Krátká slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru

Krátká slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona
ze sboru Time Square Church, New York.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Bylo to vyřešeno na kříži.
Boží záměr pro jeho lid.
Neochvějné zaslíbení.
Omezování Boží moci?
Nauč se poznávat jeho hlas.
Stále věříš?
Pokoj s Bohem.
Byly to hlubiny propasti, co učinilo Davidovu modlitbu intenzivní.
Pán můj pastýř.
1. BYLO TO VYŘEŠENO NA KŘÍŽI.
Autor: David Wilkerson Zdroj: worldchallenge.org
Musíme konečně jednou provždy pochopit, co pro nás udělal Kristus na kříži. Navždy odstranil to, co
uráželo svaté Boží oko, abychom vždy měli právo přístupu do jeho přítomnosti. V Božích očích jsme přijati
a neexistuje nic, co by proti nám Bůh měl!
Nedělej další krok, dokud neporozumíš účinku,
jaký má Kristova krev – že jsi plně ospravedlněn!
Kříž nás v Božích očích očišťuje. Můžeme na to
zapomenout, ale Bůh nikdy nezapomene. Byla
roztržena opona, abychom mohli vstoupit a Bůh
řekl: „Jsi přijat! Přistup směle k mému trůnu,
neboť jsi nyní můj skrze toho Milovaného.“
Jestliže je Bůh spokojen, proč bychom neměli být
my? Musí být vyřešena jediná věc. Existuje
nějaká překážka mezi tebou a tvým Otcem v
nebesích? Snad říkáš: „Mé srdce mne odsuzuje!
Říkám a dělám věci, které zarmucují Ducha
svatého. Cítím se být špatným a nebesa jsou pro
mne mosazná.“ Na toto všechno můžeš
odpovědět: „Ale Bůh je větší než mé srdce!“
Nenávidíš své hříchy? Vyznáváš je? Věříš, že
skrze Ježíše „se zvěstuje odpuštění hříchů“
(Skutky 13:38)?
kříže. V Božích očích jsou čistí, neboť je to plně
uspokojeno Kristovou obětí; ale oni o tom nevědí.
Neexistuje nic, co by zablokovalo přístup k němu,
kromě našeho strachu a nedostatku poznání. Když
byla odstraněna opona, Bůh vykročil k tobě a ke
mně! My jdeme dovnitř – on vychází ven!
Jak neuvěřitelné! Urážíme Boha, a on přesto touží
nás ve svých vlastních očích očistit, posílá za naše
hříchy svou vlastní oběť. Hřích byl odsouzen a
urážka odstraněna. Nyní Bůh může říci: „Slituji se
nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už
nevzpomenu“ (Židům 8:12). On sám odstranil ten
odstup!
Bůh nás nechce obviňovat. Místo toho hledá, jak
by nás se sebou usmířil. Touží po tom, abychom
žili v požehnaném poznání, že otázka hříchu byla
navždy vyřešena na kříži.
Zde mnozí křesťané selhávají. Žijí ve zbytečném
strachu a otroctví, protože nerozumí vítězství
David Wilkerson
Stránka 1
2. BOŽÍ ZÁMĚR PRO JEHO LID.
Věřím, že Bůh má pouze jeden velký záměr pro svůj lid od té chvíle, kdy visel na kříži, a ten se nezmění,
dokud se Kristus nevrátí ve slávě. Boží záměr souvisí s pochopením tajemství evangelia, které bylo poprvé
zjeveno apoštolu Pavlovi. Již to není tajemstvím.
Pavel řekl: „Mně skrze zjevení oznámil
tajemství…které za jiných dob nebylo lidským
synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha
zjeveno…abych všem vysvětlil, jaká je účast na
tom tajemství…“ (Efezským 3:3-9).
Zjevené tajemství je prostě toto: Kristovo tělo je
dosud zde na zemi! Hlava je v nebesích, ale
zbytek jeho těla je zde na zemi. My, kdo ho
milujeme a sloužíme mu, jsme jeho tělem,
viditelnou částí, kterou lidstvo z Krista vidí.
„Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a kostí“
(Efezským 5:30).
„On je hlavou těla církve…“ (Koloským 1:18).
