souhrn italské gramatiky

SOU H R N I TALSK É GRAM ATIKY
ČLENY ARTICOLI
Určitý
Neurčitý nemá mn.č. Dělivý
Podstatné jméno začíná:
muž. r. žen. r. muž. r.
žen. r.
muž. r.
žen. r.
- na samohlásku
j. č.
l’
l’
un
un’
dell’
dell’
mn. č.
gli
le
degli
delle
- na s + souhl. či z
j. č.
lo
la
uno
una
dello
della
mn. č.
gli
le
degli
delle
- na souhlásku
j. č.
il
la
un
una
del
della
mn. č.
i
le
dei
delle
Člen určitý se užívá: u podst. jmen blíže určených, zmíněných či chápaných obecně;
jedin. jevů (il sole); jmen s přivlast. zájmenem (la mia casa); jmen s příd. jm. 3. st. (la più bella
cosa); částí lidského těla, vztahují-li se k podmětu (mi lavo le mani); abstrakt (la musica); hodin
(sono le sei); v ustálených rčeních (fare la spesa); u vlastních jmen, mají-li přívlastek
(la piccola Maria); u příjmení v mn. č. (i Medici); u světadílů, zemí, krajů (la Toscana); větších
ostrovů (la Corsica), hor (le Alpi); řek (il Po) a jezer (il Garda); některých měst (il Cairo).
Člen neurčitý se užívá: u podstatných jmen neurčených či chápaných jako pojem či typ.
Člen dělivý se užívá: pro vyjádření neurčité části celku či u neurčitého množství: bere
del vino - napít se vína, ale: un bicchiere di vino - sklenice vína.
Vynechává se po předložkách, po záporu, po výrazech vyjadřujících množství, v otázkách.
Člen se vynechává: před zájmeny ukazovacími, tázacími, neurčitými; v 5. pádě;
u některých titulů (don, donna, frate); u podstatných jmen látkových (con latte); u měsíců a dní
(a gennaio); po in + název země v žen. rodě (in Italia); po in + dopravní prostředek
(in treno); u oděvů s předl. in a senza (senza cappotto); ve vazbách, ustálených rčeních,
příslovích, v nápisech, názvech, při vyjadřování neurčitého počtu nebo množství.
P O D S TAT N Á J M É N A S O S TA N T I V I
ROD: mužský a ženský. Podle významu jsou muž. rodu muž. bytosti, názvy většiny
stromů a keřů, kovů a chem. prvků, moří, řek a jezer, dní a měsíců, svět. stran. Žen. rodu
jsou žen. bytosti, zpravidla názvy plodů, světadíly, země, kraje, města, ostrovy, názvy věd.
Zakončení podst. jmen:
mužský rod
ragazz -o student -e
Další koncovky pro mužský rod: -a (duca), -cida (omicida), -ista (turista), -ma (clima).
Též: -ù (virtù), -tà (carità), -si (analisi);
ženský rod
ragazz -a croc -e
Sedm podst. jmen končí na -o: auto, dinamo, eco, mano, moto, radio, virago.
Rodové dvojice je možné tvořit několika způsoby:
• změnou koncovky či přidáním přípony v ženském rodě: -tore → -trice (attore - attrice)
→ -a (signore - signora) -e → -essa (conte - contessa)
-a → -essa (duca- duchessa) -o → -a (zio - zia) -e→
• změnou členu u podst. jmen zakončených -e (il nipote - la nipote), -cida (il suicida - la suicida),
-ista (il giornalista - la giornalista) a též -a (il collega - la collega)
• nepravidelně od stejného základu: dio - dea, eroe - eroina
• jiným základem: marito - moglie, padre - madre
• u zvířat přidáním slova maschio či femmina: la volpe maschio
Podstatná jména složená:
Rod se řídí rodem 2.složky, je-li tvořeno dvěma podst. jm.(ferrovia), příd.jm.+ podst.jm. (mezzanotte),
příslovcem + podst. jm. (sottopassaggio). Podst. jm. je muž. r., je-li tvořeno slovesem + podst.jm.
(cavatappi) či dvěma slovesy (saliscendi). Dle 1. složky - u spojení podst. jm.+ příd. jm. (pianoforte).
