Článek z časopisu Yachting revue o Ochutnávce

Naše plavba: Saronský záliv
Jarní záležitost
Myslím si, že každý má rád teplé počasí, ale každý
si pod tím pojmem představuje něco jiného. Mojí
hranici snesitelnosti tepla odpovídá jarní
a podzimní Středomoří. Odlétnout první dubnový
týden do Atén se ukázalo být správnou volbou.
Text: Petr Láska | Foto: Ivo Goldbach
034 Yachting revue  Červen 2014
N
ebudu skrývat, že
patřím k těm, kteří se
již do sytosti nabažili
chorvatské
pohostinnosti, jejíž
hlavní prioritou je
vydělat za maximálně 4 měsíce v roce
tolik, kolik je v běžném světě možné
vydělat za dvanáct měsíců. Nic to
nemění na tom, že chorvatská příroda
pro mě vždy zůstane krásná a přitažlivá.
Nikdy jsem si pak nezkazil pohled
na tuto zemi tím, že bych tam přijel
v období od června do září.
Naše redakce připravila spolu se
společností Altumare pro nové
předplatitele ochutnávku jachtingu
v Řecku a tato akce oslovila ze dvou
důvodů i mě. Za prvé jsem chtěl strávit
několik dní na palubě s našimi čtenáři,
abych slyšel jejich názory a mohl jsem je
nějak zohlednit v obsahu Yachting
Revue. Za druhé jsem byl sám hodně
zvědavý na jachting v Řecku, které jsem
v minulosti ještě nikdy na palubě lodi
nenavštívil. Z týdenního pobytu jsme
vyčlenili čtyři dny na testování lodí, které
byly v době našeho pobytu v maríně
Olympic Lavrio k dispozici, a tři dny
na plavbu s našimi čtenáři. Během těchto
tří dní jsme se snažili navštívit tolik míst,
abychom pro vás mohli připravit tip
na týdenní plavbu Saronským zálivem.
Ochutnávka
Na jaře, než začnou do Řecka létat
charterové letecké společnosti, se mino
jiné nabízejí dvě spojení do Atén. Přímé
spojení s Prahou obstarává Aegean
Airlines za přibližně 8000 korun. My
jsme zvolili Air Serbia za 4035 korun
s přestupem v Bělehradu. Letenky jsme
objednávali v lednu na duben, což také
mělo vliv na jejich cenu. Z aténského
letiště do maríny Olympic v Lavriu jsme
za taxi zaplatili 43 Euro a v opačném
směru při návratu 48 Euro. Marína
Olympic se zcela vymyká řeckému
standardu a spíše bych ji přirovnal
rozměry a úrovní služeb k chorvatským
ACI marínám.
První kulinářský zážitek na řecké půdě
byla pro mě hned první den restaurace
v maríně. Ve čtyřech jsme objednali asi
osm různých pokrmů a několik litrů
bílého stolního vína, abychom se o vše
spravedlivě podělili. Jídlo i pití bylo
vynikající a stejně tak vynikající byla
i cena, kterou jsme zaplatili. V ten
moment se začala u mě rodit myšlenka
na zásadnější opuštění Chorvatska.
Založili jsme každý stejným vkladem
lodní kasu, z které jsme vše, včetně
Červen 2014  Yachting revue 035
Naše plavba: Saronský záliv
restaurací, platili. Po týdnu na vodě
a po závěrečném účtu vyšla i přes
velkolepé debužírování průměrná
spotřeba i s veškerým pitím na 25 Euro/
/den/osoba. Když upustím od emocí, pak
jen chladnou kalkulací, kdy jsme za celou
dobu nezaplatili ani jedno Euro
za kotvení, dojdu ke stejné anebo nižší
ceně ve srovnání s týdnem jachtingu
v Chorvatsku. Když ke kalkulu
přimíchám emoce, vstřícnost místních
obyvatel, absenci jakékoliv snahy vás
oškubat, architekturu, kuchyni a přírodu,
pak nemám do budoucna co řešit.
