3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních

3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních

3.1
INFORMAČNÍ
VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ
3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních struktur
Prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií v druhé
polovině tohoto století způsobil, že se o knihovnách a dokumentačních
střediscích
začalo
uvažovat
institucích.
Jejich
novým
jako
o
úkolem
bylo
komplexních
informačních
moderními
procedurami
a
dostupnými technickými prostředky analyzovat, zpracovávat, uchovávat a
zpřístupňovat
nejen
papíře“,
informační
ale
tradičně
chápané
zdroje
publikace,
v nejširším
resp.
slova
„dokumenty
smyslu.
na
Aplikace
nových technologií výrazně změnily samotnou podstatu fenoménu dokument
a také tradiční způsoby jeho zpracovávání a zpřístupňování. Některé
klasické
knihovnické
zautomatizovány
a
makroorganizačních
Kategoriální
a
a
dokumentační
zároveň
vznikla
struktur
metodický
řada
se
aparát
služby
byly
nových.
rovněž
Na
udály
knihovnictví
a
ve
značné
poli
míře
mikro-
podstatné
a
změny.
dokumentalistiky
již
nestačil na řešení problémů spojených s nově vzniklou situací a toto
poznání
se
stalo
impulsem
pro
zrod
informační
vědy
jakožto
vědy
zaměřené na optimalizaci procesů výměny znalostí/vědění a odkázané na
používání nových informačních technologií a prostředků.
Zároveň
1
fenoménu“
s
globálním
trendem
„institucionalizace
informačního
v sedmdesátých letech, kdy se informace stávají strategickým
„zbožím“
ovlivňujícím
proběhl
proces
a
určujícím
všeobecné
institucionalizace
civilizační
knihovnických
a
tendence,
informačních
struktur. Začala se utvářet odborná, národní a mezinárodní knihovnická
a
informační
soustřeďovány
VINITI,
ISI,
střediska.
do
velkých
UNISIST
a
knihovnicko-informačních
Informační
zdroje
hierarchizovaných
další).
Hlavním
institucí
bylo
a
prostředky
„infostruktur“
úkolem
a
posláním
shromažďování,
byly
(např.
takových
standardizace,
sdílené zpracovávání a používání informačních zdrojů a zároveň jejich
kontrola v rámci jednotlivých knihovnických a informačních seskupení.
Zmíněné institucionalizované „infostruktury“ ovšem nevycházely jenom z
tehdejší úrovně rozvoje informačních a komunikačních technologií, ale
byly též podmíněny politickými, strategickými a ekonomickými faktory2.
V socialistických
státech
tedy
byly
budovány
hierarchizované
státní
informační
instituce
a
na
„západě“
spíše
odborné
či
komerční.
Komercializace informačních technologií v osmdesátých letech se také
výrazně projevila v knihovnách. Osobní počítače se dostávají do téměř
všech knihovnických procesů. Rozvoj sítí, resp. síťových technologií
umožnil vznik tzv. integrovaných automatizovaných informačních systémů
(AIS), což
řízení
podstatným způsobem ovlivnilo metody, techniky a mechanizmy
knihovnicko-informačních
zdokonalování
a
zlevňování
procedur.
Rovněž
reprografických
a
dochází
ke
digitalizačních
technologií. Nástup Internetu, resp. jeho „terminálových“ protokolů a
aplikací na přelomu osmdesátých a devadesátých let (Telnet, E-mail,
WAIS...) nabídl nová východiska pro organizaci a sdílení knihovnickoinformačních činností a služeb. OPAC se stal základním nástrojem branou pro vstup do moderních knihovnických a informačních soustav.
Přesto se už v polovině osmdesátých let začaly ozývat hlasy, že je
nutno
přehodnotit
stávající
organizační
struktury
a
přizpůsobit
je
globálním společenským trendům, které byly charakterizovány jednak jako
„kontinuální
rozvoj
organizačních
technologií“,
strukturách
a
jednak
jako
„radikální
3
jejich
filozofii“ .
pokrok
v
Tradiční
institucionalizované struktury se začaly jevit jako „nedostačující pro
výzvu
vytvořit
Lucier
a
J.
improvizace
F.
nové
integrační
Dooley
organizační
upozorňují,
nevyhnutelné“,
a
účast
prostředí“.
