Zpravodaj XXII. - Profesní společenství autoškol ČR

Zpravodaj XXII. - Profesní společenství autoškol ČR

22
Výkonný výbor Profesního spoleèenství autoškol
zve všechny èleny i nové zájemce o èlenství
na VIII. VALNOU HROMADU,
která se tentokrát uskuteèní ve ètvrtek 21.øíjna 2010
od 9,00 hod. ve velkém sále hotelu SLUNCE, Havlíèkùv Brod.
P r o g r a m VALNÉ HROMADY
Prezence - od 8,00 hodin
Program: 9,00 hod. - zahájení
volba komisí
zpráva o èinnosti
návrh nových kandidátù VV
diskuse
volba výkonného výboru
usnesení Valné hromady
Obìd
cca od 11,30 hod.
Výkonný výbor zohlednil pøipomínky úèastníkù minulé Valné hromady
a rozhodl se uspoøádat SEMINÁØ, který bude plynule navazovat
na jednání Valné hromady. Tématem semináøe budou zákony
è. 247/2000, 361/2000 a jejich novely. Pøednášet a hlavnì odpovídat
na Vaše dotazy bude odborník na slovo vzatý JUDr. Pavel Bušta.
ZAHÁJENÍ cca od 12,30 hod.
Vstupné jednotné 500,- Kè, pro úèastníky Valné hromady platí jako
vstupenka hlasovací lístek.
Vzhledem k omezené kapacitì sálu, nezapomeòte se vèas pøihlásit
(nejpozdìji do 10.10.2010) na adrese: seminarzakony@ profiautoskoly.cz
ŘIDIČÁK NA ZKOUŠKU – dočkáme se i u nás?!?
Vážení kolegové, rád bych Vám na tomto místě připomenul, že musíme
očekávat změny nejen hospodářské, ale i legislativní. A jistě se mnohé z nich budou
bezprostředně dotýkat nejen dopravy, ale i našeho působení a nebojím se říci, že
i našeho živobytí.
Dne 21. 7. 2010 jsem se zúčastnil spolu s kolegy z dalších autoškolských
organizací jednání na MD ČR, jehož tématem byly řidičské průkazy na zkoušku.
Tuto schůzku inicioval ředitel odboru 150, ing. Pokorný. Dalším účastníkem
jednání byl zástupce AZIN CZ, pan Roman Budský, který účastníkům setkání
prezentoval přístup jednotlivých členských států EU k tomuto problému. Všichni
přítomní se shodli na tom, že i tato část výchovy budoucích řidičů by pomohla
zlepšit kázeň a slušnost na našich silnicích.
Zároveň však bylo doporučeno, aby další změny nebyly řešeny novelami
stávajících zákonů, nýbrž aby byl zpracován nový zákon, včetně úprav v bodovém
systému a zřízení nové zkušební organizace. Dle vyjádření odboru legislativy je
třeba vše zpracovat do roku 2013, abychom vyhověli požadavku EU.
Máme jedinečnou možnost zapojit se do připomínkového řízení při tvorbě
nových zákonů, jednak přímo, jednak i prostřednictvím Hospodářské komory ČR.
Co je k tomu nezbytné, to je Vaše aktivní účast a podpora.
Pokud si každý z Vás řekne, že je to jedno, že nic nezmění, bude tomu skutečně
tak, protože náš hlas zanikne. Máte-li zájem v autoškolství působit i v dalších
letech, přidejte se k nám a podpořte naši snahu o zvýšení kvality výuky a výcviku
na jedné straně a o narovnání podmínek při závěrečných zkouškách na straně
druhé. Že se dočkáme změn v naší práci je téměř jisté. Pokud sledujete dění okolo
dopravní a bezpečnostní situace v ČR, nemohlo Vám uniknout, že velmi často se
autoškoly stávají „otloukánkem“, který může za všechny hříchy řidičů. Zejména
média hledají zjednodušená řešení a jednoduché příčiny nehodovosti – špatná
příprava řidičů v autoškole.
Do dnešního čísla Zpravodaje jsme proto zařadili i několik článků z denního
tisku, které Vás jistě přimějí k zamyšlení – ať už je to otázka tolerance k alkoholu či
takzvané řidičáky na zkoušku.
I s ohledem na tato hodnocení, jsou změny v autoškolství nevyhnutelné.
A aby změny nebyly o nás – bez nás, záleží na každém z Vás. Nyní máte jedinečnou
příležitost začlenit se do našeho Profesního společenství, které sdružuje nejen
autoškoly, ale i akreditovaná školicí střediska.
Těším se s Vámi na shledanou nejen na seminářích, ale i na valné hromadě
v Havlíčkově Brodě ve dnech 20. 10. – 21. 10. 2010
Zdeněk Hlavatý
Jak dál v autoškole
Krátké zamyšlení nad činností autoškoly.
Vzhledem ke stále se opakujícím negativním připomínkám k naší práci ze strany
sdělovacích prostředků, policie, ale i části veřejnosti je potřeba se připravit na určité změny v naší
činnosti.
Nejčastěji nám kladou za vinu nedostatečnou připravenost adepta autoškoly na silniční
provoz a zvládnutí techniky jízdy.
Nechci tady rozebírat tu skutečnost, že všichni ti moudří pouze kritizují, ale řešení nikdo
nenabízí ani nezná. Tato situace určitě povede k určitým legislativním změnám. Pokud tato změna
bude obsahovat celou oblast činnosti autoškol včetně sledování nových řidičů (ŘP na zkoušku)
musíme jako Profesní společenství autoškol přijít s uceleným návrhem řešení situace.
Proto navrhuji přistoupit k této problematice po jednotlivých oblastech tak, aby se každý
mohl k jednotlivým oblastem vyjádřit a navrhnout určitá řešení. Při tom nezapomínejme na pokrok
1
v technice a možnosti využití internetu. Hlavně ti mladší, kteří pracují a chtějí dále pracovat při
přípravě nových řidičů, by se měli podílet na návrzích pro zlepšení stávajícího stavu činnosti
autoškol.
1. Povolování nových autoškol
Jeden z velkých problémů je množství povolených autoškol a jejich diametrální rozdíl ve vybavení.
Podobný problém byl v počtu stanic technické kontroly, kde ministerstvo zpřísnilo kontrolu a
reguluje počet nově otevíraných stanic. V autoškole by mělo být aspoň základní povinností mít
provozní kancelář s určitým technickým vybavením pro administrativu a minimální počet
otevíracích hodin týdně. To samé by platilo o učebně teorie dle povinného rozsahu počtu hodin
teorie a způsobu její výuky (pokud bude teorie povinně vyučována v autoškole).
2. Učitel (instruktor) autoškoly
Nový učitel – kdo by měl provádět přípravu na zkoušky
- každá autoškola?
- organizace nebo subjekt pověřený ministerstvem dopravy
- pokud by byla zřízena komora autoškol, tak pouze komora včetně zkoušek
Podmínky pro přijetí: výuka teorie – maturita a tři roky držení ŘP
praxe – maturita nebo vyučen v technickém oboru, tři roky držení ŘP
a pro skupiny C a D jeden rok praxe v řízení příslušné skupiny
Zkoušky, pokud nebude komora autoškol, tak pouze krajské úřady po absolvování příslušné
přípravy
Při vykonávání činnosti učitele autoškoly povinné školení v rozsahu 8 hod. ročně by prováděl ten,
kdo by měl pověření pro přípravu nových učitelů.
3. Rozsah výuky a evidence
Toto je oblast velkých sporů. Rozšířit počet hodin teorie i praxe nebo naopak? Povolit, aby se
příprava teorie prováděla samostatně přes internet? Výuka pouze v kurzu, nebo povolit zkrácený
počet hodin teorie pro individuální přípravu?
Od rozhodnutí, jak učit teorii, by se i odrazila povinnost vybavení a provozní doba učebny.
Výuka praktických jízd: zda pouze v autoškole nebo i pod vedením osoby mimo autoškolu a co by
ta osoba měla splňovat a v jakém a jak vybaveném vozidle? Povinnost výuky na trenažeru před
zahájením výuky v provozu? Autocvičiště pro všechny skupiny nebo jen pro některé, vzhledem
k nedostatku a ceně pozemků ale i pronájmu?
