zde - Culturenet

Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2010
Ondřej Kašpárek
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Obor: Arts management
Nový model kulturního centra
Vypracoval: Ondřej Kašpárek
Vedoucí práce: Mgr. Barbara Hucková
Prohlášení
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Nový model kulturního centra“
jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály
uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 30. prosince 2010
Podpis
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Barbaře Huckové za její cenné rady
a připomínky při zpracování této práce a za její vstřícnou podporu a trpělivost. Rád
bych také poděkoval oponentce MgA. Kateřině Melenové za konzultace a inspiraci
a všem kulturním manažerům, kteří se tématem mé práce v praxi zabývají.
Anotace bakalářské práce
KAŠPÁREK, Ondřej. Nový model kulturního centra. Praha, 2010. 69 s. Bakalářská
práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, Katedra Arts
managementu.Vedoucí práce: Hucková, B.
Kultura a umění nepochybně patří mezi hlavní rozvojové faktory člověka a společnosti.
Ne všude k nim však mají lidé jednoduchý přístup. Tato práce se zaměřuje na fenomén
multifunkčního kulturního centra, jakožto instituce rozvíjející a iniciující kulturní
a komunitní život v regionu či menším regionálním městě, kde často není vybudovaná
běžná infrastruktura kulturních zařízení. První část je věnována představení diskursu
současných kulturních center. Vedle způsobu řízení pojednává o současném poslání
a činnostech, které takové instituce dělají jedinečnými, a o práci s cílovými skupinami.
Ke krátkému přehledu slouží typologie kulturních center, která mapuje základní podoby
těchto institucí v České republice. Práce je zakončena konkrétním návrhem nového
multifunkčního kulturního centra, které si klade za cíl aktivizovat obyvatele a probudit
je ke kreativitě a sounáležitosti.
Klíčová slova: multifunkční kulturní centrum, kulturní instituce, kulturní infrastruktura,
kultura, region, komunitní, umění.
Annotation of bachelor thesis
KAŠPÁREK, Ondřej. New model of cultural center. Praha, 2010. 69 s. Bachelor Thesis.
University of Economics, Prague, Faculty of Business Administration, Department of
Arts management.Thesis head: Hucková, B.
Culture and Art have, without a doubt, always been major development factors for
people and the society as a whole. However, there is no effortless access for everyone or
everywhere. This Thesis is focused on the phenomenon of the multifunctional cultural
center as an institution developing and initiating cultural and communal life in a region
or in a smaller regional city with no cultural infrastructure or background. The first part
deals with the discursus of the contemporary cultural centers. Apart from the
management issues of the centers, this Thesis handles their work with their target
groups as well as their today’s mission and activities, which all make these institutions
unique. The short summary of the Czech culture centers typology is included; it maps
their basic forms in the Czech Republic. The Thesis is ended with a factual proposal of
a new multifunctional culture center, which puts the cultural awakening of the citizenry
to a more creative way of life with a sense of belonging as its main priority.
Key words: multifunctional cultural center, cultural institution, cultural infrastructure,
culture, region, community, arts.
Obsah
Úvod...................................................................................................................... 1 Motivy pro psaní bakalářské práce a výběru tématu......................................... 2 Cíle práce .......................................................................................................... 3 1. Základní pojmy............................................................................................... 5 2. Popis stavu kultury v regionech .................................................................... 7 2.1. Historie fenoménu kulturního domu ......................................................... 7 2.2. Vývoj po roce 1989 ................................................................................... 8 2.3. Současný stav kultury.............................................................................. 10 3. Problematika kulturních center.................................................................. 12 3.1. Infrastruktura ........................................................................................... 12 3.1.1 Příklady klubů ................................................................................. 13 3.1.2 Příklady multifunkčních prostor...................................................... 15 3.2. Organizace............................................................................................... 16 3.2.1 Struktura .......................................................................................... 16 3.2.2 Financování ..................................................................................... 18 3.2.3 Společnost........................................................................................ 19 3.2.4 Činnosti............................................................................................ 22 4. Návrh nového modelu kulturního centra ................................................... 24 4.1. Příklad lokality Klatovy .......................................................................... 24 4.2. Nové poslání a cíle kulturního centra...................................................... 24 4.3. Zasazení do lokálního kontextu............................................................... 25 4.4. Konkrétní řešení ...................................................................................... 26 4.4.1 Prostor.............................................................................................. 26 4.4.2 Organizace....................................................................................... 28 Závěr................................................................................................................... 33 Přílohy ................................................................................................................ 35 Seznam použité literatury a pramenů ............................................................ 55 Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................... 58 Úvod
Ve své práci se budu věnovat navržení nového modelu multifunkční kulturní
organizace, která by měla fungovat jako komunitní, vzdělávací, ale zároveň kulturní,
společenské a umělecké centrum. Vybírám si záměrně toto téma, jelikož problematikou
fenoménu kulturního centra, jakožto instituce rozvíjející kulturní život v regionu či
regionálním městě nebo specifické lokalitě, kde často není vybudovaná běžná
infrastruktura kulturních zařízení, se zabývám již několik let.
Rád bych zhodnotil dosavadní historický vývoj problematiky komunitních
kulturních organizací v regionálním působení. Na základě tohoto hodnocení
a samozřejmě i vlastních zkušeností se následně pokusím navrhnout model fungování
takovýchto organizací. Pro samotný návrh nebudu vycházet z literatury, protože toto
téma bohužel ještě nebylo nijak zpracováno. Budu vycházet z několika případových
studií, které jsem zpracoval a přikládám v příloze, dále z rozhovorů s profesionály
působícími na tomto poli a ze svých poznatků z několikaleté praxe v kulturních
centrech. Práci budu podkládat sekundární literaturou, která se svým tématem alespoň
lehce přibližuje tématu práce.
Budu se zabývat jak posláním takové organizace, tak zároveň úrovněmi řízení,
ale hlavně způsobem práce, dramaturgie a programové skladby. To jsou právě základní
body, které takovou organizaci odlišují od běžně známých kulturních institucí.
Multifunkční kulturní centra začala vznikat v Čechách až před nedávnem a jsou
stále spíše výjimkou než pravidlem. V kontextu s ostatními kulturními institucemi je
jejich účel, poslání i způsob práce odlišný. Multifunkční kulturní centra reflektují
aktuální společenské potřeby a jsou příkladem nového přístupu k podpoře kultury.
Vznikají většinou procesem „bottom up“ (Hagoort, 2009: 90) jako projev občanských
a uměleckých nezávislých aktivit. Tento trend přichází ze zahraničí, kde podobná
centra, zaměřená na komunitně kulturní činnost, fungují mnoho let. Česká multifunkční
kulturní centra si složitě hledají vlastní cestu, inspirace ze zahraničí lze v současném
českém kulturním prostředí prosadit jen těžko. Přesto lze předpokládat, že se ve větším
měřítku prosadí jako nový model kulturního organismu. Právě proto je cílem této práce
pojmenovat základní společné jmenovatele a kontexty těchto center, protože žádný
optimální model není v českém prostředí prozatím kodifikován ani dlouhodobě
provozován.
Kulturní centra vznikají jakožto organizace, které se neorientují na jeden žánr,
jako je tomu u divadel nebo koncertních síní, ale jsou univerzálními produkčními
prostorami, kde lze pořádat od komorních představení po velké koncerty všech žánrů.
Cílová skupina je velmi široká a zasahuje do všech věkových skupin a vůbec do celého
socio-demografického rozložení.
Na tomto místě je nutno zmínit, že ve velkých městech vznikají obdobné
organizace, které svou strukturou či prezentací sebe sama navenek mohou lehce
připomínat multifunkční kulturní centra, někdy dokonce nesou i takový název. Je však
1
zapotřebí takové organizace odlišovat. Jejich práce je v podmínkách velkých měst
natolik rozdílná, že se v podstatě jedná o jiné organizace. Jejich zájem je často
soustřeďován již na konkrétní subkultury v rámci měst a jejich dramaturgie je často
velmi úzce specializována. Díky silné a široké diverzitě obyvatel velkých měst si tuto
specializaci organizace mohou dovolit a nemusí nutně pracovat s danou komunitou.
Obecně lze říci, že jejich poslání, cíle a cílové skupiny se tedy velmi odlišují od
kulturních center s působištěm v regionu či nějakých menších lokalitách. Postrádají
komunitní přesah a jsou zaměřeny na konkrétní téma, protože jejich cílová skupina je
složena z užší skupiny účastníků, kteří nepochází z jednoho místa. Takovéto organizace
se v Evropě obecně nazývají art factories 1(Bordage; Dietrich; Chaskles, 2001)
Specifickým cílem této práce je pojmenovat poslání a fungování multifunkčního
kulturního centra v podmínkách regionálního nebo lokálního prostředí. Pojem kulturní
centrum je spjat právě s komunitním přesahem kultury a umění. Jde o animační procesy,
při nichž vzniká interakce mezi místními obyvateli a kulturním centrem, které cíleně
s komunitou pracuje. Právě tyto aktivity jsou určující pro nový model kulturního centra.
Je možné, že takové organizace mohou fungovat i na úrovních metropolí či velkých
měst i na těchto místech je nalezneme, ale vyznačují se tím, že veškerou činnost
orientují na svou lokalitu, často čtvrť nebo městkou část. Výborným příkladem je
Kulturní centrum Zahrada na Jižním Městě, Praha 11.2
Motivy pro psaní bakalářské práce a výběru
tématu
•
•
•
•
•
•
vize prospěšnosti tématu
nedostatek jakéhokoliv zdroje k tomuto tématu
motivace k vytváření center tohoto typu
vlastní pozitivní zkušenost
myšlenka animace lokality
vlastní zájem uskutečnění projektu
Mezi hlavní motivační faktory k psaní této práce a výběru tématu byla právě
prospěšnost, kterou může zpracování této problematiky přinést. v současné době
vznikají kulturní centra velmi intuitivní cestou. Díky tomu, že v Čechách prozatím
neexistuje veřejná debata na toto téma, nedochází tak ani k dialogu mezi profesionály
z oblastí kulturního managementu, architektury, vzdělávání a věřejné správy, ani ke
vzájemným inspiracím mezi provozovateli regionálních multifunkčních kulturních
1
Nejčastěji se věnují prezentaci moderního současného umění. Tento fenomén je rovněž velice
zajímavý, avšak v mé práci se mu nebudu věnovat (pro srovnání však zařazuji MeetFactory
v Příloze č. 4 Typologie prostror ). Jak již jsem zmínil výše, jedná se o jiný druh organizace,
i když s patrnými podobnostmi a podobnými aktivitami
2
Viz v Příloha č. 4 Typologie prostror – KC Zahrada
2
organizací. Často se stává, že získané peníze se ztrácí v neefektivně připravených
projektech, v nedokonalých architektonických studiích, v neúčelných rekonstrukcích
a stavbách. Nepromýšlí se potřebné dopady na obyvatele dané lokality v závislosti na
dramaturgii a nereflektují se jejich potřeby.
Neexistuje žádná publikace v českém jazyce, která by toto téma zkoumala nebo
alespoň poskytovala přehledové informace. v českém prostředí během posledních let
byla vydána zhruba desítka knih, které se zabývají tématem arts managementu,
nevěnuje se však pozornost problematice multifunkčních kulturních center. v Evropě
tomu není jinak, publikací o arts managementu je samozřejmě dostatek, ale publikací
o multifunkčních kulturních centrech zatím také moc není. Veškerý literární fond je
tvořen pár sborníky z konferencí a několika studiemi. 3
V České republice se etablovalo několik méně známých profesionálů, kteří se
celkem úspěšně propracovali za několik let k optimálním modelům multifunkčních
kulturních center. Sami v těchto centrech pracují, navrhují nová řešení a razí tak cestu
tomuto fenoménu. Pro mou práci jsou tyto osoby jedni z nejdůležitějších zdrojů vůbec.
Přes čtyři roky jsem pod jejich vedením pracoval v různých multifunkčních kulturních
centrech a vděčím jim za mnoho zkušeností a podnětů. Proto bych rád poznatky, které
jsem nabyl díky spolupráci s nimi, sumarizoval a ve formě této práce poskytl dále
k šíření.
Prací bych zároveň rád podnítil zájem o tuto problematiku a chtěl bych také
motivovat ke vzniku nových center. Rád bych otevřel veřejnou diskusi a uvedl na světlo
velký potenciál, který tkví ve fenoménu komunitního kulturního centra, díky kterému
můžeme aktivovat často pasivní obyvatele lokalit bez komunitního života a vztahu ke
kultuře a umění.
V neposlední řadě hodlám využít této práce jako podkladové studie pro projekt
Kulturního centra v Klatovech, který připravuji a ve výhledu budoucích pěti let chci
následně realizovat.
Cíle práce
•
•
•
•
zmapovat problematiku
popsat způsoby práce
upozornit na nedostatek institucionálního zázemí
nastínit nově pojatý model kulturního centra
Mezi konkrétní cíle práce patří jednak popsat genezi pojmu kulturní centrum,
najít historické souvislosti vzniku a zániku kulturních organizací v regionu, zmapovat
jejich vývoj, ale také vymezit pojem kulturní centrum v kontextu současné kulturní
infrastruktury.
3
V zdrojích (přílohách)uvádím veškerou nalezenou literaturu, která je na evropském trhu
k dispozici
3
V další části chci charakterizovat současnou strukturu kulturních center, popsat
typologii prostorů kde fungují, popsat způsoby práce, jejich poslání a základní činnosti.
v neposlední řadě pak využívané formy financování.
Poslední část práce bude věnována navrhnu fungování nového modelu
multifunkčního kulturního centra. Model bude navržen a rozpracován na konkrétním
příkladě – na realizaci projektu multifunkčního kulturního centra v Klatovech. Jako
podklady pro návrh budou sloužit shrnuté poznatky o problematice kulturních center,
informace o lokalitě a potřebách místních obyvatel, strategický plán rozvoje města
a vlastní zkušenosti s kulturními projekty.
V modelu fungování bude objasněna struktura cílených služeb, poslání
organizace, způsob dramaturgie, způsob přístupu k cílovým skupinám, jednotná
prezentace na veřejnosti, technika propagace a vnějších vztahů.
Celou prací bych rád zároveň upozornil na nedostatek takovýchto zařízení. Na
nedokonalou kulturní infrastrukturu v místech, kde zdánlivě umění a kultura nemá
„konzumenty“. Tento předsudek stojí přímo proti současným novým metodám audience
develpment, tedy rozvoje a práce s publikem, které ho budí k aktivní participaci.
Pakliže máme zájem na tom povzbudit legitimní občanskou společnost a její
projevy, musíme vzbudit sounáležitost a participaci. To mohou být dílčí cíle kulturních
center. Přesně proto je mým cílem shrnout základní poznatky problematiky a vytvořit
tak obecný teoretický i praktický rámec pro nové pojetí modelu kulturního centra
a uvést tak toto téma do širšího povědomí.
4
1. Základní pojmy
multifunkční kulturní centrum
Jak bylo uvedeno výše, charakteristika kulturního centra může být opravdu
rozmanitá a nabývat mnohdy rozličných podob. Ovšem tak, jak je uvažováno v této
práci, jsou jejími společnými jmenovateli – otevřenost, komunitní práce, prezentace
a podpora místních, ale i „dovezených“ uměleckých produkcí, snaha animovat kulturní
dění, poskytování širokého programu a různých alternativ.
stagiona / produkční dům
Multifunkční prostor bez vlastního souboru a programu, řízená jen malým
týmem využívá externích produkčních, kteří si prostor pro své akce pronajímají.