Číslo podstatných jmen:
mn. č. (konc.)
j. č. (koncovka)
mn. č. (konc.)
j. č. (koncovka)
-a (žen. rod)
-e
-o (žen. i muž. rod)
-i
-i
-e (žen. i muž. rod)
-i
-a (muž. rod)
Zakončení přídavných jmen a tvoření množného čísla
j. číslo
mn. číslo
1. příd. jm. s odlišným zakončením v muž. a žen. rodě
-o /-a
-i /-e
2. příd. jm. se stejným zakončením v muž. a žen. rodě
-e
-i
3. příd. jm. neměnná v rodě a čísle pari, dispari, impari, avvenire, blu; příd. jm. složená
z předložky a příslovce (dappoco); příd. jm. označující barvy blíže určená dalším
podst. jménem (i capelli nero carbone)
4. příd. jména složená mění koncovku jen u druhé části (sordomuto - sordomuti)
Pozn.: Bello se před podst. jm. chová jako člen určitý; buono jako člen neurč. Příd. jm. santo před
vlast. jménem začínajícím na samohl. podléhá elizi, u vlast. jm. na souhl. muž. rodu podléhá apokopě.
Elize je odpadání koncové nepřízv. samohlásky před samohláskou následujícího slova (l’amica); označuje
se apostrofem. Apokopa je odpadání koncové hlásky nebo slabiky (un buon amico, a gran fatica, voler bene).
PRAVIDELNÉ A NEPRAVIDELNÉ STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN
1. stupeň (pozitiv) 2. stupeň (komparativ)
3. stupeň (superlativ relativní)
più - meno grande
il / la più - il / la meno grande
grande velký
Některá přídavná jména mají kromě pravidelných tvarů též tvary nepravidelné.
1. stupeň
2. stupeň
3. stupeň relativní
3. stupeň absolutní
buono dobrý
migliore
lepší
il migliore
nejlepší ottimo
výborný
cattivo špatný
peggiore horší
il peggiore nejhorší pessimo velmi špatný
grande velký
maggiore větší
il maggiore největší massimo maximální
piccolo malý
minore
menší il minore
nejmenší minimo
minimální
Srovnávání - „NEŽ” vyjadřujeme pomocí:
*DI před podst. jm. bez předl. nebo zájmenem: è più giovane di Franco (je mladší než Franco);
* CHE v ostatních případech: fa meno caldo che ieri (je méně teplo než včera).
Stejná míra vlastnosti se vyjadřuje pomocí výrazů tanto – quanto či così – come: sono
tanto stanco quanto te (jsem stejně unavený jako ty); è così ricco come te (je stejně bohatý jako ty).
Superlativ relativní vyžaduje srovnání s okolím: è il più bello di tutti (je nejhezčí ze všech)
Superlativ absolutní - vyjadřuje vysoký stupeň vlastnosti (bez srovnání). Tvoří se
z kmene příd. jména + -issimo: bello – bellissimo (velmi krásný). U jmen na -co, -go, -io,
vycházíme z mn. čísla muž. rodu např. ricco – ricchi – ricchissimo; některé tvary jsou
od latinského základu např. acre – acerrimo; celebre – celeberrimo.
Tvoření příd. jm. od sloves: viz SLOVESA - příčestí, dále např. přípony: -evole (ammirare
– ammirevole), -bile (realizzare – realizzabile), -ivo (permettere – permissivo).
Tvoření příd. jmen od podst. jmen: např. příponou -ato,-uto (fortuna – fortunato), -le
(posta – postale), -are (popolo – popolare), -ivo (sport – sportivo), -ico (atomo – atomico).
ZÁJMENA PRONOMI
Zájmena mají v italštině odlišné pojetí od češtiny. Zájmeno je v it. jen to slovo, které stojí samostatně.
Proto slova, která tvoří dvojici s podstatným jménem, jsou pokládána za přídavná jména.
Podstatná jména s níže uvedenými koncovkami zpravidla tvoří množné číslo takto:
-ca, -ga → -che, -ghe (barca – barche); -cia, -gia s přízvuč. i → -cie, -gie (bugia – bugie), -cia, -gia
(přízvuk na kmeni) po samohl. → -cie, -gie (valigie), souhl. -ce, -ge (gocce); -co → -chi (parco –
parchi); -go (lago, biologo) → -ghi/-gi (přízvuk - 2. resp. 3. slabika od konce) (laghi, biologi);
-ico → -ici (amico – amici); -io (přízvuč.) /-io (nepřízv.) → -ii/-i (zio – zii, esempio – esempi).
