Číslo 1 - rok 2005 - Budějovická hvězda

Číslo 1 - rok 2005 - Budějovická hvězda

OBSAH
Naše redakce
The Sims
Rozhovor s fotbalistou
SuperStar – ohlédnutí
Rozhovor s FC Anety Langerové
Výlet letadlem
Noc hrůzy
Život se točí dokola
Pohádková olympiáda s kaprem Jakubem
Rozhovor s CHataři
Tábor
Na lyžích
OK-OČJ-2005-Sloh
Bambiriáda 2005
Bambiriáda 2005 – rozhovory
Kultura
Comics: Slon
Comics: Čarodějky
Rébusy
Časopis Budějovická hvězda vydává
Klub amatérských novinářů a mladých autorů.
Jeho činnost zajišťuje Dům dětí a mládeže,
U Zimního stadionu 1, 370 01 České Budějovice,
www.ddmcb.cz/hvezda, telefon: 386 447 317.
1
str. 2
str. 3
str. 4
str. 5
str. 6
str. 8
str. 9
str. 10
str. 11
str. 13
str. 14
str. 14
str. 15
str. 21
str. 22
str. 24
str. 25
str. 25
str. 26
NAŠE REDAKCE
Verča
Jsem vedoucí Klubu amatérského novináře. Je mi 21 let a druhým rokem studuji
Teologickou fakultu Jihočeské univerzity obor humanistika. Zajímám se hodně o hudbu
a píši písňové texty. Dále ráda čtu, lyžuji a sleduji hokej. Zajímám se o cizí kultury. Tento
zájem mám spojený s cestováním. Mezi další koníčky patří astrologie a vedení tohoto
novinářského klubu. Mám ráda změnu, nemám ráda přetvářku.
David
Jmenuji se David Orozs. Je mi devět let. Chodím do základní školy Oskara Nedbala
v Českých Budějovicích. Baví mě hrát na klavír, chodit na výlety a jezdit na kole. Doma
trávím nejvíce času u počítače.
Janek
Jmenuji se Jan Panoch. Je mi devět let a mám starší sestru Šárku. Chodím do základní
školy Oskara Nedbala v Českých Budějovicích. Z předmětů mám nejraději matematiku,
výtvarnou, pracovní a tělesnou výchovu. Hodně volného času věnuji hrám na počítači.
S kamarády píšeme třídní časopis „Smíšek“.
Pavel
Jmenuji se Pavel Janoušek. Je mi jedenáct let. Chodím do základní školy Máj I
v Českých Budějovicích. Kromě tohoto novinářského klubu navštěvuji ještě jeden: Klub
mladých debrujárů, který je též provozovaný DDM. Mezi mé další záliby patří: lyžování,
bruslení a létání v letadle.
Libor
Ahoj, jmenuji se Libor Štěpánek. Je mi 13 let. Chodím do základní školy na sídlišti
Vltava. Moje zájmy jsou: cyklistika, příroda, novinařina a hlavně dobré posezení
a popovídání s přáteli. Můj pohled na svět je optimistický. A jaký pohled máte vy?
Matěj
Ahoj všichni. Já se jmenuji Matěj Kašpar a přispívám do tohoto časopisu. Moje
poznávací znamení je, že si pořád zpívám, třeba ve škole, doma nebo venku, no prostě
všude!!! Chodím do hudební školy Yamaha na popový zpěv a také píši texty a skládám
hudbu na počítači. Můj nejoblíbenější hudební styl je R’n’B a soul a můj vzor je Will
Young. Zpěv je prostě můj život. Mám také rád filmy.
Terka
Jmenuji se Tereza Nováková. Je mi dvanáct let. Chodím do základní školy Dukelská
v Českých Budějovicích. Hraji na dudy a chodím do mnoha kroužků DDM, jako např. na
kroužek deskových her. Ráda čtu různé knihy a hraji počítačové hry.
*Budějovická hvězda
2
The Sims
The Sims je velmi oblíbená hra s řadou datadisků a pokračováním. Jde o simulaci
rodinného života. Nejdříve si uděláte (nebo hrajete za již hotovou rodinu) své vlastní
Simíky. Začátečníkům doporučuji, aby se začali hru učit na předem připravených
rodinách. Já vím, že nejsou extra, ale pro začátek to stačí. Pokud se rozhodnete pro
svou vlastní rodinu, mějte na paměti, že pokud manžele do sebe nezamilujete včas,
nejlépe už první den, tak se budou nesnášet, budou se chtít jen fackovat atd. Potom je
tu otazník s velkým „O“, který se nazývá „Rodinný rozpočet“. Ze začátku máte
20.000,- dolarů. Sice je to poměrně slušná částka, ale věřte, že je za chvíli pryč. Určitě
se pustíte do stavby rodinného domu, protože ty hotové jsou malé a drahé. Potom,
abyste rodinu uživili, si musíte najít práci. Jestli mohu poradit, vyberte si do začátku
méně placenou práci. Když se v ní vypracujete, pak už jen spoříte a žijete si jako v ráji.
Je dobré, pokud ušetříte nějaké peníze, koupit vzdělávací věci. Za ně jsou speciální
body (skill). Bez nich nepostoupíte v práci.
Pak jsou tady některé protivné a zbytečné objekty:
Zloděj: Pokud nemáte v domě alarm, tak vás vykrade a máte po penězích nebo
spíš po hromadě nezbytných a cenných věcí. Pokud ho zavolaný policista dopadne,
můžete dostat až 1.000,- dolarů.
Požáry: Pokud Simíci neumí dobře vařit, může chytnout vařič. Pokud nemáte
hlásič požáru, musíte hasit sami, nebo zavolat hasiče (tento postup je pomalejší).
V lepším případě vám nic nechytne, v horším vyhoříte a možná vám uhoří nějaká
postavička. Stejné nebezpečí hrozí z krbů. Dbejte proto na to, aby u jednoho, ani
druhého nebylo nic ze dřeva.
Přátelé: Nejsou nijak zvlášť protivní, ale v práci je potřebujete k postupu. V tom
případě otravní jsou a to dost.
Vyhazov z práce: Jednou se zpozdíte, auto ujede a hodinu na to zazvoní telefon
a jste bez práce. Nespravedlivé, co???
El Bandito (v unleashed): Nějaký kočkoskunk nebo něco podobného. Vždycky
skočí do popelnice a vyhrabe odpadky. Jednoduše otřesný.
Volejbal: Mám něco dodat?
Je to super datadisk. I Sims je hra na úrovni a tím, že si ji zahrajete, rozhodně nic
nezkazíte. Naopak.
Přeji hodně štěstí.
*Budějovická hvězda
Terka
3
Rozhovor s Jirkou Schneiderem
Věk: 17 let
Bydliště: Šluknov
Škola:
Vojenská střední škola Jana Lucemburského
ü Pověz nám něco o sobě, co tě baví a jaké máš zájmy?
Hraji klasický fotbal a sálovou kopanou, ale mám rád i další sporty. Také rád
chodím na diskotéky a bavím se s děvčaty.
ü Jak jsi zakotvil u fotbalu?
