D ějiny naší české země jsou velmi pestré, často si

D ějiny naší české země jsou velmi pestré, často si

D
ějiny naší české země jsou velmi pestré, často si je připomínáme díky celé řadě kulatých výročí významných událostí. V Miláně jsme zahájili rok vzpomínkou na Karla IV. Náš
„Otec vlasti”, jak se mu často přezdívá, je bezesporu nejvýznamnější osobností českých dějin.
B
yl synem české princezny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Jako malého chlapce jej otec poslal na vychování k francouzskému královskému dvoru. Do své vlasti se vrátil až jako mladý a velmi vzdělaný muž. Ačkoliv řečí i písmem
ovládal hned několik cizích jazyků, se svou mateřštinou musel
znovu začít. Karel Čechy miloval, a tak ho velmi trápilo, že po
svém návratu našel jen zpustošenou, hladem a bídou zmítanou zemi. Pustil se do práce a za jeho vlády začala Praha
vzkvétat natolik, že se stala skutečnou hospodářskou a kulturní metropolí. A výrazná stopa Karlova je v ní patrná dodnes,
třeba v podobě katedrály sv. Víta, Karlova mostu nebo Karlovy
univerzity. Nechal také zhotovit korunovační klenoty, vykládané perlami a drahokamy, jejichž lesk a krása je dodnes známá
celému světu.
A
V
co že má společného český král s Itálií? Je tomu už 660 let, co se vydal se svou početnou
družinou na dlouhou cestu do Říma, aby se zde nechal korunovat římským císařem.
V roce 1355 na svátek Tří králů se ještě zastavil v Miláně, kde byl
v bazilice sv. Ambrože korunován italským králem, to byla totiž
jedna z podmínek pro získání císařské koruny. Korunovace se odehrála v bazilice sv. Ambrože a na hlavu mu byla vložena vzácná
lombardská korunka zvaná železná podle hřebu z Kristova kříže,
který byl do ní vložen.
zpomínkové sobotní odpoledne jsme zahájili prohlídkou románské baziliky. Po ní se děti
věnovaly hravému studiu této osobnosti, kdy pomocí barevných obrázků i psaného textu
vytvářely barevné plakáty nejdůležitějších mezníků Karlova života. Dospělí se mezitím účastnili velmi zajímavé přednášky významných místních historiků. Po setmění jsme se již celí netrpěliví vydali do kostelíka sv. Zikmunda na prohlídku kopie železné korunky.
OBSAH / ÚVODNÍK /2
Úvodník
Masopust
Výročí a významné dny
Čeští svatí a patroni
Pohádka
Křížovky
Hádanky
Kam s dětmi v Miláně
Omalovánka
Krajánkova knihovna
Zpívánky
Čtení na pokračování
Krajánkův lexikon
Český zeměpis
Putování za chutěmi
Krajánkovo tvoření
Česká škola Milán
2
3
4
5
6-7
8
9
10–11
12–13
14–15
16
17
18–19
20
21
22–23
24
Redakce časopisu Krajánek:
Barbora Aydın
Eva Sevinçli
Hana Moualla
Ivana Kaçmaz
Jana Schulzová
Jitka Lores Zákoucká
Kateřina Balunová
Marie Švédová
Mirka Čechovská
Monika Tutucu
Radka Çelik
Simona Kubíková
Soňa Alfieri
Soňa Klimešová
Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç
Jazyková korekce: Lucie Yakut, Kristýna Vávrová
Ivana Bilosová
Grafická úprava: Radka Çelik, Ivana Kaçmaz,
Odpovědná redaktorka: Radka Çelik
Kontakt:
[email protected]
czassoc-milano.jimdo.com
© Čeští krajané v Istanbulu
únor je velice zajímavý a velmi zvláštní
měsíc roku. Je ze všech měsíců ten nejkratší. A nic na tom nemění ani fakt, že
jednou za čtyři roky se nám výjimečně
o jeden den prodlouží.
Únor je měsíc bílý, který jistě využijí milovníci hor, lyží a jiných zimních sportů.