Dále
R.
že
„experimenty
jsou
na
řešení
problematiky
této
E.
podstatné,
je
4
„profesionálním a organizačním imperativem“ . Tuto tendenci A. Toffler v
Třetí vlně označil jako přechod z průmyslového do informačního věku.
Industrial Age
Information Age
Standardisation
Interactivity
Specialisation
Mobility
Synchronisation
Convertibility
Concentration
Connectivity
Maximisation
Ubiquity
Centralisation
Globalisation
OBJEKT 1: Toffler’s industrial and information age principles5
2
3.2 Kybernetický prostor jako komunikační paradigma
O fenoménu „kybernetického prostoru“ se v rámci informační vědy a
knihovnictví většinou uvažuje jako o nekonečné „informační studni“ či
jako
o
novém
prostředku
pro
prezentaci
a
sdílení
knihovnicko-
informačních procedur a služeb. Přehlíží se však skutečnost, že se
jedná především o nově vznikající globální komunikační paradigma, které
„zasahuje“, resp. ovlivňuje mnohem širší rozpětí komunikačních a vůbec
civilizačních
struktur
a
procesů,
než
je
komunita
„jezdců“
po
informačních superdálnicích.
O problematice kybernetického prostoru se v širším kontextu dnes
převážně uvažuje v trojím smyslu:
1. kybernetický prostor jako systém komunikačních nástrojů,
2. kybernetický prostor jako nové mediální prostředí a
3. kybernetický prostor jako sebeutvářející se konfigurace.
„Odvážnější“ přístupy chápou kybernetický prostor jako „globální
síťovou,
na
počítačích
založenou,
počítači
přístupnou
a
počítači
generovanou, multidimenzionální, umělou či ‘virtuální’ realitu“ (viz.
Benedikt, M.: Cyberspace: First Steps. Cambridge, MIT Press, 1991 ).
Je však pravdou, že se kybernetický prostor, jak ho známe dnes,
spíše
skládá
z možných
nebo
znázornění
vyrůstá
tohoto
z více
„virtuálních
fenoménu
je
i
ostrovů“.
přiložená
Jedním
„taxonomie
kybernetického prostoru“:
3
OBJEKT 1: Taxonomy of CyberSpace
Zdroj: MAULDIN, Michael. L.: Measuring the Web with Lycos.
<URL:http://fuzine.mt.cs.cmu.edu/mlm/lycos-websize.html>
3.3 Kybernetický prostor a metodicky záběr informační vědy
Vznik a rychlý vzestup World Wide Webu zradikalizoval otázku nové
dimenze poslání knihovnicko-informačních subjektů a struktur a tedy i
účelnosti, resp. efektivity stávajících organizačních a procedurálních
modelů. Přes fakt, že se World Wide Web běžně zavádí v knihovnách a že
se
téměř
žádná
současná
jak
teoretická,
tak
praktická
činnost
knihovníků a informačních odborníků neobejde bez zmínky o Internetu
(„Pravděpodobně neexistuje profese, ve které jde na úseku porozumění,
využívání
a
také
6
knihovnictví“ ),
přispívání
nezbývá
než
do
zdrojů
Internetu
konstatovat,
že
o
tolik,
přetrvává
jako
v
nepochopení
skutečného významu, rozsahu a dosahu změn, které kybernetický prostor s
4
sebou přináší do oblasti tvorby, transferu a používání informačních
zdrojů. Nové dynamické síťové konfigurace, jak jsme už v předchozích
kapitolách
konstatovaly,
vytvářejí
úplně
nové
komunikační
modely
a
standardy (interaktivní sdílené procedury, decentralizované a otevřené
hypermediální
které
se
a
svou
multimediální
povahou
automatizovaných
struktury,
podstatně
forem
a
liší
virtuální
od
modelů
formalizovaných knihovnicko-informačních
realita
klasických,
byť
vyskytujících
procesech.
apod.),
vysoce
se
ve
V knihovnicko-
informační praxi je tato antinomie zvlášť patrná ve dvou rovinách:
i) Jelikož náš metodický aparát operuje s formálními informačními
prvky
a
formami,
které
v
komunikačních
procesech
„vystupují“
jako
určité formální re-prezentanty znalostí/vědění, resp. jako ve fyzickém
slova smyslu zaznamenané (data, údaje, fakta) a stálé či „statické“
(dokumenty, publikace) entity, nastávají problémy vznikají, jestliže se
do
metodického
(„dynamické“),
knihovnicko-informačního
např.
hypermediální
záběru
dostanou
informační
nestálé
konfigurace
WWW.