Už od dětství mě k němu vedl táta, který sám hrál. Pak se mu přihodila těžká
zlomenina a s fotbalem byl konec. Další, kdo mě ovlivnil, byl můj kamarád.
ü Jak se jmenuje tým, ve kterém hraješ?
SK Plaston Šluknov.
ü Jaké úspěchy má zatím tvůj tým?
Několikrát jsme vyhráli okresní přebor. Máme pár trofejí z turnajů a také jsme
vybojovali postup do oblastního kola, ale dlouho jsme tam nevydrželi.
ü Jak dlouho hraješ?
6 let, od 11-ti.
ü Jaké máš plány do budoucna?
Chtěl bych dostudovat střední školu a pak bych chtěl jít na Vysokou vojenskou
školu nebo na školu se specializací, třeba vojenská policie. Co se týče fotbalu, ještě
nevím. Oběma týmům, ve kterých hraji, se věnuji pouze z poloviny, více nestíhám.
ü Máš nějaké fotbalové sny? Za jaký tým bys chtěl hrát?
Chtěl bych hrát na nějakém velkém stadionu před davy fanoušků, ale to bych musel
na sobě více zapracovat J. V Čechách bych si rád zahrál za FK Teplice a v cizině
za Real Madrid.
ü Myslíš, že svoji fotbalovou kariéru v budoucnu uplatníš?
Myslím, že asi ne. Studium vyžaduje spoustu času, který bych potřeboval dát
fotbalu. Také jsem trénoval v Drnovicích, ale ani to už není pravda.
*Budějovická hvězda
Matěj
4
Co přinesla první česká SuperStar? – ohlédnutí
V únoru roku 2004 v naší republice vypukla mánie jménem SuperStar. Zpočátku asi nikdo
netušil, jaký tato pěvecká soutěž bude mít dopad nejen v životě účinkujících, ale i diváků, kteří ji
každý týden sledovali. SuperStar se stala fenoménem této doby. V jiných státech už proběhla i dvě
kola a vždy se těšila velké přízni posluchačů. U nás tomu bylo také tak.
Celkem se do SuperStar přihlásilo přes 3000 uchazečů. Porota, která vybírala talentované
zpěváky se skládala z Ondřeje Hejmy, Gábiny Osvaldové, Ondřeje Soukupa a zástupce firmy BMG
Milana Hermana. Měli společně vybrat 40 nejlepších zpěváků a pak přišla řada na diváky. Z těchto
posledních 40 účastníků si lidé na základě SMS hlasování vybrali 8 zpěváků. Šárka Vaňková
a Standa Dolínek se dle stanovených pravidel ještě včlenili do finálové desítky, která se skládala
z Anety Langerové, Veroniky Zaňkové, Petra Poláčka, Petry Páchové, Juliána Záhorovského,
Martiny Balogové, Sámera Issy a Tomáše Savky.
Vítězkou se nakonec stala nenápadná Aneta Langerová, která byla zpočátku řazena mezi
„outsidery“ a nevýrazné osobnosti. Její hlas, vystupování a vizážisté udělali své. Její projev působil
přesvědčivě a profesionálně. Favorizovaný Sámer Issa nakonec skončil až třetí. Mohl si za to sám,
protože výkony v jednotlivých kolech nebyly tak vyrovnané. Přesto se mu nedá upřít pěkný
a zajímavý hlas a charisma SuperStar. Martina Balogová, kterou ostatní kandidáti top 10 označovali
za profesionální zpěvačku, skončila nakonec až na pátém místě. Bylo to opravdu překvapení, protože
všichni spíše očekávali, že dříve vypadne trochu hlasově nevýrazná Šárka Vaňková, která se dostala
až do úplného finále.
Anetu, která vítězila již od třetího kola, bylo těžké porazit. Potvrdily to i výsledky diváckého
hlasování – Aneta získala 79% všech hlasů a Šárka pouze 21%. Aneta tedy jednoznačně zvítězila.
Soutěž Česko hledá SuperStar nám každopádně ukázala mnoho talentů, ať už v dobrém či
špatném slova smyslu (viz. Hvězdná pěchota). Řada z nich si sáhla na své dno. Řada z nich si
uvědomila, že pouze talent nestačí a že musí být doplněn vůlí, vytrvalostí, trpělivostí a odvahou.
Po skončení soutěže začal postupně opadávat zájem o čerstvé SuperStar, což se dalo očekávat.
Jména jako Petra Páchová, Petr Poláček, Veronika Zaňková, Julián Záhorský nebo Standa Dolínek
pomalu vyšuměla. Nejvíce obletovaná byla první pětice a úplně nejvíce samozřejmě Aneta.
Během léta poskytla spoustu rozhovorů, vystoupila v několika televizních pořadech
a hudebních festivalech. Nejvíce času ji zabralo natáčení své první desky, na jejíž přípravu měla
pouze dva měsíce, což je velmi krátká doba.
6. září 2004 se konečně na pultech obchodů objevilo její CD s názvem Spousta andělů. I když
se v prvních týdnech hodně prodávalo, neušlo velké kritice. Zřejmě bylo chybou, když ještě před
deskou vyšla frontová píseň Delfín, která se moc nechytla. Další pokus jménem Nahá noc dopadl
lépe. A nakonec v listopadu vyšel videoklip na krásnou píseň Hříšná těla, křídla motýlí. Tato píseň je
zatím nejoblíbenější. Držíme Anetě palce a těšíme se na její druhé album, které bude určitě více
rockovější a osobní.
Aneta zatím získává další zkušenosti jako host na koncertních šňůrách různých kapel a své
koncertní turné plánuje na jaro roku 2005.
Ti finalisté, kteří zatím nevydali žádnou desku, to budou mít s prosazením velice těžké,
jelikož od ledna běží druhé kolo SuperStar a zájem posluchačů se stočil tímto směrem. V červnu
2005 bude mít Česká republika další vítěze.
*Budějovická hvězda
Matěj a Verča
5
Rozhovor s fanoušky ANETY LANGEROVÉ
(z fanclubáckého Chatu)
v Proč by se měl fanoušek Anety přihlásit do fanclubu? Jaké „výhody“ z toho
plynou?
Ø Stoucly: Protože jsou v něm super lidi.
Ø Fjera:
Má možnost se vidět s Anetou a potkat fajn lidi.
Ø Nototo: Já kdybych se hlásil do fanclubu, tak ne kvůli výhodám, ale abych
podpořil Anetu.
Ø Dan22: Protože z toho plynou výhody, těch je spousta: např: setkávání se
s ostatními členy, společné fandění na koncertech, vstup do utajovaných
sekcí webu atd.
v Můžete popsat činnost FC, jak často se scházíte, kde … ?
Ø Fjera:
No, ono je to tak, že se buď scházíme oficiálně (např. před koncertem)
anebo neoficiálně (srazy v Brně) třeba při příležitosti narozenin někoho ze
členů atd. Většinou se ale vídáme minimálně jednou do měsíce.
Ø Dan22: Tak hlavní činností je podpora a propagace Anety. Dále návštěvy
koncertů a srazy členů FC. Většinou se scházíme v Praze a v Brně.
Dalšími městy jsou např. Hradec Králové a Ostrava.
v
Ø
Ø
Ø
Co si myslíte o Anetě jako o člověku?
