Druhá slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru

Druhá slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru

Druhá slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona
ze sboru Time Square Church, New York.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
V bitvě nejsi osamocen.
Největší nebezpečí.
Jak důležité je odpouštět a žehnat svým nepřátelům?
Pán je naším pokojem.
Obnovení víry.
Tváří v tvář nemožným situacím.
Kristus vládne!
Ten boj není váš, ale Boží.
Dej mi všechny své zítřky.
1. V BITVĚ NEJSI OSAMOCEN.
Autor: David Wilkerson Zdroj: worldchallenge.org
Velké množství křesťanů, včetně pastorů, mi říká, že jsou neustále obtěžováni dřívějšími hříchy. Říkají:
„Bratře Dave, kdybys jen věděl, co jsem udělal, jak jsem zhřešil, pochopil bys, proč jsem tak sklíčen. Můj
hřích mi neustále leží v hlavě a cítím se vinen. Věřím, že Pán mi odpustil, že jeho krev je dostatečná, aby
přikryla má přestoupení, avšak nemám pokoj, který z tohoto poznání vyplývá.“
Jiní mi říkají: „Věřím, že je mi odpuštěno, ale má mysl je neustále bombardována ďábelskými myšlenkami.
Stává se mi to kdekoli, dokonce i v církvi, a proto se cítím tak nečistý. Je pro mne těžké uvěřit, že jsem v
Božích očích čistý.“
Tito věřící zapomněli, že satan pokoušel i Ježíše
příšernými a ošklivými myšlenkami, když byl na
poušti. Dnes ďábel posílá do vašich životů malá
znepokojení, aby vás přinutil si myslet, že jste bez
naděje a že Bůh je na vás naštvaný. Tato
znepokojení vnikají do vaší mysli a ničí vaši víru,
že Kristova krev vás dokáže obmýt.
Milý svatý, neposlouchej tyto útoky na svou mysl.
Zastav je voláním: „Duchu svatý, vím, že jsi při
mně. Pomoz mi!“
Všichni, kdo berou kříž a bojují dobrý boj víry,
jsou v neustálé bitvě. Všichni čelíme ďáblovým
myšlenkám – myšlenkám, které přicházejí kvůli
naší minulosti, nebo kvůli pocitu odmítnutí, nebo
jednoduše proto, že žijeme ve zlé a smyslům
lahodící době. A přece když použijeme na tyto
David Wilkerson
kořeny pochybností Kristovu krev, zasáhne
každou buňku naší bytosti, včetně mysli, a zcela
nás očistí. A to přináší svobodu a opravdovou
radost.
VE SVÉM ZÁPASE NEJSI OSAMOCEN. On
ti sesílá Ducha svatého, který ví, jak jednat s
tímto nepřítelem a osvobozuje tě ode vší
svázanosti. Má tichý, jemný hlas, který tě povede
a provede tě všemi tvými bitvami.
Modli se se mnou: „Duchu svatý, chci růst v
plnosti ovoce Ducha. Chci opustit veškeré
pokrytectví a chci laskavost, trpělivost a lásku.
Vím, že mne stále miluješ, navzdory tomu, že mi
tyto věci chybí. A tak při mně stůj a pomáhej mi.
Amen.“
Stránka 1
2. NEJVĚTŠÍ NEBEZPEČÍ.
Tím největším nebezpečím, jemuž čelíme, je neschopnost vidět Ježíše ve svých problémech – místo něho
vidíme démony. V největší chvíli strachu, když je noc nejčernější a bouře nejzuřivější, se k nám vždycky
blíží Ježíš, aby se nám zjevil jako Pán vod, Spasitel v bouřích. „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude
trůnit jako král navěky“ (Žalm 29:10).
Ve 14.kapitole Matouše nařídil Ježíš svým
učedníkům ve člunu, aby čelili bouři. Bible říká,
že je přinutil nastoupit do lodi. To mělo za
následek problémy; loď sebou házela jako
houpající se plovák. Kde byl Ježíš? Byl na hoře a
pozoroval moře; byl tam a modlil se za ně, aby
neselhali ve zkoušce, o níž věděl, že jí musejí
projít.