Problematická digitální „fyzikálnost“ a specifická „dynamická síťová
konzistentnost“
takových
konfigurací
je
stávajícím
metodologickým
aparátem velmi těžko postižitelná.
ii) Nové globální (jak mikro- tak i makroorganizační) komunikační
prostředí
otevřenými,
stejně
jako
procedurami
vznikající
v kybernetickém
decentralizovanými
flexibilními
na
centralizovaných
a
a
charakterizované
„detopologizovanými“
interaktivně
„klient-server“
a
prostoru,
sdělitelnými
platformě,
institucionálně
konfiguracemi,
řízených
představuje
komunikačními
přesný
opak
knihovnicko-informačních
struktur a procesů.
Výše uvedené skutečnosti poukazují na jisté metodologické, ale
také
koncepční
současných
změn
„zaostávání“
a
rovněž
aktivit
na
informační
nezbytnost
vědy
za
přehodnocení
dynamikou
stávajícího
metodologického záběru. Tyto změny nabízejí slovy M. Petříčka (Rukopis.
1995, str.70): „...nové možnosti a šance. Avšak ty lze spatřit jen
tehdy, PŘEKROČÍME-LI TRADIČNÍ KATEGORIÁLNÍ RÁMCE; pokud bychom např. i
v této
situaci
pracovali
modelem
tradiční
reflexivity,
pak
tyto
možnosti patrně nezahlédneme. Éra reprezentace asi vskutku skončila, a
to nejen v oblasti komunikace...“.
5
Orientace
konfigurace
úrovních.
knihovnicko-informační
a
modely
se
Nejčastěji
se
sféry
v současnosti
mluví
o
na nové
deklaruje
urychlení
na
komunikační
všech
stávajících
odborných
procedur,
o
rozšíření klasických informačních zdrojů o síťové a jiné elektronické
dokumenty,
o
lepší
jejich
služeb,
vyšší
operační
o
prezentaci
vytvoření
úrovni
knihovnicko-informačních
pohodlnějšího
meziknihovní
uživatelského
spolupráce
subjektů
a
prostředí,
o
apod.
-
tedy
o
kvantitativním zlepšení, zrychlení či rozšíření stávajících procedur a
služeb. L. Schamberová ve své reflexi na toto téma What is a Document?
Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 /9/ str. 670, 1996)
však
upozorňuje:
„Všichni
zainteresovaní
budou
muset
vynalézat
a
rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se tyto znalosti
a dovednosti budou nutně muset vztahovat k elektronickým technologiím
či
k
dokumentům
literárnosti
-
jako
tzv.
takovým.
Je
zapotřebí
kyberliterárnost
-
vytvořit
obsahující
novou
úroveň
holistické
a
praktické porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické)
technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání.“
3.4 Problematika plánování, budování a řízení veřejných knihovnickoinformačních struktur: INFORMAČNÍ DÁLNICE versus KYBERNETICKÝ PROSTOR
Základní
„koncepční“
otázkou
oboru
v současnosti
je,
jakým
způsobem mají knihovníci a informační odborníci participovat na řešení
problematiky veřejných knihovnicko-informačních struktur v situaci, kdy
knihovnicko-informační struktury už nejsou jediným zprostředkovatelem
relevantních a k uživatelově práci potenciálně užitečných informací.