(Dvořák, 2005: 276)
kulturně komunitní projekty
Mnoho kulturních center se snaží pracovat se sociálními problémy dané lokality
tak, že organizují tzv. komunitní projekty. Vedle toho, že mají sloužit k propojení lidí,
často vychází z místní tradice, kterou se v mnoha případech snaží obnovit. Komunitní
nebo kulturně komunitní projekt je takový, který svým působením zasahuje do života
místní komunity, vyzývá ji k participaci s cílem kultivovat, obohatit, inspirovat,
motivovat. V tomto případě se často jedná o spojení s různými uměleckými
a kreativními aktivitami.
komunitní projekt
Podle definice Nadace Open Society Fund Praha je komunitní projekt takový,
který: „rozvíjí zaujetí a zájem lidí, a pomáhá otevřeným skupinám podílet se na
veřejných věcech. Dává lidem příležitost myslet a jednat kreativně, otevírá lidem
a skupinám nové rozměry, posiluje a pomáhá uvést věci do pohybu. Pomáhá formulovat
priority zájmu komunity. Samotné myšlení lidí se v projektu zároveň ovlivňuje
a kultivuje.“ (Nadace OSF Praha, 2005)
edukativní charakter kultury
Nepostradatelný rozměr percepce umění a kultury, který rozšiřuje obzory,
kultivuje vkus, budí zájem, inspiruje k dalšímu poznání a tvořivosti. v konečném
důsledku vede k rozvoji osobnosti a dále k zodpovědnosti za jednání sebe sama vůči
společnosti.
regionální kultura
Pojem označující veškeré kulturní dění, jehož zdrojem jsou umělci, diváci,
příznivci, ale i organizátoři v daném regionu. Veškeré umělecké a kulturní projevy
vycházející z místní spolupráce a aktivního zapojení tvůrců.
5
kultura pro region
Souhrn všech dovážených programů, produkcí, uměleckých děl, které se
z velkých center "distribuují" do regionů. a to jak již z domácích či zahraničních. Jedná
se o promyšlený výběr uměleckých výstupů vhodných pro lokální obyvatele. Výběr je
tvořen na základě dramaturgické koncepce vycházející z požadavků, zaměření a úrovně
lokálních obyvatel.
kulturní infrastruktura
Pomyslná struktura všech daných existujících kapacit, prostorů, ale
i jednotlivých umělců a aktérů. (Dvořák, 2005: 58) Vždy vztažená k určitému
geografickému teritoriu. Pojem označuje objekty nebo subjekty zprostředkovávající
kulturní služby nebo statky. (Patočka, Heřmanová 2008)
animace
„Animace má iniciovat člověka k aktivní účasti na společenském dění, ale
zároveň vybízet člověka k práci na sobě v rámci permanentní kultivace. Některé
současné definice animace vycházejí z teorie komunikace. Animace je pak prezentována
jako facilitační metoda, která usnadňuje dialog a podporuje oboustrannou komunikaci
a pomáhá jim otevřít, pojmenovat problémy a hledat východiska“ (Siostrzonek, 2008:
23)
veřejný prostor
„Termín "veřejný prostor" tak, jak je chápán architekty a urbanisty, vychází z
překladu anglického termínu "public space". Výklad tohoto termínu můžeme chápat
zejména ve smyslu jakéhokoliv prostoru, který není privátní, tj. Není součástí sféry
soukromého života. „Public space“ potom slouží jako místo střetávání a komunikace ve
všech jejích rovináchod politicko-právní, přes sféru sociální až k fyzické podstatě tohoto
prostoru. S tímto širokým pojetím potom koresponduje i výklad termínu "veřejný
prostor" tak, jak je chápán v politologii, sociální a politické geografii, či v oblasti
komunitní práce. "Veřejný prostor" je zde chápán jako prostorová metafora, která
ukazuje něco otevřeného, vymezeného pro vše, co se týká veřejnosti. Dle tohoto výkladu
sem tedy spadá vše, co již není soukromou věcí a na druhé straně vše, co nepřísluší
oprávněné ochraně soukromí či státního tajemství.“ (Čermáková , 2009: 11)
6
2. Popis stavu kultury v regionech
2.1. Historie fenoménu kulturního domu
Kulturní dům4 plní funkci instituce primárně určené ke sdružování se a ke
společenskému životu. v historii tuto funkci plnily různé instituce. Od církevních, přes
soukromé, ale hlavně veřejné. Účel byl diferenciovaný, především šlo o nabídku
volnočasových a společenských aktivit.
Během normalizace za komunistického režimu dosáhl fenomén kulturního
domu, případně městského kulturního střediska (MěKS), pozoruhodného rozkvětu. Na
základě znárodnění majetku a snahy potřít občanské iniciativy a samozřejmě v souladu
s ideologií začala kultura podléhat pečlivé kontrole. Kulturní střediska organizovala tzv.
přehrávky a dávala povolení k produkcím k takové kontrole, ale hlavně ke kontrolované
„prezentaci kultury a umění“ sloužil pečlivě vypracovaný systém. Jednalo se o celkem
rozsáhlou síť.
činoherní divadla státní loutková divadla orchestry systém kulturních institucí OKS /okresní kulturní střediska/ síť kulturních středisek KKS /krajská kulturní střediska/ MěKS /městská kulturní střediska/ Obrázek 1 Systém kulturních institucí
Velmi moderní kulturní domy, jakožto kolektivní centra setkávání, začaly
pomalu nahrazovat předchozí zažité kulturní instituce.5 Rozmach ve výstavbě byl
obrovský, v duchu socialistického realizmu vyrostly stovky nových budov po celé
4
Záměrem mé práce není zabývat se fenoménem kulturních domů v českém historickém
kontextu. Pro účel této práce se o něm však musím alespoň krátce zmínit, protože k tématu
moderního kulturního centra patří.
5
malá divadla, kluby apod.
7
republice. Byly stavěny v každém menším městě, dokonce i v jednotlivých čtvrtích.
Díky této snaze můžeme i ve větší vesnici nalézt alespoň nějaké kulturní zařízení.6
Díky centralistickým tendencím tvořily stavby tohoto typu jakousi regionální,
krajskou a pak i celostátní síť, v rámci které byly provozovány zájmové činnosti
a klubový program. Fungovaly mezi nimi distribuční kanály, díky kterým umělci
objížděli různé lokality. Mimo tuto ideologicky motivovanou strukturu bylo však téměř
nemožné vystupovat. Situace byla obdobná ve všech uměleckých žánrech. „Například
do konce roku 1989 podle komunistického divadelního zákona jediným provozovatelem
divadelní činnosti mohl být stát.“ (Divadelní ústav, 2004: 6) Distribuce „kulturního
zážitku“ byla touto sítí zaručena, ale zároveň řízena státem, a tudíž podléhala
ideologické manipulaci. Takové instituce zastávaly úlohu poskytovatele prostorů pro
společenské akce pořádané městem. Mezi takové akce patřila politická zasedání, sjezdy,
plesy, soutěže, přehlídky apod. Nebylo zvykem, aby kulturní domy iniciovaly nebo
řídily nějaké kulturně-animační aktivity v dané lokalitě, ani žádnou zahraniční
spolupráci. Poskytovaly spíše technické zázemí. Akcí s uměleckým přínosem nebylo
v jejich programu mnoho.
2.2. Vývoj po roce 1989
Stará struktura kulturních domů přetrvává dodnes, oficiálně však byla síť
zrušena a většina státních institucí byla transformována na městské a obecní. Instituce
svou programovou dramaturgii příliš nezměnily. Pravdou je, že již neslouží jen
určitému výseku oficiálně uznávané kultury a o ideologické motivovanosti již dnes
naštěstí není třeba hovořit. Jejich program je však vůči jiným kulturním institucím, např.
ve velkých městech, nesrovnatelný – pozbývá inovací, progresivity a edukativního
charakteru, nereflektuje současné trendy a nepracuje aktivně s obyvateli dané lokality.
Stejným dojmem často působí na samotné obyvatele.
Příklad 1: Na základě dotázání dvaceti obyvatel Klatov ve věkovém rozmezí od 18 do 25 let na otázky „Jak hodnotíte program MěKS Klatovy?“ a „Je pro Vás MěKS Klatovy zajímavé jako kulturní organizace?“ jsem sestavil velmi obecný závěr, že mladí lidé v této věkové skupině hodnotí aktivitu MěKS spíše negativně a nezahrnují jej mezi atraktivní organizace ve městě. Výpovědní hodnota závěru je sice minimální, ale představuje názor určitého vzorku této věkové skupiny. 6
Nelze opomenout ani organizaci Sokol, která soustavně pracovala již za první republiky.
Sokolové se starali o rozvoj těla i ducha, ale v sokolovnách se hrávalo i divadlo.
8
V některých městech kulturní domy zanikly nebo byly přestavěny na jiný účel,
protože mnohdy skončily nevyužity a jejich náročný ekonomický provoz působil
městskému rozpočtu zátěž. Častěji však zůstaly městům, jen jejich organizační forma se
během procesu transformace kulturních organizací změnila. Menší obce po zrušení sítě
kulturních středisek často neměly na provoz kulturních domů prostředky nebo nevěděly,
jak s organizací naložit. Situace byla řešena pronajmutím těchto institucí podnikatelům
v kultuře i mimo kulturu. Výsledkem bylo naprosté zdevastování většiny kulturní
infrastruktury v regionech. Kulturních domů se buďto ujal soukromý provozovatel, jako
je tomu například v Českých Budějovicích u organizace Městské kulturní domy České
Budějovice a. s.7, případně fungují jako společnost s ručením omezeným či obecně
prospěšná společnost nebo nadále patří pod zřizované organizace municipalit, jako
například příspěvková organizace Městské kulturní středisko Klatovy. Pro ilustraci
ekonomické situace uvádím některá data z rozpočtu města Klatov8, která se váží ke
kultuře.
Tabulka 1 Data z rozpočtu města Klatovy9
Kapitola městského rozpočtu (2009) Kapitola 14 – Příspěvkové organizace Kapitola 7 – Odbor školství a kultury Konkrétní výdaj Městské kulturní středisko Běžné výdaje na kulturu Výdaje na kulturu c lkem Městské kulturní centrum Klatovy 2009 Náklady Výnosy ‐ Provozní příspěvky od zřizovatele ‐ Ostatní výnosy (tržby, dotace od státu, jiné) Městské kulturní centrum je soběstačné cca z 50 % Z celkového rozpočtu města na kulturu získává MěKS cca 73 % Částka 7,6 mil Kč 2,8 mil Kč 10,4 mil Kč Částka 13,8 mil Kč 14,6 mil Kč 7,6 mil Kč 7,0 mil Kč Z tabulky je patrné extrémně náročné financování, kdy jedna organizace
spotřebuje 73 % městského rozpočtu na kulturu, aniž by plnila odpovídající procento
činností.
Někteří ředitelé se snaží provoz kulturních domů obohatit o moderní a současné
evropské trendy arts managementu, ale domnívám se, že téměř naprostá většina institucí
7
Po transformaci se tato společnost, která spravuje několik kulturních domů, rozhodla některé
prostory komerčně pronajímat, v ostatních udržovala neatraktivní program až do letošního roku,
kdy byla organizace zrušena
8
zdrojem k vypracování tabulky byl dokument z Výsledků hospodaření města Klatovy
a příspěvkových organizací za r. 2009, konkrétně dokument „Rozpočet jednotlivých kapitol
města“ dostupný na:
http://www.klatovynet.cz/mukt/user/down_rozbory/2009/rozbory2009_2_mesto-kapitoly.zip
9
tamtéž
9
zůstala beze změny a stále funguje v duchu předchozí éry, a pojem kulturní dům tak
zůstává spjat s výše popsaným obrázkem rigidní organizace.
Právě a snad především proto, se do českého slovníku dostává nový výraz
„kulturní centrum“, aby stál v opozici vůči předešlým názvům a bez jakékoliv snahy
odkazovat označoval nově vzniklé organizace.
„Ať už je řeč o kulturních domech a střediscích, jejichž sídla jsou ve starých
budovách, o multikulturních centrech v moderních budovách či o subjektech bez
vlastních prostor, všechny hrají velkou roli v duchovním a společenském životě obce či
města. Zastřešují aktivity neziskových organizací a spolků, dávají příležitost
ochotníkům i profesionálům, zvou místní i přespolní. Jejich management plní často
funkci garanta a koordinátora veškerého kulturního dění v obci.“ (Kučerová;
Gonzálezová, 2008)
V mé práci bych však rád nabídl alternativu k těmto starým a neměnným
podobám. Faktem je, že ve většině případů stojí na pozicích managementu v těchto
kulturních střediscích ti samí lidé, kteří zde stáli za minulého režimu. Organizace jsou
zpravidla nějakou formou součástí městských úřadů, kde se sice vláda mění s volebním
obdobím, ale zřizovatelé do struktury těchto kulturních středisek nezasahují. Snadno se
pak stává, že posty ředitelů a programových dramaturgů zastávají lidé např. 40 let
a svou práci vykonávají naprosto rutinně bez jakéhokoliv apelu na současný vývoj
umění a kultury nebo vůbec na požadavek měnících se potřeb společnosti (dětí,
mládeže, studentů, seniorů).
Důsledek je takový, že právě ti, kteří by měli z takových míst čerpat impulzy
k hledání nových vlivů, ke kultivaci vkusu, k reflektování společnosti, na taková místa
zanevřou.
2.3. Současný stav kultury
Od roku 1989 se začalo veřejně hovořit o nutnosti transformovat kulturní síť
z příspěvkových organizací na jiný typ společnosti, z nichž nejlépe vycházely obecně
prospěšné společnosti. k těmto krokům však dochází systematicky pouze v Praze.
(Nekolný, 2006) v jiných městech zůstává setrvalý stav neúnosně drahých
příspěvkových organizací. Na problematiku má často silný vliv lokální politická situace
a obavy z nového, neprověřeného řešení.
Nezávislá scéna, kam můžeme zařazovat moderní kulturní centra, dnes nabírá na
síle. Subjekty se stávají důležitými aktéry na kulturním poli, některá města pracují na
strategických dokumentech typu kulturních politik, kde s těmito organizacemi počítají10.
Tento přístup je však spíše výjimkou. Nezávislé organizace zatím v České republice
nejsou organizovány do sítí a asociací, jak tomu bývá v jiných evropských zemích,
10
Např. Plzeň, která v roce 2001 formulovala vlastní novou kulturní politiku a jako první
prohlásila, že kultura je oblast veřejného zájmu a hodná podpory. Následoval strategický
dokument Program rozvoje kultury ve městě Plzni 2009 - 2019
10
a proto jim jako jednotlivcům není věnovaná taková pozornost. Díky trvalému
podfinancování sektoru kultury a nejednotnosti jeho aktérů je nezávislá scéna v patové
situaci. Kdyby však došlo ke spojení do profesních sítí a začala by se vytvářet jednotná
odborná argumentace, možnost aplikace nových postupů by byla snazší. Rigidní
a zkostnatělé instituce by nemohly dále přežít.
V celé této práci používám příkladů měst České Budějovice a Klatovy. České
Budějovice jsou totiž zajímavým příkladem města, kde před pěti lety kromě
příspěvkové organizace Jihočeského divadla a pár malých klubů nebyla naprosto žádná
nabídka živé kultury. Takových měst je v České republice mnoho, podobná situace je i
u druhého pozorovaného města Klatovy11.
Kulturní organizátoři na tento stav přímo nereagují, svou nabídku nemění, často
proto, že neví jak, jakým způsobem, jaké jsou možnosti a nové techniky pro zaujetí
diváka. Tomuto stavu neprospívá ani odliv mladých kreativních lidí z menších měst,
který je zřejmý12.