Fjera: Je svá, nenechá si do ničeho mluvit a to se mi na ni líbí.
Poldi: Je to úplně normální holka.
Dan22: Aneta je velmi hodná, skromná a normální holka, která si na nic nehraje,
když se jí něco nelíbí, tak to narovinu řekne.
v Co říkáte na její hudbu, jakou písničku máte oblíbenou?
Ø Dan22: Její hudba je úžasná, zvlášť na koncertech. Mně osobně se nejvíc líbí
Voda živá a Hříšná těla, křídla motýlí.
Ø Stoucly: Voda živá, Zvláštní zájem.
Ø Lyra:
Hříšná těla, křídla motýlí.
Ø Fjera: Hudba je skvělá, písnička Voda živá.
Ø Poldi: Hodně dobrý je Srdcotepec. Škoda, že ho nehraje na koncertech.
v A co třeba taky nějaká kritika?
Ø Poldi: Na desce jsou 3 slabší písničky (ale na to má každý jiný názor)
a nevýrazná muzika. Na koncertech je to perfektní a mnohem tvrdší.
Ø Dan22: Samozřejmě, že by to mohlo být lepší. Sama Aneta říká, že na CD jsou
chyby. To CD by mohlo být víc rockovější, ale naštěstí to nahrazuje na
koncertech.
6
v Co říkáte na názor, že Anetě chybí velký hit a že ještě neukázala svůj
potenciál?
Ø Fjera: Tenhle názor jsem neslyšela, ale myslím si, že v silách člověka není
ukázat svůj potenciál za půl roku, to chce čas.
Ø Poldi: Aneta má na desce hitů hodně, možná až moc, jen to prošvihla s tím
prvním singlem. Delfín to opravdu být neměl. Tím musela spoustu lidí
odradit. A že nám to ještě ukáže, s tím souhlasím. Těším se jednou na
vyprodanou Wembley J.
Nevím, jaký potenciál může ukázat někdo, kdo se před půl rokem
Ø Libormich:
objevil na scéně a teprve začal se zpíváním, ale podle mě jeden hit
minimálně má.
Ø Dan22: Velký hit jí chybí proto, že ji rádia málo hrají. Jinak si myslím, že svůj
potenciál už ukázala a že nás ještě překvapí.
v Všem Láhelákům móóóc děkuji za rozhovor!
Pokud by někdo z vás měl také zájem přihlásit se do oficiálního fanclubu Anety
Langerové, doporučuji se podívat na webovky FC:
www.aneta-langerova.com
Zde najdete všechny informace k tomu, jak se přihlásit, ale také spoustu jiných
zajímavých informací o Anetě a samozřejmě si můžete na CHatu popovídat s dalšími
fanoušky.
*Budějovická hvězda
Verča a Matěj
7
Výlet letadlem
Všichni jste jistě viděli, že letadla, která se snaží přistát, zpočátku letí úplně
opačným směrem, než se letiště nachází. Mnozí lidé počínání těchto letadel nechápou.
Je to proto, že letadla jdou na přistání jako druhá v pořadí nebo přiletěla ze směru, jež
nevyhovoval směru větru potřebného k přistání. Letadla by měla přistávat proti směru
větru. Ta samá pravidla platí i na letišti Hosín poblíž Českých Budějovic.
I my jsme majiteli dvoumístného ultralehkého letadla a travní přistávací plochy
na břehu rybníka Svět v Třeboni. S tátou tam létáme pokaždé, když máme čas.
Kdybychom chtěli, můžeme i několikrát denně obletět celou Českou republiku.
Naše výlety probíhají takto: vytlačíme letadlo z hangáru, nastoupíme a pečlivě
se připoutáme. Poté spustíme obě magneta, která jsou důležitá pro chod motoru
a popojíždíme na vyčkávací dráhu. Po ohlášení se řídící věži vyjedeme na startovací
dráhu. 6 000 otáček za minutu nám pomůže ke startu. Křižujeme mezi různými letišti.
Děláme velice nízké průlety nad rybníkem Svět. Někdy přistaneme na našem
třeboňském letišti. Je to paráda. Už se těším na náš další výlet.
*Budějovická hvězda
Pavel
8
Noc hrůzy
Petře se nehorázným vrzáním postele podařilo probudit její táborové
spolubydlící Verču a Evu. Verča se posadila na posteli a rozsvítila baterku. Celá
rozespalá se otočí k Petře vyčítavým pohledem. Petra se brání: „Nezlob se, ale ta
postel moc vrže!“ V tu dobu už byla na nohou také Eva a poslouchala hašteřící se
kamarádky. „Tak už toho nechte“,
zabručela asi po třech minutách,
„a pojďte spát, budíček
nečeká.“ Když se opět uložily do
svých spacích pytlů a zhasly
baterku, najednou Evin hlas porušil
hluboké ticho: „Peťo, teď se
prosím nehýbej a nevrzej, venku
někdo chodí.“ „Vidím, že ti
to buzení leze na mozek“, zívla
Verča. „To bude asi Eliška.
Má dnes hlídku.“ Peťa se
probrala z polospánku a
řekla: „Podívejte se kolik je
hodin! V tuhle dobu už spí i
hlídka. Je asi půlnoc. A jak jste
už řekly, budíček nezná
slitování. Verčo, podívej se
z okna, máš to nejblíže.“ Verča
rozsvítila baterku a nechala
ji na posteli. Odhrnula záclonu. Co
uviděla, jí vyrazilo dech.
Zvenku na ní upřeně koukala cizí
bílá tvář. Verča chtěla
vykřiknout, ale hlas se jí zadrhl.
Místo toho šeptla: „Holky,
tam na mě někdo zírá, já se
bojím!“ Petra a Eva
vyskočily z postelí. Eva rychle
skočila ke skříňce pro svůj
nepostradatelný řetízek s přívěskem
baterky. Najednou všechny tři holky
uslyšely třeskot rozbíjeného skla a vzápětí se před nimi vznášela asi 10 cm nad zemí
bílá postava a hrůzostrašně vrčela. Petra chtěla ječet, ale Verča jí to rázným
máchnutím ruky zatrhla. To „něco“ mezitím odhodilo Evu dobrý metr od sebe. Eva
duchapřítomně uchopila baterku a posvítila na tu příšeru. V tom momentě začala na
věži Zvonkové odbíjet jedna hodina. Duch zaječel a rozplynul se.
Následující den po obědě šly Petra, Verča a Eva za místním kronikářem. Od
návštěvy si slibovaly, že se možná dozví, co se to vlastně stalo. Když zaťukaly na
dveře, otevřel jim sympatický starší pán. Po vzájemném představení našly odvahu
a vše mu vypověděly, i když měly trochu strach z posměchu. Ale reakce kronikáře jim
vyrazila dech. „Tak abyste věděly“, řekl jim po chvíli rozpačitého mlčení, „to byl duch
jistého Jana Bauera, který tu straší už pěknou řadu let. A vždycky, když se objevil,
našly se tři holky asi ve vašem věku někde na konci zdejšího lesa ve zuboženém stavu,
někdy dokonce i mrtvé. Pověst praví, že to dělá proto, aby se pomstil svým třem
sestrám, které ho dohnaly k sebevraždě. Také se říká, že se bojí světla a zvonů. A to
nejlepší, nenajde-li jeden rok tři oběti, už se nikdy neukáže. Kdyby Eva na něj
neposvítila a nezačaly odbíjet zvony, tak dnes už nejste mezi živými. Díky vám se
prokletí zlomilo a duch Jana Bauera se odebral do věčného klidu.