Informační
k současné
odborníci
problematice
zastávající
veřejných
institucionální
přístup
knihovnicko-informačních
struktur
odůvodňují svůj postoj faktem, že (použijme slov Rudolfa Vlasáka z
textu Internet, knihovny a postmoderní svět, úvodní slovo k INFOMEDIA
96, http://www.cuni.cz/~skenders/
INFOMEDIA96/vlasak.htm):
„Lidstvo
si
své
hlavní
komunikace,
ať
už
dopravní, listovní nebo telefonní, vytváří zpravidla organizovaně. Je
tu obvykle nějaké ministerstvo, státní či místní správa, prostě jakási
úřední a také ekonomická autorita, která to plánuje, staví a rozvíjí a
6
zejména
určuje
dopravní
pravidla.
(...)
Ministerstvo
obrany
USA
budovalo svou počítačovou síť ARPANET, na jejímž know how vznikla v
roce 1986 pod National Science Foundation americká páteřní síť dnešní
sítě“. Přehlížejí přitom skutečnost, že se Internet stal tím, čím je,
PRÁVĚ
TEHDY,
když
se
„zbavil“
patronátu
institucí,
úřadů
a
jejich
„dopravních pravidel“. Nebo, jak to shrnuje Louis Rossetto (Late Show,
2,
10
May
1995:
„Jsem
toho
názoru,
že
vláda
již
není
jediným
odpovídajícím činitelem ve snaze ztělesnit lidský či společenský záměr.
To, o čem zde mluvíme, je fakt, že tento záměr nyní vytváří sám sebe,
bez prostřednictví skupiny politiků a byrokratů. Podle mého názoru je
tato situace mnohem demokratičtější, než-li dříve. Mám pocit, že se síť
rozvíjí jako prostředí, ve kterém vzniká nová forma společnosti. Toto
společenské seskupování se na síti je silné a skutečné a lidé, kteří
nejsou na síti, jen obtížně dokážou pochopit jeho sílu. Domnívám se, že
procházíme
revolučním
přezkoumali
všechny
obdobím
a
záležitosti,
také,
které
zapotřebí, abychom se podívali,
že
je
zapotřebí,
pokládáme
za
abychom
samozřejmé.
Je
čeho se snažíme dosáhnout s pomocí
demokratických vlád, a uvědomit si, že je možné toho dosáhnout bez
jakéhokoliv
prostředkování.
Jsem
toho
názoru,
že
si
již
začínáme
uvědomovat, že existují i jiné způsoby, jak se vypořádat s neshodami ve
společnosti, jiné možnosti v hledání konsenzu, jiné způsoby ovlivňování
a
modelování
veřejného
mínění,
než
je
debatování
v
parlamentu
ve
Westminsteru či v Kongresu.“
V praxi
katalogů,
se
totiž
gigantické
virtuálních
„konzorciální“
knihoven,
projekty
informačních
souborných
superdálnic
či
„informačních společností“ (které jsou řízeny stejně tak gigantickými
organizacemi
smyslu
a
výhradní
komisemi)
stále
koncepce
pro
častěji
ukazují
jako
řešení
problematiky
neadekvátní
ve
zpřístupňování,
transferu a používání informačních zdrojů v situaci nově vznikajícího
globálního
komunikačního
paradigmatu
otevřených
struktur. Pro tuto situaci je například
slovy
svých
předních
představitelů:
a
decentralizovaných
příznačné, že OCLC vystupuje
„Někteří
předvídají,
že
nástup
Internetu způsobí konec knihoven. Nic nemůže být dále od pravdy: síť
není knihovna. Divoké hranice Internetu asi vždycky zůstanou divokými,
ale nedaleko od nich bude existovat to podstatné, umění informačního
managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů. O tom není
pochyb.“7 Je však zřejmé, že OCLC jde spíše o jeho výhradní postavení a
7
o konkurenceschopnost vlastních programů a činností v novém integračním
prostředí, než o skutečnou hrozbu Internetem způsobeného zániku umění
informačního managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů.
