průvodce náhradní rodinnou péčí

PRŮVODCE
NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČÍ
Autor textu:
Věduna Bubleová, Lucie Vránová, Alena Vávrová, Jana Frantíková, Martina Vančáková Středisko náhradní rodinné péče
6. přepracované vydání, Praha, říjen 2010
1
1.ÚVODEM
Váţení a milí přátelé, srdečně Vás zdravím jiţ po šesté od prvního vydání této broţurky v roce 1996.
Snaţíme se ji pravidelně doplňovat a přinášet Vám nové informace podle nových zákonů, metodik a
naší praxe v oblasti náhradní rodinné péče. Díky velkému zájmu čtenářů Vám představujeme toto
nové vydání. Věříme, ţe se dostane ke všem, jimţ jsou následující kapitoly určeny především –
budoucím náhradním rodičům a pracovníkům státních i nestátních organizací, kteří se starají
o opuštěné děti.
Přijměte, prosím, následující kapitoly jako prvotní informace o této sloţité a rozsáhlé problematice.
Chceme Vás seznámit alespoň ve stručnosti s některými postupy, pravidly, případnými obtíţemi a
nastínit další náměty k zamyšlení. Přáli bychom si, aby se tato broţurka stala průvodcem a
pomocníkem při cestě k vytváření nové rodiny.
Vše dobré přeje
Věduna Bubleová
ředitelka Střediska náhradní rodinné péče o.s.
2
OBSAH
1. Děti potřebují ţít v rodině
2. Odkud přicházejí děti do náhradní rodinné péče
3. Které děti jsou osvojovány a které svěřovány do pěstounské péče
4. Typy (instituty) náhradní rodinné péče
5. Hledáme nové rodiny pro děti
6. Období úvah a rozhodování před přijetím dítěte
7. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče
8. Období očekávání
9. Dítěti je vybírána nejvhodnější rodina
10. Navazování kontaktu s dítětem
11. Vzniká nová rodina
12. Ztráta známého prostředí
13. Děti jiného etnika
14. Kaţdé dítě hledá svůj původ, potřebuje znát své kořeny
15. Závěrem
1.
2.
3.
4.
5.
Přílohy:
Legislativa pro náhradní rodinnou péči
Statistické údaje o dětech v ústavní péči a náhradní rodinné péči
Doporučená literatura
Pojmy
Seznam obcí s rozšířenou působností
3
1. DĚTI POTŘEBUJÍ ŢÍT V RODINĚ
Přijměte proto následující kapitoly jako prvotní informace o moţných způsobech pomoci dítěti, které
se z nejrůznějších důvodů ocitlo bez vlastního domova, zázemí a jistoty. Staletími ověřeným, citlivým
a osvědčeným způsobem pomoci je nalezení nové (náhradní) rodiny, která dítěti zajistí uspokojení
jeho základních zdravotních, sociálních a psychických potřeb. Broţurka je určena především
zájemcům o náhradní rodinnou péči – budoucím osvojitelům a pěstounům a také těm, kteří se o tuto
problematiku zajímají. Přáli bychom si, aby se tato broţurka stala průvodcem a pomocníkem při cestě
k vytváření nové rodiny.
K přijímání opuštěných dětí do nových (náhradních) rodin docházelo jiţ odedávna. Byla to praxe
běţně uţívaná mnoha kulturami. Slovo adopce znamenalo původně “vyvoliti”, tedy děti byly svými
novými rodiči vyvoleny. Dnes je tomu naopak - pro opuštěné děti jsou vybíráni noví (náhradní)
rodiče.
Za kaţdé dítě zodpovídá jeho zákonný zástupce, zpravidla jeho rodiče. Pokud rodič v roli zákonného
zástupce nebo v roli vychovatele selţe, musí zájem těchto dětí hájit někdo jiný. Právě proto je role
těch, kteří zastupují děti, jeţ nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, velice důleţitým a nelehkým
úkolem. Měli byste proto porozumět práci sociálních pracovnic na úřadech, pracovníků kojeneckých
ústavů, dětských center, dětských domovů, lékařů, psychologů, soudců a zaměstnanců dalších
institucí, kteří v tomto případě hájí zájmy opuštěných dětí. Cílem jejich snaţení by mělo být zajistit
opuštěným dětem ţivot v prostředí, které se nejvíce vlastní rodině přibliţuje, a tím je „nová“ rodinaosvojitelská (adoptivní) či pěstounská. Tato cesta má však svá pravidla. Na počátku je období příprav,
prověřování a posuzování budoucích osvojitelů či pěstounů. Právě na výběru nejvhodnější rodiny pro
konkrétní dítě závisí další ţivot ohroţeného dítěte.
Náhradní rodinná péče má přednost před ústavní výchovou
Tento princip vyplývá z mezinárodních úmluv i z platných českých právních předpisů. Citace ze
zákona o rodině:
„Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní
rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízeních pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají
přednost před výchovou ústavní.“
2. ODKUD PŘICHÁZEJÍ DĚTI DO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE
V současné době systém náhradní rodinné péče pouze ojediněle řeší případy skutečně osiřelých dětí,
kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V naprosté většině se setkáváme s ţivotními osudy
takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně
nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Ve všech těchto situacích jsou děti přednostně svěřovány do
péče širší rodiny nebo do péče osob, které dítě zná. Teprve druhou volbou při řešení situace dítěte je
hledání osob z okruhu prověřených zájemců o náhradní rodinnou péči vedených v evidenci krajského
úřadu (proces zprostředkování náhradní rodinné péče).
Dítě můţe být svěřeno do nové (náhradní) rodiny:
z původní rodiny,
z porodnice,
z kojeneckého ústavu,
z dětského domova nebo jiného školského zařízení,
ze zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc včetně dětského centra,
ze zařízení pro osoby se zdravotním postiţením,
z azylového domu.
4
Všechny tyto děti mají jako ostatní děti stejné potřeby, poţadavky a práva - na lásku, bezpečí,
výchovu a vzdělání, zdravotní a sociální péči a zejména na NADĚJI, na které závisí jejich další
vývoj. Tato naděje má v jejich případě jméno NOVÁ RODINA nebo také NÁHRADNÍ RODINA.
Nová rodina by měla umět porozumět i specifickým potřebám a projevům těchto dětí. Děti mají za
sebou náročnou ţivotní historii, prošly často nechtěným těhotenstvím, některé pobývaly v rodině,
která dlouhodobě neplnila své funkce, prošly ústavním prostředím se všemi důsledky, které s sebou
ústavní výchova nese, a proto by nová rodina měla být na vše velmi dobře připravena.
3. KTERÉ DĚTI JSOU OSVOJOVÁNY A KTERÉ SVĚŘOVÁNY DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE
3.1. Které děti jsou umisťovány do osvojení
Osvojení je nejvyšší forma náhradní rodinné péče v tom smyslu, ţe dítě získává novou rodinu se vším
všudy, včetně všech příbuzenských vztahů. Vztahy k původní rodině zanikají. To však neznamená, ţe
jsou děti bez minulosti, minulost dítěte nelze přehlíţet ani v případě osvojení, dítě má své kořeny, má
svou identitu, kterou nelze potlačovat, ale je třeba ji dál budovat tak, aby se nenásilně propojila
s ţivotem v nové rodině.
K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte (zpravidla rodiče) nebo musí
být před zahájením řízení o osvojení soudem ve zvláštním řízení rozhodnuto, ţe souhlasu není třeba.
Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, pokud by tím nebyl zmařen
účel osvojení. Souhlas s osvojením dítěte musí dát rodič i v případě, ţe je sám nezletilý.
Rodiče nejsou zákonnými zástupci dítěte, pokud byli zbaveni ve své rodičovské zodpovědnosti nebo
nemají plnou způsobilost k právním úkonům. Soud zbaví rodiče rodičovské zodpovědnosti,
zneuţívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závaţným způsobem
zanedbává. Návrh na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti podává zpravidla obecní úřad
s rozšířenou působností, jedná se však o řízení, které můţe soud zahájit i bez návrhu, tedy i na
základě podnětu např. pracovníka ústavu, pěstouna nebo třeba neziskové organizace.
Pokud dítě nemá zákonného zástupce alespoň v jednom z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka,
který bude dítě v řízení o osvojení zastupovat. Stejně tak v případě, ţe rodiče dali souhlas předem,
bez vztahu k určitým osvojitelům. Pak se řízení o osvojení neúčastní a dítěti je pro tyto účely
ustanoven opatrovník.
Do doby, neţ je vyřešena otázka, zda by dítě mohlo být osvojeno, můţe být dítě umístěno do péče
budoucího osvojitele na náklady budoucího osvojitele nebo do státem garantované pěstounské péče
(v tomto případě však musí být osoba, které je dítě svěřováno v evidenci zájemců o zprostředkování
náhradní rodinné péče zařazena jako vhodná pro osvojení i pro pěstounskou péči). Tato varianta je
vhodná pro ty zájemce o náhradní rodinnou péči, kteří jsou ochotni přijmout dítě do jakékoliv formy
náhradní rodinné péče, a také jsou ochotni přistoupit na to, ţe původní rodině bude známa jejich
identita. Pro dítě však toto řešení znamená naději, neboť umoţní zkrátit pobyt v ústavu na minimum
nebo jej úplně „vynechat“.