Únor je také měsíc, kdy školáci v Itálii
dostávají pololetní vysvědčení a u většiny
z vás to určitě bude důvod k radosti
a pocitu zadostiučinění z dobře odvedené
práce.
Únor je měsíc veselých masopustních
a karnevalových radovánek. Komu by se
nelíbilo moci být alespoň na chvilku někdo úplně jiný a třeba i dělat věci, legrácky a skopičiny, které po zbytek roku nejsou zase až tak moc tolerované?
Únor neumí být nudný a byla by velká
škoda ho jen tak promarnit.
Abyste si dosyta mohli užít všechny ty
únorové radovánky, nezapomínejte ale,
že únorové sluníčko může být i zrádné,
a nepodceňujte rady maminek, abyste
nedopadli jako jeden Petřík:
Vystřihneme základní tvar, otvory pro oči a nastřihneme také třikrát dolní
část podle naznačených čar. Podle toho, jaké jsme si vymysleli zvíře, nakreslíme a vystřihneme také uši, vousy, hřívu nebo cokoli dalšího podle potřeby.
Následně zahneme a přeložíme přes sebe spodní části masky, měl by nám tak
vzniknout tvar brady. Jakmile se nám to povede, postupně sešívačkou spojíme
části k sobě. Pak totéž uděláme s vrchní částí tak, aby vzniklo čelo. Dáme pozor, aby byly otvory na oči správně umístěné, a raději si masku vyzkoušíme
ještě před tím, než části spojíme k sobě.
Vodovkami vymalujeme zvířecí tvář a necháme uschnout. Namalujeme také
uši a po uschnutí přicvakneme k masce sešívačkou.
Neposlechl mámu Petřík,
neoblékl si svůj svetřík.
Hlava bolí, je mu zima,
přemohla ho snadno rýma.
Teď tu leží celý den,
ven může až za týden.
Příjemně prožitý veselý únor, hlavně bez
nemocí!
A na shledanou v měsíci březnu.
Nakonec děrovačkou uděláme otvory po stranách masky a upevníme gumičku
tak, aby nám maska dobře držela na hlavě. Místo gumičky můžeme použít
také pásek měkkého papíru, který připevníme sešívačkou.
Masku tedy máme hotovou, nezbývá než vyrazit na karnevalovou
oslavu! Jaké zvířátko je to tvoje?
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
Ahoj krajánci,
OBSAH:
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ / 22
Abychom se na karneval dobře připravili, budeme potřebovat zejména
veselou masku. Tak si ji společně vyrobíme.
Masopust (na Moravě se můžete setkat s výrazem fašank) bylo v minulosti období
rozverného veselí v období zimy. Víme o něm, že má své dávné kořeny v pohanských
rituálech a některých řeckých a římských slavnostech a křesťané si jej pak předělali
podle svých potřeb.
P
ro tento svátek, který začínal po Třech
králích a prosvětlil lidem jinak šedivou
zimu, platilo, že je vše vzhůru nohama. Byl to
čas hlučného rozpustilého veselí a radovánek
a také bohatých pokrmů. Ukončovala jej takzvaná Popeleční středa, kterou pro křesťany
začíná čtyřicet dní půstu před Velikonocemi.
V Čechách a na Moravě na mnoha místech
znovuobnovují tradici lidových masopustních
slavností: pořádají se masopustní maškarní
bály a hlavně masopustní průvod masek neboli maškar. Každá má svůj důležitý význam.
Často, pro větší legraci, muži oblékají ženské
kostýmy a naopak. Průvod chodí po celé vesnici doprovázen muzikou a zastaví se před
každým domem. V takovém průvodu nesmí
určitě chybět:
LAUFER: Velí celému průvodu. Obvykle má
bílý oblek pošitý pestrobarevnými odstřižky
látek a špičatou čepici.
va vyskočí znovu na nohy, kapela může zase
zvesela spustit.
zdroj
MEDVĚD: Této masce se přisuzuje význam
magické plodnosti, a proto si s ním na každé
zastávce průvodu musí zatancovat paní domu
nebo také svobodná děvčata.
