Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY

Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY

Syrová
KRÁSKA
Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY
16 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 17
Projíždíme Chile od samého severu této 4000 kilometrů dlouhé nudle
a najednou v místě, kde končí výraznější civilizace, začíná tajemná cesta
Carretera Austral, neboli „jižní cesta“. Vítejte v centrální Patagonii, kde
prostor, čas a hlavně slovo divočina nabírají zcela jiný význam.
K
dyž se řekne Patagonie,
většina lidí si vybaví slavné
žulové věže Torres del
Paine či mohutný masiv
Fitzroy. Patagonie je ale
ohromný kus země, velký jako patnáct našich domovin. Z nekonečných
argentinských polopouštních pustin
zvaných pampy se na západním
pobřeží kontinentu zvedají Andy,
bičované věhlasnými patagonskými
větry a dešti. Teprve patagonské hory
jsou to, co si většinou pod pojmem
Patagonie představujeme. Kde ale
vůbec Patagonie začíná?
Zatímco dnes patří Chile mezi
nejvyspělejší země Jižní Ameriky, ještě
před třiceti lety trpěla pod diktaturou
generála Augusta Pinocheta. Právě
0 km
800 km 1600 km
Peru
Bolívie
CHILE
SANTIAGO
Argentina
Tichý
oceán
Patagonie
Coyhaique
Atlantický
oceán
Patagonie zabírá rozsáhlé území na jihu
Jižní Ameriky. Dělí se o ni Argentina a Chile.
Většina této oblasti náleží argentinské straně.
18 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
jeho myšlenkou bylo zpřístupnit
a poté osídlit divoký kraj nekonečných
lesů, hor, fjordů a ledovců v bohem zapomenutém kraji chilského
nepřístupného pobřeží. Výsledkem
snažení v extrémním terénu a velkého
množství financí je 1240 kilometrů
dlouhá prašná cesta, budovaná již
od 70. let 20. století. Dodnes spojuje
pouze několik vesnic a městeček.
Jedinou výjimkou je město Coyhaique,
které má téměř 40 000 obyvatel a je
správním místem celého regionu XI
Aysén (Chile má 15 regionů, číslovaných od severu na jih). Silnice v okolí
města je dokonce vyasfaltovaná a krajina v okolí je již značně zkultivovaná
do rozsáhlých pastvin. Jinak je ale Carretera Austral jako cesta do pravěku.
Na jižní polokouli je všechno obráceně. Letní prázdniny zde mají v lednu
a v únoru. V polovině listopadu jsme
zde ještě hodně před sezonou. To nám
potvrzuje i Američanka Trace Gale,
která se před patnácti lety provdala
za místního kovboje a jako vědecký pracovník pracuje na koncepci
rozvoje místního turismu: „Jste tady
v nejlepší dobu. Počasí už je skoro
letní a přitom tady ještě nejsou turisti,
hlavně Chilani. Oni to tu v létě milují.“
To je sice hezké, jenže před sezonou
nejezdí ani autobusy! Respektive jezdí
třeba jednou, dvakrát týdně a jsou
nepříjemně drahé. Je rozhodnuto.
Pojdeme stopem. Situace tak nahrává
mému snu projet celou Carreteru
Austral autostopem. Díky tomu jsme
potkali i Trace. Po dlouhém rozhovoru během jízdy nám věnuje knižního
průvodce po kraji Aysén, kterého se
svým týmem připravila.
DOKONALÁ APOKALYPSA
Oficiální začátek Carretery, silnice
číslo 7, je v přístavním městě
Puerto Montt. Nicméně odtud je
třeba se probojovat zdejšími fjordy
pomocí trajektů. Nočním trajektem
přijíždíme z ostrova Chiloé za neustálého deště do městečka Chaitén.
I kdyby nepršelo, na první pohled
to tu vypadá téměř jako ve městě
duchů. V roce 2008 totiž vybuchla
sopka Chaitén, která se tyčí přímo
nad městem. Dodnes se z jejího
kráteru děsivě kouří. Celá řada
opuštěných domů je stále zasypána
nejméně půl metrem sopečného
popela. Stejně jako po výbuchu
úplně zchátralá je místní škola.