Výuku zdravotní přípravy ponechat Červenému kříži a žák by přinesl potvrzení na závěrečné
zkoušky nebo před nástupem do autoškoly?
4. Zkoušky
Zkoušky jsou v mnoha autoškolách určitým organizačním problémem. Nebylo by lepší úplně
oddělit zkoušky od autoškoly? Žák by se po absolvování výuky přihlásil sám na zkoušky na
příslušném krajském úřadu a rozhodl by se, zdali zkoušku z praktické jízdy absolvuje na vozidle
vlastním či autoškoly nebo příslušné zkušební organizace (třeba jen krajský úřad).
Praktická zkouška by se měla rozdělit na zkoušku obecnosti ovládání vozidla. Prováděla by se na
zkušební ploše v určitém časovém limitu.
Zkouška z teorie by musela být složena před zahájením praktických jízd opět na krajském úřadu.
Zkušební komisaři by patřili pod krajský úřad nebo příslušnou zkušební organizaci.
Kolikrát by se zkouška směla opakovat by nemělo být limitováno.
Zrovna tak doba mezi zkouškou z teorie a zkouškou z praxe. Pokud se dnes úspěšně složí zkoušky,
tak nikdo nelimituje, zda dotyčný začne jezdit samostatně v provozu do určité doby.
5. Školení řidičů
Oblast školení řidičů, zkouška referentů – naše snaha je, aby ho prováděli pouze učitelé autoškoly.
2
Oblast řidičů z povolání – zařadit i řidiče vozidel N1 a B – oprávnění provádět toto školení na.
základě splnění kvalifikačních požadavků a zkoušky nebo oprávnění učitele autoškoly.
Závěrem bych chtěl říci, že pokud nebudeme schopni se dohodnout na základních postupech
a principech a rozsahu výuky, tak nebudeme schopni úspěšně bojovat za autoškolu.
Ve svých námětech upusťte od rozsáhlých kontrolních systémů, protože je nemá kdo provádět
a čím složitější a rozsáhlejší předpis, tím víc možností k jeho obcházení.
PaedDr.František Zima, člen výkonného výboru PSA ČR
Bezpracné autoškoly mají skončit
Lidové noviny 21. července 2010 jfk
Nekalé praktiky v autoškolách by měly zastavit speciální jízdy, pevně definovaná zkouška
a řidičák na zkoušku
PRAHA Stačila minuta a půl, několik koleček po parkovišti, a novopečený motorkář složil
závěrečnou zkoušku v autoškole. Takhle se dělá řidičák v Liberci. Na základě tajně natočeného
videa na to jako první upozornila MF DNES.
Liberecký případ ale není v České republice zdaleka jediný. Podobných zkoušek bez
zkoušení se v Česku udělují desítky. Podle informací LN se proto výuka a závěrečné zkoušky
mladých motoristů značně zpřísní.
Podle Stanislava Humla, dopravního odborníka Věcí veřejných a šéfa meziresortní
dopravní komise, která bude vládě překládat nové dopravní zákony, je nutné, aby bylo při
závěrečné zkoušce jasně definováno, co musí uchazeč splnit. Ke zkoušce by byl navíc připuštěn
jen tehdy, pokud by prokázal, že absolvoval takzvané speciální jízdy v autoškole. Ty by
obsahovaly například jízdu po dálnici, na světelné křižovatce či na kruhovém objezdu. Tyto
speciální jízdy by museli mít za sebou všichni uchazeči o řidičský průkaz. Nehledě na to, zda dělali
autoškolu v malém či velkém městě. Česko by tak vlastně opsalo model německých autoškol.
Podle autoškolských expertů by se tím i zastavil odliv žáků z velkých měst na vesnici, kde je výcvik
mnohem jednodušší.
Dalším razantním krokem je takzvaný řidičák na zkoušku. „Navrhneme jeho zavedení.
Plánujeme, že by řidiči měli absolvovat základní výcvik, aby se naučili auto ovládat. A dva roky
nato druhou část zkoušky, která by jejich řidičské znalosti doplnila. Při současném modelu totiž
často vyjdou z autoškoly naprosto neposkvrnění,“ říká Huml. Podle něj by neměla pro mladé řidiče
platit žádná speciální represivní opatření, ale stejná pravidla jako pro ostatní šoféry. „Jediné, co by
stálo za úvahu, je přijetí britského modelu, kde mladí motoristé ve zkušební době nesmí na
dálnici,“ dodává expert.
Ještě větší revoluce by měla proběhnout ve výcviku mladých motorkářů. Ti by se měli
naučit svůj stroj lépe ovládat. Ministerští odborníci se proto inspirovali v zahraničí a hodlají
skoncovat s praxí, kdy sedí na motocyklu společně s žákem i instruktor, který ho jistí.
Namísto toho mají noví čeští motocyklisté jezdit sami. Nejprve na cvičišti a poté v ostrém provozu,
kde budou v neustálém kontaktu s instruktorem, který pojede v autě za nimi.
„Ten systém počítá s tím, že několik lekcí budou motorkáři jezdit na asfaltovém cvičišti.
Tam si osvojí základní návyky jako rozjíždění, brzdění či stabilitu. Tato cvičební fáze by byla
zakončena mezizkouškou, která by žákovi umožnila pokračovat v další části výcviku. Když by toto
minimum nesplnil, tak by do ostrého provozu nesměl,“ popisuje uvažovanou novinku Josef
Pokorný z ministerstva dopravy.
V provozu by jel motorkář následován vozem svého instruktora. Ten by mu dával pokyny
vysílačkou, a kdyby hrozil bezprostřední karambol, mohl by svému svěřenci vypnout na dálku
zapalování.
Na motorkáře se však chystá ještě jedna novinka. Ministerstvo uvažuje o tom, že by se k
motocyklu s výkonem nad 35 kW (objem motoru zhruba 500 ccm) mohli dostat jen lidé starší 24
let. Nyní mohou takové stroje osedlat už jednadvacetiletí.
3
JAK ZKOUŠET * České autoškoly musí se svými žáky absolvovat 28 hodin praxe. * Během této
doby musí s budoucími šoféry natrénovat jízdu ve vysoké rychlosti, na víceproudé silnici či na
světelné křižovatce.
Zejména v malých městech ale uchazeči o řidičák řadu těchto povinností nesplní. Instruktoři se
s žáky také často domluví na snížení počtu hodin. Díky tomu klesá i cena kurzu. * Česko proto
hodlá přijmout německý model. Ten předepisuje autoškolám takzvané speciální jízdy. Bez
absolvování těchto jízd žák ke zkoušce vůbec nesmí.
Němci budou moci řídit auto už od sedmnácti let
Zdroj: Aktuálně.cz | 4.8.2010
Berlín – Od příštího roku by Němci mohli získávat řidičský průkaz už v 17 letech,
tedy o rok dřív než v současnosti. Schválila to dnes německá vláda.
Návrh zákona ale počítá s tím, že až do své plnoletosti budou smět usednout za volant
jen pod dohledem zkušenějšího řidiče. Normu musí ještě schválit obě komory
parlamentu.
Pokud se tak stane, budou si moct mladí Němci začít dělat autoškolu už v 16,5 letech
a po dovršení sedmnácti let mohou složit řidičskou zkoušku. Další rok ale budou
smět jezdit jen v přítomnosti osob, které nahlásili úřadům.
Každý nezletilý řidič takto bude moci nahlásit až pět osob. Doprovodu musí být více
než 30 let a musí vlastnit řidičský průkaz nejméně pět let. Zároveň nesmí mít víc než
tři trestné body v registru přestupků. V německém systému nesmí řidič "nasbírat"
více než 18 bodů, jinak přijde o oprávnění řídit auto.
Německé ministerstvo dopravy testovalo řízení nezletilých pod dohledem
ostřílenějších šoférů od roku 2004 a letos vyhodnotilo tento program jako velmi
úspěšný. Spolkový úřad pro bezpečnost na silnicích už dříve konstatoval, že při
jízdách sedmnáctiletých výrazně ubylo nehod a jejich způsob jízdy byl bezpečnější.