Souhlas rodičů s osvojením:
Souhlas můţe být dán buď ve vztahu ke konkrétním ţadatelům o osvojení (tzv. adresný souhlas),
nebo předem, bez vztahu k určitým osvojitelům (tzv. blanketový souhlas). Souhlas předem musí být
dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo na sociálním odboru obecního úřadu
s rozšířenou působností. Důleţitou právní úpravou je to, ţe příslušný k přijetí souhlasu rodiče
s osvojením je obecní úřad s rozšířenou působností, podle místa kde se rodič zdrţuje (seznam obcí
s rozšířenou působností uvádíme na konci broţurky). Souhlas můţe být dán rodičem nejdříve šest
týdnů po narození dítěte. Blanketový souhlas je moţné ze strany rodičů odvolat pouze do nabytí
právní moci rozhodnutí obecního úřadu s rozšířenou působností o svěření dítěte do péče budoucích
osvojitelů. Adresný souhlas lze odvolat aţ do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o osvojení.
5
Kdy podle zákona o rodině není třeba souhlasu rodičů s osvojením:
a) rodiče po dobu šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě (zejména dítě
pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně svou vyţivovací povinnost vůči
dítěti, neprojevili snahu upravit si své sociální a rodinné poměry tak, aby dítě mohli do své
osobní péče převzít),
b) po dobu nejméně dvou měsíců od narození dítěte neprojevili o dítě ţádný zájem (ačkoliv jim
v tom nebránila závaţná překáţka).
O naplnění některé z těchto podmínek rozhoduje ve zvláštním řízení soud. Toto řízení se zahajuje na
návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh dítěte
(jde zejména o situace rozvedených manţelů). Soud rozhoduje podle situace ke dni podání návrhu.
3.2. Které děti jsou umisťovány do pěstounské péče
Do pěstounské péče jsou svěřovány děti, které mají rodinu, ale nemohou v ní z různých důvodů ţít.
Do krátkodobé pěstounské péče a to nejen do speciálního institutu „pěstounské péče na přechodnou
dobu“ mohou být svěřovány také děti, u kterých ještě není dořešena otázka, zda by mohly být
osvojeny. Tato varianta však není dosud dostatečně vyuţívána a díky tomu se dětem prodluţuje pobyt
v ústavní péči. Jedná se o dobu do vyslovení souhlasu rodičů s osvojením nebo do vydání rozhodnutí
soudu, ţe není souhlasu rodičů s osvojením třeba, nebo na výsledek soudního řízení o zbavení
rodičovské zodpovědnosti, nebo na tzv. nezájem rodičů viz výše.
Pěstounská péče je institut velmi rozmanitý a to tak, jak jsou rozmanité samotné ţivotní příběhy dětí.
Někde jsou kontakty s rodiči časté, v jiných případech třeba ţádné. K pěstounské péči je však třeba
přistupovat tak, ţe děti v pěstounské péči mají svoji původní rodinu, a tuto rodinu je třeba
respektovat.
4. TYPY (INSTITUTY) NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE
Jaké typy (instituty) náhradní rodinné péče zná český právní řád? Základní přehled najdete
v následující tabulce:
6
Specifika institutů NRP a institutů k ochraně zájmů a zastupování dítěte
Vztah k dítěti (kdo se můţe
nebo nemůţe stát pečující
osobou určitého typu)
Příbuzný nebo dítěti známá
osoba
Práva
a
povinnosti
(zastupující) osoby
Odměna pro
pečující
osobu
ţádná
Dávky pro děti
Peněţitá pomoc v mateřství
Práva a povinnosti původní
rodiny
Pečuje, vychovává a další práva a
povinnosti jsou vymezeny soudním
rozhodnutím
Dítě zůstává v původní
rodině nebo u známých osob
Výţivné a běţné dávky pro rodiny
s dětmi ze soc. systémů
ţádná
Běţné dávky pro rodiny s dětmi ze soc.
systémů
Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let
dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou
splněny běţné podmínky nároku na
PPM
Pečuje o dítě a vychovává ho,
zastupovat dítě můţe jen v běţných
záleţitostech
Dítě získává novou rodinu se
vším všudy, dostává se na
úroveň biologických dětí
svých osvojitelů, osvojitelé
mají vyţivovací povinnost
k němu ono k nim, dědí po
sobě navzájem
Dítě není v ústavu a má
moţnost vyrůstat v rodinném
prostředí
Trvá vyţivovací povinnost,
rodičovská
zodpovědnost je
omezena soudním
rozhodnutím
Příbuzenské vztahy k původní
rodině zanikají
Podle ustálené soudní praxe se
osvojitelem
nemůţe
stát
prarodič nebo sourozenec dítěte
a
mezi
osvojitelem
a
osvojencem musí být přiměřený
věkový rozdíl
Plná rodičovská zodpovědnost
Pěstounská péče
Příbuzný nebo dítěti známá
osoba nebo osoba zařazená
v evidenci ţadatelů
o zprostředkování NRP
Odměna
pěstouna
Osoba zařazená v evidenci
ţadatelů o zprostředkování NRP
jako vhodná pro tento institut
NRP
Pečuje o dítě a vychovává ho,
zastupovat dítě můţe jen v běţných
záleţitostech
Dítě není v ústavu a má
moţnost vyrůstat v rodinném
prostředí
Odměna
pěstouna
Poručenství
s péčí
Příbuzný nebo dítěti známá
osoba nebo osoba zařazená
v evidenci ţadatelů
o zprostředkování NRP
Dítě není v ústavu a má
moţnost vyrůstat v rodinném
prostředí
Odměna
pěstouna
Poručenství bez
péče
Příbuzný nebo dítěti známá
osoba nebo osoba zařazená
v evidenci ţadatelů
o zprostředkování NRP
Je vyřešeno zastupování
(ochrana zájmů) dítěte
ţádná
Opatrovník
Kdokoliv koho určí soud,
i právnická osoba – orgán
sociálně právní ochrany dětí
Pečuje o dítě, vychovává a zastupuje
dítě a spravuje majetek dítěte. Podléhá
dozoru soudu a
k některým rozhodnutím je třeba
souhlas soudu.
Poručník dítě zastupuje a spravuje
majetek dítěte, k některým rozhodnutím
je třeba souhlas soudu.
Pečující osobou můţe být nadále rodič
dítěte, nebo můţe být dítě v péči osoby
podle § 45 zákona o rodině nebo v péči
pěstounů.
Hájí zájem dítěte, rozsah jeho práv a
povinností stanoví soud
Dávky pěstounské péče
Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let
dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou
splněny běţné podmínky nároku na
PPM
Prozatím běţné dávky pěstounské
péče, nová právní úprava PPP se snad
jiţ blíţí. Peněţitá pomoc v mateřství
do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů),
pokud jsou splněny běţné podmínky
nároku na PPM.
Dávky pěstounské péče
Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let
dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou
splněny běţné podmínky nároku na
PPM
ţádné
Pěstounská péče
na přechodnou
dobu
Jsou chráněny zájmy dítěte
ţádná
Svěření do péče
jiné osoby neţ
rodiče – § 45
zákona rodině
Osvojení
(adopce)
pečující
Výhody pro dítě
Rodiče mají zpravidla všechna
práva a povinnosti, trvá
vyţivovací povinnost
Rodiče mají zpravidla všechna
práva a povinnosti, trvá
vyţivovací povinnost
Rodiče
mají
vyţivovací
povinnost,
rodičovská
zodpovědnost je
pozastavena nebo zrušena
Rodiče
mají
vyţivovací
povinnost,
rodičovská
zodpovědnost je
pozastavena nebo zrušena
Rodičovská
zodpovědnost
můţe být omezena
7
4.1. Svěření do péče jiné osoby neţ rodiče (§ 45 zákona o rodině)
Vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud
tato osoba se svěřením dítěte do své péče souhlasí. Podmínkou je, aby poskytovala záruku zdárné
výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dá soud zpravidla přednost příbuznému dítěte, ale můţe to
být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuţ má dítě vytvořený citový vztah.
Dítě můţe být svěřeno také do společné výchovy manţelů. Soud při svém rozhodování vţdy vymezí
osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti.
4.2. Osvojení (adopce)
Při osvojení přijímají manţelé či jednotlivci dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou
zodpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem,
rovněţ tak vzniká vztah příbuzenský k ostatním členům rodiny. Veškerá vzájemná práva a povinnosti
mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají. Osvojitelé jsou ze zákona zapsáni do
rodného listu dítěte.
Dítě získává příjmení nových rodičů. Také vztahy mezi dítětem a příbuznými osvojitelů se stávají
příbuzenskými dle zákona. Osvojit lze zatím pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojencem
musí být přiměřený věkový rozdíl.
O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které
zájemce o dítě pečuje na své náklady.
Osvojení rozlišujeme:
 Osvojení, které je v mimořádných případech moţné soudně zrušit.
 Osvojení nezrušitelné – pro tento typ osvojení je stanovena minimální věková hranice
osvojovaného dítěte jeden rok.
Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení
Tato forma náhradní rodinné péče je moţným řešením v případě, ţe se pro dítě nedaří najít náhradní
rodinu v zemi původu. U nás funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
v Brně (www.umpod.cz).
4.3. Pěstounská péče
Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné
hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě můţe být svěřeno
do pěstounské péče fyzické osobě, nebo do společné pěstounské péče manţelů. Je-li dítě s ohledem
na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před
svěřením do pěstounské péče vzít na jeho názor zřetel.
Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech. K výkonu
mimořádných záleţitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí poţádat o souhlas zákonného
zástupce dítěte případně soud. Pěstounská péče můţe být změněna na poručnickou péči a to
v případech, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, rodičovská
zodpovědnost byla omezena nebo byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti či ztratí
způsobilost k právním úkonům.
Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud můţe také rozhodnout o zrušení pěstounské
péče. Můţe tak učinit pouze ze závaţných důvodů, vţdy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě,
ţe o to poţádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte.
V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk rodičů s dítětem.
