Dysport Bulletin

číslo 1
Listopad 2014
Dysport Bulletin
Be you
Redakce
V e d o u c í r e d a k t o r : MUDr. Milan Šikut, Medical director, Ipsen Pharma o.s.
Redakční rada (Editorial board):
prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., Neurologická klinika FN U sv. Anny, Brno
doc. MUDr. Edvard Ehler, CSc., Neurologická klinika, Nemocnice Pardubice
Prim. MUDr. Jiří Fiedler, Ph.D., Neurologická klinika FN Plzeň, Plzeň
doc. MUDr. Robert Jech, Ph.D., Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2
prof. MUDr. Petr Kaňovský, CSc., Neurologická klinika LF UP a FN, Olomouc
MUDr. Josef Kraus, CSc., Klinika dětské neurologie UK 2. LF a FN Motol, Praha
MUDr. Dana Okparaigwe, Medical Scientific Liaison, Ipsen Pharma o.s.
doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D., Klinika dětské neurologie FN Brno, Brno
prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc., Neurologická klinika FN U sv. Anny, Brno
prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., FCMA, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2
doc. MUDr. Ivana Štětkářová, CSc., Neurologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha
Prim. MUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBA, Neurologická klinika FN Brno, Brno
Periodicita: Místo vydání: Vydavatel: Evidenční číslo:
2 – 3 × ročně
Praha
Ipsen Pharma o.s., Evropská 136, 160 10 Praha 6, IČO: 61382671
MK ČR E 18830
Zaslané příspěvky se nevracejí. Vydavatel získává otištěním příspěvku výlučné právo
pro jeho další užití. Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována nebo rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu
vydavatele.
2
Slovo úvodem
Vážená paní doktorko, vážený pane doktore,
dovolte mi, abych vás přivítal nad stránkami posledního vydání časopisu Dysport Bulletin. Z Vašich
pozitivních reakcí víme, že Dysport Bulletin byl Vaším věrným společníkem téměř 5 let. Je to dlouhá
nebo krátká doba? Záleží na úhlu pohledu, ale dle našeho názoru se tento formát již vyčerpal. Ipsen
vždy patřil a stále patří ke společnostem, které se snaží přicházet s novými nápady a přinášet inovativní
řešení. Rozhodli jsme se proto k ukončení vydávání Dysport Bulletinu v této podobě. Na každém konci
je hezké, že něco nového začíná. Chtěl bych vás proto ujistit, že v edukačních aktivitách budeme určitě
pokračovat i nadále a budeme Vás včas informovat o našich nových projektech. Chceme také více
ke komunikaci využívat moderní elektronická média. Věřím, že tuto změnu budete vnímat pozitivně
a dál nám zachováte přízeň.
Co se týká samotného Dysport Bulletinu, toto číslo otevírá článek doc. MUDr. Edvarda Ehlera, CSc.
z nemocnice v Pardubicích. Doc. Ehler se věnuje problematice spasticity dolní končetiny. Ve svém
příspěvku se věnuje, mimo jiné, diagnostickým postupům. V této souvislosti zmiňuje také výhody i limity
používaných hodnotících škál, dále jednotlivé vzorce spastické parézy a také, jak je možné ji ovlivnit
aplikací botulotoxinu. V této souvislosti bych si dovolil připomenout, že od loňského podzimu je aplikace
botulotoxinu u spasticity dolní končetiny po cévní mozkové příhodě hrazena v ČR zdravotními pojišťovnami.
Na tento článek navazuje velmi podrobné sdělení MUDr. Eduarda Minkse z Fakultní nemocnice u sv. Anny
v Brně. MUDr. Minks se zabývá problematikou aplikace botulotoxinu do musculus tibialis posterior
z mediálního přístupu. Velmi detailně se věnuje počtu vpichů i velikosti podané dávky, roli EMG kontroly,
způsobu inzerce jehly do samotného svalu i problémům, které by se mohly při aplikaci vyskytnout. Pevně
věřím, že tento příspěvek pro Vás bude svým obsahem přínosný pro Vaši každodenní praxi.
Jednou z mnoha změn, která nastaly v oblasti léčby botulotoxinem v loňském roce, je možnost aplikace
i lékařem rehabilitační medicíny. Lékaři rehabilitační medicíny mohou nově botulotoxin aplikovat v indikaci
spasticita, a to jak u dospělých, tak dětských pacientů. Prim. MUDr. Michal Říha, Ph.D., MBA z Rehabilitačního
oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze popisuje své začátky s aplikací botulotoxinu a práci celého
neuro-rehabilitačního týmu. Na jeho příspěvku mne velmi zaujala fungující spolupráce mezi jednotlivými
odděleními nemocnice i mezi lékaři a fyzioterapeuty. Tento multioborový přístup pokládám za cestu, jak
co nejvíce optimalizovat péči o pacienty.
Následující sdělení, které celý bulletin uzavírá, opět tematicky navazuje na předcházející článek. Autorkou
je Mgr. Lucie Oplová z FN Motol v Praze 5. Mgr. Oplová je fyzioterapeutkou a členkou týmu Spastického
centra FN Motol. Věnuje se nejen spasticitě, ale i dalším diagnózám jako je cervikální dystonie nebo
hemifaciální spasmus. Zároveň připomíná, jak důležitou roli hraje komunikace s pacientem a reálné
nastavení cílů rehabilitace.
Vážení přátelé, dovolte mi ještě jednou poděkovat za přízeň, kterou jste Dysport Bulletinu po celou dobu
projevovali, a těším se s Vámi při setkáváních nad budoucími vědeckými projekty společnosti Ipsen
Pharma.
S úctou
MUDr. Milan Šikut
Medical Director, Ipsen Pharma
3
Spasticita dolních končetin
doc. MUDr.
Edvard Ehler, CSc.
Neurologická klinika
Pardubické krajské
nemocnice
Úvod
Syndrom centrálního motoneuronu se projevuje celou řadou příznaků (Tab. 1). Porucha
pyramidové dráhy (a většinou současně i dalších descendentních drah) vede k výrazné
poruše hybnosti. Nejedná se však pouze o projevy spasticity zvyšující se protažením
svalu, ale jedná se také o změnu postury, projevy spastické dystonie, kokontrakce, asociovaných reakcí, výskyt flekčních i extenčních spasmů, klonů. Projevy spastické centrální parézy jsou na DK daleko více závislé na antigravitačních a posturálních mechanismech, projevují se poruchou stoje, chůze a spolu s postižením trupu i poruchou celkové
hybnosti. V rámci syndromu centrálního motoneuronu je možno rozeznat různé formy
a syndromy projevující se svalovou hypertonií – např. spastická porucha hybnosti DK
u progredující spastické paraplegie se výrazně liší od spasticity DK v rámci primární laterální sklerózy či spasticity DK u roztroušené sklerózy. Velký význam má tedy diferenciální
diagnostika svalové hypertonie (Tab. 2).
Tab. 1: Syndrom léze centrálního motoneuronu
Pozitivní příznaky
Negativní příznaky
Na protažení senzitivní spasticita
• Zvýšené myotatické reflexy
• Klony
Hypotonie
Paréza
Zkrácení svalů
Ztráta obratnosti
Únavnost
Spastická dystonie
• Spasmy extensorů
• Spasmy flexorů
• Pozitivní spastické jevy (Babinski)
Spastická kokontrakce
Asociované reakce
Tab. 2: Diferenciální diagnostika svalové hypertonie
• Spasticita
• Rigidita
• Spasmus
• Alfa rigidita
• Gegenhalten
• Guarding
• Kontraktura
• Stiff P S /SLS
• Neuromyotonia
• Myogenní (myotonie, vazivová složka, atd.)
• Hyperplexia
4
• Hypothyreóza
• Maligní neuroleptický syndrom
Pokud je již diagnóza spastické hypertonie svalů DK v rámci léze centrálního motoneuronu stanovena, pak je nutno diagnostikovat typ, rozsah a tíži spastické parézy na DK.
Nejsnadnější a stále používaná je Ashworthova škála (Tab. 3). Na DK se podstatně častěji používá původní škála. Hodnotí se pasivní pohyb s protažením spastického svalu
v plném rozsahu za použití 5-stupňové škály. Ashworthova škála má však dvě velké
nevýhody – nelze pomocí škály zhodnotit zapojení spastického svalu do určitého pohybu – funkce (stoj, chůze) a není možno odlišit biomechanickou od neurogenní složky,
která je závislá na aferenci ze svalových vřetének. Tardieuova zkouška je již cílená jak
na rozlišení neurogenní a biomechanické složky, tak již kvantifikuje spasticitu na podkladě rychlosti (úhlové) pohybu i na podkladě manifestace kontrakce spastického svalu
(catch) v určitém úhlu – poloze končetiny. „2-minutový test chůze“ má pro hodnocení
stupně a typu spastické parézy DK významnou úlohu, a to nejen pro kvantifikaci poruchy
chůze, ale zejména pro longitudinální sledování nemocných – posouzení efektu léčby, rehabilitace, progrese či regrese onemocnění. Pro 2-minutový test chůze je nezbytný dosti
velký prostor – nejlépe alespoň 5 metrů dlouhá chodba. Hodnotí se vzdálenost, kterou
nemocný ušel, délka kroků i jejich kadence. V případech, kdy nemocný není schopen
chodit celé 2 minuty, hodnotí se časový úsek i vzdálenost, kterou nemocný ušel. Pro
podrobnější hodnocení celkové motoriky, s výraznějším zaměřením na hybnost trupu
a DK, slouží „Rivermead motor assessment“. Opakovaně bylo toto hodnocení použito
ve studiích zaměřených na spasticitu po CMP (Tab. 4). Pro posouzení spasticity a spasmů
adduktorů stehen se používá Pennovy „Škály frekvence spasmů“.
Tab. 3: Škála hodnocení svalového hypertonu dle Ashwortha
0
Žádný vzestup svalového tonu
1
Lehký vzestup svalového tonu, klade zvýšený odpor (catch) při flexi i extenze
2
Výraznější vzestup svalového tonu, avšak končetinu lze snadno flektovat
3
Podstatný vzestup svalového tonu – pasivní pohyb je obtížný
4
Končetiny jsou ztuhlé do flexe i extenze
Tab. 4: Rivermead motor assessment
1
Otočení na postižení stranu (vleže)
2
Otočení na zdravou stranu (vleže)
3
Most (half-bridging;hip)
4
Postavení ze sedu
5
Leh s částečnou rotací trupu
6
Krok nepostiženou nohou
7
Poklep o podlahu (5×) zdravou nohou
8
Dorzální flexe v hleznu a flexe v kolení (postižená noha)
9
Dorzální flexe nohy a extenze v koleni (postižená nohy)
10
Postavení na zdravou nohu
„Rivermead Mobility Index“
5
Spastická paréza se na DK projeví především poruchou chůze, často rovněž stoje, problémy jsou někdy výraznější i vsedě či vleže, při vstávání či otáčení v posteli. Vzorce
spastické parézy na DK je možno rozdělit do několika dosti vyhraněných typů – a to
na podkladě lokalizace (postiženého segmentu v oblasti velkých kloubů DK) a charakteru spastických svalů (flekční-extenční, addukční-abdukční, inverze-everze) (Tab. 5). Problémy související se spastickou parézou lze lépe pochopit a následně léčebně ovlivnit,
pokud se použije kategorizace potíží (Tab. 6).