V regionech a malých městech však dochází k zajímavému jevu – ke vniku
subkultury, která začíná reagovat na nedostatek místí kultury. Dochází tak ke vzniku
ojedinělých projektů upozorňujících na možný potenciál a zájem. Seskupují se kolem
komunit, intelektuálů a umělců přesídlených z velkých měst či zahraničí. Tyto skupiny
nebývalým způsobem přispívají bez vlivu státu ke znovuobnovování kulturnosti na
venkově i v menších městech – obecně mimo metropole. Svým působením zapojují
širokou veřejnost, animují, budí sounáležitost a vnitřní zodpovědnost. Podobná situace
je i v regionálních městech, kde rovněž přibývá nerůznějších kulturních, uměleckých,
komunitních, sociálních a vzdělávacích spolků a aktivit.
Nové kulturní centrum by mělo přímo podporovat života schopnou strukturu
těchto organicky vznikajících aktivit. Mělo by na tento trend navazovat a poskytovat
prostor pro další realizace a rozšiřování s cílem podpořit a propojit místní komunitu.
Díky spolupráci, synergii a inspiraci musí vytvořit sítě podobných aktivit, které se
stanou součástí obecně vnímané a přijímané kultury lokality.
11
Dle závěru mého ročního pozorování neexistuje alternativní nabídka a zároveň neexistuje
publikum, které by tuto alternativu vyhledávalo, protože o ní neví. Tento začarovaný kruh je čas
od času nabouráván. Stav je pak takový, že lidé prohlašují, že se v jejich městě nic neděje, jsou
jistým způsobem „znuděni“, zároveň ale neví, kde hledat inspiraci ačkoliv by byli lačni po
zážitku. a kulturní organizátoři prohlašují: „Co bychom dělali jinak, vždyť lidé stejně na nic
nechodí.“
12
Často takoví lidé odchází za studiem do větších měst a pak se již nevrací.
11
3. Problematika kulturních center
3.1. Infrastruktura
Na rozdíl od divadel nelze u kulturních center hovořit o husté funkční síti. i když
v historii byla vybudována hodnotná infrastruktura, dnes velká část chátrá. Situace je
způsobena jednak velmi vysokými náklady na provoz takovýchto původních zařízení, se
kterými si dnešní provozovatelé neví rady, a také postupným zastaráváním technického
vybavení, které dnes již nedostačuje současným produkčním požadavkům.
Pokud jsou organizace součástí města, jakožto příspěvkové organizace,
nepředstavuje problém financování. Zdrojem peněz může být pravidelný provozní
příspěvek od města, případně kapitálové výdaje na dovybavení či modernizace. v tomto
případě je spíše sporný výběr dramaturgie.
V případě nezávislých organizací spočívá největší problém ve finančních
zdrojích. Při trvalém podfinancování kultury je obtížné shánět peníze na jiné aktivity
než pravidelný program a případně na investice do údržby technického zázemí.
Organizace se proto nerozvíjí. Níže jsou uvedeny příklady dobré praxe v českém
kontextu.
Pro konkrétnější představu o velikostech a podobě takto zaměřených organizací
uvedu v této kapitole krátkou charakteristiku dvou podob, ve kterých se moderní
kulturní centra nejčastěji vyskytují. Rozdíl je především ve velikosti prostoru a
v disponibilní technice. v poslední době je velice populární využívat konverzí starých
industriálních prostor (Bártová, 2007: 17) pro účely kulturních produkcí. v Evropě tento
moderní trend funguje již několik desetiletí.
Důvodů a výhod je hned několik:
- budovy poskytují rozhlehlé prostory s vysokými stropy
-
několikapatrové budovy a členitá dostavba
-
dispozicemi připomínají koncertní síně či divadelní sály
-
jsou často opuštěné (neslouží již původním účelům)
-
patří mezi kulturní nebo technické památky
-
jejich znovuvyužití a opravou se zhodnocuje kulturní dědictví
-
možnost čerpání investičních prostředků EU
Často jde o bývalá skladiště, pivovary, sodovkárny, trafostanice, čističky,
sladovny, sýpky apod. Samozřejmě budovy se liší případ od případu. Podle velikosti si
dovolím tedy rozdělit současné podoby na dvě kategorie. Menší klubová scéna a větší
multifunkční prostor.
12
3.1.1 Příklady klubů
Kulturní centrum ‐ klub Divadlo Tramtárie • malé klubové scény většinou blíže centru měst • často umísťovány v kulturních památkách v původní městské zástavbě • velikostí ideální pro akce komornějšího typu • co nejvíce variabilní úprava prostor, umožnující přestavbu vhodnou pro menší divadelní akce nebo na komornější koncert ke stání • součástí bývá galerie nebo alespoň části sloužící k prezentaci vizuálních umělců. • občerstvovací zařízení fungující během celého dne např. jako kavárna nebo bar • prostor otevřen po celý den, kdy je jeho využítí zajistěno kurzy či workshopy pro veřejnost • 85 míst ‐ Olomouc • Nezávislé divadlo s cílem podporovat a rozvíjet kulturu v Olomouci a Olomouckém kraji, čehož dosahuje vlastní uměleckou produkcí – provozováním stálého divadelního souboru. Kromě vlastního divadelního repertoáru tvořeného i pohádkami pro děti, pořádá divadlo hudení akce, poskytuje prostor pro výstavy mladých umělců, umožňuje hostování jiných souborů a podporuje konání divadelních, hilmových, hudebních a uměleckých vzdělávacích akcí. Svou činností vytváří kulturní a sociální prostor pro širokou vrstvu obyvatel, včetně olomouckých vysokoškolských a středoškolkých studentů. • www.divadlotramtarie.cz 13
Moving station c.k. Solnice • 80 míst, Plzeň • Johan o. s., centrum pro kulturní a sociální projekty vzniklo v roce 1998, od té doby systematicky rozvíjí své aktivity ve třech základních liniích: umělecké projekty (festivaly, vlastní produkční práce, workshopy), sociální práce (resocializační práce a práce s dobrovolníky) a vzdělávací projekty (zaměření na postupy vycházející z výchovy uměním s výrazným vztahem k osobnímu a sociálnímu rozvoji). Centrum svým působením výrazně zasahuje do regionu a do blízkého zahraničí. Zázemí poskytuje několika lokálním uměleckým souborům. • www.johancentrum.cz • 100 míst, České Budějovice • Prostor Solnice je vhodný zejména pro jazzové a folkové koncerty, menší divadelní představení či školní nebo dětská představení. Lokální umělci zde vystupují na literárních večerech, hudebních jam sessionech, zároveň prostor využívají jako galerii. Jihočeská univerzita zde pořádá několik pravidelných přednášek. Vedle společenských akcí a odborných přednášek lze v programu najít umělecké workshopy. Za sedm let své existence si vybudovala jasnou dramaturgickou linku, a tvoří tak stálou zastávku v mnoha turné nejen českých, ale i světových umělců. • www.bazilika.cz 14
3.1.2 Příklady multifunkčních prostor
Kulturní centra – multifunkční prostor • řazeny v obecném dělení mezi větší scény stagionového typu (Dvořák, 2004) • disponují velmi dobrým a moderním variabilním technickým vybavením, proto jej lze využívat k produkci technicky náročných akcí: • velké divadelní inscenace, koncerty světových umělců moderní, populární i klasické vážné hudby, hilmové projekce • módní přehlídky, kongresy, sympozia, přednášky, semináře, workshopy • různé způsoby uspořádání díky elevačním systémům: • arénové (amhiteátrové) hlediště • klasické kukátkové hlediště s pravidlenými řadami sedadel a blackboxem (klasický divadelní pódiový typ) • model konference či společenské události s jednotlivými stoly • technická režie neboli „livepost“ se zázemím pro osvětlovače a zvukaře Některá centra, která se zaměřují na širší pokrytí volného času lidí z dané
lokality, rozšiřují své prostory o pohybové ateliéry, výtvarné dílny, zrcadlové sály,
hudební zkušebny a počítačové učebny atd. Příklady multifunkčních prostor v Příloze
č.4 Typologie prostor.
Výčet prostor není rozhodně kompletní, většina kulturních center se svou
velikostí však pohybuje někde mezi těmito dvěma kategoriemi. Všechny existující
prostory nelze pochopitelně rozdělit mezi tyto dvě charakteristiky, dělení je spíše
ilustrativní a jeho cílem je představit nejmenší a největší vyskytující se příklady13.
13
Název kulturních center bývá zvolen tak, aby pomocí metaforického znázornění odkazoval na
skutečnosti nebo hodnoty, které souvisejí s posláním kulturního centra. Např.: Kulturní centrum
Stanica Žilina (bývalé vlakové nádraží) – místo, kde se lidé potkávají, odkud se vydávají na
cestu; Kulturní centrum Zahrada (bývalá školka uprostřed sídliště na Jižním Městě) – zahrada
jako místo odpočinku, barev a vůní květin; Kulturní centrum Bazilika – (bývalé industriální
prostory) Bazilika jako sváteční místo, které již od středověku neslo důležitou společenskou
funkci, sloužilo potkávání, pořádání venkovních představení, trhů apod. Název by měl být lehce
zapamatovatelný, s drobnou dávkou představivosti asociovat image a myšlenku organizace.
15
3.2. Organizace
3.2.1 Struktura
Provozní sekce Programová sekce Výkonná produkce Umělcký program Dramaturgie Edukační program Technické zjištění a údržba Produkce Vedení (hinanční ředitel, programový ředtel) Koordiace programu Printy a distribuce / Grahika / Web PR a Marketing PR. tiskový servis, služby pro partnery Účetnictví, pronájmy Finanční oddělení Fundraising, obchod Obrázek 2 Organogram
Organizační strukturu kulturních center je velmi obtížné rozčlenit podle
manažerských struktur. Dominantou sektoru kultury je často nikoli hierarchické
uspořádání, ale horizontální struktura či síťové uspořádání. Pracovníky můžeme ale
podle rozsahu působnosti rozdělit do různých sekcí. Avšak i ty se často překrývají.
16
Málokdy jeden člověk zastává jen jednu funkci. Následující dělení uvádím tedy spíše
pro představu o rozsahu a počtu činností.
Do provozní sekce spadá vedení a provoz společnosti. v business sektoru
bychom mohli hovořit o topmanagementu. Vedle správních záležitostí koncepčně
zajišťuje všechny projekty, ale i záležitosti lidských zdrojů. Tato sekce má na starosti
řízení o. p. s., hlavní supervizi chodu centra, reprezentaci, tvoření image společnosti atd
Příklad 2: V kulturním centru Bazilika o. p. s. byl prvních 5 let exitence programový ředitel, který zodpovídal za hlavní činnost, a obchodní ředitel, zodpovídající za vedlejší ekonomickou (hospodářskou) činnost organizace. Ten většinou přebírá funkcí statutárního zástupce zajišťující komerční aktivity, hlavní sponzory a partnery. Oba však nesli roli imagemakera, která je pro organizace působící napříč sociálními vrstvami, jedná s věrejnou spávou, ale i se soukromým sektorem velmi důležitá. Do další programové sekce patří veškeré činnosti, které se přímo podílejí na
tvorbě a přípravě programu či zajištují podmínky pro jeho následnou realizaci po všech
stránkách. Jednotlivá oddělení pracují standardně jako v ostatních kulturních
organizacích, proto není třeba je zde popisovat. Za zmínku stojí oddělení dramaturgie,
které vymýšlí program, tvoří tak strukturu všech uměleckých projektů a zodpovídá tak
za naplňování poslání organizace. Konkrétně oddělení zaměstnává dramaturga divadel,
hudebních představení, výstav (kurátor), dále dramaturga vzdělávacích programů,
workshopů apod. Dohromady sestavují měsíční ferman (kalendář akcí) a mají na
starosti booking (rezervace termínů) umělců.
Třetí sekce výkonné produkce realizuje program. Do této sekce patří velké
množství pozic, které jsou v kulturním centru nepostradatelné:
umělci lektoři workshop leadři technici osvětlovači zvukaři produkční grahici web masteři pracovníci distribuce pracovníci infocentra marketeři PR hirmy a PR školy účetní fundriseři údržbáři recepční a uvaděčky zaměstnanci baru pořadatelská služba dobrovolníci a stážisti 17
Na tyto posty jsou až na výjimky najímáni pracovníci na konkrétní činnosti, tedy
na mandátní smlouvy, dohody o provedení práce, dohody o provedení činnosti, smlouvy
o dílo.
Do programů kulturních center patří i přesahové jednorázové nebo periodicky
(např. ročně) se opakující umělecké či kulturně-komunitní projekty. Pro tyto akce se
zaměstnanci do všech sekcí často rekrutují z řad externích spolupracovníků, protože je
kvůli náročnosti nelze pokrýt vlastními zdroji.
Na závěr této části je nutné zmínit správní radu, která bývá orgánem
nadřazeným v neziskových organizacích typu o. p. s. „Správní rada se podílí na rozvoji
organizace a činí strategická rozhodnutí. v její kompetenci je rozhodovat o existenčních
otázkách organizace, o poslání organizace, o realizovaných programech a o obsazení
nejvyšších manažerských pozic. Nese také hlavní zodpovědnost za finanční zajištění
činnosti organizace a hospodaření s těmito prostředky.“ (Šedivý; Turnerová, 2003: 7)
Složení správní rady je pro organizaci tedy zásadní. Často ve správní radě
zasedají členové veřejné správy municipalit, ředitelé hlavních sponzorských nebo
partnerských společností, právníci či důležité osoby nějak spřízněné s kulturním
centrem. (Vedle správní rady funguje v obecně prospěšné organizaci ještě dozorčí rada,
která především kontroluje správné hospodaření.)
Od 1. ledna roku 2011 vstoupí v platnost dlouho připravovaná novela zákona
231/2010 Sb., která přináší v této problematice řadu změn. Mezi hlavní patří určení
ředitele organizace jako individuálního statutárního orgánu, nikoliv jako zmocněného
zástupce. Dále například zrušení zákazů odměňování členů správní rady. (Šebesta;
Kvítková, 2010)
3.2.2 Financování
•
•
•
•
•
příjmy ze vstupného
granty a dotace
komerční aktivity
sponzorship a dárcovství
otázka nezávislosti
Mezi důležité finanční zdroje pochopitelně patří příjmy z prodeje vstupného.
Podle zkušeností v poměru počtu průměrných návštěvníků a nákladů na vytvoření
jednotlivých kulturních akcí málokdy pokryje výnos ze vstupenek veškeré nutné
náklady, přesto představuje tento příjem jeden z nejdůležitějších zdrojů.
Nedílnou součástí financování jsou finanční zdroje získané z krajských
a městských dotací, z grantových programů ministerstva kultury a strukturálních fondů
evropské unie (Culture 2000, IOP, SROP atd.). Součástí center proto bývá zkušený
fundraiser, který neustále mapuje nové výzvy, píše žádosti a sestavuje plán možných
subvencí. Podobným způsobem lze žádat u nadací a nadačních fondů jako je například
18
Nadace ČEZ, Nadace Vodafone, Život umělce. Na komunitní akce pak např. Nadace
VIA.
Variabilní provozní zázemí lze využít pro aktivity ryze komerčního zaměření.
Jedná se o pronájem a využití prostorů pro konference, vědecká symposia, rauty, plesy,
firemní akce atd., což je další metoda jak generovat zdroje pro ne zcela soběstačné
menšinové kulturní aktivity. Nejde však jen o komerční získávání peněz, ale také
o spolupráci a vzájemnou užitečnost s podnikatelskou sférou. Jak komerční sektor tak
kulturní si mají nepochybně co nabídnout. Do prostoru centra se tak dostanou lidé, kteří
by tam sami od sebe nikdy nešli.