Podst. jm. v mn. čísle neměnná: zakončená přízvuč. samohláskou (città), jednoslabičnou
(re) nebo zkrácená (moto), jména na -i (oasi), feminina na -ie (serie), končící souhláskou (film),
určitá maskulina na -a (lama), podst. jméno dinamo.
Podst. jm. existující jen v jedn. čísle: látková, hromadná, abstraktní, označující jedinečné jevy.
Podst. jm. pomnožná: označují předměty složené ze dvou nebo více částí - occhiali, forbici.
Někt. podst. jm. muž. r. mají v mn. č. tvar na -i a tvar žen. r. na -a, někdy mají stejný význam
(i lenzuoli – le lenzuola), jindy odlišný braccio – i bracci (ramena řeky); le braccia (paže člověka).
Množné číslo složených podstatných jmen:
• podstatné jméno + přídavné jméno (la cassaforte) → obě složky do mn. čísla (le casseforti)
• 2 podst. jm. (la ferrovia); příd. jm. + podst. jm. (la mezzanotte); sloveso + podst. jm. v jedn.čísle
(l’ asciugamano) → druhá složka do mn. čísla (le ferrovie, le mezzanotti, gli asciugamani)
• 2 podst. jm. psaná zvláš (jeden pojem) (il carro merci) → první složka do mn.č. (li carri
merci); podst. jm. capo + další podst. jm.: (il capobanda, il capolavoro) → první či druhá
složka do mn.č. (i capibanda, i capolavori)
• sloveso + podst. jm. v mn. č. (il cavatappi) (někdy i v jedn. čísle); 2 slovesa (il saliscendi) →
nemění se (i cavatappi, i saliscendi)
Skloňování: pádové vztahy se vyjadř. slovosledem a předložkami. 1. pád – bez předložky,
2. p. – obvykle předl. di, 3. p. – obvykle a, da, 4. p. – bez předl., 5. p. – bez předl. a členu;
6. p. – různé předl. su, di, in, di a 7. p. – jmenný přísudek bez předl., dále předl. con, da
Jména obyvatel zemí a měst se mohou psát s malým písmenem: romano Říman, ceco Čech.
Zdrobněliny: tvoří se např. příponami -ino (ragazzo – ragazzino), -etto (bacio – bacetto).
Tvoření podst. jmen od příd. jmen: např. přípony -ezza (alto – altezza), -ia (geloso – gelosia),
-izia (giusto – giustizia), -ità, -età, -tà (felice – felicità), -anza, -enza (elegante – eleganza).
Tvoření podst. jmen od sloves: např. přípony -azione (operare – operazione), -mento
(cambiare – cambiamento), -ura (chiudere – chiusura), -aggio (lavare – lavaggio) apod.
P Ř Í D AV N Á J M É N A A G G E T T I V I
Postavení: Příd. jméno stojí-za podst. jm., vyjadřuje-li objekt. charakteristiku, je-li rozvinuto
příslovcem, stojí-li 2 a více příd. jmen společně (spojena e nebo o), či se jedná o ustálené
spojení; - před podst. jm., vyjadřuje-li subjektivní hodnocení, či se jedná o ustálené spojení.
Pozn.: Některá příd. jména mění svůj význam dle postavení: una grande donna – velká žena
(charakterově) x una donna grande - velká postavou; una nuova borsa – jiná taška x una borsa
nuova – nově koupená; un povero uomo – ubohý muž x un uomo povero – chudý muž.
Příd. jm. se shoduje s podst. jm. v rodě a čísle. Vztahuje-li se ke dvěma podst. jm. stejného
rodu v j. čísle, je příd. jm. v j. nebo mn. čísle. Jsou-li podst. jm. různého rodu, je v mn. čísle
muž. rodu. Jsou-li podst. jm. stejného rodu a v mn. čísle, shoduje se příd. jméno v čísle i rodě.
Vztahuje-li se k podst. jm. různého rodu a čísla, je příd. jm. nejčastěji v mn. čísle muž. rodu.
ZÁJMENA OSOBNÍ:
Podmětná
j. č.
mn. č.
io
noi
Osobní zájmena podmětná se stejně
1. os.
2. os.
tu
voi
jako v češtině používají pro zdůraznění
3. os. muž. rodu
egli, lui, esso loro, essi a v zájmu srozumitelnosti při stejných
3. os. žen. rodu
ella, lei, essa loro, esse slovesných koncovkách pro různé osoby.
zdvořilostní forma
Lei
Vengo io, non lui. Přijdu já, ne on.