Tab. 5: Charakteristické vzorce spastické parézy DK
Kloub – segment
Vzorce spastické parézy
Noha-prsty
Pes equinus
Pes equinovarus
Pes equinovalgus
Hyperextenze palce
Flexe prstů/ palce
Koleno
Extenční typ
Flekční typ
Kyčel
Addukční typ
Flekční typ
Extenční typ
Tab. 6: Kategorizace problémů spastické parézy
Kategorie
Charakteristika
Komentář
Typ I
Symptomatické potíže
Bolest, extenční a flekční spasmy, klony
Typ II
Pasivní funkce
Pasivní manipulace končetinou, ať již ošetřující
osobou či nemocným (zdravou končetinou)
– hygiena, oblékání
Typ III
Aktivní funkce
Zapojení končetiny do účelných pohybových
vzorců (chůze, stoj, sed)
Typ IV
Smíšený typ
Kombinace dvou a více charakteristik
Ovlivnění spastické parézy lokální aplikací botulotoxinu
Redukce spastické kokontrakce. Spastická kokontrakce je definována jako nepřiměřený
nábor motorických jednotek, který je vyvolán volní kontrakcí antagonisty. Je senzitivní
vůči úrovni napětí svalu. Jedná se o simultánní aktivitu agonisty i antagonisty a úroveň
kontrakce se zvyšuje při zvýšení napětí vždy antagonisty z této dvojice (či lépe skupiny)
svalů. Důležitá je volní aktivita, porucha Ia inhibice ze svalových vřetének a abnormní
supraspinální aktivace („supraspinal descending drive“). Jako příklad kokontrakce na DK
je nepřiměřená aktivace plantárních flexorů (např. mm. gastrocnemii, m. solleus), které
výrazně ztíží a omezí dorzální flexi nohy, která byla volně aktivována – o kterou se nemocný snaží.
Redukce spastické dystonie. Spastická dystonie je definována jako nepřiměřený nábor
motorických jednotek v klidu. Je senzitivní vůči stupni protažení svalu. Spastická dystonie se projevuje abnormní posturou, postavením končetiny, segmentu. Z patofyziologického hlediska se na ni podílí snížená presynaptická inhibice Ia vlákny v klidu, takže se
uplatní i minimální tonický stimul (tonic stretch stimulus).
6
Prodloužení zkrácených svalů. Spastická hyperaktivita (overactivity) a kontrakce svalů
se navzájem potencují a vedou ke zkrácení svalů. Již v akutním stavu při vzniku léze vedoucí ke spastické paréze dochází ke zkrácení spastických svalů, včetně ztráty sarkomer.
Korekce slabosti antagonistů. Snížení spastické aktivity (overactivity, kokontrakce,
dystonie) agonistů může vést ke zvýšení síly antagonistů. Nevelké oslabení agonistů
(injekce botulotoxinu) nebývá spojeno s výraznější poruchou jejich funkce, ale dochází
ke zrychlení kontrakce jak agonisty tak i antagonisty a ke snížení kokontrakce. Výsledkem je uvolnění pohybu v daném segmentu. Někdy dochází i k určité redukci slabosti
antagonistů (např. infiltrace mm. gastrocnemii vede ke zrychlení kontrakce m. tibialis
anterior i mm. gastrocnemii a rovněž k určitému posílení dorzální flexe nohy).
Cílená terapie ovlivní celou řadu potíží nemocných (Tab. 7).
Tab. 7: Vybrané cíle léčby spasticity
Zvýšení komfortu
Snížení svalového napětí
Redukce svalových spasmů
Zlepšení polohy nemocného (vzhledem nemocného, zlepšení spánku, zlepšení sexuální funkce)
Usnadnění péče o pacienta
Oblékání
Hygiena (dlaně, lokty, ramena, perineum)
Katetrizace
Polohování v posteli či v sedačce
Přesuny
Zlepšení funkce
HK – dosažení předmětu, uchopení a uvolnění
DK – stoj a chůze
Jiné
Pomoc při fyzikální terapii – protahování, přiložení dlah, nošení ortézy
Odložení či zcela vynechat ortopedickou operaci
Prevence kontraktur
Jednotlivé vzorce spastické parézy DK
Pes equinus. Projevuje se zkrácením m. triceps surae a nemocný došlapuje na špičku.
Nemocný se při došlapu opírá pouze o malou oblast přední části chodidla, což vede
k výrazné instabilitě stoje. Poměrně často dochází k rychlému protažení m triceps surae
a následně k provokaci klonu nohy. Klonus ještě více akcentuje instabilitu stoje. Pes
equinus je vyvolán dystonií m. triceps surae se spastickým zkrácením svalu. Botulotoxin
se aplikuje do m. soleus i do obou mm. gastrocnemii. Pro cílení do m. solleus je vhodné
použít dutou EMG elektrodu (zpětná vazba zvukovým signálem či lépe stimulací).
Pes equinovarus. Projevuje se plantární flexí, inverzí a supinací nohy. Ve stojné fázi
nemocný našlapuje zevní hranou nohy, noha často drhne o zevní hranu ve švihové fázi
kroku. To vede ke vzniku kožních změn (mozoly, defekty). Stoj je velmi nestabilní. Pes
equinovarus je vyvolán dystonickou aktivitou m. tibialis posterior, přičemž se na plantární flexi významně podílí m. triceps surae. U některých nemocných dochází k mírné
dorzální flexi vnitřní hrany nohy, a tehdy se na klinickém obrazu účastní i m.tibialis anterior. Zvýšenou aktivitu (dystonii, spasticitu) všech 3 svalů lze snadno diagnostikovat
(rýsují se jasně šlachy, svaly jsou zkráceny) a lze testovat stupeň pasivního protažení.
Botulotoxin se aplikuje především do m. tibialis posterior, a to vždy pomocí duté jehlové EMG elektrody, se stimulací svalu a s aplikací do 2 bodů svalu (2 fasciální prostory).
Při nedostatečném efektu se doporučuju aplikovat botulotoxin také do m. triceps surae
a m. tibialis anterior.
7
Pes equinovalgus. Projevuje se abdukcí nohy se stočením do supinace. Nemocný našlapuje na vnitřní hranu nohy a stoj je méně stabilní. Na tomto klinickém nálezu se podílí
dystonická aktivita m. peroneus longus a brevis, v přítomnosti lehké dorzální flexe nohy
pak rovněž m. tibialis anterior. Všechny 3 svaly jsou snadno přístupné pro přímou aplikaci
botulotoxin.
Flekční spasticita prstů. Projevuje se spastickým postavením prstů (palec však může
být ve flexi i v extenzi). Flekční dystonické postavení prstů výrazně narušuje stabilitu
stoje a kromě toho bývá i častá kombinace s pes equinus či pes equinovarus. Tento syndrom bývá vyvolán dystonickou aktivitou m. flexor ditigorum longus a brevis a často i m.
flexor hallucis longus a brevis. Botulotoxin do m. flexor digitorum longus je možno aplikovat z mediální plochy bérce na rozhraní střední a distální třetiny asi 2–3 cm do hloubky za hranu tibie. M. flexor hallucis longus je možno dosáhnout při aplikaci laterálně
od zevního okraje Achillovy šlachy. Pro aplikaci do m. flexor digitorum brevis se vpich
vede doprostřed planty. Pro všechny 3 svaly je indikováno použití jehlové EMG elektrody
ke správnému směrování.
Extenze palce („striatal toe“). Projevuje se dystonickou extenzí palce, která někdy bývá
provázena dystonickou flexí prstů. Extenze palce je podmíněna aktivitou m. extensor hallucis longus. Pro aplikaci botulotoxinu do tohoto svalu je doporučeno vždy použít dutou
EMG elektrodu a stimulaci.
Spastická extenze v kolenním kloubu. Extenze v kolenním kloubu je součástí Wernickeova-Mannova držení dolní končetiny a je výhodná z funkčního pohledu. Umožňuje
poměrně stabilní stoj na paretické dolní končetině. Při chůzi však není možná dostatečná
flexe v kýčelním kloubu a nemocný jednak cirkumdukuje končetinu a rovněž více zatěžuje zdravou končetinu a naklání se na zdravou stranu. Spastická dystonie a kokontrakce
m. quadriceps femoris (všechny hlavy s maximem pro m. rectus femoris) je podkladem
tohoto vzorce spastické parézy. V případě hyperextenze v kolenním kloubu s určitou
rekurvací se mohou podílet i kontrakce mm. gastrocnemii a hemstringů. Aplikace botulotoxinu je důležitá zejména pro m. rectus femoris a v druhé řadě i pro další hlavy čtyřhlavého svalu. Přes určité oslabení svalu (extenze v kolenním kloubu) je umožněna flexe
v kyčli i v kolenním kloubu. Při hyperextenzi s rekurvací kolena je indikována aplikace
do m. semimebranosus.
Spastická flexe v kolenním kloubu. Postižení končetina je ve flexi v koleně i kyčli. Nemocný našlapuje na špičku nohy. Flekční spasticita DK se vyskytuje nejčastěji u spinálních lézí a bývá oboustranná. U spinálních lézí (např. v rámci roztroušené sklerózy) bývá
oboustranně addukční spasticita stehen. Flekční spasticita omezuje chůzi (švihovou
i stojná fáze) i stoj, který je velmi nestabilní. Na jejím vzniku se podílejí hemistringy
(mediální – m. semimebranosus, semitendinosus, m. gracilis i laterální – m. biceps femoris). Botulotoxin se aplikuje do mediální hemstringů – m. semimebranosus (ve střední až
distálně třetině stehna) a laterálně od něj m. semitendinosus (v proximální třetině stehna). Aplikace do m. biceps femoris může vést k poruše fixace kyčle i kolena.
Spastická flexe v kyčli. Projevuje se flexí v kyčli s náklonem pánve dopředu. Je typická
pro míšní poruchy a vyskytuje se oboustranně. Bývá provázena kompenzační hyperlorózou bederní páteře. Spastická flexe v kyčli je projevem dystonie obou porcí m. iliopsoas
a m. pectineus, často bývá přítomna dystonie m. rectus femoris (včetně extenze v kolenním kloubu). Ve stoji se nemocný předklání dopředu, má posun těžiště dopředu a ná-
8
padně nazad vysunuté hýždě. Léčba botulotoxinem míří do m. iliopsoas, a to do obou
porcí. Je vhodné využít lokalizaci svalu i nervově-cévního svazku ultrazvukovým vyšetření a cílení za pomocí duté EMG elektrody. M. pectineus je klinicky snadno dostupný
pod symfýzou a tříselným vazem v mediální polovině. M. rectus femoris je dobře lokalizovatelný na pokladě palpace.
Spastická extenze v kyčli. Projevuje se instabilitou vsedě ve vozíku, kdy je nemocný
(častěji paraplegie než pouze jednostranná spastická paréza) vytlačován ven z vozíku.
Ve stoji je patrna extenze pánve s trup je v mírném záklonu, což se dále akcentuje
při vykročení. Na vzniku syndromu se podílí dystonická kontrakce hamstringů, adductor
magnus, gluteů (zejména m. gluteus maximus.). Aplikace botulotoxinu je do těchto dosti
povrchně lokalizovaných svalů relativně snadná.
Spastická addukce stehen. Klinicky se projevuje addukcí stehen, často flexí v kyčlích,
vnitřní rotací kyčlí. Bývá oboustranná a výrazně postihuje stoj a omezuje chůzi. Podkladem spastické addukce stehen je dystonická kontrakce mm.adductor longus, brevis a maximus. Tyto svaly jsou vnitřnímu rotátory stehna. Léčebným cílem je jednak
uvolnění flekčního postavení DK s uvolněním stoje a chůze, a jednak i zlepšení hygieny
v perianogenální oblasti. Aplikace botulotoxinu je v prvé řadě do m. adductor longus
a m. adductor brevis. Při nedostatečném efektu přichází do úvahy i m. adductor magnus
a dále m. pectineus a m. iliopsoas.
Spastická paréza se nejčastěji vyskytuje u těchto neurologických chorob (Tab. 8).
Tab. 8: Diferenciální diagnostika svalové hypertonie
• CMP (ischemická, hemoragická, subarachnoideální krvácení)
• Kraniocerebrální poranění
• DMO (dětská mozková obrna)
• Encefalitis (infekční, autoimunitní)
• Tumor mozku
• Roztroušená skleróza
• Hereditární spastická paraplegie (HSP)
• Transverzní míšní léze (traumatická)
• Transverzní myelitis
• Tumor míchy (včetně komprese extramedulárním tumorem)
• Amyotrofická laterální skleróza
• Primární laterální skleróza
Závěr
Spastická paréza DK se vyskytuje u mnoha chorob, a to jak jednostranně (např. po CMP)
tak rovněž oboustranně (roztroušená mozkomíšní skleróza, stavy po míšních traumatech, degenerativní choroby CNS). Projevuje se zejména poruchami stoje a chůze. Z léčebného pohledu je nezbytné rozlišit a ovlivnit spastickou dystonii, kokontrakci, zkrácení
svalů a oslabení svalů (typ inhibice). Stanovení typu, rozsahu a tíže spastické parézy
vyžaduje použití různých škál, které jsou cílené na jednotlivé složky tohoto syndromu
(Ashworthova škála, Tardieuova zkouška, 2-minutový test chůze, Rivermead motor
assessment, Škála spasmů). Po stanovení jednotlivých vzorců spastické parézy je pak
možno zahájit cílenou léčbu – v popředí je fyzioterapie a cílená aplikaci botulotoxinu.
