Televizní poplatky v roce 2024: Na co se připravit a koho se týkají

Historie rozhlasových a televizních poplatků v ČR

Pamatujete si ještě na ty staré černobílé televizory? Naši prarodiče za ně museli platit pořádný balík. Když se v roce 1923 začalo v Československu vysílat, měsíční poplatek 60 korun byl pro běžnou rodinu pořádná částka. To si tehdy mohl rozhlas dovolit málokdo.

Doba se ale měnila a s ní i poplatky. Ve třicátých letech konečně došlo ke snížení - však už bylo načase! Rádio se pomalu dostávalo do každé domácnosti. I když pak přišla válka a nacisti využívali vysílání hlavně pro svoji propagandu, tradice koncesionářských poplatků přetrvala.

Padesátá léta přinesla revoluci - jednotný poplatek 15 korun československých měsíčně za rozhlas. A když nastoupila televize? Kdo ji měl doma, ten byl král ulice. Taky si pamatujete ty fronty před prodejnami elektro, když měli dovézt novou várku televizorů?

Po revoluci v roce 1989 se všechno změnilo. Česká televize a Český rozhlas se staly veřejnoprávními médii a musely se naučit fungovat v novém světě. Zlom přišel v roce 2005 - nový zákon nastavil pravidla, která známe dodnes. 135 korun za televizi, 45 za rozhlas měsíčně.

Dneska už nemusíme chodit platit na poštu - stačí pár kliků na internetu. Ale ruku na srdce - má tohle všechno ještě smysl? Mladí koukají na Netflix, poslouchají Spotify. Proč by měli platit za klasickou televizi nebo rádio?

Debata o budoucnosti těchto poplatků je žhavější než kdy dřív. Možná přijde čas, kdy budeme platit jeden poplatek na domácnost, bez ohledu na počet zařízení. Jedno je ale jisté - veřejnoprávní média potřebují být nezávislá, a k tomu ty poplatky prostě patří.

Aktuální výše měsíčních poplatků

Koncesionářské poplatky jsou součástí našeho každodenního života, ať už se nám to líbí nebo ne. Za televizi zaplatíme 135 Kč měsíčně, zatímco rádio nás vyjde na 45 Kč. Není to málo, že? Zvlášť když si uvědomíme, kolik různých zařízení doma máme - od klasické televize v obýváku až po tablet, na kterém děti sledují večerníček.

A co teprve podnikatelé! Ti musí pořádně sáhnout do kapsy podle počtu přijímačů, které ve firmě mají. Představte si třeba kavárnu s deseti televizemi - tam už se měsíční částka vyšplhá na pěkných 1350 Kč. Naštěstí existují výjimky pro ty, kteří to skutečně potřebují - nevidomí, neslyšící nebo lidé v hmotné nouzi nemusí platit vůbec.

Platit můžeme různými způsoby, jak komu vyhovuje. Babička nedá dopustit na své SIPO, zatímco mladší generace si radši nastaví trvalý příkaz z účtu. Kdo chce, může zaplatit i na delší dobu dopředu - třeba na čtvrt roku nebo rok. Hlavně nezapomenout do patnáctého - pak už naskakuje nepříjemné penále!

Bez těchto peněz by naše veřejnoprávní média nemohla fungovat tak, jak je známe. Vždyť díky nim můžeme sledovat kvalitní dokumenty, zpravodajství bez reklam nebo třeba olympiádu. Jasně, někdy si říkáme, jestli ty peníze stojí za to, ale zkuste si představit televizi plnou jen komerčních pořadů.

Systém se postupně mění a modernizuje. Mluví se dokonce o tom, že by se poplatky mohly platit za celou domácnost, ne za každý přijímač zvlášť. Dává to smysl, ne? Vždyť dneska může člověk koukat na televizi i v mobilu cestou do práce.

Kdo musí platit koncesionářské poplatky

Platíte televizi a rádio? Pojďme si říct, jak je to s těmi koncesionářskými poplatky doopravdy. Každá domácnost, která má televizi nebo rádio, musí platit - je to zkrátka zákon. A není důležité, jestli se díváte na ČT nebo posloucháte Radiožurnál. Stačí, že máte doma zařízení, které to umožňuje.

Představte si třeba běžnou rodinu - mají doma dva televizory, notebook s TV kartou a rádio v autě. Dobrá zpráva je, že platí jen jeden poplatek za televizi a jeden za rádio. To samé platí, i kdybyste měli televizi v každém pokoji.

Pro firmy to ale funguje jinak. Vezměme si třeba kavárnu - má televizi pro hosty a rádio v kuchyni. Tady už musí majitel platit za každé zařízení zvlášť. Podobně jsou na tom hotely, restaurace nebo třeba autoservisy s rádiem v dílně.