*Budějovická hvězda
Terka
9
Život se točí dokola
Byla zima a byl další čtvrtek. Mráz zakryl rybník
svojí ledovou pokličkou. Děti s velikou radostí vytáhly
brusle a začaly na něm řádit. Jezdily sem a tam, honily se
a hrály hokej. Do okolí se ozvěnou nesl smích, křik
a všemožné štěbetání.
Jak se říká: „Všeho dočasu!“ Uběhlo pár dní a led
začal tát. Děti byly chvíli smutné, že si už nesklouznou.
Ale nastupující jaro má přeci také svoji krásu. Když
uhodila vedra, opět byl u rybníku slyšet smích, křik
a všemožné štěbetání.
Sluníčko pálí a voda krásně chladí a život se točí
dokola, dokola, dokola, la, la, la a, a, a …
KONEC.
*Budějovická hvězda
Janek a David
10
Pohádková olympiáda s kaprem Jakubem
V pátek 1. dubna 2005 jsme se vypravili autobusem do Českého Krumlova na
Jihočeskou pohádkovou olympiádu, která se jmenovala: „Putování s kaprem
Jakubem“. Cestou z autobusu jsme nejdříve prošli zámeckým areálem. Na nádvoří nás
zaujala historická děla a v příkopu živý medvěd. Z ochozu byl krásný pohled na celé
město.
Na historickém náměstí jsme se zapojili do pohádkového průvodu, který vedl
jihočeský pohádkový král pan Zdeněk Troška. Máme s ním i několik fotografií.
Pak jsme dorazili do místnosti, kde se konala první část olympiády pro děti soutěž družstev v přiřazování kapříků k městům a následné vyhledávání jejich polohy
na mapě. Naši třídu zastupovala dvě pětičlenná družstva: „Úžasňákovi“ a „Jakubáci“.
Z Týna nad Vltavou byla proti nám též dvě družstva: „Vinařáci“ a „Loutkaři“. Znalosti
všech soutěžících byly vynikající a vyrovnané, a tak členové poroty pochválili
a odměnili všechny věcnými dárky i sladkostmi.
Na druhou část soutěže jsme se přesunuli do Pohádkového domu, kde
vystoupila celá třída s divadlem: „Jakubova rybí škola“. Naše představení sledovali
všichni pozvaní hosté a z jejich potlesku bylo patrné, že se jim moc líbilo. Trochu nás
mrzela nepřítomnost pana Trošky, který musel odjet do Prahy.
Během akce jsme si také stihli prohlédnout krásné loutky a strašidla
v Pohádkovém domě a všem návštěvníkům Českého Krumlova vřele doporučujeme
jeho shlédnutí. Někteří odvážlivci se ještě šli s paní učitelkou podívat do muzea
Tortury na ukázky mučících nástrojů ze středověku a ti méně odvážní začali vykupovat
místní obchůdky se suvenýry.
Celý výlet se zdařil i díky pěknému počasí. Škoda, že se akce nezúčastnil větší
počet základních škol, mohli jsme společně zažít více legrace.
Ještě dlouho budeme vzpomínat na setkání se zajímavými lidmi a na spoustu
hezkých zážitků.
Žáci 4.A a tř.uč. Židková
ZŠ a ZUŠ Bezdrevská
České Budějovice
*Budějovická hvězda
11
12
Rozhovor s CHataři
Přihlásili se hned dva: Thyrjax a Eliska 01.
1. Líbí se ti na chatu?
Thyrjax: Neodpověděl.
Eliska 01: Jak, kdy.
2. Chtěl bys být hlavním správcem místnosti?
Thyrjax: To by chtěl být každý. Jenže já nejsem na chatu často.
Eliska 01: Ne, proč?
3. Prozradíš mi bydliště?
Thyrjax: Chlumec nad Cidlinou.
Eliska 01: Zlínsko.
4. Jaké máš záliby?
Thyrjax: Volejbal, posilování, holky, četba.
Eliska 01: Četbu, divadlo, kino, koncerty, tanec, plavání, kolo, jógu, tai-či, karty,
numerologii a podle času a nálady.
5. Máš doma nějaké zvíře?
Thyrjax: Jo, psa.
Eliska 01: Když nepočítám přítele, tak ne.
6. A jaké zvíře máš najraději?
Thyrjax: Nejraději? Psy.
Eliska 01: Asi toho přítele.
7. Co posloucháš za hudbu?
Thyrjax: Daniel Landa, Rammstein, Karma. Styly spíš uvolněné.
Eliska 01: Neodpověděla.
8. Hraješ na nějaký hudební nástroj?
Thyrjax: Ne, nikdy jsem nehrál. Jenom občas lidem na nervy.
Eliska 01: Ne.
Zatím ahoj.
*Budějovická hvězda
Terka
13
Tábor
V červnu minulého roku krátce před obědem členové Klubu malých debrujárů
dorazili do táborové základny DDM nedaleko Jenišova u Lipenské přehrady. Po
nezbytném ubytování nás hned čekal bohatý program. Protože venku hustě pršelo,
prováděli jsme různé pokusy a hříčky v budově. Mezi ně například patřilo postavit šest
hřebíků na hlavičku jednoho nebo vyndat nosný sloupek tak, aby paleta zůstala dobře
vyvážená. Navečer, když se počasí umoudřilo, jsme vyběhli ven a hráli míčové hry.
Druhý den jsme trochu experimentovali. Např. jsme zapálili kapesník, který jsme
předtím namočili do lihu rozředěného vodou. Ano, i když začal hořet, vyvázl z tohoto
zákroku nepoškozen. Další dny jsme hráli zajímavé deskové hry, sjeli na raftech
Vltavu, absolvovali turistický výlet, který byl zpestřen plavbou na trajektu a návštěvou
restaurace, kde jsme se patřičně posilnili. V den našeho odjezdu jsme nasedli do
pramic a pádlovali směrem k vlakovému nádraží. Na tábor ještě dnes rád vzpomínám.
P.S.
Kdo z vás rád experimentuje a provádí různé fyzikální, chemické a biologické
pokusy, může vstoupit do našich řad Klubu malých debrujárů. Působíme pod záštitou
DDM Č. Budějovice.
Na lyžích
Jedním z mých nejoblíbenějších sportů je lyžování. Myslím
si, že jsem poměrně dobrý lyžař. V zimní sezóně nejvíce
navštěvuji lyžařský areál Kramolín. Jezdím tam s tátou.
Nejlepší relaxací je pro mne večerní lyžováni. To je pohoda.
Celý areál je zmodernizovaný a tím i bezpečnější. Skládá se
z pěti sjezdovek, z toho dvě z nich jsou při večerním lyžování
osvětlené. Můj další oblíbený lyžařský areál je také na Zadově,
nad kterým se tyčí, dnes už nepoužívaný, skokanský můstek.