Literatura:
•Š
tětkářová I, Ehler E, Jech R. Spasticita a její léčba. Praha: Maxdorf Jesenius 2012.
•R
eichel G. Therapy guide spasticity-dystonia. Bremen: UNI-MED SCIENCE, 2005.
• Ehler E, Vaňásková E, Štětkářová I. Standard komplexní léčby spasticity po cévní mozkové příhodě. Cesk Slov Neurol N
2009;72/105:179-181.
•W
ard AB. A literature review of the pathophysiology and onset of post-stroke spasticity. Eur J Neur 2012;19:21-27.
•G
racies JMBayle N, Vinti M. Five-steps clinical assessment in spastic paresis. Eur J Phys Rehabil Med 2010;46:411-421.
9
Aplikace botulotoxinu do musculus
tibialis posterior z mediálního přístupu
MUDr. Eduard Minks
1. neurologická klinika
Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity
a Fakultní nemocnice
u sv. Anny v Brně
Tak, jak se postupně rozšiřuje povědomí o indikaci botulotoxinu v terapii spasticity a spastické dystonie mezi veřejnou i laickou veřejností(1), lze pozorovat nárůst počtu léčených
pacientů v této indikaci, např. po cévní mozkové příhodě. K tomuto trendu v současnosti
přispívají nově se formující komplexní a regionální centra pro léčbu spasticity v České republice(2, 19) a také to, že botulotoxin vychází v klinických studiích jako účinná a bezpečná
terapie(3, 4). Některé svaly jsou při léčbě velmi jednoduše přístupné aplikaci (např. m. gastrocnemius caput mediale), některé mohou být ovšem problematické. Zejména hluboká
vrstva svalů dolní končetiny vyžaduje dobrou znalost anatomických poměrů v oblasti
(včetně uložení nervově-cévních svazků), znalost aplikačního přístupu, zkušenosti s detekcí svalu pomocí elektrické stimulace, popř. pomocí EMG kontroly. Jeden z takovýchto
svalů, jehož léčba je při správné indikaci (např. pes eqinovarus s alterací funkce chůze
po mozkové příhodě) a správném postupu velmi efektivní je m. tibialis posterior. Cílem
následujícího článku je popsat anatomické uložení m. tibialis posterior v místě aplikace
a aplikační přístup z mediálního přístupu pro jeho terapii. Ostatní široké souvislosti terapie tohoto svalu přesahují rozsah textu a odkazujeme na bohatou literaturu.
Anatomické uložení svalu
M. tibialis posterior leží v hluboké vrstvě svalů zadní strany bérce. Pokud pomineme
vysoko proximálně na bérci ležící úpon m. popliteus a m. soleus, pak ze strany tibie
směrem k fibule (směr mediolaterální) jsou svaly v hluboké vrstvě uloženy následovně – m. flexor digitorum longus, m. tibialis posterior, m. flexor hallucis longus. M. flexor
hallucis longus (nejvíce fibulárně uložený sval) ovšem začíná až od distálních dvou třetin
délky facies posterior fibulae (není tedy přítomen v proximální třetině bérce). M. tibialis
posterior začíná od membrana interossea cruris a přilehlých okrajů tibie a fibuly a to již
od úrovně caput fibulae. Svalové snopce se dvojzpeřeně sbíhají na úponovou šlachu
po celé délce bérce až nad oblast kotníku, šlacha po průchodu za vnitřním kotníkem
inzeruje na tuberositas ossis navicularis a na spodní plochu kostí klínových. Funkcí svalu
je plantární flexe nohy, dále zdvižení tibiálního okraje nohy do supinace a addukce nohy
v kotníku. Při spastické dystonii tohoto svalu tedy vidíme nohu v plantární flexi, vychýlenou od kotníku tibiálně (noha směřuje částečně mediálně, nikoliv rovně v ose bérce, je
addukována) a supinaci (tibiální okraj nohy je elevován oproti fibulárnímu okraji nohy).
Tomuto postavení se také říká anatomicky inverze nohy, ovšem nejvíce je nám toto postavení známo jako deformita nohy typu pes equinovarus. Tuto deformitu u dospělých
pacientů lze často vidět po cévní mozkové příhodě. Někdy je u pacienta pozorovatelná
10
hyperkeratóza na malíkové hraně nohy, na kterou došlapuje místo na plantu nohy. Toto
postavení nohy (při tomto postavení nohy v klidu je přítomna spastická dystonie), u kterého je Ashwort skóre 2–3 (není tedy patrná kontraktura a zároveň spasticita je výrazně
vyjádřená) je velmi vhodné k aplikační terapii botulotoxinem do m. tibialis posterior.
Zásadních nervově-cévních svazků je v okolí svalu hned několik. Pro nás nejdůležitější
svazek je n. tibialis + a. tibialis posterior + vv. tibiales posteriores. Tento svazek prochází
pod začátkem m. soleus – arcus tendineus musculi solei a pokračuje pod m. triceps surae
a zároveň nad povrchem hlubokých svalů bérce (tedy nad skupinou ve které je m. tibialis posterior) za vnitřní kotník. Dalším svazkem je a. fibularis + v. fibularis. A. fibularis
se odpojuje od a. tibialis posterior pod arcus tendineus musculi solei a sestupuje mezi
fibulou a m. flexor hallucis longus směrem k zevnímu kotníku. Dalším svazkem je n. fibularis profundus + a. et v. tibialis anterior – tento svazek leží na přední straně membrana
interossea cruris (na přední straně bérce) mezi fibulou a tibií. A z druhé strany (z dorsální
strany) po membrana interossea cruris probíhá senzitivní n. interosseus cruris. Ještě je
potřeba upozornit na n. saphenus, který kopíruje vnitřní hmatnou stranu tibie (margo
medialis) v blízkosti v. saphena magna – ta může být jako žíla variabilně uložená(5, 6, 7, 8).
Anatomické poměry na řezu bércem viz obrázek 1.
Obr. 1: Řez bércem v polovině dolní končetiny. Pravý bérec z distálního pohledu. Volně
upraveno podle literatury(5,6,7,8).
1 – tibie
2 – fibula
3 – kompartment pro přední svaly bérce
4 – n. fibularis profundus + a. et v. tibialis anterior,
dorzálně od nich na druhé straně membrány
další nerv - n. interosseus cruris
5 – membrana interossea cruris
6 – kompartment pro laterální svaly bérce
7 – m. triceps surae
8 – m. tibialis posterior
9 – m. flexor digitorum longus
10 – m. flexor hallucis longus
11 – a. et v. fibularis
12 – n. tibialis + a. tibialis posterior + vv. tibiales
posteriores
13 – n. saphenus probíhající nad margo medialis
14 – v. saphena magna
15 – margo anterior
16 – facies medialis
červená šipka – směr vedení aplikační jehly
Počet jednotek botulotoxinu a počet míst aplikace do svalu
Před aplikací nejprve rozvážíme počet jednotek a počet injikovaných míst svalu. Různé
zdroje často uvádějí 1 až 2 aplikační místa, lze se ale také setkat s doporučením 3 aplikačních míst. Celková dávka botulotoxinu (rozdělená do těchto aplikačních míst) se uvádí u Dysportu mezi 100–400 jednotkami(9, 10, 11, 12). Podle Evropského konsensu při terapii
11
spasticity z roku 2009 by dávka do jednoho aplikačního místa neměla převýšit 125 jednotek Dysportu a celková dávka do všech svalů v jednom sezení by neměla převýšit
1500 jednotek(4). Velká část studií ovšem pracuje s vyšší jednotlivou dávkou do jednoho
aplikačního místa(9, 10, 11) než je 125 jednotek. Z našich zkušeností ( jedná se o relativně
silný sval na dolní končetině) volíme na jedno aplikační místo u dospělého pacienta
125 až 200 jednotek Dysportu s celkovou dávkou do tohoto svalu 125 až 400 jednotek
na jedno až dvě aplikační místa. Záleží především na stupni spastické dystonie, spasticity, charakteru funkčního omezení a hmotnosti (objemu svalů) pacienta. Naše schéma
je tedy často při aplikaci: 1 místo 125 až 200 jednotek, nebo 2 místa 150 + 150 jednotek,
nebo 2 místa svalu 200 + 200 jednotek. Lze použít i schéma jiné. Samozřejmě, že značně
záleží na tom, kolik jednotek chceme aplikovat do okolních svalů a kolik jsme rozvážili,
že bude celková dávka botulotoxinu do všech svalů u daného pacienta na jedno sezení.
Tato záležitost může být pro dávku do m. tibialis posterior limitující. Při první aplikaci
doporučujeme spíše začít s menší dávkou a dle efektu tuto dávku postupně zvyšovat.
Naložení elektrod a zemnící elektrody
Dalším krokem je naložení elektrod na bérec. Pokud elektrody používáme pro stimulaci
– pak špička jehly (zbytek jehly je potažen nevodivým materiálem) je negativní elektrodou (nebo negativním pólem) – katodou a kabel vedoucí k jehle je většinou černě zbarvený. K depolarizaci dochází pod katodou a proud prochází mezi katodou a anodou. Jako
anodu (pozitivní elektrodu) použijeme samolepící povrchovou elektrodu nebo kovovou
povrchovou elektrodu s vodícím gelem
či pastou a většinou k ní vede červeně Obr. 2: Aplikace botulotoxinu do m. tibialis
zbarvený kabel. Jako zemnění použijeme posterior z mediálního přístupu na pravé
také povrchovou elektrodu, alternativně dolní končetině. Špička jehly (kterou se zázemnící pásek a většinou zeleně zbar- roveň aplikuje botulotoxin) slouží jako katovený kabel. Povrchové elektrody (anodu da a povrchová elektroda s červeným káblía zemnění) lze je umístit na šlachu nebo kem jako anoda. Anoda je zde umístěna nad
kost či jiný sval. Pro anodu můžeme po- m. tibialis anterior a zemnění nad tibií (použít místo nad m. tibialis anterior (blízko vrchová elektroda se zeleným káblíkem).
margo anterior). Proud by tak měl pro- Lékař si pro svoji orientaci dvěma prsty levé
cházet mimo ostatní svaly hluboké sku- ruky fixuje tibii, pravou rukou vede aplikační
piny (pokud jsme jehlou v m. tibialis pos- jehlu.
terior) a také mimo n. tibialis. Zemnění
můžeme uložit libovolně – buď na facies
medialis, nebo distálněji na bérec, nebo
páskovou elektrodu kolem bérce. Literatura bohužel neuvádí podrobnosti naložení elektrod, umístění povrchové elektrody však lze jednoduše ovšem během
vyšetření měnit. Pokud používáme elektrody pro EMG (nábor motorických jednotek, interferenční aktivita, sluchově nebo
zrakově kontrolované EMG), pak špička
jehly je aktivní elektrodou a povrchová
elektroda (výše uvedená jako anoda) je
referenční elektrodou. Viz obrázek 2.