Z takových lidí se pak mohou stát dárci a sponzoři. Tímto přístupem se otvírá
možnost zahájit s nimi dialog, náležitě je lákat na program, zjistit co jim chybí a začít
spolupracovat. Místní podnikatelé pak mohou mít zájem aktivity centra podporovat.
Jednak z důvodů vlastních sympatií k centru, ale také proto, že podpora vzdělávacích
a kulturních aktivit nepochybně aktivit zlepšuje podnikatelskému subjektu jméno.
Konkurenceschopnost kulturnímu centru nelze tedy upírat. Jakožto
instituce jedinečného charakteru, má šanci vstoupit do všeobecného povědomí lokality
a přispívat k jejímu kulturnímu rozvoji, nejen jako zařízení či firma, ale jako sociokulturní element.
O tom, jak sestavit finanční plán, aby bylo zajištěné cashflow, jak žádat o peníze
na municipální, národní či evropské úrovni či o tom, jak dělat efektivní a úspěšný
fundraising bylo napsáno již mnoho a existují výborné dostupné zdroje. Na tomto místě
je vhodné otevřít otázku závislosti a nezávislosti kulturních organizací na vlastních či
cizích finančních zdrojích. o této problematice se zatím hovoří velmi málo, ale
v souladu se současnými snahami snižovat dotace na kulturu toto téma nabývá na
aktuálnosti. Detailně se tomuto tématu věnuji v mém přípěvku na konferenci Jak dál po
krizi, která proběhla 16.června 2010 na VŠE14.
3.2.3 Společnost
Návštěvníci
Kulturní centra se zaměřují především na návštěvníky kulturních akcí, kteří buď
pociťují nedostatek kvalitního kulturního vyžití ve své lokalitě, a proto budou
vyhledávat alternativu k nedostatečné nabídce. Anebo na budoucí návštěvníky, kteří si
teprve díky poutavé nabídce najdou do kulturního centra cestu. (Jejich pozornost ovlivní
buď doporučení někoho, kdo se již účastnil, anebo u nich vyvolá zájem samotná účast
na komunitně-kulturní akci.)
Pravidelnými návštěvníky se pak stávají ti, kteří si uvědomují, že se kulturní
centrum svým programem snaží odlišit od zastaralých kulturních domů a že působí jako
socio-kulturní činitel v dané lokalitě – jako prostředník. Návštěvníci pocházejí většinou
z okolní spádové oblasti, ale snahou je přilákat i další tuzemské návštěvníky.
14
Viz Příloha č.2
19
Marketingová komunikace a distribuce informačních materiálů kulturních center je
uzpůsobena tak, aby byly informace dostupné minimálně po celém regionu.
Věk návštěvníků takových center se pohybuje zhruba v rozmezí 5 – 70 let
a program bývá tomuto rozložení uzpůsoben. Program nabízí velké množství
atraktivních kulturních událostí pro děti předškolního věku (pravidelné pohádky
a dílny). Hojná bude také návštěvnost studentů vysokých a středních škol kvůli výše
zmíněné tendenci hledat alternativu nedostatečné kulturní nabídce.
Cena vstupenek se obvykle diferencuje podle kategorie – plné /studentské /
důchodcovské vstupné. Rozdílné vstupné, tedy tzv. pozitivní diskriminace, je velmi
důležitá pro udržení specifických skupin, na kterých má organizace zájem. Samotná
tvorba ceny pochopitelně vychází z disponibilních zdrojů, ale skýtá v sobě, jakožto
jeden bod z marketingového mixu 4P, velké možnosti jak pracovat s návštěvníky.
Uspokojení potřeb
Koncepce kulturních center je postavena tak, že jejích primárním cílem je
uspokojení společenských potřeb člověka. Chtějí působit tak, aby v myslích
návštěvníků vyvolaly obraz místa odpočinku, poznávání, estetických prožitků, ale
i kreativity a v neposlední řadě sounáležitosti.
Existuje mnoho metod, kterými lze podpořit či probudit sounáležitost občanů
s městem či místem, kde žijí15. Instituce kulturního centra pracuje novými způsoby
s problémem nedostatku sounáležitosti a celkovou odosobněností míst, kde žijeme.
v kulturních centrech často vznikají umělecké projekty založené na site specific,
streetart a happening technikách, které přímo pracují s veřejným prostorem. Tyto
umělecké události vrací místům ducha, jejž kdysi měla či mohla mít, a apelují přímo na
danou lokalitu, u níž vychází z historie nebo z nějakých významných hodnot či
skutečností, které tvoří dané místo jedinečným.
Příklad 3: Kulturní centrum Zahrada na Jižním Městě realizovalo projekt „Plochy 2009“, který měl za cíl umožnit obyvatelům Jižního Města podílet se na kultivaci prostředí, ve kterém žijí, a podpořit v nich tak pocit sounáležitosti s tímto místem. Záměrem bylo také zprostředkovat setkání místních obyvatel ve zcela netradičním kontextu. Organizátoři rozeslali zvací dopisy obyvatelům panelového sídliště Jižní Město s nabídkou “pojďte si zkrášlit místo, kde žijeme”. Projekt spočíval v tom, že byla vytipována místa – plochy na sídlišti, kolem kterých lidé běžně chodí, ale nevšimnou si jich pro svou nezajímavost a šeď. Jednalo se povětšinou o betonové zídky, různé objekty či betonová zábradlí. Ke každému byl přiřazen výtvarný umělec a lidé z místní komunity si mohli za jeho asistence vymalovat danou plochu tak, jak se jim líbí. 15
Mezi klasické metody patří studium historických souvislostí, ať už takových, které mají určitý
osobní význam pro jedince, ale i obecných s významem čistě pro danou lokalitu či společnost.
Tento způsob je ovšem do jisté míry náročný a ne každý má opravdu zájem ze své vlastní
iniciativy studovat historii o místě, kde žije.
20
Přínosem těchto činností a možná i jedním z jejich hlavních cílů, vedle takových
jako je ztvárnění estetických hodnot a někdy provokovat a šokovat, je podpoření
atraktivity místa a jeho vnímání kolemjdoucími a sousedy. Veřejný prostor lidé často
ani nevnímají. Omezujeme se jen na pohyb mezi cílovými destinacemi domov-školapráce-zábava a mnohokrát si ani neuvědomujeme, kde žijeme, jak na nás tohle místo
působí, jaké v nás podněcuje impulzy a jak my svým způsobem života lokalitě vracíme
zpátky to, co nám dává.
Proto se v 90. letech do České republiky dostávají právě tyto výše zmíněné
umělecké postupy, které jsou zaměřeny často na náhodné publikum. (Žižka, 2008: 220)
Obyvatelé jsou tak aktivně zapojeni do procesu vnímání a někdy i práce s místem, kde
žijí, a dochází tak k nastavení nových citových vazeb.
Poslání
Jak již jsem nastínil v teoretické části, dnes pojem „kulturní centrum“ obvykle
nabývá různých významů. Obecně je vnímán jako nově vzniklý multižánrový prostor,
dovolující svým technickým zázemím a programovým zaměřením pořádat velice
rozmanité projekty s přesahy přes hranice uměleckých žánrů a kulturních konvencí.
Pojem však dovoluje jistě mnohé další interpretace, v mé práci se však budu držet této
interpretace a připojím k ní ještě další nepostradatelný rozměr, a to je sociálněkomunitní charakter. V praktické části (a rozšířeně pak v Příloze č. 4 Typologie prostor)
uvedu několik českých příkladů, abych tuto interpretaci opřel o již realizované fungující
projekty.
Samotné poslání dnešních moderních kulturních center by se vlastně dalo velice
hrubě vyložit jako dramaturgicky motivovaná snaha vybírat a podporovat vhodné
umělecké produkty a produkce s jistou přidanou hodnotou za účelem jejich dalšího
šíření do míst, kde jich je nedostatek. a to samozřejmě s přihlédnutím k připravenosti
obyvatel lokality takovéto aktivity vnímat a participovat na nich. Obecným cílem je
tedy podnítit kreativitu obyvatel a animovat tak kulturu dané lokality nebo alespoň
podpořit recepci kulturních vlivů.
V českém prostředí se samotné šíření - distribuce v tomto kontextu stává
klíčovým slovem, i když působícím trochu barbarsky v souvislosti s kulturou a uměním.
Jelikož hovoříme o regionální působnosti, slovem distribuce mám na mysli export
menšinového (nikoliv mainstreamového) umění za hranice městských metropolí dále do
regionů.
21
Příklad 4: Do města s 20 000 obyvateli bude dovezena acid‐jazzová kapela z Prahy. V Praze navštíví takový koncert pravidelně cca 80 posluchačů, v regionálním městě se počet návštěvníků zúží na 30. Nejedná se o typ masově rozšířené kultury (kterou většinou není třeba podporovat formou aktivit kulturního centra). Komerční populární kultura se totiž většinou sama uživí právě tak, že je navštěvována velkým počtem lidí. Pro obrovské kapely nepředstavuje žádný problém pronajmout si pro pořádání koncertu sportovní haly apod. Jedním z bodů poslání kulturních center je podpora „menšinového umění“. V tomto dvacetitisícovém městě je např. jen několik klubů, které se zaměřují na produkci konkrétního hudebního žánru, po kterém je evidentní poptávka nebo je zastoupen lokálními umělci, ať už z řad profesionálů či amatérů. Pakliže se v dané lokalitě, nebo i regionu vytvoří skupina lidí, která však vyhledává třeba nové alternativnější směry či moderní hudební tendence, nezbývá jí nic jiného než se za takovou kulturou vydat do metropolí nebo do zahraničí. Dramaturgie
Výhodou kulturního centra je, že může poskytnout i malé skupině zájemců
příležitost najít v programu své oblíbené žánry. Pokud zůstaneme u hudby, kulturní
centra běžně jeden den pořádají acid-jazzový koncert pro milovníky nové fúze jazzu
většinou z řad mladších, druhý den bluesový koncert pro generaci starších posluchačů,
třetí den třeba koncert sólového hráče na hudební nástroje jižní Afriky pro milovníky
worldmusic a poté koncert moderní vážné hudby pro znalce či konzervativnější.
Touto náročnější dramaturgickou skladbou dosáhne centrum uspokojení
několika lokálních menšin a podporuje tak interakci mezi lidmi a obecně sociální
komunikaci, která v důsledcích vede ke vzdělávání, poznávání nového,
komunikativnosti zúčastněných a jejich kreativitě.
3.2.4 Činnosti
•
•
•
•
•
pořádání kulturních akcí
vlastní umělecké projekty
ostatní volnočasové a vzdělávací aktivity
mezinárodní spolupráce
doplňková činnost
Mezi hlavní činnosti moderních kulturních center by mělo patřit samotné
plánování a následné pořádání a organizace kulturních a společenských akcí pro
všechny věkové kategorie místní veřejnosti: pořádání uměleckých produkcí (divadlo,
hudba, pantomima, balet, muzikál, film), pořádání výstav (klasické, moderní, výstavy
22
fotografií). Tedy dramaturgické, provozní, marketingové a organizační zajištění
pořádaných akcí.
Některá evropská centra se zabývají i realizací vlastních uměleckých projektů.
(Jedná se především o ta, ve kterých mají možnost lokální umělci tvořit, zkoušet
a připravovat, případně ta, která poskytují residenční umělcům z celého světa. Často
dokonce bývají samotní zaměstnanci výkonní umělci, pak je pochopitelné, že
u takových lidí přetrvává snaha tvořit dále vlastní projekty.)
Kulturní centra by se měla také snažit zajišťovat a provozovat aktivity spojené
s volným časem dětí, mládeže i dospělých (divadelní ateliéry, výtvarné ateliéry,
pohybový a baletní ateliér, studio IT techniky a počítačových kursů; organizování
přednášek a výchovně-vzdělávacích programů pro veřejnost se zaměřením na děti
a mládež). Nutné je ale i některé programy zaměřit na zájemce starších generací či
matky s dětmi (např. kurzy na zdokonalování se v internetové komunikaci pro seniory
nebo různé speciální cvičení pro matky s dětmi).
Jedním z dalších produkčních záměrů může být pořádání kulturních výměn
a programů spolupráce se zahraničními umělci a soubory. v důsledku těchto aktivit je
současnou snahou vytvářet v rámci podpůrných programů Evropské unie síť
zahraničních spolupořadatelů kulturních akcí s cílem představení evropské kultury
v České republice a naopak. Vznikají tak zajímavé mezinárodní projekty podporující
jednak mezikulturní výměnu, ale i cestovní ruch všeobecně a kulturní povědomí.
Jedním z hlavních evropských programů na podporu mezinárodní spolupráce je
program Culture.16
Vedle důležitosti své hlavní kulturní činnosti, by centrum nemělo opomenout
možnosti své vedlejší – doplňkové činnosti. Ta v mnohých případech může sloužit jako
jeden z podstatných finančních zdrojů. Kulturní centra mohou poskytovat své prostory,
technické zázemí, ale i pořadatelské know-how formou komerčního pronájmu.
Důležitosti této doplňkové činnosti se více věnuji v kapitole finanční nezávislost
kulturních center.
16
Česká kancelář programu Culture sídlí v Praze v Divadelním ústavu – Institutu umění.
Informace dostupné na webových stránkkách http://www.programculture.cz/cs/
23
4. Návrh nového modelu kulturního
centra
4.1. Příklad lokality Klatovy
Tato závěrečná kapitola je věnována vytvoření návrhu nového modelu
multifunkčního kulturního centra. Na základě nabytých poznatků a sumarizovaných
znalostí v předchozích kapitolách bude navržen nový model - tedy logické pokračování
vývoje tohoto fenoménu.
Jelikož se jedná o ryze praktickou část práce, bude celá tato kapitola vycházet
z reálného prostředí a reálných podmínek. Nový model multifunkčního centra je
navržen ve městě Klatovy v Plzeňském kraji a veškeré podrobnosti budou vycházet
z této lokality, z vzorců chování místních obyvatel, z ekonomické a sociální situace
apod. Město Klatovy je vybráno záměrně, protože jednak trpí značně omezenou kulturní
infrastrukturou a jakožto město s jedním z největších potenciálů k podnikání 17postrádá
kulturní organizaci, která by komplexně pracovala s místními obyvateli.
Klatovy leží v šumavském podhůří v nadmořské výšce 405 m n. m. poblíž
jihozápadní hranice České republiky s Německem, 40 km jižně od Plzně při
mezinárodní silnici E53. Bývalé královské město Klatovy jsou moderním městem
s bohatou historickou tradicí. s celkovým počtem 23 000 obyvatel jsou po Plzni druhým
největším městem Plzeňského kraje. (KLATOVY a OKOLÍ, 2005)
4.2. Nové poslání a cíle kulturního centra
•
•
•
•
komunitní funkce
aktivizace občanů
rozvoj občanské společnosti
zlepšování vztahů mezi lidmi
Nové poslání navazuje na osvětovou potřebu šířit umění a kulturu, ale tuto snahu
přesahuje hlouběji. Základním prvkem je sociální a edukativní aktivizace občanů,
protože situace v Klatovech a v obdobných menších městech neposkytuje možnost
všestranného rozvoje. Centrum budí v místních obyvatelích touhu participovat
a zároveň touto cestou se vzdělávat. Pouhá distribuce umění již nestačí. Současná
společnost stejně jako obyvatelé Klatov a okolí požadují více než přijít - pobavit se 17
Jako nejlepší město pro podnikání pro rok 2009 byly vyhlášeny Klatovy. Prvenství získaly
v soutěži Město pro byznys, kterou každoročně pořádá týdeník Ekonom.