Celý Boží záměr pro tyto poslední dny se dá
shrnout do tohoto jediného souvětí: Protože jsme
Kristovým tělem na zemi, Božím záměrem je, aby
se každý úd stal opravdovým vyjádřením Kristovy
podstaty!
vidět Pána Ježíše Krista tak jasně, jako kdyby
znovu kráčel tady po zemi v těle. Máme si
přivlastnit tolik z jeho plnosti, z jeho slávy, aby
svět v nás viděl naději a odpovědi na své potřeby.
Nestačí jen znát Krista. Musíme být plní toho,
kým je on! Musíme sledovat všechno, co říkáme a
děláme a ptát se: „Reprezentuje to Krista? Je tohle
tím, co chci, aby skrze mě poznal tento hříšník o
sobě?“ Šel by Kristus ve svém fyzickém těle do
obscénního
divadla?
Navštěvoval
by
pornografický koutek? Zneužíval by nějak své
tělo? Zapletl by se do cizoložství, smilstva, pití?
Podváděl by, pomlouval, říkal ošklivé příběhy či
lhal? Žil by ve lži, a potom kázal pravdu?
Pokoušel by se šířit světlo, kdyby měl ve svém
srdci trochu temnoty? Říkal by druhým, aby
necizoložili, a pak by to sám potají dělal?
Musíme mít před očima neustále tento jeden Boží
záměr – že my, jeho tělo, odrážíme věrně a čistě,
kým je on! Nastav své srdce, aby pravdivě
vyjadřovalo, kým je Ježíš Kristus.
Bůh zamýšlí, abychom vyjádřili natolik celkovou
plnost Krista, aby jakýkoli hříšník v nás mohl
3. NEOCHVĚJNÉ ZASLÍBENÍ.
Bůh nám dal pro život na této zemi neochvějné zaslíbení. Říká, že když se nás pokusí náš nepřítel podvést,
„Můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem zde“ (Izaiáš 52:6,
B21). Jinými slovy, Bůh říká: „Když budeš v nejtěžší zkoušce, já přijdu a promluvím k tobě. Uslyšíš mne,
jak říkám: ‚To jsem já, Ježíš, Tvůj Spasitel. Neboj se.‘
V Matouši, ve 14.kapitole, byli učedníci v hrozné
bouři na člunu. Byli zmítáni větrem a vlnami.
Náhle uviděli Ježíše, jak k nim kráčí po vodě.
Písmo říká: „Když ho učedníci uviděli kráčet po
jezeře, vyděsili se a křičeli strachy“ (Matouš
14:26, B21). Co udělal Ježíš v ten hrůzu budící
okamžik? „‘Vzchopte se, to jsem já!‘, promluvil
na ně hned Ježíš. ‚Nebojte se.‘“(14:27, B21,
kurzíva autorova).
Divil jsem se, proč Ježíš použil právě tato slova:
„Vzchopte se.“ Proč by to říkal mužům, kteří si
myslí, že jsou na pokraji smrti?
David Wilkerson
Výraz vzchopit se znamená „být osvobozen od
strachu“. A zde, ve chvíli úzkosti, která na
učedníky dolehla, Ježíš použil slovo označující
jeho totožnost. Mějte na mysli, že tito muži jej
znali osobně. A on očekával, že budou na jeho
slovo reagovat vírou. Říkal: „Otec slíbil, že k tobě
přijdu ve tvé bouři. Je psáno: ‚V ten den poznají,
že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem
zde‘(Izaiáš 52:6). Přicházím k tobě ve tvé bouři.
Jsem to já, Ježíš, jsem zde s tebou uprostřed toho
všeho. A tak se vzchop.“ Náš Spasitel od nás
očekává, ve chvíli naší úzkosti, reakci víry.
Stránka 2
4. OMEZOVÁNÍ BOŽÍ MOCI?
Jsem přesvědčen, že v dnešní době omezujeme Boha svými pochybnostmi a nedůvěrou. Písmo vypovídá o
lidech Izraele: „Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!“ (Žalm 78:41).
Ve většině oblastí našeho života Bohu
důvěřujeme, ale naše víra má vždy hranice a je
omezená. Přinejmenším máme jednu malou
oblast, kde Pána blokujeme a nevěříme, že se toho
ujme. Kupříkladu spousta čtenářů se modlí za
uzdravení mé ženy Gwen. Ale častokrát, když
přijde na řadu uzdravení vlastních manželů,
manželek, synů či dcer, máme tendenci Boha
omezovat.