Skládá se ze dvou sjezdovek a obě jsou osvětlené. Ale největší
z těchto areálů je na šumavském Špičáku.
Všem milovníkům bílých stop přeji hodně krásných zážitků
v zimní sezóně 2006.
P.S.
Když po takovém dni ulehám do postele, mám krásný pocit, že ten den stál za to.
*Budějovická hvězda
Pavel
14
OK-OČJ-2005-Sloh
I. kategorie
Téma: Poněkud smolný den
Vypravování
Martina Kašpárková, České reálné gymnázium, Č. Budějovice
Nevím, jestli mám právo nějaký den svého života označit za smolný. Jistě, už
mnohokrát se mi něco nepovedlo, ale já si tím rozhodně nenechám zkazit celý den.
Vidím to vždy z té lepší stránky. Co se mi nepovedlo dnes, povede se příště. Aspoň
teď vím, kde jsem udělala chybu.
Existují však i případy, kdy se za celý den nedopustíte žádné chyby a přesto
tento den nepatří k vašim nejšťastnějším. Já s tím mám vlastní zkušenost.
Jako každou neděli jsem i dnes vstala v pozdních dopoledních hodinách.
Maminka byla už od rána na nohou a připravovala nedělní oběd. Vždy u toho tančila
nebo zpívala, dnes však měla náladu poněkud jinou. Pozdravila jsem ji, ale ona mi
neodpověděla. Šla jsem si tedy sednout k televizi, jak to ostatně dělám každou neděli.
Za chvilku ke mně mamka přišla, ruce v bok: „Mám ti od tatínka vyřídit, že jestli si
dnes neuklidíš pokoj, nepojedeš na lyže“, pravila rázně.
Docela mě tím vyděsila. Vzpomněla jsem si, jak loni můj bratr nejel na vodu,
protože neposekal zahradu. Na „lyžák“ jsme měli jet už za dva dny!
Sebrala jsem se a uháněla do svého pokoje, odkud na mě ze stolu vyhlížela
hromada všeho možného. Na posteli se válely svačinové sáčky, jejichž obsah se již
nedal přesně určit.
Jelikož se můj otec vrátil z práce až v noci, pokojíček jsem si stihla důkladně
vygruntovat. Na lyže jsem ale nakonec stejně nejela. Ještě ten den mě přepadla
chřipka.
Kristýna Rusinková, ZŠ Máj II., České Budějovice
Neděle večer. Skvělé. Zítra opět musím vstávat do školy. Nenávidím školu!
Kolikátého zítra vlastně je? Dvacátého osmého. Zaskočeně zírám na poznámku
u pondělí: Olympiáda z ČJ. No to mi ještě chybělo! Rychle se pustím do čtení
charakteristik základních slohových útvarů. Už za půl hodiny zívám na celé kolo.
Dnešní noc nebude právě tou z nejpříjemnějších!
15
Ráno otevřu oči a v bezprostřední blízkosti spatřím kukadla mého ročního
bratra. Patrně si říká: „Jsem malej, ale šikovnej!“ „Ahoj, lumpe! Tak ty ode dneška
sloužíš jako budík?“ Zběžně mrknu na hodiny. Proboha!!! To už je třičtvrtě na osm?
Rychlostí blesku se obleču a utíkám do koupelny. „Mami, prosím tě, připrav mi čaj!“
O dvacet minut později jen přihlížím, jak autobus číslo sedm opouští zastávku.
Učitelka, která mi dnes obstarává doprovod, tu ještě není. Že by se přece jen moje
smůla v dobré obrátila? Ale ne! „Dobrý den. Já se moc omlouvám. Špatně jsem si
nastavila budík.“
Na místo konání jsem dorazila jen tak tak. Zaplatit a honem upalovat do zimní
zahrady. Čelo mi poleje studený pot. V poslední řadě zahlédnu dívku s číslem třicet
čtyři. Třicet čtyři!!! „Není jich tu nějak moc?“ otážu se své učitelky. Ta jen pokývne
hlavou.
Do konce limitu zbývá už jen dvacet minut a můj papír zeje z poloviny
prázdnotou! Tomu říkám nadělení! Hlavu mám vygumovanou, nemůžu se na nic
soustředit. „Prosím, Bože, pomoz mi, ať nejsem poslední!“
Gramatická část je za mnou. Všechny úkoly jsou vyplněné. Připadám si jako
Menšíkova babička. Tento zasloužilý umělec kdysi prohlásil: „Babička vždycky
odpověděla, i když nevěděla…“
Slohová část se mi zdá ještě horší. Nenapadá mě žádný vhodný námět, kterým
bych mohla porotu oslnit. Hlavou mi probíhají slova: Katastrofa. Katastrofa.
Katastrofa.
Vzpomínám na dnešní den. Doprovázel mě pocit, že každým krokem se pode
mnou proboří země a propadnu se do temnoty, každým krokem se mě stále více
zmocňuje tréma, s každým krokem se mi před očima objeví nápis: Poněkud smolný
den? A já odpovím: „Ten nejsmolnější!“
Lucie Horelicová, Gymnázium Trhové Sviny
Smolných dní jsem zažila mnoho. Některé se na mě nijak zvlášť nepodepsaly,
avšak jiné zanechaly v mém srdci méně či více hluboké jizvy. To už nebyly dny
smolné, nýbrž nešťastné, smutné nebo tragické. Nyní vám budu vyprávět o tom, jak
jsem ztratila své cestovatelské nadšení.
Bylo krásné květnové ráno a já se chystala na dlouho očekávaný školní výlet na
Šumavu. Vzhledem k nutnému časnému budíčku (půl šesté!!!) se má nálada
pohybovala hodně pod bodem mrazu. Pohled vraha, ostrá slova, pěsti … tohoto
vřelého pozdravu se dostalo mé drahé sestře, jenž se mi bezcitně posmívala: „Ranní
ptáče dál doskáče, ospalče!“ Moje pomsta nebyla sladká (hodila jsem po ní namazaný
rohlík) a navíc se obrátila proti mně – zůstala jsem bez snídaně. V rychlosti jsem se
oblékla, popadla batůžek (bez svačiny, jak jsem později zjistila) a uháněla na autobus.
Chytla jsem ho. Za zadní kola. Řidič mě bohužel neviděl, tudíž jel spokojeně dál.
Nezbývalo než zavolat soukromou taxi službu „Tatínek“, jejíž krédo zní: „Přijedeme
za všech okolností!“ Otec by mohl s přehledem závodit ve formuli 1 – tentokrát jsem
v dopravním prostředku seděla mezi prvními.
16
Moji spolužáci jsou fajn. Celou cestu se autobusem nesl smích, zpěv, hudba,
vtipy… Pan profesor se nás snažil krotit. Marně. Zdivočelou zvěř lze vycvičit jen
velmi těžko. Po zhruba třech hodinách nás vyložili na okraji lesa. „Snad nepůjdeme
pěšky!“ zděsil se Honza Jedlinský (známý odpůrce pohybu). „Ale jistě, usmál se pan
učitel líbezně, „asi pět kilometrů!“ Třídou otřásla klasická vlna nevole. „Kupředu!“
zvolal mistr Berka a šlo se. Nasadil smrtelné tempo. Pár nadšenců se hnalo dopředu za
profesorem. My normální jsme se spíše plazili jako šneci. Najednou se má nejlepší
kamarádka začala podivně kroutit. „Co ti je Olino?? „Musím na záchod“, pošeptala mi.