Možná si myslíš, že alespoň jeden učedník poznal,
co se děje a řekl: „Podívejte se, přátelé, Ježíš řekl,
že nás nikdy neopustí a nezradí. Vyslal nás na tuto
misii; činíme jeho vůli. Řekl, že on sám řídí kroky
spravedlivého. Podívejte se znovu. To je náš Pán!
Je zde! Nikdy nebudeme z jeho dosahu.“
Ale žádný z učedníků ho nepoznal. Nečekali, že
bude v bouři. Nikdy nečekali, že bude s nimi
(nebo jim bude blízko) v bouři! Avšak on přišel,
kráčel po vodě.
Naučme se jednu lekci, jen jednu. Je to
jednoduchá lekce, nic hlubokého, mystického, ani
převratného. Ježíš jednoduše chce, abychom mu
důvěřovali jako svému Pánu v každé bouři
našeho života. Prostě chce, abychom zvedli své
hlavy a svou důvěru i v nejtemnější hodince
zkoušky. To je všechno.
3. JAK DŮLEŽITÉ JE ODPOUŠTĚT A ŽEHNAT SVÝM NEPŘÁTELŮM?
Pavel píše, „Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu“ (Římanům 12:19). Říká:
„Snášejte křivdu. Vzdej se odplaty a jdi dál. Žij životem Ducha.“
Nicméně pokud odmítneme odpouštět zranění,
která nám byla učiněna, budeme muset čelit těmto
následkům:
hněv neopadne. Nikdy bychom neměli dělat
rozhodnutí nebo podnikat jakoukoliv akci, dokud
se ještě hněváme.
1. Budeme mít na sobě větší vinu než člověk,
který nám zranění způsobil.
Přinášíme slávu našemu nebeskému Otci kdykoli
promíjíme zranění a odpouštíme hříchy, které
byly vůči nám spáchány. Takto činit, buduje náš
charakter. Když odpouštíme, jako Otec odpouští,
uvádí nás do zjevení jeho přízně a požehnání, jaké
jsme dosud nikdy nepoznali.
2. Boží milost k nám nebude moci proudit.
Potom, jak se věci v našich životech nebudou
dařit, nebudeme jim rozumět, protože budeme v
neposlušnosti.
3. Trápení, které nás bude pronásledovat, nás bude
okrádat o pokoj. Stane se vítězem, který nám bude
úspěšně a ustavičně zasazovat další rány.
4. Protože nás satan úspěšně povede k myšlenkám
na pomstu, bude schopen nás vést do strašnějších
hříchů. Budeme se dopouštět horších přestupků,
než byly tyto.
Pisatel Přísloví radí, „Prozíravost brání člověku se
hněvat, promíjet vinu je jeho ozdoba“ (19:11).
Jinými slovy, neměli bychom nic dělat, dokud náš
David Wilkerson
Ježíš nám přikazuje milovat ty, kteří se stali
našimi nepřáteli tím, že budeme činit tři věci:
1. žehnat jim
2. dělat jim jen dobré
3. modlit se za ně
V Matouši 5:44 Ježíš říká: „Milujte své nepřátele,
žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm,
kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás
urážejí a pronásledují.“
Stránka 2
4. PÁN JE NAŠÍM POKOJEM.
Jsou-li naše poznání a víra v Boží podstatu založeni na tom, jak ji zachycují jeho jména, poskytne to nám
úžasnou ochranu před útokem nepřítele. Bůh řekl skrze Ozeáše: „A můj lid hyne pro nedostatek poznání.“
(Ozeáš 4:6) Smysl tohoto výroku má velikou moc. Bůh nám říká, že pokud důvěrně známe jeho podstatu a
charakter – vycházejíc z jeho jmen –, máme silný štít proti satanovým lžím.