8
Do pěstounské péče byly do roku 2000 svěřovány děti, u kterých byla splněna podmínka, ţe „jejich
výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé“. Tuto formulaci obsahoval
zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči. Od 1.4.2000 byla právní úprava pěstounské péče přesunuta
do zákona o rodině (§ 45a a násl.) a uvedená podmínka byla vypuštěna.
Do pěstounské péče tedy mohou být a také jsou svěřovány děti, jejichţ výchova u rodičů není
zajištěna, ať jiţ dlouhodobě nebo krátkodobě. Tato právní úprava jiţ plně odpovídá základnímu
pravidlu, podle kterého má náhradní rodinná péče přednost před ústavní výchovou. Znovu
připomínáme, ţe § 46 zákona o rodině stanoví: „Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen
zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro
děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.“
Souhlasu rodičů se svěřením dítěte do péče budoucích pěstounů (do tzv. předpěstounské péče) není
potřeba, je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc
z rozhodnutí soudu. U dětí, které nemají soudem nařízenou ústavní výchovu, je souhlasu rodičů
se svěřením do předpěstounské péče třeba, a to i kdyţ je dítě v péči rodičů, i kdyţ je v péči ústavu na
ţádost rodičů. K tomu, aby byla zachována platnost rozhodnutí o předpěstounské péči je třeba, do tří
měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájit podáním návrhu řízení o svěření dítěte do
pěstounské péče (§ 45b zákona o rodině).
Od 1. června 2006 byla právní úprava pěstounské péče doplněna ještě o novou speciální úpravu, která
by měla umoţnit řadě dětí ještě rychlejší cestu do náhradní rodiny, a to pěstounskou péči na
přechodnou dobu.
Soud podle této nové úpravy můţe na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě
do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám na dobu:
a) po kterou nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat (z důvodu zdravotních, výkonu
trestu odnětí svobody a dalších),
b) po jejímţ uplynutí lze podle § 68a zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, (souhlas
s osvojením lze dát nejdříve šest týdnů po porodu, jde tedy o odloţené novorozence, u kterých se
čeká na souhlas rodičů s osvojením, kteří nejsou umístěni do předadopční nebo předpěstounské
péče),
c) do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení
(§ 68 zákona o rodině). Zde se jedná o děti:
1. zpravidla do jednoho roku věku, o které rodiče neprojevili po dobu dvou měsíců od narození
ţádný zájem, a soud zkoumá, zda jim v projevení zájmu nebránila zvláštní překáţka,
2. u kterých soud zkoumá, zda rodiče po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali
opravdový zájem o dítě, zejména tím, ţe dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a
dobrovolně vyţivovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých
moţností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě.
V případech uvedených pod písmeny b) a c) tak soud činí předběţným opatřením.
Pěstounem na přechodnou dobu se můţe stát ten, kdo je před svěřením dítěte zařazen do evidence
osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu. Proces odborného posouzení před
zařazením do evidence je velmi podobný jako u osvojení a „klasické“ pěstounské péče, předpokládá
se o něco rozsáhlejší příprava na přijetí dítěte.
Rozhodnutí stát se pěstounem na přechodnou dobu můţe být takové, ţe se ţadatel chce vědomě
postarat takto jednorázově o jedno dítě anebo lze tuto pomoc dětem opakovat a přijímat děti další.
Pro jednorázovou pomoc dětem se také mohou rozhodnout ţadatelé o osvojení a pěstounskou péči,
u kterých budou mít posouzení a přípravy větší rozsah, vyplývající z charakteru pěstounské péče na
přechodnou dobu.
9
4.4. Poručenství
Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, ţe:
rodiče dítěte zemřeli,
byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,
byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti,
nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a tedy nejsou nositeli rodičovské
zodpovědnosti).
Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Ustanovený poručník můţe, ale nemusí o dítě osobně
pečovat. Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, má on i dítě nárok na stejné hmotné
zabezpečení jako pěstoun. Pokud je dítě nejprve umístěno v pěstounské péči, v jejímţ průběhu dojde
ke změně podmínek, například rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, mohou být stávající
pěstouni ustanoveni poručníky.
Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem.
Výkon funkce poručníka je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku
dítěte, ale i ohledně jeho osobních záleţitostí. Poručník podává soudu zprávy o poručenci, zpravidla
v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyţaduje
schválení soudem.
4.5. Další forma pomoci - hostitelská péče
Další formou pomoci dětem ţijícím v ústavní péči nikoliv však institutem náhradní rodinné
péče je tzv.“hostitelská péče“.
Ředitel ústavního zařízení můţe po předchozím písemném souhlasu úřadu obce s rozšířenou
působností, který je opatrovníkem dítěte, povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně
prázdninový) pobyt mimo ústavní zařízení i u jiných osob neţ u rodičů a příbuzných. Při této formě
péče se zpravidla nepředpokládá moţnost trvalého umístění dítěte v „hostitelské“ rodině.
Příslušný úřad před vydáním souhlasu zkoumá rodinné a sociální prostředí, v němţ bude dítě
pobývat. Zpravidla si vyţádá u krajského úřadu odborné posouzení osob, které o poskytování
„hostitelské péče“ ţádají. Bylo-li dítě umístěno v ústavním zařízení na základě ţádosti svých rodičů
či zákonných zástupců, nelze tuto formu pomoci povolit bez jejich písemného souhlasu.
Tato forma pomoci je vhodná především pro děti, které dlouhodobě ţijí v ústavní péči. Jsou to děti
převáţně starší, děti s různými výchovnými nebo zdravotními problémy, děti odlišného etnika,
sourozenecké skupiny apod.
Na straně zájemců o poskytování „hostitelské péče“ jsou v mnoha případech velmi zkreslené
představy o tom, jakým dětem má být poskytována a v čem by tato pomoc měla spočívat. Má-li být
tato pomoc ku prospěchu dítěte, musí být poskytována odborně, dlouhodobě a s velkou citlivostí.
Ţadatelé by měli úzce spolupracovat s odborníky a měli by být na poskytování této pomoci velmi
dobře připraveni.
4.6 Opatrovník
Opatrovnictví není institut náhradní rodinné péče. Soud ustanovuje dítěti opatrovníka v případě střetu
zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchţ rodičů navzájem, dále v případě ohroţení
majetkových zájmů dítěte, omezení rodičovské zodpovědnosti, řízení o osvojení nebo v případech,
kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba. Opatrovníkem lze ustanovit i orgán sociálně-právní
ochrany dětí. Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl
ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.
10
5. HLEDÁME NOVÉ RODINY PRO DĚTI
Kaţdá nová rodina má být nalezena a vybrána ku prospěchu dítěte.
Nároky na všechny, kteří pečují a vychovávají děti, jsou stejné. K povinnostem osvojitelů a pěstounů
však přibývají ještě další. Proto bychom Vás chtěli upozornit na několik důleţitých okolností:
Vaše důvody k přijetí dítěte by měly vycházet z jasné, osobní motivace (vnitřního
přesvědčení).
Vaše zaměstnání by mělo stabilně umoţňovat finančně zajistit dítě a rodinu (v případě
pěstounství spolu s dávkami pěstounské péče).
Pracovní vytíţenost by měla být taková, abyste měli dostatek času na výchovu dítěte
(zpočátku je nutné, aby jeden z rodičů mohl zůstat s dítětem doma a přizpůsobit svůj ţivot
jeho potřebám).
Vaše bytová situace by měla odpovídat potřebám dítěte.
Měli byste se cítit duševně i fyzicky schopni vychovat dítě.
Váš věk by měl odpovídat přirozenému poměru mezi rodiči a dítětem (platí pro osvojitele).
Nejdůleţitější podmínkou, aby se dítě zdárně vyvíjelo, je zajistit mu stabilní rodinné zázemí
(nebo bezpečné přechodné rodinné zázemí).
Měli byste být schopni vţít se do cítění a světa dítěte, být přizpůsobiví, tolerantní, laskaví a
otevření.
Měli byste být schopni otevřeně komunikovat s odborníky a nebát se jich zeptat na názor či
radu.
Osvojiteli a pěstouny se mohou stát také:
osoby osamělé
osoby ţijící v partnerském svazku bez uzavření manţelství
osoby, které mohou mít vlastní děti
rodiny s vlastními dětmi
rodiny s dalšími dětmi přijatými do náhradní rodinné péče
osoby ve středním věku, které mají přiměřené představy věku dítěte, které chtějí do péče
přijmout
osoby se zdravotními problémy, pokud jejich zdravotní stav má dobrou prognosu a nijak
neomezuje jejich pečovatelské a výchovné schopnosti.
6. OBDOBÍ ÚVAH A ROZHODOVÁNÍ PŘED PŘIJETÍM DÍTĚTE
Nyní bychom se rádi pozastavili a seznámili Vás s určitými otázkami či nejistotami, o nichţ se
domníváme, ţe mohou nastat před přijetím dítěte.
Období vnitřního rozhodnutí
Jistě se všichni shodneme na tom, ţe toto období je velice důleţité a mělo by být proto náleţitě
zváţeno. Dobrou radou a snad jiţ známou pravdou je, ţe budoucím rodičům odborníci doporučují
hovořit o svém úmyslu především v širší rodině. Je totiţ velice potřebné, aby budoucí sourozenci,
babičky a dědečkové, synovci, neteře a další příbuzní přijali toto dítě zcela za své. To samé platí
u pěstounské péče včetně pěstounské péče na dobu přechodnou. Toto doporučení byste měli mít stále
na zřeteli.
Konečné rozhodnutí však ponechme kaţdému z Vás, Vašemu srdci, mysli, touze, schopnosti
pomáhat. Vy budete ti, kteří budou denně s dítětem, kteří s ním budou proţívat dobré i zlé. Vy s ním
spojíte svůj ţivot.