„Tak jdi ne?“ „Kam asi?“ „Za strom!“ Než Olča nalezla dostatečně velký strom, za
nímž by mohla vykonat potřebu, ostatní nám utekli. „Kde jsou?“ panikařila jsem.
„Těžko říct. Půjdeme rovně.“ To bylo pěkné řešení, jenomže se před námi objevila
křižovatka. Vydaly jsme se doleva. Nic. Doprava. Nikde nikdo. „Mobil!“ vykřikla
Olča a vytáčela číslo pana Berky. „Ztratily?“ ozývalo se z mobilu. „Tak se vraťte na
křižovatku, jděte rovně, pak…“ Stručné instrukce stačili k tomu, abychom se do lesa
zamotaly ještě víc. Následoval další telefonát. Poučen předchozí chybou nám nyní
profesor popsal cestu takřka strom po stromu, kámen po kameni. Konečně. Náš slovný
návrat byl točen na kameru. Zbytek výletu jsme s Olgou pro jistotu absolvovaly
vpředu, po boku našeho třídního.
Co myslíte, byl tohle smolný den? Prosím! Ještě jsem vás nepřesvědčila? Dobře,
tak já vám tedy prozradím vrchol toho všeho. Po příjezdu domů mi maminka
předložila k večeři koprovou omáčku, kterou nenávidím stejně jako matematiku.
Klára Šimánková, ZŠ J.Š. Baara, České Budějovice
Poněkud? Ne, tak to rozhodně nebylo jen poněkud, ale dnes jsem šťastná, že se
to stalo. Je to přesně sedm let, kdy mi zemřel dědeček. Byli jsme tenkrát ještě celá
rodina na dovolené. Mamince se zdálo, že se s ní dědeček loučí, a že jí říká, ať je
v životě silná a drží se svých pravidel. Ihned po probuzení začala maminka prosit
taťku, abychom jeli domů, že má hrozný pocit. Taťka tenkrát ustoupil a to bylo asi
naposledy.
Na zpáteční cestě zazvonil mobilní telefon. Maminka ho zvedala, a v té strašné
chvíli, kdy zamáčkla tlačítko, se rozbrečela. Tušila to. Řekla nám: „On umřel.“ Bylo to
opravdu hrozné. Cítit, jak ztrácíte někoho, kdo je pro vás vším, vaším idolem,
obrazem, někoho, koho máte rádi z celého srdce a nedokážete si představit život bez
něj. Tenkrát jsem nechápala, proč maminka brečí. Dokonce jsem se na ni zlobila, že se
nám nevěnuje.
Po roce uklidňování a smiřování se smrtí milovaného člověka přišel ten den!
Rodiče se už dlouho hádali. Já i moje mladší sestra jsme byly nešťastné
pokaždé, když se z vedlejšího pokoje ozýval křik, hádky a někdy i brekot. Měly jsme
hrozný strach. Rády bychom věděly, co se tam děje. Jednou už jsem to nevydržela a se
slzami v očích vběhla do pokoje. Rodiče byli úplně rudí a pořád na sebe křičeli.
17
Ani nezaregistrovali, že jsem přišla. Myslela jsem, že se zblázním. Přiběhla tam i má
malinká sestřička. Já ale nevěděla, co mám dělat, tak jsem ji popadla za ruku a odvedla
ji. Seděly jsme obě na postelích a čekaly, co se bude dál dít. Nakonec jsme obě usnuly.
Probudily jsme se až ráno a okamžitě vyběhly hledat rodiče. Maminku jsme
našly uplakanou u kuchyňské linky. Sestřička se zeptala: „Kde je tatínek? On hraje na
piano?“ Maminka neodpověděla, jen se jí začaly kutálet slzy po tvářích. Rozběhla jsem
se k taťkově skříni. Když jsem ji otevřela, nic tam nebylo. Cítila jsem se mizerně!
Takový pocit nepřeji nikomu zažít. Cítila jsem strašné prázdno. Tam někde uvnitř,
u srdíčka. Teď už chápu maminku, proč ten den, kdy jsme jeli z dovolené, tak plakala.
Lituji, že jsem se na ni zlobila. Vědět, že ten strašný den ztratím taťku, nikdy se nechci
probudit!
On se ale strašně změnil, někdy si myslím, že už nás nemá rád. Vůbec si nás
nevšímá. Bojím se, abych ho neztratila úplně ze svého srdce.
Hana Šachlová, ZŠ Lišov
Byla sobota, krásný slunný den. V klidu jsem spala a najednou mi někdo klepe
na víčka a volá: „Vstávej. Už je ráno!“ Probudím se a koukám. To byly sluneční
paprsky. Je opravdu krásný letní den. A ještě krásnější je kvůli tomu, že mám dnes
narozeniny.
Vstanu z postele nabytá energií a optimismem. Jako každé ráno se jdu hned
podívat na své rybičky. Ale co to? To snad není pravda! Akvárium je úplně zkalené.
Není skrz něj vůbec nic vidět. Na hladině jen plave spousta rybiček břichem nahoru.
Mezi tou zelení se něco mihne. Zaostřím zrak. To jsou přece moje nejoblíbenější
rybičky Jožka a Žofka.
Rychle! Musím je zachránit. Seběhnu do sklepa pro kbelík a utíkám k umyvadlu
pro vodu. Otočím kohoutkem a nic. Otočím druhým a zase nic. Voda neteče! Dojdu do
kuchyně a povídám mamince: „Rybičky mají zkalenou vodu a jako na potvoru neteče
voda!“ Mamka jako vždycky jen pokrčila rameny se slovy: „Tvůj problém.“ Nic
jiného, než skočit pro vodu k sousedům mě nenapadlo. V noční košili jsem utíkala přes
ulici k sousedům. Jelikož bydlíme v malé odlehlé uličce, tak běhat po ulici v noční
košili si snad dovolit můžu.
Zanedlouho jsem si to štrádovala zpět domů s plným kbelíkem vody v ruce. Už
sahám po klice, otvírám dveře a…Ne, ne, ne! Ne, to už opravdu není možné! Zakopnu
a jako kus hadru se s rachotem rozplácnu jak dlouhá tak široká na podlahu. Mamka
přiběhne a křičí: „Ty jedno nemehlo! Ty snad nejsi moje dítě!“ Ale teď se otevírají
okna a zrak všech přihlížejících se upře na mě. Taková ostuda! Vstanu celá promáčená
od hlavy k patě a rychlostí světla vyběhnu schody do svého pokoje.
Jen, co otevřu dveře, očima zabloudím k akváriu a v něm vidím, jak už ani Jožce se
Žofkou není pomoci. Do očí se mi hrnou slzy. Lehnu na postel a jdu se z toho vyspat.
Třeba se ráno probudím a zjistím, že to byl pouhý sen.