To nás vede k dalšímu ze jmen našeho Pána:
Jehova Šalom. Toto pojmenování nalézáme v
Knize Soudců. Pán se zjevil Gedeonovi v podobě
anděla (viz. Kniha Soudců 6:22-24). Jaký význam
má přesně výraz Jehova Šalom? Hebrejské
podstatné jméno šalom označuje „úplnost, zdraví,
prospěch.“ Znamená to být jako celek, v harmonii
s Bohem a s lidmi, mít spořádané vztahy.
Vyjadřuje to také stav klidu – jako opak nepokoje;
stav vnitřního i vnějšího pokoje; odpočinek v
duchovní i emocionální rovině. Ve zkratce, šalom
značí celost v životě nebo v určité práci. Jako
sloveso, šalom znamená být ucelený nebo
dokončený anebo tvořit mír.
Ještě jednou si musím položit otázku: „Co má toto
konkrétní Boží jméno do činění se mnou a s
dnešní církví?“
Šalom si nemůžeme zasloužit. Dosáhneme jej,
pouze když si uvědomíme: „Toto je vážná věc.
Jednám teď se všemohoucím Bohem, s tvůrcem a
podpůrcem vesmíru. Jak bych jej mohl brát i
nadále za samozřejmost? Proč pořád zkouším jeho
milost, žijíc s tímto chtíčem, jako by neslyšel a
neviděl mé skryté skutky?“ Třeseš se před Božím
Slovem? Jsi připraven podřídit se všemu, co říká?
Pokud ano, poznáš Jehovu Šalom. Přijde k tobě
osobně, jako „Pán, tvůj pokoj“ a naplní tvého
ducha nadpřirozenou silou proti každému
nepříteli. Nemůžeš si zasloužit tento druh pokoje;
je to dar od Boha.
5. OBNOVENÍ VÍRY.
Pro všechny, kteří čelí nemožnému, mám zvláštní slovo: Obnovení víry závisí na plném zjevení lásky našeho
nebeského Otce.
„Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina,
který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně,
obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s
výskáním." (Sofoniáš 3:17). To je slavné zjevení
neustálé Boží lásky k jeho lidu. Písmo nám říká,
že má ze své lásky k nám radost!
V předchozím verši říká Pavel: „Vždyť i my jsme
byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí“ (3:3).
Jinými slovy: „Všechno bylo v nepořádku. Naše
víra nebyla překonávající. Ale ukázala se dobrota
a láska Boha, již Otec nechává na nás padat v
hojnosti skrze Krista.“
Znamená to, že Bůh nemá pražádnou otázku
týkající se jeho lásky k nám. Jinak řečeno, pevně
stanovil svou lásku k nám a nikdy ji nevezme
zpět. Fakticky je řečeno, že Bůh je touto láskou
natolik uspokojen, že jásá.
Když Pavel říká, že se láska Boha „ukázala“,
používá slovo, jehož řecký kořen znamená
„znásobila“. Stručně řečeno, Hospodin se na nás
dívá jako na ubohé a namáhající se duše, plné
strachu a dotazů, a znásobil toto zjevení: „Má
láska tě osvobodí. Spočívej v mé lásce a raduj se z
ní.“
Dokážeš si to představit? V nebi Bůh prohlašuje,
že má z tebe potěšení. Takto vykládá John Owen
tento verš: „Bůh samou radostí skáče.“
A navíc nám Pavel říká, že všechno, co je u Boha
v nepořádku – veškerá nevíra a zmatek – se mění
zjevením Boží lásky. „Ale ukázala se dobrota a
láska našeho Spasitele Boha““ (Titus 3:4).
David Wilkerson
Děkuji Bohu za ten den, kdy se jeho láska
„ukázala“ i mně. Neexistuje žádná víra, která by
byla proti nemožnému, kromě toho, že všechno –
veškeré problémy, veškeré soužení – je svěřeno
do milující péče našeho Otce. Když se má situace
co nejvíce vyhrotí, musím spočinout v prosté víře.
