GPB, zůstaneš navždy v mém srdci…

GPB, zůstaneš navždy v mém srdci…
Blíží se cíl našeho šestiletého studia. Maturita. A proto mi dovolte malé ohlédnutí za
naším studiem na Gymnáziu Petra Bezruče.
Byla to radost navštěvovat tento ústav. Každý rok z těch šesti let našeho studia byl jako
procházka růžovou zahradou vzdělání. Už to prostředí. Skromné vybavení a tlumené barvy důmyslně
podtrhují povznášející atmosféru této budovy. Silné zdi, ze kterých čiší vědění a zkušenosti
předchozích generací. Nástěnky, jejichž obsah zůstal po celou dobu našeho studia nezměněn, se staly
jednou z našich jistot a zároveň symbolem tradičních hodnot, které naše gymnázium vyznává.
Toalety, kde často chyběly ubrousky a toaletní papír, nás připravily na to, že nic není v životě
dokonalé. A zvířata, rozpůlená, naložená ve sklenicích a vystavená ve vitríně naproti zeměpisu, zase
na to, že nic netrvá věčně.
Když jsme sem jako malí žáčci prahnoucí po vzdělání přišli, netušili jsme, že tato škola splní
všechna naše náročná očekávání. Už začátek prvního ročníku rozptýlil naše obavy o to, aby nás tady
nenechali zvlčit. Dostatek domácích úkolů a náročnost učiva nás pak definitivně utvrdily v naší volbě.
Profesoři a profesorky byli vždy velmi milí a dobře chápali naši chuť dovídat se nová fakta. Důvěra pak
byla základním kamenem vztahu profesor – student. Brali nás jako sobě rovné, inteligentní jedince.
Často jsme litovali kolegy z jiných škol, že si musí stále hledat nějakou výplň volného času.
S tím nám naše „alma mater“ dokázala pomoci tak, že nám téměř žádný volný čas nezbýval. Naštěstí
bylo vždy co se učit, takže jsme si nemuseli lámat hlavu nad tím, jak strávit volné odpoledne.
Ráda bych nyní vypíchla ty vyučovací hodiny, jež měly v našem srdci zvláštní místo. Nejdříve
bych tedy zmínila matematiku. Byla zlatým hřebem každého dne. Pochopili jsme význam typových
příkladků a jak důležité je, si je průběžně propočítávat. Díky tomu už nás žádná čísla nikdy nezaskočí.
Když náhodou hrozilo, že upadneme to tupé letargie z prostého dosazování vzorců, zachránil nás
zajímavý příklad z „petákové“, příjemné to zpestření. Dovolte mi tedy malou vsuvku. Chtěla bych
jménem celé naší třídy, alespoň na dálku, poděkovat profesorce Jindře Petákové za vytvoření skvělé
sbírky matematických příkladů.
Další příjemnou záležitostí pak byly hodiny fyziky. Začínaly obvykle tak, že jsme s profesorem
pomluvili ty, kteří nedorazili a společně kroutili hlavami nad tím, proč konečně nezkusí spaní u
otevřeného okna (jak nám starostlivě poradil pan profesor), aby nebyli tak často nemocní. Někdy to
pokračovalo zasvěcenou diskusí na téma: Přemíra právníků v naší společnosti. Ač jsme se snažili, vždy
měl navrch pan profesor. Pochopili jsme tak, že se budeme muset ještě hodně učit a udržovat
sebekázeň, abychom mohli vznášet tak neprůstřelné argumenty jako on.
Skvělým přínosem do života byly hodiny angličtiny. Se slovíčky jako jsou „tráva třpytící se
rosou“ či „zákusek středoevropského typu“, se ve světě určitě neztratíme.
Nejraději bych zmínila všechny předměty, neboť každý nám dal něco jiného a všechny hodiny
měly své neopakovatelné kouzlo. A vztahy s vyučujícími byly vždy harmonické a obohacující.
Za všechny mé spolužáky bych tedy ráda poděkovala všem, kteří nás učili. Za jejich erudovanost
a profesionální, ale zároveň lidský přístup. Za to, že nám vždy připomínali, že jsme studenty
prestižního gymnázia a nenechali nás tak zapadnout mezi naše průměrné vrstevníky.
Díky!
Olga Jurčíková, 6.A