyvatel, 2/ Malá
města – 50.000 až 5.000 obyvatel,
3/ Vesnice – 5.000 až 500 obyvatel
a 4/ Solitéry v krajině. V realitě je ovšem
přechod mezi jednotlivými kategoriemi
tak plynulý, že je těžké mezi nimi vést
jasnou hranici, proto je přiřazování
realizací z přechodových zón víceméně
závislé na pocitovém vnímání toho
kterého sídla.
Mgr.A. Zdeňka Němcová Zedníčková, Ph.D.
Ú VO D 9
On the trips within the project
What is the people’s motivation to
live outside centres, and how can
architecture react to those needs?
How does the relationship between
a centre and outskirts work today, in
the age of interconnected networks
and globalized relationships? Is a link
to centres important for formation of
quality architecture? What is the role of
personalities in architecture and their
link to a particular place? What is the role
of the architecture system of schools, if
there is any in a particular region? What
is the influence of public tenders in
individual countries or regions on the
quality and overall level of architecture
outside centres? Teachers and students
of the Faculty of Art and Architecture of
TUL set off to find the answers on these
and other relevant questions on current
architectural production in regions
outside traditional centres on their trips
to a number of European and nonEuropean countries.
Mapping, visiting places of quality
regional architecture, interviews
with local architects working outside
traditional centres (with whom we had
tried to make a contacts before the
trips), and interviews with users of the
visited buildings contributed to forming
integrated image of development of
constructing outside centres during the
recent 20 years, which is the period of
time the project focuses at.
The trips and visits of the
implementations are un-substitutable
for an architect and they are essential for
assessment of constructions. The image
in media can inherently provide only
fragmentary information. This information
is often misrepresented e.g. the
imperfections of the image are removed
or omitted. The media frequently cannot
express a larger context of the building,
bring enough of information necessary
for assessment of the relation between
the building and the surroundings and/
or landscape, and the media do not
record the influence of time, weather
and users on the aging of the building.
Implementations are presented as new,
unused, and uninhabited in the media,
while architecture can defend its quality
after certain time and usage.
As the aim of this research project
is comparison of quality of regional
architecture in various countries,
especially comparison of architecture
of eastern post-communist Europe to
western Europe, we defined sorting
of implementations by the size of
settlements, in which the buildings are.
There are four categories:
1) Towns – settlements from 50,000
to 100,000 inhabitants; 2) Small
Towns – 5,000 to 50,000 inhabitants; 3)
Villages – 500 to 5,000 inhabitants; and
4) Solitaires in landscape. In real world,
however, the categories blend fluently,
so it is rather difficult to draw a clear line
in between them. So the sorting broadly
depends on feelings
and sensations a particular settlement
gives to an observer.
Zdeňka Němcová Zedníčková
Faculty of Art and Architecture
c e STA N A Z Á PA D 1 0
Ú VO D 1 1
O cestě na západ
Tato publikace je záznamem poznatků a dojmů získaných především návštěvami
staveb během cesty do severního Německa, Holandska, Belgie, severní Francie
a Lucemburska a dále samostatné cesty do Dánska. Vůbec první cesta v rámci projektu
Architektura mimo centra – do severního Německa, Holandska, Belgie, severní Francie
– vyvrcholila návštěvou Irska, na zpáteční cestě pak se zastávkou v Lucemburku. Cestě
do Irska je věnována samostatná publikace, protože Irsko jako ostrovní stát má svá
výrazná specifika, která se propisují i do podoby tamní současné architektury.
Čas vyhrazený cestám byl velmi limitovaný, a tak plošné pokrytí stavební produkce
uvedených zemí bylo samozřejmě neproveditelné. Cíle našich cest jsme volili záměrně
v regionech, jejichž současná architektura není – na rozdíl od velkých center – příliš
mediálně prezentovaná. To nám poskytovalo určitý prostor pro objevování kvalitních
realizací právě v těchto oblastech.
Každé cestě předcházelo zevrubné vyhledávání staveb vhodných k návštěvě. Jako
užitečný zdroj se osvědčily různé regionální profesní spolky, například Komora
architektů spolkové země Meklenbursko-Pomořansko, jejíž sídlo ve Schwerinu jsme
navštívili, Komora architektů spolkové země Dolní Sasko nebo Dům architektury
v bretaňském Rennes. Dalším zdrojem byla regionální ocenění za architekturu nebo
programy Dne architektury v daných lokalitách. Poslední, zdaleka nejpracnější
a časově nejnáročnější, způsob jak vyhledat kvalitní realizace, bylo procházení
webových stránek jednotlivých architektonických ateliérů, působících v regionech.
I takto se nám podařilo najít zajímavé stavby a osobnosti (například ateliér Gruppe
OMP, který jsme také v Rastede navštívili).
Po důkladné přípravě a výběru staveb následovalo sestavení přesného itineráře
cesty. Kromě prohlídky jednotlivých staveb jsme do něj zařadili i návštěvy vybraných
architektonických ateliérů či profesních spolků.
Právě setkání a rozhovory s místními architekty, uživateli staveb či investory nám
umožnily poznat hlouběji problematiku architektury vznikající mimo velká centra.
Podobná setkání se velmi osvědčila a ukázala se jako zcela klíčová i pro další cesty.
Bez kontaktu s místními by naše pozorování a závěry byly jen velmi kusé, neúplné
a subjektivní.
Struktura publikace v první části uvádí všechny navštívené země a objekty, ve druhé
části pak sleduje členění na čtyři velikostní kategorie míst. Vzniká tak zajímavá
mozaika, kdy jsou vedle sebe zařazeny stavby z různých zemí, jež však byly postaveny
v místech podobné velikosti. To umožňuje vzájemné bezprostřední porovnání staveb,
které by nám mohlo pomoci odpovědět na otázku, zda architektura vznikající mimo
velká centra vykazuje určité specifické tendence či společné znaky. /PJ/
Ú VO D 1 3
14
13
12 11
10 9
8 6 7
5 4
3
2
NĚMECKO
1
Obnova zraněné krajiny…
vše bylo vážnou hrozbou pro celý
region, ale zároveň výzvou pro hledání
jeho nové identity. Ta je dnes určena
především proměnou těžebních jam
v soustavu vodních ploch. Zatopením
dolů zde postupně do roku 2015 vznikne
třiadvacet nových jezer s celkovou
plochou 14 000 hektarů, z nichž mnohá
budou propojena kanály a vytvoří tak
největší jezerní krajinu střední Evropy.
Na tuto základní operaci (prováděnou
státním vlastníkem původních dolů)
navazovala od roku 2000 organizace
IBA řadou projektů. Jakkoliv je proměna
krajiny zásadní, jednotlivé projekty
sledují a zdůrazňují i specificky lokální
tradice. Na jedné straně tak industriální
minulost připomíná řada objektů
a zařízení původně sloužících dolům,
jež prošly konverzí pro jinou funkci
nebo byly prostě uchovány jako součást
industriálního „skanzenu“. Na druhé
straně mohou krajinářské úpravy
navazovat – v ideové rovině – na rozsáhlé
parky, které v 19. století nechal v okolí
zámku v Bad Muskau na obou březích
Nisy zřídit kníže Pückler (odtud i oficiální
název IBA Fürst-Pückler-Land) a které
jsou dnes zařazeny na seznam památek
1
UNESCO. Na březích nových jezer
vznikají parky nebo je zde obnovován
přírodní ráz krajiny. Velké vodní plochy
dávají příležitost pro rekreační využití,
jemuž slouží nově zakládaná letoviska,
od jednoduchých míst pro kempování
po originální „plovoucí domy“ přímo
na hladině. Kraj je protkán 500 kilometry
cyklostezek. Dna některých dolů jsou
prozatím nebo i trvale ponechána bez
vody a nabízejí tak procházky jakoby
měsíční krajinou se zcela nebývalou
atmosférou. Mezi projekty, které výrazně
přesahují běžné zakládání parků, patří
například zatím nerealizovaný návrh
modelace krajiny „Ruka“, jehož ideovým
autorem je Charles Jencks; projekt by
byl zároveň ukázkou landartu i funkční
spojnicí dvou sídel. Jistě nejzřetelnějším
vyjádřením industriální tradice je
konzervace obřího velkorypadla F 60,
jehož 500 m dlouhá konstrukce dnes
slouží jako vyhlídková promenáda
nad opuštěnou těžební jámou. Objekt,
nazývaný „Eifelova věž na ležato“,
je využíván i pro různé umělecké
performance a jeho otevření veřejnosti
v roce 2002 se stalo mimořádným
Geierswaldersee , revitalizace hnědouhelných dolů, od r. 2000
… takto vyjadřuje profesor Rolf Kuhn
význam třiceti projektů, které se
v německé Lužici realizovaly v rámci
programu IBA Lausitz 2010. Stavební
výstavy formou realizovaných objektů
mají v Německu dlouhou tradici,
počínaje výstavbou na Mathildině
výšině v Darmstadtu na počátku 20.
století přes proslulé sídliště Weissenhof
ve Stuttgartu v roce 1927 po výstavy
IBA v Berlíně v roce 1957 a znovu pak
v osmdesátých letech. IBA Lausitz 2010
(plným oficiálním názvem Internationale
Bauausstellung Fürst-Pückler-Land) se
však od předchozích výstav lišila svým
regionálním záběrem – jejím cílem bylo
proměnit rozsáhlé území Lužice s mnoha
opuštěným povrchovými doly v novou
kulturní krajinu.
Tato část Německa na rozhraní
spolkových zemí Sasko a Braniborsko
byla dlouho místem intenzivní těžby
hnědého uhlí, která však na počátku
devadesátých let téměř ve všech
lokalitách skončila. Zdevastovaná
krajina, rostoucí nezaměstnanost
a vylidňování způsobené úpadkem
místního průmyslu, periferní poloha
v rámci sjednoceného Německa – to
1
Ú VO D 1 5
úspěchem; dnes toto místo navštíví ročně
přes 70 000 návštěvníků. Kulturním
účelům slouží i zachované „biověže“
v Lauchhammeru, v nichž se původně
čistily odpadní vody z bývalé (dnes
již odstraněné) koksárny a které dnes
připomínají jakési tajemné archaické
město. Řada dalších projektů – konverzí
bývalých industriálních staveb nebo
nových architektonických intervencí –
vtiskuje jednotlivým oblastem specifický
charakter nebo tematické zaměření.
Uplatňují se jak ve volné krajině, tak
v rámci sídel, do nichž tak vnášejí nové
rozvojové impulzy (jedním z modelových
projektů byla demontáž panelového domu
a recyklace panelů pro výstavbu pěti
nových vilových domů v Cottbusu).
Zraněná krajina Lužice se stala
experimentální laboratoří, v níž
se úspěšně hledají způsoby, jak
architektonickými, krajinářskými
a územně plánovacími prostředky
přispět k obnově celého regionu. Místo,
které do nedávna představovalo – nejen
geograficky, ale i sociálně a ekonomicky
– jakousi periferii, se brzo právem octne
v centru široké pozornosti. /PK/
Röbel – Müritz
Tiskárna
Moritz Müller, 2009
2
www.luxus.to
WWW.IBA-SEE2010.DE/DE/MEDIEN/PUBLIKATIONEN.HTML
3
Waren – Müritz
Müritzeum,
Wingardhs Arkitektkontor
+ DGI Bauwerk, 2007
www.dgi-bauwerk.de
www.wingardhs.se
Malchow
1
Městský přístav
Steidle und Partner, Büro Löber, 2008
4
www.buero-loeber.de
5
Schwerin
Ecolea mezinárodní škola
Petersen Pörksen Partner, 2011
www.ppp-architekten.de
2012
Landesbaupreis MecklenburgVorpommern
2013
BDA-Preis MecklenburgVorpommern
Ú VO D 1 7
GREVESMÜHLEN
WISMAR
6
Městské muzeum – přístavba
Roland Schulz, 2005
Hotel New Orleans
Nalbach + Nalbach, 2009
www.arslab.de
www.nalbach-architekten.de
Wismar
Technologické centrum
Ateliers Jean Nouvel, 2003
8
11
7
www.jeannouvel.com
RASTEDE
ateliér QBOX 123, Gruppeomp, 2003
www.gruppeomp.de
Rastede
ateliér zahradní architektury
Gruppeomp, 2005
12
Edewecht
Haus Dunai
Gruppeomp, 2008
Oldenburg
9
kontejnery
Büro Salinger, 2008
www.create-your-cubes.info
13
DANGAST
Oldenburg
rodinný dům HHGO
Sören Hanft, Jens
Casper, 2009
Německo - rodinný dům,
Gruppeomp, 2012
10
14
Ú VO D 1 9
1
5
3-4
HOLANDSKO
2
Holandská krajina
Holandská krajina se po staletí
proměňovala v jedinečné „dílo člověka“.
Lze ještě mluvit o přírodě? Přírodě je
půda „uzmuta“, je uměle udržována,
neustále přetvářena podle potřeb,
organizována geniálním systémem
hrází, přehrad, čerpadel, poldrů, účelnou,
racionální, souběžnou sítí dopravních
i jiných infrastruktur, dokonalou
organizací měst a vesnic, jejich hustotou
a koncentrací. Vše spolu kooperuje a je
účelné, ale zároveň i krásné.
Hrozba zaplavení krajiny mořem je stále
přítomna. Odrážející se nebe v zrcadlech
kanálů ukusuje již z tak málo půdy, „nebe
je nahoře i dole“. Rovná krajina bez
převýšení a zvlnění klame vzdálenostmi.
Všechny tyto obrazy a výjevy jako by
byly novodobým odrazem holandské
krajinomalby 17. století.
Organizované hospodaření se
vzácnou půdou ústí ve shluky intenzivních
obydlí. Organizace vychází z trpké
historické nezbytnosti přenést se přes
další povodňovou vlnu, přežít na malém
prostoru a území; jejím důsledkem je smysl
pro společně pěstovaný pořádek, jenž se
projevuje jak v politickém liberalismu
i v již zmíněném prostorovém uspořádání.
1 7
6
Racionalita s otevřeností a smysl pro
spolupráci v celku vychází z praktických
ctností protestantismu.
Neustálý boj s vodou ústí v hledání
inovací a ve snahu modernizovat
prostředí. To lze pozorovat
i na architektuře, pro kterou je příznačný
sklon k experimentu s formou, novými
konstrukcemi a materiály. Je to odraz
ducha národa, který se vždy musel
spolehnout sám na sebe. Tento
přístup pokračuje i v rovině řízení obcí
i v organizaci státu: Je zde vymezen velký
prostor nezávislému rozhodování občanů,
takzvané řízené participaci občanů
na výstavbě. Musím ale připomenout,
že Holanďané jsou tradičně schopni
předkládat smysluplné požadavky (což
se odvíjí od již zmíněného klasického
modelu poldru) a mají snahu nalézat
společné řešení.
Neutuchající touha po novosti
a experimentu se odráží
v nepřetržitém hledání nových typologií.
Právě zaujetí novými typologiemi je
jedním z nejčastěji diskutovaných témat
v Holandsku. Paralelu přetvářené krajiny
snad lze najít i v architektuře a urbanismu
– od abstraktního uchopení prostoru
až po prostorovou organizaci sídel.
V Holandsku se velmi rezervovaně staví
proti klasickému statickému plánování,
naopak upřednostňují dynamický
a flexibilní proces v navrhování sídel
a domů. Mezi hlavní kritéria, která jsou
zohledněna při navrhování, patří: hustota
zástavby, funkční diverzita, ekonomie,
sociologické nároky, ekologie, udržitelný
rozvoj atd. Výsledkem je proto abstraktní,
proměnlivý model, který se příliš
nezabývá kontextem.
Kladu si otázku: Je holandská
architektura podobná designu? Design
zde chápu jako rychle se měnící „obal“,
vkus, technologii, potřebu… Architekturu
naopak jako cosi pevně ustanovující
myšlení delší časové periody. O čem
vypráví architektura Holandska?
Lze nalézt paralelu s designem,
s podvědomím, pocitem nestabilnosti,
ohrožení půdy i staveb? A nenahrazuje
hravost, dynamika, inovativnost právě
onu monotónnost krajiny? /JJ/
HALSTEREN
Mojžíšův most
Ro&Ad Architecten, 2011
www.ro-ad.org
Ú VO D 2 1
WESTKAPELLE
2
Plážový klub Zuiderduin
Spanjers Architect, 2009
OUDESCHILD, ostrov Texel
5
Kaap skil museum
Mecanoo architects, 2012
www.mecanoo.nl
DEN HELDER
Umělecko - vzdělávací centrum
De architectengroep - Bjarne
Mastenbroek, 1997 -2001
3
6
Reusel
Vyhlídková věž
ateliereenarchitecten,
2008-2009
4
Den Helder
Bytové domy, West 8
Tony Fretton Architects,
2011
www.ateliereen.nl
7
www.west8.nl
Rosendaal
Pavilon na náměstí
René van Zuuk
Architekten, 2009
www.renevanzuuk.nl
Ú VO D 2 3
1
2
3
5
7-11 6
4
BELGIE
13-14
KORTRIJK
prostorových nároků, aniž by každá obec
byla nucena vyvíjet vlastní průmyslové
zóny. Společnost Leiedal existuje dodnes,
a i když se její role během uplynulých
padesáti let transformovala, vtiskla
bezesporu významným způsobem své
urbanistické vize a svá pojetí do tváře
celého kraje.
2. Koncem devadesátých let minulého
století se ve vlámské části Belgie začínalo
experimentovat s novými způsoby
prostorového a územního plánování.
Společenská potřeba dynamického
rozvoje a současně flexibility
nebyla již naplnitelná klasickými
urbanistickými instrumenty, jako jsou
územní nebo regulační plány. Proto
se po několikaletém vývoji přistoupilo
k takzvanému strukturálnímu plánování.
Podstatou této metodiky je, že se
po zevrubné prostorové a funkční analýze
a detekci prostorových potřeb navrhne
syntéza, při které se v plánech zakotví
pouze hlavní urbanistické struktury a určí
lokality strategického rozvoje. Později, až
se stanou jednotlivé projekty aktuální,
provádí se detailní urbanistická studie
daného místa.
Díky ambicím kanceláře Leiedal
a politické podpoře byl region Kortrijk
vždy průkopníkem urbanistických
vizí a laboratoří urbanistických
experimentů. I metodika strukturálního
plánování byla nejdříve aplikována zde.
Po zhruba pěti letech vytváření vizí,
navrhování, vyjednávání a obhajob se
po konečném schválení městskou radou
stal Strukturální plán města Kortrijk
základem všech vývojových kroků
na poli urbanistického rozvoje města
a regionu. Sloužil také většině vlámských
měst jako příklad dobře sestaveného
dokumentu. Byl vyvážen ve smyslu
zavádění radikálních vizí na jedné
o urbanistickém plánování
Město Kortrijk leží v provincii WestVlaanderen, tedy na západě Belgie,
nedaleko severofrancouzského města
Lille. Společně s Lille a Tournai tvoří
jednu velkou, hranice přesahující
aglomeraci. Dá se říci, že Kortrijk je
součástí pásového města Lille-Gent.