Výsledky testovacího programu prý také ukázaly, že účastníci projektu i po dovršení
18 let způsobují o třetinu méně nehod. Podstatně méně si také sedají za volant pod
vlivem alkoholu nebo drog než ti, kteří si dělali průkaz kolem osmnáctého roku a pak
začali řídit bez doprovodu.
Začátečníci podle studií způsobují v Německu asi čtvrtinu všech dopravních nehod.
Také nehodovost ve věkové skupině 18 až 24 let patří v mezinárodním měřítku
k nejvyšším.
4
PSYCHOLOGICKÉ OTAZNÍKY
NAD SEDMNÁCTILETÝMI ŘIDIČI
V Rakousku, Velké Britanii a Německu mají sedmnáctiletí hoši i dívky možnost získat
po naplnění určitých omezujících podmínek řidičský průkaz. V Rakousku musejí například
najezdit pod dohledem zkušeného řidiče tři tisíce kilometrů a v Německu končí dozor až
dovršením osmnácti let. U nás se o tom začíná uvažovat.
Řídit se naučí i cvičená opice. Točit volantem, šlapat na pedály spojky, plynu a brzdy
považují sedmnáctiletí mladíci za „brnkačku.“ K přednostem mládí patří dobré smyslové funkce a
výkonnostní kapacita i tělesné a psychické zdraví. Schopnosti k řízení motorového vozidla, zejména
koordinace pohybů, psychomotorika, koncentrovanost, paměť a reagování jim dovolují snadněji
čerpat potřebné znalosti a dovednosti.
Mladí absolventi našich autoškol přesto častěji při řízení selhávají. Zaviní každou desátou
nehodu. Nápad umožnit nezletilcům dostat se za volant automobilu vychází z domněnky, že jejich
motoristický trénink přispěje k poklesu dopravní nehodovosti. Německý Spolkový úřad pro
bezpečnost na silnici konstatoval, že dospívající účastníci ověřovaného projektu měli na svědomí
o třetinu méně nehod v porovnání s jejich netrénovanými vrstevníky.
Otazník visí nad vztahem řidičské praxe a osobností postpubertálního jedince. Ostatně
i spolkový úřad přiznává, že část sledovaných adeptů také selhala. Za selhání považuje nasbírání
trestních bodů za nehody a přestupky. Největší počet hříšníků, kterým byl u nás odebrán průkaz, se
rekrutuje z věkové kategorie 18 až 22 roků. Za povšimnutí stojí, že potrestaných motoristů, kteří
opakovaně porušovali předpisy a zavinili nehody, je zhruba pětina z celkového počtu osob
s praxí do čtyř let. Obdobný poměr je, byť početně menší, ve všech věkových skupinách.
Délka řidičské praxe se nepochybně významně podílí na nehodovosti čerstvých držitelů
řidičského oprávnění, ovšem rozhodující vliv nese osobnost řidiče, která tvoří páteř dopravního
charakteru úzce spjatého s dopravním chováním.
Výsledky našich dopravně psychologických šetření u dvacetiletých řidičů ČSAD sk. C
potvrdily, že příčinná souvislost mezi délkou praxe a počtem nehod není zcela jednoznačná.
V struktuře osobnosti selhávajících řidičů odhalilo vyšetření vlastnosti a sklony neslučitelné
s psychologickými požadavky na pozici řidiče – například egocentrismus, lehkomyslnost a
ignorování autority se sklony k agresivitě a riskování. U neselhávajících nováčků dominovala
odpovědnost, spolehlivost, snášenlivost, předvídavost a obezřetnost. Členové obou skupin uspěli ve
znalostech pravidel, byli tělesně zdrávi, disponovali skoro stejnou úrovní schopností a najeli
přibližně 15 až 20 000 km v nenáročné nákladní dopravě.
Díky pozitivnímu osobnostnímu a morálnímu profilu korigovali dobří řidiči svoje dopravní
chování, snažili se mít kontrolu nad sebou i provozem, zatímco problémoví řidiči na to nedbali,
cítili se velmi sebejistí, přeceňovali svoje schopnosti a podceňovali nebezpečné situace a byli
tolerantnější k riziku a nezřídka se nedokázali dostatečně poučit z nehod a přestupků. Ukázalo se,
že nezáleží tolik na praxi jako spíše na schopnosti umět se praxi přizpůsobit. Řidiči bez nehod
a přestupků si uvědomovali nedostatečnou vyježděnost a podle toho se na silnici chovali!
Otazník se vznáší nad vztahem stáří řidiče a způsobilosti k řízení morového vozidla.
Kalendářní věk nebývá totožný s věkem mentálním a biologickým. Podstatnější je věk mentální.
U osob s vyšším věkem mentálním než kalendářním zaznamenávají psychologové vyzrálejší
osobnostní parametry a naopak. Při vyšetřování starších řidičů amatérů někdy shledáváme, že
například sedmdesátiletý řidič má mentální věk pětašedesátníka. Nižší mentální věk než kalendářní
zpravidla signalizuje i oslabenou řidičskou inteligencí a nižší způsobilost k výkonu řidičské role.
Nevyzrálost osobnosti se projevuje u mnohých mladých začínajících řidičů i častějším selháním.
5
Otazník se pohupuje také nad výchovou a výcvikem budoucích řidičů. Výcvik učí řidičským
dovednostem a vytváří i upevňuje správné návyky a reakce. Výchovu řidiče ovlivňují jeho
osobnostní výbava a soustava teoretických i praktických znalostí, předpisů a pravidel.
V autoškolách při skupinovém školení a při praktických jízdách se učitelé výjimečně soustřeďují na
individuální rozdíly žáků. Mnohdy ani nezbývá čas k prohlubování správných návyků a rozpoznávání dopravních rizik a nebezpečí. Žáci ve věku 18 až 22 let vyžadují poněkud jiný a osobitější přístup proti žákům starším.
Systém přípravy sedmnáctiletých adeptů v zahraničí respektuje individualitu člověka.
Zkušený a pedagogicky zdatný dohlížitel (učitel autoškoly, zkušený řidič z povolání) může
předat žákovi, kterého lépe pozná, více informací souvisejících s různým režimem jízdy a
rozvíjet schopnosti, jak se přiměřeně adaptovat na rozmanitá dopravní prostředí, situace a
podmínky. Taková praxe pozitivně formuje dopravní charakter, posiluje defenzivní chování,
řidičskou inteligenci, předvídavost a ostražitost.
Pro mladé problémové řidiče bývá příznačné:
 Rychlejší nabytí řidičských dovedností a znalostí.
 Pomalejší uvědomění si nebezpečí a rizik v dopravním provozu.
 Myšlení s převahou emocí.
 Nenasycený dopravní charakter zejména specifickými rysy pro bezúhonné řízení.
 Rozpory mezi znalostmi a dopravním chováním.
 Nezralost spojená s nedostatečnou řidičskou inteligencí.
 Podceňování bezpečnosti a přeceňování vlastních schopností a výkonnosti.
 Relativní disharmonie mezi osobnostní, výkonovou, sociální a mravní stránkou.
 Přehnaná sebejistota s nízkou seberegulací a přizpůsobivostí se dopravnímu prostředí.
 Tendence k nerespektování autority a potřeb ostatních účastníků silničního provozu.
 Snaha preferovat při jízdě sebe a nemyslet na druhé a za druhé.
 Necítit vazbu s vozidlem, s dopravním prostředím, podmínkami a situacemi.
 Sklon opakovat určité specifické reakce, které vedou k selhání.
Návrh s vydáváním řidičských průkazů našim adolescentům vyvolává také otazníky. Přejímat
zahraniční zkušenosti bez korekce sotva půjde, nicméně využít poznatků bývalých podniků ČSAD
se zdá reálnější. Racionálně propracovaný systém výchovy a výcviku spojený s dopravně
psychologickým vyšetřením nezletilců se osvědčil. Důsledně se v praxi zachovávaly formální
i neformální normy. Návrh aplikovat obdobný postup, doplněný jízdami s dozorem s přihlédnutím
k pedagogicko-psychologickým zásadám, za zamyšlení rozhodně stojí. Doporučení, aby začátečník
ujel pod dohledem nejméně tři tisíce kilometrů a dohled ponechat do jeho zletilosti, jsou
užitečné. Dlouhodobá výchovná péče o mladé řidiče včetně psychologické je nezbytností.