12
Kontrola inzerce jehly pomocí EMG a pomocí elektrické stimulace
Po naložení povrchových elektrod mů- Obr. 3: Jeden z EMG stimulátorů používaný
žeme aplikovat. Co lze při aplikaci v EMG na 1. neurologické klinice (firma Dantec).
a při elektrické stimulaci očekávat? Jed- Tento jednoduchý přístroj umožňuje přenak lze při zavádění kanyly polohu špičky pnutí z EMG na elektrickou stimulaci. Při rejehly kontrolovat pomocí EMG. Pokud po- žimu EMG lékař sleduje sluchem inzerci jehužíváme malý EMG stimulátor (viz obrá- ly a nábor motorických jednotek ve svalu
zek 3) sledujeme pohyb kanyly sluchově. (interferenční aktivitu). Při režimu stimulace
Jako aktivní elektroda nám v tuto chvíli probíhá proud mezi katodou a anodou a stislouží špička zaváděné jehly (zpravidla mulujeme sval v místě špičky jehly. Zelený
připojena na černý kabel) a jako refe- kabel zde vede k zemnící elektrodě, čerrenční elektroda – povrchová elektroda ný k aplikační jehle (špička jehly je aktivní
(červený kabel). Co je zde podstatné – elektrodou v režimu EMG a katodou v repokud se dostaneme (při volně relaxo- žimu elektrické stimulace) a červený kabel
vané dolní končetině) do oblasti svalu se s povrchovou elektrodou složí jako referenspastickou dystonií, nábor motorických ce v režimu EMG nebo jako anoda v režimu
jednotek, který vnímáme sluchově, se stimuluce.
výrazně zvýší (silnější zvuk proti okolí)
a pokud jsme v oblasti motorického bodu
(nakupení terminálních větvení axonů
a nervosvalových plotének), slyšíme celý
zvuk náboru motorických jednotek výrazně ostřeji. Pokud jsme napojeni s jehlou na klasický EMG přístroj, můžeme
celý tento děj pozorovat i vizuálně na obrazovce – nábor jednotek, blízkost motorických jednotek ke kanyle ( jejich rise
time). Pokud bychom chtěli pozorovat
spasticitu - pak lze sval rychle na krátkou
vzdálenost protáhnout (do dorsální flexe), pokud bychom chtěli pozorovat volní
aktivitu, vyzveme pacienta k volní kontrakci svalu (do plantární flexe, event. supinace a addukce nohy) – tyto manévry
ovšem značně prodlužují vyšetření/aplikaci a zároveň máme hluboko zavedenou jehlu,
což s sebou menší riziko nese – na našem pracovišti tyto manévry neprovádíme. Nejefektivnější a nejpřesnější pro posouzení polohy špičky kanyly je elektrická stimulace. Použití pouze této metody plně dostačuje. Tu nám umožňuje jak přenosný EMG stimulátor,
tak jakýkoliv klasický EMG přístroj. Na malém přenosném přístroji jednoduše přepneme
z EMG na elektrickou stimulaci a špička jehly je v tuto chvíli katodou a povrchová elektroda anodou. Na klasickém EMG přístroji musíme většinou kabely vytáhnout a zapojit
do stimulátoru. Stimulujeme délkou impulsu 0,1 až 0,2 ms, frekvencí 1–2 Hz, proudem
většinou od 2 do 15 mA. Sval lze vystimulovat i do 5 mA, ale občas musíme použít daleko
vyšší proudy. Pokud nejsme úspěšní do 15 mA, pak je kromě špatné pozice jehly také
možné, že je jehla umístěna ve fibroticky změněném místě svalu. Vystimulování svalu
při velmi nízkém proudu svědčí o tom, že jsme v motorickém bodě - tedy v místě nejvhodnějším pro aplikaci. Při stimulaci v místě m. tibialis posterior (tedy tam, kde chceme
být) sledujeme pohyb nohy do plantární flexe, event. i velmi lehkou supinaci a addukci.
Při poloze špičky kanyly v m. flexor digitorum profundus sledujeme flexi prstců a jsme
tedy příliš povrchově. Při poloze v m. flexor pollicis longus pozorujeme flexi palce a jsme
13
tedy příliš hluboko a dorsálně od zamýšlené dráhy. Při záškubu více svalů snížíme proud
tak, abychom stimulovali jen jeden sval. Pokud přetrvávají klony více svalů i při velmi
nízkém proudu, můžeme být v blízkosti nervu (který tyto svaly zásobuje). Můžeme také
zkusit změnit polohu anody (povrchové elektrody).
Inzerce jehly z mediálního přistupu s využitím EMG a elektrické stimulace
I když jsou také popsány přístupy při aplikaci svalu zepředu přes m. tibialis anterior
a membrana interossea cruris, nebo ze zadního přístupu přes musculus triceps surae,
z výše uvedené anatomie vyplývá, že vhodné dosažení svalu bude mediálním přístupem
– vpich z vnitřní strany bérce veden těsně pod zadní stranou tibie a to skrz hlubokou vrstvu svalů (viz obrázek 1). Jedná se o přístup přesný a bezpečný, který míjí nervově cévní
svazky. U pacienta ležícího na zádech je vhodné, aby nataženou dolní končetinu fixovala
rukou zdravotní sestra (nebo lépe příbuzný pacienta) proti event. pohybu při vpichu. Jiná
časově náročnější pozice (výhodnější pro lékaře) je vleže na zádech se zevně rotovanou
dolní končetinou, abdukovanou v kyčli, lehce flektovanou v kyčli a koleni a podloženou
polštářem pod zevním okrajem kolene a event. pod bércem. Důležité je mít nohu od kotníku distálně volnou (neopřenou), abychom při stimulaci mohli pozorovat dorsální flexi.
Zorientujeme se na dolní končetině, všimneme si margo anterior, facies medialis, margo
medialis (vnitřní hranu), condylus medialis a malleolus medialis na kosti holenní. Vše je
většinou dobře patrné (viz obrázek 4). Oblasti, kde budeme aplikovat, dezinfikujeme.
Jehlu (která je určena pro aplikaci botulotoxinu a zároveň napojená na EMG) přiložíme
Obr. 4: Pohled na pravou dolní končetinu, orientační body na bérci a místa vhodná pro
aplikaci botulotoxinu.
1 – condylus medialis
2 – malleolus medialis
3 – tibie, horní linie – margo anterior, dolní linie - margo medialis, mezi liniemi je facies
medialis
4 – křížek označuje 1/3 vzdálenosti na linii condylus medialis - malleolus medialis
5 – křížek označuje 2/3 vzdálenosti na linii condylus medialis - malleolus medialis
6 – bod označuje 1/4 vzdálenosti na linii condylus medialis - malleolus medialis
14
z dálky nad přední stranu bérce a odhadneme tak vzdálenost od místa vpichu (u margo
medialis) k margo anterior tibie. Margo anterior kosti holenní je přibližně nad místem kde
je již v hloubce končetiny přítomný, nebo alespoň začíná, m. tibialis posterior. Minimálně
do této vzdálenosti a i o něco dále musíme být schopni jehlou dosáhnout. Měli bychom
mít jehlu dlouhou minimálně 5 cm, lépe delší. Vyhmatáme si vnitřní hranu tibie (margo
medialis), jednou rukou si fixujeme tibii (pro naši orientaci), zároveň lehce zatlačíme
na m. triceps surae, tak abychom v cestě měli co nejméně z tohoto svalu (obrázek 2)
a přibližně 2 cm (nebo na délku jednoho palce) pod vnitřní hranou tibie (margo medialis)
vpíchneme jehlu. Pokud bychom vedli vpich hned u hrany tibie – narazili bychom na kost
už při povrchu vpichu. Tibie je totiž vevnitř bérce konvexní. Jehlu se snažíme zavádět tak
abychom kopírovali zadní plochu tibie (u pacienta ležícího na zádech s nataženou dolní
končetinou vodorovně, nebo horizontálně a velmi lehce dorsálně). Při vpichu sledujeme
odpor svalu, pokud vstoupíme do svalu se spastickou dystonií ucítíme jiný (tužší) odpor,
sledujeme pak při pohybu kanyly jak dlouho tento odpor trvá. Pokud je spastický pouze
m. tibialis posterior a ne m. flexor digitorum longus pak vstup do tohoto svalu poznáme, nebo poznáme pohyb jehly v takto postižených svalech. Zároveň s tímto odporem
(máme-li jehlu napojenou na EMG) také slyšíme zvýšený nábor motorických jednotek
oproti okolí (spastická dystonie svalu generuje pálení motorických jednotek, nábor motorických jednotek), nebo lze interferenční křivku dystonického svalu (která se odlišuje
od okolních svalů) pozorovat na obrazovce klasického EMG přístroje. Prvním svalem,
kterým projdeme jehlou od kůže (ale jen jeho cípem), je m. triceps surae a pak se hned
dostáváme do m. flexor digitorum longus (pokud nejsme velmi proximálně, kde je místo
tohoto svalu úpon m. popliteus společně s m. soleus), kterým musíme projít, abychom
dosáhli m. tibialis posterior. Pokud jsme ve vzdálenosti přibližně za přední hranou tibie (margo anterior), jehlu zastavíme, přepneme přístroj z EMG na elektrickou stimulaci
(nebo v klastickém EMG přístroji přehodíme elektrody do stimulátoru) a zastimulujeme.
Zkusíme různý proud (viz výše). V případě, že jsme nastimulovali cílový sval, lze aplikovat (záškuby nohy jsou ve směru funkce m. tibialis posterior – dorsální flexe nohy, event.
s lehkou addukcí a elevací tibiálního okraje nohy). V případě neúspěchu jehlu zasuneme
o několik mm dále a zkusíme stimulovat znovu a tento proces opakujeme. Pokud již narazíme na odpor charakteru kosti – jsme na fibule a jemně jehlu povytáhneme – pokud
jsme měli správný směr a jsme v horní třetině bérce – tak bychom měli být v m. tibialis
posterior. V případě, že se z nějakého důvodu rozhodneme dále sval nehledat (povytažení kanyly a změna směru) a chceme přes selhání stimulace aplikovat, budeme aplikovat sem. Flexe prstů anebo palce při stimulaci znamená špatné uložení kanyly, u kontrakce více svalů (např. nohy ve směru funkce m. tibialis posterior a flexe prstů nebo
palce) snižujeme proud k verifikaci místa špičky jehly, nebo uvažujeme o nastimulování
nervu, v jehož blízkosti se můžeme nacházet.(6, 5, 7, 8, 13)
Inzerce jehly bez EMG a elektrické stimulace
Aplikaci bez EMG a stimulační kontroly je potřeba považovat za nouzové řešení – zavedení aplikační kanyly „na slepo“. Studie, které srovnávaly zavedení jehly bez a s elektrickou stimulací, našly u postupu bez elektrické stimulace vysoké procento umístění
jehly mimo sval(14). Pokud máme možnost – vždy u tohoto svalu preferujeme stimulační
kontrolu cíle. Aplikační jehlu pro botulotoxin lze napojit na jakýkoliv EMG přístroj. Ovšem pokud máme zkušenosti s aplikací tohoto svalu, lze použít i postup bez EMG a bez
elektrické stimulace. Orientace na dolní končetině i postup jsou popsány výše. Znovu je
potřeba připomenout použití dostatečně velké injekční jehly. U nás se v tomto případě
osvědčilo použití traumatické lumbální jehly s ostrým hrotem (nikoliv jehly atraumatické). Délka běžně dostupných jehel na intramuskulární aplikaci je zpravidla nedostateč-
15
ná (viz obrázek 5). Při zavádění jehly si
všímáme hloubky zavedení (očekávanou
vzdálenost jsme si naměřili) a dále odporu tkáně. Objevení se zvýšeného odporu
(sval se spastickou dystonií) a zároveň
odhad hloubky vpichu jsou pro nás velmi
důležité, protože pokud jsme dostatečně
hluboko v místě předpokládaného uložení svalu, budeme zde aplikovat (pozor
spasticko dystonický může být i m. flexor
digitorum longus, který je jako první sval
v cestě). Sval obecně očekáváme za margo anterior. Pokud jehlu nezastavíme
a zavádíme dále ve správném směru až
za přední hranu tibie, narazíme na fibulu. Naražení na kost pocítíme jako tvrdý
odpor, za který nelze projít a většinou
(vzhledem ke kontaktu s periostem) je
pro pacienta lehce bolestivý. Pokud jsme
v proximálním třetině bérce, tak po jemném povytažení jehly (několik mm až
centimetr) jsme v daném svalu a můžeme aplikovat zde. M. flexor hallucis longus je od tohoto místa dorsofibulárně
(viz obrázek 1). Ukázka aplikace bez EMG
a stimulační kontroly viz obrázek 6 a 7.