11
Proto se nyní pokuste zamyslet se nad svým ţivotem a sami sebe se zeptat:
mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a?
jsem tolerantní a otevřený/á druhým?
budou mi stačit finanční prostředky?
co se mi v ţivotě podařilo, co jsem dokázal/a?
co se mi nepovedlo, co mi schází?
jaké bylo moje dětství?
jaké jsou mé partnerské vztahy? mé manţelství?
jsem ochoten/a se vzdát svého pohodlí?
jsem opravdu schopen/a věnovat se plně dítěti?
jsem ochoten/a se přizpůsobit?
věřím, ţe přesvědčím okolí, ţe toto rozhodnutí je správné?
nebude pro mě dítě překáţkou v profesní dráze?
dovedu si představit, co obnáší výchova dítěte?
dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být?
dovedu posoudit, jaké dítě bych opravdu nedokázal/a vychovávat?
mohu upřímně říci, čím mohu být pro dítě prospěšný/á?
budu schopen přijmout minulost dítěte?
budu umět porozumět jeho pocitům?
budu mít odvahu s ním opakovaně hovořit o jeho minulosti a původní rodině?
Na některá z uvedených otázek nenajdete hned jasnou odpověď. Některé z nich budou pro Vás
námětem k dalším úvahám a rozhovorům s blízkými a odborníky, kteří Vás budou dalším obdobím
provázet.
7. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OSVOJENÍ A PĚSTOUNSKÉ PÉČE
Podávání ţádostí
Jestliţe jste se jiţ rozhodli, ţe přijmete dítě do své péče, musíte nejprve poţádat o zařazení
do evidence ţadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. K zařazování do evidence nedochází
v případech, kdy jste se rozhodli přijmout konkrétní dítě. V těchto případech k Vašemu posuzování
dochází aţ v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do péče, které se zahájí na základě Vámi
podaného návrhu.
Ţádosti přijímá sociální odbor úřadu obce s rozšířenou působností v místě Vašeho trvalého bydliště
(v případě manţelů v místě trvalého bydliště jednoho z nich). Seznam obcí s rozšířenou působností
uvádíme na konci této broţurky.
Na úřadu získáte formulář (tiskopis) ţádosti, ke které je třeba připojit další doklady:
doklad o státním občanství nebo o povolení k trvalému pobytu na území ČR (v případě
cizinců doklad o hlášení k pobytu na území ČR po dobu nejméně 365 dnů),
zprávu o zdravotním stavu,
údaje o ekonomických a sociálních poměrech
a další potřebné doklady (§ 21 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).
Zákonem nejsou stanoveny jednotné formuláře (tiskopisy), kaţdý úřad má proto vytvořeny své
formuláře. Zároveň však úřad nemůţe odmítnout přijetí ţádosti, která není podána na formuláři, který
si tento úřad vytvořil. Máte právo na přijetí Vaší písemné ţádosti a její vyřízení písemným
rozhodnutím.
Podmínkou dle zákona o sociálně-právní ochraně je, ţe ţadatelé k ţádosti připojí také svůj písemný
souhlas s tím, ţe orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn o nich zjišťovat další potřebné údaje pro
zprostředkování a zároveň kdykoliv ověřit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností. Ţadatelé
přikládají téţ souhlas se svou účastí na přípravě k přijetí dítěte do rodiny (povinný kurz).
12
Pracovnice úřadu, která má na starost náhradní rodinnou péči, Vás doma navštíví za účelem
sociálního šetření. Vyţádá si zároveň Váš opis z evidence Rejstříku trestů a neshledá-li závaţné
nedostatky, postoupí kompletní dokumentaci, včetně vyjádření úřadu, k odbornému posouzení a
dalšímu řešení příslušnému krajskému úřadu či Magistrátu hl.m. Prahy.
Odborné posuzování
U ţadatelů o náhradní rodinnou péči se posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní
stav, bezúhonnost, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k podání ţádosti, stabilita
partnerského vztahu a prostředí v rodině. Zjišťuje se i postoj ostatních členů rodiny k přijetí dítěte.
Součástí odborného posouzení je také zhodnocení přípravy na přijetí dítěte do rodiny.
Přípravné kurzy pro budoucí náhradní rodiče zajišťuje příslušný příslušnému krajský úřad či
Magistrát hl.m. Prahy. Posláním kurzů je poskytnout Vám, budoucím náhradním rodičům, potřebné
vědomosti o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci
a potřebách dětí ţijících mimo vlastní rodinu a umoţnit Vám ujasnit si představy o tom, jaké dítě
můţete do své péče přijmout.
V rámci příprav budete mít příleţitost setkat se s odborníky z praxe a hovořit s nimi o tom, co Vás
zajímá. Také byste se měli setkávat s osvojiteli a pěstouny, kteří jiţ o přijaté děti pečují a mohou Vám
předat své osobní zkušenosti s náhradní rodinnou péčí a zodpovědět Vaše dotazy.
Na základě odborného posouzení vydá příslušný krajský úřad nebo Magistrát hl.m. Prahy rozhodnutí
o Vašem zařazení nebo nezařazení do evidence ţadatelů o náhradní rodinnou péči. Jedná se
o rozhodování v reţimu správního řízení, coţ znamená, ţe v případě Vašeho nesouhlasu s výsledkem
rozhodnutí, máte moţnost podat odvolání.
(Poznámka: ţádost lze v průběhu jejího vyřizování podle aktuální situace písemně přerušit, případně
zrušit.)
8. OBDOBÍ OČEKÁVÁNÍ
Pro mnohé z Vás můţe být toto období nelehké a také můţe trvat různě dlouho. V současné době je
méně dětí, které mohou být osvojeny a více těch, které mohou být svěřeny do pěstounské péče.
Zájemců o osvojení je však naopak více, neţli zájemců o pěstounskou péči. Buďte trpěliví a tolerantní
k těm, s nimiţ jste byli v kontaktu; měli jste moţnost poznat jejich práci a získat k nim důvěru. Na
jejich posouzení a odpovědnosti nyní závisí výběr nejvhodnější rodiny pro konkrétní dítě.
Tento čas očekávání můţete naplnit přípravami na svou budoucí roli a současně se věnovat sami
sobě, partnerovi, přátelům, rodině, svým zájmům a zálibám. Kromě toho, ţe si dovedete představit,
kde bude mít Vaše dítě postýlku, jaké mu vyberete oblečení, na jaké obrázky se bude dívat, jak si
budete společně hrát a povídat, pokusme se nalézt společně další moţnosti, jak tento čas vyuţít.
Velice dobrou zkušeností pro Vás budoucí rodiče můţe být seznámení s rodinou, která jiţ obdobně
dítě přijala. Existuje řada neziskových organizací, které zajišťují kluby osvojitelských a pěstounských
rodin, které můţete vyhledat a seznámit se s jejich programem.
Tuto dobu můţete také vyuţít ke vzdělávání a přípravě na novou roli rodičů. Existuje jiţ dostatek
odborné literatury, která Vás můţe v mnohém inspirovat. (Seznam doporučené literatury uvádíme na
konci broţurky).
Na závěr této kapitoly bychom Vám rádi dali ještě jednu radu:
Úspěšné přijetí dítěte a jeho další harmonický vývoj bude velmi záleţet na tom, jak budete připraveni
na novou situaci. V jakém prostředí bude dítě vyrůstat, jaká bude atmosféra Vaší rodiny, jak se
budete cítit především Vy, a v jaké budete kondici. Proto neváhejte a dělejte vše, co je Vám milé, ať
získáte dostatek energie a duševní pohody, kterou pak snadno předáte svému dítěti.
13
9. DÍTĚTI JE VYBÍRÁNA NEJVHODNĚJŠÍ RODINA
Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí základním pravidlem:
Vţdy je dítěti vybírána taková rodina, která je připravena přijmout dítě právě takové, jaké je.
To znamená:
se všemi jeho radostmi a starostmi,
se všemi jeho přednostmi, ale také riziky ve vývoji,
s jeho minulostí,
s jeho osobní i rodinnou anamnesou,
s důsledky jeho pobytu v ústavním zařízení nebo nefungující rodině,
s existencí jeho původních rodičů a sourozenců
v případě pěstounské péče i s případnou účastí rodičů dítěte nebo jiných příbuzných na jeho
další výchově.
Výběr rodiny pro konkrétní dítě závisí především na míře nároků, poţadavků, toleranci a
sociálně-psychologickém posouzení ţadatelů.
Jedná se o velice závaţné rozhodnutí, proto se ho účastní odborníci na náhradní rodinnou péči
z různých profesí. Zejména jde o odborníky z oboru pediatrie, psychologie, pedagogiky, práva
a posudkového lékařství, zástupce školských, zdravotnických a sociálních zařízení pro výkon ústavní
výchovy, zaměstnance krajského úřadu (Magistrátu hl.m. Prahy), pracující na úseku sociálně-právní
ochrany. Na krajských úřadech (Magistrátu hl.m. Prahy) jsou tito odborníci jmenováni hejtmanem
nebo primátorem do poradního sboru. Poradní sbor se schází přibliţně jedenkrát měsíčně a podle
potřeby i častěji. Jeho úkolem je doporučit ke konkrétnímu dítěti nejvhodnější rodinu.
Aţ budete vybráni, krajský úřad Vás vyzve k seznámení se s dokumentací dítěte. Sdělí Vám všechny
známé informace týkající se dosavadního ţivota dítěte a jeho rodiny, jeho právní situace a
zdravotního i psychického stavu. Poté budete mít dostatek času vyjádřit své názory a pocity a dobře si
promyslet, zda chcete s dítětem navázat kontakt.