Řidičský průkaz na zkoušku a tvrdší bodové hodnocení by měly být samozřejmostí.
V zájmu prevence bezpečnosti provozu, ochrany zdraví a života nelze neuvažovat o úspěšném
německém modelu – řidič potrestaný odejmutím oprávnění je povinen znovu absolvovat
autoškolu a podrobit se ověření způsobilosti k řízení lékařským a psychologickým vyšetřením
u dopravního specialisty. U nás by se tohoto úkolu kvalifikovaně zhostili zkušení dopravní
psychologové, především členové Asociace dopravních psychologů vybavení odpovídající
psychodiagnostickou metodikou.
PhDr. Karel Havlík
Dopravní psycholog s bezmála 40letou praxí a autor knih Psychologie pro řidiče a Osudová střetnutí
6
„Spojí-li pojišťovny a autoškoly síly, může to na českých silnicích vypadat
lépe,“ říká výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Jakub Hradec.
Ve dnech 25. a 29. června proběhly v Praze a Olomouci semináře, které stejně jako
v loňském roce pro autoškoly zorganizovala Česká kancelář pojistitelů (ČKP).
Seminářů se zúčastnilo celkem 54 zástupců autoškol z celé republiky. „Vysoký
zájem o semináře je pro nás důkazem toho, že tyto akce mají smysl a budeme v nich
zcela jistě pokračovat i v budoucnu,“ uvedl výkonný ředitel ČKP Jakub Hradec.
Přinášíme vám nyní stručný přehled toho, čemu se letošní semináře pro autoškoly
věnovaly.
Metody výuky a fungování autoškol v 21. století aneb Moderní autoškola
Jak již název úvodního bloku přednášek napovídá, společným tématem bylo, jak co možná
nejlépe využívat moderních technologií a metod k zefektivnění práce autoškoly. Hned první
přednáška Ing. Václava Hadravy, jednatele společnosti Carpe Netem v.o.s., byla zaměřena na
výhody internetových systémů plánování jízd. Václav Hadrava ve své prezentaci vyzdvihl zejména
vyšší atraktivitu plánování jízd přes internet pro mladé studenty autoškol. „Převážnou většinu
klientů autoškol dnes tvoří mladí lidé. Pro tuto věkovou skupinu je využívání internetu již
neodmyslitelnou součástí života,“ uvedl v rámci své prezentace Ing. Hadrava a dále dodal: „Dříve
nebo později se budou muset autoškoly přizpůsobit internetovému stylu života svých klientů.“
Ve druhé prezentaci dopoledního bloku představil Petr Zámečník z brněnského Centra
dopravního výzkumu progresivní metodu preventivního působení na žáky autoškol. Metoda nese
název „Close to“ (zblízka) a využívá principů převzatých z takzvaných „peer“ programů
zaměřených například na protidrogovou prevenci. U této metody jde o to, že účastníci dopravních
nehod sdílí mnohdy velmi znepokojující zážitky z osobní tragédie se svými vrstevníky. „Cílem této
metody je především změna postojů u mladých řidičů,“ vysvětlil Petr Zámečník. „Projekty tohoto
typu se snaží hlavně poukazovat na reálnost a všudypřítomnost nehod a učit lidi přijmout
zodpovědnost za vlastní chování namísto svalování viny na osud nebo náhodu. Náhoda ani osud
totiž nebourají,“ zakončil svou přednášku Petr Zámečník.
Posledním bodem úvodního bloku byla prezentace Richarda Svobody z Autoškoly Still
z Lázní Bohdaneč, který se s účastníky podělil o zkušenosti s využíváním moderní pomůcky při
výuce ve své autoškole, tzv. Digitálním okem. Jedná se o kameru umístěnou na čelním skle
vozidla, která po celou dobu jízdy snímá jak situaci na vozovce, tak dění uvnitř ve vozidle.
Vyučující i žák tak získají záznam z celé jízdy spolu s dalšími důležitými informacemi, který mohou
dále analyzovat a napříště se vyvarovat případných chyb. „Některé nahrávky lze použít i jako
ukázku nestandardních situací, které mohou při dopravním provozu nastat,“ vyjmenoval jednu
z výhod zařízení Richard Svoboda.
Prevence v autoškolách – Fenomén disko nehod a rizika absence povinného ručení
V rámci dalšího bloku programu proběhly prezentace zástupců České kanceláře pojistitelů.
Jako první seznámil ředitel úseku likvidace Mgr. Daniel Míka účastníky se zneklidňujícími
statistikami závažného typu dopravních nehod – tzv. disko nehod. „Disko nehody jsou specifickým
fenoménem českých silnic, a to fenoménem opravdu smrtícím,“ zahájil svou přednášku Daniel
Míka a dále definoval základní znaky tohoto druhu nehod: „Dochází k nim v nočních hodinách
o víkendech ve venkovských okresech, a to zejména v souvislosti s přejížděním mezi zábavami a
diskotékami – odtud také název.“ Jak Daniel Míka dále doložil konkrétními čísly, disko nehody jsou
bezesporu vážným problémem. „Umírají při nich stovky zejména mladých lidí ročně a tisíce jich
jsou zraněny.
7
Každý mladý řidič by měl ta čísla znát, než s čerstvým řidičákem vyrazí na silnice,“ apeloval
Míka na přítomné zástupce autoškol. Významnou roli při disko nehodách hraje alkohol, čemuž
Daniel Míka věnoval významnou část své přednášky a poukázal na další výrazný znak disko
nehod – velký podíl těžkých škod na zdraví a vysoké procento nepojištěných škod.
Nepojištěným škodám a fenoménu absence povinného ručení obecně se v další přednášce
blíže věnoval výkonný ředitel ČKP JUDr. Ing. Jakub Hradec. Ve své prezentaci mimo jiné shrnul
vývoj počtu registrovaných, pojištěných a nepojištěných vozidel v celé ČR. Velká část Hradcovy
přednášky pak byla věnována bilanci fungování sankčního příspěvku do garančního fondu ČKP,
ze kterého jsou hrazeny škody způsobené nepojištěnými vozidly. Od ledna 2009 mají totiž majitelé
nepojištěných vozidel povinnost přispívat do garančního fondu ČKP za každý jednotlivý den bez
povinného ručení zákonem jasně vymezený sankční poplatek. „Dochází tak k postupnému
narovnávání nespravedlivého systému, kdy jsme my všichni poctiví plátci povinného ručení
přispívali na škody způsobené těmi, kdo si povinné ručení neplatí,“ vyzdvihl Jakub Hradec jeden
z přínosů tohoto systému. Na závěr své přednášky pak poděkoval všem účastníkům za zájem,
který autoškoly projevují o vzdělávací akce pořádané ČKP a pojmenoval cíl, který si ČKP ve
spolupráci s autoškolami klade: „Pokud autoškoly a pojišťovny spojí síly, můžeme společně
pracovat na tom, že mladí řidiči budou vedeni k zodpovědnosti a na českých silnicích to bude
vypadat lépe,“ uzavřel Jakub Hradec, kterému se od účastníků dostalo souhlasného potlesku.
Panelová diskuse – Problematika akreditace a provozu školicích středisek
Program uzavírala panelová diskuse na téma, které v současnosti pálí spoustu českých
autoškol. Role moderátora se velmi erudovaně zhostil předseda Unie autoškol Ing. Václav Kříž.
Dalšími účastníky panelu pak byli Ing. Jindřich Fučík z Odboru provozu silničních vozidel
Ministerstva dopravy ČR a za Profesní sdružení autoškol ČR to byl v Praze Zdeněk Hlavatý,
v Olomouci pak Ing. Zdeněk Peřina. Tato část programu se stala vítanou platformou ke společné
debatě o ožehavém tématu. Nutno podotknout, že většina účastníků možnosti vyjádřit svůj názor
využila a živě se zapojila do diskuse, což ve své závěrečné řeči ocenil i Václav Kříž, který pak celý
program uzavřel poděkováním České kanceláři pojistitelů za organizaci seminářů a vyjádřením
naděje, že se těchto profesních setkání bude do budoucna účastnit stále více zejména nových
tváří českého autoškolství.