Z původních 4000 obyvatel zde
zůstala necelá tisícovka. Sopka
Chaitén se probudila po několika
tisících letech bez dřívějšího varování. Dokonalá apokalypsa. Erupce
 Centrální Patagonie je bohem zapomenutý kraj, kde příroda člověku bez námahy nic nenadělí. Sopečné erupce,
zemětřesení či následné tsunami jsou postrachem pro řadu místních obyvatel, kteří o přírodních živlech vědí své.
sopek, zemětřesení či následné tsunami zde děsí řadu
od poničeného města Chaitén se rozkládá pozoruhodchilských obyvatel. Díky zdejším sopkám se zde ale
ná rezervace Pumalín. Americký boháč Douglas Tompmůžeme ohřát i v několika termálních pramenech.
kins, spoluzakladatel slavné značky The North Face, si
Lehce mrholí. Naštěstí neprší pořád. Někdy i na hozdejší věčně zelené pralesy valdiviánského typu oblíbil
dinu přestane. Termální
natolik, že během 90.
prameny Amarillo jsou
let začal skupovat velké
Generál August Pinochet chtěl
ukryty v hlubokém v lese.
pozemky s nedotčenými
zpřístupnit a osídlit tento divoký
Je to velký plavecký bazén
lesy. Vše vyvrcholilo
po okraj plný horké vody! kraj nekonečných lesů, hor a fjordů vyhlášením rozsáhlé
A ty okolní lesy! Díky
rezervace v roce 2005.
nadměrnému úhrnu srážek se zde vytvořily bujné
Přes původní nelibost chilských úřadů i obyvatel se napralesy plné obrovských stromů, porostlých zelenou
konec park Pumalín stal největší soukromou rezervací
vegetací. Lesy centrální Patagonie jsou jako Amazonie
v Chile. Navíc je návštěva parku zcela zdarma, což je
mírného pásu. „Kdo nepoznal chilské lesy, nezná svět,“
v relativně drahé zemi, kde se platí vstupné do všech
pravil klasik chilské poezie Pablo Neruda. Přímo okolo národních parků a často i rezervací, milá změna. Pu„hlavní“ štěrkové cesty leží zelená divočina. Na sever
malín, to je prales jako žádný jiný. Klobouk dolů.
ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 19
 Procházka lesem místy připomíná cestu do pravěku. Bohaté množství srážek svědčí bujné vegetaci.
ZA PLOTEM
Dalším obdobným projektem Douglase Tompkinse (i když v podstatě
velmi rozdílným) je údolí Chacabuco u malého městečka Cochrane.
Z obří ovčí farmy, jaké jsou zde zvané
estancia, vznikla rezervace pro divoká
zvířata. Je až neuvěřitelné, že pouhým
odstraněním desítek kilometrů
starých plotů, se zvířata do nové
rezervace sama vracejí. O mladé
americké dobrovolníky na práci zde
nemají nouzi. Cestou potkáváme celá
stáda divokých lam guanako. Navíc je
zrovna období jarního vrhu. Čerstvě
narozená mláďata začínají chodit již
krátce po porodu. I tak ale nastává
velké hostina pro zdejší pumy, lišky
a dravé ptactvo. Patagonskou zajímavostí je zdejší forma pštrosa nandu
a jelen huemul. Budoucím cílem
zdejšího projektu je vytvoření velkého
národního parku Patagonia, který
spojí údolí Chacabuco s rezervacemi
Jeinimeni and Tamango. Přestože
ještě před sto lety patřila veškerá
půda zdejším indiánům Mapuče, je až
neuvěřitelné, jak je nyní celá současná
Patagonie extrémně oplocená v rámci
soukromých pozemků.
„Je to super, krásné,“ líčí nám
sympatická Mary o túře pod masivem
Jehličnatá FOSÍLIE
ARAUKÁRIE CHILSKÁ známá také jako blahočet chilský je národním stromem Chile. Jedná se o velmi staré dřeviny, vznikly
v období druhohor – přibližně před dvěmi stovkami miliónů
let. Byla to éra dinosaurů, ptakoještěrů, stromových kapradin
a obřích přesliček.
EXTRÉMNĚ PICHLAVÉ ŠUPINY některých araukárií vznikly
pravděpodobně už na začátku vývoje těchto dřevin, jako OCHRANA PROTI MOHUTNÝM BÝLOŽRAVÝM JEŠTĚRŮM. Tyto šupiny
jsou u některých druhů opravdu pozoruhodné a často bývají jedním
z hlavních důvodů, proč jsou tyto stromy tak obdivované.
Původně se araukárie vyskytovaly na obou polokoulích Země,
ve formě zkamenělin byly jejich zbytky nalezeny dokonce až
ve Skandinávii nebo v Grónsku. Proto bývají tyto stromy označovány jako ŽIVÉ ZKAMENĚLINY.
20 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
Cerro Castillo (2675 m n. m.), který se
jako rozeklaný sopečný hrad tyčí nad
stejnojmennou skromnou vesničkou.