Tato aglomerace se vyvinula podél
tří nosných infrastruktur: řeky Leie,
historické říšské cesty a dálnice E17
(Helsinki – Paříž – Lisabon). Kortrijk
má přes 70 000 obyvatel, celý region
kolem 200 000. Region Kortrijk býval
již od středověku důležitým centrem
textilního průmyslu, svým významem
daleko přesahující hranice Flander.
Zpracovával se tady len z Francie
a vlna ze Skotska. V minulém století
byl velmocí ve výrobě koberců.
V poslední čtvrtině dvacátého století
však došlo k úpadku tohoto sektoru.
Přesunem tradičního průmyslu
do Asie bylo třeba hledat nové cesty,
jak zaručit celému regionu prosperitu.
To se dnes úspešně daří, hlavně
rozvojem designového průmyslu,
a region Kortrijk má nejnižší procento
nezaměstnanosti v celé Belgii.
K rozvoji města z hlediska urbanistického
i k jeho současné tváři přispěly v podstatě
čtyři faktory:
1. Již v šedesátých letech se ve světle
tehdy nového urbanistického zákona
město Kortrijk a jedenáct okolních
měst a obcí spojilo, a namísto aby
řešily problémy územního plánování
individuálně, založily tzv. rozvojovou
společnost Leiedal (pojmenovanou
podle řeky Leie, která celým krajem
protéká). Tato společnost byla založena
v roce 1960 a měla v podstatě dvě
hlavní funkce. Jednak organizovat
urbanistickou kancelář pro celý region
a jednak realizovat obytné a průmyslové
zóny. Co se správy týká, byla tato
společnost „polostátní“, to znamená, že
jejími akcionáři byl jak veřejný sektor
(města a obce), tak i soukromý (banky,
energetické společnosti a další významní
hráči ekonomického rozvoje). To mělo
za následek, že urbanistický rozvoj
celého regionu byl a je koordinován
podle společné vize. Důležitým aspektem
je i fakt, že průmyslové aktivity mohly
být plošně koncentrovány a jednotlivá
odvětví mají tak jistotu naplnění svých
Knokke
Náměstí Rubensplein
Robbrecht en Daem architecten, 2003
www.robbrechtendaem.com
1
Ú VO D 2 5
11
laureáty soutěže se stali italští architekti
straně, ale i dostatečné flexibility, která
Bernardo Secchi a Paola Vigano. Od té
umožňuje reagovat na nepředvídatelné
doby realizovali v Kortrijku, ale i v celých
společenské impulzy na straně druhé.
Flandrách nespočetně projektů.
Tento strukturální plán vypracovala
4. V posledních letech přispěl k rozvoji
kancelář Leiedal.
3. Strukturální plán má smysl pouze tehdy, města ještě jeden důležitý impulz. Řeka
Leie, která dělí město na dvě části, je
pokud je strategickým urbanistickým
mimo jiné i významným nosičem říční
dokumentem, ve kterém jsou zakotveny
dopravy a důležitým spojovacím článkem
dlouhodobé rozvojové vize. Proto je
mezi systémem kanálů v pařížské pánvi
důležitým aspektem také kontinuita
a vlámskými městy Gentem (kde se
politická. Urbanistické projekty
stéká s řekou Schelde) a Antverpami,
všeobecně, od globálních vizí pro celý
a tím pak i s mořem. Tato řeka byla
kraj až po detailní plány např. revitalizace
doposud kalibrována na lodě o výtlaku
veřejného prostoru, jsou koneckonců
1350 tun (klasické říční lodě). Podle
vždy projektovány jako zakázka veřejné
rozhodnutí Evropské komise (a s jejím
správy – městských a obecních rad, tedy
finančním přispěním) bylo nutno řeku
politické reprezentace. A stejně jako
překalibrovat na výtlak 4400 tun, aby
u architektonických zakázek i na poli
nezůstávala jedinou překážkou v celém
urbanismu velmi záleží na zadavatelisystému. To konkrétně znamenalo,
investorovi. V tomto ohledu mělo město
že ve městě Kortrijk řeka musela být
Kortrijk i celý region tu výhodu, že
napřímena a že světlá výška všech mostů
prakticky již od druhé světové války
musela být zvýšena na osm metrů. To
„vládla“ v kraji křesťanská demokracie,
vyvolalo i několik drastických intervencí
přičemž většina politických mandátů
do historické městské struktury,
přesahovala několik volebních období,
vybudování sedmi nových mostů, ale
a tak zaručovala kontinuitu i v oblasti
i spoustu zajímavých příležitostí k nové
urbanistických vizí a realizací.
výstavbě podél „ narovnané“ řeky, s řadou
V případě města Kortrijk byl významnou
nových veřejných prostorů. Dá se říci, že
skutečností i fakt, že starostou byl přes
za posledních pět let vznikla ve městě
několik volebních období Stefaan De
celá řada vynikajících realizací jak
Clerck, dlouholetý belgický ministr
architektonických, tak i urbanistických
spravedlnosti. Stefaan je zaníceným
milovníkem umění a moderní architektury; – nová nábřeží, nové mosty, městská pláž
a několik nových atrakcí, jako například
spojením jeho státní funkce s jeho
skate bowl.
osobními ambicemi a vizemi bylo možné
Při této příležitosti byl obnoven veřejný
realizovat všechny strategicky významné
prostor v celém historickém jádru města.
projekty ve městě v moderním duchu
a s nejkvalitnějšími architekty a urbanisty. Na tom se kromě urbanistického ateliéru
Leiedal podílel také barcelonský architekt
Ke každému důležitému projektu zval
Jordi Farrando.
do města nejvýznamnější architekty. Pro
Město Kortrijk je možná malé provinční
rozvoj jižní části města byla dokonce
město, ale díky vysokým ambicím městské
v roce 1990 vypsána mezinárodní soutěž,
rady a díky jeho integraci v Eurometropoli
které se zúčastnily osobnosti jako Rem
Lille se stalo po všech stránkách učebnicí
Koolhaas (OMA), Yves Lion, Bernardo
zajímavých a příkladných intervencí.
Secchi (Secchi&Vigano), Stéphane
Návštěva je nutná! /JK/
Beel a Bob Van Reeth. Konečnými
Kortrijk
Nemocnice
Baumschlager + Eberle, 2010-2017
www.baumschlager-eberle.com
Ú VO D 2 7
Brugge
2
koncertní hala
Robbrecht en Daem
architecten, 2002
Ghent
Tržnice
Robbrecht en Daem
architecten, 2012
Waregem
Deerlijk
3
5
Bytový dům
Frank Delmulle, 2010
Radnice
NERO - William Lievens,
2005
6
www.nero.be
4
Petegem Aan De
Schelde
architektonická
kancelář,
vlastní bydlení
Frank Delmulle,
2006
7
Kortrijk
Hotel D
Govaert & Vanhoutte, 2010
www.govaert-vanhoutte.be
www.ideeell.be
Ú VO D 2 9
Kortrijk
8
10
Nákupní centrum
St. Janspoort
Robbrecht en Daem
architecten, 2005-2009
Kortrijk
Tacktoren - rekonstrukce
průmyslového objektu
Stéphane Beel, Lieven Achtergael,
1994-98
9
Kortrijk
14
Krematorium Uitzicht
Souto de Moura, 2011
13
Lucemburk
Musée national d’histoire et d’art
Christian Bauer et Associés, 2002,
www.cba.lu
12
Schoten
Policejní stanice
Dirk Somers, Huiswerk
architecten, 2006 – 2008
Lucemburk
Schodiště
BECKER Architecture
& Urbanisme sàrl, 2011,
www. becker-bau.lu
Ú VO D 3 1
1
4 32 1
7
FRANCIE
6 5
Le Mont St. Michel
Návštěvnické centrum
Bruno Mader, Agence HYL, 2012
Normandie a Bretaň
Země rozervaného pobřeží, útesů
bičovaných Atlantikem, země kamenů,
drsného podnebí, západních větrů
a travnatých plání místy posetých
dávnými řadami vztyčených kamenů.
Je to krajina opředená tajemnem dávných
příběhů a legend, ale i pamětí mnohých
událostí, jejichž význam přesáhl hranice
země. Stejně silné, jako je pouto mezi
zemí a příběhy, které se v ní odehrály,
je sepětí půdy a architektury, která z ní
vyrůstá. Pevně zakořeněné hmoty menhirů
a dolmenů dávných kultur se tyčí k nebi,
tak jako se k ní vzpínají věže románských
a gotických katedrál jejich následovníků.
Táhlé řady vztyčených kamenů,
zkamenělý rytmus nesoucí tajemné
neznámé poselství, syrovost, přirozenost
a ohromující měřítko těchto nejstarších
lidských výtvorů poznamenává po staletí
ducha této krajiny. Kámen se odráží
ve stavbách, v ulicích měst, v cestách,
je to duch této země, táhlé kamenné zdi
domů, jen minimálně prořezané malými
otvory oken a dveří.
www.brunomader.fr
Hlavním střediskem Bretagne je město
Rennes. Zde jsme navštívili Maison
de l’architecture (Dům architektury),
kde jsme diskutovali o poslání
a okruhu činností. Je to centrum života
bretaňských architektů, velmi aktivní
spolek, který pořádá výstavy, přednášky,
dny otevřených dveří u vybraných
současných staveb, kurzy, dále se
zaměřuje na osvětovou práci mezi
veřejností („Proč stavět s architektem“)
apod. Nejvýznamnější a široce
publikovanou aktivitou je každoroční
přehlídka realizací Prix Architecture
Bretagne. Přihlášené stavby jsou
posuzovány obdobně jako u nás Grand
Prix v několika kategoriích. Každoročně
je vydán katalog přihlášených staveb,
jenž přestavuje nejobsáhlejší přehled
současné bretaňské architektury.
Návštěva Maison de l’architecture
a spektrum informací o nejnovějších
realizacích, které tam lze získat, je pro
architekta velmi inspirující.
Přestože doba strávená ve Francii byla
vzhledem k programu cesty omezená,
hledali jsme odpovědi na otázky
o charakteru soudobých staveb, jejich
výrazu, ovlivnění místem, historií
a návazností – pokud se dá vyčíst –
na tradici a jaká je míra transformace
této tradice do současných staveb.
Obecně se dá říci, že nové realizace
zejména veřejných staveb, jako jsou
administrativní budovy, instituce, školy
a bytové domy, převážně vycházejí
z internacionálního stylu; jen velmi
těžko lze najít odkazy a citace tradičních
forem. Architekti zcela svobodně
pracují se všemi materiály současnosti,
barevností, formami domů, vše směřuje
k internacionálnímu multikulturnímu
výrazu. Souznění nových forem a okolní
historické zástavby je u většiny realizací
spíš založeno na kontrastu a dialogu
starého a nového. Na jedné straně
jsou historické archetypální formy
staveb, kamenné stavby s jasným
symetrickým členěním, na straně druhé
tvarově, materiálově i barevně odlišné
novostavby. A dialog těchto dvou forem,
je-li založen na respektu ke kvalitám
prostředí, do kterého novotvar vstupuje,
funguje. Nepřekvapí, že nejsilněji
a nejpřesvědčivěji působí tento dialog
mezi tradiční a novodobou architekturou
u realizací rekonstrukcí, dostaveb
a rozšíření stávajících staveb. /JH/
www.architecturebretagne.fr
Ú VO D 3 3
Cherrueix
2
Rekreační zařízení
Atelier Bleu, 2010
www.atelier-bleu.pro
3
Saint Benoit des Ondes
Přístavba radnice
Nicholas Chambon
Architecte, 2008
Rennes
5
kancelářsko obytný
komplex - La Courrouze
od 2008
6
Le Rheu
Dům mládeže - Le Quai
Clément Gillet, 2008
www.cgarchitectes.fr
Douarnenéz
Sociální bydlení
Atelier ARCAU, 2011
www.atelierarcau.fr
Dinard
Loft – ateliér s bydlením
Atelier 48.2, 2009
7
4
www.atelier48-2.fr
Lauréat Prix Architecture
Bretagne 2010
Ú VO D 3 5
16
17
Kolding
kulturní centrum Nicolai
Dorte Mandrup Arkitekter
2008
1
www.ltarkitekter.dk
14
DÁNSKO
7
8
3
1-2
9
10
11-13
6
4-5
20
19 21-22
23
18 24-25
15
26
2
Hamletovské dilema současné dánské architektury
Kvalita architektonické tvorby jen odráží
stav dané společnosti. Ne náhodou bývají
za příklad sociálně solidární politiky
a trvale udržitelné ekonomiky kladeny
skandinávské země, kde je architektura
nekřiklavou a nedílnou součástí
každodenního příjemného života. Obří
kanceláře BIG a JDS se již postaraly
o dostatečný věhlas dánské architektury,
ale je tu celá řada ateliérů jako COBE,
TRANSFORM, NORD, ADEPT, EFFEKT,
SLETH, WE nebo JAJA, jejichž tvorba si
zasluhuje nemenší pozornost.
Z naší cesty po Dánském království
jsme si především odnášeli pocit
rozpolcení. Země leží na rozmezí
mezi skandinávskou asketičností
a nizozemskou teatrálností. Mladí dánští
architekti si přináší globální zkušenosti
z Koolhaasova multimediálního ateliéru,
ale zároveň si uchovávají blízký vztah
s charakteristickou severskou přírodou.
Pro pochopení současné dánské
architektury je však potřeba na vlastní
kůži zažít dva velikány: Arne Jacobsena,
jehož přísný řád lze ve světovém
měřítku přirovnat k Miesově tvorbě,
a JørnaUtzona (přestože jeho
nejslavnější stavby leží mimo dánské
území), jehož organické tvarování lze
přirovnat k pozdním Le Corbusierovým
stavbám. Přes výrazovou rozdílnost lze
v jejich tvorbě spatřovat podobnost
v čitelném vyjádření konstrukce,
zalíbení v poctivých materiálech, které
nemusí být za každou cenu ušlechtilé
– ale způsobem opracování a přidáním
řemeslné práce se může i z hrubého
betonu stát přívětivý materiál. Většině
skandinávské architektury je vlastní
zdánlivý rozpor mezi hrubým obvodovým
pláštěm a útulným teplým interiérem
(včetně komorních rozměrů místností)
logicky vycházející z přírodních
podmínek.
Architektonickou kulturu vyjadřuje
i taková drobnost, s jakou pozorností
se nakládá s příměstskými skladovými
halami a průmyslovými stavbami, které
u nás většinou hyzdí příjezd do každého
většího města; v Dánsku měl člověk pocit,
jako by navštívil areál Expo, kde každý
z „vystavovatelů“ usiluje ukázat svou
nejlepší tvář… a není to jen otázkou zisku.
Kolding
Muzeum umění Trapholt
Lundgaard & Tranberg
Arkitekter, 1988
EU‘s Helios Prize
2
/PŠ/
Experimentální letní
dům Kube-flex od Arne
Jacobsena z roku 1970
Ú VO D 3 7
3
Herning
6
Muzeum
současného umění
HEART
Steven Holl
architects, 2009
www.stevenholl.com
4
Middelfart
7
Kulturní ostrov
Schmidt Hammer
Lassen Architects,
2005
Lucinahaven
mateřská školka Toulov
CEBRA, 2009
www.cebra.info
www.shl.dk
Viborg
Radnice
Henning Larsen
Architects, 2011
www.henninglarsen.com
55
Middelfart
8
Spořitelna
3XN Architects,
2010
www.3xn.com
Bjerringbro
Přírodní vědecké centrum
NORD Aritekter, 2009
www.nordarchitects.dk
Ú VO D 3 9
Randers
9
12
Kostel Enghoej
Henning Larsen
Architects, 1994
Aarhus
ředitelství NRGI
Schmidt Hammer
Lassen Architects,
2007
www.shl.dk
RØnde
Hospice Djursland
C. F. Moller, 2007
Aarhus
10
13
Iceberg
CEBRA, JDS, SeARCH.
L.Paillard, 2013
www.cfmoller.com
www.jdsa.eu
11
Aarhus
ARoS muzeum umění
Schmidt Hammer Lassen
+ Ólafur Elíasson, 2011
14
Aalborg
Utzon center
Jorn Utzon, 2008
www.shl.dk
Ú VO D 4 1
15
Roskilde
Rozšíření muzea
vikingských lodí
Henry Trekelsen, Studio
Hou + Partners 1997
(původní stavba Eric
Christian Smith 1969)
Jyllinge
18
Kostel svatého Kříže
KHR architects, 2009
www.khr.dk
Hillerod
16
19
KOnferenční
centrumNovo
Nordisk
SeARCH, 2010
www.search.nl
Hirtshals Oceanarium
3XN Architects, 1999
17
www.3xn.com
20
Humlebæk
Lousiana Muzeum
moderního umění
Lousiana
Jørgen Bo,
Wilhelm Wohlert,
Poul Kjærholm
Skagen
přírodní centrum
Skagen Odde
Jorn Utzon, 2000
Ú VO D 4 3
Helsingor
Psychiatrická
léčebna
JDS + BIG, 2006
Kodaň
21
24
Dům mládeže
PLOT=BIG+JDS, 2004
www.plot.dk
www.big.dk
Kodaň
Královská knihovna – Black Diamond
Schmidt Hammer Lassen 1999 www.shl.dk
Helsingor
22
25
Dvůr kultury
AArt Architects
2010
www.aart.dk
Bispebjerg
Zlatá knihovna
COBE, TRANSFORM
architects, 2011
23
26
www.transform.dk
Kastrup
Mořské koupaliště
White arkitekter
2004
www.white.se
www.cobe.dk
Ú VO D 4 5
Schwerin, Německo
95 000 obyvatel
MĚSTO
ECOLEA
– mezinárodní škola
Petersen Pörksen Partner, 2011
Schwerin je hlavním městem
severoněmecké spolkové země
Mecklenburg-Vorpommern. Ve své
slavné minulosti býval sídelním městem
meklenburského vévody, pyšní se
výstavným historickým centrem i mnoha
malebnými jezery, které jej obklopují.
Ecolea, mezinárodní soukromá škola
ve Schwerinu, je celostátně uznávaným
gymnáziem, které nabízí středoškolské
vzdělávání pro zhruba 500 žáků.
Základními rysy školy je nabídka
celodenního vzdělávání, dvojjazyčná
výuka, přírodovědné zaměření,
výměnné studijní pobyty s různými
evropskými školami a silná integrace
do ekonomických a společenských
struktur v regionu. Celodenní učení je
založeno na samostatné a koncentrované
práci, ale také na relaxaci, kreativně
tráveném volném čase a doprovodném
sociálním dohledu..