Máte
zájem
o
zaslání
materiálů
ze
seminářů?
Napište
na
[email protected], rádi vám zdarma zašleme prezentace
k jednotlivým přednáškám v elektronické podobě a uvítáme, využijete-li tyto
podklady při výuce ve vaší autoškole. Prezentace zástupců ČKP jsou zdarma
ke stažení na www.bezpojisteni.cz v sekci „Pro autoškoly“.
8
Boj o promile. Prolomit, či nechat
JOSEF KOLINA, VLADIMÍR KŘIVKA
Lidové noviny 31. července 2010
Ministerstvo otevřelo cestu k tolerování jednoho piva před jízdou, tolik alkoholu prý řidiče
neovlivní. Vyneslo verdikt, že 0,24 promile alkoholu v těle řidiče (tedy zhruba jedno velké
desetistupňové pivo) nijak neovlivňuje jeho chování.
Vedení dopravní policie má opět na stole otázku, zda prolomit nulovou toleranci alkoholu za
volantem. Dosavadní striktní zákaz drží Česko jako jeden z posledních států Evropy.
Diskusi o tom, zda měnit stávající pravidla, rozproudil čerstvý posudek zdravotnických expertů.
Ten tvrdí, že do hodnoty 0,24 promile nelze prokázat ovlivnění řidiče alkoholem. Politici: Přibude
mrtvých! Nynější zákon totiž hovoří o tom, že řidič nesmí požít alkohol před jízdou či během ní
nebo v takové době, aby jím byl za cesty ovlivněný. „Závěr zdravotníků uvádí, že právě do hranice
0,24 promile není možné ovlivnění prokázat,“ potvrzuje ředitel odboru provozu silničních vozidel na
ministerstvu dopravy Josef Pokorný.
Tedy přeloženo: pokud se řidič nepřizná, že požil před jízdou alkohol, tak i když mírně nadýchá,
trestu unikne.
A právě takové nenápadné podlamování nulové tolerance straší vedení dopravní policie
i politiky, kteří se specializují na dopravu. Shodují se, že to povede k tragickým následkům na
tuzemských silnicích. „Přineslo by to jen další mrtvé. V myslích většiny uvědomělých občanů stále
přetrvává názor, že s alkoholem se za volant nesedá. Měli bychom takové uvažování bránit,“ horlí
senátor Jiří Nedoma (ODS). A přidává se k němu stínový ministr dopravy za ČSSD, brněnský
primátor Roman Onderka. „Nejsem příznivcem povolení alkoholu za volantem. Jakákoliv tolerance
svádí,“ myslí si.
Podobně rezolutní je i dopravní expert Věcí veřejných poslanec Stanislav Huml. „Jsem
stále pro nulovou toleranci,“ tvrdí. Připomíná však, že je nutné zohlednit odchylku měřicího
přístroje. „To je věc jiná. S tím souhlasím, že musí být zachovaná hranice do 0,2 promile,“ říká
Huml.
Sněmovna se má už brzy zabývat možnými změnami bodového zákona. Mezi nimi leží
právě i senátorský návrh na zmírnění trestů pro opilé řidiče. Motoristé, kteří nadýchali do 0,3
promile, by podle něj nebyli nově trestáni body, ale jen pokutou do výše pěti tisíc korun. Taková
úprava má reálnou šanci na úspěch. A komunističtí zákonodárci chtějí zajít dokonce ještě dál.
„V případě, že se řidiči neprokáže, že by požil alkohol, tak bych do hodnoty 0,24 promile ani
nepokutoval,“ zasazuje se poslanec Pavel Hojda.
Přidat by se k nim v hlasování mohl i poslanecký klub za TOP 09, připouští jeho šéf Petr
Gazdík. „U nás není problém v nastavení té hladiny, od které trestat. Ale spíše aby ti hlavní hříšníci
nevyvázli,“ tvrdí Gazdík.
Jako jeden z mála zároveň dodává, že si dokáže představit, že s ohledem na posudek
ministerstva zdravotnictví budou hlídky u krajnic tolerovat hranici 0,24 promile alkoholu v krvi.
„Pokud to tak v posudku stojí, tak nejsem proti,“ řekl Gazdík.
ALKOHOL ZA VOLANTEM
Zjištěno
případů
2006
2007
2008
2009
2010
8603
7598
8017
13767
13747
počet
nehod
usmrceno
lidí
6807
7466
7252
5725
2230
42
36
80
123
32
(1. pololetí)
Nenápadné podlamování nulové tolerance straší vedení dopravní policie i politiky, kteří se
specializují na dopravu
9
Od 1. ledna 2010 policie nově eviduje i výši hladiny alkoholu u viníků nehod. Z prvních výsledků
vyplývá, že 69 % řidičů, kteří pod vlivem alkoholu nabourají, mají v těle více než 1 promile
alkoholu. Z celkového počtu 2230 nehod způsobili tito šoféři 1487 případů. Alkohol se také podílel
na 72 % z celkového počtu zemřelých při nehodách.
Během prvního půlroku 2010 se nejvíce „alkoholových“ nehod stalo ve Středočeském kraji (303),
s 263 nehodami následuje Moravskoslezský kraj a s 209 haváriemi kraj Ústecký. Na opačném
konci žebříčku je s 80 nehodami Karlovarský kraj.
Svůdná moc nuly
6. srpna 2010
Jsou lidé na Západě zodpovědnější?
Je rozhodně pozoruhodným faktem, že hranice nulové tolerance alkoholu při řízení
motorových vozidel v mnohém kopíruje někdejší železnou oponu. Platí to zejména ve
střední a východní Evropě.
Absolutní nula panuje v České republice, na Slovensku i v Maďarsku.
Polská hranice 0,2 promile, kterou fakticky tolerují i čeští policisté, není dána ani tak
blahosklonností k pivu vypitému u oběda, jako spíš technickými možnostmi a limity
měření.
Česká dopravní policie přitom neustále zdůrazňuje, jakou spoušť a dalekosáhlé následky
by přineslo změkčení této hranice. Naposledy se to opakovalo minulý týden po oznámení
ministerstva zdravotnictví, že do hladiny 0,24 promile alkoholu v krvi nelze prokázat jeho
negativní vliv na jízdu. Opět jsme se dozvěděli, že jakákoliv tolerance běžná na západ od
nás – ve většině starých členů EU platí hranice 0,5 promile, dokonce i v někdejší NDR –
by přinesla katastrofální následky a smršť smrtelných zranění na našich silnicích.
Jenže ve většině západoevropských zemí jsou – přes toleranci půl promile alkoholu –
statistiky nehodovosti a smrtelných úrazů lepší než u nás. A tak se v mých očích rýsuje
základní otázka: Mají policisté pravdu a lidé v Plzni, Praze nebo Strakonicích jsou o tolik
nezodpovědnější než sto kilometrů vzdálení obyvatelé Norimberka, Řezna nebo Drážďan?
Pokud ano, pak jsme zemí nesvéprávných jedinců, kalamitních pijáků beze stopy
odpovědnosti, kteří se při sebemenší příležitosti zlijí jako slívy.
Je tu ale také druhá možnost – nulová tolerance znamená skutečnou moc pro policistu na
silnici, policii jako instituci, úředníky na všech úrovních i samotný stát. Absolutní zákaz
dává možnost kontrolovat, projednávat, peskovat a pokutovat. Zákaz a nulová tolerance,
to je filozofie paternalismu a moci. A kdo by se jí dobrovolně vzdával, zvlášť když ji před
dvaceti lety snadno podědil? V České republice, na Slovensku i v Maďarsku.
O autorovi: Dan Hrubý, vedoucí magazínu PÁTEK, příloha Lidových novin
Dan Hrubý
10
Doprava vzhůru nohama
Rád bych se s vámi podělil o několik postřehů z řešení dopravního provozu, které jsem získal
v průběhu svého ročního pobytu v Austrálii. Austrálie je federací, v důsledku čehož se konkrétní
legislativa může v některých státech navzájem lišit. Příklady, které zde budu uvádět, vycházejí
z praxe ve státě Nový Jižní Wales (NSW) s hlavním městem Sydney, kde jsem strávil nejvíce času.