24
odejít. Nové multifunkční kulturní centrum plní komunitní funkci – poskytuje
příležitosti k rozvoji občanské společnosti a zlepšování vtahů mezi lidmi a vztahů ke
kultuře. i v Klatovech se vyskytují talentovaní nebo iniciativní lidé, kteří zatím nenašli
vhodné prostředí k uplatnění nebo seberealizaci. Ať už se jedná o aktivní přístup –
založení divadelního souboru, kapely, tanečního klubu či tematického spolku - nebo
pasivní přístup – potřeby navštěvovat kvalitní divadelní či hudební události.
V klatovském novém modelu kulturního centra bude kladen důraz na rozvíjení
kreativního myšlení ve všech oborech lidské činnosti. Již zmíněným postupem „bottom
up“ bude na základě zmapovaných aktivit, analyzovaných potřeb a zájmů 18všech
skupin obyvatel Klatov vytvořen koncept nové dramaturgie. Bottom-up je manažerskou
metodou plánování, díky které lze stanovit dramaturgické cíle a způsoby jejich dosažení
cestou zdola nahoru. Tedy reflektování potřeb všech a vytvoření inspirativního místa
pro aktivní život jednotlivců, skupin, místních amatérských těles, ale i místních
profesionálních uměleckých těles. „Nejprve jsou nastaveny relativně detailní dílčí cíle
na spodních úrovních (nejprve jednotlivci, potom skupiny atd.). Cíle jsou postupně na
stále vyšších úrovních integrovány až do podoby rámcových cílů a strategie celé
kulturní organizace. Jde tedy o konvergentní přístup.“ (ManagementMania.com, 2010)
Takto vytvořená strategie bude napomáhat rozvoji občanských iniciativ, zároveň
zatraktivní umělecké a kulturní prostředí města Klatovy. Kulturní centrum se stane
místem setkávání aktivních lidí a poskytne dobré podmínky pro jejich činnosti.
(TransEuropeHalles, 2010) Nabídne kvalitní zázemí pro taneční aktivity všech
věkových skupin, pro začínající výtvarné umělce společné ateliéry, dílny pro amatérské
divadelní soubory, dále pro jednotlivce netradiční volnočasové kurzy (pro mladší - beat
box, DJing, step, streetart; pro starší – výtvarné techniky, počítačové a jazykové kurzy,
kurzy vaření apod.)
4.3. Zasazení do lokálního kontextu
Podle SWOT analýzy Kultury a využití volného času v dokumentu Strategie
rozvoje města Klatovy, který si nechalo město zpracovat v roce 2010, schází spolupráce
mezi kulturními aktéry, nefunguje zapojení místních podnikatelů, chybí komplexní
informace o kulturním dění. Ze strategie vychází, že kromě velkých oficiálních městem
řízených organizaci je málo nezávislých institucí. Finanční podmínky pro ně nejsou
podle strategie zcela příznivé a hrozí zánik některých neziskových organizací.
Podle vlastního průzkumu infrastruktury neposkytuje město tolik
příležitostí, kam vyrazit za kulturou. v současnosti se v Klatovech nachází tyto
organizace:
18
Potřeby budou mapovány veřejnými diskusemi, anketami, prezentacemi, výzvami apod.
25
Městské kulturní středisko (MěKS) (odpovídá popisu kulturního domu viz výše)
Stálá divadelní scéna Klatovy (divadlo bez vlastního souboru, kde vedle
ochotníků vystupují estrádní baviči)
Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech (muzeum historei regionu)
Galerie u Bílého jednorožce Klatovy (prestižní galerie národního formátu)
Sokolovna Klatovy (prostor určen sportovním, občasně kulturním akcím)
Městská Knihovna (standartně fungující organizace)
Dům dětí a mládeže Klatovy (základní kurzy pro děti a mládež)
Klub přátel Klatovska (orientován na památky a kulturní děditctví)
HIFI Klub Klatovy (klub pro seniory)
Klub Chapadlo (nízkoprahový klub pracující se sociálně vyloučenými)
Café Jednorožec (kavárna pořádající komorní jazzové koncerty)
Podmínky pro vznik kutlurního centra jsou více než příznívé. Svým zacílením
může přínést městu spoustu aktivit, které doposud chybí. Ve městě také chybí
reprezentativní prostor pro meetingy, zasedání či konference. Svou variabilitou pokryje
nové multifunkční kulturní centrum i poptávku tohoto typu – nabídne možnost
pronájmu zasedacích místností, projekční techniky apod.
4.4. Konkrétní řešení
4.4.1 Prostor
•
•
•
úvod k rekonstrukci vyvoláním veřejné debaty ve městě
popis konkrétního prostoru
realizace formou chytrých technologií
Výběr prostoru
V Klatovech se nabízí hned několik vhodných prostorů, kde by multifunkční
kulturní centrum mohlo vzniknout. Podle srovnání vychází jako nejzajímavější objekt
bývalé jezuitské koleje, později Měšťanského pivovaru a ještě později sodovkárny.
Původní jezuitské koleje, které byly v roce 1892 přestavěny na pivovar, před přestavbou
sloužily různým účelům. Jeden z pramenů dokonce hovoří o tom, že prostor, kde se
posléze nacházela spilka (sklepní část pivovaru, kde dochází ke kvašení piva), sloužil
svého času jako jediné divadlo ve městě. (Sedláček, 2009)
Tato budova je v současné době podle katastru nemovitostí majetkem města
Klatovy, které malou část pronajímá jako byty sociálně slabším občanům. Objekt chátrá
a je ve stavu hodném kompletní rekonstrukce. Podle plánu města měl být dům již
rekonstruován, ale od projektu se nakonec upustilo. Např. podle ankety „Vyberte
26
největší ostudu Klatov“ nejčtenějšího klatovského týdeníku Sedmička19 patří bývalá
sodovkárna mezi hlavní kandidáty. Obyvatelé města mají vůli s objektem něco dělat.
(Nagovská, 2009)
Popis prostoru
Objekt s č. p. 58 leží na parcele o výměru 3105 m2 na rohu ulic Vančurova
a Balbínova. Jedná se o dvoupodlažní dům pocházející z druhé poloviny 17. stol.
v západním křídle (č. p. 59) proběhla roku 1998 rekonstrukce a přesídlila sem Městská
knihovna Klatovy. Druhá část objektu zůstala nerekonstruována.
20
Dispozičně má tento objekt
hned několik výhod. Svou polohou
v srdci města dovoluje velmi snadnou
dostupnost. Nedaleko náměstí Míru, na
kterém se nachází radnice, nedaleko
gymnázia, knihovny či kina projekt
doplňuje základní občanskou vybavenost
města. Za vstupní bránou se rozkládá
dvorek, který umožňuje venkovní
produkce. Podzemní sklepení z dob, kdy
objekt sloužil jako pivovar, nabízí
využití jako dobře odhlučněný klub.
Samotná členitá třípatrová budova
s vysokými
stropy
vyhovuje
plánovanému využití pro ateliéry,
taneční
sály,
zkušebny,
studia,
prezentační místnosti apod.
Multifunkční kulturní prostor je
moderní forma kulturní infrastruktury, Obrázek 3 - Měšťanský pivovar 20
která v Klatovech chybí. Jedná se
o zařízení, kde je možné prezentovat prakticky všechny žánry umění. Slučuje v sobě
funkce divadla, koncertního a tanečního sálu, galerie, projekčního sálu. Současné
možnosti kulturních zařízení v Klatovech jsou značně limitované a často neposkytují
dostatečné zázemí. Svým zaměřením multifunkční kulturní centrum otevře městu další
možnosti. Jeho určující znaky jsou funkční, variabilní dispozice, technologie
odpovídající požadavkům jednotlivých uměleckých oborů.
Projekt nového kulturního centra bude využívat tzv. chytrých technologií. Jde
o inteligentní stavební prvky, které ve výsledku zpříjemňují užívání objektu, zaručují
funkčnost, šetří čas, energii a lidské zdroje. Hlavní výhodou jejich zavedení je myšlenka
udržitelného provozu. Celý koncept vychází z využívání obnovitelných zdrojů,
recyklace, přírodních podmínek apod.
19
20
Regionální týdeník Sedmička Mladá fronta 2010
Zdroj: http://pivovarnictvikt.mypage.cz/menu/velke-strojni-pivovary/mestansky-pivovar
27
4.4.2 Organizace
Program a cílové skupiny
• metody zjišťování veřejného zájmu
• akce ve veřejném prostoru
• možná programová struktura
• cílové skupiny podle úrovně zapojení
V první fázi projektu nového kulturního centra je cílem rozpoutat veřejnou diskusi
a zájem místních obyvatel o instituci tohoto typu. Pravidelnými veřejnými diskusemi
bude veřejnost vyjadřovat své názory na kulturu a společenský život ve městě.
Záměrem těchto řízených debat je zmapovat aktivity, které by mohly v centru najít své
zázemí, a postupně začít pracovat na návrhu dramaturgie, případném sestavení
programové rady.
Vedle řízených diskusí již probíhají akce ve veřejném prostoru, které svým
charakterem budí zájem o kulturu a vůbec veřejné záležitosti. Jednou z takovýchto
úspěšně uspořádaných akcí byl festival Klatovský majáles 2010. Tento projekt spočíval
v oživení tradice, vytvoření příležitosti setkání mladých lidí, nabídnutí výjimečného
uměleckého programu včetně edukativně zaměřených workshopů.
Cílem těchto akcí (a vůbec cílem nového kulturního centra) je vzbudit touhu
participovat na kulturním a společenském životě. Dále aby si místní obyvatelé vytvořili
konkrétní postoj k těmto aktivitám. Úspěchem bude, když kulturní centrum získá v co
nejkratším čase své místo v myšlenkové či pocitové mapě každého z obyvatel.
Programová náplň bude vytvořena v procesu vývoje dramaturgie, který je
popsán výše (viz plánování „bottom up“). Nelze tedy dopředu přesně hovořit
o konkrétních bodech programu. Je však možné vytvořit nástin formátu příkladových
akcí, které centrum bude realizovat:
Pasivní Aktivní Partneři Cílové skupiny Obrázek 4 Cílové skupiny
28
PASIVNÍ ÚČAST
AKTIVNÍ ÚČAST
Tabulka 2 Aktivity v kulturním centru
AKCE UVNITŘ CENTRA
vzdělávací a umělecké workshopy
debaty a přednášky
konference
ateliéry pro výtvarníky
prostor pro zkoušení hudby
sál na trénování tance a divadla
otevřené výtvarné dílny
AKCE MIMO CENTRUM
tematická sousedská setkání
happeningy
slavnosti
práce s veřejným prostorem
klubové koncert
velké koncerty
divadelní a taneční představení
pohádky
projekce filmů
výstavy
hudební festivaly
divadelní přehlídky
pouliční performance
site specific projekty
V těchto aktivitách a procesech budou zapojeny všechny vrstvy a skupiny
obyvatel. Cílové skupiny však přesahují zdánlivý rámec programu. Mezi cílové
skupiny, kterým je věnována pozornost, patří také partneři a všechny subjekty, které
mají na novém kulturním centru zájem, podporují ho či jinak s ním spolupracují. Jim
bude centrum věnovat speciální pozornost, jelikož dobrý vztah, práce s nimi,
naslouchání a inspirace je nezbytná pro dlouhodobou kooperaci.
Do tohoto širšího pojetí cílových skupin patří:
Tabulka 3 Pojetí cílových skupin
Pasivní
Děti / MŠ, ZŠ, SŠ/
Mládež
Dospělí
Rodiče s dětmi
Senioři
Aktivní
Účastníci kurzů
Místní umělci
Spolupracující spolky
Spolupracující jednotlivci
Realizátoři programových
projektů
Partneři
Soukromí sponzoři
Donátoři
Úřad města
Spolupracující organizace
29
Propagace a PR
•
•
•
•
medializace projektu ještě před rekonstrukcí
klasické metody propagace vs. moderní techniky
propagace před realizací – způsob jak si lidé zvyknou
nejlepší propagace na malém městě je důvěra
Propagace myšlenky nového multifunkčního kulturního centra začne již dlouho
před samotnou rekonstrukcí. Protože je důležité, aby místní obyvatelé vnímali centrum
jako otevřený nový prostor, do jehož procesu příprav a vznikání mohou a mají
zasahovat, bude kladen důraz na medializaci a propagaci veřejných diskusí
a doprovodných akcí. Výsledkem této medializace bude mimo jiné to, že se centrum
dostane do povědomí dříve, než bude vůbec otevřeno.
Ze zkušeností při organizaci Klatovského Majálesu 2010 vychází poznání, že
místní obyvatelé dobře reagují na klasické formy propagace. v lokalitě není
konkurenční prostředí a jakákoliv kulturní akce působí atraktivně. Filosofie marketingu
kulturního centra je založena na nenásilném, zato ale velmi důsledném informování
společnosti o kultuře, akcích a možnostech, které poskytuje. Propagace nebude nijak
podbízivá, aby neshazovala kredit organizace, ale zároveň bude silně poutat pozornost
svou jedinečností.
Bude využívat samozřejmě běžné papírové formy printů – pravidelný výlep
plakátů (jak měsíčních klasických programů, tak speciálních poutačů na určité akce) na
všechny veřejné městské reklamní plochy, ale také v okolních městech a menších
obcích; distribuce tištěného materiálu do infocenter v regionu a jeho aktualizace; tisk
speciálních novin s detailnějším popisem zajímavých událostí apod.
Vedle vizuálních tištěných forem počítá centrum s pravidelným využíváním
rozhlasu a místního tisku. v této oblasti se centrum bude snažit navázt dlouhodobé
mediální partnerství. Mezi rádia, která pokrývají Klatovy patří Český rozhlas Plzeň,
Kiss Proton, FM Plus a RockRadio. Využitím jejich služeb dojde k šíření infomací po
celém regionu. Jako protislužby nabídne centrum partnerovi např. unikátní možnosti
přímých přenosů a vstupů z koncertů či představení.
Mezi tisková média v Klatovech patří Klatovský deník, regionální zpravodaj
Sedmička, Rozhled a Nové Klatovsko. Deníky jeví zájem informace týkající se
kulturních akcí. Navázání partnerství by nemělo působit větší obtíže, vztah s těmito
médii bude podpořen speciální péčí – novináři budou pravidelně informování
o aktivitách centra, budou zváni na speciální tiskové konference a na výjimečné akce.
V souladu se záměrem, dostat informaci ke každému občanovi Klatov, bude
centrum využívat vedle klasických metod propagace nové i moderní internetové
metody. Mezi takové patří např. využívání sociálních sítí, jako je facebook, myspace,
bandzone či last.fm. Popularita této metody tkví v tom, že reklama je zcela zadarmo
30
nebo za malý poplatek a informace vyslaná skrze sociální síť se dostane k zájemcům
velmi rychle21.
Mimo přenos informace o programu, o kulturní nabídce či příležitostech nese
propagace také úlohu informovat o celkové image nového multifunkčního kulturního
centra. z podoby propagačních materiálů a ze způsobu komunikace celé organizace
bude patrné, že je strategie tvořena a postavena na nových přístupech, na otevřenosti, na
hravosti a kreativitě. Dále například, že organizační tým je tvořen zajímavým
kolektivem se zájmem a smyslem pro dobrou vzájemnou spolupráci.
Provoz a personální zajištění
• vhodná právní forma
• organizační struktura (sdružená distribuce pracovních míst)
• tvorba pracovních míst
• financování v rámci kapitol rozpočtů města
• budování vztahů se sponzory
Při zahájení projektu bude zvolena optimální právní forma organizace. Nabízí se
forma příspěvková organizace města, jejíž hlavní výhody spočívají v tom, že patří do
struktury městského úřadu a je tedy financovaná přímo. Zřizovatel má však možnost
chod organizace zásadně ovlivňovat. Pakliže má být ale nové kulturní centrum
nezávislé a podporovat občanské iniciativy, mohlo by docházet k omezování tohoto
předpokladu, případně ke střetu zájmů města a organizace.