Budova nové střední školy na okraji centra města Schwerinu sleduje architektonický
koncept „zahradních vil“ na břehu jezera. Historicky zde byly zahrady barokního města,
které sahaly přímo až k jezeru. Dnes jsou od něj odděleny hlavní silnicí. Škola se
nachází v této zahradní oblasti mezi městem a jezerem. Celkem 6000 m2 užitné plochy
je rozděleno do komplexu sedmi vzájemně propojených pavilonů, které měřítkem
zhruba odpovídají dvoupatrovým vilám. Uspořádání školní budovy tak odkazuje
na dřívější parcelaci zahrad a strukturu přilehlého městského centra.
Mezi pavilony vznikají dlážděné i zelené dvory, kterým jsou přiřazeny různé náplně
a aktivity. Nabízejí možnosti ke hrám (fotbal, lezecká stěna, stolní tenis, streetball)
či relaxaci na masivních dřevěných lavičkách. Cílem je těsné spojení školy s jejím
městským okolím i využití prostorových kvalit zahrady a blízkosti jezera. Zahrada je
M Ě STO 4 7
transparentnost celé školní budovy – propojení interiéru s exteriérem – napomáhá
optimistickému a radostnému dojmu. Člověk se necítí být někde zavřený; v podstatě
z každého místa ve škole je výhled či přímo výstup ven. Prostory jsou dobře osvětlené,
intenzitu světla (i případné letní přehřívání) lze regulovat vnějšími žaluziemi. Fasády
jsou z modřínového obkladu, nosné konstrukce částečně masivní dřevěné – v interiéru
s pohledově přiznanými rámy, částečně betonové, což zajišťuje dostatečnou tepelnou
akumulaci. Díky vysokému stupni prefabrikace se podařilo projekt realizovat
za pouhých 12 měsíců.
Škola má obecně velký vliv na život každého jedince. Formuje a zčásti také vychovává
děti a mládež. Pro žáka – kterým každý někdy byl – představuje svět, který zasahuje
všechny stránky jeho osobnosti, svět, v němž může dále rozvíjet své schopnosti,
znalosti a dovednosti a který se podílí i na utváření jeho světonázoru. Architektura
školní budovy je naprosto součástí tohoto celkového formačního vlivu. Kvalitní
moderní architektura školy může zasáhnout mladého člověka a do jisté míry předurčit
jeho smysl pro vnímání architektury i estetické cítění obecně.
Je samozřejmé, že soukromá střední škola Ecolea ve Schwerinu, kde studenti platí
měsíční školné ve výši 200 eur, velmi dbá na úroveň a kvalitu své architektury, která
se pro ni stává svého druhu vizitkou. Rozhodně se zde jedná o dobrý modelový příklad,
jak lze přistupovat k řešení nových školních budov, ve spojení s novým – rozšířeným –
způsobem výuky, kdy škola nabízí daleko bohatší spektrum činností než pouze pasivní
sezení v lavicích, kdy se stává skutečně univerzální půdou. /PJ/
www.ecolea.de
přístupná mnoha vstupy ze školní budovy,
tím je decentralizovaná a diferencovaná pro
užívání různými věkovými skupinami.
Kromě čtyř samostatných pavilonů, kde
jsou umístěny třídy, má škola také hlavní
pavilon s víceúčelovým sálem (tělocvičnou)
a administrativním zázemím, pavilon laboratoří
a kabinetů a vstupní pavilon s cafeterií.
Vstupní pavilon – foyer, jakési kryté „nádvoří“,
je hlavou vnitřní „školní ulice“, která propojuje
všechny pavilony. Na této komunikační páteři
jsou všechna schodiště, vnitřní atria a výstupy
do zahrady. Čtyři samostatné pavilony tříd
obsahují na každém podlaží tři třídy se
zázemím. Každý ročník po šesti třídách tak má
vlastní pavilon. Třídy jsou organizovány okolo
společného vnitřního „náměstí“, odkud jsou
prosklenými dveřmi průhledy do tříd a skrz
fasádu i ven, do zahrady nebo na jezero.
Velmi sympatická je zde snaha o určitou
prostorovou pestrost, kdy vnitřní společné
(„veřejné“) prostory jsou organizovány
hierarchicky, jako by šlo o malé město
(nádvoří – ulice – náměstí). Široké použití
dřeva a překližek v interiéru působí velice
příjemně a útulně. Také otevřenost až
M Ě STO 4 9
Oldenburg, Německo
160 000 obyvatel
Rodinný dům HHGO
Sören Hanft, Jens Casper, 2009
Dům stojí na předměstí dolnosaského Oldenburgu v zahradní čtvrti, která je přehlídkou
architektonicky spíše průměrných rodinných domů různých stylů, postavených
v období od konce šedesátých let do současnosti. Málokdo by v tomto prostředí
očekával nějaký architektonicky výjimečný dům, oceněný navíc zemskou cenou
za architekturu.
Název domu HHGO je vlastně významovou hříčkou. V německé předválečné moderní
kultuře Bauhausu se jedná o akronym následujícího významu: „Harmonie – Hygiene
– Gesundheit – Orden“ (tedy harmonie – hygiena – zdraví – řád), což se mělo týkat jak
fyzické, tak duševní oblasti moderního člověka. V našem případě to však znamená
Haus Hanft – Grubitzsch Oldenburg, podle příjmení investorů. Jistě je však záměrem
v pojmenování domu nalézt i ukrytý moderní odkaz.
Dům je poměrně rozlehlý (350 m2), stojí na kraji velkého udržovaného pozemku (přes
5000 m2), který je úhledně upraven. Majitel domu Siegfried Grubitzsch je profesor
psychologie v penzi a bydlí zde se svou manželkou. Dům jim byl navržen na míru,
přesně podle jejich požadavků a představ jejich synem, architektem Hanftem – byl
to jeho první realizovaný projekt. Dům poskytuje manželům dostatek společného
prostoru, ale také soukromí. Každý z manželů má v patře vlastní oddělenou obytnou
část se dvěma pokoji (pracovnou a ložnicí) a koupelnou. Přechod z jedné části
do druhé je možný po venkovní zelené střešní terase mezi pracovnami. Obě části mají
samostatná schodiště i vstupy. Dům je v budoucnu možné rozdělit dostavbou příčky
v přízemí na dvě samostatné, zcela oddělené části.
Dům sestává ze tří částí, které jsou vyjádřeny i hmotově. Přízemí tvoří horizontální
kvádr, kde je umístěna společenská (a společná) část domu: vstupní hala s krbem,
obývací pokoj se zimní zahradou, kuchyň a velká jídelna. Rozměrnými prosklenými
plochami je přízemí opticky propojeno se zahradou. Otvíratelné části fasády
umožňují skutečné splynutí interiéru s prostředím zahrady. Horní patro domu tvoří
dvě nepravidelné hmoty – samostatné obytné části manželů. Ty jsou jakoby seshora
nasazeny na kvádr přízemí a částečně se do něho propisují ve vnitřní dispozici a také
v čelní fasádě domu, kde vytvářejí dva předstupující objemy pro technické zázemí. Tyto
nepravidelné hmoty mají tmavě mořený modřínový obklad, který je použit na vnější
fasádě, ale částečně i v interiéru přízemí, v místech prostupu hmot. Je tím opět
podpořeno propojení interiéru a exteriéru domu.
Důležitou součástí domu je zahrada. Dům byl umístěn tak, aby nedošlo ke kácení
vzrostlých stromů. Prosklením i souvislým modřínovým obkladem dům jakoby vtahuje
M Ě STO 5 1
venkovní prostředí dovnitř. V zálivu skleněné fasády mezi obývacím pokojem a jídelnou
je zasazen 350 let starý italský olivovník.
Pohledy z jednotlivých místností jsou komponovány do zahrady a zaostřeny na její
konkrétní části, například na jezírko s divokými kachnami nebo jednotlivé stromy.
Působení domu je skutečně povznášející, kvalita architektury ve spojení
s komponovaným prostředím zahrady je neobyčejná. Příčina úspěchu je zde zřejmá:
investor dal první velkou příležitost a relativní tvůrčí svobodu architektovi, kterého zná
a kterému důvěřuje – svému synovi. Architekt realizoval dům snů pro své rodiče, pojal
jej však také jako vlastní prezentaci a příležitost k určité pozitivní exhibici. Dům je svou
velikostí, konstrukcí, materiály, provedením i rozměrem pozemku vysoce nadstandardní,
což napovídá, že architekt měl relativní volnost i z hlediska nákladů. Rodina totiž
v téže lokalitě odprodala stavební parcely, své někdejší zemědělské pozemky. Díky
tomu mohla vzniknout opravdu výjimečná realizace. V sousedství nyní vyrůstá, jako
malý developerský projekt, několik řadových domů podle návrhu stejného architekta
a nákladem stejného investora. Také – a možná především – tímto způsobem může
vznikat kvalitní architektura. Nejen ve velkých centrech a s velkými investory. /PJ/
M Ě STO 5 3
Den Helder, Holandsko
57 000 obyvatel
Umělecko
- vzdělávací centrum
De architectengroep - Bjarne Mastenbroek, 1997 -2001
Den Helder na severním ostrohu
Holandska je po staletí důležitým
přístavem a základnou nizozemského
vojenského námořnictva. V roce 1803
byla po nesčetných válkách zahájena
výstavba linie zemních bastionů a fortů,
označovaná jako retranchement, která
ze tří stran obklopila město. Po vzniku
Holandského království v roce 1815 byly
forty Erfprins, Dirks Admiraal a Westoever
propojeny zemním valem, chráněným
vodním příkopem. Kolem města a přístavu
tak vznikla souvislá obranná linie. V roce
1853 byla zákonem stanovena pásma
v předpolí opevnění s omezením stavební
činnosti. Tyto regulace a výrazné obranné
stavby silně formovaly urbánní podobu
a prostředí místa pro navrhovanou
dostavbu a rozšíření vzdělávacího
a uměleckého centra na jihozápadním
okraji města Den Helder. Samotná stávající
budova vzdělávacího a uměleckého centra
i nově navržená přístavba se nachází
v sídlištním obytném prostředí na jedné
z hlavních spojovacích ulic města s okolím.
Zastupitelé si velmi silně uvědomovali
nutnost posílení a rozšíření vzdělávacího
zařízení právě v této sídlištní monofunkční
části města s výrazným výskytem
sociálních konfliktů. Architekt dokázal
i s omezenými finančními prostředky
vytvořit prostorově zajímavou přístavbu
ke stávající konvenční budově školy,
která ve svém vnějším tvarosloví
M Ě STO 5 5
přejímá vnitřní prostorovou strukturu hudebních sálů a zároveň do něj transformuje
historické fortifikační prvky opevnění města. Vzniká zde jakési imaginární propojení
mezi historickou urbánní stopou města a vnější podobou nové přístavby. Vzhledem
k historickým regulacím místa byl architekt nucen tuto přístavbu se zahradou „krajiny
dun“ ke stávajícímu objektu provést směrem do obytného vnitrobloku (směrem
do města). Dům, který by svým významem a koncepční náplní mohl vytvářet jakousi
pomyslnou „kulturní bránu“ do města, se naopak schovává v již zmíněném vnitrobloku
a jen zahrada s výrazně členěnou a výtvarně zdařilou střešní rovinou ze dřeva nám
přibližuje krajinu dun a blízkého moře. Spojení a propojení staré a nové budovy je
navrženo velmi důmyslně, s vynecháním dilatační mezery mezi oběma budovami, která
je výrazným prostorovým a orientačním prvkem v domě. Nový objekt plně respektuje
a naplňuje provoz umělecké školy. Ve spodních patrech se nacházejí těžké výtvarné
a taneční provozy a v patře naopak hudební a přednáškové sály. Síla domu a jeho
prostorové kvality se projevují hlavně v interiéru nové přístavby, a to díky stávající
stavební regulaci, propojení a začlenění staré budovy a přístavby do jednoho
funkčního celku, zadáním od uživatele a investora a v neposlední řadě velmi citlivou
prací architekta s prostorem i jednoduchým a efektním použitím levných materiálů.
/JJ/
M Ě STO 5 7
Kortrijk, Belgie
75 000 obyvatel
Nákupní centrum
St. Janspoort
Robbrecht en Daem architecten, 2005-2009
Nové nákupní centrum v Sint-Janspoort tvoří celý nový blok v centru města Kortrijk.
Je diagonální spojnicí mezi ulicemi Steenpoort a Veemarkt, a to systémem vnitřních
ulic a monumentálním atriem – zahradou světla. Věž uzavírá jeden konec ulice
Romeinselaan. Celkový objem bloku, který obsahuje kromě obchodů také kanceláře
a bydlení, odpovídá měřítku okolních budov. Díky znovuobnovené kulturní soutěživosti
mezi městy autoři reinterpretovali věže a náměstí středověkých vlámských měst.
Věž, symbol místa a fixní bod v měnící se městské krajině, se stala autorům zvláštní
posedlostí. Používají ji dále v projektech antverpského zdymadla, rozhlednách
v Lincolnu a Bostonu i v projektu univerzitní knihovny v Gentu.
V centru města Kortrijk se nenacházely žádné velké mezinárodní obchodní řetězce.
K dohnání tohoto nedostatku bylo potřeba postavit něco nového. Starý klášter a škola,
které se zde nacházely, byly označeny k demolici, tak aby vznikl prostor pro zásah
velkého měřítka. Projekt se skládá ze dvou částí: nákupního centra o podlažní ploše
34 000 m2 (90 obchodů) na celkem čtyřech podlažích a odděleného desetipodlažního
bytového domu. Ten svým umístěním řeší složitou urbanistickou situaci. Jeho výraz
je určen zejména průběžnými balkony na jižní fasádě. V přízemí je jeden ze vstupů
do podzemního parkoviště a zásobovacího traktu obchodů. Nejdůležitější částí návrhu
bylo zapojení projektu takového měřítka do tkáně historického města. Důležitým
prvkem proto byla jistá rozmanitost fasád a umístění vstupů do nového vnitřního
prostoru na správných místech. Správného měřítka bylo dosaženo také díky detailům,
jako je ostění z bílého kamene u výkladců obchodů. Nákupní část, která může být úplně
uzavřena, je přístupná z podzemního parkoviště a ze tří vstupů v parteru. Stávající
ulice Sioenstraat byla začleněna jako vstupní cesta do vnitřního prostoru. Tato ulice,
která zároveň spojuje další dvě paralelní ulice, zůstává otevřena, i když obchody zavřou.
Typologicky není stavba nákupním centrem, nýbrž tržnicí, krytým veřejným prostorem.
Otvory v patrech jsou umístěny tak, aby vytvořily diagonální průhledy a přilákaly
návštěvníky. Namísto jednoho podlouhlého otvoru byly vytvořeny čtyři menší, tak aby
pomohly vytvořit atmosféru náměstí. Restaurační provozy jsou umístěny ve druhém
patře, které je orientováno směrem na jih. Z několika míst v interiéru lze pozorovat
okolní ulice, čímž je dosaženo lepšího propojení s urbánním kontextem. Na náměstí
Veermarkt, kde je umístěn i hlavní vstup, došlo k demolici pěti domů, které nahradila
desetipatrová věž s komerčním parterem a devíti podlažími bytů. Město vidí věž SintJans jako novou ikonu. Architektonický návrh se odkazuje na konstrukci věže v Sieně,
přičemž novým prvkem jsou stromy na střeše. /JŽ/
M Ě STO 5 9
Kortrijk, Belgie
75 000 obyvatel
Tacktoren - rekonstrukce
průmyslového objektu
na umělecké centrum
Stéphane Beel, Lieven Achtergael, 1994-98
Belgické město Kortrijk leží v těsném sousedství
francouzských hranic. Ekonomicky vyspělejší
vlámská část země je rovněž vyhlášená staletou
tradicí pivovarnictví. Na severním okraji
historického centra Kortrijku se nachází ostrov
obtékaný řekou Lys, kde se až do minulého
století nacházel pivovar, který v roce 1760
založil Pieter Frans Ignatius Tack. Později
byla společnost rozdělena na dva pivovary:
Cie v ulici a pivovar Tack ve dnešní ulici
Kapucijnenbeluik. Pivovaru se dařilo a byl
stále rozšiřován. Po druhé světové válce přišel
s úspěšnou značkou Orta, ale v roce 1962
musel být pivovar uzavřen a o tři roky později
následovala demolice části areálu. V roce 1976
odkoupilo část budov město a rozhodlo se ji
využít ke kulturním účelům.
Pivovarská věž Tacktoren pochází z roku 1948.
Věž, která původně sloužila k tzv. hvozdění
a odkud se linula vůně sladu, neumožňovala
mnoho využití. Před zbouráním ji uchránili
umělci vyhledávající netradiční místa. Objekt,
který by jinak byl pro potřeby bydlení nebo
běžný život nemyslitelný, umělcům naskýtá
inspirativní prostředí pracoven, ateliérů
a komunitních sálů. V současnosti areál
Tacktoren (dnes Budatoren) slouží komunitě 150
umělců a 40 společností.
M Ě STO 6 1
Na počátku byl projekt Stéphana Beela, který společně s Lieven Achtergael navrhl
zachovat původní věž a vlastní zásahy minimalizovali na předsazenou prosklenou
stěnu obsahující veškeré komunikace. Historická struktura tak mohla být pouze
očištěna na železobetonový skelet a výplňové režné zdivo. Třímetrový pás schodišť,
výtahů a záchodů vyřešil rušný provoz uměleckého centra. Stal se foyer, místem
k setkávání a nabídl netušené výhledy na historické centrum Kortrijku. Nový subtilní
zásah je v kontrastu s hmotnou pivovarskou věží. Při pohledu zdálky lze přístavbu
prohlédnout skrz a vnímat jen původní objekt.
Autoři použili ocelovou konstrukci známou z průmyslových staveb. Detaily jsou
prosté a funkční, bez uměleckých aspirací. Jednoduchost nové přístavby souzní
s minimálními zásahy do starého objektu. Čím méně pozornost odpoutávajících detailů
na budově, tím více se mohou umělci soustředit na svou vlastní tvorbu a návštěvníci
na předváděné umění (v případě Tacktoren jde hlavně o divadelní a taneční
představení). Dům je otevřen kolemjdoucím. /JŽ/
www.budakortrijk.be
M Ě STO 6 3
Lucemburk, Lucembursko,
104 000 obyvatel
Schodiště
BECKER Architecture & Urbanisme sàrl, 2011
Stotisícové město Lucemburk sloužilo historicky především jako vojenská pevnost.
Město je rozloženo na dramatickém terénu, na ostrohu východně nad korytem řeky
Alzette. Na severu západně za řekou je na vršku bývalá pevnost Thüngen. Schodiště
společně s lávkami a cestami v nejpříkřejší části terénního zlomu propojuje obě části
města.
Jde o poslední část projektu vedeného lucemburským Národním památkovým ústavem,
která byla realizována v roce 2011 a vedla k dokončení takzvané Vaubanovy trasy
(l’Itinéraire Vauban). Schodiště je umístěno před branou Porte des Bons Malades
a spojuje ulici St. Mathieu s obranným valem vedoucím k pevnosti Niedergrünewald.
Opevnění bylo zkonstruováno v roce 1685 vojenským inženýrem Sébastienem le
Prestre de Vaubanem a doplňovalo starší opevnění centrální části města Lucemburk.