10. NAVAZOVÁNÍ KONTAKTU S DÍTĚTEM
V případě, ţe projevíte skutečný zájem a touhu konkrétní dítě navštívit, bude Vám domluveno, kdy a
kam se máte dostavit.
První návštěva za dítětem je velmi důleţitá, dobře se na ni připravte. Rovněţ si připravte otázky pro
ředitele zařízení, lékaře nebo vychovatele, s nimiţ se setkáte. Vţdyť to jsou právě Ti, kteří v současné
době o Vaše dítě osobně pečují a znají je.
Další kontakt se bude odvíjet zcela individuálně, bude záleţet na dítěti, na Vás, ale také na dohodě
s vedením zařízení.
U kojenců zpravidla nebývá s navazováním kontaktu ţádný problém. Pouze pokud jde o dítě
s váţnějším zdravotním stavem, je někdy třeba, abyste se pod vedením zdravotního odborného
personálu naučili s děťátkem zacházet a pečovat o něj. Většina kojeneckých ústavů a některá dětská
centra mají v takovém případě moţnost Vám poskytnout v jejich zařízení i několikadenní pobyt,
abyste se všem praktikám péče o takové dítě v klidu naučili.
U starších dětí to bývá sloţitější. Měli byste být připraveni respektovat pochopitelnou počáteční
nedůvěru na straně dítěte, mít dostatek trpělivosti, jestliţe je dítě nesmělé, odtaţité. Zkuste si vţdy
představit, co asi do té doby zaţilo, kolik vychovatelů se v jeho ţivotě vystřídalo - proč by tedy mělo
hned důvěřovat zrovna Vám? Netlačte na něj, nevnucujte se mu, nechte mu čas, který potřebuje.
Jen tak můţe být vytvořena oboustranná náklonnost, která pomůţe dítěti snáze přejít ze zařízení
do Vaší rodiny bez problémů.
Kontakt s dítětem můţe probíhat v zařízení, ale i mimo něj. Zpočátku si můţete dítě brát
na vycházky, a jakmile to půjde, můţe k Vám být uvolněno třeba i na víkend nebo prodlouţený
14
pobyt. O pobytu dítěte mimo zařízení rozhoduje ředitel zařízení po předchozím písemném souhlasu
příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
11. VZNIKÁ NOVÁ RODINA
Nové vztahy jsou závaţným zásahem do ţivota dětí i nových rodin. Proto je v případě osvojení
zákonem zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. předadopční péče
k adaptaci dítěte a ţadatelů na novou situaci. V tomto období je moţné ověřit a zváţit, zda jsou
naplněny předpoklady pro vytvoření úspěšného a skutečně pevného vztahu mezi dítětem a Vaší
novou rodinou.
Účelem tzv. předpěstounské péče konstituované rozhodnutím obecního úřadu s rozšířenou působností
je zejména finanční zabezpečení dítěte a budoucího pěstouna do doby pravomocného rozhodnutí
soudu o svěření dítěte do pěstounské péče.
Nové souţití
Nyní jste jiţ se svým dítětem, patříte jeden druhému, stali jste se novými (náhradními) rodiči! Váš
sen, touha a očekávání se staly skutečností. Jste pozorováni okolím se směsí uznání, ale i zvědavosti jak to všechno dopadne? Ve Vašem ţivotě nastala změna, přijali jste novou roli. Zpočátku se výrazně
změní chod a rytmus Vaší domácnosti. Změní se i Vaše finanční situace a způsob vyuţívání osobního
volna. O to důleţitější je podpora Vašeho nejbliţšího rodinného okolí: rodičů, prarodičů, dětí a
blízkých přátel, kteří s Vámi budou sdílet novou situaci.
Proces sbliţování, zvykání si, přijetí a zvládnutí této skutečnosti je náročný a dlouhodobý. Především
jste to Vy a Vaše rodina, která dítě ovlivňuje a vychovává, i kdyţ je zřejmé, ţe není zanedbatelná ani
genetická výbava dítěte, jeho schopnosti, moţnosti a zkušenosti z předchozího období. Proto bychom
se snad uţ jen ve stručnosti chtěli zmínit o případných obtíţích, které mohou nastat po převzetí dítěte.
Měli byste je znát, měli byste na ně být připraveni, neměli byste je podceňovat, ale neměli byste se
jich ani obávat.
Pokud ţijete v partnerském vztahu, nikdy nezapomeňte, ţe nejste jen rodiče. Nikdy nesmíte ztratit
partnerskou identitu, kvůli povinnostem a starostem o děti. I kdyţ nezvládnete všechno dokonale, pro
děti jste větším přínosem jako radostní a milující rodiče, neţ jako vyčerpaní perfekcionisté.
Připravte se, ţe vyřizování všech formalit, soudních a úředních záleţitostí, uplatňování nároků na
čerpání dávek apod. bude v tomto období pro Vaši nově vzniklou rodinu poměrně náročné. Dítě a
starosti o něj Vás zcela pochopitelně pohltí, proto vyuţijte pomoci a důvěřujte Vaší sociální
pracovnici, která Vás celým tímto procesem provede.
12. ZTRÁTA ZNÁMÉHO PROSTŘEDÍ
Problémy mohou nastat především u dětí starších, u nichţ hraje roli zejména skutečnost, ţe dítě
většinou vyrůstalo v jiném neţ rodinném prostředí. Zkušenosti ukazují, ţe je zpočátku velice důleţité,
abyste zvolili vhodný způsob, jak připravit a seznámit dítě s novým prostředím, se členy jeho nové
rodiny. To samozřejmě předpokládá se všemi doma předem probrat situaci dítěte a dohodnout si
určitá pravidla chování.
Změna prostředí pro dítě především znamená, ţe se musí rozloučit se “svými” lidmi, na které bylo
doposud zvyklé, s určitými denními návyky a zaběhlými způsoby chování. Jistě jiţ v minulosti zaţilo
nějaké zklamání, ztrátu někoho blízkého, pocit neúspěchu a zoufalství. Má prostě strach z toho,
co přijde nyní. Bude ho mít někdo rád? Většinou se bude projevovat tak, ţe Vás neopustí ani na
chvíli, bude vyţadovat Vaši ustavičnou pozornost a zájem, budete muset být stále na blízku. Občas
můţe být i agresivní vůči jiným dětem, bude rozbíjet hračky, moţná bude i zlé. Měli byste vědět, ţe
tímto svým negativním počínáním dítě vyjadřuje strach - samo o sebe, o svou budoucnost, ale i o Vás,
o Vaši pozornost a lásku.
15
Dítě, které ţije ve skupině jiných dětí a je vychováváno střídajícími se „tetami“, se řídí nepsanými
pravidly, která mohou být velmi odlišná od těch, na jaká jsme zvyklí z rodinného prostředí.
Od samého počátku Vašeho souţití byste však měli jasně a velmi pečlivě vymezit určitá pravidla
chování, aby bylo jednoduše srozumitelné, co je přijímáno, co chváleno a co je odmítáno. Měli byste
mít vţdy dostatek času věnovat se dítěti, snaţit se mu porozumět, nezapomínat na pohlazení, ujištění,
ţe jste nablízku.
Dítě potřebuje nejen čas, ale i trpělivost, jasné a laskavé zacházení, neţ opět získá ztracenou důvěru,
neţ se zahojí všechny jizvy a zklamání. Pokud určité problémy trvají dlouhou dobu a Vy budete mít
pocit, ţe sami situaci nezvládáte příliš dobře, obraťte se na odborníky, kteří Vám pomohou.
Je nás doma čím dál víc…
V rodině, kde uţ děti ţijí, a to bez ohledu na to, zda vlastní či přijaté, je potřeba se zamyslet ještě nad
dalšími aspekty. Nové dítě ovlivní totiţ ţivot celé rodiny a zamíchá sourozeneckou konstelací. Proto
se obecně doporučuje, aby přijaté dítě v rodině bylo nejmladší. A také je vhodné se rozhodnout, zda
by se lépe mezi sourozence hodil hoch či holčička, nebo zda na pohlaví nezáleţí.
Dětem, které jiţ v rodině ţijí, přibudou přijetím dalšího dítěte některé povinnosti a omezení. Zároveň
ovšem získají dalšího sourozence a díky tomu i mnoho pozitivního. Před příchodem dalšího dítěte je
potřeba získat souhlas všech dětí, které v rodině uţ ţijí (i kdyţ některé děti, obzvlášť dospívající,
dávají souhlas víc neţ váhavě). Menší děti se snadno začínají těšit na dalšího kamaráda. V tom
obvykle problém nebývá. Spíše je potřeba se připravit na dobu po převzetí dítěte.
Pokud se dá uţ s novým dítětem komunikovat, je třeba ho seznámit s nepsanými pravidly, která se
v rodině dodrţují. Dítě, které přichází z ústavu, je zvyklé na úplně jiné kulturní prostředí a některé
věci, které v rodinách jsou běţné, prostě nezná. Opravdu ho řada věcí nenapadne.
V této době je také potřeba věnovat zvláštní pozornost dítěti, které uţ v rodině ţije a je věkově
nejblíţe přijatému dítěti. Pro toto dítě je nejtěţší vyrovnat se s konkurencí nového dítěte; potřebuje
více ujištění neţ dřív, ţe rodiče ho pořád mají rádi a na řešení jeho problémů si najdou vţdycky čas.
Praktické je, kdyţ nové dítě není hozeno do klubka sourozenců, ale má moţnost dělat nějakou činnost
pouze s jedním sourozencem a jindy zase s někým jiným. Při společných záţitcích se vztahy rychleji
navazují.