Stránka 3
6. TVÁŘÍ V TVÁŘ NEMOŽNÝM SITUACÍM.
„I když mu bylo skoro sto let, (Abraham) neochaboval ve víře, při pohledu na své už nemohoucí tělo a na
neplodnost Sářina lůna“ (Římanům 4:19).
Podstata opravdové víry je obsáhnuta v tomto
verši. Bůh právě zaslíbil Abrahamovi, že se mu
narodí syn, jenž se stane semenem mnoha národů.
Je pozoruhodné, že Abraham se nezarazil, když to
slyšel, přestože byl pokročilého věku a nebylo
pravděpodobné, že by ještě mohl zplodit dítě.
Právě naopak, z Bible se dozvídáme, že když
dostal toto slovo od Pána, tak nehleděl „na své už
nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna“.
argumentací a nebere na zřetel žádné prostředky
racionálního vysvobození.
Pokud se nad tím zamyslíme racionálně, tak zní
nemožně, aby se toto zaslíbení naplnilo. Ale
Abraham se tím vůbec nezabýval. Podle Pavla, si
patriarcha nekladl otázku, jak asi Bůh svůj slib
dodrží. Neargumentoval způsobem: „Ale Pane, já
už nemám žádné semeno k zasetí a Sářino lůno je
mrtvé. Moje žena už nemůže porodit dítě, jak to
tedy chceš udělat, Pane?“ Namísto, aby se
zaměstnával těmito otázkami, jednoduše o nich
neuvažoval.
Octl ses již na tomto místě „prázdnoty“? Kdy se
zdálo, že již není žádné východisko? Nemůžeš
nikomu zavolat pro radu. Nebesa zůstávají při
tvých modlitbách jakoby z mosaze a tvé žádosti
padají na zem.
Faktem je, že když Bůh formuje víru, která je
stejně tříbena a přesto cennější než zlato, Jeho
prvním krokem je, že odřízne a znemožní veškeré
lidské zdroje. Zavírá dveře před veškerou lidskou
Víra, z níž má Bůh radost, se rodí z místa
„prázdnoty“. Mám zde na mysli prázdnotu
veškerých lidských možností. Je to místo, kde
lidské plány nejprve vzkvétají a pak umírají.
Místo, kde lidská naděje přináší dočasnou úlevu,
brzy se však hroutí a přispívá k pocitu bezmoci.
Hlásám, že Bůh právě koná své dílo. Jeho Duch se
snaží o to, aby ses přestal vnímat možné či
nemožné – přestal brát v úvahu lidské možnosti a
způsoby - a již se více netrápil nad tím, jak se
dostat z této situace. Duch Svatý tě vybízí:
„Přestaň shánět pomoc u lidí a nezaměřuj se na to,
jak beznadějně tvá situace vypadá. To všechno jen
způsobuje překážky tvé víře.“
7. KRISTUS VLÁDNE!
Často nám lidé píší: „Nemám se komu svěřit, žádný se mnou nenese mé břemeno. Nikdo nemá čas, aby
uslyšel můj pláč. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce.“
Král David byl obklopen lidmi. Byl ženatý, měl
velkou rodinu a měl po svém boku mnoho
společníků. A přece i od Davida slyšíme totéž
volání: „Ke komu půjdu?“ Je to v samotné naší
přirozenosti, že toužíme po druhém člověku, který
má obličej, oči a uši, aby nás vyslechl a dal nám
radu.
Když byl Job přemožen svým utrpením, volal v
zármutku: „Kéž by mi někdo poskytl slyšení!“
(Job 31:35, B21). Toto volání pronesl, když seděl
před svými takzvanými přáteli. A přece tito
přátelé neměli žádný soucit s Jobovým utrpením.
Místo toho byli posly beznaděje.