Já sám nejvíce omezuji Boha v oblasti uzdravení.
Modlil jsem se za fyzické uzdravení mnohých, a
viděl jsem Pána činit zázrak za zázrakem. Ale
když se jedná o mé vlastní tělo, tehdy Boha
omezuji! Bojím se ho nechat být mi Bohem.
Utápím se v lécích nebo hned běžím k lékaři ještě
předtím, než se vůbec za sebe pomodlím!
Neříkám, že je špatné jít k lékaři. Ale někdy na
mě sedí popis toho, kdo „ve své nemoci však
nehledal Hospodina, ale lékaře“ (2. Letopisů
16:12).
Zeptám se takto: Modlíš se k Bohu, aby strhnul
zdi v Číně nebo na Kubě – ale když se jedná o
spasení ve tvé vlastní rodině, nemáš najednou ani
špetku víry? Myslíš si, „Pán to možná nechce
udělat. Můj milovaný je tvrdý oříšek. Nezdá se, že
by mě Bůh v této záležitosti vyslyšel.” Pokud je
tomu tak, pak se na něj nedíváš jako na Boha.
Ignoruješ jeho způsob jednání! Božím toužebným
přáním je: „učinit neskonale více, než zač prosíme
nebo si dovedeme představit” (Efezským 3:20).
Bůh mi řekl: „Davide, svazuješ mi ruce, brzdíš
mě. Jak tě mohu uzdravit, když nevěříš, že to
skutečně dokážu? Tvá pochybnost mi brání v tom,
abych ti byl Bohem. Říkám ti, že mě neznáš, jinak
bys věděl, že jsem ochotný ti dát více, než
dostáváš.“
Izrael opakovaně reptal: „Dokáže Hospodin…?
Jistě, učinil pro nás cestu přes Rudé moře, ale
může nám dát chleba?“ Bůh jim dal chleba. Ve
skutečnosti pro ně na poušti rozprostřel stůl. „Ale
může nám dát vodu?“, ptali se. Dal jim vodu ze
skály. „Ale může nám dát maso?“ Dal jim z nebe
maso. „Ale může nás zachránit před nepřáteli?“
Při každé příležitosti to Bůh prokazoval a
zachraňoval je. I přesto nakonec prožili čtyřicet let
se slovy na rtech: „Může Bůh…? Může Bůh…?“
Milovaní, měli bychom říkat: „Bůh může! Bůh
může!“ Udělal to – a učiní to! Bůh může a učiní
vše, oč prosíme a čemu věříme!
5. NAUČ SE POZNÁVAT JEHO HLAS.
Ti, kdo doopravdy znají Boha, se již naučili rozpoznat jeho hlas mezi všemi ostatními hlasy. On chce, abys
byl naprosto přesvědčen, že s tebou touží hovořit – říci ti věci, které jsi nikdy předtím neviděl ani neslyšel.
Není tomu dlouho, co mi Pán ukázal, že stále
váhám, zda skutečně slyším jeho hlas, když ke
mně mluví. Vím, že on mluví a že ovce potřebují
znát Pánův hlas. Pochybuji ale o své schopnosti
jej slyšet. Strávil jsem mnoho času „zkoumáním“
toho hlasu, který jsem slyšel. A když byl příliš
silný nebo příliš tajemný, myslel jsem si: „To
nemůže být Bůh. Mimo to, ďábel může také
mluvit. Tělesná přirozenost mluví; lživí duchové
mluví.“ Spousta hlasů k nám přichází neustále.
Jak mohu poznat Boží hlas?
Věřím, že od těch, kdo by slyšeli Boží hlas, jsou
požadovány tři věci:
David Wilkerson
1. Musíš mít neotřesitelnou důvěru, že Bůh chce s
tebou hovořit. Musíš být o tom nezlomně
přesvědčen. Opravdu je Bohem, který mluví.
Chce, abys poznal jeho hlas, a tak mohl činit jeho
vůli. To, co ti Bůh říká, nikdy nepřesáhne hranice
Písma. A abys jeho hlasu porozuměl, nemusíš být
nijak zvlášť pomazaný anebo mít titul. Všechno,
co potřebuješ, je srdce, které říká: „Věřím, že Bůh
touží se mnou hovořit.“
2. Musíš si na to udělat čas a ztišit se. Musíš být
ochoten uzavřít se uvnitř sebe sama s Bohem a
nechat všechny ostatní hlasy, ať zmlknou.