13. DĚTI JINÉHO ETNIKA
Nejčastěji se u nás jedná o děti romské a vietnamské. Z přijetí dětí zejména romského původu panují
mezi ţadateli značné obavy. V některých případech se týkají připisované „temperamentní“ povahy,
častěji však jde o strach z toho, zda etnicky odlišné dítě přijme širší rodina a okolí. Někteří ţadatelé
naopak zvaţují přijmout romské či tzv. poloromské dítě z důvodu, aby si zkrátili dobu čekání.
Přijmeme-li do rodiny etnicky odlišné dítě, bereme na sebe závazek o to důkladněji pracovat na
budování jeho identity a dělat vše proto, aby si váţilo samo sebe právě takového, jaké je. Pro své
okolí se také my stáváme etnicky smíšenou rodinou. Uvědomte si však, ţe prakticky neexistuje
poloromské dítě bez neviditelných znaků jiného etnika, jak je někdy poţadováno. V dospívání na něm
jeho romství vidět bude.
Stejně jako o jeho minulosti a biologické rodině, s etnicky odlišným dítětem musíme být od začátku
připraveni mluvit o jeho původu a začlenit jej přirozeně do jeho osobní identity. K tomu nám velmi
pomůţe, máme-li dostatek vědomostí o kultuře, z níţ k nám přichází. Najdeme-li si v ní „to své“, co
se nám osobně líbí, ať uţ je to hudba, řeč, pohádky, krásy země původu či kulturní zvyky, máme
zpola vyhráno. V ideálním případě se nám podaří nalézt přátelství s rodinou stejné kultury, a pokud
ne, je velmi důleţité, aby dítě mělo moţnost pravidelně se setkávat s dalšími dětmi téhoţ původu,
ţijícími v náhradních rodinách. Vyuţijte moţností, které nabízejí některé organizace pracující
v oblasti náhradní rodinné péče: kluby pěstounských/adoptivních rodin, vzdělávací semináře,
společné prázdninové pobyty.
16
14. KAŢDÉ DÍTĚ HLEDÁ SVŮJ PŮVOD, POTŘEBUJE ZNÁT SVÉ KOŘENY!
Velmi kritickým obdobím, které je u mnoha dětí shodné, tedy i v nových rodinách, je hledání svého
původu, své identity. Kaţdý z nás jistě někdy pátral ve své minulosti, chtěl poznat historii své rodiny,
dozvědět se o svých předcích, o jejich charakterech, vlastnostech a schopnostech. Klademe si otázky
jaký je náš původ, odkud pocházíme, po kom jsme, ke komu patříme?
Tyto otázky jsou o to důleţitější pro děti, které ţijí v náhradních rodinách. Budou chtít vědět, kde se
narodily, jaké bylo jejich dětství a proč je někdo nechtěl. Nyní to musíte být Vy, noví rodiče, kdo jim
v pravý čas, vhodnou a citlivou formou objasní záhady minulosti. Měli byste to udělat dříve, neţ se
samy začnou ptát a být připraveni trpělivě zodpovídat všechny otázky. Je pochopitelné, ţe kaţdé
věkové období potřebuje různé přístupy. Proto byste měli zvolit vhodný způsob, odpovídající věku a
přiměřenou formou hovořit s dítětem o jeho dětství a původu. Tuto historii byste měli vţdy stejným
způsobem opakovat, seznámit s ní nejbliţší osoby a příbuzné, aby nebyli zaskočeni a vţdy věděli, co
říci dítěti, aţ samo začne pátrat a přesvědčovat se, zda jste mu řekli pravdu. Nikdy však byste neměli
toto sdělení měnit, pouze přidávat další fakta (s ohledem na věk, moţnosti a touhu dítěte znát o sobě
vše). Snaţte se předcházet dopadům nešťastných náhod, někdy i zlého úmyslu okolí. Nezodpovězené,
zamlčené a nepravdivé výmluvy mohou pouze uškodit vývoji Vašeho dítěte, můţe se náhle a zcela
vytratit Vámi vytvářené zázemí, naděje, důvěra a láska.
Také tuto otázku, kdy a jakým způsobem začít hovořit o původu dítěte, Vám pomohou zodpovědět
zkušení psychologové, lékaři nebo sociální pracovnice. Dovolte, abychom pouţili velice výstiţně
formulovanou úvahu pana profesora Zdeňka Matějčka, který říká:
“Není hlas krve. Dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky chová. Adoptivní rodiče,
pěstouni, či jiní vychovatelé dítěte v náhradní rodinné péči jsou psychologicky pravými rodiči,
jestliţe skutečně za své dítě přijímají.” (Tento úryvek je vybrán z broţury pana profesora
“Co řekneme osvojenému dítěti”, Praha 1982).
15. ZÁVĚREM
Šedivá je kaţdá teorie, ale zelený je strom ţivota!
Zabývali jsme se pouze hlavními okruhy problémů, které souvisejí s tímto rozsáhlým tématem.
Budete postaveni před spoustu nezodpovězených otázek, na které budete muset sami hledat odpověď.
Neváhejte a jednejte tak, jak jednají všichni ostatní rodiče v obtíţných situacích - ptejte se přátel,
odborníků, těch, kterým důvěřujete. Vţdyť i oni se od podobných lidí, jako jste Vy, mnohému učí - a
dobré poznatky a zkušenosti předávají dál. Těm, kteří přijdou po Vás.
17
Přílohy
Příloha 1 - Legislativa pro náhradní rodinnou péči
Náhradní rodinná péče je upravena
zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a
zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
Z dalších významných zákonů, které upravují také situace rodin s dětmi přijatými do náhradní
rodinné péče, uvádíme:
Dávky pěstounské péče upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů.
Částky ţivotního minima, z nichţ se vychází při výpočtu dávek pěstounské péče, upravuje zákon
č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.
-----------------------------------Peněţitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/1006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
-----------------------------------Příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc upravuje zákon
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.
-----------------------------------Příspěvek na péči (pro osoby závislé na péči z důvodu zdravotního handicapu) upravuje zákon
č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.
-----------------------------------Zápočet péče pro účely důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
-----------------------------------Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů.
Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů.
Tyto předpisy upravují institut mimořádných výhod pro zdravotně postiţené a dávky pro
zdravotně postiţené (příspěvky na pomůcky, na provoz motorového vozidla, na individuální
dopravu).
----------------------------------Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění předpisů
pozdějších, upravuje mj. posuzování zdravotního stavu pro účely dávek.
Další důleţité předpisy:
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve zněné pozdějších předpisů.
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů.
Zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
18
Příloha 2 - Statistické údaje o dětech v ústavní péči a v náhradní rodinné péči
Počty dětí v ústavních zařízeních (resort MPSV, MŠMT, MZ):
Celkový počet dětí, které jsou v ústavních zařízeních umístěny na základě rozhodnutí soudu
(ústavní výchova, ochranná výchova) je 8989 dětí (k 31. 12. 2009 - zdroj MPSV)
– zbývající počet dětí je v ústavních zařízeních umístěn na základě ţádosti zákonných zástupců
(většinou se jedná o děti se zdravotním postiţením v zařízeních sociálních sluţeb).
zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do 3 let) – ke konci roku
2009 umístěno 1391 dětí (zdroj UZIS)
školská zařízení (dětské domovy, výchovné ústavy, diagnostické ústavy) – umístěno 7878 dětí
k 31.10.2009 (zdroj Český statistický úřad)
v domovech pro osoby se zdravotním postiţením – umístěno v týdenním či celoročním
pobytu 1107 dětí k 31.12.2009 (zdroj. předběţné výsledky šetření MPSV k 31.12.2009)
Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let - rok 2009
(v závorce v tabulce srovnání s rokem 2008),
zdroj Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky
zařízení
kojeneckých
ústavů a dětských
domovů pro děti
do tří let
počet zařízení
34 zařízení
(v roce 2008 33)
kapacita lůţek
umístěno
1818 lůţek
(v roce 2008 1871)
1391 dětí
(v roce 2008 1418)
v průběhu roku 2009
přijato
1966 dětí
(v roce 2008 1981)
19
Délka pobytu dětí v KÚ nebo DD do tří let věku u dětí propuštěných v roce 2009 do adopce:
1. se souhlasem rodičů
67dětí
do dvou měsíců
140 dětí
dva aţ šest měsíců
34 dětí
půl roku aţ rok
25 dětí
déle neţ jeden rok
2. pro soudem uznaný nezájem rodičů
14 dětí
dva aţ šest měsíců
54 dětí
půl roku aţ rok
69 dětí
déle neţ jeden rok
3. pro zbavení rodičovských práv
5 dětí
půl roku aţ rok
25 dětí
déle neţ jeden rok
Délka pobytu dětí v KÚ nebo DD do tří let věku u dětí propuštěných v roce 2009 do jiných forem náhradní rodinné
péče:
6 dětí
do dvou měsíců
11 dětí
dva aţ šest měsíců
58 dětí
půl roku aţ rok
141 dětí
déle neţ jeden rok
Více neţ jedna čtvrtina propuštěných dětí strávila v kojeneckém ústavu nebo dětském domově pro děti do tří let
věku déle neţ rok !
