zde - Anglistika
Transkript
zde - Anglistika
Seminář: Literární kritika a teorie Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr. (5) Antropologický, mytologický, archetypální přístup Vztah k jiným přístupům ~ příbuznost s psychologickou kritikou - sny odrážejí nevědomé tužby a obavy jedince ~ mýty symbolicky odrážejí tužby či obavy celého lidstva - ale: psychologie je experimentální, diagnostická; blíží se přírodním vědám x mytologie je spekulativní, filozofická; blíží se náboženství, antropologii, kulturní historii - mýtus je neměnný v čase i místě: sjednocuje minulost (tradiční hodnoty), přítomnost (současné hodnoty) a budoucnost (duchovní a kulturní aspirace) x tradiční kritika: důraz na historii a biografii autora x mytologická kritika: důraz na prehistorii x formalistická krit.: důraz na tvar a symetrii díla samého x mytologická krit.: důraz na vnitřní duch díla x Freudovská krit.: důraz na dílo jako výsledek nějaké sexuální neurózy x mytolog. krit.: dílo jako projev životní síly Archetypální kritika - směry archetypální kritiky - analytická psychologie C. G. Junga - srovnávací antropologie Jamese G. Frazera a jeho Cambridgeské školy - archetypy = pravzorce lidského myšlení a chování - archetyp = hlubinná struktura, systémový prvek (langue) > archetypální motivy = konkretizace prvku > mýtus = promluva (parole), která s prvky pracuje - mýtus jako symbolický příběh, jako rituál - každý národ má svou vlastní zvláštní mytologii + určité obrazy se objevují v mytologii všech národů > archetypy = univerzální symboly, které vždy a všude vyvolávají srovnatelnou reakci James George Frazer (1854 - 1941) - srovnávací antropolog, autor Zlaté ratolesti (The Golden Bough, 1890) - vůdčí osobnost Cambridgeské školy = skupina brit. vědců, kteří aplikovali nové antropologické poznatky na díla klasické řecké literatury - demonstroval zásadní podobnost lidských tužeb v jakékoliv době a na jakémkoliv místě tak, jak se promítají do starých mytologických systémů - základní motiv: archetyp ukřižování a zmrtvýchvstání - mýtus jako příběh vysvětlující vznik a smysl rituálu smrti krále a následného znovuzrození: primitivní národy věřily, že vládce je božská bytost, s jejímž životem se ztotožňuje život celého lidstva > jakmile vládce projevil známky slábnutí, musel být zabit a jeho duše se přesunula do silného následovníka - archetyp obětního beránka: primitivní kmeny přesouvaly veškeré zlo kmene na posvátné zvíře či osobu, jejichž zabitím došlo k očištění kmene a jeho duchovnímu znovuzrození > mýtus = symbolicky přírodní cyklus smrti a zrození, střídání ročních období - např. Sofoklův Oidipus jako spojení mýtu a literatury - motiv cesty: Oidipus podniká cestu, aby nalezl svého otce, rozluští hádanku Sfingy, čímž zachrání Théby a získá ruku královny - motiv obětního beránka: Théby se navrací k blahobytu až poté, co se Oidipus jako pachatel otcovraždy a incestu oslepí a vzdá se moci Joseph Campbell - autor díla The Masks of God: Primitive Mythology (1959) - chování zvířat: čerstvě vylíhnutá kuřata se snaží ukrýt, jakmile spatří jestřába, i když jde pouze o maketu ~ chování lidí: umělecké dílo rozehrává obdobně hlubokou strunu v člověku, navozuje univerzální reakce Zdroj: www.anglistika.webnode.cz Strana: 1 ze 4 Seminář: Literární kritika a teorie Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr. (A) Northrop Frye (1912 - 91): Symbolická interpretace mýtu - kanadský lit. teoretik, autor Anatomie kritiky (Anatomy of Criticism, 1957) - archetyp = symbol, opakující se obraz sloužící k sjednocení - mýtus = imaginativně přizpůsobená přírodní fakta tak, aby člověku vyhovovala - čtyři typy imaginativní zkušenosti > čtyři