Obr. 5: Zleva dvě jehly, běžně používané
k 
intramuskulární či intravenózní injekci: oranžová jehla 0,5×25 mm a černá jehla 0,7×40 mm, které jsou z důvodu své
nedostatečné délky pro aplikaci m. 
tibialis posterior nevhodné. Vpravo traumatická lumbální jehla s ostrým hrotem
0,77×88 mm/22G×3½“, kterou lze pro aplikaci velmi dobře využít.
Výška inzerce na bérci v proximodistálním směru
Obr. 6: Aplikace m. tibialis posterior z mediálního přístupu na levém bérci. Použita lumbální jehla s ostrým hrotem, levou rukou si
lékař pro orientaci dvěma prsty fixuje tibii,
pravou vede jehlu.
To, že vpich bude směřovat z vnitřní strany bérce pod vnitřní hranou tibie za tibií,
jsme popsali výše. Jakou výšku ale zvolit na bérci pro jeden nebo více vpichů?
Vzhledem k tomu, že botulotoxin funguje nejlépe v oblastech nakupení nervosvalových plotének, ke kterým přichází terminální větvení axonů, je vhodné
aplikovat botulotoxin do blízkosti tohoto
motorického bodu. Zde je aplikace nejúčinnější(15). Histochemické studie tohoto svalu (pokud je nám známo) bohužel
neexistují. Pěknou anatomickou studii
provedl Lee (2011), který studoval jak
vstup nervové větve do svalu, tak denzitu odstupujících větviček nervu uvnitř
svalu (kde se dá předpokládat nakupení
nervosvalových spojení). Většina motorických větví na studovaných dolních
končetinách vstoupila do svalu mezi
10–30 % vzdálenosti na linii condylus medialis – malleolus medialis kosti holenní (průměr-
16
ná délka této linie byla 327 mm, korejská Obr. 7: Nejméně výhodná (z důvodu bezpopulace) a vzdálenost tohoto vstupu pečnosti při vpichu), ovšem stran času velmi
motorické větve do svalu byla od me- rychlá aplikace do m. tibialis posterior l.dx.
diální hrany tibie přibližně 37 až 39 mm Aplikaci lékař provádí u sedícího pacienta,
(při vpichu máme o něco delší dráhu než bez EMG a stimulační kontroly. K aplikaci
je vzdálenost od mediální hrany tibie). použita lumbální jehla (traumatická, s ostIntramuskulárně ve větší denzitě odstu- rým hrotem, 0,77×88 mm/22Gx3½“).
povaly větvičky nervu od 10 do 40 %
a od 70 do 80 % na výše uvedené linii a to
v hloubce přibližně 36 až 38 mm od mediální hrany tibie (margo medialis)(16).
Oddy (2006) našel vstup motorické větve do svalu ve 22 % (v proximodistálním směru) na linii hlavička fibuly – intermalleolární čára a dle jeho studie by
byla optimální aplikace v oblasti od 22 %
této linie po rozhraní mezi horní a střední
třetinou na této linii.(17, 18) Studie s botulotoxinem často nepopisují přesná aplikační místa, pouze konstatují aplikaci svalu,
počet jednotek a počet aplikačních míst.
Atlasy pro aplikaci botulotoxinu často
uvádějí jen 1 místo a to v polovině vzdálenosti na tibii, přičemž podklad tohoto
doporučení se nám nepodařil dohledat. Situace tedy není zcela jasná, nicméně z výše
uvedeného lze soudit, že při jednom aplikačním místě bude vhodné aplikovat v 1/3 vzdálenosti (od proximálního konce) na linii condylus medialis – maleollus medialis kosti holenní. Při dvou aplikačních místech v 1/4 a 1/3 vzdálenosti od proximálního konce linie.
Při 3 aplikačních místech připadá v úvahu buď rozdělení všech 3 míst v oblasti horní části
tibie (do 40 % linie), nebo první vpich v 1/4, druhý v 1/3 a třetí ve 2/3 na této linii. Každý
pacient je však individuální a nemusí zapadat do výše navrženého schématu. Pokud nebyl efekt aplikace dostatečný, je možné aplikační schéma při dalším sezení měnit (počet
jednotek, počet a lokalizace aplikačního místa nebo aplikačních míst).
Možné problémy při aplikaci
Při vpichu se můžeme potkat s několika relativně častými problémy (níže jsou uvedeny
ty, se kterými jsme se setkali, nikoliv výčet možných nežádoucích účinků). Vzhledem
k délce jehly je dobré, aby se pacient na inzerci nedíval. Při vpichu pod kůži často narazíme na margo medialis nebo spíše na konvexní zadní stranu tibie za margo medialis.
Jehlu stačí povytáhnout a vpich vést více dorzálně pod tibií. Pokud jsme příliš ventrálně
(neprovedli jsme vpich 2 cm dorsálně od margo medialis), tak jehlu vytáhneme zcela
a vpich raději volíme znovu více dorzálněji, tak abychom byli schopni vést jehlu horizontálně za tibií a nikoliv laterodorzálním směrem. Dalším problémem je spasmus spasticko-dystonického m. tibialis posterior či jiného svalu při podráždění zaváděnou jehlou.
Pacient referuje bolestivou křeč v dolní končetině, zároveň můžeme pozorovat propnutí
nohy či dolní končetiny. Tento stav může být problematicky odlišitelný od podráždění
nervu, u něhož by vjem iradikoval ostře distálně do prstců. Spasmus svalu je spíše difúznější v hloubce dolní končetiny a u spasmu m. tibialis posterior by neměla bolest jít až
do prstců. Zde je dobré chvíli vyčkat nebo lehce povytáhnout jehlu a lehce změnit směr
– vést jehlu více anteriorně. Někdy pacient při spasmu nebo při leknutí prudce pohne
17
s dolní končetinou, z tohoto důvodu je dobré pacienta fixovat. Napíchnutí periostu fibuly
nebo tibie lehce zabolí. Při vytažení jehly po aplikaci se může stát, že z rány vytéká žilní
krev, event. lze velmi vzácně při aplikaci napíchnout i menší arterii. V tomto případě
ránu komprimujeme úměrně krvácení, zkontrolujeme puls a prokrvení na dolní končetině distálně, krátce pacienta observujeme a při propuštění domů jej poučíme.
Poděkování
Poděkování patří dlouholetým spolupracovníkům na 1. neurologické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kteří řadu let úspěšně léčí pacienty pomocí botulotoxinu - prof. MUDr. Martinu Barešovi, PhD.; MUDr. Haně
Streitové; MUDr. Marku Balážovi, Ph.D.; prof. MUDr. Ireně Rektorové, Ph.D.; MUDr. Martině Bočkové, PhD.; MUDr. Ivici Čechové (Husárové); Anně Hlučkové; Marii Kopíčkové;
Lence Brázdové; Janě Bártové; Vlastě Dírerové a Petře Krainerové. Poděkování také patří
MUDr. Alexandře Minksové za korekturu textu a vytvoření podmínek pro napsání článku.
Závěrem Vám přeji mnoho úspěchů při terapii botulotoxinem.
Zkratky:
a. – arteria
EMG – elektromyografie
m. – musculus
n. – nervus
v. – vena
vv. – venae
Literatura:
1. Jech R. Zvýšená spontánní svalová aktivita jako limitující faktor neurorehabilitační léčby centrální parézy. Čes. slov.
neurol. neurochir. 2011;74(Suppl. 1):S89–S89.
2. Bareš M, Jech R, Kaňovský P. Koncept center spasticity v České republice. Čes. slov. neurol. neurochir. 2011;74(Suppl.
1):S90.
3. Rosales RL, Chua-Yap AS. Evidence-based systematic review on the efficacy and safety of botulinum toxin-A therapy
in post-stroke spasticity. J Neural Transm. 2008;115(4):617–23.
4. Wissel J, Ward AB, Erztgaard P, Bensmail D, Hecht MJ, Lejeune TM, et al. European consensus table on the use of botulinum toxin type A in adult spasticity. J Rehabil Med. 2009;41(1):13–25.
5. Čihák R, Grim M. Anatomie 1. Praha: Grada Publishing, a.s.;2003.
6. Čihák R. Anatomie 3. Praha: Grada Publishing, a.s.;2002.
7. Dauber W. Feneisův obrazový slovník anatomie. Grada Publishing, a.s.;2007.
8. Frank H, Netter MD. Netterův anatomický atlas člověka. Brno: Computer Press, a.s.;2010.
9. Johnson CA, Burridge JH, Strike PW, Wood DE, Swain ID. The effect of combined use of botulinum toxin type A and
functional electric stimulation in the treatment of spastic drop foot after stroke: a preliminary investigation. Archives
of Physical Medicine and Rehabilitation. 2004; 85(6):902–9.
10. Pathak MS, Nguyen HT, Graham HK, Moore AP. Management of spasticity in adults: practical application of botulinum
toxin. European Journal of Neurology. 2006;13:42–50.
11. Olver J, Esquenazi A, Fung VSC, Singer BJ, Ward AB. Botulinum toxin assessment, intervention and aftercare for lower
limb disorders of movement and muscle tone in adults: international consensus statement. European Journal of Neurology. 2010;17:57–73.
12. Kaji R, Osako Y, Suyama K, Maeda T, Uechi Y, Iwasaki M. Botulinum toxin type A in post-stroke lower limb spasticity:
a multicenter, double-blind, placebo-controlled trial. J Neurol. 2010;257(8):1330–7.
13. O’Brien CF. Injection techniques for botulinum toxin using electromyography and electrical stimulation. Muscle Nerve
Suppl. 1997;6:S176–180.
14. Chin TYP, Nattrass GR, Selber P, Graham HK. Accuracy of Intramuscular Injection of Botulinum Toxin A in Juvenile Cerebral Palsy. Journal of Pediatric Orthopaedics. 2005;25(3):286–91.
15. Gracies J-M, Lugassy M, Weisz DJ, Vecchio M, Flanagan S, Simpson DM. Botulinum Toxin Dilution and Endplate Targeting
in Spasticity: A Double-Blind Controlled Study. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation. 2009;90(1):9–16.e2.
16. Lee J-H, Lee B-N, An X, Chung R-H, Han S-H. Location of the motor entry point and intramuscular motor point of the
tibialis posterior muscle: For effective motor point block. Clinical Anatomy. 2011;24(1):91–6.
17. Van Campenhout A, Molenaers G. Localization of the motor endplate zone in human skeletal muscles of the lower limb: anatomical guidelines for injection with botulinum toxin. Developmental Medicine and Child Neurology.
2011;53(2):108–19.
18. Oddy MJ, Brown C, Mistry R, Eastwood DM. Botulinum toxin injection site localization for the tibialis posterior muscle.
Journal of Pediatric Orthopaedics B. 2006;15(6):414–7.
19. Centra spasticity. Extrapyramidová sekce České neurologické společnosti, ČLS JEP. Online 2014-10-18. Dostupné na:
http://www.expy.cz/centra-spasticity/.
18
Poznámky
19
Zkušenosti s aplikací botulotoxinu
na rehabilitačním pracovišti
MUDr. Michal Říha,
Ph.D., MBA
Rehabilitační oddělení
Ústřední vojenské
nemocnice, Praha 6
S rozšířením spektra indikací a uvolněním aplikace botulotoxinu i pro rehabilitační lékaře
v loňském roce se otevřela možnost zprostředkovat tuto léčebnou metodu pro naše
pacienty ve vlastní režii. V léčbě spastické parézy jde o metodu první volby a nedílnou
součást komprehensivní neurorehabilitace.
Plošné zavedení této léčebné metody na rehabilitační pracoviště je však obtížně řešitelné
zejména z důvodu limitujících lékových paušálů a naplnění jistých odborných, organizačních a technických požadavků. V ústřední vojenské nemocnici jsme mohli tento záměr
uskutečnit v rámci komplexního cerebrovaskulárního centra pod vedením prof. Beneše.