Sounion
Ze Saronského zálivu jsem si odvezl
nějaké dojmy a zkušenosti, z kterých
bych při další návštěvě postavil svou
plavbu. Pokusím se vám to
zprostředkovat, třeba se trefím i do vaší
chuti. Jistě však nepůjde o trhání
rekordu v uplutých mílích, nýbrž
o poznávací pohodovou plavbu.
I v Lavriu totiž převezmete loď někdy
odpoledne, a tak vám už nezbude moc
času na delší přeplavbu, pokud nechcete
plout přes noc. Restauraci v maríně pak
zcela jistě ochutnáte večer před
vrácením lodě, takže není na co čekat
a ven na vodu. Z maríny vyplujete
východním kurzem k ostrovu
Makronisos, abyste potom v poloviční
vzdálenosti k ostrovu stočili
036 Yachting revue  Červen 2014
na jihozápad. Vpravo před sebou uvidíte
na vrcholu mysu antickou stavbu, kterou
je Sounion, neboli Poseidonův chrám.
Za vysokým mysem je na jihozápad
otevřený vjezd do zátoky, která by mohla
být po pouhých 6 mílích plavby při
příznivém větru kotvištěm pro první noc.
Osobně bych unaven po cestě uvítal
klidný večer a noc v zátoce, navíc na tak
historicky významném místě. V případě,
že byste nebyli dostatečně schováni před
větrem, pak doporučuji pokračovat podle
pobřeží dalších přibližně 6 mil, kde
u Palaia Fokaia je před větrem dobře
krytá zátoka, vhodná ke kotvení. Vlevo
za vjezdem do zátoky je laguna plná bójí,
ale těm bych zcela jistě nevěřil
a spoléhal na svou kotvu.
Hydra
Druhý den po snídani bych si dopřál
trochu více jachtingu a vyrazil k ostrovu
Hydra. Od Sounionu do přístavu Idra je
to kurzem 235 příjemných 33 mil, což
může být na zadobok podle síly větru
a typu lodi 4 až 5 hodin plavby. Při
křižování pak strávíte na vodě skoro celý
den, čímž si přijdou na své i polykači mil.
Okamžik, kdy se vám otevře zátoka
s městem Idra, je nezapomenutelný.
Domy natěsnané na svazích okolo zátoky,
nábřeží plné obchodů, restaurací
a kaváren a rušný život na nábřeží, který
vůbec nenasvědčoval tomu, že by byl
začátek dubna. Kromě popelářů, sanitky
a hasičů není na ostrově žádné další
auto. Na nábřeží postává spousta
osedlaných oslů a mul a jejich majitelé
sedí u kávy a čekají na hosty, aby je
dopravili na kýžená místa. My jsme
v poloprázdném přístavu kotvili zádí
přímo v čele městského mola, kotevní
řetěz jsme začali vypouštět tak zhruba
v polovině přístavního bazénu. Několik
lodí pak kotvilo také zádí k přístavnímu
vlnolamu. V podvečer jsme se vydali
po pěšině podle břehu na západ, první
restaurant s lákavým názvem Sunset
jsme vynechali a šli stále dál až
k rybářskému přístavu Kamini, nad nímž
lze z terasy restaurace sledovat
nádherný západ slunce. Nejsem si jistý,
zda jen jeden večer na Hydře stačí. Zda
vůbec jeden den stačí, abyste si prohlédli
i místní kláštery.
Ermioni a Poros
My jsme měli v plánu navštívit další den
11 mil kurzem 282 vzdálené Ermioni se
známým klášterem St. Anargyroi, ale
na poslední chvíli jsme od tohoto úmyslu
z časových důvodů upustili. Přesto bych
se tam sám příště vydal. Z Ermioni je to
dva a půl kilometru pěšky na jih podle
vody a pak asi kilometr do vnitrozemí
Červen 2014  Yachting revue 037
Naše plavba: Saronský záliv
ke klášteru St. Anargyroi, jehož zhlédnutí
jistě stojí za to. Jistě se pak vyplatí
vylézt z lodi a udělat si tam i zpět
dvouhodinovou procházku. Pokud
předpokládám, že zůstanu na Hydře dvě
noci, pak ve středu ráno opustím Ermioni
a vydám se na východ, abych po 14
mílích kurzem 82 stupňů doplul
k východnímu cípu Peloponésu (Ekklisia
Panagia), kde se za malým ostrůvkem
schovává nádherná tyrkysová laguna,
která láká nejen ke koupání, ale také
ke klidné přípravě oběda a odpočinku
bez ruchu města. Po obeplutí mysu
s přilehlými ostrovy je naprosto jasným
dalším cílem po 6 mílích v kurzu 305
stupňů pro středeční večer ostrov Poros.