Někteří lidé ale platit nemusí. Týká se to hlavně těch, kteří jsou na tom finančně hůř nebo mají zdravotní postižení. Nevidomí nebo neslyšící jsou také osvobozeni - což dává smysl, že?

A jak je to s přihlášením? Jednoduše - když si koupíte novou televizi, musíte se sami přihlásit k placení od následujícího měsíce. Není to nic složitého, stačí vyplnit formulář. Jen pozor - vyhýbání se placení může pěkně prodražit.

Víte, proč vlastně ty poplatky platíme? Jde o to, aby Česká televize a Český rozhlas mohly fungovat nezávisle a vytvářet kvalitní obsah. Když si večer pustíte zprávy nebo oblíbený seriál, právě tyto peníze pomáhají tomu, aby vznikaly pořady bez ohledu na komerční zájmy.

Osvobození od placení poplatků

Kdo nemusí platit za televizi a rozhlas? Je to jednodušší, než si myslíte. Úplně nebo prakticky nevidomí lidé, kteří žijí sami nebo s někým se stejným postižením, neplatí ani korunu. Stejně tak jsou na tom neslyšící s průkazem ZTP/P.

Peníze hrají velkou roli - pokud máte opravdu nízký příjem, který nepřesahuje 2,15násobek životního minima, můžete být také osvobozeni. Jen nezapomeňte, že to není automatické. Musíte si o to říct a každý rok dokazovat, že vaše situace trvá.

Nemocnice, léčebny a další zdravotnická zařízení s lůžky mají také výhodu. Představte si třeba babičku v domově důchodců - televize v jejím pokoji je od poplatků osvobozená. Stejně tak jsou na tom domovy pro zdravotně postižené nebo zařízení se zvláštním režimem.

Chcete se poplatků zbavit? Napište žádost a přiložte potřebné papíry - třeba průkaz ZTP/P nebo potvrzení o příjmu. Kdyby se něco změnilo, máte 15 dní na to dát vědět. To je fér, ne?

Pozor, osvobození platí jen pro jedno místo nebo domácnost. Když bydlíte s někým, kdo podmínky nesplňuje, můžete mít osvobozenou jen jednu televizi nebo rádio.

A diplomaté? Ti jsou na tom podobně - neplatí, pokud jejich země poskytuje stejnou výhodu našim diplomatům. Ale jen za televize a rádia přímo na ambasádě nebo konzulátu.

Pamatujte - všechno musí být podle pravidel. Když něco zatajíte nebo nenahlásíte změnu, můžete se dostat do problémů a platit i pokutu. To přece nikdo nechce, že?

Způsoby úhrady koncesionářských poplatků

Platit koncesionářské poplatky dnes už naštěstí není žádná věda. Nejjednodušší je nastavit si trvalý příkaz z účtu - zadáte částku, svůj variabilní symbol a máte vystaráno. Peníze pak odcházejí každý měsíc automaticky, takže se nemusíte o nic starat.

Babička přísahá na platby přes SIPO. A není divu - má v tom přehled a může takhle zaplatit i elektřinu nebo plyn. Česká pošta se pak postará o to, aby peníze doputovaly tam, kam mají.

Jasně, někdo radši zajde osobně na poštu a zaplatí v hotovosti. Není to sice nejrychlejší, ale chápu, že někteří lidé chtějí mít své finance pod kontrolou a preferují osobní kontakt. Stačí vzít doklad o registraci a je to.

Pro mladší ročníky je tu možnost zaplatit online přes platební bránu. Pár kliknutí kartou a je hotovo. Navíc hned vidíte, co jste zaplatili, a můžete si stáhnout potvrzení.

Firmy a podnikatelé to mají trochu jinak. Musí evidovat všechny televizory a rádia a můžou platit třeba čtvrtletně nebo ročně. Ušetří si tím papírování.

Jedete na delší dobu do zahraničí? Žádný problém, dá se domluvit speciální platební plán. Jen nezapomeňte všechno řádně nahlásit a zdokumentovat, ať pak nemáte nepříjemnosti s nedoplatky.

A když se stěhujete? Dejte vědět o změně adresy. Systém je nastavený tak, aby vyhovoval každému - od mladých, co všechno řeší přes mobil, až po ty, kteří radši zajdou osobně na poštu.

Veřejnoprávní média jsou hlasem svobodné společnosti, a proto musíme zajistit jejich nezávislost skrze poplatky, které jsou investicí do naší demokracie

Radmila Procházková

Kontrola plateb a vymáhání dlužných částek

Platíte televizi a rozhlas? Mnoho z nás to bere jako otravnou povinnost, ale pravidelné koncesionářské poplatky jsou základním kamenem fungování našich veřejnoprávních médií.