Jde o multidisciplinární jednotku organizačně zahrnující Neurochirurgickou kliniku 1. LF UK
a ÚVN, Neurologické oddělení, Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny
1. LF UK a ÚVN, Radiodiagnostické oddělení a Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny
ÚVN Praha. Vzhledem k tomu, že sám jsem atestovaný neurolog a elektromyografista,
bylo možné metodu aplikace botulotoxinu pod záštitou neurocentra realizovat.
Spektrum nemocných našeho neurocentra a cílovou skupinou jsou dospělí pacienti
po získaném akutním poškození mozku. Především jsou to pacienti v různém stadiu
po cévní mozkové příhodě s klinicky vyjádřenou spastickou parézou horní a dolní končetiny, dále po úrazech, tumorech atd. Na rozdíl od běžných pacientů extrapyramidových
poraden se jedná o diagnózy, u kterých lze do jisté míry predikovat vývoj a dynamiku
postižení, a máme zkušenosti s jejich rehabilitační léčbou. Snahou je včasný záchyt rozvoje spasticity, prevenci kontraktur a aplikaci cílené neurorehabilitace. Bezproblémová
komunikace a mezioborová spolupráce zaručuje dobrou kontinuitu péče.
Ze zkušenosti vyplývá, že rozhodující pro výsledný léčebný efekt v rehabilitaci je řádná diagnostika a klasifikace dle standardizovaného vyšetřovacího protokolu. Následně
cílená aplikace léčiva za podpory pohybové terapie. Z tohoto pohledu je pro nás přístup kolegů od „hennerů“ inspirující. Výjimkou jsou nespolupracující pacienti s těžšími
kognitivními deficity nebo v perzistujícím vegetativním stavu. Pokud u nich lze zajistit
alespoň pasivní formu léčby, rozumným cílem je zmírnění bolesti, prevence komplikací,
usnadnění ošetřování atd.
V lednu 2014 byli z našeho týmu proškoleni lékař a fyzioterapeut na Neurologické klinice
1. LF UK v kurzu Rehabilitace spastické parézy. Garantem je prof. Jean-Michael Gracies,
který je v současné době také mezinárodním koordinátorem studií zabývajících se užitím
botulotoxinu v léčbě spasticity.
20
Základem vyšetření je zhodnocení spastické parézy, „Five-step clinical assessment in
spastic paresis” (Gracies, 2010). Vyšetřuje se v daných segmentech: 1. pasivní rozsah
pohybu, 2. úhel zárazu nebo klonu a stupeň spasticity dle Tardieuho škály, 3. aktivní
rozsah pohybu, 4. frekvence rychlých alternujících pohybů, 5. subjektivní a objektivní
hodnocení funkce.
Pro objektivní zhodnocení funkce paretické horní končetiny používáme Modifikovaný
Frenchayův test – založen na provedení 10 bi-manuálních činností, hodnocen na škále
0-10 (žádný pohyb až normální provedení). K subjektivnímu zhodnocení funkce horní
končetiny využíváme specifickou funkční škálu COPM (Canadian Occupational Performance Measure), v jejímž provádění máme vyškoleného ergoterapeuta. Hodnocení je
zaměřené na individualizované vnímání obtíží pacienta. V čase posuzujeme dynamiku
výkonů činností v oblasti sebeobsluhy, produktivity a volného času. U dolní končetiny využíváme test rychlosti chůze na 10 m (pomalá, rychlá chůze, s obuví, bez obuvi, případně s a bez pomůcek). Po provedení testů vyhodnocujeme parézu, zkrácení
svalů a zvýšenou svalovou aktivitu, včetně přítomnosti spastické dystonie, kokontrakcí
a spastických synkinéz.
Na základě provedených vyšetření vytipujeme klíčové svaly k cílené terapii. Racionální
je soustředit se na konkrétní segment nebo funkci dle preferencí pacienta. Pacient například upřednostní léčbu ke zmírnění bolesti v ramenním kloubu před uvolnění spastické
dystonie akra. Míru shody mezi terapeutem a pacientem při stanovení cílů terapie nám
umožňuje hodnocení dle GAS (Goal Attainment Scaling).
Naším realizovaným záměrem je koncept založený na spolupráci lékaře, fyzioterapeuta,
ergoterapeuta a zejména pacienta. Nejprve probíhá vstupní vyšetření spastické parézy
dle již zmíněného postupu. Vzhledem k tíži postižení a preferencím pacienta se zaměříme na horní nebo dolní končetinu. Po prvním sezení pacient odchází seznámen s postupem plánované terapie, systémem kontrol, vytipovanými svaly k případné aplikaci
botulotoxinu a poučen o nutnosti denní autoterapie v podobě protahovacích cvičení více
spastické skupiny antagonistů tzv. progresivně s výdrží v krajní poloze a případně posilováním více oslabených agonistů opakovanými rychlými pohyby. Zpravidla je léčba cílena
na dva až tři svaly v preferovaných segmentech.
S odstupem jednoho měsíce provádíme kontrolní vyšetření v rámci rehabilitační konference za účasti indikujícího a aplikujícího lékaře, fyzioterapeuta a ergoterapeuta. Dle
protokolu znovu testujeme vytipované svaly a následuje samotná aplikace botulotoxinu
pod EMG kontrolou, respektive s využitím EMG stimulace.
Pacienti, vyžadující ošetřovatelskou péči, jsou takto léčeni za hospitalizace na lůžkovém
rehabilitačním oddělení. Na pracovišti neurorehabilitace provádíme dle klinického stavu
reedukaci autoterapie, individuální fyzioterapii na neurofyziologickém podkladě, ergoterapii i terapii kognitivních funkcí. Využíváme moderních přístrojů se zpětnou vazbou
pro horní končetinu i chůzi, moderní technologie i tradiční pomůcky pro léčbu motoric-
21
kých i kognitivních funkcí. Důraz klademe na aktivizaci pacienta, nácvik běžných denních
činnosti, zlepšení sebeobsluhy a mobility. V rámci optimalizace terapie připravujeme
ve spolupráci s protetikem individuální zhotovení progresivních dynamických dlah, které
nejsou toho času na našem trhu standardně dostupné.
Pacienti soběstační rehabilitují v domácím prostředí edukováni k autoterapii. Další kontroly probíhají na konci prvního a třetího měsíce od aplikace.
Za uplynulé měsíce letošního roku máme tímto způsobem zaprotokolovány desítky pacientů našeho ústavu, kteří byli námi nebo našimi spolupracovníky zachyceni se spastickou parézou. Botulotoxinem byly zaléčeny cca čtyři desítky pacientů, několik jedinců
i opakovaně.
Jednoznačně dbáme na striktní dodržení protokolu, zejména postupu vyšetření a systému kontrol. Klademe důraz na aktivní spolupráci všech zúčastněných v rámci multiprofesionálního týmu a pacienta, který je vázán dohodou o spolupráci a informovaným
souhlasem. Tato kombinace diagnostických a léčebných procedur, včetně intervenčních,
tak vykazuje velmi dobrý efekt.
Naše první poznatky potvrzují zkušenosti ze zahraničních pracovišť. S pokorou je nutné konstatovat, že léčba spastické parézy není kompletní bez cílené pohybové terapie
a bez možnosti aplikace botulotoxinu v indikovaných případech.
Na závěr mohu optimisticky konstatovat, že je především na nás, jakým způsobem uvádíme do praxe moderní trendy v duchu medicíny založené na důkazech podložené zkušenostmi. Standardní podmínky jsou stanoveny odbornými společnostmi.
22
Poznámky
23
Zkušenosti s aplikací botulotoxinu
z pohledu fyzioterapeuta
Mgr. Lucie Oplová
Klinika rehabilitace
a tělovýchovného lékařství
2. LF UK a FN Motol, Praha 5
Do doby, než jsem byla přizvána ke spolupráci v nově vznikajícím týmu Spastického
centra FN Motol, jsem vnímala aplikaci botulotoxinu (BoNT-A) především v souvislosti
s DMO. Jelikož pracuji dominantně s dospělou klientelou, neměla jsem osobní zkušenost
s pacientem před a po aplikaci. Oproti tomu spasticita je klinickým projevem, se kterým
se potýkám ve své praxi velmi často a který je přes pestrou škálu fyzioterapeutických
přístupů ovlivnitelný obvykle v malé míře či pouze krátkodobě. Proto jsem velmi uvítala,
že mohu nabýt nových zkušeností a poznat efekt aplikace BTX zblízka. Mám za sebou
rok a půl trvající program seminářů, kurz Rehabilitace spastické parézy na Neurologické
klinice ve VFN, konferenci Global Spasticity Masterclass v Paříži a především intenzivní
práci s pestrou škálou diagnóz a jejich klinických manifestací. Jelikož nelze efekt BoNT-A
paušalizovat napříč diagnózami, rozčlením následující text podle nich. Obecný princip,
který propojuje všechny skupiny pacientů, je obtížnost nalezení klíčové kombinace svalů
k aplikaci a přesné aplikované dávky. Ani u jedné z diagnóz nelze zobecňovat a je vždy
nutné precizní vyšetření, kde je velmi přínosná přítomnost multioborového týmu.
Nejčastěji jsou k nám posíláni pacienti po cévní mozkové příhodě – k diagnostice i následné autoterapii plně využíváme přístupu prof. Graciese, který spatřuji jako velmi efektivní za předpokladu, že pacienti plní navržený program. Pokud pacienti nejsou schopni či
ochotni pravidelného každodenního cvičení, obvykle aplikací BoNT-A dosahujeme zlepšení klidového postavení končetiny, možnosti hygieny či snížení bolestí spojených se
spazmy. Většinou ale nedochází ke zvýšení funkčních schopností pacienta a zlepšení nepostupuje v čase. Naproti tomu u pacientů aktivně spolupracujících, můžeme pozorovat
jak zlepšování rozsahu pohybu pasivního či aktivního – optimálně obou, tak postupem
času i zlepšení funkčnosti končetiny.
U pacientů se syndromem horního motoneuronu vzniklého na podkladě míšní léze nacházíme projevy hypertonie ve výrazně masivnější intenzitě i počtu postižených svalů.
Vzhledem k difúznějšímu postižení je těžší vyhledat svaly způsobující největší klinické
obtíže a často je potřeba volit vyšší dávky BoNT-A. U některých pacientů nás dokonce limituje maximální možná dávka, jelikož množství hypertonických svalů či intenzita
spazmů je natolik vysoká, že by bylo potřeba vyšší dávky, než je maximální povolená. I zde platí nutnost kombinovat aplikaci s intenzivní rehabilitací, většina pacientů je
v dlouhodobé péči svých fyzioterapeutů, k čemuž přidáváme intenzivní strečink a rychlé
alternující pohyby dle Graciese.
24
U pacientů se sclerosou multiplex je klinický obraz de facto kombinací dvou výše uvedených, jen s pestrostí lokalit ložisek stoupá variabilita klinické manifestace. Jelikož k nám
doposud byli odesláni pouze pacienti již s výrazným pohybovým omezením, u kterých
byla aplikace indikována především k odstranění výrazně bolestivých spazmů, nemáme
zatím zkušenosti, nakolik by únavnost spojená s touto diagnózou omezovala možnost
intenzivní autoterapie, kterou zadáváme pacientům s CMP a míšní lézí. I když předpokládám, že i v tomto případě je program nastavován velmi individuálně a pro většinu
pacientů by program byl modifikovatelný.
Cervikální dystonie – u pacientů s touto diagnózou v diagnostice postižených svalů vycházíme především z Col-Cap-Conceptu, který kombinujeme s podrobným palpačním vyšetřením a sonografickou kontrolou troficity svalů. Stran rehabilitace zatím nemáme plně
ucelený koncept zadávané autoterapie, čistě analytická cvičení zde nejsou vždy snášena
dobře. Jako nejefektivnější se zdá kombinace s individuální fyzioterapií s komplexním
přístupem, která ovlivňuje nejen lokální dysbalance, ale celkově zlepšuje stabilizační
funkci v kombinaci s technikami redukující bolest z iritovaného segmentu. Spolupráce je
často komplikována zvýšeným podílem depresivních či subdepresivních pacientů, kteří
se hůře motivují k autoterapii a i přes medikaci těžko hledají radost ze života.