Během rekonstrukce spodní části eskarpy byla vytvořena podpora složená ze soklu
a zdi z pohledového betonu. Kovový kubus vyrůstá z tohoto betonového základu
a ochraňuje schodiště. Věž je složena ze dvou konstrukcí. První konstrukce podporuje
samotné schodiště, druhá konstrukce pak slouží k ukotvení desek – roštů, tvořících
perforovanou obálku. Po celou dobu stoupání po schodech návštěvník objevuje krajinu
čtvrti Pfaffenthal skrze otvory na různých úrovních.
Pro investora bylo na prvním místě vytvořit čistě funkční konstrukci umožňující spojení
čtvrti Pfaffenthal s vrchem Niedergrünewald a zároveň podpořit kulturní a vzdělávací
funkci místa. Kvůli bezprostřední blízkosti historických objektů byla požadována jistá
zdrženlivost, co se týče architektonického výrazu. Toto očekávání realizace splnila.
Stavba se stala laureátem ceny Bauhärepräis OAI 2012 označena mottem „Když se
setká génius vojenský a génius občanský.“/JŽ/
M Ě STO 6 5
Kolding, Dánsko
57 000 obyvatel
Kulturní centrum Nicolai
Dorte mandrup arkitekterApS + Arkitekt
Kristine JensensTegnestue, 2008
Kolding je sedmým největším městem Dánska,
leží v ústí Koldinského fjordu. Klíčem k úspěchu
tohoto města se stala zeměpisná poloha
v centru země. Již ve středověku se na místním
hradě Koldinghus zdržovalo mnoho dánských
králů, díky čemuž byl vývoj města neustále
podporován. V roce 1990 se stal městem
s nejrychleji rostoucí populací a ekonomikou
v Dánsku. V té době došlo k postavení dvou
velmi významných mostů. První mezi ostrovy
Funen (Fyn) a Zéland (Sjælland) a druhý
z Dánska do Švédska. To mělo nepochybně
obrovský pozitivní vliv na další rozvoj města.
Získalo tak pozici centrální křižovatky nejen
Dánska, ale celé severní Evropy. Od roku 1999
se také stává univerzitním městem.
V centru města poblíž hradu Koldinghus se
nachází areál pěti bývalých školních budov,
které uzavírají společné nádvoří o délce 100
metrů. Každá budova reprezentuje období
z dánské historie školství; první pochází z roku
1856, poslední byla otevřena v roce 1909.
Všechny mají svou vlastní identitu. Liší se jak
různým materiálovým použitím (cihly bílé, cihly
červené, omítky), tak i stavebně. Budovy již
delší dobu nesloužily svým účelům, nicméně
dvě z nich byly zapsány jako kulturní dědictví.
Ze školního nádvoří se stalo parkoviště. V roce
M Ě STO 6 7
2002 město Kolding jako investor vyhlásilo soutěž na konverzi a rozšíření komplexu
na nové budoucí kulturní centrum města. Na projektu začaly spolupracovat dvě
architektky: Kristine Jensens jako krajinářská architektka a Dorte Mandrup se svým
ateliérem.
Dvůr vytváří základnu, společný prostor mezi domy s různými funkcemi. Domy jsou
zasvěceny filmu, dědictví a historii, dětem, tvůrčím dílnám a hudbě. Motiv tak vychází
z pěti skupin uživatelů, kteří se během projektování podíleli na konkretizování
programu a vytváření budoucího harmonogramu. Pět uměleckých domů, každý s vlastní
funkcí a identitou, uzavírající mezi sebou společný prostor.
Muselo dojít k propojení všech historických budov rozdílných jak materiálově, tak
stavebně za použití nového sjednocujícího materiálu – zkorodovaného železa, který se
tak stal přírůstkem každé ze stávajících staveb. Stěny z mohutných cortenových desek
vytvářejí pocit jednoty. Některé povrchy byly úplně nahrazeny, některé byly ponechány
v původním stavu a některým byly čitelně přidány nové části. Podél celé západní strany
prostoru byla postavena dlouhá kontinuální zeď z cortenových plátů. Povrch dvora
zůstal asfaltový, ale je oživen jasně bílými plastovými kruhy, které vytvářejí vazby mezi
jednotlivými domy. Bílá kola vyzývají k chůzi od jednoho bodu ke druhému.
První dům sestává z kavárny. Kavárna uvnitř přechází přes dvě patra, čímž je krásně
prosvětlena. Se dvorem je spojena terasou. Kromě kavárny s restaurací je v budově
neziskové artové kino, videotéka a kanceláře místní televizní stanice.
Další dům, s tématem „historie a dědictví“, sestává z archivu místní historie a na něj
navazují studijní kanceláře, přednáškový sál a konferenční prostory.
Dům dětí je prostor otevřen všemožným druhům dětských aktivit. Budovou se prolínají
témata, která se postupně otevírají při pohybu vnitřními prostory: jeskyně, les a nebe.
Funkčně se jedná divadlo, dále prostor pro tanec a pro permanentně probíhající
workshopy. Prostor je vertikálně propojen lany zavěšenými přes dvě patra.
Dům umění a řemesel slouží hlavně jako prostory pro místní umělce.
Dům hudby je objekt bývalé tělocvičny, ke které byly přistavěny nové části – vstupní
foyer s intimním vstupním nádvořím opět z cortenových plátů.
Dvůr nemá pouze jeden centrální prostor. Stává se místem pro různé aktivity, které
odkazují k tématům jednotlivých domů. Nachází se zde venkovní scéna s možností
promítání filmů, taky kruhové auditorium. Je zde možnost pořádat koncerty či divadelní
hry. Vznikají tu také prostory pro možné výstavy nebo trhy. Místo, kde si děti mohou
hrát a ostatní se setkávat. Prostor jasně komunikuje se všemi pěti programy. Rýsuje se
tak nová typologie kreativního a dynamického kulturního centra. /MM/
www.danishnet.com
www.plusmood.com
www.architonic.com
M Ě STO 6 9
Kolding, Dánsko
57 000 obyvatel
Muzeum umění Trapholt
Lundgaard & Tranberg Architecten, 1988, 1996
rekonstrukce
Muzeum umění bylo postaveno již v roce 1988 a v roce 1996 zde proběhla dostavba pro
stálou expozici nábytku.
Nachází se ve svažitém terénu v blízkosti Koldinského fjordu. Muzeum je v podstatě
jedna dlouhá linka, která se jako zprohýbaný had postupně plazí dolů po svahu, nejprve
jako pouhá masivní zeď, která odděluje vstupní prostor s parkovištěm od muzejní
zahrady (ta funguje jako exteriérová expozice), a následně jako dlouhá mírně klesající
chodba, na jejíž pravé straně jsou přilepeny jednotlivé výstavní prostory.
Dlouhá chodba je hlavním orientačním prvkem celé budovy a je ukončena restaurací
s krásným výhledem na fjord. Výstavní prostory jsou vždy navzájem propojeny, ale
zároveň nás pokaždé navedou zpět do hlavní chodby. Přestože je výšková úroveň
střech zvenku stejná, díky klesajícímu terénu mají jednotlivé výstavní prostory různou
světlou výšku, a prostor tak získává na rozmanitosti. Toho je dosaženo i různou
velikostí místností a jejich osvětlením. Samotná procházka těmito prostory s různou
atmosférou zanechává v návštěvníkovi velmi silný zážitek.
Po osmi letech proběhla dostavba muzea v severozápadní části. Nové křídlo bylo
postaveno pro stálou výstavu nábytku. Celá tato část se nachází v podzemí, kam se
vstupuje po kruhovité rampě, a je osvětlena vrchním kruhovým osvětlením.
Architekti zde pracovali nejen s vnitřním výstavním prostorem, ale i s venkovní krajinou
a jejich vzájemným propojením. Samotná budova zvenku působí v krajině jako socha či
obří kostra dávno vyhynulého tvora vyvrženého ze zátoky. /BJ/
www.architizer.com
www.ltarkitekter.dk
M Ě STO 7 1
M Ě STO 7 3
Randers, Dánsko
61 000 obyvatel
Kostel Enghoej
Henning Larsen Architects, 1994
Výrazný bílý kostel ční na kopci v krajině nad severozápadním předměstím města
Randers v Jutsku. Lapidární, čistý kvádr s dramaticky klesající střechou do středního
úžlabí je dominantou celého okolí. Kostel je navržen jako poutní. Ke kostelu vede
dlouhá cesta, při které je člověk plný očekávání, co nabízí vnitřní prostor, co se
nachází za kostelem či co se skrývá za bílou zdí.
Interiér odhaluje jednotlivé materiály v celé své kráse. Vnitřní stěny kostela
jsou z čistého pohledového betonu s přísadou bílého mramoru a s přiznanými
spárami po bednění. Stejně tak je i vydlážděna podlaha jednoduchými betonovými
dlaždicemi. Střecha odhaluje dřevěnou konstrukci krovu s masivním podélným
vazníkem z lepeného dřeva, který umocňuje podélnou osu kostela. Kvalita materiálů
je vyzdvižena působením denního světla. To do interiéru proniká malými průzory
v podélných fasádách a mezerou mezi obvodovými stěnami a střechou. Další důležité
osvětlení je za výklenkem na západní fasádě za oltářem, které díky difuznímu světlu
představuje jakýsi nekonečný prostor a umocňuje tak význam oltáře. Ten je vyroben
z černého kamene a spolu s ostatním mobiliářem z černě mořeného dřeva ostře
kontrastuje s bílou podlahou a stěnami.
Sousední komunitní centrum se skládá z malých nízkých domků s dvorky. Ty jsou
obepnuty bílou zdí a zaručují tak intimitu a klid.
Poslední dominantou je samostatně stojící zvonice. Jde o vysokou bílou věž. Velký
kopec na levé straně kolem kostela je vytvořen z přebytku půdy. Tento svah tak
změkčuje a podtrhuje formální výraz stavby. /BJ/
www.openbuildings.com
M Ě STO 7 5
Helsingør, Dánsko
61 000 obyvatel
Psychiatrická klinika
PLOT, BIG, JDS / Bjarke Ingels, Julien de Smedt, 2006
Přístavba nové psychiatrické kliniky k nemocničnímu areálu na okraji Helsingøru
(Elsinor) je posledním projektem Bjarke Ingelse a Juliena de Smedta pod společnou
hlavičkou ateliéru PLOT, který je symbolem raketového růstu a nástupu nové generace
(Rem babies, Remova děcka) dánských architektů. Po řadě bytových domů a několika
„zvětšených městských mobiliářích“ architekti poprvé získali příležitost navrhovat
nemocniční stavbu, která se v mnohém podobá „zmenšenině malého města“. Vlastnímu
návrhu předcházela důkladná analýza založená na řadě rozhovorů se zaměstnanci,
pacienty a jejich rodinnými příslušníky, což napomohlo lepšímu a jasnějšímu
porozumění základním potřebám budoucích uživatelů kliniky. Výsledný koncept se
chce co nejvíce vyvarovat nemocničních stereotypů, jako jsou například chodby bez
denního osvětlení nebo sterilní barevnost a umělé povrchy. V tomto případě architekti
usilovali o to, aby každá místnost měla přirozené osvětlení a materiály s přírodními
povrchy. Největší výzvou však bylo vyřešení provozního schématu, kdy se pokusili při
efektivním centrálním uspořádání zachovat autonomii, intimitu a decentralizaci celého
nemocničního komplexu. Na jedné straně je potřeba mít dokonalý přehled o veškerém
dění v areálu, ale zároveň zaměstnanci i pacienti musí mít pocit uvolněné a svobodné
atmosféry. Výsledné hvězdicovité schéma tak má ambice být po logistické stránce
dokonalou nemocnicí, ale ani při každodenním pobytu se zde pacienti nemusí cítit
jako v nemocnici. Po dispoziční stránce je klinika rozdělena na dva hlavní okruhy:
dlouhodobě ubytovaní a veřejný léčebný program. Hvězdicovité schéma tak umožňuje
dostatečné denní osvětlení až do samého centra dispozice. Pacienti mají ze svých
pokojů nerušený pohled do okolní krajiny. Ze dvou lůžkových křídel je dokonce výhled
na jezero. V místě střetávání lůžkových křídel se nachází malá patia a společenské zóny.
Ambulantní léčebná část se nachází na úrovni stávající nemocnice a tvoří ji pět
samostatných pavilonů spojených v jednom centrálním prostoru. Každá jednotka se
skládá z kanceláře a terapeutické místnosti na jedné straně a čekárny na druhé straně.
Obě součásti nemocnice se pak stýkají v jednom bodě, kudy se zároveň vchází. V této
dvoupodlažní hale je dokonalý přehled o veškerém provozu v nemocnici, ale přitom
jsou od sebe oba provozy odděleny a zachovávající si potřebnou míru intimity. /PŠ/
www.helsingorhospital.dk
M Ě STO 7 7
BISPEBJERG, předměstí Kodaně, Dánsko
40 000 obyvatel
Knihovna
Rentemestervej
Cobe architects + Transform, 2009-2011
Objekt knihovny Rentemestervej na severozápadním okraji Kodaně ve čtvrti Bispebjerg
tvoří vznášející se boxy potažené zlatavě se třpytícím tahokovem. Knihovna od dvojice
dánských ateliérů COBE a Transform se nachází v bývalé průmyslové oblasti, která
dnes prožívá překotný vývoj, ale uchovává si své původní kouzlo. V chaoticky
strukturovaném a pestrém prostředí lze jen těžko najít charakteristický rys, kterého by
se mohli architekti chytit. Oblast je specifická velkým počtem imigrantů. Tvoří téměř
čtvrtinu obyvatel. Většina lidí však touto čtvrtí jen projíždí na cestě do města.
Stavba je rekonstrukcí stávajícího kulturního domu a novou přístavbou s novými
funkcemi. Cílem bylo vytvořit nové dostředivé centrum oblasti, podněcující
společenský život. Nachází se zde knihovna pro děti, knihovna pro mládež, knihovna
pro dospělé a kulturní koncertní sál v nejvyšším patře. Dánové sami nazývají spojení
těchto funkcí jako „hybridní kulturní prostor“. Návrh knihovny se skládá ze čtyř zlatých
boxů poskládaných na sebe, přičemž každý z nich zastává jednu z těchto funkcí.
Budova je záměrně navržena tak, aby připomínala stoh knih naskládaných na sebe.
Uvnitř každého podlaží se pak odehrává vlastní svět s komponovanou scénografií.
Prostory mezi jednotlivými boxy jsou využívány flexibilním způsobem. Při procházení
domem zažívají návštěvníci souhru mezi jednotlivými boxy a volným prostorem
mezi nimi. Důraz je kladen na kontrast uzavřenosti a otevřenosti. Objemné, jednolité,
zdánlivě levitující boxy jsou v kontrastu s prosklenými, volně otevřenými prostory mezi
nimi. Mezi starou a nově přistavěnou částí se otevírá prosvětlené atrium na výšku
všech pater. Nachází se zde systém otevřených schodišť a chodníků spojující
jednotlivé části budovy mezi sebou. Je to místo pohybu a setkávání, živé jádro domu.
Dům má vchody po obou stranách, tudíž se stává celý parter průchozím.
Důležitým prvkem je zlatavý hliníkový tahokov, který sjednocuje fasádu boxů v interiéru
i exteriéru. V závislosti na světle se fasáda mění během celého dne. Při slunečním svitu
doslova září. Ve tmě se budova stává transparentní. Objeví se další okna, která jsou
umístěna za fasádou. Jsou patrná, až když se setmí a světlo vychází zevnitř budovy.
I během krátké návštěvy stavby bylo jasně znatelné, že budova dokonale plní svou
funkci nejen knihovny, ale zároveň komunitního centra. /MM/
www.dezeen.com
www.archiweb.cz
modelprogrammer.kulturstyrelsen.dk
www.bibliotek.kk.dk
M Ě STO 7 9
Ú VO D 8 1
Malchow, Německo
6700 obyvatel
MENŠÍ
MĚSTO
Městský přístav
Steidle und Partner, Büro Löber, RN-Architekten, 2008
Městský přístav, Steidle und Partner, Büro Löber,
RN-Architekten, 2008
Malchow je malé město ležící v rekreační
oblasti Meklenburské jezerní plošiny
(Mecklenburgische Seenplatte), pyšní se tituly
„vzdušné lázně“ (Luftkurort) a „ostrovní město“
(Inselstadt). Je to velmi příjemné a malebné
historické městečko, jehož centrum je vystavěno
na malém ostrově mezi jezery Fleesensee
a Plauer See. Ostrov je od 19. století spojen
s pevninou na jedné straně dlouhou hrází
a s druhým břehem pak otočným mostem, který
umožňuje proplouvání lodí mezi oběma jezery.
Město se postupně z ostrova rozrostlo po obou
protilehlých březích.
Počátky projektu městského přístaviště spadají do roku 1999, kdy malchowský
starosta Joachim Stein (starostou je dosud) založil odborný výbor pro jeho výstavbu.
Výbor prověřuje realizovatelnost záměru a vhodné lokality pro jeho umístění. Nakonec
doporučuje výstavbu veřejného kotviště v blízkosti otočného mostu, naproti ostrovu.
V květnu roku 2000 je vyhlášena ideová urbanistická soutěž na konkrétní podobu
přístaviště, kterou vyhrává berlínský ateliér Steidle und Partner. Následuje výstava
výsledků soutěže a široká veřejná diskuze. V roce 2003 je i přes odpor veřejnosti, která
se snaží projekt zastavit, zastupitelstvem města definitivně rozhodnuto o výstavbě
přístaviště v intencích vítězného návrhu. Město vyhlašuje výběrové řízení na investory,
kteří se budou na projektu podílet. Umístění v blízkosti otočného mostu, který je
průsečíkem městské silniční spojnice a vodní cesty, bylo veřejností zpočátku vnímáno
spíše jako prostorová komplikace a velká dopravní překážka než jako příležitost pro
rozvoj cestovního ruchu a oživení centra města. Jde ke cti místním politikům, že odolali
veškeré počáteční kritice, prosadili urbanistickou soutěž a její výsledky se jim nakonec
podařilo převést s drobnými změnami do reality. Městský přístav v Malchowě byl
otevřen v létě roku 2008.