Již
dnes
je
totiž
patrné,
že
se
hranice
Internetu
jako
nového
komunikačního a integračního paradigmatu rýsují stále zřetelněji, že
jeho „divokost“ je důsledkem jeho podstaty a že se ve svém rozvoji také
neobejde
bez
„umění
informačního
managementu
knihovníků,
knihoven
a
knihovnických systémů“, neboť by se v opačném případě mohl zhroutit v
informačním chaosu. Stejně tak je patrné, jaký konec čeká knihovny a
knihovníky, zůstanou-li „za hranicemi“ Internetu. Nelze pochybovat o
tom,
že
z
pozice
zastaralé
centralistické
„informačních
establishmentů“
univerzálního
knihovnického
není
koncepce
možná
supersystému
a
stávajících
realizace
ve
jakéhosi
smyslu
globálního
informačního paradigmatu. Pravda je, že OCLC není a že nikdy asi ani
nebude
univerzální
z komerčních
knihovnický
„svépomocných“
nejvýznamnější),
informačního
odborných
nabízející
„trhu
idejí“
supersystém,
na
na
služeb
otevřeném
jedné
nýbrž
je
(byť
největší
globálním
straně
jednou
a
knihovnicko-
„zlepšení
přístupu
k
8
celosvětovým informacím pro knihovny a jejich uživatele “ a na druhé
straně „zvýšení efektivity knihoven a snížení nákladů9“. Tato situace se
velmi
podobá
té,
jež
vládne
na
poli
budování
a
rozvoje
globální
telekomunikační struktury, kde se telekomunikační giganty (a politické
struktury s nimi spojené) snaží zabránit „divoké“ expanzi Internetu,
nebo ho alespoň dostat pod „tarifní“, strategickou či jinou kontrolu,
používajíce přitom téměř stejné argumentace a téměř stejného slovníku
jako představitelé OCLC v uvedeném příkladu. V tomto smyslu Terence K.
Huwe
poukazuje
organizačních
na
nezbytnost
změny
strukturách:
dosavadního
"Sesazení
způsobu
etablované,
uvažování
o
centralizované
autority, výzva budování korporativního prostředí a příslib sdíleného
rozšiřování
dovedností,
to
vše
vyžaduje
nový
způsob
uvažování
o
organizačních strukturách. V takovém nehierarchizovaném prostředí mohou
knihovnické dovednosti nabídnout mnoho na trhu idejí."10
Nejrozšířenější
„nejoblíbenější“)
(a
mezi
knihovníky
„personifikace“
a
informačními
institucionálního
problematice je metafora „informační superdálnice“.
odborníky
přístupu
k této
Tento pojem se
především chápe jako Al Goreova koncepce „informační přípojky každé
školy,
každé
veřejné
knihovny
a
společenského
centra
do
národní
8
informační struktury před rokem 2000“ a z ní vyplývající a nebo jí
„inspirované“
regionální,
národní
a
nadnárodní
projekty,
záměry
a
iniciativy (např. KickStar Initiative v USA, EC Information Society
Project
atd),
strukturami
prosazované
západního
politickými
světa.
„Ve
a
ekonomickými
skutečnosti“,
mocenskými
Baudrillarda11,
podle
„sen o utopických možnostech na jedné straně a hrozba bezprostředního
nebezpečí informační katastrofy na straně druhé mají v podstatě tutéž
funkci: funkci odstrašování. Sliby Ameriky, že poskytne svým občanům
volný
přístup
ke
světu
informací,
a
hrozby
světem,
ve
kterém
jsou
informace řízeny, rozparcelovány nebo cenzurovány, jsou dvě tváře téže
strategie“.
tzv.
Podobné
kritické
názory
teorie
zastávají
(viz.
např.
i
další
Arthur
významní
Kroker
představitelé
and
Michael
A.
Weinstein: Data Trash: The Theory of the Virtual Class. NY, St.Martin’s
Press,
1994,
str.
4-26
či
na
http://www.rochester.edu/College/FS/Publications/KrokerVirtual.
html).
Přímé srovnání protikladných vlastností informační superdálnice a
kybernetického prostoru uvádějí A. Toffler a kolektiv v Cyberspace and
the
American
Dream:
A
Magna
Carta
for
the
Knowledge
Adge
<URL:
http://www.pff.org/pff/position.html>:
Information Superhighway
Cyberspace
Limited Matter
Unlimited Knowledge
Centralized
Decentralized
Moving on a grid
Moving in space
Government ownership
A vast array of ownership
Efficient but not hospitable
Empowerment
Withstand the Elements
Flow, float and fine-tune
Unions and contractors
Associations and volunteers
Libertation from First Wave
Liberation from Second Wave
Culmination of Second Wave
Riding the Third Wave
Objekt 3: Information „Superhighway“ v. „Cyberspace“
12
9
Zvláště
dnes
je
proto
aktuální
varování
Jana
Patočky
z roku
13
1974 : „Jedním ze zjevů, které jsou zdánlivě takřka nezbytně spojeny s
masovou společností, její výrobou, její administrací, je byrokratismus,
který spolu s kvantitativním růstem úměrně narůstá a má rovněž tím
zhoubnější následky, čím větší počet individuí i sdružení zasahuje.