Nejdříve k jádru věci – získávání řidičského oprávnění (ŘO). Ačkoliv by našinec předpokládal, že
české ŘO (resp. jeho mezinárodní překlad) bude možné používat neomezeně, není tomu tak. Při
bližším seznámení se s příslušnou regulací RTA1 – volně přeloženo Úřad pro silnice a dopravu –
je zřejmé, že po uplynutí doby 6 měsíců od příjezdu, RTA uznává pouze ŘO vydané v Austrálii.
Vzhledem k mé předchozí dobré zkušenosti se získáváním ŘO v USA (kde v podstatě lze ŘO po
úspěšném složení testu z teorie a jízdy pořídit do jednoho týdne), jsem předpokládal, že podobně
tomu bude i v Austrálii. Opak je pravdou. Získání ŘO je v Austrálii mnohem náročnější proces
(a to nejen finančně) než kupř. v Česku. Ačkoliv je možné zúčastnit se jako řidič osobního
automobilu australského silničního provozu podobně jako v USA již od 16 let, jedná se teprve
o první ze 3 typů ŘO „na zkoušku“. Oprávnění „L“ (od „Learner“ tj. žák) se uděluje po složení
testu z dopravní teorie a opravňuje uchazeče k připevnění si viditelné tabulky s písmenem L na
svoje vozidlo a vykázání alespoň 120 hodin jízdy (20 h v nočním provozu) v příštích 12 měsících
v doprovodu osoby s ŘO bez omezení. Po splnění výše uvedených podmínek a úspěšném složení
zkoušky z jízdy může 17letý řidič zažádat o ŘO „P1“ (od „Provisional“ tj. přechodné). Toto se
vydává na 18 měsíců, přičemž po uplynutí 12 měsíců může držitel složit test z vnímání dopravních
rizik (Hazard Perception Test) a požádat o vydání ŘO „P2“, které se vydává na další 2 roky.
V tomto zkušebním období může držitel ŘO požádat o rozšíření na třídy nákladních vozidel. Po
uplynutí zákonné lhůty 2 let a úspěšném složení testů z teorie je řidičovi-čekateli konečně
umožněno požádat o ŘO bez omezení.
Podstatná z tohoto vícestupňového procesu je možnost pozastavit nebo úplně zrušit ŘO řidičům,
kteří se nějak prohřeší proti vyhlášce (např. překročením nejvyšší povolené rychlosti o více než 30
km/h), případně poruší některé z omezujících podmínek vztahujících se k jednotlivým stupňům
ŘO (alkohol v krvi2, překročení rychlosti 80/90/100 km/h a další). Veškeré lhůty spojené
s jednotlivými stupni přechodných ŘO se navíc progresivně prodlužují, pokud řidič-čekatel poruší
některou z výše uvedených podmínek. Ačkoliv je tento systém postupného předávání kompetencí
a důvěry jistě inspirativní, účast autoškol na něm je čistě teoreticky velmi omezená. Veškerá
legislativa, učebnice a zkušební testy jsou k dispozici na výše uvedeném webovém portálu RTA
zdarma. Zkouška z jízdy se provádí v automobilu, který je v držení žadatele. Na autoškoly tudíž
připadá konzultační a výcviková část, která je ovšem z pohledu žadatele dobrovolná.
Určitě vás napadá, že země, která takto bedlivě dohlíží na proces získávání ŘO, jistě také velmi
dbá dodržování pravidel silničního provozu. Nejnižší pokuta, kterou jsem v Austrálii obdržel, byla
$40 (700 Kč) a to za jízdu na kole po městě bez ochranné přilby. Za špatné parkování je ovšem již
sazba dvojnásobná a za nejnižší překročení rychlosti (o 5 km/h) jsem na motocyklu platil $120
(2000 Kč) a místními jsem byl ujištěn, že v případě automobilů se začíná na částce $200
(3500 Kč). Na dodržování pravidel dohlíží nejen samotná policie3, ale především velmi hustá síť
1
Více na www.rta.nsw.gov.au
Pro držitele neomezeného ŘO (vč. cizích státních příslušníků) platí limit 0,5 ‰ alkoholu v krvi
3
Běžní policisté používají dvoumístná vozidla kategorie pick-up, která se operativně mohou okamžitě proměnit
v „antony“ pro alkoholem velmi často posilněné pouliční rváče. Dálniční patrola je ovšem vybavena pětilitrovými
osmiválci.
2
11
kamerového systému, který je např. v Sydney velmi chytře integrován do systému mýtných bran4.
Vzniklé pokuty můžete opět uhradit také přes internet.
Ačkoliv je doprava na rozdíl od USA mnohem evropštější (myšleno divočejší), na silnicích lze
dopravní nehody vidět pouze zřídka a povětšinou v důsledku opilosti (australští řidiči tradičně
berou nedávno zavedený limit na alkohol jako pouze orientační) anebo řízení mladistvých (to je
v Austrálii stále velký problém) či následkem srážky se zvířaty. Největší nebezpečí na australských
silnicích mimo města totiž představují klokani. Po západu slunce již na silnicích potkáváte pouze
kamiony či výjimečně také terénní automobily – a to vždy vybaveny „safari“ mříží kombinovanou
s pletivem přes čelní sklo a boční zrcátka. Zvířata jsou v Austrálii stále v drtivé většině, a proto je
obezřetnost na místě. Sám jsem zažil, co dokáže téměř metrákový klokan udělat s 500koňovým
tahačem.
V Austrálii jsem měl poprvé možnost vyzkoušet si řízení vpravo. Subjektivně mi jízda vlevo přišla
mnohem přirozenější a naopak jsem podvědomě začínal mít obavy, jak po návratu domů zvládnu
přechod zpět. Co je ovšem velmi iritující, je prohození ovládacích páček pod volantem, kdy
prakticky při každém odbočování zapínáte stěrače a opačně. Také manuální řazení levou rukou
není úplně jednoduché (v Austrálii však převažují stejně jako v USA automobily s automatickou
převodovkou). Při příjezdu na světelnou křižovatku je našinec překvapen dvojím umístěním
dopravních světel5 – a to jak nad, tak za křižovatku. Dle některých názorů je to takto pro řidiče
(resp. jejich krky) příjemnější, ovšem v momentě, kdy cesty ústící do křižovatky spolu svírají ostrý
úhel, se především za šera stává situace krajně nepřehlednou a nebezpečnou – pokud nejste se
situací na křižovatce dopředu obeznámeni, velmi těžko určíte, zda-li zelené světlo naproti patří
vám nebo řidičům v sousedním jízdním pruhu či na vedlejší silnici. Bohužel světla nejsou jedinou
odlišností od našeho systému. Mnohem podstatnějším rozdílem je důraz, který kladou Australané
na svislé dopravní značení. Při příjezdu na křižovatku je v podstatě nutností přečíst!!! minimálně
2–3 doplňkové dopravní značky (tabule s textem), jejichž význam je začasté velmi podstatný pro
úspěšný průjezd křižovatkou (např. zákaz odbočení atd.). V tomto konkrétním bodě považuji
českou (resp. evropskou) praxi značení křižovatek za výhodnější.
Na závěr bych pouze vyzdvihl podstatu fungování asi jakéhokoliv dopravního systému, a tím je
dle mého názoru respekt k (smysluplné) dopravní regulaci a respekt k dalším účastníkům
silničního provozu. V Austrálii se nejen díky velmi progresivní penalizaci rychlé jízdy podařilo
celkově zklidnit provoz (maximální rychlost na dálnici je v současnosti 110 km/h) a jízda po
moderních komunikacích je povětšinou příjemnějším zážitkem než každodenní vynucování si
respektu či boj o holý život, které zažíváme na českých silnicích. Doufejme, že se z toho poučí
nejen naši zákonodárci, ale především běžní účastníci silničního provozu. Vždyť návštěva
u protinožců je nejen zajímavým kulturním zážitkem, ale hlavně inspirací pro život bez
všudypřítomného stresu.