Možná vás překvapí, že Česká televize a Český rozhlas mají docela chytře vymyšlený systém, jak neplatiče odhalit. Spolupracují třeba s dodavateli elektřiny - však to dává smysl, že? Kde je televize nebo rádio, tam teče i proud.

Když se zjistí, že někdo neplatí, nejdřív dostane přátelské upozornění. Žádné drama, žádné vyhrožování. Prostě šance dát věci do pořádku. A upřímně, vyplatí se to řešit hned. Představte si, že ignorujete několik výzev k platbě - najednou se může objevit exekutor a z původních pár stovek je rázem několik tisíc.

Nikdo přece nechce skončit v exekuci kvůli televizním poplatkům. Proto instituce nabízejí různé možnosti, jak situaci vyřešit - třeba splátkový kalendář. Znáte to, někdy se prostě sejde víc plateb najednou a peněženka je prázdná.

Celý systém kontroly se neustále modernizuje. Dneska už můžete všechno vyřešit online - zkontrolovat platby, historii, případné nedoplatky. Žádné složité papírování nebo běhání po úřadech.

A k čemu ty peníze vlastně jdou? Na kvalitní zpravodajství, dokumenty, filmy a další pořady bez otravných reklam. Transparentnost je přitom naprostý základ - každý může zjistit, jak se s penězi hospodaří.

Pamatujte, že když nastane nějaký problém s placením, vždycky se dá najít řešení. Ať už jste v jakékoliv situaci, komunikace je klíč. Lepší zvednout telefon a domluvit se, než čekat, až se problémy nabalí jako sněhová koule.

Využití vybraných peněz Českou televizí

Víte, jak to vlastně chodí s penězi v České televizi? Je to docela zajímavý příběh. Každý měsíc putují koncesionářské poplatky do výroby pořadů, které pak všichni známe z obrazovek. Představte si to jako velký kreativní koloběh - od nápadů až po hotové dokumenty, seriály nebo zprávy na šesti programech.

Typ poplatku	Měsíční částka	Roční částka
Televizní poplatek	135 Kč	1620 Kč
Rozhlasový poplatek	45 Kč	540 Kč
Celkem za TV + rozhlas	180 Kč	2160 Kč

Za tím vším stojí parta nadšených profíků - od kameramanů přes střihače až po zvukaře. Tihle lidé jsou srdcem televize a díky jejich práci můžeme večer co večer usednout k oblíbeným pořadům. A nejde jen o to, co vidíme na obrazovce. V pozadí běží spousta důležitých věcí - třeba digitalizace starých pokladů z archivu.

Česká televize je vlastně takovým motorem české filmové tvorby. Kolik skvělých filmů by asi nevzniklo, kdyby je nepodpořila? Však si vzpomeňte na poslední český film, který vás nadchnul - dost možná měla prsty v jeho vzniku právě ČT.

A sport? Ten je kapitola sama pro sebe. Když fandíme našim sportovcům při velkých událostech, málokdo si uvědomí, kolik práce a peněz stojí za tím, že můžeme být u toho. Stejně důležité jsou i regionální zprávy - vždyť kde jinde se dozvíme, co se děje za humny?

Televize musí držet krok s dobou, a proto investuje do nových technologií a způsobů, jak nám divákům přinášet obsah. Ať už jde o moderní studia v Praze, Brně a Ostravě, nebo třeba vzdělávací projekty pro děti na internetu. Je to jako nekonečný příběh, který se každý den píše znovu - příběh o tom, jak vzniká televizní vysílání.

Využití vybraných peněz Českým rozhlasem

Víte, kolik stojí měsíčně kvalitní rozhlasové vysílání? Pouhých 45 korun! Za tuto částku dostáváme všichni přístup k nezávislému zpravodajství, kultuře a vzdělávání. Je to jako jedna káva měsíčně, ale přináší nám to mnohem víc.

Když ráno cestou do práce posloucháte aktuální zprávy na Radiožurnálu nebo si večer pustíte zajímavou debatu na Plusu, možná si ani neuvědomujete, kolik práce za tím stojí. V každém kraji máme reportéry, kteří pro vás sledují místní dění - od dopravních uzavírek až po kulturní události ve vašem městě.

Rozhlas není jen o mluvení do mikrofonu. Máme vlastní symfonický orchestr, který rozdává radost milovníkům klasické hudby, a dětský sbor, kde mladé talenty rozvíjejí své nadání. A co teprve rozhlasové hry! Vzpomínáte na nedělní pohádky z vašeho dětství? I dnes vznikají nové příběhy, které okouzlují další generace.