Faciální hemispazmus – v této skupině pacientů jsme se zatím setkali pouze s velmi
dobrými výsledky v hodnocení jak subjektivním tak objektivním. U velkého procenta
pacientů se opakováním aplikací prodlužuje doba účinku BoNT-A. Zde nekombinujeme
s cvičením mimických svalů, naopak spíše preferujeme relaxační techniky.
Do této doby jsme z obecně známých vedlejších účinků BoNT-A zaznamenali pouze v několika případech nadměrné oslabení aplikovaného svalu, které bylo reverzibilní. Jednalo
se vždy o drobnější svaly horní končetiny, především svaly prstů.
Co byla pro mne překvapující zkušenost, je měnlivost vzorců v průběhu času. A to nejen
u pacientů se syndromem horního motoneuronu, ale i u pacientů s cervikální dystonií.
Jako zásadní pro pozitivní efekt terapie spatřuji především ochotu a vytrvalost pacienta
pravidelně cvičit. Dále je nezbytné dobře vysvětlit, co je možno od terapie očekávat.
Často se setkáváme s nereálným očekáváním pacientů, že je čeká zázračná terapie,
která jim sama o sobě navrátí ztracenou funkci. V edukaci pacientů by byla nápomocná
i větší informovanost ošetřujících lékařů a fyzioterapeutů. Osobně jsem se setkala s několika fyzioterapeuty, kteří a priori odmítali tuto terapii jako téměř škodlivou. Tradují se
historky, jak pacienti běžně po aplikaci ochrnou i na vzdálených místech těla apod. Pravděpodobně jako každá nová metoda, musí překlenout období nejistoty z neznámého
a až opakované pozitivní zkušenosti s pacienty po aplikaci přinesou i větší informovanost do řad odborné veřejnosti. Což zpětně přinese lepší záchyt a lepší indikace pacientů
vhodných k aplikaci BoNT-A. Osobně spatřuji terapii jako velmi přínosnou, ale pouze
za předpokladu, že je vhodně zvolen pacient motivovaný a spolupracující a dále, že je
vždy precizně vyšetřen a efekt BoNT-A hodnocen s měsíčním odstupem s případnou
úpravou dalšího terapeutického plánu.
25
300
ood
w
y
Spe tek
o
jedn
ZKRÁCENÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU
Dysport® 300 Speywood jednotek, prášek pro přípravu injekčního roztoku. Složení: Botulini toxinum typus A toxin – haemaglutinin komplex 300 jednotek (U)
suché substance v jedné lahvičce, roztok lidského albuminu, monohydrát laktosy. Terapeutické indikace: – spasticita paží u pacientů po cévní mozkové příhodě; – dynamické deformity nohy ve smyslu pes equinus na podkladě spasticity u ambulantních pacientů s dětskou mozkovou obrnou (DMO) od 2 let věku,
pouze ve specializovaných centrech s vyškoleným personálem; – spastická torticollis dospělých; – blefarospasmus dospělých; – hemifaciální spasmus dospělých; – těžká primární axillární hyperhidróza rezistentní na konzervativní léčbu. U dětí nebyla bezpečnost a účinnost Dysportu 300 Speywood jednotek v léčbě
spasticity paží po cévní mozkové příhodě, spastické torticollis, blefarospasmu, hemifaciálního spasmu a axillární hyperhidrózy prokázána. Dávkování: Jednotky Dysportu 300 Speywood jednotek jsou specifické pro přípravek a nejsou zaměnitelné s jiným přípravkem obsahujícím botulinový toxin. Úvodní dávka by
měla být snížená, pokud lze předpokládat, že tato dávka může vyústit v excesívní slabost cílových svalů, jako např. u pacientů, jejichž cílové svaly jsou malé,
apod. Spasticita paží po cévní mozkové příhodě: doporučená dávka je 1000 U, rozdělená mezi flexor digitorum profundus flexor digitorum superficialis , flexor
carpi ulnaris, flexor carpi radialis a biceps brachii. Dětská spasticita při DMO: Počáteční doporučená dávka je 20 U/kg tělesné hmotnosti rozdělená do lýtkových svalů obou končetin. Pokud je postiženo jen jedno lýtko, podává se 10 U/kg tělesné hmotnosti. Maximální podaná dávka nesmí přesáhnout 1000 U na pacienta. Spastická torticollis: Iniciální doporučená dávka je 300 U pro pacienta, podaná rozděleně do 2 nebo 3 nejaktivnějších krčních svalů. Blefarospasmus
a hemifaciální spasmus: V klinických studiích zkoumajících dávku použitého Dysportu 300 Speywood jednotek pro léčbu benigního esenciálního blefarospasmu byla dávka 40 U na jedno oko významně účinná. Dávka 80 U na jedno oko měla za následek delší trvání účinku. Takže pokud je pro zahájení léčby vybrána dávka 40 U, na jedno oko, může být pro pacienta přínosem dávka 80 U na jedno oko pro následnou léčbu, pokud je vyžadováno delší trvání účinku. Injekce 10 U (0,05ml) by měly být podány mediálně a 10 U (0,05 ml) laterálně do spojení mezi preseptální a orbitální část horního (3 a 4) a dolního musculus
orbicularis oculi (5 a 6) každého oka. Aby se snížilo riziko ptózy, je třeba se vyvarovat injekce blízko musculus levator palpebrae superioris. Pro injekce
do horního víčka by měla být jehla směrována vně z jeho středu, aby nebyl zasažen musculus levator. Začátek ústupu symptomů lze očekávat během 2 až
4 dnů s maximálním efektem během 2 týdnů. Injekce by měly být opakovány zhruba každých 12 týdnů nebo podle potřeby k prevenci návratu příznaků, ale
nikoli častěji než každých 12 týdnů. Při následujícím podání, pokud je počáteční léčba považovaná za nedostatečnou, může být zapotřebí zvýšit dávku
na 60 jednotek: 10 U (0,05 ml) me diálně a 20 U (0,1 ml) laterálně, na 80 jednotek: 20 U (0,1 ml) mediálně a 20 U (0,1 ml) laterálně, nebo až na 120 jednotek:
20 U (0,1 ml) mediálně a 40 U (0,2 ml) laterálně nad a pod každé oko podle výše popsaného způsobu. Je možné injekovat rovněž místa v musculus frontalis
nad obočím (1 a 2), pokud zdejší spasmus interferuje s viděním. V případě jednostranného blefarospasmu se injekce omezí na postižené oko. Pacienti s hemifaciálním spasmem mají být léčeni jako při jednostranném blefarospasmu. Doporučené dávky lze podat dospělým každého věku včetně starších pacientů.
V léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu by neměla maximální dávka překročit celkovou dávku 120 jednotek na jedno oko. Děti: Bezpečnost a účinnost
Dysportu 300 Speywood jednotek v léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu u dětí nebyla prokázána. Způsob podání: Při léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu se ředí Dysport® 300 Speywood jednotek 2,5 ml 0,9% roztoku chloridu sodného pro injekce, čímž vznikne roztok Dysportu 300 Speywood
jednotek obsahující 200 jednotek v 1 ml. Dysport® 300 Speywood jednotek se podává subkutánní injekcí mediálně a laterálně do spojení mezi preseptální
a orbitální částí horního i dolního musculus orbicularis oculi. Axillární hyperhidróza: Doporučená úvodní dávka je 100 U na axillu. Pokud nedosáhneme požadovaného efektu, v následujících injekcích je možné podat až 200 U na axillu. Oblast injekcí by měla být určena předem pomocí jodového-škrobového testu.
Obě axilly se očistí a desinfi kují. Poté se podají intradermální injekce do 10 míst, každá s obsahem 10 U, celkem 100 U na axillu. Glabelární vrásky: Přechodné
zlepšení vzhledu středně hlubokých až hlubokých glabelárních vrásek u dospělých mladších 65 let. Bližší údaje o intervalu podání u všech indikací a další
podrobnosti viz Příbalová informace a Souhrn údajů o přípravku. Dávkování: Doporučená dávka je 50 Speywood jednotek (0,25 ml) rozdělených do 5 injekčních
míst, 10 Speywood jednotek (0,05 ml) se aplikuje intramuskulárně do každého z následujících 5 míst: 2 injekce do každého m.corrugator a jedna injekce do m.
procerus v blízkosti nasofrontálního úhlu. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku a v těhotenství. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití: Dysport ® 300 Speywood jednotek by měl být podáván specialistou, který má zkušenosti s diagnostikou a léčbou
těchto stavů a který byl vyškolen v podávání Dysportu 300 Speywood jednotek. Pečlivé zvážení opakování injekce je třeba u pacientů, u nichž se objevila
předchozí alergická reakce. Riziko další alergické reakce musí být zváženo ve vztahu k zisku léčby. Dysport® 300 Speywood jednotek by měl být užíván s opatrností pod přísným dohledem u pacientů se subklinickými nebo klinickými známkami patrné poruchy neuromuskulárního přenosu. Tito pacienti mohou mít
na látky jako je Dysport® 300 Speywood jednotek zvýšenou citlivost, která může vést k nadměrné slabosti svalů. Firma pomůže s tréninkem v podávání injekcí Dysportu 300 Speywood jednotek. Nejsou žádné zprávy o jakékoli imunologické odpovědi po lokálním podání komplexu Clostridium botulinum typ
A toxin-hemaglutinin při dávkách doporučených pro léčbu blefarospasmu a hemifaciálního spasmu. Tvorba protilátek proti botulinovému toxinu byla zaznamenána u malého počtu pacientů léčených Dysportem 300 Speywood jednotek pro torticollis a u jediného dětského pacienta léčeného pro DMO Dysportem
300 Speywood jednotek. Klinicky to bylo zjištěno snížením účinnosti léku a potřebou vyšších dávek. Tento přípravek obsahuje malé množství albuminu. Riziko přenosu virové infekce po použití lidské krve nebo přípravků z krve nemůže být vyloučeno s absolutní jistotou. Těhotenství a kojení: Teratologické a jiné
reprodukční studie nebyly s Dysportem 300 Speywood jednotek prováděny. Bezpečnost jeho užití u těhotných a kojících žen nebyla prokázána. Nežádoucí
účinky: U 25 % pacientů léčených přípravkem Dysport 300 Speywood jednotek v programu klinických studií byl zaznamenán některý z nežádoucích účinků.
V následujících seznamu jsou uvedeny velmi časté a časté nežádoucí účinky. Pro úplný seznam všech účinků si prostudujte Souhrn údajů o přípravku. Nežádoucí účinky u léčených pacientů napříč indikacemi: generalizovaná slabost, únava, příznaky podobné chřipce, bolest/modřina v místě injekce. Spasticita
paží po CMP: dyfagie, slabost svalů paže, náhodné poranění/pády, Spasticita při DMO: průjem, slabost svalů nohy, bolest svalů, močová inkontinence, abnormální chůze, náhodné poranění z důvodu pádu, Spastická torticollis: bolest hlavy, závrať, paréza obličeje, rozmazané vidění, snížená zraková ostrost,
dysfonie, dušnost, dysfagie, sucho v ústech, svalová slabost, bolest krku, muskuloskeletární bolest, myalgie, bolest v končetinách, muskuloskeletární
ztuhlost, Blefarospamus a hemifaciální spasmus: slabost obličejových svalů, ptóza, diplopie, suché oči, slzení, edém očního víčka, Axilární hyperhidróza:
dyspnoe, kompenzační pocení, bolest ramene, horní části paže a krku, myalgie ramene a lýtka, Glabellární vrásky: astenopie, ptóza, otok víčka, zvýšené
slzení, suché oči, svalové záškuby, reakce v místě vpichu, slabost svalu/ů v blízkosti injekce, bolest hlavy. Doba použitelnosti: V originálním balení: 2 roky.
Po naředění: Chemická a fyzikální stabilita roztoku po otevření před použitím byla prokázána po dobu 24 hodin při teplotě 2°C–8°C. Z mikrobiologického
hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchování přípravku po otevření před použitím jsou v zodpovědnosti
uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2°C až 8. Přípravek neobsahuje antimikrobiální látky. Proto by měl být připravený
roztok přípravku Dysport 300 Speywood jednotek použit co nejdříve. Zvláštní opatření uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2°C–8°C). Chraňte před mrazem. Dysport 300 Speywood jednotek musí být uchováván v chladničce na pracovišti, kde se aplikují injekce, a neměl by být dán pacientovi k uschování doma.