ŽID: Jeho dlouhý tmavý kabát je pošit pruhy
látek, peřím nebo penízky. Obličej pokrývá
maska s velkým zobákovitým nosem červené
barvy. Nosí s sebou pytel s množstvím haraburdí, které prodává po staveních.
KOMINÍK: Nosí do domu štěstí, tančí
s děvčaty, vymetá trouby a komíny a každého
pro štěstí umaže sazemi.
Budeme potřebovat:
nůžky
tvrdý papír velikosti A3
vodovky
sešívačku
děrovačku
látkovou gumičku
Postup:
Nejdříve se zamyslíme nad tím, jaké zvíře si budeme chtít vyrobit. Jak vypadá?
Jaké jsou jeho základní znaky? Jak je zbarvené?
Potom si na tvrdý papír tužkou nakreslíme základní tvar masky, který bude asi
35 cm široký a 33 cm vysoký. Základní tvar masky vypadá takto:
zdroj:návod a obrázky, masky 1, masky 2
CIKÁNKA: Čte z dlaně osud a za odměnu vyžaduje peníze. Tančí s hospodářem a všemi
mládenci.
zdroj
TURCI: Obvykle jsou čtyři, dva modří a dva
červení, a poznají se podle velmi vysokých
čepic s barevnými pentlemi a papírovými růžemi. O masopustu ale neloupí a nedrancují,
nýbrž tancují – spolu mezi sebou i s přítomnými děvčaty.
RAS: Povolání člověka, který chodil po vesnici
zabíjet králíky, likvidovat zdechliny, utrácet
nemocná zvířata, ale i léčit lidi. Jako maškara
má vždy okolo pasu obtočenou šňůru buřtů.
Neodmyslitelně k němu patří jeho KOBYLA.
Ras ji v každém stavení nabízí ke koupi, a když
ji nikdo nechce, bývá na konci průvodu
„utracena“. Ale nebojte, tak smutně přece
nemůže veselý masopust skončit! Kobyla proto dostává štamprle pálenky na oživení, a sotzdroj: maškary, koblihy
Během průvodu muzikanti hrají písničky na
přání, maškary dovádějí, tančí a recitují masopustní říkadla, takzvané koledy. Za to jim
náleží výslužka a něco dobrého na posilnění
i na zapití.
Poté, co obejde celou vesnici, průvod končí
na předem stanoveném místě, kde
„na oko“ porazí kobylu (nebo někde pochová
basu), což znamená úplný konec tanečních
a hudebních veselic.
3/ MASOPUST
O
bdobí masopustu kdysi bývalo obdobím hojnosti, pořádaly se zabíjačky, tancovačky a slavily se svatby. Na konci masopustu pak lidé pořádali průvody masek. Tyto průvody mají velice starou tradici a určitě je znáte
pod jménem karneval. Víte, kde se slaví největší karneval na světě? Přece
ve městě Río de Janeiro v Brazílii! Olé!
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
25. února
1620
1842
se narodila
se narodil
Božena
Karl Fridrich
NĚMCOVÁ
MAY
———–——–—
—————–—–
P
atřila ke skupině významných českých spisovatelů 1. poloviny 19. století. Náměty ke psaní sbírala od prostých
lidí, kteří jsou zároveň hrdiny jejích příběhů. Dětství prožila v Ratibořicích ve východních Čechách, kde se také odehrává
děj jejího nejznámějšího románu, Babička. Také psala povídky (např. Divá Bára)
a pohádky (Princ Bajaja, Chytrá horákyně,
Sůl nad zlato).
B
yl jedním z nejčtenějších spisovatelů v Německu. Proslul zejména
svými příběhy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a jeho příteli Old Shatterhandovi, za kterého se také začal
vydávat. Psal i příběhy z Orientu, ty
nejdříve publikoval v časopise do roku
1892, poté také knižně. Jeho výpravné
příběhy byly pravděpodobně jakousi
„záplatou“ na jeho nešťastný život.
Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku…
Cože? Tuto říkanku že dobře znáte? Inu, je to pravda. České maminky ji svým
dětem říkávají ještě jako úplně malým miminkům, sotva se umějí pousmát!
A
le jestlipak také víte, jakoupak to kašičku ta myšička svým
malým písklatům vařila? Je to jedna z nejmilovanějších,
proto má také vícero názvů: krupicová kaše a pohádka
mládí. Proč pohádka mládí? Protože ji děti milují, a i dospělí
vzpomínají, jak jim ji ta jejich maminka také připravovala,
a dostanou na ni okamžitě převelikou chuť! A my bychom se ji
dnes mohli spolu naučit, co říkáte?
Na jednu porci si připravte :
1 hrnek mléka (asi 250 ml)
2 vrchovaté lžíce krupičky
1 lžíce másla
1 lžíce cukru
špetku soli
Mléko nalijeme do hrnce a osolíme. Zahříváme ho, a když už je trochu teplé, přidáme lžíci másla a pomalu přisypeme krupičku. Stále mícháme, aby se netvořily
hrudky. To je na celém, jinak velice jednoduchém receptu, nejdůležitější. Zmenšíme plamen, vmícháme cukr a ještě asi 2 minuty provaříme. Stále mícháme! Kdyby
se vám kaše zdála moc hustá, přilejte ještě malinko mléka.
27. února
1849
se narodil
Václav Beneš
TŘEBÍZSKÝ
———————-
B
yl to český spisovatel a katolický
vlastenecký kněz – buditel. Napsal několik povídkových sbírek, románů a také pohádek pro děti. Ve
svých knihách popisoval české historické postavy, jako například Elišku
Přemyslovnu nebo Václava I., a události českých dějin, jako například
období třicetileté války (1618–1648).
14. února slaví svátek Valentýn
a s ním všichni zamilovaní!
P
odle legendy měl svatý Valentýn
léčitelskou moc danou Ježíšem.
Křesťané se radovali, avšak v pohanech jeho způsob léčení vyvolával
hněv. Proto jej jednoho dne chytili
a zabili. Dnem jeho mučednické smrti byl pravděpodobně 14. únor 269.
Tělo svatého Valentýna je pohřbeno
v Římě. V Praze, v Bazilice svatého
Petra a Pavla na Vyšehradě, je možné shlédnout relikviář se světcovou
lopatkou pouze 14. 2.
No a pak už jen horkou kaši nandáme na talíře, dáme navrch plátek másla a ochutíme podle vlastní chuti. Vaše maminky si na rozpuštěné máslo obvykle sypaly
cukr a kakao. Můžeme ale použít i hoblinky čokolády, ořechy, nějaké ovoce, skořicový cukr, těch variant je veliké množství: prostě co má kdo nejraději!
A teď, když jsme se tak pěkně namlsali, musím vám něco důležitého říct. Určitě už
jste si, milé děti, všimly změny názvu vaší oblíbené rubriky.
Dnes jsme se naučili jeden z nejstarších a nejrozšířenějších českých pokrmů. Ale
protože se říká: jiný kraj, jiný mrav (a samozřejmě také úplně jiná kuchyně!), napadlo mě, jak to asi chodí u vás doma?! Čtou mě děti z Turecka, ze Španělska,
z Itálie, to bude asi spousta rozdílných dobrot! A tak jsem si řekl, že se do všech
těchto zemí vydám, abych vyzkoušel nové chutě a něčemu novému sebe i vás
přiučil. Dříve se tomu říkalo „jít do světa na zkušenou“.
Takže od dalšího čísla se můžete těšit na nové, možná trochu neobvyklé, ale zajímavé recepty! Tak já si jdu sbalit svůj putovní raneček a na shledanou příště!!!
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
4. února
ČESKÝ ZEMĚPIS / 20
Plzeň
P
lzeň je čtvrtým největším městem
v České republice. Bylo založeno v roce
1295 na soutoku řek Úhlavy, Úslavy,
Radbuzy a Mže českým králem Václavem II.