Žijeme v digitální době, a proto investujeme do moderních technologií. Můžete nás poslouchat v mobilu, přes internet nebo v DAB+. Pečlivě archivujeme historické nahrávky - jsou to poklady, které vyprávějí příběh naší země.

Podporujeme mladé umělce, pořádáme koncerty a festivaly. Organizujeme vzdělávací programy pro školy, protože chceme, aby děti uměly kriticky myslet a orientovat se v dnešním světě médií.

Za tím vším stojí stovky lidí - redaktoři, moderátoři, zvukaři, technici. Jsou to profesionálové, kteří svojí prací zajišťují, že dostáváte kvalitní a nezávislé informace. A to vše díky koncesionářským poplatkům, které nám umožňují být skutečně svobodným médiem pro všechny.

Plánované změny výše poplatků

Koukněte, co se chystá - po sedmnácti letech se konečně mění koncesionářské poplatky. Za televizi si připlatíme z nynějších 135 korun na 160 korun měsíčně, rozhlas poskočí ze 45 na 55 korun. Není divu, že se o tom všude mluví.

Jasně, nikdo neskáče radostí, když má platit víc. Ale ruku na srdce - za ty roky šly nahoru snad úplně všechny ceny, tak proč by měla být média výjimkou? Česká televize by díky tomu měla získat navíc asi 1,4 miliardy ročně, rozhlas pak asi 300 milionů. Tyto peníze půjdou třeba na nové pořady nebo vylepšení techniky.

A teď něco, co možná překvapí - poplatky budou muset platit i ti, kdo koukají na vysílání jen přes notebook nebo mobil. Doba se změnila, už dávno nesledujeme televizi jen na klasické obrazovce v obýváku.

Co se týče firem, tam to bude trochu složitější. Menší firmy do deseti lidí zaplatí základní částku, ty větší pak podle velikosti víc. Dává to smysl, ne? Větší firma = víc přijímačů = vyšší poplatek.

Aspoň že placení bude jednodušší - konečně půjde platit přes SIPO nebo inkaso z účtu. Taky se vylepší systém evidence a kontroly plateb, takže by mělo ubýt černých duší, co se placení vyhýbají.

Někdo říká, že je to moc peněz, jiní zase, že je to nutné pro kvalitní vysílání. Jak to nakonec dopadne? To se teprve uvidí v parlamentu. Ale změna přijde, to je jisté - otázka už není jestli, ale jak přesně bude vypadat.

A co si o tom myslíte vy? Stojí vám kvalitní veřejnoprávní vysílání za těch pár korun navíc měsíčně? Vždyť jde o službu, kterou využíváme prakticky denně.

Srovnání poplatků s ostatními zeměmi EU

Kolik vlastně platíme za veřejnoprávní média? V Česku dáváme měsíčně 135 korun za televizi a 45 korun za rozhlas, což je ve srovnání s většinou západní Evropy docela málo. Když se podíváme k našim sousedům do Rakouska, tam musí domácnosti sáhnout do kapsy mnohem hlouběji - ročně zaplatí v přepočtu až 8 tisíc korun.

A to ještě není všechno. Švýcaři, ti jsou na tom nejlépe - platí přes 10 tisíc korun ročně. Za to ale dostávají prvotřídní mediální servis včetně všech možných digitálních vychytávek. Němci zase přišli se zajímavým systémem - platí asi 5500 korun ročně na domácnost, a je jim jedno, jestli máte televizi nebo ne. Prostě když bydlíte, platíte.

Severské země si na kvalitním veřejnoprávním vysílání zakládají. Švédové třeba nedávno zavedli chytrý systém - každý platí 1% ze svého příjmu. Představte si, že v Dánsku a Norsku lidi ty vyšší poplatky vlastně ani moc neřeší, protože vědí, že za své peníze dostávají kvalitu.

Na Slovensku mají podobný systém jako my, jen o něco levnější. Poláci sice platí míň, ale polovina lidí se placení vyhýbá. V Maďarsku to vyřešili po svém - poplatky zrušili úplně a média platí stát. To ale není úplně ideální řešení, že?

Zajímavé věci se dějí i jinde v Evropě. Francouzi chtějí koncesionářské poplatky zrušit. Britové si zatím drží svůj klasický systém s BBC poplatky, i když se o něm pořád vedou debaty. Italové zase vymysleli fígl - poplatek přidali k účtu za elektřinu a najednou všichni platí.

Celá Evropa vlastně hledá způsob, jak systém poplatků přizpůsobit době. Vždyť kdo dneska kouká na televizi jen přes klasickou obrazovku? Streamování, internet, mobily - všechno se mění a poplatky musí držet krok s dobou.