18
II. kategorie
Téma: Kde končí zábava a začíná dřina…
Volný slohový útvar
Markéta Šebestová, Gymnázium J.V.Jirsíka, České Budějovice
Však to známe všichni. Člověk se narodí a po chvíli zjistí, že stačí jen trochu
zakřičet a všichni se okolo vás seběhnou. Začnou vás opečovávat a vy nemusíte hnout
ani malíčkem u nohy. Pěkně vás nakrmí, vykoupou, osuší, oblečou a nakonec vám nad
postýlkou ještě zpívají. Všechno udělají za vás a vám se tedy dostává hodně času na
hraní. Stavíte si hrady z písku a plánujete, jak z vás jednou bude slavný architekt.
Jezdíte na koloběžce a už se téměř vidíte ověnčený medailemi po úspěšném
motorkářském závodu.
Všechno vám připadá tak snadné a jasné. Vaše dětské optimistické čelíčko
nepřetíná ani jedna vráska obav o budoucnost. Ve školce se vám všechno daří, máte
hodně kamarádů a dokonce byl váš obrázek na nástěnce.
Pak ale dojde k obrovskému zlomu. Rodiče vás vytrhnou z náruče „tety“ ze
školky a už si to capkáte k té velké šedé a pochmurné budově, kterou jste do té doby
ani nevnímali. Místo pastelky dostanete do ruky propisku a už to jde jak na běžícím
pásu. A, B, C, D, E,…
Co se to proboha děje? Kde je moje pískoviště, bazén a houpačka? Proč jen jsem
musel opustit ten ráj za živým plotem, kde se chodilo po jídle spát, kde jste všechno
mohli a nic nemuseli? A to ještě pravděpodobně nevíte, že tu budete muset zůstat
celých devět let. Poté svedete souboj se stovkami ostatních o místo na slunci a pokud
budete mít tolik štěstí, že tento souboj vyhrajete, otevřete si dveře k dalším čtyřem
letům dřiny a učení!
S kapkami potu na čele a roztřesenými koleny zvládnete maturitu….to ještě není
konec! Rychle k přijímací komisi na VŠ a ukažte to nejlepší, co se ve vás skrývá. Tady
totiž končí zábava a začíná opravdová dřina!
Adam Kubelka, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice
•
V neděli večer
•
Když vám na něčem záleží
•
Když jde o hodně
•
Když se na vás řítí cosi důležitého a neodkladného, co musí být uděláno
•
Když čelíte problémům, které nijak zábavné nejsou
19
•
Když musíte připravit zábavné vystoupení, třeba divadlo – to je zvláštní věc.
Koncem roku 2004 jsme u nás ve škole hráli „zábavné“ představení. Byla to víc
dřina než zábava. Vymýšlíte příběh, píšete scénář a konzultujete výsledek
s ostatními. Podřídit se názoru většiny je větší dřina než házet lopatou. Učíte se
text nazpaměť, abyste ho odříkali bez chyby – a tři nula pro dřinu. Když začnete
zkoušet, objeví se občas souostroví zábavy v moři dřiny, ale je jich méně, než
byste čekali. Vítězství je, když se baví alespoň publikum při samotném
představení.
Ale takhle by to být nemuselo. Přál bych si, aby při nacvičování divadla zábava
vyzbrojená mečem improvizace a nadšením nedala dvanáctihlavé dřině šanci.
Martin Křepela, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice
PRAHA ( ČTK ) – Na základě požadavku Ministerstva práce a sociálních věcí
z ledna loňského roku provedla AV ČR rozsáhlou studii s cílem zjistit, kde končí
zábava a začíná dřina.
Zkoumáním problému se zabývalo množství vědců z různých oborů. Včera
oficiálně seznámila veřejnost s výsledky projektu.
Totálním nezdarem skončila expedice geografů, která měla najít zeměpisnou
hranici zábavy a dřiny. Její členové se ztratili na Ostravsku a dodnes nemáme o nich
žádné zprávy.
Naproti tomu za úspěch lze považovat výsledky sociologického průzkumu v ČR
analyzovaného předními matematiky. Z něj vyplývá např., že téměř pro polovinu lidí
končí zábava a začíná dřina přibližně v 7 hodin ráno, kdy musí do práce. Další zhruba
třetina dotázaných uvedla, že se dře „od nevidím do nevidím.“ Naopak část dotázaných
uvedla, že pro ně zábava nekončí, protože jejich práce je těší. Zvláštní skupinou pak
ale byli respondenti, kteří uvedli, že práce je pro ně zábava, i když je to dřina.
Z analýzy tudíž jasně vyplývá, že otázka, kde končí zábava a začíná dřina, je ryze
subjektivní, a nelze na ni dát obecnou odpověď shodující se s názorem všech. S tím
rovněž souhlasí tým psychologů AV, kteří ještě dodali, že ideální skupinou jsou ti, pro
které i dřina může být zábavou.
Tyto výsledky byly předány ministrovi práce a sociálních věcí, který po
prostudování uvedl, že je se studií AV ČR spokojen a na jejím základě předloží
poslanecké sněmovně návrh zákona o platovém znevýhodnění zaměstnanců, kteří se
v práci jen baví a nedřou. Tento návrh bude sloučen s návrhem ministerstva školství,
který zakazuje slohové úkoly v OČJ. O výsledku jednání budeme informovat.
- sk –
20
Bambiriáda 2005
Letošní Bambiriáda se konala s podtextem „Na křídlech dětské fantazie“.
V Českých Budějovicích a dalších 26 městech České republiky začala ve čtvrtek 26.
května Dnem otevřených dveří a byla ukončena v neděli 29. května.
U nás se celá akce konala pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje RNDr. Jana
Zahradníka a primátora Statutárního města České Budějovice Doc. RNDr. Miroslava
Tettera, CSc.
Na Bambiriádě se nám představily tyto organizace: Junák, Jihočeská krajská
organizace Pionýr, Azimut, Zálesák – 1. středisko, Sdružení hasičů Čech, Moravy
a Slezska, Česká tábornická unie – Jihočeská oblast, M-tes, dále Klub malých
debrujárů, Dům dětí a mládeže v Českých Budějovicích, Salesiánské středisko
mládeže a další.
Hlavní program Bambiriády začal v pátek 27. května od 9:00 hodin.
Moderátorem byl Mirek Mareš. V 11:00 hodin se oficiálního zahájení ujal hejtman
Jihočeského kraje pan Jan Zahradník. Během pátečního dopoledne přišlo přes 3.000
účastníků.
Jednotlivé organizace si pro děti připravily zajímavé disciplíny a hry. Česká
tábornická unie, konkrétně Robinzoni, měli pro děti přichystanou disciplínu skládání
beden na sebe. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska pořádalo překážkovou dráhu
s nástřikem na terče. Děti si mohly vyzkoušet i požární útok. Organizace Zálesák
představila tzv. zálesáckou stezku, která se skládala z hodu na cíl, stavby trojnožky
a plížení tunelem do topografického střediska. Jihočeská krajská organizace Pionýr
nabízela zajímavé hry, jako např. skládání geometrických obrazců a obrovského
puzzle, hru Othello, šachy a pavoučí síť, kde děti musely procházet určitou trať tak,
aby se nedotkly lanka. Dům dětí a mládeže z Českých Budějovic měl celkem šest
stanovišť: malování, stolní hry, dívčí klub, rybáře, modeláře a stavitele robotů.