formy děje (žánry): komedie, romance, tragédie, ironie poledne léto mládí romance ráno jaro dětství komedie večer podzim stáří tragédie noc zima smrt ironie a satira (a) fikční mody - rozhodující je děj (mýthos), tj. fabule, zápletka a rozuzlení - jak to skončí? - rozdělení dle akčního potenciálu hrdiny: - mýtus - romance - vyšší mimetické mody - nižší mimetické mody - ironický modus - rozdělení dle postoje hrdiny ke společnosti: - tragické = osamění hrdiny - komické = integrace hrdiny (b) tematické mody - rozhodující je téma - jaký je smysl? - rozdělení: - lyrické: subjektivní, individualistické - epické: objektivní, kolektivistické (B) Mircea Eliade: Antropologická interpretace mýtu - mýtus = žitá realita - mýtus líčí nějaké stvoření, je pravdivý (protože se zabývá reálně existujícími jevy) a posvátný (protože jde o dílo nadpřirozených bytostí) - x mýty falešné (C) Claude Lévi-Strauss: Strukturalistická interpretace mýtu - francouzský antropolog a strukturalista - mýtus = logický model umožňující překonat nějaký rozpor - mýtus je výrazem bytostné potřeby člověka organizovat svůj životní prostor Zdroj: www.anglistika.webnode.cz Strana: 2 ze 4 Seminář: Literární kritika a teorie Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr. Archetypální obrazy - voda = stvoření, znovuzrození, očištění - Jung: nevědomí - moře/řeky: smrt a znovuzrození, věčnost, nadčasovost - slunce = vědomí: myšlení, osvícení, moudrost - barvy- červená = krev, vášeň - zelená = růst, naděje, plodnost - modrá = pravda - černá = chaos, smrt, zlo - bílá = světlo, nevinnost, nadpřirozenost - kruh = jednota - mandala, vejce, yang-yin, ouroboros (tj. had pojídající svůj vlastní ocas) - had = zlo, zkaženost, smyslnost - čísla - tři = svatá trojice - čtyři = čtyři elementy (tj. voda, vzduch, země, oheň) - sedm = spojení 3 + 4, dokonalý řád - archetypální žena - dobrá matka (Good Mother) = zrození, ochrana, plodnost - špatná matka (Terrible Mother) = femme fatale; smyslnost, nebezpečí, smrt - přítelkyně (Soul Mate) = duchovní naplnění - moudrý stařec (Wise Old Man) = znalosti, morálka - zahrada = ráj, nevinnost, čistá krása - strom= nesmrtelnost, nevyčerpatelný život - poušť= smrt, beznaděj Archetypální motivy a vzorce - stvoření = příběh vyprávějící o stvoření světa a vesmíru nějakou nadpřirozenou bytostí - nesmrtelnost = oproštění se od času a návrat do ráje, do stavu před pádem Adama = splynutí s koloběhem času, ustavičná nekončící smrt a znovuzrození - archetypy hrdinů - cesta (the quest) = hrdina podnikne nebezpečnou cestu, aby zachránil království - iniciace (initiation) = hrdina dosáhne dospělosti a stává se plnohodnotným členem společnosti - obětní beránek (the sacrificial scapegoat) = hrdina musí zemřít, aby vykoupil hříchy ostatních a znovunastolil blahobyt v zemi Northrop Frye: „Historická kritika: teorie modů“ (1957) Fikční mody: úvod - Aristotelova Poetika: lidské charaktery se zobrazují jako lepší, horší nebo právě takové, jaké je známe - Fryeova Anatomie kritiky: klasifikace děl nezávisle na morálním hledisku, dle akčních možností hrdiny (míra jeho možností je vyšší, nižší nebo přibližně stejná jako naše) - mýtus: hrdina je božská bytost už svým původem nadřazená ostatním lidem - romance: hrdina je výjimečný vysokou měrou vlastních schopností, činí zázraky, ale zůstává člověkem - vyšší mimetický modus: hrdina je vůdce, převyšuje ostatní lidi, nikoliv však své přirozené prostředí - nižší mimetický modus: hrdina je jedním z nás (Thackarayův Jarmark marnosti: román bez hrdiny) - ironický modus: hrdina nedosahuje naší úrovně - těžiště evropské literatury fikčního modu se posunuje směrem dolů - středověk - mýtus: křesťanské, keltské, germánské mýty - mezi středověkem a renesancí - romance: romance světská o dvorské a rytířské tématice / romance náboženská o životě světců, obojí obsahují zázračné porušení přírodních zákonů - renezance - vyšší mimetický modus: epos, tragédie - 19. stol. - nižší mimetický modus Zdroj: www.anglistika.webnode.cz Strana: 3 ze 4 Seminář: Literární kritika a teorie Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr. - 20. stol. - ironický modus - naivní literatura = jednoduchá a populární - vážná literatura = protiklad naivní lit. - „sentimentální“ literatura = pozdější rekonstrukce předcházejícího modu (nikoliv tedy naivní lit.) - tragický (osamění hrdiny) x komický modus (integrace hrdiny): neodkazují pouze k dramatické formě, ale k libovolné formě Tragické fikční mody - mýtus - příběhy hynoucích bohů = dionýská díla (např. Kristus umírající na kříži) - doprovázeno slavnostním soucitem přírody = patetický klam (pathetic fallacy) - romance - hrdinova smrt či odloučení doprovázena elegickou náladou (např. Beowulfova smrt) - hrdinství je čisté, nezkalené ironií - vyšší mimetický modus - pád vůdčí osobnosti (např. Kordelie) - harmatia, tj. pochybení, postihuje každou silnou osobnost následkem jejího výlučného postavení - heroické prvky se mísí s ironickými, charakteristickým prvkem je katarze - střed mezi božským heroismem x ironizovaným prostým člověčenstvím - nižší mimetický modus - charakteristickým prvkem je dojetí (pathos), zapříčiněný nedostatkem schopnosti vyjádřit se (např. Tess) - prvek strachu: protipól patosu (např. Heathcliff) - alazon = povahový typ člověka, který chce být víc, než je - ironický modus - chybí přímá příčinná souvislost mezi hrdinou samotným a tím, co se mu přihodí - pharmakos = postava typické či náhodné oběti (např. Billy Budd) - eiron = povahový typ člověka, jenž sám sebe znevažuje (protiklad k alazonovi) - struktura uvedených pěti modů je kruhovitá (např. přítomnost mýtu v ironickém modu u J. Joyce) Komické fikční mody - mýtus - příběh o bohu přijatém božským společenstvím = apollinská díla (např. Božská komedie) - romance - doprovázena idylickou náladou (např. pastorála v moderním populárním westernu) - vyšší mimetický modus - mísí heroismus i ironii (Aristofanes) - nižší mimetický modus - často dobrodružství mladého muže a dívky, kteří čelí nepřízni ze str. rodičů - náhlý zvrat a rozřešení ~ komická obdoba aristotelského poznání - pikaros ~ komická obdoba alazona - ironický modus - předpokládaný pocit úlevy (např. Tartuffovo uvěznění) x ale hrdina se nakonec jeví méně vinným než sama společnost - možnosti slučování modů: např. Antonius a Kleopatra = mýtus (nadčlověk) + romance (dobrodruh podvedený čarodějkou) + vyšší mimetický modus (mocný vůdce) + ironie (muž zotročený vášní) Archetypická kritika Shakespearova Hamleta - paralela se Sofoklovým Oidipem a Aeschylovým Agamemnonem - Hamlet rovněž vychází z legendy - stejné rituální vzorce: královský hrdina je spojený se znečištěním, a protože osud jedince a osud společně jsou úzce provázány, hrdina musí projít utrpením, aby mohlo dojít k očištění a obnově - symbolická choroba = vražda jako násilné narušení přírodního cyklu a společenského organismu - mýtus povolání božskými silami = pokus o odpor způsobuje společenský, politický i přírodní chaos - mýtus obětního beránka = jediná šance záchrany národa je nejen pomstít otce, ale i obětovat sám sebe - mýtus iniciace Hamleta - hra spojena s podzimem a nocí, obrazy temnoty, krve a černé barvy (oděv H.) - všichni, kdo zemřou, jsou poznamenáni znečištěním: Klaudius, Gertruda, Polonius, Rosencrantz, Guildenstern; Ofélie, Laertes Zdroj: www.anglistika.webnode.cz Strana: 4 ze 4