Popravdě, Bůh k nám hovoří po celý den. Ale
kdykoli chtěl v mém životě něco vybudovat, jeho
Stránka 3
hlas přišel pouze poté, co jsem nevpustil dovnitř
žádný jiný hlas (kromě jeho hlasu).
3. Musíš žádat ve víře. Od Boha nic nezískáš
(včetně slyšení jeho hlasu), dokud nebudeš
opravdově věřit, že je schopen předat svou mysl
do naší a uschopnit nás, abychom pochopili jeho
dokonalou vůli.
Ježíš řekl: „Což je mezi vámi otec, který by dal
svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo mu
dal štíra, když ho prosí o vejce?“ (Lukáš 11:1112). Jinak řečeno: „Jestliže požádáte vašeho
nebeského Otce o slovo – jasný směr, božskou
opravu nebo konkrétní potřebu – pomyslíte si, byť
jen na chvíli, že by místo toho nechal ďábla, aby
přišel a podvedl vás?“
Bůh není šprýmař! Nedovolí ďáblu, aby tě
podvedl. Když mluví Bůh, přichází pokoj! A satan
nemůže tento pokoj zfalšovat. Pokud jsi na tichém
místě spočinutí a přesvědčen, že Bůh může k tobě
mluvit, potom máš jistotu, která nikdy nepodlehne
změně. Můžeš jít tisíckrát zpět k Bohu a obdržíš
to samé slovo – protože je to pravda.
6. STÁLE VĚŘÍŠ?
Nedávno jsem měl neobvyklý zážitek během meditace s Pánem. Jeho tichý hlas se mne optal: „Stále věříš?“
„Věříš, že tě stále miluji bezpodmínečně – že jsi
právě teď veden Duchem svatým – že vím o každé
tvé slze – že právě teď na tomto místě a v tuto
hodinu jsi v dokonalé vůli Boží?“
„Věříš, že všechny věci napomáhají k dobrému
těm, kdo mne milují – že slyším tvé modlitby, i
když je neříkáš nahlas, i když se všechno zdá být
temné a přemáhá tě to – když strach zaplaví tvou
mysl i duši – když se zdá, že jsem ti zavřel
nebesa?“
„Davide, stále věříš, že poskytuji potravu všem
živým tvorům: rybám v moři, dobytku, drůbeži,
všem lezoucím tvorům? Stále věříš, že mám
spočteny všechny vlasy na tvé hlavě – že si
všímám každého ptáka, který spadne na zem?
Opravdu tomu věříš?“
„Stále věříš – když přichází smrt ke tvým
milovaným? Stále věříš, jak vypovídáš, že dávám
pokoj a sílu čelit i smrti?“
„Stále věříš, že tě miluji – odpouštím ti všechny
tvé hříchy spáchané v minulosti a v přítomnosti –
a odpustím ti všechny hříchy v budoucnosti,
pokud ve mně spočineš a budeš mi důvěřovat?
Věříš, že jsem informován, když satan posílá své
posly, aby ti vštěpovali lži, pochybnosti, rouhání,
obavy, beznaděj?“
„Stále věříš, že jsi v mé ruce – že jsi pro svého
Spasitele vzácnější než zlato – že tvou
budoucností je věčný život – že neexistuje žádná
moc, která by tě vyrvala z mé ruky – že se mne
dotýká každá ochablost a každé soužení, které
zakoušíš? Stále věříš, že tyto věci jsou pravdivé?“
Mou odpovědí je důrazné ANO! Ano, Pane, stále
tomu všemu věřím – a věřím o hodně víc!
Přečti si celý 103. Žalm a zeptej se sám sebe:
„Stále tomu věřím? Všemu?“
7. POKOJ S BOHEM.
Ježíš zemřel na kříži, aby mi zařídil pokoj s Bohem – a nyní je v nebi, aby tento pokoj pro mne a ve mně
udržoval. Pokoj, který máme s Bohem skrze Krista, odlišuje naši víru od všech ostatních náboženství.
Ve všech ostatních náboženstvích není nikdy
uspokojena otázka hříchu. Nadvláda hříchu
nemůže být jednoduše zničena. A tak tam nemůže
být žádný pokoj: „Hospodin praví: Není pokoje
pro ničemy!“ (Izajáš 48:22, B21). Ale my máme
Boha, který poskytuje pokoj, když odpouští hřích.