A měla pravdu. Krásnou a opuštěnou
třídenní túrou v horách si odpočíváme
od stopování. Provoz je na Carreteře
Austral totiž velmi řídký. Průměrná
hustota zalidnění centrální Patagonie
je kolem 1 obyvatele na km2. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou veliké. Tedy
nikde nikdo. Bereme zavděk jakýmkoli
svezením, někdy se čekání protáhne
i na několik hodin. Před deštěm se
s námi v malé autobusové zastávce
schovává asi třicetiletý Ignacio. „Pracuji tady na rybí farmě,“ představuje se
a koukáme v jeho mobilu na fotky
překvapivě supermoderní plovoucí
Patagonii začali na počátku
20. století osidlovat
dobrodruhové z Evropy
výkrmny zdejších lososů. „Ono Chile vypadá jako vyspělá
země, ale máme hodně velkých problémů. Nejhorší je, že
Chile je drahé i pro samotné Chilany. Všechno se platí,
zdravotnictví, školství a není to levné. Třeba já mám auto
Lada Niva, to znáte, ne? Je staré, všichni se mi smějí, ale
deset let jsem neměl poruchu.“ A jelikož stále prší, vykládá
Ignacio dále: „Žiji teď ve městě Puerto Montt, pracuji tady
na moři, ale pocházím z vesnice La Junta. Než postavili
tuhle silnici, ještě můj otec jezdil jednou za rok v létě s karavanou koní na nákup přes hory do Argentiny. Cesta tam
zabrala 14 dnů a zpátky se zásobami zpět ještě déle.“
Ty nejstarší vesnice, osady a městečka byly založeny až
ve 30. letech 20. století. Patagonie je pestrou směsicí potomků evropských přistěhovalců. I zde několik osad založili
dobrodružní pionýři z Evropy. Například v roce 1935 se
několik Němců usadilo v mořské zátoce uprostřed pralesů
a založili vesnici Puerto Puyuhuapi. Po druhé světové válce
směřovalo do Chile a Argentiny velké množství Němců,
kteří se ve velkém usídlili například v oblasti jezer Los Lagos (severně od začátku cesty Carretera Austral). Typickou
ikonou celé Patagonie jsou honáci dobytka gaučové. Gaučo
jezdí na koni, na hlavně má typický baret a miluje popíjení maté. Za koněm vždy běží několik pasteveckých psů.
„Asado! Asado!“ křičí zběsile paní po ulicích. Zve všechny
přítomné na společnou hostinu z oblíbeného pečeného masa. Ve vesnici Puerto Tranquilo zrovna otevírají
turistickou sezonu. Mléčně modré jezero General Carrera,
které je rozlohou největší v Chile a po jezeru Titicaca
druhé největší v Jižní Americe, hostí jednu z nejznámějších
přírodních zajímavostí celé Carretery Austral – Capillas
de Mármol. Soustava surrealisticky vypadajících jeskyní,
tunelů a převisů vystupuje z hlubokých vod jezera přibližně
po půl hodině divoké jízdy na motorovém člunu. Barvami
zde příroda nešetřila, a tak zdejší žíhané mramorové divadlo hraje odstíny modré, žluté a bílé. Do několika tunelů,
které vyhloubila eroze neutichajících vln, vjíždíme lodí.
ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 21
 V Patagonii příroda ohromuje svou kreativitou. Příkladem jsou bizarně tvarované jeskyně vystupující z jezera.
Jako obří pokřivený hřib vystupuje z hladiny útvar „kaple“
La Capilla. Možná jsme čekali systém jeskyní větší, ale o to
více nás překvapují pokroucené tvary a divoké kombinace
barev zdejšího mramoru.
po celé vesnici umožňuje pouze několik kilometrů dlouhý
systém dřevěných lávek, chodníčků a schodů. Prakticky
pořád zde na pobřeží prší. Po dokončení silnice se celá řada
rodin s živobytím přesunula na kopec nad vesnicí, kde je
konečná nové silnice. V osadě Puerto Yungay, kde žije asi
OSTRŮVEK MRTVÝCH
deset lidí, se zadarmo přepravujeme dotovaným trajektem
Krátká odbočka z hlavního tahu Carretery Austral do fotopřes jeden další z fjordů. S řidičem džípu státní správy si
genické vesnice Caleta Tortel
domlouváme náš následovný
byla postavena až v roce 2003.
odvoz. Jedeme až zbytečně
„Kdo nepoznal chilské lesy,
Do té doby byl přístup do této
rychle. Od auta odletuje pod
nezná svět,“ pravil klasik chilské koly štěrk z cesty jako kulky
dřevorubecké osady, postavepoezie Pablo Neruda
né na konci hlubokého fjordu,
ze samopalu. Uprostřed divomožný pouze po moři. Děsivý
kých hor a jezer se najednou
příběh se zde odehrál roku 1906. Před dlouhou zimou
po dvou hodinách objevuje vesnice Villa O‘Higgins. Sem
nedorazila domluvená loď vyzvednout dvě stovky dřevorub- byla cesta dostavena až v roce 2000. Jsme na konci celé cesty.