Ve svém žalu se Job obrací pouze na Boha: „Mám
svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého
přímluvce…K Bohu přes slzy se dívám“ (Job
David Wilkerson
16:19-20, B21). V žalmech David naléhá na Boží
lid, aby jednal podobně: „V každý čas na něj, lidé,
spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce
vylijte!“ (Žalm 62:9, B21). David též napsal ve
142.žalmu:
„K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu
volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni
si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl
utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě
zní mé volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj
úděl mezi živými“ (142:2-6).
Věřím ve svém srdci, že toto poselství je
pozváním Ducha svatého, aby vás přivedl na tiché
Stránka 4
místo, kde můžete často vylévat svou duši před
Bohem. David „vyléval před ním svoje starosti“, a
stejně tak můžete i vy. Můžete mluvit s Ježíšem o
všem – o svých problémech, o svých současných
zkouškách, o svých penězích, o svém zdraví – a
říci mu, jak vás to přemáhá i jak při tom
malomyslníte. On vás vyslyší s láskou a soucitem
a nepohrdne vaším voláním.
Bůh Davidovi odpověděl. Odpověděl Jobovi. A
během staletí odpovídal na volání ze srdce
každého, kdo důvěřoval jeho zaslíbením. Stejně
tak slíbil, že vás vyslyší a povede. Vskutku se
zaručil přísahou, že bude vaší silou. Jděte k němu
a vyjdete obnoveni.
8. TEN BOJ NENÍ VÁŠ, ALE BOŽÍ.
Nejprve bych vám rád připomněl, že bitva, které čelíte, není vaše, ale patří Bohu. Pokud jste Jeho dětmi,
můžete si být zcela jisti, že satan obrátí svůj vztek i proti vám.
Ve 2. knize Letopisů kapitole 20, proti Božímu
lidu se postavil obrovský zástup. Král Jošafat a
jeho lid se rozhodli hledat Hospodina a postit se.
Král volal k Bohu modlitby, podobné těm našim,
které se většina z nás modlila na vlastní duchovní
cestě: „Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu,
která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale
naše se oči upínají k tobě!“ (20 : 12). „Duch
Hospodinův
sestoupil
uprostřed
tohoto
shromáždění a řekl: Nebojte se ani se nelekejte té
ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.
(20:14-15).
Izaiáš vydal toto varování všem satanským sílám:
„Koho jsi to urážel, komu ses rouhal, proti komu
jsi zvedl hlas? I proti Svatému Izraelovi! (Izaiáš
37:23).
Bůh řekl svému lidu Izraele, a říká to i dnes nám:
„Satan nebojuje proti tobě, ale proti Pánovi, který
uvnitř tebe přebývá.“ Bůh řekl satanovi: „Ať
sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě
znám.“ (37:28).
Nyní se ptám: kde se odehrává vaše bitva? Ve
vašem manželství? V práci nebo v podnikání?
Týká se financí? Nebo vašeho zdraví? Získává
tato bitva den ode dne na své intenzitě? Pokud
máte srdce pro Ježíše a touhu přimknout se k
němu, budete čelit pekelnému běsnění. Ale pořád
se ještě nebude jednat o vaši bitvu.
Je jen na vás, zda skoncujete tuto bitvu rychle jednoduše to skoncujete a poddáte se vlastním
obavám a pochybnostem. Satan nebude obtěžovat
ty, kteří se vzdali své důvěry v Pána.
David Wilkerson
Ano, je to Pánova bitva, ale i my na ní máme
určitý podíl - a tím je důvěřovat a věřit jeho
slibům, dokonce i když čelíme beznadějné situaci
a vše vypadá nemožné. Proč tedy říkáš, Jákobe,
proč si, Izraeli, stěžuješ: Má cesta je Hospodinu
ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv?“ (Izaiáš
40:27).
Víra vyžaduje, abychom se vzdali všech svých
problémů - všech svých kritických situací, obav,
úzkostí – a odevzdali je do rukou Pána. Když
uděláme vše, co zmůžeme a víme, že je tento boj
nad naše síly, musíme to odevzdat do Jeho rukou.