David Wilkerson
To je tím důvodem, proč Ježíš přišel na zem:
přinést pokoj ustaranému a vyděšenému lidstvu.
Jak mi Ježíš poskytuje Boží pokoj? Činí tak třemi
způsoby:
Stránka 4



Zaprvé, Kristova krev odstranila vinu
mého hříchu. V tomto smyslu říká Pavel:
„On sám je náš pokoj“ (Efezským 2:14,
B21). Ježíš pro mne zajistil pokoj skrze
svou krev.
Zadruhé, Kristus udržuje můj pokoj a
radost ve víře: „Kéž vás tedy Bůh naděje
naplní veškerou radostí a pokojem ve
víře, tak aby vaše naděje rostla mocí
Ducha svatého stále víc a víc“ (Římanům
15:13, B21).
Zatřetí, Ježíš mi dává důvod se radovat z
naděje věčné slávy: „Radujeme se nadějí
Boží slávy“ (Římanům 5:2).
Stručně řečeno, pokoj je nepřítomnost strachu. A
život beze strachu je životem plným pokoje.
Když Ježíš vystoupil do nebe, netěšil se jenom ze
slávy, kterou mu Bůh udělil. Ne, šel k Otci, aby
udržoval těžce získaný pokoj, který pro nás
vydobyl na Kalvárii.
Náš Spasitel je právě teď živý a ve slávě. A je jak
plně Bohem, tak je i plně člověkem s rukama,
nohama, očima, vlasy. Též má na svých nohách a
rukách jizvy po hřebech a ránu ve svém boku.
Nikdy neodkládá svou lidskost; stále je člověkem
ve slávě. A právě teď tento náš člověk na věčnosti
pracuje, aby nás ujistil, že nikdy nebudeme
okradeni o pokoj, který nám dal, když odcházel.
Slouží jako náš velekněz a aktivně se podílí na
udržování svého těla na zemi v plnosti svého
pokoje. A až přijde opět, chce nás zastihnout v
pokoji (2.Petr 3:14).
Když hřeším, je můj pokoj přerušen ve dvou
oblastech. Zaprvé, mé svědomí je znepokojené a
obviňuje mne a to právem. Ale zadruhé, satanova
obviňování ve mne vyvolávají strach. Věřím, že
toto jsou dvě primární oblasti, kde se Kristus za
nás přimlouvá.
Zaprvé, můj velekněz nedovolí mému svědomí,
aby mne vedlo do zajetí. Ani nedovolí satanovým
obviněním proti mně, aby prošla bez námitek.
Kristus je mým advokátem a s Otcem odstraňuje
každé obvinění, které přichází z pekla. Co je to
advokát? Je to prostě „můj přítel u soudu“. Pro
křesťany je tento přítel u soudu také synem
soudce. Navíc je naším bratrem. Ve skutečnosti
máme zdědit spolu s ním soudcovství.
8. BYLY TO HLUBINY PROPASTI, CO UČINILO DAVIDOVU MODLITBU INTENZIVNÍ.
V zoufalství volal David: „Pane, slyš můj hlas: kéž jsou tvé uši pozorné k mým prosbám“ (Žalm 130:2).
Připadá mi to jako prosba umírajícího muže.
David
evidentně
nepronášel
„promyšlené
modlitby“. Byl tváří k zemi – zlomený,
zkroušený, kající se, úpěnlivý k Bohu z velké
hloubky svého srdce, „Ó svatý Bože Jehovo,
musíš slyšet mé volání! Já už nemohu dál. Můj
hřích je stále přede mnou a klesám hlouběji plný
strachu a hrůzy. Prosím, Bože, měj se mnou
slitování.“
David věděl, že jeho duše potřebuje uvolnění.
Obrátil se na samotného Boha, aby toto
osvobození nalezl. Došel k přesvědčení, „ Jsem v
tak strašném stavu, že jenom Pán mi nyní může
pomoci. Nemohu spoléhat na rádce, přátele,
dokonce ani na rodinu. Moje jediná naděje je v
modlitbě. Tak budu volat dnem i nocí, dokud Bůh
nevyslyší moji prosbu!“
Pánem, padl na tvář a volal k Němu? Mdlá, tichá,
líná modlitba nevykoná nic. Pokud neotvíráš svoji
duši (svoje srdce) Bohu, tak skutečně uzdravení
nechceš – chceš pouze ven z té situace! David
dosvědčuje: „Křičel jsem z neklidu svého srdce...
a můj nářek není před Tebou skryt“ (Žalm 38:89).