Naředěný Dysport 300 Speywood jednotek může být uchováván v chladničce při teplotě 2°C–8°C až 24 hodin před použitím za aseptických a kontrolovaných
podmínek. Držitel rozhodnutí o registraci: Ipsen Biopharm Ltd., Wrexham, Velká Británie. Registrační číslo: 63/335/12-C. Datum první registrace/prodloužení
registrace: 20. 6. 2012. Datum revize textu: 15. 7. 2014. Přípravek je vázán na lékařský předpis. Ke dni tisku plněně hrazen ZP v režimu O/P. Indikace těžká
primární axillární hyperhidróza a glabelární vrásky nejsou hrazeny ZP.
500
ood
w
y
Spe tek
o
jedn
ZKRÁCENÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU
Dysport® 500 Speywood jednotek, prášek pro přípravu injekčního roztoku. Složení: Botulini toxinum typus A toxin – haemaglutinin komplex 500 jednotek (U)
suché substance v jedné lahvičce, roztok lidského albuminu, monohydrát laktosy. Terapeutické indikace: – spasticita paží u pacientů po cévní mozkové příhodě; – dynamické deformity nohy ve smyslu pes equinus na podkladě spasticity u ambulantních pacientů s dětskou mozkovou obrnou (DMO) od 2 let věku,
pouze ve specializovaných centrech s vyškoleným personálem; – spastická torticollis dospělých; – blefarospasmus dospělých; – hemifaciální spasmus dospělých; – těžká primární axillární hyperhidróza rezistentní na konzervativní léčbu. U dětí nebyla bezpečnost a účinnost Dysportu 500 Speywood jednotek v léčbě
spasticity paží po cévní mozkové příhodě, spastické torticollis, blefarospasmu, hemifaciálního spasmu a axillární hyperhidrózy prokázána. Dávkování: Jednotky Dysportu 500 Speywood jednotek jsou specifické pro přípravek a nejsou zaměnitelné s jiným přípravkem obsahujícím botulinový toxin. Úvodní dávka by
měla být snížená, pokud lze předpokládat, že tato dávka může vyústit v excesívní slabost cílových svalů, jako např. u pacientů, jejichž cílové svaly jsou malé,
apod. Spasticita paží po cévní mozkové příhodě: doporučená dávka je 1000 U, rozdělená mezi flexor digitorum profundus flexor digitorum superficialis , flexor
carpi ulnaris, flexor carpi radialis a biceps brachii. Dětská spasticita při DMO: Počáteční doporučená dávka je 20 U/kg tělesné hmotnosti rozdělená do lýtkových svalů obou končetin. Pokud je postiženo jen jedno lýtko, podává se 10 U/kg tělesné hmotnosti. Maximální podaná dávka nesmí přesáhnout 1000 U na pacienta. Spastická torticollis: Iniciální doporučená dávka je 500 U pro pacienta, podaná rozděleně do 2 nebo 3 nejaktivnějších krčních svalů. Blefarospasmus
a hemifaciální spasmus: V klinických studiích zkoumajících dávku použitého Dysportu 500 Speywood jednotek pro léčbu benigního esenciálního blefarospasmu byla dávka 40 U na jedno oko významně účinná. Dávka 80 U na jedno oko měla za následek delší trvání účinku. Takže pokud je pro zahájení léčby vybrána dávka 40 U, na jedno oko, může být pro pacienta přínosem dávka 80 U na jedno oko pro následnou léčbu, pokud je vyžadováno delší trvání účinku. Injekce 10 U (0,05ml) by měly být podány mediálně a 10 U (0,05 ml) laterálně do spojení mezi preseptální a orbitální část horního (3 a 4) a dolního musculus
orbicularis oculi (5 a 6) každého oka. Aby se snížilo riziko ptózy, je třeba se vyvarovat injekce blízko musculus levator palpebrae superioris. Pro injekce
do horního víčka by měla být jehla směrována vně z jeho středu, aby nebyl zasažen musculus levator. Začátek ústupu symptomů lze očekávat během 2 až
4 dnů s maximálním efektem během 2 týdnů. Injekce by měly být opakovány zhruba každých 12 týdnů nebo podle potřeby k prevenci návratu příznaků, ale
nikoli častěji než každých 12 týdnů. Při následujícím podání, pokud je počáteční léčba považovaná za nedostatečnou, může být zapotřebí zvýšit dávku
na 60 jednotek: 10 U (0,05 ml) me diálně a 20 U (0,1 ml) laterálně, na 80 jednotek: 20 U (0,1 ml) mediálně a 20 U (0,1 ml) laterálně, nebo až na 120 jednotek:
20 U (0,1 ml) mediálně a 40 U (0,2 ml) laterálně nad a pod každé oko podle výše popsaného způsobu. Je možné injekovat rovněž místa v musculus frontalis
nad obočím (1 a 2), pokud zdejší spasmus interferuje s viděním. V případě jednostranného blefarospasmu se injekce omezí na postižené oko. Pacienti s hemifaciálním spasmem mají být léčeni jako při jednostranném blefarospasmu. Doporučené dávky lze podat dospělým každého věku včetně starších pacientů.
V léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu by neměla maximální dávka překročit celkovou dávku 120 jednotek na jedno oko. Děti: Bezpečnost a účinnost
Dysportu 500 Speywood jednotek v léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu u dětí nebyla prokázána. Způsob podání: Při léčbě blefarospasmu a hemifaciálního spasmu se ředí Dysport® 500 Speywood jednotek 2,5 ml 0,9% roztoku chloridu sodného pro injekce, čímž vznikne roztok Dysportu 500 Speywood
jednotek obsahující 200 jednotek v 1 ml. Dysport® 500 Speywood jednotek se podává subkutánní injekcí mediálně a laterálně do spojení mezi preseptální
a orbitální částí horního i dolního musculus orbicularis oculi. Axillární hyperhidróza: Doporučená úvodní dávka je 100 U na axillu. Pokud nedosáhneme požadovaného efektu, v následujících injekcích je možné podat až 200 U na axillu. Oblast injekcí by měla být určena předem pomocí jodového-škrobového testu.
Obě axilly se očistí a desinfi kují. Poté se podají intradermální injekce do 10 míst, každá s obsahem 10 U, celkem 100 U na axillu. Glabelární vrásky: Přechodné
zlepšení vzhledu středně hlubokých až hlubokých glabelárních vrásek u dospělých mladších 65 let. Bližší údaje o intervalu podání u všech indikací a další
podrobnosti viz Příbalová informace a Souhrn údajů o přípravku. Dávkování: Doporučená dávka je 50 Speywood jednotek (0,25 ml) rozdělených do 5 injekčních
míst, 10 Speywood jednotek (0,05 ml) se aplikuje intramuskulárně do každého z následujících 5 míst: 2 injekce do každého m.corrugator a jedna injekce do m.
procerus v blízkosti nasofrontálního úhlu. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku a v těhotenství. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití: Dysport ® 500 Speywood jednotek by měl být podáván specialistou, který má zkušenosti s diagnostikou a léčbou
těchto stavů a který byl vyškolen v podávání Dysportu 500 Speywood jednotek. Pečlivé zvážení opakování injekce je třeba u pacientů, u nichž se objevila
předchozí alergická reakce. Riziko další alergické reakce musí být zváženo ve vztahu k zisku léčby. Dysport® 500 Speywood jednotek by měl být užíván s opatrností pod přísným dohledem u pacientů se subklinickými nebo klinickými známkami patrné poruchy neuromuskulárního přenosu. Tito pacienti mohou mít
na látky jako je Dysport® 500 Speywood jednotek zvýšenou citlivost, která může vést k nadměrné slabosti svalů. Firma pomůže s tréninkem v podávání injekcí Dysportu 500 Speywood jednotek. Nejsou žádné zprávy o jakékoli imunologické odpovědi po lokálním podání komplexu Clostridium botulinum typ
A toxin-hemaglutinin při dávkách doporučených pro léčbu blefarospasmu a hemifaciálního spasmu. Tvorba protilátek proti botulinovému toxinu byla zaznamenána u malého počtu pacientů léčených Dysportem 500 Speywood jednotek pro torticollis a u jediného dětského pacienta léčeného pro DMO Dysportem
500 Speywood jednotek. Klinicky to bylo zjištěno snížením účinnosti léku a potřebou vyšších dávek. Tento přípravek obsahuje malé množství albuminu. Riziko přenosu virové infekce po použití lidské krve nebo přípravků z krve nemůže být vyloučeno s absolutní jistotou. Těhotenství a kojení: Teratologické a jiné
reprodukční studie nebyly s Dysportem 500 Speywood jednotek prováděny. Bezpečnost jeho užití u těhotných a kojících žen nebyla prokázána. Nežádoucí
účinky: V následujících seznamu jsou uvedeny velmi časté a časté nežádoucí účinky. Pro úplný seznam všech účinků si prostudujte Souhrn údajů o přípravku.
Nežádoucí účinky u léčených pacientů napříč indikacemi: generalizovaná slabost, únava, příznaky podobné chřipce, bolest/modřina v místě injekce. Injekce
do oblasti paží: porucha polykání, slabost svalů paže, náhodné poranění/pády, Injekce do oblasti dolní končetiny u dětí: průjem, slabost svalů nohy, bolest
svalů, močová inkontinence, abnormální chůze, náhodné poranění z důvodu pádu, Injekce do oblasti krku a ramen: poruchy polykání, sucho v ústech, svalová slabost, bolest hlavy, závrať, lícní obrna, rozmazané vidění, snížená zraková ostrost, porucha hlasu, dušnost, bolest krku, svalová a kosterní bolest,
svalová bolest, bolest v končetinách, svalová a kosterní ztuhlost, Injekce do oblasti očí a obličeje: pokles víčka, slabost obličejových svalů, dvojité vidění,
suché oči, slzení, otok víčka, Injekce do oblasti podpaží: dušnost, kompenzační pocení (zvýšené pocení v neléčených oblastech), bolest ramene, bolest
horní části paže a krku, bolest svalů ramene a lýtka, Injekce do glabelární oblasti: reakce v místě vpichu, bolest hlavy, chabozrakost, pokles víčka, otok
víčka, zvýšené slzení, suché oči, svalové záškuby, slabost svalu/ů v blízkosti injekce. Doba použitelnosti: V originálním balení: 2 roky. Po naředění: Chemická
a fyzikální stabilita roztoku po otevření před použitím byla prokázána po dobu 24 hodin při teplotě 2°C–8°C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek
použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchování přípravku po otevření před použitím jsou v zodpovědnosti uživatele a normálně by
doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2°C až 8°C, pokud rekonstituce/ředění (atd.) neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických
podmínek. Zvláštní opatření uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2°C–8°C). Chraňte před mrazem. Dysport 500 Speywood jednotek musí být uchováván
v chladničce na pracovišti, kde se aplikují injekce, a neměl by být dán pacientovi k uschování doma. Naředěný Dysport 500 Speywood jednotek může být
uchováván v chladničce při teplotě 2°C–8°C až 24 hodin před použitím za aseptických a kontrolovaných podmínek. Držitel rozhodnutí o registraci: Ipsen
Pharma, Boulogne Billancourt, Francie. Registrační číslo: 63/060/91-S/C. Datum první registrace/prodloužení registrace: 3. 10. 1991/9. 7. 2014. Datum revize
textu: 9. 7. 2014. Přípravek je vázán na lékařský předpis. Ke dni tisku částečně hrazen ZP v režimu O/P. Indikace těžká primární axillární hyperhidróza a glabelární vrásky nejsou hrazeny ZP.
MK ČR E 18830/11-2014, Exp.: 11/2016
Pro další informace se, prosím, obraťte na adresu:
Ipsen Pharma o.s, Evropská 136, 160 00 Praha 6
tel.: 242 481 821, fax: 242 481 828, www.ipsen.cz