Café Savoy

Středa, 10. říjen 2007
Café Savoy aneb kavárenský Wiener schnitzel
V rámci průzkumu zajímavých pražských podniků padla
pro páteční večeři volba na Café Savoy, člena skupiny Ambiente, a místo, o kterém
jsem slyšel mnoho dobrého obzvláště v souvislosti s jejich dezerty. Ovšem připravují
tu nejen sladké, jejich „Gourmet menu“ oplývá spoustou lákadel. Tak hurá na ně…
Na úvod něco o prostředí, ve kterém se debužírování
bude odehrávat. Café Savoy se nachází v moc pěkných prostorách v centru Prahy a
jak název napovídá, vnitřní koncept nejvíce připomíná kavárnu. Malé stolečky jsou
někde tak trochu natěsno (v podstatě koukáte lidem do talíře, ale zase se třeba s
někým seznámíte..,), ubrus na stole nečekal, ale přistál záhy (po zjištění, že tam
nejsme na otočku a jednu kávu, ale hodláme povečeřet), stejně jako kompletní
příborový servis. Trochu mne zamrzelo, že ač v nekuřácké části, zápach cigaret občas
přilétl. Nijak výrazně, ale nepotěší. Jídelní lístek je rozdělen na tři části – denní menu,
běžný jídelní lístek (proslavené snídaně či párek Savoy) a především výše zmiňované
„Gourmet menu“, kde najdete příjemný set předkrmů, hlavních jídel i dezertů.
Ostatně kompletní seznam je k nahlédnutí na www.ambi.cz. Stejně jako další
podniky ze skupiny disponuje i tato restaurace slušným vinným lístkem s poměrně
rozumnými cenami. Běžná vína si můžete dovolit a ta luxusní jsou „předražena
snesitelně“. Opět na webu vše k nahlédnutí. Přiznám se, že v podniku se nám
podařilo způsobit menší chaos objednáním jídel u dvou různých číšníků (jeden
předkrmy, druhý hlavní chod) a jednoho vína taktéž u nich, zatímco druhého (chtěl
jsem červené otevřít společně s bílým, aby se trochu nadýchalo) u sommeliéra. Vše
se ale nakonec podařilo vyřešit a pokrmy dorazily ve správném pořadí a rozumně
rychle, sommeliér se o nás postaral, sklenky dolil, o víně pokonverzoval… pohodička.
Ale dojem mírné chaotičnosti a poněkud neosobního „postaráme se o vás všichni, ale
nikdo perfektně“ podniku bohužel přetrval. Zanechme stížností a přejděme k jídlu a
pití…
Nejprve se na stole zaskvěl Riesling Trocken 2006 od
německého vinařství Dr. Loosen z údolí řeky Mosely. Svěží, květinové, minerální, s
pikantní kyselinkou… povedený základní čistý ryzlink, cenově trochu těžící ze
slavného jména. Vinař Ernst Loosen byl opakovaně oceněn právě za své ryzlinky
doma i ve světě, časopis Decanter mu udělil prestižní ocenění „Man of the Year“ pro
rok 2005 a úspěchy slaví i jeho spojenectví s Chateau Ste. Michelle ze státu
Washington, kde produkují mimo jiné Riesling Eroica, opakovaně oslavován jako
jedno z nejlepších bílých vín USA a od doby uvedení na trh v roce 1999 pravidelně v
TOP 100 vín roku časopisu Wine Spectator).
Ryzlink byl zdegustován ve společnosti Escargots à la
bourguignonne (šneci zapečení s česnekovým máslem), bez ulit ve speciální misce
a s opečeným chlebem. Šnečci mi chutnají, tito připraveni bezchybně. Fantastický byl
i marinovaný losos "Label rouge" s bramborovými rösti (ryba položena na
„podušce z hrubě strouhaného bramboráku“ :o), crème fraîche a špenátovým
pestem. Špičkové, čerstvé lososové maso, jaké by mohlo leckteré domácí sushi v
znatelně dražších podnicích závidět, pro mne nejlepší chod večera. Neodolal jsem a
zkusil i místní čerstvé ústřice, dle lístku bretaňské či normandské ústřice kvality
prestige, podávané s vinným octem, nasekanou cibulkou a citrony. Přiznám se, že
ústřice mne obvykle nenadchnou (poslední pokus s údajně ideálním ryzlinkem právě
k ústřicím skončil po první porci rozhodnutím, že nemá smysl si to víno kazit), ale
tentokrát jsem byl skoro až nadšen. Šťavnaté, mořské, slizce chutné… ach jo, a já už
doufal, že na tomhle předkrmu do budoucna ušetřím :o)
Přichází víno červené v podobě mladého Solo Rosso
2006 z vinařství Josefa Pöckla. Mladé, výrazné, kořenité, ovocně šťavnaté, se
znatelným dotykem sudu, velmi kvalitní červené, ovšem popraveno zbytečně brzo, za