ců, kteří zde přes léto pracovali. V krutých podmínkách jich
Celkem nás za poslední tři týdny po desítkách hodin čekání
do jara kolem šedesáti nepřežilo. Ikonický dřevěný hřbitov
svezlo 18 aut, 2 autobusy a jedna loď. Slavná a absurdní silnice
dnes můžeme najít na malém „ostrůvku mrtvých“ – Isla de
Carretera Austral tak po 1250 kilometrech končí uprostřed
los Muertos. Domy ve vesnici stojí na dřevěných pilotech
ničeho. Ve vzduchu je cítit přítomnost jižního patagonskénapůl ve vodě či v příkrém svahu nad hladinou. Pěší přístup
ho ledovce. Jsme na samém konci světa. Na břehu jezera
nás v Candelario Mansilla, osadě o několika domcích, čeká
chilská hraniční kontrola a hurá pěšky přes hranice. Jinak to
zde ani nejde. Leda na koních. Po dni chůze se před námi nad
TOLIKRÁT SE VEJDE ČESKÁ REPUBLIKA
jezerem Lago Desierto v neobvyklém pohledu od severu tyčí
do Patagonie, jejíž celková rozloha dosahuje
1 043 076 km². Většina rozlehlého území
mohutná skalní věž Fitzroy (3405 m n. m.). Jsme v Argentině.
náleží Argentině, zbytek Chile.
Bienvenidos a la república Argentina.
13x
22 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
Nemám mobilní telefon. Je
to jako bych měl každý den
strkat hlavu do mikrovlnky
Škůdce nebo ZACHRÁNCE RÁJE?
Miliardář Douglas Tompkins umí svými ekologickými projekty vzbudit vášně
Ř
íká se o něm lecos. Třeba že na obrovském území,
jí původní tvář před zásahem člověka a zakonzervovat
které koupil od chilské vlády, vytváří prostor pro
ji jako národní park pro další generace. Během čtyř let
druhý Izrael. Jiní hovoří o bunkrech, jež mají vyvoskoupil pomocí prostředníka půdu za miliony dolarů.
leným sloužit jako skrýše před nukleární válkou. Fantazie
Jeho pozemky se začaly táhnout od hranic s Argenněkterých směřuje k zásobám pitné vody, s níž má tento
tinou až k břehům Tichého oceánu. Začala se zvedat
bohatý gringo v budoucnu obchodovat. Co způsobilo, že
vlna nevole z řad místních a množily se spekulace,
Douglas Tompkins, zarytý ekolog a mik čemu Tompkins potřebuje takový
lovník přírody, je jednou z nejkontrokus země? V žaludku leží mnohým,
V doprovodu bývalého chilského
verznějších postav současného Chile?
především místním farmářům,
prezidenta Ricarda Lagose.
V roce 1991 se tento Kaliforňan,
kteří mají o využití zdejší půdy
jemuž v té době bylo devětačtyřicet let,
jiné představy. V roce 2004 koupil
rozhodl radikálně změnit svůj život.
údolí Chacabuco, prodal tisíce
Začal tím, že prodal padesátiprocentní
ovcí a krav, které zde rančeři pásli,
podíl v oděvní firmě Esprit, kterou
odstranil kilometry plotů a nechal
založil. Toto rozhodnutí mu vyneslo
vytrhat všechny nepůvodní rost125 milionů dolarů a svůj odchod
liny. Zaznívají hlasy, že Tompkins
z módního byznysu komentoval slovy:
odstraňuje domy, ploty a stejně tak
„Už nebudu lidem prodávat věci,
nemá rád lidi ve svém okolí.
které nepotřebují.“ A koupil si v Chile
A co na kritiku říká Tompkins?
opuštěný ranč, kam se přemístil spolu
„Za deset dvacet let si lidé nebudou
se svou rodinou. Obklopen divokou
umět představit, že Pumalín někdy
přírodou a ovlivněn ekologickými
nebyl parkem.“ Ve své ekologické
myšlenkami norského ochránce
vizi je nezlomný a právě neoblompřírody Arneho Naesse, se Tompkins
nost je klíčem k jeho úspěchům.
rozhodl k smělému činu. Odkoupit
Pumalín je Tompkinsonovým
co největší kus okolní přírody, vrátit
životním dílem.
ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 23