V dnešní Plzni
žije okolo
170 000 obyvatel. Historické
jádro města bylo
v roce 1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací.
Mezi cenné stavební památky patří zejména gotický chrám
sv. Bartoloměje, renesanční radnice, barokní arciděkanství, františkánský klášter
a židovská synagoga.
Na přelomu 19. a 20. století zde byly postaveny významné stavby, např. městské divadlo, muzeum, Měšťanská beseda nebo 18
ojedinělých domů vyzdobených sgrafity. Ty
navrhl Mikoláš Aleš.
V 19. století byly v Plzni založeny známé průmyslové firmy
– strojírenský závod Škoda,
kde se dodnes vyrábí dopravní prostředky a průmyslové
stroje, a Plzeňský Prazdroj,
kde se vaří piva Prazdroj a Gambrinus. Město Plzeň dokonce dalo jméno typu piva,
které je všude ve světě známé jako Pilsen
podle německého názvu města.
Plzeň byla v roce 2015 zvolena
hlavním městem kultury, a stala
se tak součástí jednoho z nejznámějších projektů Evropské unie.
Již v lednu byl slavnostním cere-
S
zdroj
moniálem odstartován
celoroční festival více
než 600 kulturních akcí
– divadel, koncertů či
výstav.
První část ceremoniálu
byla nazvána Prameny a
zdroj:
tvořily ji čtyři průvody
reprezentující to nejlepší, co Plzeň nabízí, a zároveň symbolizující 4
řeky, které Plzní protékají.
Druhá část slavnostního zahájení dostala
poetické jméno Symfonie zvonů—
poslechněte si. Během ceremoniálu poprvé
po sedmdesáti letech na katedrále sv. Bartoloměje zazněly znovu ulité zvony, které byly
zničeny během druhé světové války.
Třetí část slavnostního zahájení nesla název Otevřená Plzeň a změnila ulice města
v pěší zónu, ve které si návštěvníci mohli
zajít třeba do ledového baru.
Plzeň při této příležitosti také vydala speciální pamětní mince s motivem akce.
větec nebo také svatý je člověk, který
za svého života neudělal nikdy nic, co
by se Pánu Bohu nelíbilo. Například pomáhal starším lidem, zastával se slabších
a snažil se také pomoci chudým
v nouzi. Takový člověk dokázal
konat i zázraky. Někteří předpovídali budoucnost, jiní zase byli
obdařeni mocí léčit druhé. Častokrát se světci stávali lidé, kterým
říkáme mučedníci. Ti za pravdu
a dobro položili vlastní život. Pokud jim někdo přikázal, aby udělali špatnou věc, raději zemřeli.
Podle svatých dostaly jména také
některé kostely, kaple, kláštery
nebo třeba nemocnice. To proto,
abychom na ně nezapomněli
a připomínali si všechno dobré,
co vykonali. Z Prahy známe
chrám sv. Víta a z Brna například
nemocnici sv. Anny. Když se podíváme na obrázky, na kterých je
svatý Jan Nepomucký nebo svatá
Barbora, vidíme, že mají nad hlavou zlatý kruh. Takovému kruhu
říkáme svatozář. Legendy vypráví,
že svatí měli za svého života kolem sebe zář, kterou nebylo možné přehlédnout.
Každý světec má také své místo
v kalendáři. 28. září si tak připomínáme
svatého Václava, 4. července svatého Prokopa nebo 15. června svatého Víta. Nesmíme taky zapomenout, že svatými nemusejí
být pouze lidé, ale také věci. Známe mši
svatou, která je nejdůležitější modlitbou.
Kříž, na kterém umřel Ježíš Kristus, je znám
jako svatý Kříž a Otce, Syna a Ducha svatého nazýváme Svatou Trojicí.
N
ěkteří světci se stali ochránci nějakého místa, území, osob nebo
třeba lidských činností. Takového světce
potom nazýváme patronem.