Pavel Tuček, Červený Kostelec
4
Mýtné brány fungují na mikrovlnném principu a v Sydney při průjezdu systémem několikaúrovňových tunelů, mostů
a nadjezdů může řidič denně zaplatit až $20 (350 Kč). Systém je to velmi propracovaný – mobilní odečítací jednotku
můžete proti záloze získat na kterékoliv pobočce RTA a vzniklé mýtné hradit také elektronicky přes internet. Pro
motocykly však překvapivě platí stejně vysoké mýtné jako pro automobily.
5
Blikající žluté (u nás oranžové) světlo na semaforech se používá pouze mezi přechodem zelené a červené. Při rozjezdu
se po červené rozsvítí ihned zelená. Při stání na červenou je možné opustit křižovatku obdobně jako při rozsvícení naší
zelené doplňkové šipky.
12
Zpráva z účasti na řádném zasedání XXII. Sněmu Hospodářské komory České
republiky konaném 27. 5. 2010 v Kongres Hotelu Jezerka, Seč-Ústupky
Jednání se zúčastnili zástupci PSA ČR – pánové Karel Tuček a Jiří Benda
Program:
1/ Zahájení
2/ Volby orgánů sněmu
3/ Schválení řídícího sněmu
4/ Zpráva představenstva o činnosti HK v roce 2009
5/ Potvrzení kooptace nových členů představenstva
6/ Plnění úkolů přijatých předchozími sněmy
7/ Strategie HK na období 2011–2013
8/ Zpráva o činnosti dozorčí rady HK
9/ Hospodaření HK za rok 2009 a konsolidovaná účetní uzávěrka
10/ Rozpočet HK na rok 2011
11/ Závěr
1/ Uvítání: Pan Petr Kužel a pan R. Martínek – hejtman Pardubického kraje
 jako vždy se vyjádřil o důležitosti podnikání a podnikatelů vůbec, ale ve všech aktivitách
a prohlášeních sociální Demokracie se stále jen mluví o „chudácích“ zaměstnancích a
o jejich ochraně a podpoře… Střední stav podnikatelů je stále zanedbáván a nedostatečně
podporován!
2/ Další pozvaní hosté se omluvili, jejich neúčast je mrzí, ale jejich aktivity jsou takové, že se
nemohli zúčastnit (Hašek, Míl a další)
3/ Zákon 301 – „Povinná registrace v Hospodářské Komoře České republiky pro všechny“ – je
nemožná, protože parlament tuto změnu zákona nikdy neschválí!
 i přes tuto skutečnost je činnost HK ČR velice důležitá a účast našeho společenství v tomto
sdružení velice přínosná!
V Č. Kostelci 9. 7. 2010 zapsal Karel Tuček
OHLÉDNUTÍ ZA SEMINÁŘI
Jedním z úkolů z poslední valné hromady našeho společenství je pořádání odborných
seminářů za účelem zvyšování odborných znalostí autoškol a akreditovaných školicích středisek
působících na území České republiky. Tento úkol je jistě užitečný a chvályhodný. Všechna témata,
která byla vybrána, zapadají do pracovních náplní autoškol a školicích středisek. Nedělám si iluze
o tom, jak některé autoškoly a školicí střediska přistupují k vlastní náplni výuky a školení. Proto
musím velice ocenit zájem těch autoškol a školicích středisek, která projevují snahu rozšířit si svoje
znalosti a vědomosti, o které se potom podělí se svými žáky a absolventy školení.
Vše je ovšem na základě dobrovolnosti a tady je situace stále stejná – na všech těchto
seminářích vidím stále stejné tváře účastníků. Musím kvitovat pochvalně i zájem některých úředníků z pověřených obcí a krajů.
Úroveň všech přednášejících byla na vysoké úrovni a témata byla dobře a zajímavě
vysvětlena! A dovolím si Vám zde připomenout, čím jsme se v uplynulém období zabývali:
Likvidace pojistných událostí, Správní řízení ve všech aspektech, Ekonomika jízdy motorových
vozidel, Vliv uložení nákladu na ovládání vozidla, Seznámení s náplní práce celní správy,
Odpovědnost za uložení a upevnění nákladu, Novinky, hospodárné a bezpečné užití pneumatik,
Stávající zákony týkající se bezpečnosti v dopravě a související mezinárodní předpisy
13
V rámci diskuze bylo vždy odpovězeno na velké množství dotazů z řad posluchačů. Některé
dotazy sice vyvolávají dojem, že někteří přítomní mnohdy tápou i ve věcech, u kterých by se dalo
předpokládat, že jsou naprosto jasné, ale na obranu těchto našich členů je třeba konstatovat, že mají
upřímný zájem se něco nového dozvědět, o čemž svědčí jejich účast.
V tomto roce je ještě v programu Valné hromady pořádání semináře profesora Jergla na
téma Bezpečná přeprava nákladu a seminář JUDr. Bušty na téma změn v zákonech 361, 247 –
věřím, že i tyto přednášky budou přínosné v rámci vzdělávání autoškol a školicích středisek.
Témata se zdají fádní, ale myslím si, že všichni máme určité mezery ve znalostech našich
„košatých“ právních předpisů a bezpečná přeprava nákladů je hodně důležitá... pro zajímavost:
90 % nákladů opouštějících Českou republiku je málo nebo nesprávně zajištěno!!
Karel Tuček, člen výboru PSA
Agresivní řidiči budou dostávat vyšší pokuty
Jiří Novotný, Právo
28.7.2010
Přimět agresivní řidiče k dodržování pravidel silničního provozu by měly podstatně tvrdší pokuty
ve výši až 25 000 korun. Prosadit do motoristické legislativy je chce dopravní expert Věcí veřejných
Stanislav Huml.
„U agresivních deliktů, jako je například nerespektování zákazu předjíždění či předjíždění na
vrcholu stoupání a v nepřehledné zatáčce, kdy řidič tímto svým jednáním ohrožuje všechny kolem
sebe, budeme muset opravdu výrazně přitvrdit,“ řekl v České televizi Huml.
Tresty za tyto i další nebezpečné přestupky jsou dnes poměrně malé a agresivní řidiče příliš
neodrazují. „Trestat by se proto takové přečiny měly stejně jako alkohol za volantem, kde jsme už
nyní schopni jít na 25 000 korun, což je velmi přísný trest i na naše podmínky,“ je přesvědčen
Huml.
Přitvrzení trestů se Huml bude snažit prosadit v nové meziresortní expertní komisi, kterou
k přípravě změn v zákoně č. 361 o provozu na pozemních komunikacích ustavuje ministr dopravy
Vít Bárta (VV). Huml bude předsedou této komise, v níž zasednou zástupci ministerstev vnitra a
dopravy, i šéf dopravní policie Leoš Tržil. V červenci zemřelo na silnicích už 89 lidí.
Že by legislativa měla vůči agresivním řidičům skutečně přitvrdit, vyplývá i z nynější prázdninové
bilance nehodovosti, která je vpravdě tragická. Podle policejní statistiky zahynulo od 1. do 26.
července na českých silnicích 89 lidí, o 24 více než za stejné loňské období. A od 25. června, kdy
letní prázdniny začaly, přišlo už při dopravních nehodách o život 114 osob.
Prázdninová bilance také dokazuje, že nynější bodový systém je strašákem jen pro slušné
motoristy. Podle údajů ministerstva dopravy se sice 89 procent řidičů, kteří v minulosti získali
nějaký ten bod, už dalších přestupků zařazených do bodového hodnocení nedopouští, ti zbývající
jsou ovšem nepoučitelní. Někteří dopravní experti proto požadují, aby kromě zvýšení pokut a bodů
bylo v ČR zavedeno i povinné psychologické vyšetření řidičů, kteří často porušují pravidla
silničního provozu.
******************************************************************************************
14
Jak okomentovat následující zprávy? Je opravdu za vše vina špatná práce
autoškol? Nebo je potřeba hledat chyby ve výchově obecně? Pokud nebude každý
účastník silničního provozu mít úctu v první řadě ke svému vlastnímu životu,
budeme čítat takovéto zprávy i nadále.