Jako výhodnější forma se jeví obecně prospěšná společnost. Tento fakt podtrhuje
i skutečnost, že většina současných kulturních center funguje pod touto právní formou.
Mezi její výhody patří možnost účastnit se mnoha grantových řízení, žádat o dotace na
městské, krajské, ale i státní úrovní, včetně úrovně EU. Dále transparentnost operací
s penězi, což podporuje otevřenou komunikaci se sponzory a partnery. v neposlední
řadě pak výhody daňové a všechny další, které plynou z neziskového charakteru
organizace.
Struktura organizace práce bude v kulturním centru navržena podle potřeb
programu. Ten však bude vznikat postupně, na základě nasbíraných informací
a projeveného zájmu místních obyvatel. Konkrétní podobu organizační struktury tedy
zatím nelze přesně popsat. Produkční jádro organizace bude velmi podobné jako
v obecném modelu, který je popsán v podkapitole Organizace22.
21
Konkrétně facebook poskytuje efektivní možnosti reklamy. Velmi jednoduše a ve srovnání
s jinými způsoby propagace i velmi levně lze vytvořit událost či stránku, na kterou se pak
uživatelům zobrazuje reklama v liště v pravé části okna facebooku. Hlavní ale je, že tato reklama
lze díky sociální síti, která mapuje, odkud lidé jsou, kolik je jim let a jaké mají zájmy, naprosto
přesně zacílit na konkrétní potenciální návštěvníky. Není tedy nutné platit za každé zobrazení,
jako je tomu běžně na jiných serverech, kdy nemůžeme ovlivnit, komu se reklama zobrazí.
Platíme jen za každé zobrazení u někoho, kdo spadá do námi definované skupiny. Distribuce
informace je tak velmi dobře zajištěna. (Více např. na http://www.divadlaonline.cz/ )
22
→ kap. 3 Problematika kulturních center
31
Pro rozdělní práce v multifunkčním kulturním centru v Klatovech se využije
způsobu, kdy více pracovních pozic z výše uvedeného výčtu zastává jeden člověk.
Např. produkční může být zároveň dramaturgem, ředitel marketérem apod. Díky
maximální pracovní vytíženosti a chytře delegovaným pravomocem dojde
k efektivnímu využití lidských zdrojů. Užší organizační tým pak bude spolupracovat
s externisty, kteří budou najímáni na mandátní smlouvy, umělecké smlouvy či dohody.
Vytvoří se tak nikoliv hierarchická struktura, ale struktura horizontální, která se bude
organicky měnit, podle aktuálních potřeb programu centra.
Mezi spolupracující patří jak všichni místní obyvatelé, kteří se budu chtít zapojit,
tak profesionálové a odborníci z jiných měst, případně ze zahraničí, kteří budou
garantovat úroveň poskytovaných služeb. Vytvořením kulturního centra zároveň
vzniknou nové pracovní příležitosti pro všechny věkové kategorie.
32
Závěr
V této práci jsem se pokusil obsáhnout mé největší téma, kterým se soustavně
zabývám poslední čtyři roky. Prostředí multifunkčního kulturního centra se pro mě stalo
živnou půdou, ze které jsem čerpal většinu inspirací pro mé aktivity. Samotná zkušenost
práce v něm mě nasměrovala ke studiu arts managementu a vůbec ke způsobu života
založeném na hledání smyslu umění a sdíleného kulturního prožitku člověka.
Nutkání pracovat s tématem nového modelu kulturního centra a rozvíjet jej
v současné době považuji za můj hlavní úkol. Proto jsem v systematické snaze plnit jej
vytvořil návrh nového modelu fungování takového centra, abych podnítíl další možné
kroky ve vývoji tohoto fenoménu.
Podařilo se mi shrnout základní typologii současných českých
multifunkčních kulturních center, včetně nástinu jejich charakteristik, způsobů
dramaturgie, organizačních struktur a programu. Takový ucelený materiál může sloužit
zájemcům jako podrobnější přehled českých moderních kulturních center, zároveň však
jako možná inspirace pro projektování nových.
Zásadním poznatkem této práce je, že v rámci regionálního působení na
kulturní sféru, ať už na samotné konzumenty umění nebo na jeho tvůrce, bude nejlépe
uplatnitelný model centra, které bude otevřeně pracovat s místními obyvateli,
podněcovat jejich zájem o občanskou společnosti se vším co k ní patří a nebude se
pouze snažit dovážet kvalitní umělce, jak tomu často v kulturních centrech bývá, i když
je tato činnost chvályhodná.
Kultura a umění Aktivní participace Občanská společnost Obrázek 5 Mechanismus působení nového kulturního centra
33
Často obecně uznávanou hypotézu, že kulturní dům plní v regionálním městě
svou kulturně-komunitní funkci, shledávám tedy na základě mého pozorování
nepravdivou. Ani současné modely moderních kulturních center, které často uplatňují
strategii založenou na distribuci pečlivě vybraného umění, nemůžou fungovat
v regionálních městech, kde nejsou cílové skupiny schopné takové umění přijímat od
začátku. Kde díky dlouholeté absenci kulturní infrastruktury nemají místní obyvatelé
vybudovaný postoj ke kultuře a neumí ji zařadit do hodnotového žebříčku, protože k ní
nemají jasně definovaný vztah.
Jako východisko tedy nabízím nový model, který ilustruji na konkrétním
příkladu projektu, který hodlám v budoucnu realizovat. Nový model multifunkčního
kulturního centra stavím tak do kontrastu k podobným existujícím organizacím.
Věřím, že k podobným závěrům ke kterým jsem došel já během této práce,
dochází i jiní kulturní manažeři, a že jim tento text může posloužit jako strukturovaný
popis situace, kterou společně vnímáme. Věřím, že následně bude tato problematika
rozvíjena dalšími a postupně dojde k přesnějšímu vymezení efektivních způsobů práce
s komunitou v oblasti kultury a umění.
Jistě by bylo vhodné rozvinout například otázku charakteristiky lidských zdrojů
v těchto kulturních centrech. Jaké by měli mít pracovnici vlastnosti a dispozice, jaké by
měli mít vzdělání, vzhledem k tomu v jak zodpovědných funkcích pracují apod. Za
podrobnější zkoumání by jistě stálo rozpracování otázky zapojení místních obyvatel do
procesu předávání kulturních hodnot a vytváření legitimní občanské společnosti.
34
Přílohy
Seznam příloh:
Příloha č. 1.
Doplňující obrázková příloha ke kapitole 4. Návrh nového modelu KC
Příloha č. 2.
Příspěvek na konferenci VŠE „Jak dál po krizi?“ 16. června 2010
Příloha č. 3.
Prezentace na konferenci VŠE „Jak dál po krizi“ 16. června 2010
Příloha č. 4.
Typologie prostor
35
Příloha č. 1. Doplňující obrázková příloha
Obrázek 7 Dům č.p. 58 (autor: Ondřej Kašpárek, 2010)
Obrázek 6 Dům č.p. 58 brána (autor: P.Pešek, 2005)
36
Obrázek 9 Dům č.p. 58 zadní pohled (autor: P.Pešek, 2005)
Obrázek 8 Dům č.p. 58 průchod do dvora (autor: P.Pešek, 2005)
37
Příloha č. 2.: Příspěvek na konferenci VŠE „Jak dál po krizi“ 16. června 2010
Finanční nezávislost kulturních organizací
v České republice
Ondřej Kašpárek
Současný ekonomický stav alternativního umění v České republice
Pro svůj příspěvek bych rád vycházel z faktu, že většina odvětví v umění jsou
sama o sobě stále ekonomicky nesoběstačná. v mém příspěvku se zaměřím právě na ty
oblasti umění, které běžně nedosahují takových výnosů, kterými by bez menších
problémů bylo možno pokrýt náklady proti nim stojící. Jedná se zpravila o tzv. živé
umění (tj. divadelní produkce, galerijnictví a výstavnictví, některé hudební produkce
a případně mezižánrové projekty).
Hovoříme především o takovém umění které vysloveně neaspiruje na to, stát
uprostřed mainstreamu, neboli nepůsobí a není zaměřeno na masové publikum, ale spíše
na konkrétní subkultury, či sociálně diferenciované skupiny vykazující hlubší, nikoli
však odborný zájem o kulturu. Jednoduše se pak například může stát, že experimentální
divadlo najde dostatečný počet diváků k zaplacení představení pouze ve dvou největších
městech ČR a v ostatních místech si prostě nebude moci dovolit uvést představení.
Jednak protože na něj nepřijde dostatečný počet diváků, či se nenajde organizátor který
zariskuje a bude věřit, že se mu podaří zajistil zdroje k dofinancování. Dochází pak
k situaci, že lokální obyvatelé přichází o šanci taková umělecká díla poznat a sledují
pouze výsek kulturní nabídky – mainstream, který se „uživí“ všude i na lokálních
a regionálních úrovních. Publikum tak postrádá šanci poznat alternativní kulturu.
Vkus lokálních obyvatel pak bohužel zůstává nedotčen, nebojím se říci
„nekultivován“, vlnou nového umění. Pokud se přeneseme o jednu úroveň výše,
spatříme téměř analogickou situaci. Někdy si totiž ani v Čechách nemůžeme dovolit
pořádat náročné mezinárodní kulturní projekty z naprosto stejného důvodu jako na je
tomu na úrovní regionální.
Zde se konečně přesouváme k pohledu kulturního organizátora, který by měl
právě tyto nová umělecká díla dobře znát a snažit se o ně kulturní nabídku daného místa
rozšířit a obohatit. Otázka však zní, odkud sehnat prostředky na dofinancování rozpočtu
tohoto projektu. Výtěžek ze vstupného zpravidla pokryje ¼ rozpočtu, což znamená, že
aby byla akce soběstačná muselo by se třikrát navýšit vstupné, nebo uvažovat, že přijde
třikrát více diváků.
Obě tyto varianty nepřichází bohužel v našich podmínkách v úvahu, proto
nezbývá kulturnímu organizátorovi opravdu nic jiného než hledat zdroje jinde. Toto je
38
právě moment, který si mnozí lidé vůbec neuvědomují. Dochází pak k tomu, že se je
situace bagatelizována a veřejné mínění na základě několika zpráv v médiích přejímá
názor, že umělci jsou slavní a mají se dobře, protože mají dostatek peněz. Na druhé
straně stále také přetrvává většinový názor, že kultura není zcela potřebná pro život, že
se bez ni člověk docela obejde a dále, podle výše popsaných skutečností, není ani
ekonomickým hybatelem, takže není důvodu, proč jí přikládat takovou pozornost,
o kterou umělci a kulturní organizátoři tolik usilují.
Skutečnost ale nelze generalizovat. Stále se naštěstí nachází lidé, ať už soukromí
sponzoři nebo zaměstnanci veřejné správy, kteří si důležitost kultury pro vývoj jedince
ve společnosti uvědomují. Pro ty, které tento pohled na edukační a kultivující charakter
kultury nezajímá nebo si onu zásadní roli kultury neuvědomují, by jako pádný argument
mohla zapůsobit nově vzniklá ekonomická teorie o kulturních a kreativních průmyslech.
Ta v souladu s definicí kultury Evropské Unie velmi efektivně dokládá, že vedlejší
ekonomický přínos těchto kulturních aktivit je tak obrovský, že přidaná hodnota HDP,
která se do státního rozpočtu přináší, se téměř rovná, ba dokonce převyšuje přidanou
hodnotu HDP chemického nebo oděvního průmyslu. Dokonce i obrat je v tomto sektoru
vyšší než například v sektoru automobilového průmyslu.
Nezávislost kulturních organizací.
Výše popsaná nelehká ekonomická situace vede k zamyšlení nad nezávislostí
kulturních organizací. Jedna z aktuálních otázek, které si artsmanageři v poslední době
kladou, je: „Do jaké míry mají vést svou organizaci, tak aby svým programem
obohacovala cílovou skupinu, přinášela jim aktuální kulturní dění a zároveň aby obstála
v nelehkém boji o finance a vyvážený rozpočet.“
V první řadě je však nutné definovat, co si vlastně pod pojmem „kulturní
nezávislost“ můžeme představit. Nabízí se několik výkladů. Zaměřme se na dva
základní. Nasnadě je samozřejmě nahlížet na nezávislost jako na ničím nelimitovanou
volnost ve tvorbě. Můžeme mluvit přímo o umělecké tvorbě, ale z pohledu ekonomiky
kultury lze uvažovat spíše volnost v dramaturgii, případně volnost v tvorbě programové
koncepce. Pokusme se nezužovat tuto problematiku pouze na nějaký konkrétní
umělecký žánr. Dovolím si tuto situaci modelově ilustrovat na jedné regionální kulturní
organizaci. Kulturní centrum Bazilika o.p.s v Českých Budějovicích na první pohled
působí úspěšně ve svém regionu již pět let. Vyplnilo vakuum, které bylo způsobeno
neexistencí jakéhokoliv multifunkčního prostoru v kraji, umožňujícího pořádat náročné
umělecké produkce. Pět let každoročně usilovala o provozní dotace z grantových
systémů kraje a města. Rok co rok se příspěvky snižovaly a nejistota udělení dotace
sílila.
Bazilika přesto působila jako jeden z hlavních kulturních aktérů v kraji
a nedostatečné výnosové položky rozpočtu se snažil management doplnit ze
sponzorských darů, příležitostných dotací z EU, případně nadačních příspěvků. Do
tohoto roku fungovala Bazilika o.p.s takříkajíc „na doraz“, což dovolovalo plnit
program podle koncepce a mořit částečně pomalu dluh který vznikl se založením. Bylo
39
však zcela znemožněno vynakládat dostatečné prostředky na standardní údržbu
organizace, o nutných investicích do inovací, které byly hned na začátku naplánovány,
ani nemluvě.
Dá se říci, že Bazilika byla nezávislá na vedlejší ekonomické činnosti.
Nezávislost v tomto případě tedy spočívala v tom, že veškerý svůj potenciál
management věnoval tvorbě programu, přípravě kurzů a workshopů, vymýšlení
projektů, festivalů, zkrátka všeho, co v Českých Budějovicích doposud chybělo.
Bohužel po zmíněných pěti letech se ukázalo, že tento systém není v českých
podmínkách udržitelný. Obzvláště dnes, po krizi, kdy se finance z takových oblastí,
jako je kultura, stahují. i když Bazilika prosperovala, stala se opravdu centrem jihočeské
kultury a publikum si program oblíbilo, došlo přesto postupně ke snížení veškerých
příjmů. Je smutnou pravdou, že ani po takové době existence na sebe kulturní
organizace tohoto typu nezačnou v hlavní činnosti vydělávat. Bazilika, jakožto příklad
hovořící za vše, ukazuje, že kulturní organizace je třeba neustále dotovat.
Obávám se, že právě v momentě, kdy se finance z veřejných zdrojů obecně krátí
a sponzoři se stahují, jako je tomu dnes u nás, nezbývá organizacím nic jiného, než začít
rapidně omezovat náklady. Pakliže se ale organizace zabývá výhradně kulturní
a uměleckou činností, dojde právě k omezení programu. Nejprve se pochopitelně omezí
umělecké aktivity, které jsou zacíleny na užší publikum, pak možná orientace na umělce
a kulturní akce, které jsou hojně oblíbené, a nakonec se upustí od veškerých snah
působit svými aktivitami edukativně a inovativně, protože právě to představuje největší
náklady.