Vykání: Obracíme-li se na jednu osobu, užíváme osobní zájm. lei a sloveso je ve 3.os. j. č.
V mn. č. se užívá zájmeno loro a sloveso ve 3. os. mn. č. (pouze v oficiálním jazyce).
(3. pád- předmět nepřímý)
Předmětná
Nepřízvučná zájmena stojí obvykle před
nepřízvučná
(4. pád- předmět přímý)
1. os.
mi
ci
slovesem (i ve větě tázací a záporné).
2. os.
ti
vi
Vi penso spesso. Stojí-li za slovesem,
3. p. 3. os. m. r.
gli
gli
pak spolu tvoří jedno slovo (imperativ, inf.,
3. os. ž. r.
le
gli
gerundium, příčestí min.) Posso aiutarti?,
zdvořilostní forma
Le
závisí-li však infinitiv či ger. na určitém
4. p. 3. os. m. r.
lo
li
slovesném tvaru, může stát zájmeno i
3. os. ž. r.
la
le
před ním Ti posso aiutare?.
zdvořilostní forma
La
*Pozn.: lo a la před samohl. mají zpravidla tvar l’.
zvratné zájmeno
si
si
Jsou-li ve větě dvě nepřízvučná osob. zájmena, pak předmět nepřímý stojí před přímým.
Dochází ke změně tvarů mi, ti, ci, vi na me, te, ce, ve (Te lo do. Dám ti to.). Gli a le se mění
na tvar glie, který platí pro muž. i žen. rod, obě čísla i zdvořilostní oslovení (Gliele porterò.
Přinesu mu/jí/jim/Vám je.). V postavení za slovesem: Posso dartelo? Mohu ti to dát?
Předmětná přízvučná
j. č.
mn. č.
Přízvučná zájmena se užívají:
1. os.
me
noi
a) pro důraz: Chiamano lui, non lei.
2. os.
te
voi
b) po předložkách: Vieni con me.
3. os. muž. rodu
lui
loro
c) po come: ho fame come te
3. os. žen. rodu
lei
loro
d) ve zvoláních: Beato te!
zvratné zájmeno
sé
sé
Zájmenná částice CI - nahrazuje spojení s předložkou a (Penso spesso a questa cosa. =
Ci penso spesso.) Užívá se též v řadě ustálených spojení (Non c’entro. Non ci vedo bene.)
Zájmenná částice NE - tato částice se používá místo vazeb s předl. di (Credi che abbia detto
la verità? - Ne dubito.), při vyjádření množství (Quanti romanzi hai letto? - Ne ho letti due.), místo
osobního či přivlast. zájmena s předl. di, da (Ho un amico in quella città, ma da tempo non ne ho
più notizie.) nebo má význam příslovce místa (Arrivi da Praga? - Sì, ne arrivo.). Ve větě má
postavení jako nepřízvučné osobní zájmeno, může se také připojovat k infinitivu.
ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ:
Jednotné číslo
Množné číslo
zdvořilostní oslovení
mio můj
nostro náš
miei moji
nostri naši
Suo Váš
Suoi Vaši
mia moje
nostra naše
mie moje
nostre naše Sua Vaše Sue Vaše
tuo tvůj
vostro váš
tuoi tvoji
vostri vaši
tua tvoje
vostra vaše
tue tvoje
vostre vaše *Ve jmenném přísudku
před loro stojí vždy
suo jeho/její loro jejich
suoi jeho/její loro jejich
sua jeho/její loro jejich
sue jeho/její loro jejich
di: è di loro - je jejich
Přivlast. zájmeno stojí obvykle před podst. jm. a je doprovázeno členem určitým, případně
členem neurčitým, ukazovacím nebo neurč. zájmenem. Člen určitý se vynechává u názvů
blízkých příbuzných (ne však v mn. č., je-li určeno příd. jm., u zdrobnělin, u zájmena loro)
v doplňku, přístavku, ve vokativu a v některých ustálených vazbách.
Neexistuje zvratné zájmeno přivlastňovací - nahrazuje se zájm. přivlast. pro danou osobu.
Zájmenem PROPRIO lze nahrazovat zájmeno ve 3. osobě jednotného i množného čísla.
Přivlastňovací zájmena mohou také nahrazovat podst. jm., pak mají člen: i miei (moje rodina).
–1–
–2–
Pozn.: Některá podstatná jména v množném čísle mění rod (il paio – le paia).