Na městském molu nelze přehlédnout
modrou pergolu taverny Oasis, u níž
jsme se vyvázali bokem, abychom před
usednutím ke stolu prošmejdili uličky
Porosu. Na ulici gyros za 2 Eura pro
tentokrát zvítězil nad všemi ostatními
gurmánskými lákadly, a tak atmosféru
posezení s pohledem na vlastní loď
dokreslovalo velmi úspěšně pouze
typické řecké ouzo.
Aigina
Z Porosu jsme pokračovali stále
severozápadním kurzem, abychom
po dvou mílích obepluli jeho západní
výběžek. Odtud je to kurzem 8 stupňů
pouhých 10 mil do Perdiky na ostrově
Aigina s malým rybářským přístavem,
ale spoustou taveren. Perdika by ale byla
pro mě i přes vynikající nabídku řecké
kuchyně pro nadcházející večer a noc
trochu nudná. Vyrazil bych tedy kurzem
336 další 4 míle do Eginy, abych se zde
vyvázal k městskému molu, které bylo
v době naší návštěvy relativně plné.
038 Yachting revue  Červen 2014
Množství taveren a lidí na nábřeží je
určitě příslibem toho, že tady se večer žít
bude. Kdo upřednostňuje noční klid, ten
by měl raději zůstat vyvázaný na Perdice.
Poslední den plavby je tady většinou
jen proto, abychom se v pohodě vrátili
do domovského přístavu. Ostrov Aigina
jsme za naprostého bezvětří obeplouvali
severně a dočkali jsme se nedaleko jeho
břehů vítané návštěvy. Trojice delfínů se
rozhodla dost dlouho doprovázet náš
katamaran Nautitech 44, a tak jsme leželi
v řadě vedle sebe na trampolíně
a sledovali jejich velkolepou exhibici.
Na severním výběžku Aiginy je
překrásná tyrkysová laguna, která přímo
láká ke koupání. Odtud je kurzem 109
stupňů 24 mil do zátoky pod Poseidonův
chrám, kde jsme před pomyslným
týdnem začínali. Stejně tak romanticky
zde můžeme skončit anebo pokračovat
dalších 6 mil do maríny Olympic. Jak
jsem již řekl, v jediné restauraci v maríně
se určitě nespletete a pokud byste toužili
poznat tavernami protkanou pěší zónu
Lavria, pak není nic jednoduššího než
taxi za 5 Euro. Pěšky je to přece jen
trochu dál.
Pokud bychom nezůstali dva dny
na Hydře, pak bych mezi Poros a Aiginu
zařadil jako další zastávku ještě
Epidavros. Do Atén bych se lodí zcela
jistě nevydával, a to ne proto, že by to
nešlo, ale když budu chtít blíže poznat
tak velké a významné město, pak tam
na několik dní přiletím bez touhy plavit
se Saronským zálivem, kterým bychom
podle tohoto článku upluli 125 mil.
Závěrem
Na letiště je to přibližně 30 kilometrů,
a tak je nutné počítat minimálně
se 45 minutami jízdy. Čtyřproudová
silnice s občasnými semafory
v podstatě nevede městem, je na ní
stále omezená rychlost, což ani jeden
náš řidič vůbec nerespektoval
a naháněl mi svou jízdou tolik strachu,
že jsem ho požádal, aby jel pomaleji.
Vyhověl mi a snížil rychlost ze
130 na 120 km/h. V tu chvíli jsem
rezignoval a řekl si, že se stane, co
se má stát. Každopádně to, že zase
poletím přes Bělehrad, že zase
požádám taxikáře, aby jel pomaleji, že
se půjdu podívat na Hydře na západ
slunce, na Porosu si dám gyros a ouzo
a u břehů Aiginy budu vyhlížet delfíny.
Červen 2014  Yachting revue 039