Musíš volat hlasitě, jako volal David, „Pane, slyš
mou prosbu! Neodejdu od Tebe, dokud
neodpovíš!“
David Wilkerson | January 21, 2011
Už ses někdy ocitnul v takové beznaději jako
David? Už ses někdy zamknul (zavřel) sám s
David Wilkerson
Stránka 5
9. PÁN MŮJ PASTÝŘ.
Všichni dobře známe 23. Žalm. Utěšující poselství - proslulé i mezi nevěřícími. Tento věhlasný Žalm byl
napsán králem Davidem a nejslavnější pasáž je obsažena hned v úvodním verši: „Hospodin je můj pastýř,
nebudu míti nedostatku.“
Hebrejské slovo, které David použil v tomto verši,
naznačuje nedostatek. Jinými slovy David říká
„nic mi neschází“. Když skloubíme tento výraz s
první částí verše, David tak vyjadřuje: „Pán mě
vede, pomáhá mi a vyživuje mě. A díky tomu mi
nic neschází.“
V tomto krátkém verši odráží David charakter a
přirozenost našeho Pána. Doslovný hebrejský
výraz první části tohoto verše je Jehovah Rohi
(vyslovujeme JE-HO-VA-RO'-EE), což znamená:
„Pán, můj pastýř.“
Jehovah Rohi není jen nějaký laskavý a netečný
pastýř. Není žádným najatým nádeníkem, který
nám poskytne něco víc nad rámec potravy a
vedení. Že by nás s výrokem – „tady je to co
potřebujete. Jděte a vezměte si to.“ navedl přímo k
travnatým pastvinám či bazénu s vodou. Nezavírá
ale ani oči před našimi potřebami. Neběží na
opačnou stranu, když slyší naše volání o pomoc a
vidí nás v nesnázích. Zná totiž každou bolest,
kterou zakoušíme, každou prolitou slzu, každičké
prožité příkoří. On ví, kdy jsme příliš unaveni na
to, abychom učinili další krok. Ví také, kolik
můžeme ještě snést. Ale nejvíc ze všeho si je
vědom, jak nás zachránit a přivést k místu
uzdravení. Čas od času nás náš pastýř
pronásleduje, uchopí nás a odnese do místa
odpočinku. Neustále se snaží, abychom odpočívali
a měli čas na uzdravení a obnovu.
odpočinku, aby mohl být „Shekinah“ uprostřed
nás. V Exodu 29:45 Pán říká: „Budu přebývat
uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem.“
„Shekinah“ - anglické hláskování hebrejského
slova, které vyjadřuje „trvale přebývat v nás“.
Neznamená to tedy ledajakou pomíjivou
přítomnost, ale stálou blízkost, která nikdy
neodejde. Stručně řečeno, Boží sláva není
blednoucí otisk, který vymizí z našich srdcí jako
neviditelný inkoust. Ne, je to něco, co Bůh trvale
vyryl do našich duší. Je to jeho blízká a věčná
přítomnost.
Jak nádherná představa: Náš pastýř nám nabízí, že
přijde uprostřed našich strastí a depresí,
a usedne vedle nás. Slibuje obvázat naše rány a
zpevnit naše bolavé a nemocné údy nebo jiné části
těla.
A to je tou Boží zářivou slávou - nepomíjející a
věčná přítomnost Pána. Velmi často ji zakoušíme
uprostřed našich potíží. Náš velký pastýř nám
říká: „Chci tě obnovit. A udělám to tak, že budu
stále s tebou, projdu třeba i údolím a stínem smrti.
Projdu s tebou skrze vše, co na tebe ďábel
nachystá. Dokonce, i když se pokusíš ode mě
utéct, budu tě pronásledovat. A když tě dohoním,
vezmu tě do náručí a přenesu tě zpět do mého
odpočinku. Potom ti obvážu rány a vyléčím
každou tvou nemoc.“
David Wilkerson | January 11, 2011
Jehovah Rohi - Pán, náš pastýř – se nás snaží
přimět, abychom jej následovali do jeho
David Wilkerson
Stránka 6