---------------------------------------------------------
20
Dětské domovy, výchovné ústavy a diagnostické ústavy
stav k 31.10.2009, (čísla v závorkách jsou z roku 2008) zdroj web Českého statistického úřadu
zařízení
celkem
počet ústavů
počet dětí
229
7878
(232)
(7820)
dětský domov
151
4704
(155)
(4739)
dětský domov
31
787
se školou
(29)
(742)
výchovný ústav
33
1534
(34)
(1546)
diagnostický
14
853
ústav
(14)
(793)
----------------------------------------------------------
předškoláci
(od tří let)
507
(462)
426
(409)
5
(1)
41
(34)
35
(18)
děti plnící
povinnou školní
docházku
4081
(4131)
2920
(2985)
704
(667)
28
(56)
429
(423)
děti po ukončení
povinné školní
docházky
3290
(3227)
1358
(1345)
78
(74)
1465
(1456)
389
(352)
Počet dětí ţijících v pěstounské a poručenské péči (včetně dětí v pěstounské či poručenské péči
u prarodičů nebo jiných příbuzných či blízkých osob) (zdroj: MPSV):
8269 dětí k 31.12.2009
Počet pěstounských rodin:
5744 rodin k 1.1.2009 (z toho 3290 prarodiče, 1063 jiný příbuzný, 2068 cizí)
21
Příloha 3 - Doporučená literatura
AINSWORTH, Mary, et al. Patterns of Attachment : A Psychological Study of the Strange Situation.
Hillsdale, NJ : Erlbaum, 1978. 391 s.
ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině. Praha : Portál, 2001. 119 s.
BOWLBY, John. A secure base: clinical applications of attachment theory. London : Routledge,
2005. 204 s.
BOWLBY, John; AINSWORTH, Mary. Child care and the growth of love. Harmondsworth :
Penguin Books, 1965. 254 s.
BOWLBY, John. Maternal Care and Mental Health. Northvale, N.J. ; London : Jason Aronson,
1995. 194 s.
BOWLBY, John. The making and breaking of affectional bonds. London : Routledge, 2005. 212 s.
BOWLBY, John. Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha : Portál, 2010.
356 s.
BŘEZINOVÁ, Taťána. Marika píše Vincimu: osudy a příběhy dětí vyrůstajících v dětských
domovech. Praha: Návrat domů, 2007. 129 s.
BŘEZINOVÁ, Taťána. Tři holčičky na římse: osudy a příběhy dětí vyrůstajících mimo rodinu. Praha:
Návrat domů, 2006. 150 s.
BUBLEOVÁ, Věduna; BENEŠOVÁ, Lucie. Hledáme nové rodiče. Praha : Středisko náhradní
rodinné péče, 2001. 24 s.
BUBLEOVÁ, Věduna, et al. Pěstouni mají právo na sluţby: Praktický průvodce pro náhradní
rodinnou péči. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2007. 241 s.
FRANTÍKOVÁ, Jana. Dospívající dítě v náhradní rodině. Praha : Občanské sdruţení Rozum a Cit,
2008. 40 s.
GABRIEL, Zbyněk; NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha:
Grada, 2008. 144 s.
JANÁKOVÁ, Ludmila. Dary se přece nevracejí :příběh atypické pěstounské rodiny. Praha: Triton,
2007, 189 s.
JOHNSON, Toni Cavanagh. Děti a sexualita: Porozumění přirozeným a problémovým projevům.
Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008. 44 s.
JOY, Deborah Berry. Benjamin Bear Gets a New Family. Chicago: ADAMS Press, 1988.
JOY, Deborah Berry. Henry the Hermit Crab: A Storybook – Work for Children with Attachment
Issues. 1998.
JOYEUX, Henri. Mami, jak přijde dítě na svět?. Praha: Portál, 1994. 47 s.
KENT, Jack. There’s No Such Thing as a DRAGON. Bradfield: Happy Cat Book, 1996. 32 s.
KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008. 48 s.
KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. Praha: Ministerstvo práce a
sociálních věcí České republiky, 1992. 139 s.
KOLUCHOVÁ, Jarmila. Diagnostika a reparabilita psychické deprivace. Praha: SPN, 1987. 139 s.
KOLUCHOVÁ, Jarmila; MATĚJČEK, Zdeněk. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál,
2002. 155 s.
KONEČNÁ, Hana. Na cestě za dítětem: dvě malá křídla. Praha: Galén, 2009. 296 s.
KOPTA, Pavel. Vyuţití arteterapie v náhradní rodině. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit,
2008, 40 s.
KOVAŘÍK, Jiří, et al. Náhradní rodinná péče v praxi. Praha : Portál, 2004. 167 s.
LANGMEIER, Josef; MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum,
1974. 397 s.
MARHOUNOVÁ, Jana; STÝBLOVÁ, Marie. Osvojené dítě. Praha: Mona, 1982. 89 s.
MATEJ, Vladislav, et al. Profesionálny rodič, alebo guľatá kocka. Bratislva: Občianske zdruţenie
Návrat, 2000. 78 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 2008. 108 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí?. Praha: Portál, 2007. 143 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. Co řekneme osvojenému dítěti?. Praha: Práce, 1986. 7 s.
22
MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres: vybrané kapitoly z prevence
psychické zátěţe u dětí. Praha: Galén, 1994. 214 s.
MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Krizová situace v rodině očima dítěte: dětská závist ţárlivost, nevěra a rozvod - nový partner v rodině, nevlastní sourozenci - vzpomínky z dětství.
Praha: Grada, 2002. 128 s.
MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny.
Praha: Portál, 1999. 183 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. 98 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. Po dobrém, nebo po zlém?. Praha: Portál, 2007. 109 s.
MATĚJČEK, Zdeněk; BUBLEOVÁ, Věduna; KOVAŘÍK, Jiří. Pozdní následky psychické deprivace
a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1997. 69 s.
MATĚJČEK, Zdeněk. Rodičům mentálně postiţených dětí. Jinočany: H & H, 1992. 16 s.
MATOUŠEK, Oldřich; PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroţeného dítěte a rodiny v kontextu
plánování péče. Praha: Portál, 2010. 183 s.
MOJŢÍŠOVÁ, Zuzana. Dve-tri prasiatka. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat a Asociácia
náhradných rodín, 2006. 14 s.
MOJŢÍŠOVÁ, Zuzana. Ema hľadá mamu. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat a Artforum, 2004.
NYSTROM, Carolyn. Pošlete ma preč? - Detský sprievodca:adopcia. Bratislava: Občianske
zdruţenie Návrat a Porta Libri, 2004. 48 s.
PERRY, Bruce; SZALAVITZ, Maia. Born for Love: Why Empathy Is Essential-and Endangered.
New York: Harper Collins Publishers, 2010. 374 s.
PERRY, Bruce; SZALAVITZ, Maia. The Boy Who Was Raised as a Dog: And Other Stories from a
Child Psychiatrist's Notebook. New York: Basic Books, 2006. 275 s.
PESSO, Albert; BOYDEN-PESSO, Diane; VRTBOVSKÁ, Petra. Úvod do Pesso Boyden System
Psychomotor : PBSP v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. Nakladatelství SCAN,
2009. 212 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. Malý tyran. Praha: Portál, 2009. 159 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. Neklidné dítě. Praha: Portál, 2008. 154 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. I rodiče by měli dělat chyby. Praha: Portál, 2010. 104 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny. Praha: Portál,
2008. 157 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. Pevné objetí: cesta k vnitřní svobodě. Praha: Portál, 2009. 199 s.
PREKOPOVÁ, Jiřina. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Praha: Portál, 2003. 151 s.
ROHÁČEK, Marek; MATEJ, Vladislav. Hľadáme rodičov alebo aj opustené deti potrebujú rodinu.
Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2009. 24 s.
ROHÁČEK, Marek, et al. Zvykáme si jeden na druhého alebo nová náhradná rodina v procese
adaptácie. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2006. 34 s.
RYAN, Tony; WALKER, Rodger. Vytváření KNIHY ŢIVOTA aneb Pomáháme dítěti porozumět jeho
minulosti - Praktický rádce. Praha: Natama, 2006. 76 s.
SCHAEFFEROVÁ, Edith. Co je to rodina. Praha: Návrat domů, 1995. 178 s.
SCHMIDT, Marie-Luise. Jako stromy bez kořenů. Vimperk: Tina, 1995. 133 s.
SCHOLLER, Jayne E.. Adopce, vztah zaloţený na slibu: uţitečné rady a postřehy pro adoptivní
rodiče a pěstouny. Praha: Návrat domů, 2002. 217 s.
SLÁDEKOVÁ, Elena. Školák v náhradnej rodine. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat,
2005. 18 s.
SOBOTKOVÁ, Irena. Pěstounské rodiny: jejich fungování a odolnost. Praha: Ministerstvo práce a
sociálních věcí, 2003. 142 s.
SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. 219 s.
SOUKUPOVÁ, Hana. Proţívat několik ţivotů: Deset let v osudech pěstounských rodin. Drahotěšice:
Společnost Otevřená rodina. 2008. 134 s.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk; MERTIN, Václav. Hry pomáhají s problémy. Praha: Portál, 2000. 159 s.
ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy :[teorie a praxe výchovné péče o děti v rodině a
dětských domovech]. Praha: Portál, 2007. 143 s.
ŠULOVÁ, Lenka. Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2010. 247 s.
23
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, 522 s.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005. 467 s.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 461 s..
VANČÁKOVÁ, Martina. Romské dítě v náhradní rodině. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit,
2008, 48 s.
VRTBOVSKÁ, Petra; FORMÁNEK, Ondřej. NÁHRADNÍ TÁTA, JSEM NÁHRADNÍ MÁMA aneb
PRŮVODCE pro pěstouny a osvojitele. Praha: Natama, 2006. 43 s.
ZEZULOVÁ, Dagmar. Domov je místo, odkud tě nevyhodí. Olomouc: V.U.G., 2006. 113 s.
ŢILINČÍKOVÁ, Danka. Dlhá cesta domov. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2003. 45 s.