Ve Spojených státech, podle Michaela Kaisera z Kennedyho centra ve
Washingtonu, v tuto chvíli nastupuje zkušený fundraiser, který situaci zachrání tak, že
najde dárce - mecenáše, který svými zdroji organizaci „podrží“. Donor system je v USA
tak rozvinutý, že se opravdu v privátním sektoru nabízejí lidé, kteří uznávají, že situace
v kulturním sektoru není jednoduchá. a udělají pak vše proto, respektive investují do
kulturních organizací opravdu nemalé částky, aby si management mohl dovolit udržet
tvář organizace, překlenout krizi a působit na trhu dále jako doposud. v Čechách takto
silné sociální cítění ještě není vůbec rozvinuto. Mecenášství je znak stabilního státu
a bude trvat jistě ještě dlouhou dobu, než se v Čechách utvoří vrstva, která bude
schopna reflektovat a pochopit různé situace neziskových organizací.ext odstavce.
Samostatnost nebo nezávislost?
Sledujeme tedy, že nezávislost v tomto případě patrně spočívá ve svobodné
tvorbě dramaturgie a programu, která začíná být v našich podmínkách značně ohrožena.
Otázka zní, neměla by to být finanční nezávislost právě na veškerých vnějších okolních
finančních zdrojích? Ať už se jedná o veřejné finance, sponzoring nebo dárcovství?
Vraťme se k našemu příkladu. Management neziskové organizace KC Bazilika o.p.s
svízelnou situaci vyřešil právě na základě tohoto uvědomění. Rozhodl se, že se stane
ekonomicky a finančně nezávislou organizací, která bude využívat vnějších zdrojů
40
především pro podporu projektů nad rámec programu, ale hlavní program, aby byla
zachována myšlenka, bude financován z především z výnosů vedlejší činnosti.
Tento velký krok znamenal celkovou restrukturalizaci organizace. Vyžaduje
rozdělení managementu na dvě části. První část se bude zabývat pouze obchodem (bude
jak programově, tak technicky zajišťovat pronájmy sálů, produkce konferencí,
cateringy, rauty, zasedání, event management akcí na klíč a aktivity podobného
charakteru) a na druhou část připadá umělecký program a všechno s ním spojené. Podle
interních propočtů bude muset taková organizace věnovat skoro půl měsíce na akce
komerčního charakteru. (Jedná se zhruba o 30 akcí do měsíce, tedy několik za jeden
den). Teprve potom bude moci organizovat v ostatních 15ti dnech takový program,
který naplňuje její poslání. v ideálním případě se tedy stane ekonomicky nezávislým
subjektem na vnějších finančních zdrojích a veškeré nutné programové položky
a náklady bude financovat z akcí komerčního charakteru. Granty a dotace budou pak
sloužit k technickým inovacím a jednorázovým projektům.
Závěr
Mým cílem bylo seznámit v příspěvku s tímto možným novým modelem vedení
kulturní organizace. Tato neotřelá myšlenka však dosáhla teprve nedávného zrodu
a praxí zatím není zcela prověřena. Pokud bude úspěšná, možná bude přejímána dalšími
organizacemi. Je však z konceptu už teď patrné, že na úkor komerčních aktivit bude
muset být omezen i kulturní a umělecký program, což se nepochybně publika dotkne.
Otázkou zůstává, jak vzniklou situaci lépe řešit. Nabízí se různá pojetí nezávislosti,
podstatné je však rozhodnutí, jakou alternativu si kulturní organizace zvolí aby si
zachovaly svou tvář.
Literatura
CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly : Příležitost pro novou ekonomiku. Praha :
Institut Umění, 2009. 79 s. ISBN 978-80-7008-231-7.
LECÁKOVÁ, Jana. Tisková zpráva: Bazilika se loučí se Solnicí. České Budějovice :
Bazilika o.p.s, 2010. 3 s.
Příspěvky ze Symposia studenů Arts Managementu 2010, Praha 2010
www.institutumeni.cz, www.artsmanagement.cz
41
Příloha č.4 Prezentace na konferenci VŠE „Jak dál po krizi“ 16. června 2010
42
43
44
Příloha č. 4. Typologie prostor
MeetFactory
Obrázek 10 MeetFactory (zdroj: www.meetfactory.cz)
Charakteristika prostor
MeetFactory zahájila provoz v unikátní industriální budově na Smíchově
koncem roku 2007. Pro hudební představení využívá velký sál (600 m2) s kapacitou až
1200 lidí. Hudebně se pohybuje od velkých koncertů nezávislé světové i domácí scény,
přes taneční a undergroundově taneční parties, po komornější setkání s přesahy do žánrů
jako soudobá vážná hudba, jazz, experimentální hudba apod.
Malý multifunkční sál (150 m2) je určen především divadelním představením
a parformace. Neposkytuje tvar kukátkového hlediště.
Galerijní prostor hlavního trojsálí (300 m2) si může dovolit hostit koncepčně
vyzrálé a produkčně náročné výstavy. Další prostor, místnost ve tvaru kostky (100 m2)
o rozměrech 9,1m šířka x 11,5 hloubka x 9 – 10,5m výška.
Výzamnou části prostoru MeetFactory zabírá rezidentní část (3500 m2),
představující devět ateliérů, zkušebny, studia a depozit. Celková užitná plocha dosahuje
5100 m2 .
Organizační forma
MeetFactory, o.p.s byla r. 2001 s posláním zapojit Prahu do mezinárodní
spolupráce na současné umělecké scéně v Evropě a ve světě. Programová náplň se
45
soustřeďuje na umělce, kterým nabízí podporu, zázemí a prezentaci výsledků jejich
tvorby.
Management se skládá ze cca. z osmi pracovníků. v čele orgaizace stojí ředitelka
a koordinátor projektu, PR a marketingové odděleí zaměstnává další dva procovníky.
Programová část je dělená na jednotlivé linie (hudba, divadlo/film, galerie, a residence)
jež vedou jednotliví dramaturgové a produkční. Ti se starají o naplňování programu,
harmonogramy a chod prostorů. Celková koncepce je iniciována a schvalována správní
radou MeetFactory.
Hlavní programová specializace / dramaturgie /
MeetFactory je v pražském kontextu mezioborovou institucí, spojující
samostatné dramaturgické řady z oblasti výtvarného umění, divadla, hudby a dalších
oborů se zázemím rezidenčního programu. Odvaha k experimentu ve všech uměleckých
oborech umožňuje vznik nových mezinárodních tvůrčích týmů.
Výstavní program se dlouhodobě zaměřuje na konfrontaci českého
a mezinárodního současného umění. Divadelní dramaturgie uvádí alternativní autorské
“režisérské” projekty spolupracujících českých a zahraničních tvůrců, vznikající přímo
pro MeetFactory.
Rozpočet a financování
MeetFactory je financována výnosy z vlastní činnosti, grantem hl. m. Prahy,
dotací MK ČR, partnerskými zahraničními kulturními institucemi, veřejnou sbírkou
a sponzorskými dary. v roce 2008 dosáhly náklady výše 6 868 039,- a byly kryty
z výnosů tvořených grantem HMP 2,5 mil Kč, dotací MKČR 500 000Kč, vlastní
vedlejší činností 1,5 mil Kč a sponzorskými dary.
Kontakt
Jindra Zemanová (ředitelka MeetFactory o.p.s.) [email protected]
Ke Sklárně 3213/15, Praha 5 /tel.:251 551 796
www.meetfactory.cz
Komentář
MeetFactroy je klasickým příkladem art factroies, vznikla ve velkém města
a soustředí jednak se na subkulturu která vyhledává moderní umění či přímo na umělce,
kteří zde mohou tvořit. Není tedy příkladem kulturního centra které aktivně pracuje
s lokální komunitou.
46
Kulturní centrum Bazilika
Obrázek 11 Bazilika (zdroj: www.bazilika.cz)
Technická specifikace / Charakteristika prostor
Kulturní centrum Bazilika je projektováno jako polyfunkční prostor, umožňující
uvádět nejširší spektrum uměleckých programů a společenských a vzdělávacích akcí.
Nachází se v areálu obchodně společenského centra IGY. Bazilika se svou velikostí řadí
mezi velké scény stagionového typu. Sál disponuje velmi dobrým moderním
technickým vybavením, proto jej lze využívat k produkci velkých technicky
náročnějších akcí, mezi které patří velké divadelní inscenace, koncerty moderní
a populární i klasické vážné hudby, filmové projekce, módní přehlídky, kongresy,
sympózia, přednášky, semináře, workshopy atd. Velký klimatizovaný sál se podle
potřeby přestavuje pomocí elevačního systému na arénové (amfiteátrové) hlediště, nebo
na klasické řady sedadel, případně na jednotlivé stoly. Ve druhém patře je naproti pódiu
umístěna technická režie se zázemím pro osvětlovače a zvukaře. Okolo sálu se ve
druhém patře rozkládá prostorný balkón s několika řadami sedadel. Taktéž ve druhém
patře jsou v jedné části situovány kanceláře pro organizační tým, produkci a ředitele.
Hlavním sálem KC Bazilika je multifunkční prostor pro 100 – 500 osob (430
m2). Zavěšení světe a ostatní techniky umožňuje posuvná lávka po celé délce sálu,
jeden pár elektrických tahů, dva páry mechanických. Součástí systému Baziliky jsou
speciaĺní ozvučné posuvné stěny. Pokud je prostor upraven pro divadlelní představení,
nabízí sál při využití elevaci v hledišti cca 280 míst na sezení včetně balkonu. Jeviště je
zaříeno dřevěnou podlahou / baletizolem, nabízí se možnost využití divadelních šál
k vytvoření „kukátka”.Pokud je prostor připraven pro koncerty, nabízí kapacitu sezení
47
až 420 osob bez elevace nebo 700 míst na stání. Dále Bazilika disponuje malým
zrdcadlovým sálem (105m2) max. pro 100 osob, vyžívaným pro taneční a pohybové
kurzy, pak výtvarnými ateliéry (50m2). Dalším účelům slouží foyer/kavárna (287 m2).
Organizační forma
Bazilika byla v roce 2003 založena jako o.p.s. KC Bazilika vznikla na základě
spolupráce investora a statutárniho města České Budějovice jako jeden z mála
kulturních Public – Privat - Partnership projektů v České Republice - sdružené finance
ze soukromých, veřejných a státních zdrojů. Prostor současného kulturního centra byl
otevřen v roce 2005. v čele organizace stojí ředitelka která pracuje s organizačním
teamem složeným celkem z jedenácti lidí.
Hlavní programová specializace / dramaturgie /
Kulturní centrum Bazilika, je nejmodernější polyfunkční prostor v jižních
Čechách, s velmi širokou možností využití pro kulturní a společenské akce. Bazilika je
určená především pro kulturu, volnočasové aktivity a kurzy, nicméně je také ideálním
prostorem pro kongresovou turistiku.
Doplňkový program
Bazilika o.p.s svůj doplňkový program realizuje formou komerčních akcí, jež
slouží převážně k vyvážení rozpočtu organizace. v koncepci dlouhodobého rozvoje by
mělo dojít k posílení této programové složky až na 50%. Jednoznačným závěrem ze
symbiózy kultury a komerce v jednom multifunkčním prostoru je oboustranná
výhodnost a to jak z hlediska finančního směrem ke kultuře nebo opačně ve smyslu
podpory marketingu od kultury ke kongresovému centru.
Rozpočet
Náklady za rok 2008 dosáhly 26.070.000,- Výnosy pak 22.232.000,- z nichž je
2.580.000,- dotace na provoz a 2.000.000,- přijaté dary a příspěvky. Zásadní příjem
tvoří komerční aktivity (hospodářská činnost) které přináší do rozpočtu 5.900.000,- .
Kontakt
Eva Čepičková
(ředitelka Bazilika o.p.s) [email protected]
Pražská 1247/24,
370 04 České Budějovice /
tel: +420777753361
www.bazilika.cz
Komentář
Bazilika je exemplární příklad kulturního centra, které vyváženosti své hlavní
a vedlejší činnosti ukazuje fungující možnost řízení kulturního centru. Díky vytíženosti
zaměstnanců a jiným prioritám vedení pomalu dochází k omezení některých aktivit.
Bazilika se již téměř vůbec nevěnuje programu s komunitním přesahem a práci
s místními umělci.
48
Kulturní klub c.k. Solnice
Obrázek 12 c.k. Solnice (zdroj: www.bazilika.cz)
Technická specifikace / Charakteristika prostor
Solnice je malý klub v centru Českých Budějovic vybudovaný v místě národní
kulturní památky - bývalého solného skaldu. Prostor je variabilní a dá se přestavět na
divadelní akce - 120 míst, nebo na koncert ke stání 200 míst. v prvním patře se rozkládá
galerie a ve třetím podkrovním patře pak sklad kostýmních materiálů a techniky.
Solnice funguje během dne jako kavárna s kapacitou 50ti míst a informační centrum.
Součástí je menší knihovna s odbornou uměleckou literaturou. Kavárna hlavně svým
geniem loci ale také nábytkem převážně ve stylu první republiky, především však
dřevěným interiérem tvořeným masivními sloupy a překlady evokuje v prostoru
příjemnou atmosféru. Bazilika o.p.s zde od září 2003, kdy byl dům rekonstruován
a znovu oživen po sedm let provozovala nejrozmanitější kulturní i společenské akce.
Přízemí v tmavě cihlově červené barvě nabízí sál s barem a šatnou (180m2).
Výška stropu 3,1m poskytuje dostatečný prostor pro běžná menší divadla.
Kapacita
pro
klasické divadelní uspořádání pouze židle a podium dosahuje 110 osob. Uspořádání
typu
kavárna, tedy stoly, židle, podium / 50 osob
a největší kapacitu leze dosáhnout
koncertním uspořádáním pouze na stání, které poskytne až 180 míst. Podium 4x4x0,4m
lze zmenšit, přesunout či odstranit, a navýšit tak kapacitu.
V prvním patře se rozkládá prostor přes celý půdorys stavby, který slouží jako
galerie Solnice, a pojme max. 50 osob. Výška stropu 3,1m dovoluje umístit výstavní
panely, či opět užít prostor variabilně.
49
Organizační forma
Klub spadá pod správu organizace Bazilika o.p.s, která jej užívala po první dva
roky jako svoji hlavní a jedinou scénu. Po otevření kultrního centra Bazika v roce 2005
přejal prostor c.k. Solnice charakter komornější scény pro menší a technicky nenáročná
představení. Dnes tedy tvoří menší scénu, využívanou zejména pro malá divadla,
jazzové koncerty, výstavy lokálních umělců ale i společenské akce. Produkci, program
a celkový a provoz zajišťuje Bazilika o.p.s.
V současné době je ale klub odsouzen k zániku. Majitel objektu se rozhodl
nadále již neposkytovat prostor za snížený nájem pro kulturní účely, ale pronajmout jej
za běžných podmínek jakožto lukrativní místo 100m od náměstí.
Hlavní programová specializace / dramaturgie /
Prostor Solnice je vhodný zejména pro jazzové a folkové koncerty, menší
divadelní představení či školní nebo dětská představení. Lokální umělci zde vystupují
na literárních večerech, hudebních jam sessionech zároveň prostor využívají jako
galerii. Jihočeská univerzita zde pořádá několik pravidelných přednášek. Vedle
společenských akcí a odborné přednášky lze v programu najít umělecké workshopy. Za
sedm let své existence si vybudovala jasnou dramaturgicou linku a tvoří tak stálou
zastávku v mnoha turné nejen českých ale i světových umělců.
Doplňkový program
Jako doplňkový program lze označit aktivitu kavány. Kavárna Solnice je
jedinečná z mnoha důvodů, je ideálním místem pro klidné vypití kávy, pro studium,
posezení s přáteli. Prostor je nekuřácký, k dispozici návštěvníkům jsou šachy, scrabble,
jediný profi fotbálek Rosengart v ČB, umělecká knihovna, časopisy, příjemná hudba,
studená kuchyně, vinotéka, míchané nápoje i káva Lavazza. Nabízím možnost
soukromých oslav, večírků, narozenin, svateb apod.