tři roky to bude (v ceně, za kterou se prodává v maloobchodě) malý zázrak. Dle
vinařství obvykle kupáž (ve zhruba shodném poměru) Zweigeltrebe, Blaufränkisch a
Pinot Noir. Vinařství Pöckl je jedním z nejuznávanějších v Rakousku, pokud přijde řeč
na červená vína. Existuje již od začátku minulého století, na špičku se ale dostává až
v osmdesátých letech, kdy jej přebírá právě Josef. V posledních letech je
zodpovědným sklepmistrem jeho syn René, ale kvalita tím nijak neutrpěla, ba
naopak. Jak bylo řečeno výše, specializují se především na vína červená a v drtivé
převaze jde o směsi několika odrůd. Pouze Pinot Noir a občas Zweigelt jsou dělány
jako čistě odrůdové. Jejich zweigelt je, z osobní zkušenosti, fantastický. Vína
Mystique a Rêve de Jeunesse mají téměř kultovní statut, Admiral a Rosso e Nero
(Savoy má v lístku ročník 2004) jsou považovány za jedny z nejlepších rakouských
červených vín, osobně jsem chutnal jen Rosso 2001 a vyzrálým noblesním projevem
ani trochu nepřipomínal běžné Rakousko. Hvězdou je i Pinot Noir z keřů starých přes
15 let, směs z 23 různých klonů z pěti různých poloh s půdou štěrkovo-písčitou i silně
jílovitou, vyzrávající 18 měsíců v nových barikových sudech. Pinot ročníku 2001 byl
mým prvním setkáním s víny tohoto producenta na jedné víněnkové degustaci. V
průběhu večera jsem si zaplatil vzorek ještě třikrát a koupil láhev domů (bral bych
karton, ale cena i po slevě na degustaci překračovala tisíc korun a podobné
záležitosti jsou v mém případě vyloženě „nákupem v afektu“, ovšem málokdy jich –
krom pohledu na výpis z účtu – lituji). Solo Rosso se možná úplně nehodilo ke
zvoleným jídlům, ale já prostě nemohl odolat ho vyzkoušet.
Volba hlavního chodu nebyla snadná, bez problémů se
nám podařilo shodnout pouze na filetu ze žlutoploutvého tuňáka grilovaném
rare, s čerstvým fenykl na másle a kapary. Tuňák, tak trochu „mořská kráva“, je v co
nejvíce syrové podobě chuťově úchvatný a tento nezklamal. Fenykl není dvakrát
častou přílohou a v tomto případě fungoval skvěle, stejně jako máslové brambory.
Jednoduchost chutí, podtržená absolutní čerstvostí masa a bezchybnou přípravou.
Váhání nad telecím karé s lanýži, svíčkovým steakem (z plemene Angus, na výstavě
mastného skotu suverénně nejchutnější kousek, z mladého býčka pokrm bohů :o) a
tataráčkem dle pařížské receptury skončilo rozhodnutím dát si, jakožto jakýsi
prubířský kámen restaurantu, „klasiku“ – vídeňský řízek!
Jak se s tímto pokrmem, který každý baštil už tolikrát od
maminky, babičky i v desítkách restaurací jako polední menu, popralo Café Savoy?
Inu kuchař řízeček připravil z čerstvého šťavnatého telecího, doplnil brusinkami
(nikdy bych nevěřil, jak skvěle to bude ladit!) a opečeným brzlíkem. Tradiční a přitom
nové. S více než chutným bramborovým salátem mne tento chod zaplácl takovým
způsobem, že jsem doslova trpěl nad nabídkou dezertů, ale prostě neměl prostor na
jediný vzorek. Nakonec jsem se odvážil objednat dvě belgické pralinky – jednu
plněnou whisky a druhou likérem Grand Marnier. Zde, v očekávání nejsilnější stránky
podniku, tedy dezertů, jsem byl trochu zklamán. Grand Marnier pralinka byla
vyloženě nudná, ta whisková dobrá, ale žádný zázrak. Po čokoládě jsem se najednou
cítil na nějaký přídavek, ale raději prchnul domů…
Závěr? V Café Savoy skvěle vaří! Navíc za docela
„rozumné“ peníze. Vinný lístek je široký, každý si vybere. Stejně jako z hromady
kvalitních destilátů a likerů za přijatelné ceny. A to nemluvím o kávě, širokém
sortimentu čajů, koktejlech… Café Savoy je ale především místo, kde si dovedu
představit hodinku po práci s kávou, sklenkou něčeho dobrého, dortíkem a novinami.
Pokud chcete ochutnat výborně připravené pokrmy s kvalitním vínem, neutratit
majlant a nemá se jednat o romantický večer ve dvou (takže oželíte i poněkud
rušnější prostředí), vřele doporučuji!
Vystavil Belcarnen
Štítky: restaurace, víno