M E N Š Í M Ě STO 8 3
Místo zvolené k realizaci přístaviště sloužilo jako zastávka turistických lodí, na břehu
bylo velké parkoviště s neupravenou zelení. Přístaviště vzniklo jednoduše, došlo pouze
k vykopání zeminy na místě parkoviště do zhruba čtyřmetrové hloubky a zajištění břehů
štětovými stěnami. Tím se vytvořila umělá zátoka, která nabízí pětatřicet dokovacích
míst pro menší jachty, sportovní čluny, plachetnice a hausbóty. Směrem do jezera je
zátoka ohraničena širokým molem, které opět umožňuje kotvit výletním lodím – nyní
navíc v kultivovaném a sympatickém prostředí. Směrem k městu navazuje přístaviště
poměrně citlivě na stávající zástavbu. V rámci projektu došlo k rekonstrukci dvou
historických hrázděných domů, které k přístavišti přiléhají dvorní stranou. Výškový
terénní rozdíl mezi úrovní těchto stávajících domů a přístavištěm činí zhruba jedno
podlaží. To je využito jakousi podnoží, která je na nábřeží přístaviště naplněna obchody
a restauracemi a dále je v ní umístěno podzemní parkoviště. Na této podnoži, na hraně
přístaviště, bylo potom vystavěno šest drobných dvou- až třípodlažních kubických
věžovitých objektů, které slouží jako pronajímatelné apartmány a kanceláře. Svou
výraznou siluetou a pestrými pastelovými fasádami tvoří kulisu přístaviště a pohledově
se uplatňují i z druhé strany jezera. Celkový dojem je tak velmi optimistický, veselý
až hravý. Jako by malé dítě poskládalo barevné kostičky na břehu jezera. Jediné,
co trochu kazí celkově příjemný dojem, jsou některé detaily staveb – například
vzduchotechnické instalace vedené po fasádě apartmánových krychlí či určitá
nesmělost a nekoncepčnost v náznacích nautických motivů.
Vhodnou kombinací malého rekreačního přístavu s dalšími funkcemi –
pronajímatelnými apartmány, obchodním parterem, podzemním parkovištěm
a úpravami navazujících veřejných prostranství – vznikl skutečně městotvorný
projekt. Jeho umístění v bezprostřední blízkosti centra a zapojení do organismu města
má stimulující efekt na další rozvoj turismu v již tak oblíbené destinaci i na rozvoj
služeb ve městě samotném. Že v Malchowě na architekturu a prostředí města dbají,
bylo zřejmé i na jiných místech. V historickém centru je několik vkusně a moderně
zrekonstruovaných historických domů, včetně radnice. Ta byla zrekonstruována v roce
2008 (podle projektu berlínského studia Autzen und Reimers Architekten), byla
doplněna vnějším skleněným výtahem a mostem propojujícím radnici se sousední
budovou. Malchow je velmi inspirujícím a následováníhodným příkladem, jak může
vzniknout kvalitní architektura s pozitivním přínosem (ekonomickým, městotvorným)
a celkově kultivačním dopadem (prostorovým, společenským) i na malém městě.
Podařilo se to zejména díky kombinaci architektonické soutěže, politické vize a vůle,
vyvážení veřejných a soukromých zájmů i investic a koordinaci všech zúčastněných
stran, aniž by došlo k větším architektonickým kompromisům a rozmělnění projektu.
/PJ/
Rastede, Německo
21 000 obyvatel
Architektonická kancelář
gruppeomp architekten
QBOX 123, gruppeomp architekten, 2003
QBOX 123 byl navržen jako hlavní pracoviště architektonického ateliéru gruppeomp
a rovněž se stal i jednou z jejich prvních společných realizací. Návrh je z roku 2002
a samotná stavba byla dokončena v roce následujícím. Nachází se v severoněmeckém
městě Rastede, které je vzdáleno necelých 50 km od Brém.
Pozemek, na kterém je stavba umístěna, leží na okraji města a těsně přiléhá k hlavnímu
silničnímu tahu směrem na Oldenburg. Velmi malá parcela je semknuta mezi čerpací
stanici, konvenční bytovou výstavbu, restauraci a zámecký park, který je na druhé
straně dopravní tepny.
Hmotové řešení je prosté, minimalistické, s důrazem na detail a vtip, který je do staveb
skupiny OMP vždy nějak zakomponován. Jak už název napovídá, jedná se o „krabici“
s plnou fasádou bez oken, která směrem do silnice působí odtažitým a uzavřeným
dojmem. Důvodem orientace bylo odstínění stavby od automobilové dopravy, rovněž
to ale stavbě mělo propůjčit nádech tajemství a vzbuzovat zvědavost. Kompozičně
se jedná o kvádr s plochou střechou, který je v přední části do ulice převýšen asi
o polovinu svojí výšky. Fasáda je tmavošedá omítková, doplněná o lesk prosklených
ploch a akcent dřeva na okenních rámech.
Po příjezdu vstupujete do tajemného, uzavřeného šedivého objektu a nemáte tušení,
co se v něm, navzdory jeho malým rozměrům, odehrává. Velmi odlišný, otevřený dojem
získáte po vkročení do kupodivu prosvětleného interiéru, který není nijak členěn
a vlastně se jedná o jednu místnost dynamizovanou pouze rozdílnou výškou stropu.
Tento prvek výškového dělení dává prostoru i velmi jasnou hierarchii. Poté, co projdete
dveřmi, se dostanete přímo do zasedací místnosti, která díky převýšenému stropu
působí velmi elegantně a reprezentativně. Prostor je variabilní, prosvětlený a nabízí
širokou škálu využití. Kraluje mu celostěnná knihovna a velký zasedací stůl připravený
na diskuzi nad projekty.
Objekt byl navržen jako hlavní ateliér studia, postupem času však prošel několika
nezbytnými úpravami. Přibylo pracovníků, které malý prostor přes veškerou svou
variabilitu prostě nemohl pojmout. Původně jednotný prostor byl proto dodatečně
přepažen prosklenou posuvnou stěnou, díky níž je možné jej rozdělit na dvě
rovnocenné části: v jedné můžete jednat s klientem a v druhé nerušeně pracovat.
Vnitřní prostor je opticky zvětšen díky terase skryté za domem i velkému oknu přes roh,
které nabízí zajímavé průhledy. Výrazným interiérovým prvkem jsou 3,5 metrů vysoké
dveře z masivního dřeva, které ovšem vedou „pouze“ do místnosti, „kam i král chodí
sám“.
Rozhovor s architekty
Svenem Martensem
a Oliverem Ohlenbuschem
z atelieru Gruppe OMP
(Rastede, Brémy) z června 2012
se dozvěděli výsledky. Takže se na ten
projekt těšíme, navrhovat kostel se moc
často nepoštěstí.
Možná jedinou nevýhodou ateliéru je odtrženost
parcely od centra města a dostupnost prioritně
autem. Jinak je však tento objekt – ateliér je
velmi zdařilý. Nejzábavnější je strategie, kterou
mladí architekti zvolili, a to že investovali
do výstavby objektu, který se stal následně
jejich vlajkovou lodí, vývěsním štítem. Šedivá
uzavřená fasáda u hlavní silnice působila
v severoněmeckém maloměstě jako dokonalý
billboard. Někteří budoucí klienti se sem
zatoulali prostě ze zvědavosti, jací že to mladí
architekti v této „krabici“ sídlí. V době, kdy
mnoho architektonických ateliérů v Německu,
kumulovaných převážně ve velkých městech,
nemělo v důsledku vleklé krize práci, začali
mladí architekti z OMP prakticky hned
po ukončení školy realizovat vlastní projekty.
Podařilo se jim to především díky velkému
a nekompromisnímu gestu v podobě jejich
neotřelé „krabice“, kterou navíc postavili
v oblasti, kde neměli přímou konkurenci své
úrovně. Díky této počáteční architektonické
konfrontaci s místním prostředím se ihned
objevili na zdejší sociální mapě, což jim
paradoxně pomohlo rychle se začlenit do lokální
komunity a nastartovat vlastní ateliér. I to může
být způsob, jak posouvat obecnou úroveň
architektury i vnímání a myšlení lidí v oblastech
mimo velká centra. /DK/
Vidíte nějaký rozdíl nebo výhodu v tom,
mít ateliér a pracovat na malém městě
oproti ateliéru ve velkém městě?
SM: To je pro nás velmi zajímavá věc
– máme totiž ateliéry dva. Jeden tady
v Rastede, což je v podstatě vesnice,
a druhý v Brémách, což je opravdu větší
město. Celkem nás je dvanáct architektů.
Váš ateliér působí v Rastede, proč jste
Vlastně je v tom určitý rozpor, docela
se rozhodli založit ateliér na malém
legrační. Totiž v Brémách se na nás
městě, mimo velká centra?
dívají jako na kluky z venkova, tudíž jsme
SM: S Oliverem Ohlenbuschem se známe
důvěryhodní, a když pracujeme tady, tak
od dětství a oba z Rastede pocházíme.
říkají – to musí být šikovní architekti, mají
Když jsme vystudovali architekturu, první
ateliér i v Brémách. Takže nám to vlastně
zakázky se objevily tady – od známých,
kamarádů. Hlavně malé věci, rekonstrukce, pomáhá najít určitou strategii i v přístupu
ke klientům.
rodinné domy. Chtěli jsme mít vlastní
praxi, tak jsme se rozhodli založit náš
Je vaše práce ovlivněna tím, že působíte
ateliér zde.
jako regionální architekti na venkově?
Existuje ještě regionální architektura?
Takže většina vašich realizací je tady
SM: Myslím, že ano. My se v projektech
v okolí Rastede?
vždycky snažíme zohlednit nějaké
SM: Zpočátku ano, pak jsme postupně
začali vyhrávat soutěže a realizovat i jinde. místní specifické vlivy nebo kontext
místa. Samozřejmě musí všechno
Například projekt kostela do Hannoveru
vyhovovat klientovi, místu a smyslu
vzešel z velké mezinárodní soutěže. Je to
budovy. Například jsme kousek odtud
teď úplně čerstvé, před šesti týdny jsme
navrhovali malou administrativní budovu,
kde si hrajeme s šikmými střechami jako
venkovským motivem. Nebo rodinný
dům, kde se snažíme zachovat princip
původních zemědělských statků: hlavní
stavba, ke které jsou přistavěny další
objekty a dohromady tvoří prostor dvora.
Je to takový malý urbanismus na stavební
parcele. Nebo například tento náš ateliér
– ten se také vztahuje k místu, ačkoli
jiným způsobem. Tady jsme chtěli ukázat
lidem, že existuje i jiný přístup – proto
ta nezvyklá uzavřená hmota. Chtěli jsme,
aby v lidech vzbudila zvědavost.
Jste ve své tvorbě ovlivněni také
globální architekturou? Snažíte se
ji nějak transformovat do lokální,
regionální podoby?
SM: Všichni tři jsme studovali v zahraničí,
v Londýně, v Holandsku. Jezdili jsme
na studijní cesty do Švýcarska. Tak si
myslím, že jsme ty vlivy s sebou přivezli
do našeho regionu. A snažíme se ty
věci vzájemně propojovat. Ne tím, že
bychom někde chtěli postavit úplně
moderní budovu, spíše tím, že se snažíme
pracovat s tradičními tématy jinak. To
je asi to, co jsme se v cizině opravdu
naučili. Naši strategii bych nazval „hra
s obyčejným“ – je to něco, co z 80 % znáte,
ale najednou je tam cosi jinak. Cosi, co
vás znepokojuje. Například dům pro
evangelického faráře: zvenku vypadá
jako tradiční přízemní selské stavení
s vysokou sedlovou střechou, typické
pro zdejší region – stavba přimknutá
k zemi a vysoká střecha chrání před
větry od moře; uvnitř má ale tento dům
zcela netypicky dvoupodlažní prostor
s galerií a horním bazilikálním osvětlením.
Lidé v severním Německu jsou dost
konzervativní, nemají rádi experimenty,
obzvlášť ne se svým domem. Je to pro ně
největší životní investice a rozhodně s ní
nechtějí experimentovat. Nelze přenášet
zahraniční vlivy přímo, protože situace
je prostě jiná. Když třeba děláte projekt
v Londýně, nemusíte nikomu vysvětlovat,
že chcete navrhnout působivý prostor.
Když ale pracujete pro normální zdejší
rodinu, tak oni prostě chtějí mít dům
a ne působivý prostor. Nebo materiály
a technologie – nemůžete přejímat
švýcarské vlivy a detaily, když tam jsou
rozpočty na stavbu normálního rodinného
domu řádově čtyřikrát, pětkrát vyšší.
Samozřejmě, že za víc peněz se dá udělat
zajímavější dům.
Jak byste charakterizoval vývoj
ve vašem regionu, tedy v severním
Německu, z hlediska kvality architektury
i počtu kvalitních realizací v posledních
letech?
SM: V severním Německu je obzvlášť
v posledních letech obrovské množství
práce pro architekty. Myslím, že se to
stále zlepšuje. Když jsme v roce 2000
zakládali ateliér, hodně známých nám
říkalo, že jsme se zbláznili. Situace byla
opravdu špatná, nestavělo se. Od té doby,
tedy během posledních deseti let, se
ale situace úplně obrátila. I tady v okolí
Rastede je několik nových zajímavých
projektů, které by si ještě před pár lety
nikdo neuměl představit.
Takže ekonomická krize se tady
neprojevila? Jak vidíte situaci
do budoucna?
OO: Ekonomická situace je dnes
v severním Německu vynikající. Staví se
mnoho velkých projektů, což znamená
také šanci pro dobrou architekturu.
Myslím, že teď je pro vás ta nejlepší
chvíle vidět změny, které se tu dějí, a nové
věci, které v architektuře vznikají. Určitě
znáte Hafen City v Hamburku, podobná
revitalizace bývalého přístavu ale probíhá
i v Brémách – spousta nových projektů,
hlavně bydlení, vznikají celé čtvrti.
Před několika lety byste nenašli jediný
podobný projekt.
SM: Hodně lidí teď investuje peníze
do nemovitostí, protože to v době
bankovní krize považují za bezpečně
uložené prostředky. Také velké investiční
skupiny hledají příležitosti, kam
investovat, a rozvíjejí nové projekty. Sami
pracujeme na velkém bytovém komplexu
v Hannoveru. Zatím to vypadá, že
podobných projektů bude stále přibývat.
Schoten, Belgie
33 000 obyvatel
POLITIE SCHOTEN
Policejní stanice
ve Shotenu
Dirk Somers, Huiswerk architecten, 2006 – 2008
Novostavba policejní stanice od Huiswerk architecten je situována na okraji vlámského
městečka Schoten, jež leží severovýchodně nedaleko Antwerp v Belgii. Reformou
z roku 1998, která sloučila městskou policii a četnictvo, se dřívější policejní stanice
umístěná přímo ve středu městečka na náměstí Markt stala zastaralou a kapacitně
nedostatečnou pro nově vzniklý početnější policejní útvar. Pro architektonickou
soutěž na novou budovu byly vybrány pozemky plynařské společnosti na kraji centra
městečka, kde stál dříve plynojem. Rozlehlý pozemek je situován při hlavní ulici.
Huiswerk architekten jako jediní ze soutěžících navrhli budovu odsazenou od hlavní
silnice až na nejzazší možný konec velké parcely. Vytvořili velký dvůr – náměstí
vesnického charakteru, jehož dvě strany budova tvaru L spoluvytváří. Toto náměstí
je důležitým veřejným prostorem ve vztahu mezi městem a institucí policejní stanice,
která je chápána jako služba pro veřejný prostor, namísto autoritativního pojetí
instituce. Dokladem úspěšnosti je i to, že se nyní uvažuje o dostavbě třetí strany
náměstí (dnešní parkoviště) a také o umístění sochy do plochy náměstí. V projektu
bylo uvažováno i o stánku s oblíbenými smaženými hranolky. Protože se však nenašel
provozovatel, nedošlo k realizaci. Budova je svým urbánním charakterem vnímána jako
fragment města na předměstí.
Stěžejním motivem domu je vytvořit atmosféru neformálnosti, dům otevřený veřejnosti,
uvnitř průhledný. Při vstupu do budovy je návštěvník uvítán prostorem, kterému
dominují dvě atria, přes roh navzájem vizuálně propojena. Jedno je přístupné veřejnosti
a obsahuje otevřený recepční pult, druhé je používáno jako jídelna zaměstnanců.
Atmosféra otevřenosti je podpořena vnitřním ochozem (v patře) a dále četnými průhledy
do prostorů kanceláří. Byť je dům uvnitř otevřený a průhledný, přesto tvoří předěl mezi
trestanými lidmi (jsou přiváženi zadem) a občany řešícími běžnou agendu.
Atmosféru neformálnosti rozvíjí i výběr materiálu. Jsou použity „obyčejné“ materiály,
viditelné jsou zejména betonové tvárnice a dřevo. Výraznou úsporou při realizaci byly
technické instalace. Na popud investora bylo upuštěno od řízené vzduchotechniky
s klimatizací, příjemné ovzduší uvnitř budovy je regulováno pomocí přirozeného
větrání. Prostory uvnitř budovy jsou vzduchově propojeny větracími průduchy nad
vnitřními okny mezi místnostmi. Byť tato skutečnost není z akustického hlediska
ideální (uživatelé si stěžují především na průchodnost zvuku mezi místnostmi), vytváří
tento systém příjemné klima uvnitř budovy.
Pracoviště jsou koncipována jako otevřené prostory s proměnlivou mírou soukromí,
kterou si mohou zaměstnanci sami volit. Nejde tedy o open space, ale o domácí výplň
prostoru v rámci větší haly. Zaměstnanci mají systém skříněk s osobními věcmi, od ryze
soukromých uzamykatelných až po otevřené, a díky tomu mohou podle potřeby využívat
různá pracovní místa v budově.
Nejvýraznějším elementem vnějšku budovy je trčící konzola střechy, velkorysá svým
vyložením. Z venku stejně jako zevnitř je charakter domu určen kombinací hrubé
betonové tvárnice a teplých dřevěných elementů. Budova je zároveň asketická
i dekorativní, transparentní i masivní, industriální i rustikální.
Způsob stavění, byť autoři čerpají z městského způsobu stavění Otto Wagnera, je v řadě
zmíněných prvků ryze maloměstský, vesnický. /JŽ/
Knokke, Belgie
33 000 obyvatel
Náměstí Rubensplein
Paul Robbrecht, Hilde Daem, 2001 – 2003
Vyhlášené belgické přímořské letovisko Knokke je zaplavené turisty, a ti povětšinou
přijíždějí do města auty. Proto snad žádnému náměstí v Knokke nechybí pod
terénem vybudované podzemní parkování a přilehlé vjezdy a výjezdy z nich. Náměstí
Rubensplein skrývá pod terénem podzemní parkování také. Když bylo postaveno
nové podzemní parkování na přímořské promenádě Knokke, naskytla se příležitost
znovu navrhnout na vzniklé trojúhelníkové parcele nový veřejný prostor. Náměstí je
po obvodu vymezeno obslužnou komunikací. Výraz a celková atmosféra prostoru
v nás může vyvolávat asociace s obrazy Georgese Seurata. Barevnost dlažeb je snad
referencí k technice zvané pointilismus a námořní barvy betonových desek odkazují
k blízkému moři.
Dlouhé lineární lavice se středovým zasklením poskytují efektivní ochranu před větrem
a zároveň jako jediné člení náměstí. Tyto dlouhé lineární elementy jsou vhodným
místem ke klidnému posezení a odpočinku. Náměstí se stalo prostředím pro svobodné
aktivity návštěvníků a obyvatel. Problém s výškovým rozdílem 1,2 m na náměstí je
vhodně vyřešen a eliminován formou hravých kamenných vln.