Kontakt
Eva Čepičková
(ředitelka Bazilika o.p.s) [email protected]
Pražská 1247/24,
370 04 České Budějovice / tel: +420777753361
www.bazilika.cz
Komentář
Klub Solnice byl do letošního roku součástí organizace Bazilika o.p.s.
Realizoval se tam komornější program, pro který nebylo v Bazilice místo. Solnice se
stala místem scházení budějovických muzikantů a divadelníků. Některá amaterská
divadla zde zkoušela a měla “zde domácí scenu”. Letos se majitel objektu rozhodl, že
po sedmi letech již neprodlouží nájmení smlouvu.
50
Kulturní Centrum Zahrada
Obrázek 13 KC Zahrada (zdroj: www.zahradakc.cz)
Technická specifikace / Charakteristika prostor
Velký sál s kapacitou 200 míst pro sedící diváky nabízí variabilní uspořádádní
sezení (divadelní, koncertní, konferenční, taneční parket, atd.), internet (wifi připojení),
filmové plátno, přímý vstup na jeviště z nákladové rampy, dvě vybavené šatny
s vlastním sociálním zařízením. Je možná využití pro kulturní představení, konference,
školení, firemní večírky, maturitní plesy, školní akademie, semináře, prodejní akce,
rauty.
Dále je v centru k dispozici malý sál s kapacitou 50 míst pro sedící diváky
s variabilním uspořádáním sezení a celkem 10 místností s různým využitím (ateliéry,
galerie, studia, zkušebny, pronájem).
Organizační forma
Kulturní jižní město o.p.s je založená městkou částí Praha 11 s cílem
obhospodarovat Kulturní centrum Zahrada a přilehlou Chodovskou tvrz. Management
skládá z 9mi zaměstnanců (ředitel, program, provoz, marketng a PR, fundraising,
produkce divadla, produkce hudba, pronájmy technika). Informace o statutu:
http://www.praha11.cz/cs/urad/organizace-zrizene-mc-praha-11/kulturni-jizni-mesto-op-s.html Produkční jednotka některé projekty realizuje pod nezávislou neziskovou
organizací Zahrada o.p.s
51
Hlavní programová specializace / dramaturgie /
KC Zahrada sje bezbariérové kulturní centrum sídlící na Jižním Městě nedaleko
stanice metra Chodov. Hlavním cílem zahradyKC je vytvořit živé centrum kulturního
a společenského dění, poskytovat hodnotný alternativní program k nekulturním
aktivitám mládeže a celkově kultivovat lokalitu Jižního Města. KC se snaží vést dílny,
pořádat koncerty, zvát divadla a organizovat další projekty tak, aby co možná nejlépe
vyhovovaly občanům Jižního Města, a to jak dětem, mladým lidem, tak i dospělým či
seniorům.
Doplňkový program
Několik učben k pronájmu, dva výtvarné ateliéry, taneční sál, stepový sál,
řezbářská dílna, keramická dílna, tai-či, zkušebna pro kapelay a kavána ve foyer.
Struktura programu je často obohacováná o netradiční festivaly pořádány nad rámec
běžného programu. Festivalý bývají zaměřeny na podporu témat zásadních pro místní
komunitu. Environmentální festival Země-Město, Festival ve veřejném prostorou
Street4art, hudební festival Hudba mezi Bloky.
Rozpočet
Náklady za rok 2008 dosáhly 17.500.000,- Výnosy pak 16.700.000,- z nichž je
10.000.000,- příspěvky na provoz. (Dotace, granty, nadace) Základními část výnosů je
tvořena dotací na provoz od Městské části Praha 11 ve výši 7.000.000,Kontakt
Jiří Sulženko (ředitel Kulturní Jižní Město o.p.s) [email protected]
Malenická 1784, Praha 11
/ tel.:271 910 246
www.kczahrada.cz
Komentář
Zahrada záměrně tvoří programy pro místní sídlištní komunitu. Vytváří události
a příležitosti k setkávání sousedů. Poskytuje místnosti ke zkoušení lokálním kapelám a
snaží se vyvolat zájem obyvatel o veřejný prostor a sounáležitost v něm.
52
Divadlo 29
Obrázek 14 Divadlo 29 (zdroj: www.divadlo29.cz)
Technická specifikace / Charakteristika prostor
Divadlo 29 je organizace provozující multifunkční sál, ve kterém se realizuje
většina projektů organizace. Prostor disponuje variabilním jevištěm i hledištěm.
Celková kapacita sedících diváků dosahuje 110 lidí (1/3 na balkoně). Sál má rozlohu
cca 120m2 (šířka podia 9m) Divadla 29 je interdisciplinární scénou, jejíž dramaturgie se
orientuje na aktuální projevy současného umění z oblasti hudby, divadla, tance,
filmového umění a nových médií s preferováním tzv. alternativního, experimentálního
či nemainstreamového umění. Vedle koncertů, divadelních a tanečních představení je
dějištěm několika festivalů, filmových projekcí a seminářů.
Klub 29 je prostor, který orgaizace provozuje v přízemí domu jak druhou scénu
s barem.) Klub 29 rozšiřuje program Divadla 29. Funguje jako kavárna, bar, galerie.
v Klubu 29 probíhají výstavy, komorní koncerty a představení, filmové projekce,
autorská čtení, přednášky, semináře a doprovodné akce programu Divadla 29. v Klubu
29 se nachází počítač s volně přístupným internetem a mediatékou Divadla 29
Studio 29 představuje prostor bývalé kanceláře, který slouží rozvojovým
aktivitám Divadla 29 a jeho partnerských subjektů. Je využíván jako divadelní zkušebna
a zázemí pro účastníky rezidenčních pobytů, jako centrála skupiny dobrovolníků
a prostor pro pořádání seminářů a tvůrčích dílen.
53
Organizační forma
Divadlo 29 je programově a organizačně nezávislé kulturní zařízení spadající
pod městskou příspěvkovou organizaci Kulturní centrum Pardubice.
Hlavní programová specializace / dramaturgie /
Divadlo 29 se profiluje se jako multižánrové kulturní centrum, jehož posláním je
uvádění a podpora současného nemainstreamového umění napříč žánry. Prostřednictvím
jednotlivých programů a projektů Divadla 29 se obyvatelé města a celého regionu
mohou pravidelně setkávat s projevy současného či živého umění v co možná nejširším
spektru prakticky všech druhů soudobého uměleckého vyjádření. Součástí aktivit
Divadla 29 je i produkční podpora a spolupráce na vzniku nových uměleckých děl,
vytváření prostoru pro komunikaci, setkávání a navazování kulturních kontaktů a vazeb
v rámci regionu i mimo něj a podpora nejrůznějších kulturně-komunitních aktivit.
Hlavními cíly je mapování, kontinuální uvádění a podpora současného nekomerčního
umění na místní, regionální, celostátní i mezinárodní úrovni, podpora vzniku nových
uměleckých děl a projektů formou rezidenčních pobytů pro umělce, podpora a rozvoj
kulturně-komunitních aktivit v rámci města a regionu.
Doplňkový program
Vedle celoročních programových cyklů je Divadlo 29 pořadatelem či
spolupořadatelem několika kulturních akcí celorepublikového významu (filmový
festival Jeden svět, festival tanečního divadla Tanec Praha, Týden pro duševní zdraví,
multižánrový festival Ostrovy/Islands.
Rozpočet
Divadlo je financováno městem jako součást příspěvkové organizace města
Pardubic. Kulturní centrum získává od města přibližně 8 milionů korun, z toho Divadlo
29 obdrží 1 800 000 Kč. Další zdroje rozpočtu jsou spozoři. (Transform Lázně
Bohdaneč a Chládek a Tintěra Pardubice.)
Kontakt
Zdeněk Závodný (ředitel Divadlo 29) [email protected]
Svaté Anežky České č.p. 29, 530 02 PARDUBICE
/ tel.: 777 884 474
http://www.divadlo29.cz/
Komentář
V Divadle 29 byl realizován dlouhodobý umělecko-sociologicko-komunitním
projekt OffCity, který pracuje s tématem města (Pardubicemi) jako se strukturou a
živým organismem, občany tohoto města seznamuje s jejich různými podobami, učí je
umění a kulturu vnímat jako něco zcela přirozeného, co je a má být součástí našeho
životního a sociálního prostředí.
54
Seznam použité literatury a pramenů
Klasické:
BÁRTOVÁ, Kateřina. Jak se dělá kulturní centrum. A2 : kulturní čtrnáctideník.
12.09.2007, 37, s. 17. Dostupný také z WWW:
<http://www.advojka.cz/archiv/2007/37/jak-se-dela-kulturni-centrum>. ISSN 18036635.
BORDAGE, Fazette; DIETRICH, Martina; CHASLES, Sylvie. Factories of the
Imagination. Trans Europe Halles. Basel : Birkhäuser, 2001. 288 s. ISBN
9783764366353.
CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly : Příležitost pro novou ekonomiku. Praha :
Institut Umění, 2009. 79 s. ISBN 978-80-7008-231-7.
ČERMÁKOVÁ , Eva. Veřejné prostory jako kulturní a sociální platforma města .
Brno : ÚSTAV TEORIE FAKULTY ARCHITEKTURY , 2009. 157 s. Dizertační
práce. VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ .
DVOŘÁK, Jan. Kreativní management pro divadlo : Aneb o divadle jinak. Praha :
Pražská scéna, 2004. 337 s. ISBN 80-86102-53-X.
DVOŘÁK, Jan. Malý slovník managementu divadla. Praha : Pražská scéna, 2005. 312
s. ISBN 80-86102-49-1.
DWORAKOWSKA, Zofia; POHOŘELÁ, Michala. CZ/PL : Divadlo po
rekonstrukci. Varšava : Instytut Kultury Polskiej Uniwersytet Warszawski, 2008. 120 s.
ISBN 83-915675-6-7.
FITZGERALD, Sandy. Managing Independet Cultural Centres : a reference manual.
Dublin : Asia-Europe Foundation (ASEF), 2008. 77 s. ISBN 978-981-80-1876-0.
HAGOORT, Giep. Umělecký management v podnikatelském stylu. Praha : KANT,
2009. 300 s. Edice Disk, ISBN 978-80-7437-008-3.
NEKOLNÝ, Bohumil, et al. Bohumil Nekolný - Divadelní systémy a kulturní politika.
Praha : Divadelní ústav, 2006. 154 s. ISBN 80-7008-197-X.
55
PATOČKA, Jiří; HEŘMANOVÁ, Eva. Lokální a regionální kultura v České
republice : Kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Vyd. 1. Praha : ASPI,
2008. 200 s. ISBN 9788073573478.
PEK, Tomáš. Stavební památky : Specifika přípravy a financování jejich obnovy,
údržby a provozu. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 216 s. ISBN
9788073574628.
SIOSTRZONEK, Jiří. Animace kultury : polské inspirace. Opava : Institut tvůrčí
fotografie FPF SU v Opavě, 2008. 107 s. ISBN 978-80-7248.
ŠEDIVÝ, Marek; TURNEROVÁ, Jolana. Role správní rady v řízení neziskové
organizace : (se zaměřením na obecně prospěšné společnosti). Praha : Informační
centrum neziskových organizací, o. p. s, 2003. 35 s. ISBN 80–86423–08–5.
Trans Europe Halles. New times new models : Investigating the internal governance
models and external relations of independent cultural centres in times of change. Sandy
Fitzgerald. Maribor : Pekarna magdalenske mreže, 2010. 79 s. ISBN 978-961-269-3275.
ŽIŽKA, Tomáš. Site specific projekty. In Průmyslové dědictví : Sborník příspěvků
z mezinárodního bienále Industriální stopy. Praha : VCPD ČVUT, 2008. s. 220-227.
ISBN 978-80-01-04067-6.
Internetové:
Divadelní ústav. Transformace divadelního systému v České republice [online]. Praha :
Divadelní ústav, 2004 [cit. 2010-12-20]. Dostupné z WWW:
<http://www.divadlo.cz/box/clanek.asp?id=5422>.
KLATOVY a OKOLÍ [online]. 2005 [cit. 2010-12-25]. Základní údaje. Dostupné
z WWW: <http://www.klatovy.cz/klatovy/zaklad.asp>.
KUČEROVÁ, Ludmila; GONZÁLEZOVÁ, Marie. Místní Kultura : Magazín pro
kulturní život v místech a regionech [online]. 16. Prosinec 2008 [cit. 2010-12-13].
Statistika se zaměřila na kulturní domy. Dostupné z WWW:
<http://www.mistnikultura.cz/statistika-se-zamerila-na-kulturni-domy>.
ManagementMania.com [online]. 22.září 2010 [cit. 2010-01-12]. Progresivní
plánování (Bottom-Up). Dostupné z WWW:
<http://managementmania.com/index.php/planovani/46-ostatni/224-bottom-up>.
56
NAGOVSKÁ, Radmila. Ostudou je sodovkárna. Sedmička Klatovy [online]. 30.
července 2009, 1/8/09, [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW:
<http://www.sedmicka.cz/klatovy/clanek?id=27491>.
Nadace Open Society Fund Praha [online]. 22. dubna 2005 [cit. 2010-12-03].
Komunitní projekt je když ... Dostupné z WWW:
<http://www.osf.cz/cpsi/komuproj.html>.
SEDLÁČEK, Radek. Klatovské stránky kmotra Drobka [online]. 24. února 2009 [cit.
2011-01-01]. Pivovárky. Dostupné z WWW:
<http://radsedlacek.blog.cz/rubrika/pivovarky>.
ŠEBESTA, Kamil; KVÍTKOVÁ, Adriana. Co nového přináší vládní novela zákona
o obecně prospěšných společnostech?. Epravo.cz [online]. 31.srpna 2010, 65840, [cit.
2010-12-30]. Dostupný z WWW: <http://www.epravo.cz/top/clanky/co-noveho-prinasivladni-novela-zakona-o-obecne-prospesnych-spolecnostech-65840.html>. ISSN 1213189X.
Ostatní:
LECÁKOVÁ, Jana. Tisková zpráva: Bazilika se loučí se Solnicí. České Budějovice :
Bazilika o.p.s, 2010. 3 s.
57
Seznam tabulek, grafů a obrázků
Obrázek 1 Systém kulturních institucí .............................................................................. 7 Obrázek 2 Organogram................................................................................................... 16 Obrázek 3 Měšťanský pivovar........................................................................................ 27 Obrázek 4 Cílové skupiny............................................................................................... 28 Obrázek 5 Dům č.p. 58 brána (autor: P.Pešek, 2005)..................................................... 36 Obrázek 6 Dům č.p. 58 (autor: Ondřej Kašpárek, 2010) ................................................ 36 Obrázek 7 Dům č.p. 58 průchod do dvora (autor: P.Pešek, 2005) ................................. 37 Obrázek 8 Dům č.p. 58 zadní pohled (autor: P.Pešek, 2005) ......................................... 37 Obrázek 9 MeetFactory (zdroj: www.meetfactory.cz) ................................................... 45 Obrázek 10 Bazilika (zdroj: www.bazilika.cz)............................................................... 47 Obrázek 11 c.k. Solnice (zdroj: www.bazilika.cz) ......................................................... 50 Obrázek 12 KC Zahrada (zdroj: www.zahradakc.cz) ..................................................... 52 Obrázek 13 Divadlo 29 (zdroj: www.divadlo29.cz) ....................................................... 54 Tabulka 1 Data z rozpočtu města Klatovy ........................................................................ 9 Tabulka 2 Aktivity v kulturním centru ........................................................................... 29 Tabulka 3 Pojetí cílových skupin.................................................................................... 29 58