Náš Pán zná satanův vztek a tak musíme jen
upřímně věřit, že bude jednat. Zlý dokáže
způsobit povodně i požáry, a nechá nás
pronásledovat veškerými duchovními nepřáteli.
Boží slovo upozorňuje na to, jak bude Pán jednat:
„Tvé běsnění a tvá pýcha ke mně dolehla. Udidlo
dám na tvá ústa, do nosu zabodnu ti hák, odvedu
tě, kudys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět!
(Izaiáš 37: 29).
Pokud se budete pevně držet své víry - věřit mu,
spočívat v jeho slibech a odmítnete všechny lži
zlého, které vám přijdou na mysl - pak můžete
očekávat, že Bůh přijde prostřednictvím svého
Ducha do těchto záležitosti a přinese očekávaný
konec do každé konkrétní bitvy. Pohne nebem i
zemí, aby vás vysvobodil. Cesta ven je jen skrze
víru, víru a víru! „Ve všech koncích světa boje
zastavuje.“ (Žalm 46:10).
Stránka 5
9. DEJ MI VŠECHNY SVÉ ZÍTŘKY.
Hospodin se ukázal Abrahamovi a dal mu neuvěřitelný příkaz: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a
ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu“ (Genesis 12:1, B21).
Jaká úžasná věc. Náhle si Bůh někoho vybere a
řekne mu: „Chci, aby ses zvedl a šel, abys
všechno opustil: svůj dům, své příbuzné i svou
zemi. Chci tě poslat na jiné místo a ukážu ti, jak
se tam dostaneš, až budeš na cestě.“
Jak Abraham reagoval na toto neuvěřitelné slovo
od Hospodina? „Vírou Abraham poslechl Boží
volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat.
Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu“
(Židům 11:8, B21).
Co měl Bůh za lubem? Proč by kvůli jednomu
člověku zkoumal národy, a pak ho povolal k
tomu, aby se všeho zřekl a vydal se na cestu bez
mapy, bez předem určeného směru, bez znalosti
cíle? Zamysli se nad tím, co řekl Bůh
Abrahamovi. Nikdy mu neukázal, jak se o jeho
rodinu postará. Neřekl mu, jak daleko má jít, ani
kdy tam přijde. Na začátku mu řekl pouze dvě
věci: „Jdi,“ a „ukážu ti cestu“.
V podstatě Bůh Abrahamovi řekl: „Ode dneška
chci, abys mi dal všechny své zítřky. Budeš žít v
odpočinutí, když vložíš svou budoucnost do mých
rukou, den po dni. Žádám tě, abys dal svůj život v
sázku a důvěřoval slibu, který jsem ti, Abrahame,
David Wilkerson
dal. Pokud do toho půjdeš, já ti požehnám, budu
tvým průvodcem a povedu tě na místo, jaké si
nedokážeš představit.“
Tím místem, na které chtěl Bůh Abrahama vést, je
místo, kam chce vzít všechny členy Kristova těla.
Abraham je, jak říkají bibličtí učenci,
„předobrazem“, někým, kdo slouží jako příklad
chození s Pánem. Abrahamův příklad nám
ukazuje to, co je od každého, kdo chce potěšit
Boha, vyžadováno.
Neudělej chybu. Abraham nebyl mladý, když ho
Bůh povolal k tomuto rozhodnutí. Pravděpodobně
již měl plány jak zabezpečit rodinu, a tak se musel
znepokojovat mnohým rozvažováním, nakolik si
cení Božího povolání. A přece Abraham „uvěřil
Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost“
(Genesis 15:6, B21).
Apoštol Pavel nám říká, že každý, kdo věří a
důvěřuje Kristu, je Abrahamovým dítětem. A
stejně jako Abraham jsme pokládáni za
spravedlivé, protože dbáme na stejné volání,
abychom svěřili všechny své zítřky do
Hospodinovy ruky.
Stránka 6