Kořeny
byrokratismu,
i
když
jednostranném,
zdlouhavém
centralizované
soustavě
a
nikoli
celý
zkresleném
řízení
tento
toku
zjev,
tkví
informací,
nevyhnutelný.
však
který
je
v
v
Byrokratismus
a
byrokratická libovůle čerpá z tohoto faktu své běžné ospravedlnění.
Právě
tuto
zásadní
výmluvu
může
soustavné
využití
informatiky
odstranit, může vést k ‘integrálnímu provozu’, v němž je zaručena nejen
dokonalá
cirkulace
informací
všemi
opatření
reagující
bezprostředně
směry,
na
nýbrž
informační
rovněž
data.
optimální
Návyk
této
objektivity v běžném provozu mohl by mít rovněž blahodárný vliv na
celkový styl řízení a administrativy: objektivita všude tam, kde je
objektivita možná, rozhodování nechť se soustředí do těch oblastí, kde
jsou
skutečné
Tofflerovy
objektivity.“
srovnávací
„‘integralní
informace
meze
provoz’,
všemi
bezprostředně
na
tabulky
v
směry,
němž
nýbrž
informační
(zdůraznil
je
je
patrné,
zaručena
rovněž
data“
S.
že
nejen
optimální
nachází
S)
se
Z výše
uvedené
východisko
pro
dokonalá
cirkulace
opatření
reagující
v doméně
kybernetického
prostoru, nikoliv na informační superdálnici.
[. . .]
POZNÁMKY:
1
„Instituce se stala podnětem pro paradigma inf. vědy a implicitním
předpokladem pro teoretické výzkumy v sedmdesátých letech... jinými
slovy, establishment je jediným zodpovědným za diseminaci informací k
jednotlivcům a skupinám.“ - Tudjman, M.: Teorija informacijske
znanosti, Informator, Zagreb, 1990, str. 56-60. (Viz též ostrou kritiku
institucionálních modelů v G. Wersigovi: Information Science Education
for the 80s, Informatologia Yugoslavica Sep. Spec., (6), 1984, str.113118).
2
Viz např. Meadow, Ch. T.: Inf. Science and Scientist in 2001, JASIS,
(1), 1979, str. 217-222
3
Dooley, James F. - Lucier, Richard E.: Cosmology the Changing Role of
Libraries: An Analogy and reflections, JASIS, 36 (1), 1985, str.45;
10
4
Dooley,
James F. - Lucier, Richard E, ibidem
5
Převzáto z McMurdo, G.: Networking for trust in tribal organisations,
Journal of Information Science, 22 (4), 1996, str. 304
6
Citace: Matthews, Judith: Mining the Internet: A Librarian's
Perspective, chapter 17; (V Wiggins, Richard W.:The Internet for
Everyone: A Guide for Users and Providers, McGraw-Hill, 1995)
7
Smith, K. W. - Muccino, D. J.: Annual Review of OCLC Research for
1994, Lettrer on Introduction, (1995) str. V
8
Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid.
9
Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid.
10
Huwe, Terence K.: Knowledge Transfer in Cyberspace:
Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46
(1996), Iss. 1/2, str. 57
11
Zdroj: Nunes, Mark: Baudrillard in Cyberspace: Internet, Virtuality
and Postmodernity, Style (29), 1995, str. 320
12
Zdroj: A. Tofler & col.: Cyberspace and the American Dream: A Magna
Carta for the Knowledge Adge <URL:
http://www.pff.org/pff/position.html>.
13
Patočka, J.: Filozofie a společenský problém informace. Rukopis.
1974, str. 15
11