Autoři této realizace často zasazují do svých projektů díla současných umělců; zde
jde o dvě sochy Franze Westa, dvě pětimetrové hlavy vyrobené z odolné syntetické
pryskyřice. Volba architektů padla na sérii soch, které West nazývá Lemur. West sám je
označuje za satirickou formu v tradici místních karnevalů. Tyto dvě hlavy hledí k sobě,
udržují neurčitý dialog v prostoru trojúhelníkového náměstí. Vzhled soch se výrazně
mění s naším úhlem pohledu. Z některého místa se jeví jako bílé mraky, jindy jako
příšery nebo jako figury zírající nepřítomně na moře.
Určující síla náměstí tkví v jednoduchosti zpracování. Dvě sochy hlav jsou umístěné
na válcových podstavcích, které jsou ve skutečnosti výstupy z podzemního parkování.
Dlouhé klasické oboustranné lavice a jednotná dlažb budí spíše pocit interiéru než
venkovního veřejného prostoru. Občas v slunečním oslnění a ve vůni slaného vzduchu
můžeme mít pocit, že kráčíme po dně „mořského bazénu“. /JJ/
Ú VO D 9 9
Le Rheu, Francie
7 300 obyvatel
Maison des jeunes
-dům mládeže
Clément Gillet, 2008
Město Le Rheu nedaleko Rennes se
v posledních deseti letech, kdy tady vznikla
rozsáhlá bytová výstavba především rodinných
domů, bouřlivě rozvíjí. Ale není to klasický
satelit, současně tu jsou nové stavby
škol, sportovišť, kulturních zařízení apod.
V bezprostřední návaznosti na historické
centrum s radnicí a kostelem, na místě bývalé
zemědělské usedlosti, bylo v roce 2008
vybudováno nové centrum pro mládež. Objekt
stojí na vyvýšeném místě, uzavírá prostor centra
města k silnici, naopak k historickému středu se
svažuje a přechází do veřejného prostoru, které
slouží pro kulturní akce.
Kompozice domu je jednoduchá, přízemní horizontální hmota je umocněna přesahující
deskou střechy, která na severní straně u vstupu vytváří velký krytý předprostor.
Zastřešení se proměňuje, místy je plné, místy transparentní a vytváří hru světla na zemi
a barevných betonových stěnách. Vznášející se střecha přechází do škály zeleně
lazurovaných betonových stěn vstupu, foyer a sálu. Polyfunkční sál je centrem objektu.
Střešní deska nad sálem je prořezána šedovými světlíky, jež přivádějí severní přirozené
světlo.
Je to jednoduchá stavba, jejíž výraz je založen na barevnosti, horizontální kompozici
a symbióze s vnějším veřejným prostorem, a právě v té jednoduchosti a uměřenosti je
její síla. Vnitřní uspořádání je podřízeno smyslu stavby, je to dům pro mladé a vše je
tedy flexibilní. Je to klub, kde se tančí, hraje, kreslí a maluje, kam se dá jít na koncert,
divadlo, kurzy apod. /JH/
c e STA N A Z Á PA D 1 0 0
M E N Š Í M Ě STO 1 0 1
Douarnenez , Francie,
15 800 obyvatel
Bydlení pro seniory
Atelier ARCAU, 2011
Na svahu nad městem, v sousedství panelového
sídliště z šedesátých let, je postavena první
etapa komplexu sociálního bydlení a objektu
veřejných služeb. Budova služeb a úřadu v těsné
návaznosti na komunikaci a parkoviště tvoří
jasný pevný blok, uzavírá areál. Obytný komplex
se skládá z volně rozmístěných vzájemně
propojených a natočených třípodlažních kostek
rozesetých po svahu s vyhlídkou na město. Je to
hravé prostředí, vytvářející intimní a polo intimní
prostory diferencované polohou k obslužné
cestě. Hlavní obytné budovy jsou propojeny
soustavou lávek, teras a poloveřejných zákoutí,
struktura je doplněna drobnými stavbami, kde
jsou prostory pro kola a sklady pro zahradu
a údržbu cest. Na jednoduchém principu
je vytvořeno prostředí, které má měřítko
a charakter malého městečka, kde se lidé nutně
musí potkávat, když jdou domů, kde o sobě vědí
a mohou mít pocit domova. /JH/
Dinard, Francie
10 700 obyvatel
Loft / ateliér spojený
s bydlením
atelier 48.2, 2010
Projekt se týká přestavby staré kovárny z počátku dvacátého století, která poslední
desítky let sloužila jako sklad, na architektonický ateliér propojený s bytem.
V malé boční slepé uličce v městečku Dinard leží stavba, z hlavní ulice téměř
neviditelná. Táhlá kamenná zeď, prolamovaná otvory oken a dovnitř vstupujících
atrií, ukrývá svět uvnitř, hru prolínajících se prostorů, proměnlivých výšek a vnitřních
atrií, kde rostou stromy. Původně přízemní protáhlá kamenná stavba kovárny
lichoběžníkového půdorysného tvaru je nově částečně zastřešena sedlovou nástavbou,
prostory obou úrovní se prolínají a propojují. Konceptem přestavby je proniknout
do stavby takovými zásahy, které vnesou do interiéru světlo a propojí ho opticky
i pocitově s vnějším prostředím. Interiér obaluje „prázdno“, které tvoří atria plná světla
a zeleně. Půdorys domu je volný, všude lze dělat všechno, členění atrii umožňuje
vytvořit funkční zóny v rámci jednoho celku a v patře vymezují atria intimní prostory
ložnic. Volný, minimálně členěný prostor umožňuje provádět úpravy a změny v užívání.
Přízemí je maximálně uvolněné, je myšleno jako velký ateliér a prostor pro společenský
život. Patro je více determinováno třemi ložnicemi, kuchyní a společným prostorem pro
rodinu. Všechny technické prostory a příslušenství jsou soustředěny podél východní
slepé zdi.
Kvalita domu je jednak v jeho vnitřním prostoru, který je založen na prolínání
a optickém propojení jeho částí, na vnikání světla a zeleně, jednak na konstrukčním
principu stavby. Do stávajícího přízemního kamenného kvádru byla vložena nezávislá
ocelová konstrukce nesoucí patro a střechu. Kontrast mezi masivností původní
kamenné zdi a subtilností nových konstrukcí (ocelový skelet a prosklené stěny atrií)
vytváří celek plný napětí.
Všechny zásahy jsou bytostně současné, ať už je to princip dispozice, konstrukce nebo
požité materiály, a přitom je zachována kontinuita, měřítko a charakter místa. /JH/
Rønde, Dánsko
2500 obyvatel
Hospic Djursland,
Jylland
Arkitektfirmaet + C. F. Møller, 2007
Hospic Djursland je léčebné zařízení s kapacitou patnácti lůžek, které leží na okraji
města Rønde s nádherným panoramatickým výhledem na mořský záliv a město
Aarhus. Nejdůležitějším hlediskem při návrhu hospice byla snaha o kvalitní prostor pro
důstojné zakončení života. Proto byl kladen důraz na práci s terénem, orientaci výhledů
a celkové souznění objektu s okolní poklidnou krajinou. Vznikla tak jednoduchá
přízemní hmota se zakřiveným půdorysným tvarem, která se severní pevnou fasádou
vymezuje vůči okolní zástavbě a jižní fasádou, kde jsou umístěny veškeré pokoje, se
otevírá do zálivu.
Půdorys je řešen jako pětidílný trakt se dvěma navzájem propojenými chodbami, mezi
nimiž jsou čtyři atria, zázemí a společenské prostory. Vnitřní dlouhé chodby tak nejsou
pouze nutným komunikačním koridorem, ale stávají se příjemným místem setkávání.
Důraz byl kladen na dostatečné dimenze jednotlivých prostor i na jejich různorodost.
Nechybí recepce, malý sál, smyslová zahrada a nezbytné zázemí hospice. Hospic se
netváří jako instituce, naopak z něj sálá domácí atmosféra. K tomu přispívá i měděné
oplechování a jemný rastr dřevěných latí na fasádě, které stárnou spolu se svými
obyvateli. Dům poskytuje velmi příjemnou fyzickou i duchovní rovnováhu nejen pro
pacienty, ale také pro příbuzné či zaměstnance.
Samotné pokoje jsou příjemně zařízeny. Mají vlastní terasy a dostatek denního světla.
To proniká střešními světlíky ze severu i do hloubky dispozice přímo nad nemocniční
lůžko a do koupelny.
Zahrady, které se nachází kolem budovy, kladou velký důraz na aspekty zraku, čichu,
doteku a zvuku, stejně jako celkovou dostupnost pro pacienty, a to i pro ty, kteří
jsou připoutání pouze k lůžku. Díky oblým tvarům, výklenkům či různým povrchům
a materiálům si zde každý může najít své zákoutí. /BJ/
www.architecturenewsplus.com
www.e-architect.co.uk
www.cumbu.com
Hillerød, severní části ostrova Sjælland, Dánsko
32 000 obyvatel
Konferenční centrum
Novo Nordisk
SeARCH, 2011
Jedná se o rekonstrukci a rozšíření dánského statku „farholm“ na nové podnikové
a konferenční centrum pro globální zdravotní péči společnosti Novo Nordisk.
Bílá zděná budova farmy s doškovou střechou z počátku devatenáctého století se
nachází na okraji města Hillerød na vyvýšenině u břehu jezera. Má bohatou historii
a v roce 1964 byla vyhlášena národní památkou.
V devadesátých letech koupila areál společnost Novo Nordisk, největší světový
producent inzulinu, která areál přeměnila ve výrobní zařízení a kanceláře.
Historická část stavby, kde se nachází hlavní vchod, hrála klíčovou roli v historii firmy.
Vůbec poprvé zde byl extrahován inzulin ze slinivky krav. Možná právě díky tomu se
stal vztah firmy k této stavbě tak důležitým.
SeARCH byli jedni ze čtyř vyzvaných účastníků, jejichž úkolem bylo transformovat
stávající areál na vzdělávací komplex. Cílem návrhu bylo vytvořit nový typ
konferenčního centra, více dynamický a interaktivní jak pro zaměstnance, tak pro hosty.
Architekti na projektu úzce spolupracovali s dánskými památkáři (KUAS).
Stávající západní křídlo bylo „vykucháno“ a vybaveno pokoji pro hosty a fitness
centrem. V centrální části objektu se nachází lobby, jídelna a prostory sloužící
administrativním účelům. Z historické části je návštěvník veden dolů schodištěm, kde
se otevírá prosklený výhled na krajinu s jezerem a divokým ptactvem. Zde se nachází
několik konferenčních místností a salónků. Zasedací místnosti mají půdorys kravského
ucha. Každá se trochu liší tvarem, velikostí a materiálem. Celá nová část severního
křídla se nachází v násypu pod historickou budovou a má zelenou střechu, takže
zůstává zachován pohled na hlavní část statku.
Podle požadavků nebylo na exteriéru historické budovy nic změněno. „Naším cílem
bylo zachovat atmosféru domu a zároveň ukázat, že budova měla dříve jinou funkci,“
tvrdí architektka projektu Kathrin Hanf.
Nově postavené pravé křídlo je symetrické s levým a obnovuje původní historické
obdélníkové nádvoří statku. Materiálově i tvarově se pravděpodobně inspiruje bývalou
stodolou, která tu údajně stávala. Tvar střechy navazuje na historickou morfologii
a postupně se láme ve tvary nové. Vzniklá nová část respektuje geometrii a organizaci
starého objektu. Materiálové zpracování zdůrazňuje přátelské napětí mezi starým
a novým. Vysoká kvalita zařízení a ekologická opatření vytváří udržitelnou budovu
s optimálním vnitřním klimatem a minimální spotřebou energie. /MM/
www.archdaily.com
www.search.nl
Skagen, Dánsko
8300 obyvatel
Přírodní centrum
Skagen Odde
Skagen Odde Naturcenter, Jørn Utzon, Jan Utzon, 1989 – 2000
„Přírodní centrum ve Skagenu tvoří malá skupina objektů ukrytých za ochrannou
zdí, kde se můžete v klidu zapomenout při studování přírodních zákonitostí
na prezentovaných modelech, obrázcích a textech. Zde, na samém konci
země můžete přijít do blízkého kontaktu a lépe porozumět okolnímu prostředí.
Jednotlivé budovy jsou rozmístěny uvnitř čtyř stěn, čímž vytváří nádvoří
a neobvyklá místa: úchvatný prostor mezi stěnami a budovami, kde jste dobře
chráněni a současně můžete nasávat silné dojmy nekonečných proměn zdejší
flóry a fauny. Samostatně stojící vysoké stěny s mohutnými opěrami dodávají
celému souboru na klidu a jednoduchosti, která do zdejšího prostředí majestátné
přírody, mohutného příboje a rozevřené oblohy přináší pocit harmonie.“
Jørn Utzon
Skagen je nejsevernější město v Dánsku. Utzonovo přírodní centrum Skagen Odde je
pak společně s vojenským radarem a muzeem Grenen nejsevernější stavbou Jutského
poloostrova i celé kontinentální části Dánského království. Severněji naleznete už jen
hrob básníka Holgera Drachmanna ukrytý pod obrovským balvanem, a pak se do moře
už jen táhne dlouhý písčitý výběžek Grenen, kde do sebe naráží vlny ze Severního
a Baltského moře.
Muzeum skládající poklonu zdejším plážím, moři, větru a především charakteristickému
světlu, které si již na konci devatenáctého století oblíbili dánští umělci, v roce
1989 navrhl Jørn Utzon a o jedenáct let dokončil jeho syn Jan. Přírodní centrum
na severovýchodním okraji Skagenu je věnováno přírodním živlům, které byly
neodmyslitelně spjaté s celoživotní Utzonovou tvorbou. Hlavní představou bylo, že
by mělo centrum vyrůstat z přírody a reflektovat ticho, klid a rozjímaní, které jsou
v dnešním světě těžko k nalezení. Přírodní centrum přezdívané „Pouštní pevnost“
obklopuje čtyřmetrová cihelná zeď ochraňující areál o velikosti 4000 m² před častými
bouřemi. Šedé betonové objekty uvnitř areálu jsou zakončeny stanovou střechou
s černou krytinou a periskopickými světlíky. Mezi jednotlivými domy vznikají malá
nádvoří, venkovní bazény a ochozy. V obvodové zdi se nachází otvor, kudy lze z kavárny
pozorovat okolní bažinatou krajinu. Duny lze rovněž sledovat i z vyhlídkové věže
na východním nároží. /PŠ/
www.skagen-natur.dk
JYLLINGE severní části ostrova Sjælland, východní břeh Fjordu Roskilde,
Dánsko
10 150 obyvatel
Kostel Svatého Kříže
KHR Arkitekter, 2008
Říká se mu i „průsvitný kostel“. Kostel byl postaven v zátoce města Jyllinge jako
světelný svazek ve volné krajině. Topografie fjordu má v sobě velkou emocionální
sílu. Pro architekta Jana Søndergaarda se stala základní myšlenkou interakce mezi
kostelem, krajinou a fjordem.
Tělo kostela je koncipováno jako součást krajiny, tvarem připomíná dva bloky pevně
spjatých kamenů navzájem tvořících kompozici, ze které je patrný církevní podtext.
„Církev jako monolit, který se zvedá v krajině, jako balvan stoupá z půdy,“ tvrdí sám
autor. Fasáda vypadá z dálky jako betonová. Když jsme přicházeli postupně blíže, zdála
se být mramorová. Až teprve v těsné blízkosti a při kontaktu s materiálem zjistíme, že
se jedná o nazelenalý laminát. Materiál pokrývá celou hmotu kostela, kontinuálně
přechází ze stěn na střechu. Tato jednolitost vyzdvihuje formu stavby.
Jedna ze stěn kostela se otevírá k pobřeží. Druhá část kostela, ulička, je protažena až
na venkovní platformu, kde vytváří malý amfiteátr pro případné akce. Církevní událost
tak ve finále může být propojena s fjordem i nebem.
Z dálky se stěží dá poznat, že se jedná o kostel. Pouze shora je viditelný tvar kříže přes
celou stavbu. Jedná se o světlík, jehož charakter se spolu se slunečním svitem mění
během celého dne. Údajně během mlhavých večerů se na obloze objevuje světelný
kříž procházející střechou. Vstup denního světla do kostela definuje funkci prostoru.
Kříž nám určuje prostor pohybu po kostele. Strop zůstává laminátový a nechává světlo
jemně pronikat přímo z nebe.
Interiér kostela je velmi flexibilní. Židle se dají uspořádat podle potřeby konaných akcí.
Prostor nad oltářem zůstává prázdný, avšak během bohoslužby jsou na zeď promítána
digitální videa. Na stavbě mi přijde jako velmi cenná práce s materiálem, vytváření
nových technologií a experiment samotný. Méně pochopitelné se však zdálo samotné
tvarosloví. /MM/
www.fiberline.dk
arkitektforeningen.dk
www.kristeligt-dagblad.dk
www.archdaily.com
www.archello.com
DANGAST, Německo
500 obyvatel
VESNICE
Rodinný dům
gruppeomp architekten, 2012
Dangast je malá obec čítající pouhých 500 obyvatel, leží na pobřeží severního moře,
přibližně šedesát kilometrů severovýchodně od Brém. Dangast je známé a vyhledávané
místo dovolené a lázeňských pobytů u moře, rovněž je místem setkání umělců.
Parcela domu je situována až idylicky, přímo u moře, nad jehož hladinu je vyzdvižená
přibližně čtyřmetrovou terénní terasou. Sousední domy jsou stará typická stavení,
v tom nejbližším je provozována restaurace. Pozemkem vede starobylá alej, na kterou
nový dům přirozeně navazuje svým vstupem.
Dům se tváří navenek velice skromně, spíše ustupuje do pozadí, a nechává tak
vyniknout okolní výjimečné přírodní scenérii. Půdorysnou stopou je obdélník
o rozměrech zhruba 5 x 12 metrů, střecha je sedlová a fasáda je obložena zdejším
tradičním materiálem – červenou cihlou různých odstínů. Jediný výrazně vystupující
prvek je prosklení obývacího pokoje, vysoké přes obě podlaží, které je asi o půl metru
předsazeno před samotnou fasádu. Výhled směřuje na moře.
Co se týče vnitřní dispozice, v přízemí se nachází velký obývací prostor se začleněnou
kuchyní, dále pokoj pro hosty, koupelna a komora. Přímé schodiště, vedoucí ze vstupní
haly, nás přivádí na galerii ve druhém patře, ze které se vstupuje do jednotlivých
ložnic – tří dětských a rodičovské. Zajímavým prvkem je okno z nejmenší dětské ložnice,
které nevede přímo ven, ale do dvoupodlažního obývacího prostoru. Až skrze jeho
velké prosklení je možno pozorovat měnící se hladinu moře venku. Tato ložnice je sice
nejmenší, ale také nejzajímavější. Poměrně velká galerie před pokoji umožňuje i jiné než
jen průchozí využití, jako například dětské hry, posezení či rozložení dalšího nábytku.