Motocyklista bez přilby se zabil po nárazu do stromu, další při nárazu do sloupu
Osudnou se stala noční jízda na motocyklu bez přilby pro devětatřicetiletého muže
z Kozlovic na Frýdeckomístecku. Jen kousek od svého domu havaroval a po nárazu do stromu
zemřel. Tragicky dopadla jízda na motorce bez přilby i pro Čecha u Popradu. K havárii u Kozlovic
došlo tři minuty po půlnoci ze soboty na neděli. „V pravotočivé zatáčce vyjel ze silnice a narazil do
stromu,“ popsal tragickou nehodu frýdeckomístecký policejní mluvčí Ivan Žurovec. Potvrdil, že muž
jel na motorce bez přilby. „Pravděpodobnou příčinou nehody je, že muž nepřizpůsobil rychlost
jízdy svým schopnostem a povaze vozovky,“ dodal.
Zda byl na vině i alkohol policisté zatím nevědí. Podle informací Práva je ale možné, že motorkář
před jízdou něco vypil.
Český motorkář bez přílby se zabil u Popradu
Jízda na motorce bez přilby i řidičského průkazu měla tragický dopad pro mladého
Čecha, který v obci Šuňava nedaleko Popradu v sobotu večer narazil do betonové obruby
u silnice. Havárii nepřežil. Mladík z Prahy projížděl obec na motorce Jawa 250. Na křižovatce vjel
do protisměru. Předním kolem narazil do betonové obruby u jednoho rodinného domu a náraz ho
vymrštil z motorky. "Jelikož neměl na hlavě ochrannou přilbu, utrpěl při nárazu na betonový sloup
plotu rodinného domu otevřenou zlomeninu lebeční klenby s pohmožděním mozku," upřesnila
mluvčí policie prešovského kraje Magdaléna Fečová. Policie bude zjišťovat, zda mladík před jízdou
nepil alkohol.
Pavel Karban, ČTK, Právo 8.8.2010
TIRÁŽ
www.profiautoskoly.cz
Rok 2010, období léto – číslo 21
Redakce RR-redakční rada Profesního společenství autoškol ČR
Kontakt: [email protected]
Inzerce: PSA ČR, Vodní 36, 466 01 Jablonec nad Nisou
Tel.: 483 711 411, [email protected]
Registrace: MK ČR E17832
15
Upozornění na změny v zákonech
Od 1. ledna 2011 začnou platit změny vyplývající z vyhlášky č. 283/2009 Sb., kterou se
mění vyhláška č. 341/2002 Sb. Určitě všichni při výuce uchazečů o řidičské oprávnění i při školení
řidičů připomínáme změnu v § 32 Povinná výbava motorových a přípojných vozidel a to
odstavec 11
(11) Motorová vozidla musí být vybavena oděvním doplňkem s označením z retroreflexního
materiálu podle jiného právního předpisu7b.
Chtěl bych ale připomenout, že vejde v platnost i změna v odstavci (11) paragrafu 15. Pro úplnost
uvádím staré a nové znění uvedeného odstavce:
§ 15 Největší povolené hmotnosti (limitní) silničních vozidel, zvláštních vozidel a jejich
rozdělení na nápravy
(11) Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným
technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací
souprava, musí být v řádném technickém stavu a vázací síla uvedená na štítku musí odpovídat
hmotnosti přepravovaného nákladu.
(11) Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn
vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita
poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN
12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a
umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1, kde pro výpočet počtu přivazovacích prostředků lze
alternativně použít za dynamický koeficient tření statický koeficient tření při současném
použití koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1.
Tuto problematiku budeme přednášet při výuce podmínek provozu vozidel u uchazečů
o řidičské oprávnění skupiny „C“ a „C+E“, případně podskupin „C1“ a „C1+E“, ale hlavně při
vstupním a pravidelném školení profesní způsobilosti řidičů. Vzhledem k tomu, že tato
problematika je velice důležitá pro bezpečnost silničního provozu, věnuje výkonný výbor PSA ČR
tomuto tématu velkou pozornost.
V minulém období jsme uspořádali semináře, které se zabývaly jak zajišťováním nákladů,
tak i vlivem přepravovaných nákladů na jízdní vlastnosti vozidel. Určitě i silniční kontroly prováděné
po 1. lednu 2011 Policií České republiky a celní správou budou zaměřeny na správné připevnění
nákladů dle uvedeného předpisu. Proto je naším úkolem seznámit nové uchazeče a připomenout
řidičům způsoby upevňování nákladů a výpočet množství přivazovacích prostředků. Nevím, jestli
jsme všichni odborníky v přepravě nákladů a umíme to fundovaně vysvětlit. Aby byl tento úkol
snazší, uspořádá výkonný výbor PSA ČR ještě jeden seminář k tomuto tématu a součástí
materiálů, které účastníci dostanou v ceně vstupného, bude jednoduchý učební text a hlavně
kotouč, který slouží řidičům pro výpočet množství upínacích pásů.
Doufám, že seminář zaměřený na toto téma zaujme nejen majitele a lektory školicích středisek, ale
i majitele a učitele autoškol.
Když už jsme u novelizací Vyhl. 341/2002 Sb., tak chci připomenout Vyhl. 216/2010 Sb. ze
dne 8. července 2010, kterou se opět mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb.
Mimo změny v § 18 odst. 3 větě páté, kde se za slova „policie České republiky“ vkládají slova
„a obecní policie“ a přehledu směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES/EU, které se vztahují ke
konstrukci a provozu kolových vozidel a nesilničních mobilních strojů, se v příloze č. 14 bod 1
zveřejňuje obsah lékárniček pro motocykly a autolékárničky. Oproti Vyhl. 283/2009 Sb. se
u motolékárničky v bodě f) mění rouška resuscitační za masku resuscitační a u autolékárničky se
v bodě j) nově definují nůžky o délce nejméně 14 cm (dříve 15 cm.)
Těším se na setkání se členy PSA ČR i ostatními „autoškoláky“ na uvedeném semináři, který pro
Vás pořádáme.
Jiří Myšák, člen VV PSA ČR
16
ULOŽENÍ A ZAJIŠTÌNÍ NÁKLADU
NEZAPOMEÒTE! OD 1.1.2011 VSTUPUJE V PLATNOST NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VYHL.è. 341/2002,
týkající se nakládání, rozmístìní a zajištìní pøepravovaných nákladù
Termín konání: 20.10.2010 (Støeda)
Místo konání: Hotel SLUNCE, Havlíèkùv Brod
Èas konání: 9,30 - 14,00 hodin
Prezence: 8,30 - 9,30 hodin
Pøednášející: Prof. Josef JERGL
ZÁVAZNÉ PØIHLÁŠKY ZASÍLEJTE NA ADRESU:
[email protected] - nejpozdìji do 10.10.2010
Vstup pro èleny PSA ÈR
Vstup pro neèleny
450,- Kè
950,- Kè
Do ceny vstupného je zahrnuta cena pomùcky - kotouèe pro výpoèet potøebných upínacích pásù
Vzhledem ke konání Valné hromady a dalšího semináøe
následující den (Ètvrtek 21.10.), lze si na místì zajistit
nocleh na èísle tel. 569 496 200
Digitální silnice
nová éra ve výuce
Program Digitální křižovatka
je určen pro výuku a nácvik řešení dopravních situací na křižovatkách. Obsahuje 20 druhů
křižovatek, ve kterých lze rozmístit vozidla, chodce a dopravní značky. Po určení pořadí průjezdu vozidel je možné si nechat
situaci přehrát.
Program Digitální silniční síť
dokáže sestavit libovolnou silniční síť, kterou lze uložit a využívat
pro výuku. Vhodným použitím
silnic, křižovatek, svislých a vodorovných dopravních značek,
semaforů, železničních přejezdů, vozidel a mnoha dalších
objektů můžete sestavit třeba
i celé městské čtvrtě.
Program Animovaný test je
určen zejména k půjčování
žákům, kteří si tak mohou jednoduchým způsobem doma
křižovatky procvičovat a velmi
rychle zvládnout. Obsahuje 164
dopravních situací, které si lze
prohlížet v 2D pohledu shora
nebo dokonce v 3D pohledu
z libovolného úhlu.
Pouze do konce září bonus
ke každé objednávce.
Objednat programy nebo stáhnout demoverzi můžete na:
www.autoskoly.cz/vyuka