ŢILINČÍKOVÁ, Danka. Keď sa narodíš, budeš doma. Banská Bystrica: Občianske zdruţenie Návrat,
2009.
24
Příloha 4 - Pojmy
Náhradní výchova je uskutečňována formou
a) náhradní rodinné péče (tzv. péče jiné osoby, osvojení neboli adopce, pěstounská péče,
pěstounská péče na přechodnou dobu, poručnictví)
b) ústavní péče (děti v péči zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, děti s nařízenou
ústavní výchovou nebo ochrannou výchovou, děti umístěné do ústavů (zařízení) rodiči;
zařízení, ve kterých je uskutečňována ústavní péče – zařízení pro děti vyţadující okamţitou
pomoc, kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku, dětská centra, diagnostické
ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, domovy pro osoby se
zdravotním postiţením)
Náhradní rodinná péče – forma péče o dítě, které je vychováváno jinými neţ biologickými rodiči
v prostředí, které se nejvíce podobá ţivotu v přirozené rodině.
Ústavní výchova – výchovné opatření, které soud nařídí, jestliţe je výchova dítěte váţně ohroţena
nebo váţně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliţe z jiných závaţných
důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen
zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro
děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.
Kojenecký ústav a dětský domov pro děti do tří let věku - jsou zdravotnická zařízení léčebně
preventivní péče v resortu Ministerstva zdravotnictví pečující o děti ve věku do tří let.
Diagnostický ústav - na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity
jednotlivých zařízení umísťuje děti do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo
výchovných ústavů. Pobyt v ústavu trvá zpravidla 8 týdnů. Diagnostické ústavy nebo výchovné
skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte.
Dětský domov - do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše
18 let, nebo do ukončení přípravy na povolání nejvýše do 26 let. Do dětského domova se rovněţ
umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti
s nařízenou ústavní výchovou bez závaţných poruch chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách,
které nejsou součástí dětského domova.
Dětský domov se školou (DDŠ) -Do DDŠ se umisťují děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné
školní docházky. Účelem DDŠ je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závaţnými
poruchami chování vyţadující pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně
léčebnou péči, nebo mající nařízenou ochrannou výchovu. Tyto děti se většinou vzdělávají ve škole,
která je součástí zařízení.
Výchovný ústav - pečuje o děti starší 15 let se závaţnými poruchami chování, u nichţ byla
nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova. Do výchovného ústavu můţe být
umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloţenu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak
závaţné poruchy, ţe nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech
zvláště závaţných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní
výchovou mladší 15 let. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou
a uloţenou ochrannou výchovou.
Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc – Dětská centra a Klokánky Fondu ohroţených
dětí - Poněkud mimo systém výše uvedených ústavních zařízení stojí relativně nově vzniklá zařízení
pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Jejich vznik upravil zákon o sociálně právní ochraně dětí.
25
Poskytují moţnost rychlého umístění dětí v případě krize (v mnoha místech často jedinou), jinak ale
fungují spíše jako alternativní síť malých rodinných dětských domovů.
Orgány sociálně-právní ochrany dětí - jsou krajské úřady, Magistrát hl.města Prahy, obecní úřady
s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, dále
obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu
dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny.
Sociálně právní ochrannou dětí se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou
výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující
k obnovení narušených funkcí rodiny. Předním hlediskem sociálně právní ochrany je zájem a blaho
dítěte.
26
Příloha 5 - Seznam obcí s rozšířenou působností
Jihočeský kraj
Blatná, České Budějovice, Český Krumlov, Dačice, Jindřichův Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek,
Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk,
Vodňany.
Jihomoravský kraj
Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov,
Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad
Moravou, Vyškov, Znojmo, Ţidlochovice.
Karlovarský kraj
Aš, Cheb, Karlovy Vary, Kraslice, Mariánské Lázně, Ostrov, Sokolov.
Královéhradecký kraj
Broumov, Dobruška, Dvůr Králové nad Labem, Hořice, Hradec Králové, Jaroměř, Jičín, Kostelec nad
Orlicí, Náchod, Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nový Bydţov, Rychnov nad Kněţnou, Trutnov,
Vrchlabí.
Liberecký kraj
Česká Lípa, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Liberec, Nový Bor, Semily, Tanvald, Turnov,
Ţelezný Brod.
Moravskoslezský kraj
Bílovec, Bohumín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad
Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry,
Opava, Orlová, Ostrava, Rýmařov, Třinec, Vítkov.
Olomoucký kraj
Hranice, Jeseník, Konice, Lipník nad Bečvou, Litovel, Mohelnice, Olomouc, Prostějov, Přerov,
Šternberk, Šumperk, Uničov, Zábřeh.
Pardubický kraj
Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová,
Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Ţamberk.
Plzeňský kraj
Blovice, Domaţlice, Horaţďovice, Horšovský Týn, Klatovy, Kralovice, Nepomuk, Nýřany, Plzeň,
Přeštice, Rokycany, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov.
Středočeský kraj
Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš,
Hořovice, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá
Boleslav, Mnichovo Hradiště, Neratovice, Nymburk, Poděbrady, Příbram, Rakovník, Říčany,
Sedlčany, Slaný, Vlašim, Votice.
Ústecký kraj
Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Most, Podbořany,
Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Ţatec.
Vysočina
Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice,
Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč,
Velké Meziříčí, Ţďár nad Sázavou.
27
Zlínský kraj
Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříţ, Luhačovice, Otrokovice, Roţnov pod Radhoštěm,
Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice, Vsetín, Zlín.
V Praze
plní kompetence svěřené obcím s rozšířenou působností orgány městských částí určené Statutem
hl. m. Prahy.
28
www.nahradnirodina.cz
Středisko náhradní rodinné péče o. s. (občanské sdruţení), je registrováno u MVČR, 12. 9. 1994
pod číslem II/s-OS/1-25352/94-R , IČ: 60457937.
Naším cílem je, aby kaţdé dítě ţilo a vyrůstalo v rodině. Snaţíme se, aby rodinná péče o ohroţené
děti převládla nad péčí ústavní a aby se všestranně rozvíjel a změnil systém péče o ohroţené děti
u nás.
Hlavní činnosti Střediska:
Poradenství a příprava ţadatelů o náhradní rodinnou péči
Doprovázení, pomoc a podpora rodinám, které pečují o svěřené dítě
Školení a práce s dobrovolníky pro děti ţijících v ústavních zařízeních
Osvětová, vzdělávací, výzkumná a publikační činnost
Vytvoření metodického centra pro náhradní rodinnou péči
Uvažujete o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče a nevíte, kde začít?
Poskytujeme:
•
Základní informace o problematice NRP na:
on-line poradnách: www.nahradnirodina.cz; www.rodina.cz; www.adopce.com;
infolince:+420 233 356 701
elektronické poradně: [email protected]
Informace pro rodiny s romskými dětmi: http://rodina.cz/romskedite
•
Osobní poradenství a konzultace poskytujeme na telefonech: +420 233 355 309,
+420 605 785 307
Máte dítě svěřené do Vaší péče?
Stali jste se osvojiteli nebo pěstouny?
Poskytujeme:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Pomoc při vyřizování právních formalit
Pomoc při uplatňování nároků na dávky
Pomoc a intervence při jednáních s úřady, školskými a zdravotnickými zařízeními
Pomoc při orientaci v síti sociálních sluţeb
Kluby osvojitelských a pěstounských rodin
Rodičovskou skupinu
Plavání rodičů a dětí, dotykové masáţe
Celodenní semináře s odborným programem
Speciální semináře „Naše romské dítě“
Pobyty pro maminky s přijatými dětmi doplněné s odborným programem
29
•
•
•
Individuální rodinnou arteterapii
Individuální osobní konzultace
Terapeutické konzultace
Chcete pomoci jinak?
Můţete se stát dobrovolníky v našem programu:
• Pomoc a podpora dětem ţijícím v ústavním zařízení
Můţete nás i podpořit:
•
•
•
finančně bankovní spojení: 1930273309/0800
vstupenky na kulturní a sportovní aktivity, benefiční představení apod.
jinak – záleţí jen na Vás.
Středisko NRP získalo:
Status organizace uznané MPSV pro činnosti v oblasti prorodinných aktivit na léta 2010-2012
výsledky hodnocení žádostí o Status lze nalézt na
http://www.mpsv.cz/files/clanky/8122/Vysledky_rizeni.pdf
Pověření k výkonu sociálně právní ochrany
Rozhodnutím Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 16. 9. 2002 a 2. 8. 2002 dle §49 zákona č.359/199 Sb.
pověření k výkonu sociálně právní ochrany.
Registraci k poskytování sociálních sluţeb
18. 10. 2007 rozhodnutím pod č. j. 270072/07, získalo Středisko NRP registraci o sociálních sluţbách
na sociální poradenství.
Akreditaci pro výkon dobrovolnické činnosti
Akreditace MV ČR, pro výkon dobrovolnické činnosti Č.j.: MV-76365-2, 3, 4/OP-2008.
Registraci
Dne 23. 8. 2001 pod j. č.00011136/001/01/S Středisko obdrţelo „Sdělení o registraci oznámení
o zpracování osobních údajů“ za účelem zpracování údajů.
Kontakt:
Středisko náhradní rodinné péče
Jelení 91, 118 00 Praha 1,
Tel.: 233 355 309
Infolinka.: 233 356 701
E-mail: [email protected]
www.nahradnirodina.cz
Na našich internetových stránkách najdete nejen on-line poradnu ale i další zajímavé informace.
Od ledna 2011 na našich stránkách najdete nově zpracovaný podrobný soubor informací o náhradní
rodinné péči a také webový adresář sluţeb potřebných pro náhradní rodinnou péči.
30