Dům působí celkově velmi příjemným, až uklidňujícím dojmem. Jako by tu bylo jen
přesně to, co má být, ne zbytečně moc místa, ale také ne moc málo pro komfortní
rodinné bydlení. Malý, ale zajímavý dům v německé vesnici, dobře přizpůsobený svému
účelu a přiměřený místu. Viděli jsme dům v rozestavěném stádiu, kdy lze nejlépe
pozorovat použité stavební materiály a technologie. Měli jsme také možnost pohovořit
současně se stavebníkem i architektem a dozvědět se více o způsobu jejich spolupráce.
/LM/
VESNICE 119
Oudeschild, ostrov Texel, Holandsko
1270 obyvatel
Kaap skil museum
Mecanoo architects, 2012
Ostrov Texel je severozápadní výspou Holandska. Dostanete se sem trajektem
z přístavu Den Helder. V sedmnáctém století, během holandského „zlatého věku“, byl
ostrov Texel největším kotvištěm obchodních lodí dovážejících zámořské zboží z Indie,
Japonska a Ameriky. Lodě plující z Amsterdamu nebo navracející se do Holandska
kotvily na východní závětrné straně ostrova a čekaly zde na příznivý vítr. Dodnes jsou
v okolí ostrova rozesety na mořském dně desítky vraků těchto starých lodí.
Silné mořské proudy vyplavují na břehy ostrova neustále mnoho zajímavých předmětů
– současných, ale i těch z dávné historie. Texel je dokonce proslavený jako místo
zaslíbené pro „beachcombery“ – tedy „pročesávače pláží“, kteří vyplavené předměty
sbírají.
V roce 2012 byla otevřena nová budova námořního a „beachcomberského“ muzea Kaap
Skil. Jeho expozice je poctou slavné námořní historii ostrova a celého Holandska.
Muzeum představuje mnoho sbírkových předmětů, pocházejících právě z vraků
potopených lodí. Byly buď vyplaveny mořem na břeh a sesbírány „pročesávači“, nebo je
vyzvedli potápěči a muzeu věnovali.
Budova muzea stojí ve vesničce Oudeschild, na hlavní ulici vedoucí do rybářského
přístavu. Ulice je tvořena zástavbou malých venkovských domků orientovaných
štítem do ulice, některé z nich mají v parteru obchody. Muzeum je logicky trochu větší
budovou, snaží se však členěním hmoty do svého prostředí zapadnout. Dvoupodlažní
stavba je zakončena čtyřmi navazujícími špičatými střechami, které evokují dojem
štítů – silueta střechy muzea tak navazuje na rytmus střech vesnických domů. Výrazná
a zapamatovatelná silueta stavby se dokonce stala grafickým logem muzea samotného.
Fasáda muzea je tvořena vertikálními dřevěnými lamelami, které byly vyrobeny
z dubového dřeva štětovnic vyřazených při rekonstrukci kanálu Noord-Holland. Stará
holandská tradice recyklace, stejně jako pověstná šetřivost zde tak opět přichází
ke slovu; v minulosti se například dřevo z vysloužilých lodí používalo ke stavbě stodol.
Podobně jako samotné sbírkové předměty muzea, i dřevo fasády takto získalo druhý život.
Předprostor muzea je vyskládán z hnědé cihelné dlažby, tři vstupy jsou zvýrazněny
vytaženými markýzami, které při zatažení tvoří součást souvislé lamelové fasády.
V přízemí je malá kavárna a prodejna suvenýrů. Do interiéru se propisují materiály
zvenku – podlaha je z cihelné dlažby a strop z fasádních lamel. Prostorem se dá volně
projít skrz kavárnu ven do zadního travnatého dvora. Dvorní fasáda je identická s tou
uliční. S vnějšími materiály jako by všední svět vstupoval i dovnitř budovy. Přízemí
je jakousi neutrální půdou, utilitárním prostorem, který nechystá žádné překvapení
VESNICE 121
a k muzeu jakoby nepatří. O to více se však všednosti vymaňují výstavní prostory
muzea. Expozice začíná sestoupením do suterénu, který je zcela temný. Člověk si musí
chvilku zvykat, než se ve tmě začne orientovat. Expozice představuje slavnou historii
ostrova v jeho největším rozkvětu. Světelnými akcenty jsou zdůrazněny jednotlivé
části expozice – rozměrný model ostrova s mnoha plachetnicemi kotvícími u pobřeží.
Dále jsou zde malé místnosti, kde jsou představeny zapomenuté příběhy holandských
mořeplavců. Expozice pokračuje ve druhém podlaží, kam se musí projít zpátky přes
kavárnu. Vystoupáním do patra se člověk ocitá v bílém prostoru, přesvětleném okny
v lomené střeše. Zde jsou ve vitrínách vystaveny jednotlivé autentické exponáty, které
vydalo moře. Artefakty jsou vyzdvižené na světlo z hlubin moře a dávné historie, která
jako by se zde nacházela jen o dvě podlaží níže. Prostor expozice si tak úspěšně
a působivě pohrává s protiklady světla a tmy, minulosti a současnosti, představy
a reality.
Muzeum Kaap Skil je dobrým příkladem, jak lze využít slavných historických momentů
a specifičnosti jinak nepříliš zajímavého místa k muzejní prezentaci, která je navíc
posílena a spjata s kvalitní architekturou. Muzeum samotné jistě přiláká do malé
rybářské vesnice mnoho návštěvníků. Instituce malého muzea zde splývá s jeho
architekturou, která se svou záměrnou výrazností stává poutačem, logem. Tak může
byť i jediný izolovaný projekt být dostatečným impulzem k oživení místa a rozvoji
turismu. /PJ/
www.kaapskil.nl
VESNICE 123
Petegem aan de Schelde, Belgie
1700 obyvatel
Architektonická
kancelář, vlastní bydlení
architekt Frank Delmulle, 2006
Sídlo architektonické kanceláře Delmulle Delmulle architecten a zároveň dům
jejího hlavního architekta a zakladatele Franka Delmulle se nachází v historickém
průmyslovém areálu na okraji vesnice Petegem aan de Schelde. Petegem aan de
Schelde je drobná osada, která společně s několika dalšími obcemi tvoří jihozápadní
předměstí Oudenaarde – asi třicetitisícového města nacházejícího se třicet kilometrů
od Gentu a přibližně stejně daleko od belgicko-francouzské hranice.
Výběr místa i dřívější název kanceláře Ideell architecten nebyl náhodný. Původní
funkcí areálu, jehož komín byl v nízké krajině Východních Flander vždy dobře viditelný
a společně s kostelní věží dodnes představuje „vertikální dominantu“ Petegemu –
byla továrna na výrobu cikorky Ideell postavená ve třicátých letech minulého století.
Tovární komplex s fasádou z typického režného zdiva tvoří nejen provozní haly, ale
i víceúrovňový objekt věže, kde se cikorka sušila a přes několik nad sebou umístěných
sít přesypávala a cedila. Architekt funkčně i výrazově využil stávající tovární haly a věž
na cikorku a rozčlenil objekt na dvě části. Zatímco provozní haly mu svou dispozicí
posloužily jako ideální kancelářské a ateliérové prostory, do věže naopak rafinovanou
formou umístil své bydlení.
V tomto převýšeném prostoru našla domov Frankova rodina. On sám o tomto projektu
mluví jako o vertikálním loftu. Aby architekt docílit zvětšení obytné plochy, vložil
do stávající věže jedno patro navíc. Proto patra s ložnicemi rodičů a dětí mají tak nízké
stropy, že je možné se jich dotknout rukou. Podle architekta to jsou místa v domě, kde
se pouze spí a odpočívá, a není tedy nutné prostor převyšovat.
Další prostory jsou podstatně vyšší – ať už se jedná o kuchyni a jídelnu v přízemí
nebo o obývací pokoj v nejvyšším poschodí. Vertikalita objektu se nejvíce projevuje
ve schodišťové hale, která vizuálně propojuje všechna patra a napomáhají tomu i pochozí
konstrukce z pororoštu. Světlo ze střešního světlíku tak dopadá až do přízemí a cedí se
přes kovové mřížky podobně jako sušená cikorka přes původní průmyslová síta.
Věž je oproti původnímu stavu proražena množstvím nových okenních otvorů, které
umožňují krásný výhled do volné krajiny řeky Šeldy a k francouzské hranici.
Původní provozní haly, kde v současnosti sídlí architektonická kancelář, jsou na rozdíl
od věže téměř v původním stavu. Interiéru dominují především masivní betonové
sloupy s náběhy a původním stropem. Tento skelet s výraznou texturou bednění
přirozeně člení celý prostor do logických, za sebou jdoucích celků. Na architektovu
kancelář, která je přes technické místnosti a sklady spojená s objektem věže, navazuje
archiv, prostory pro tisk a úpravu tištěných dokumentů, pracovní místa a nakonec dvě
VESNICE 125
zasedací místnosti. Další dělení prostoru zajišťuje
pouze nábytek a jasně odlišené vložené bloky
šatny, kuchyňky a sociálního zařízení.
Celý areál je uspořádán do tvaru písmena L.
Dlouhou, až „nekonečnou“ linii tvoří právě
do přímky řazené prostory věže a provozních hal.
Věž jako by majestátně uzavírala celý areál, který
plynule přechází v nekonečný pás krajiny končící
na horizontu mírnou pahorkatinou. /JJ/
VESNICE 127
Mont Saint Michel, Francie,
60 obyvatel
Nové návštěvnické
centrum
architect Bruno Mader, Agence HYL, 2012
V okolí Mont-Saint-Michel probíhá velkorysá stavební činnost, zaměřená na dva okruhy.
Jednak je to projekt, který reguluje pohyby moře tak, aby historická památka zůstala
spojena s pevninou jenom úzkou šíjí a okolí bylo zaplaveno mořem. Je vybudována
přečerpávací přehrada, která má regulovat hladinu vody. A dále je to velkorysá úprava
prostorů pro příjezd a přístup návštěvníků, která je před dokončením. Mimo původní
městečko byly vybudovány rozsáhlé parkovací plochy a v návaznosti na ně vzniká nové
návštěvnické centrum jako vstupní brána na cestě k hoře. V době naší návštěvy bylo
v provozu prozatímní centrum 2012, hlavní jednoduchý informační objekt, dřevěné
pavilony veřejných toalet a především nové přístupové cesty, osvětlení apod.
Podél hlavní přístupové cesty pak jsou už nové objekty stálého centra, částečně
ještě dostavované. Tyto objekty jsou příkladem současné architektury, která se jasně
inspiruje odkazem místní stavební tradice. Zachovávají klasický archetyp přízemní
kamenné stavby kryté sedlovou střechou. Urbanistická kompozice vychází z typologie
venkovských usedlostí v okolí. Ale výraz těchto staveb, řešení detailů kamenného
zdiva, prolomení okenními a dveřními otvory, jejich kompozice a proporce, to vše má
současný a svobodný výraz. Vše je exaktní, zdivo, střecha s plechovou krytinou bez
přesahů. Minimum použitých výrazových prostředků.
Nové návštěvnické centrum je příkladem nového použití klasických stavebních
materiálů a klasické formy domu s novým nábojem, kdy fasády opouštějí tradiční
rovnoměrné členění, které je nahrazeno novým dynamickým a nerovnoměrným
principem, novými proporcemi oken. /JH/
www.projetmontsaintmichel.fr
VESNICE 129
Ú VO D 1 3 1
Geierswaldersee
Německo
SOLITÉR
V KRAJINĚ
„Plovoucí domy“
Kerstin & Thomas Wilde (Steeltec37), 2013
Vybudování plovoucích domů na Geierswaldském jezeře je součástí intervencí, které
v rámci IBA Lausitz 2010 napomáhají proměnit rozsáhlé území bývalých povrchových
dolů v atraktivní krajinu. Také Geierswaldské jezero vzniklo zatopením těžební jámy.
Dnes má plochu 620 hektarů a na jeho březích vzniká rekreační oblast s několika
centry odlišného charakteru. Jedno z nich nese jméno vesnice Skado, která kdysi
musela ustoupit těžbě. Bude se zde nacházet dvacet plovoucích domů a devět
domů téže konstrukce na břehu. Část projektu je již realizována. Autory těchto
pozoruhodných objektů jsou sourozenci Kerstin a Thomas Wildeovi, kteří je zároveň
ve své firmě Steeltec37 vyrábějí a jsou též investory celého areálu.
Přestože všech sedm doposud postavených objektů působí identicky, jejich koncepce
je založena na modulárním principu, který dovoluje individuální modifikace i proměnu
v čase. Jsou to převážně v továrně vyráběné a suchou montáží sestavené dvoupodlažní
objekty se střešní terasou. Konstrukčním materiálem je ocel a hliník, pro vnitřní povrchy
je použito dřevo, sádrokarton, v kuchyňském a sanitárním modulu dlaždice a PVC.
Vytápění je zajišťováno tepelnými čerpadly (s využitím okolní vody), lze ale i instalovat
solární panely. Varianta plovoucích domů je postavena na pontonech o rozměru vždy
9 x 9,5 metrů. Domy na vodě jsou nabízeny k prodeji, zatímco ty na břehu, obsahující
vždy dva apartmány, jsou pronajímány ke krátkodobé rekreaci. /PK/
www.steeltec37.com/portfolio/ar-che_aqua
S O L I T É R v krajině 1 3 3
Westkapelle, De Bucksweg 2, Holandsko
Plážový klub Zuiderduin
Spanjers Architect, 2009
Plážový klub Zuiderduin se nachází v blízkosti městečka Westkapelle
v jihozápadní holandské provincii Zeeland, na poloostrově Walcheren.
Převážně zemědělská krajina poloostrova je na západním pobřeží chráněna
před mořskou hladinou vysokými písčitými dunami. A právě stavba plážového
klubu je z vnitrozemí „paradoxně chráněna“ obrovskou písečnou dunou.
Návštěvník musí tuto obrovskou bariéru ze „zeleného vnitrozemí“ a hotelového
komplexu, který je provozně svázán s klubem, překonat a náhle se nalézá
v jiném světě. Ve světě mořské pláže, písku a dalekých výhledů. Nejenže
stavba leží mimo jakékoliv centrum či souvislou zástavbu, ale v případě
vydatného přílivu se ocitá také mimo pevninu. Jednoduchý osamoceně stojící
dřevěný objekt na dřevěných kůlech vytváří atmosféru a dojem dlouhověkosti
a stálosti. Zjednodušeně řečeno, jedná se o dvě velké dřevěné terasy, které se
vznáší nad písečnou pláží a umožňují nádherné výhledy na moře. Hlavní ideou
bylo vytvořit stavbu s co největší venkovní terasou, kde si návštěvníci budou
moci užívat svého pobytu na pláži za slunečných dní. Většina návštěvníků
však zůstane u gurmánských zážitků s dokonalým výhledem na pobřeží,
poněvadž Severní moře plavce nenaláká ani během teplých letních měsíců.
Architekti se se zadáním investora, s místními podmínkami krajiny a počasí
vyrovnali mistrně. Od stavebního úřadu měli specifikovanou regulaci
zastavěné plochy nového objektu, který měl v půdorysné stopě kopírovat
předchozí plážový domek. Malé rozměry pozemku omezovaly maximální
plochu venkovní terasy. Vše se vyřešilo vrstvením teras přes sebe, což mělo
za následek hned tři venkovní plochy. Spodní – plážová plocha krytá terasou
na sloupech – slouží jako improvizované dětské hřiště a kryté posezení před
deštěm a sluncem. Druhá plocha – hlavní terasa – se nachází ve výšce tří
metrů nad pláží. Je zde umístěn bar s nezbytným zázemím. Poslední plocha
– horní terasa – ve výšce šesti metrů nad pláží slouží jako velká relaxační
plošina k opalování a s velmi krásným výhledem do všech směrů na moře
a písečné duny. Návštěvník doslova „pluje po moři s pevninou za zády“.
Koncept vznášejících se teras dává stavbě velmi jasný a snadno rozpoznatelný
výraz. Tento architektonický koncept je doveden do všech úrovní stavby.
Terasy ze všech stran pokrývá stejné obkladové dřevo, které je vlivem
povětrnosti pokryto patinou v šedostříbrné barvě. Užitím pouze jednoho
materiálu se stavba jeví jako jeden kompaktní plát ohnutý do tvaru U.
Schodiště, které poskytuje přístup oběma terasám, je rovněž navrženo jako
součást tohoto tvaru. „Ohnutím“ terasy vznikl zcela přirozeným způsobem
vnitřní prostor na výše zmíněné hlavní terase, který je využíván jako
restaurace a bar. V prostoru mezi dvěma terasami lze nalézt také kuchyni, kout
s občerstvením a technické zázemí. Jedná se o velmi sugestivní a v konkrétní
krajině „zakořeněnou“ stavbu.
Podivuhodné je, že každý, kdo zběžně prolistuje portfolio staveb ateliéru
Spanjers, nemůže uvěřit, že se v nevýrazné masové produkci ateliéru
pro různé hotelové řetězce mohla zrodit tak okouzlující a jednoduchá
stavba. Obzvláště je to patrné ve srovnání s blízkým hotelovým komplexem,
ke kterému plážový klub provozně patří. Stavba plážového klubu vybočuje
z tvorby Spanjers svojí nadprůměrnou kvalitou. Možná zde tvůrce donutila
k vytvoření tohoto architektonického díla kombinace silné restrikce
od stavebního úřadu a místní přírodní a krajinný kontext. /JJ/
www.zuiderduinbeachclub.nl
Halsteren, Bergen op Zoom, Holandsko
Mojžíšův most
Ro&Ad Architecten, Ro Koster, Ad Kil, Martin van Overveld,
2011
Historické přetahování o strategické území dnešního Holandska vyústilo v jednu
pozoruhodnou vojenskou strategii těžící z dokonale plochého terénního reliéfu. Při
potřebě uprchnout před nepřítelem si tehdejší obránci přizvali na pomoc vodní živel,
který v případě potřeby dokázal zaplavit širé okolí a útočníka dokonale ochromit. Díky
tomu dodnes obdivujeme promyšlený systém vodních kanálů protkávající celou zemi.
Z této pohnuté historie těží i nezvyklý projekt mostu zakopaného do vodního
příkopu. Autory tohoto díla, které je více uměleckým konceptem než plnohodnotnou
inženýrskou stavbou, jsou Ro Koster a Ad Kil z holandské kanceláře Ro&Ad. Zakopaný
most znovu spojuje pevnost Fort de Roovere, která je součástí západobrabantské vodní
obranné linie datované až do roku 1628. Tyto valy během války se Španěly a později
s Francouzi sloužily k zaplavení okolní krajiny. V devatenáctém století význam tohoto
obranného areálu zanikl a teprve před časem byl znovu obnoven spíše jako pomník, ale
také součást celostátní turistické trasy a sítě cyklostezek.