Na pódiu se objevila řada tanečních skupin a pěveckých souborů jako např. Hiphopové duo z tanečního centra Move 21, Dance line studio České Budějovice, hráči na
kytaru z Domu dětí a mládeže v Českých Budějovicích, dále zpěvák Adam Vojtěch,
který se probojoval v soutěži Česko hledá SuperStar II. do nejlepší padesátky, nebo
třeba folková kapela Lakomá Barka.
V sobotu probíhal turnaj ve skateboardu a v kelímcích, což je nová kolektivní
hra – více najdete na internetové adrese kelimky.wz.cz.
Letošní Bambiriáda se vydařila také díky přejícímu počasí. Celý víkend padaly
teplotní rekordy. Další pozitivní věcí bylo a je, že tato akce se dostala do povědomí
veřejnosti. Přišlo mnoho rodičů s dětmi. Např. sobotní atrakce shlédlo 4.532 účastníků.
I Bambiriáda měla svoji hlavní cenu. Každé dítě dostalo při vstupu do areálu
kartičku, se kterou navštěvovalo jednotlivá stanoviště. Tyto kartičky byly každý den
slosovány a výherce získal vyhlídkový let nad městem České Budějovice.
21
Bambiriáda 2005 - rozhovory
Tomáš Jungwirth – modelář
Ø Kolik je ti let?
13 let.
Ø Co vše tady vystavujete?
Letadla, vrtulníky, tanky, bitevní lodě, podzemní bunkry, vojáčky, atd.
Ø Co je nejtěžší na výrobě modelů?
Nejtěžší je natřít velké plochy, protože barvy se musí míchat.
Ø Jaké modely jsou nejdražší?
Tento koníček je finančně dost náročný. Nejdražší je asi vojenská technika, jejíž
modely se pohybují kolem 1.000 Kč a výš.
Ø Jak dlouho se věnuješ stavbě modelů?
Dva roky.
Ø Kolik modelů tady představuješ?
Tři modely. Nejvíce si cením rámové sestavy s tankem.
Adam Vojtěch - zpěvák
Ø Co říkáš na letošní Bambiriádu a na podobné akce pro děti?
Určitě je dobrý, když se takové akce pořádají. Před třemi roky jsem tu
vystupoval se souborem Jitřenka, když jsem ještě chodil do Domu dětí
a mládeže. Takových akcí není nikdy dost.
Ø Kdy vyjde tvé debutové album a v jakém stylu bude?
Album bude ve stylu pop-rocku Robbieho Williamse. První singl vyjde někdy
v průběhu července a celé album po prázdninách.
Ø Myslíš, že ti soutěž Česko hledá SuperStar hodně pomohla v tvé kariéře?
Já dělám muziku od šesti let. SuperStar mi hodně pomohla. Je to dobrý základ,
na kterém se dá stavět, i když mi to úplně optimálně nevyšlo.
Ø Změnil ti vstup do showbyznysu nějakým způsobem život?
Myslím, že moc ne. Já doufám, že jsem se nezměnil, a že to tak zůstane i dále.
Jsou lidé, se kterými to zamává, ale já se snažím stát nohama pevně na zemi.
Ø Co chystáš po studiích na Biskupském gymnáziu?
Maturuji až příští rok a zatím se nechystám na žádnou konzervatoř. Asi půjdu na
práva nebo možná zkusím ještě jiný obor. V žádné hudební škole nevidím
perspektivu.
22
Dance line studio
Ø Jak se jmenujete?
Sandra Fenclová a Zdenka Litvanová.
Ø Kolik je vám let?
13 a 11 let.
Ø Za jaký soubor v Dance line tancujete?
Klokani.
Ø Jak dlouho tancujete?
4 a 3 roky.
Ø Jaké máte úspěchy s Dance line studiem?
2. a 3. místo na Mistrovství ČR.
Ø Co vás baví kromě tancování?
Rády jezdíme na soustředění s naším studiem a hrajeme volejbal.
*Budějovická hvězda
Libor, Janek, David, Verča
23
Kultura
Hvězdy se chystají do Čech:
21.06. 2005 … Elton John … Praha, Sazka aréna
29.06. 2005 … Ozzy Osbourne a Black Sabbath … Praha, Park Kolbenova
24.10. 2005 … Phil Collins … Praha, Sazka aréna
Zajímavé „weby“:
v www.divokejbill.cz
Rocková kapela s keltskými prvky. Vznikla v průběhu roku 1997. Díky neutuchajícímu
nasazení se prokousala mezi úspěšné kapely posledních dvou let a vydala tři vynikající desky, CD
z koncertu v Lucerně a také DVD. Jejich webovky jsou kvalitní a fanoušci tam určitě najdou
veškeré informace.
v www.langerovaaneta.cz
Oficiální stránka první české SuperStar Anety Langerové, která vydala v září své debutové
album Spousta andělů. Toto album vévodilo několik týdnu v žebříčku nejprodávanějších CD
(uvádí se kolem 80.000 kusů). Její webovky jsou velice hezky designově zpracované. Vadou na
kráse je, že kromě základních informací se nic nového nedozvíte.
v www.patrikstoklasa.cz
I když Patrik Stoklasa již není mezi námi, byly dodělány jeho stránky. Tento velmi nadaný
herec a zpěvák účinkoval v divadle Semafor, v muzikálech Kleopatra a Rebelové. Natočil tři
filmy, úspěšně se účastnil soutěže Česko hledá SuperStar a v poslední době se věnoval natáčení
své debutové desky. Na stránkách najdete nejen fotografie, ale také vzpomínky od lidí ze
Semaforu. Jsou hezky graficky zpracované.
v kirken.freemusic.cz
Stránky rockové kapely Ready Kirken, která vznikla v lednu 1996. Skupina vydala tři
úspěšná alba. Poslední se jmenuje Krasohled a v rádiích můžeme slyšet zatím jejich nejnovější
hit - Poslední dobou.
Nové desky, které stojí za povšimnutí:
Ø Julián Záhorovský – Obraz J. Z.
Překvapivé rockové album hodně kritizovaného Juliána stojí určitě za povšimnutí. Velkým
hitem bude jistě song „Obraz DG“.
Ø Anna K. – Noc na zemi
Pochvalnými kritikami ověnčené album je označované za nejlepší album Anny K. v její
kariéře.
Ø Lucie Bílá – Láska je láska/Best Of
Pro všechny fanoušky Lucky Bílé určitě album, které nesmí chybět v jejich sbírce. Je na
něm dvacet největších hitů jako např. Most přes minulost, Láska je láska, Dívám se dívám nebo
eSeMeS.
Ø Will Young – Friday´s Child
Před dvěma lety vyhrál Will Young SuperStar v Británii a vydal už dvě alba a několik
singlů. Na jeho druhém albu Friday´s Child najdete hity jako: You´re game, Leave right now nebo
Friday´s Child.
Budějovická hvězda
Verča
24
Comics
*Budějovická hvězda
Janek a David
25
Rébusy
Z těchto čtyř dílů slož čtverec:
Z těchto čtyř dílů slož obdélník:
*Budějovická hvězda
Janek
26