V usnadnění přístupu do obranného objektu Fort de Roovere se ukrývá paradox, který
si architekti zdůvodnili takto: „Pochopitelně, že bylo nanejvýš nepřístojné položit přes
val most, zejména pak odtud, kudy dříve přicházeli nepřátelé, a proto jsme učinili most
neviditelným. Teprve při bližším pohledu se cesta k pevnosti otevře úzkým příkopem.
Stejně jako kdysi Mojžíš rozdělil Rudé moře, můžete také vy projít vodou.“
Cesta prochází vodním příkopem s přesností archeologického řezu. Celý objekt
zůstal nadále ukrytý zrakům a jediné, co je vidět, jsou pouze hlavy návštěvníků
procházejících zapuštěným mostem.
Během naší severozápadní lektorské cesty se na chvíli obě výpravy rozdělily, aby se
každá na vlastní pěst pokusila dokonale ukrytou (zakopanou) stavbu najít. Shodou
chtěné náhody se každá z výprav téměř ve stejnou chvíli objevila na protějších koncích
mostu, aby se uprostřed mostu opět symbolicky spojily a mohly pokračovat do Belgie.
/PŠ/
Reusel, Burgemeester Willekenslaan, Holandsko
Vyhlídková věž Reusel
ateliereenarchitecten / Paul van der Zanden
Maud van Banning en Bram Hurkens, 2008-2009
Každé léto zaplaví holandské karavany celou Evropu. Co taky v zemi, kterou projedete
na pár sešlápnutí pedálů kola, a jediné panorama, které se Holanďanovi vybaví, je
rovné jako pravítko. Po dlouhých dnech s výhledem na ubíjející lineární panorama
oceníte i pár metrů vysoké písečné duny, na které s radostí vyběhnete. Člověku je
vlastní šplhat stále výš, něco si dokazovat a mít přehled. Proto se zdá logické, když
v provincii Severní Brabantsko poblíž belgických hranic vyrostla věž poukazující
na přednosti zdejší krajiny, které postrádá zbytek Holandska, a to jsou mírné
kopce v lidmi nedotčené přírodě. V přeurbanizované dokonalé ploché zemi působí
chráněná přírodní oblast „Peelská pláň“ jako dokonalá oáza. V blízkosti ležící obec
Reusel se rozhodla novou dominantou zdůraznit místo, kde lidé většinou začínají
své pěší, cyklistické a koňské výlety do okolní přírody. Pětadvacet metrů vysoká
věž turistům zároveň slouží jako orientační bod. Hmotu tvoří šest zdánlivě ledabyle
na sebe vyskládaných kostek. Ve skutečnosti je dřevěné opláštění kostek připevněno
na ocelové nosníky probíhající skrz celou stavbu. Podobně jako kompozice je
hravé také využití věže. Zatímco z horních pater si lze vychutnávat výhled do okolí,
tak spodní kostky a platformy slouží lezeckému centru. V návrhu je použito dřevo
z okolních lesů, a to jak na obklad horních kostek, tak jsou na něj vyskládány hráně
z kulatin ve spodní části věže. Dvouramenné schodiště proniká dřevěnými kostkami
pokaždé v jiném místě. Dvě ze šesti kostek jsou přístupné. Ze třetí kostky vede cesta
k provazové klouzačce a provazové dráze v korunách stromů. Z horního boxu si lidé
mohou vychutnat panoramatický výhled do okolní krajiny a nachází se zde také
základna pro slaňování. V okolních hospodářských lesích lze spatřit velké hromady
srovnaných polen. Obvodový plášť věže je vytvořen ze stejných kulatin, které však byly
navíc rozpůleny a zbaveny kůry. Takto se jedná o přidaný prvek, ale zároveň produkt
z okolí. Díky pronikání schodiště v různých částech dřevěných kostek a také různorodé
orientaci obkladu se z výstupu po schodišti stává neobyčejný zážitek.
Po naší návštěvě centra se ozvali autoři vyhlídkové věže, že si vyhledali náš článek
a rádi by fotografie použili k další prezentaci svého ateliéru. Potěšilo nás, že jsme se
mohli setkat s kvalitní architekturou uprostřed hustého lesa a naše zážitky (společně
s fotografiemi) mohou posloužit k přilákání dalších turistů. /PŠ/
www.outdoorparkreusel.nl
Kortrijk, Ambassadeur Baertlaan 5, Belgie
Krematorium Uitzicht
Souto de Moura, projekt: 2005-08, realizace: 2009-11
Místo vždy nejlépe poznáte, když vás provází někdo z místních. Ve vlámském městě
Kortrijk (75 000 obyvatel) na severozápadě Belgie se nás ujal český rodák Jiří
Klokočka, který se již tři dekády podílí na urbanistickém plánování tohoto města. Díky
němu jsme měli možnost nahlédnout do procesu pořádání architektonických soutěží
a fungování správy veřejných zakázek.
Těžko zastupitele podezřívat, že k volbě slavného architekta přistoupili v důsledku
očekávání takzvaného „Bilbao efektu“. Jaký smysl lze spatřovat ve zvýšení
architektonické turistiky na místech posledního odpočinku? Je nasnadě tedy jediná
myšlenka, že vypisovateli soutěže šlo především o vytvoření co nejdůstojnějšího místa
pro těžké chvíle loučení s milovanou osobou. O otevřenosti místní radnice, která měla
tolik odvahy a nerozdávala karty jen na místním písečku, svědčí, že vypsala v roce
2005 širokou mezinárodní soutěž, kam přizvala věhlasné architektonické osobnosti.
První část hřbitova s urnovým hájem navrhl milánský architekt Bernardo Secchi, a tak
se předpokládalo, že bude vědět, jak nejlépe navázat v druhé etapě, kdy mělo vzniknout
nové krematorium s rozlučkovými místnostmi. V soutěži však vyhrál portugalský
architekt Souto de Moura, pro něhož to měla být první stavba podobného druhu
(jejíž funkci ani nemohl důvěrně znát, poněvadž v celém Portugalsku jsou pouze dvě
krematoria). Moura zároveň neměl příliš zkušeností se stavěním v zahraničí mimo
Iberijský poloostrov a o Pritzkerově ceně si zatím mohl nechat jen zdát (získal ji až při
dokončování krematoria).
Zároveň se nekonalo okouzlení novým světským náboženstvím, jaké zažívalo
meziválečné Československo: Janákovo rondokubistické krematorium (vycházející
z Behrensova návrhu krematoria Eduarda Müllera v Hagenu) ještě připomínalo
velkou zdobenou chalupu, avšak Wiesnerův návrh krematoria do Brna si již nezadal
s novodobými katedrálami. O řadu desetiletí později zažíváme další vlnu desakralizace
ve volné krajině na belgickém předměstí. Vítězný architekt Souto Moura si při
definování základní myšlenky přizval na pomoc slova britského spisovatele T. S. Eliota,
který napsal: „Nesmíme ustat v bádání. Výsledně konec našeho zkoumání bude zase
tam, kde jsme začali. Přitom místo budeme znát tak, jako prvně.“
Souto de Mourovi se podařilo vytvořit místo k poklidnému rozjímání a důstojného
rozloučení bez potřeby náboženského spojení. Základní úkolem bylo v tomto případě
jasně definovat organizační uspořádání jak ve vztahu k okolí, tak uvnitř. Po desítky
metrů dlouhé přístupové rampě se návštěvník zanoří hluboko do země. Následně se
před zraky otevře čtvercové náměstí se stromem uprostřed. Jediný výhledem je nebe.
Naproti vstupu v protilehlém roku zurčí téměř neviditelná
fontána. Naopak zcela nepřehlédnutelnou je obří plastika
od lisabonského umělce Pedra Cabrita Reise, jehož cihelná
stěna o rozměrech 8 x 4 metry s každým poryvem počasí spěje
k zániku a upomíná tak na pomíjivost zdánlivě stálého.
Celá stavba je umně schována pod terénem a navenek ji
prozrazuje jen skulpturálně ztvárněný komín. Místnosti pro
shromáždění pozůstalých se obrací do vnitřního atria, světlíků
nebo úzkých horizontálních oken, která nabízí daleké výhledy
do volné krajiny při zachování dostatečného soukromí
k potřebě sebereflexe ve světě pod zeleným příkrovem. /JŽ/
KASTRUP, předměstí Kodaně, Dánsko
Mořské koupaliště Søbad Lido
WHITE ARCHITECTS, 2003 – 2005
Veřejné koupaliště v Baltském moři se nachází v blízkosti kodaňské pláže Amager a je
součástí nově budovaného nábřeží, které se stává velkou atrakcí pro místní obyvatele.
Celý areál je rozdělen na dvě části. Část na břehu se zaměřila na řešení písčité
pláže a lapidární kruhové budovy, kde jsou umístěny toalety a převlékárny. Mnohem
zajímavější je však druhá část, která je usazena na 150 kůlech v moři a spíše působí
jako socha. Její dramatičnost navíc posiluje noční nasvícení.
Stavba má tvar neuzavřeného prstence, jehož vnější stěna, která chrání vnitřní
pobytovou lagunu před větrem, se postupně zvedá spolu s tím, jak se po obvodu mění
vnitřní funkce z obyčejného sezení až ke skokanskému můstku. Ten je pomyslným
vyvrcholením celé skulptury. Prstenec je s břehem spojen stometrovou lávkou. Každý,
kdo na lávku vstoupí, přemýšlí a představuje si, co se asi všechno uvnitř tohoto
prstence ukrývá. Naopak když jde člověk v opačném směru, užívá si výhled a danou
cestu si vychutnává.
Většina konstrukcí je z neošetřeného dřeva azobé, které je odolné vůči mořské soli.
Dřevo přirozeně stárne, získává patinu a postupně splývá s šedou mořskou hladinou.
Svislé zdi jsou z dřevěných latí, které jsou od sebe různě vzdálené.
Dohromady tak vzniká celoročně přístupný areál o rozloze 870 m2 pro širokou veřejnost,
který nabízí různé způsoby využití.
Koupaliště se stává dominantou daného místa. Prstenec je umístěn přímo nad hladinou
vody, ale přitom si zde člověk může najít, co mu je příjemné. Odpočívat, plavat, skákat
či se kochat výhledem. /BJ/
www.mimoa.eu
www.white.se
www.archdaily.com
ZDROJE:
architektonické ateliéry:
www.luxus.to
www.dgi-bauwerk.de
www.wingardhs.se
www.buero-loeber.de
www.ppp-architekten.de
www.nalbach-architekten.de
www.jeannouvel.com
www.arslab.de
www.create-your-cubes.info
www.gruppeomp.de
www.west8.nl
www.mecanoo.nl
www.renevanzuuk.nl
www.ro-ad.org
www.ateliereen.nl
www.search.nl
www.robbrechtendaem.com
www.ideeell.be
www.nero.be
www.govaert-vanhoutte.be
www.baumschlager-eberle.com
becker-bau.lu
www.cba.lu
www.brunomader.fr
www.atelier-bleu.pro
www.atelier48-2.fr
www.cgarchitectes.fr
www.atelierarcau.fr
www.ltarkitekter.dk
www.dortemandrup.dk
www.cebra.info
www.shl.dk
www.3xn.com
www.stevenholl.com
www.nordarchitects.dk
www.coop-himmelblau.at
www.cfmoller.com
www.jdsa.eu
www.khr.dk
www.transform.dk
www.cobe.dk
www.big.dk
www.aart.dk
www.white.se
ostatní:
www.aknds.de
www.archdaily.com
www.archello.com
www.architectour.lu
www.architecturebretagne.fr
www.architektenkammer-mv.de
www.arkitektforeningen.dk
www.architizer.com
www.architonic.com
www.archiweb.cz
www.budakortrijk.be
www.cumbu.com
www.danishnet.com
www.dezeen.com
www.e-architect.co.uk
www.ecolea.de
www.fiberline.dk
www.helsingorhospital.dk
www.iba-see2010.de/de/medien/
publikationen.html
www.kaapskil.nl
www.kristeligt-dagblad.dk
www.landesbaupreis-mv.de
www.mimoa.eu
www.modelprogrammer.kulturstyrelsen.dk
openbuildings.com
www.outdoorparkreusel.nl
www.plusmood.com
www.projetmontsaintmichel.fr
www.skagen-natur.dk
www.steeltec37.com/portfolio/ar-che_
aqua
www.white.se
www.zuiderduinbeachclub.nl
SEZNAM ÚČASTNÍKŮ CEST
20/6—7/7 2012
NĚMECKO, HOLANDSKO, BELGIE, FRANCIE, LUCEMBURSKO
SUMMARY
About the Journey to the West
This publication is a summary of information and impressions gained during study
tours of teachers and students of the Faculty of Art and Architecture within the
Ex- centric, Architecture Outside the Centres project. The first trip was to the north of
Germany, the Netherlands, Belgium, the north of France, and Luxembourg. The second
trip was to Denmark.
Zdeňka Němcová Zedníčková
Jiří Janďourek
Petr Janoš
Jan Hendrych
Petr Šmídek
Jiří Žid
We purposefully chose the destinations to regions where the present architecture is
not, unlike large centres, widely presented in the media. This left us some room to
discover quality implementations in those areas. We saw selected implementations
and visited local architectonic studios or professional associations. The meetings and
discussions with the local people made possible for us to learn about architecture
outside the centres in depth.
The first part of this publication presents all visited countries and buildings, the
second part segments four categories of the size of settlement. This makes up an
interesting mosaic in which buildings from various countries lie next to each other, as
they were constructed in places of a similar size. This enables comparison of buildings,
which could help us to answer the question, if architecture made outside the centres
has some specific trends and common characteristics.
2/11 — 9/11 2012
studentská cesta do DÁNSKA
Petr Šmídek
Jiří Janďourek
Martin Málek
Barbora Jandová
151
OBSAH
Úvod
Úvodní text - o fakultě - Z. Fránek
Úvodní text - o grantu - Architektura mimo centra – J. Suchomel
Úvodní text - o cestách – Z. Němcová Zedníčková
Úvodní text - o cestě na západ – Petr Janoš
4
5
8,9
12, 13
MENŠÍ MĚSTO
Malchow, Německo - Městský přístav
82
Rastede, Německo Architektonická kancelář gruppeomp architekten – QBOX 123
86
Rozhovor s architekty Svenem Martensem a Oliverem Ohlenbuschem
z atelieru Gruppe OMP (Rastede, Brémy) z června 2012
89-91
Schoten, Belgie – Policejní stanice ve Schotenu
92
Knokke, Belgie - Náměstí Rubensplein
96
Le Rheu, Francie - Maison des jeunes - dům mládeže
100
Douarnenez, Francie - Bydlení pro seniory
102
Dinard, Francie - Loft / ateliér spojený s bydlením
104
Rønde, Dánsko - Hospic Djursland 106
Hillerød, Dánsko - Konferenční centrum NOVO NORDISK
110
Skagen, Dánsko - Přírodní centrum Skagen Odde
112
Jyllinge, Dánsko - Kostel Svatého Kříže
114
část – navštívené země
Německo
Obnova zraněné krajiny…
Německo - mapa + obrázky staveb
Holandsko
Holandská krajina
Holandsko - mapa + obrázky staveb
Belgie
Kortrijk – o urbanistickém plánování Belgie + Lucemburk - mapa + obrázky staveb
Francie
Normandie a Bretaň
Francie - mapa + obrázky staveb
Dánsko
Hamletovské dilema současné dánské architektury
mapa + obrázky staveb
14, 15
20, 21
24, 25
VESNICE
Dangast, Německo - Rodinný dům
Oudeschild, ostrov Texel, Holandsko - Kaap skil museum
Petegem aan de Schelde, Belgie - Architektonická kancelář,
vlastní bydlení
La Baie, Mont Saint Michel, Francie - Nové návštěvnické centrum
32, 33
36, 37
SOLITÉR V KRAJINĚ
část – místa
MĚSTO
Schwerin, Německo - ECOLEA – mezinárodní škola
Oldenburg, Německo – Rodinný dům HHGO
Den Helder, Holandsko - Umělecko - vzdělávací centrum
Kortrijk, Belgie - Nákupní centrum St.-Janspoort
Kortrijk, Belgie - Tacktoren
- rekonstrukce průmyslového objektu na umělecké centrum
Lucemburk – Pfaffenthal, Lucembursko - Schodiště
Kolding, Dánsko - Kulturní centrum Nicolai
Kolding, Dánsko - Muzeum umění Trapholt
Randers, Dánsko - kostel Enghoej
Helsingør, Dánsko – Psychiatrická klinika
Bispebjerg, Dánsko - Knihovna Rentemestervej
46
50
54
58
60
64
66
70
74
76
78
118
120
124
128
Geierswaldersee, Německo - Plovoucí domy
Westkapelle, Holandsko - Plážový klub Zuiderduin
Halsteren, Holandsko - Mojžíšův most
Reusel, Holandsko - Vyhlídková věž Reusel
Kortrijk, Belgie - Krematorium Uitzicht
Kastrup, Dánsko - Mořské koupaliště SØBAD LIDO
132
134
138
140
142
144
fota a seznam účastníků cest
Summary
obsah
151
152
Závěr
153
CESTA NA ZÁPAD
Německo, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Francie (Bretagne, Normandie), Dánsko
Editor:
Petr Janoš
Šenk
Texty: Zdeněk Fránek, Jiří Suchomel, Zdeňka Němcová Zedníčková, Petr Janoš / PJ/,
Jan Hendrych /JH/, Jiří Janďourek /JJ/, Petr Šmídek /PŠ/, Jiří Žid /JŽ/,
Petr Kratochvíl /PK/, Jiří Klokočka /JK/, Martin Málek /MM/, Barbora Jandová /BJ/,
Daniela Kupková /DK/, Lucia Macková /LM/
Fotografie: Petr Janoš, Petr Šmídek, Jan Hendrych, Zdeňka Němcová Zedníčková, Jiří Žid,
Martin Málek, Barbora Jandová
JAZYKOVÁ Redakce: Barbora Antonová
Typo: Tereza Fantová
Tisk: Tiskárna Geoprint, Liberec
RECENZENT: Filip
Vydala Technická univerzita v Liberci
Studentská 2
461 17 Liberec
ISBN
Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne ..........
Vyšlo v prosinci 2013
Číslo publikace .................
Náklad 500 kusů
Vydání první. 154 stran
www.aa.tul.cz
www.ex-centric.eu
Publikace je vydána v rámci projektu Architektura mimo centra,
reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0021, který je spolufinancován Evropským
sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Stáhnout - Ex-centric

Transkript

Podobné dokumenty

Stáhnout - Architektura mimo centra

Press Kit - Mongrel Media

(JRCC Den Helder) NEWSLETTER nr. 41E

Material Safety Data Sheet

Faltblatt - Tschechisch.indd

Návod k použití

ceník - STAVEBNINY STUPKA

zemský snem porýní-falce - Landtag Rheinland

zeMSKÝ SneM PORÝnÍ-faLCe - Landtag Rheinland

031 Tři nové německé knihovny