Své patrony mají jednotlivé
země. Patronem Španělska je
svatý Jakub, patronkou Francie
Jana z Arku, Polska svatý
Gorazd. A kdopak je patronem
Českých zemí a prvním patronem u nás vůbec? Přece svatý
Václav, český král z rodu Přemyslovců. Své patrony mají i
samotná města. Patronem Prahy je svatý Vít, patronkou Kutné Hory svatá Barbora, která
také dohlíží na všechny horníky, tesaře, slévače a kuchaře.
Pokud byste se, děti, chtěly stát
třeba včelařem a bojíte se, že
vás včely popíchají, tak žádné
obavy. Bude na vás dohlížet
sv. Prokop, který je patronem
všech včelařů. Na lékaře dává
pozor sv. Lukáš a piloty ochraňuje v oblacích sv. Josef Kopertinský.
Tak co, děti, už znáte odpověď na otázku? Je svatý Václav světcem, patronem, nebo obojím?
Nejznámějšími českými světci a patrony
jsou svatá Anežka, sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Cyril a Metoděj, sv. Hedvika,
sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander,
sv. Prokop, sv. Vít, sv. Vojtěch,
sv. Zikmund a sv. Barbora.
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Je sv. Vaclav svetec, patron, nebo obojí? To je preci ceský svetec a patron!
Už jste nekdý, deti, slýselý takovou vetu a ríkalý jste si, kdo to jsou ti
svetci a patroni? Zkusíme se tomu podívat na žoubek.
Na motivy pohádky Václava Beneše Třebízského
Doktor práv najal posluhovače Matěje Cvrčka se ženou. Mnoho práce u doktora nebylo.
Matěj nosil na stůl při hostinách a žena udržovala pokoje. Jednou po hostině Matěj
ohryzl kůstku a zhluboka si zavzdychl. Učený
pán si toho povšiml.
„Proč sis vzdychl? Svěř se mi, a bude-li to
v mé moci, pomohu ti,“ promluvil pán vlídně.
„Proto
jsem
si
vzdychl, milostpane, že já ubohý
jsem po celý svůj
život chudý a páni
doktoři nic nedělají
a dobře si vedou.
Kdybych se byl také
narodil doktorem.“
Matěj si zavzdychl.
„To by sis musil dát
jinak hřbet vymrskat, milý Matěji, než
by ses stal doktorem. Nech takových
myšlenek,“ radil moudrý pán.
Matěj večer přišel domů a šel ke strouze,
kde uřezal pruty do otýpky.
„Ženo, těmi pruty mě šlehej do zad, pokud
neřeknu dost,“ poručil pak.
Když to už nemohl déle vydržet, ženu zastavil
a šel zase k doktorovi.
„Žena mi vymrskala hřbet, a nyní bych prosil
o knihu. To šlehání nepostačí k doktorství,“
pravil.
Doktor mu půjčil knihu v latině. Druhý den
Matěj nevyšel, seděl u knihy obrácené hlavou dolů, bedlivě do ní hleděl a obracel list
po listu až do konce. Dělaly se mu před očima mžitky nad kolečky a čárkami; ale Matějova skálopevná vytrvalost vše překonala, ač
neznal ani jediného písmenka. Celý týden
k doktorovi nepáchl, zapomněl na povinnosti.
Když si pak vyšel, tvářil se učeně, jako by veškerou vědu spolkl. Službu už u doktora nezastával, i ženě zapověděl chodit na výdělek.
Po nějakém čase rozhlásil král, že se mu ztratil drahocenný prsten, a zval k sobě učence
svého vladařství, aby poradili, kde ho najít.
Matěj se to dověděl a pospíšil si ke králi.
V zámku se shromáždil velký počet učenců,
ale radili se marně.
„Aby mé zkoumání mělo výsledek, králi, dej
mi, prosím, zvláštní pokoj,“ hovořil Matěj ke
králi. Uměl si pomoci z nouze, ale nechtěl
před ostatními prozradit svůj nedoktorský
rozum. Vladař mu vyhověl a dvořanům řekl,
tento že se mu zdá nejmoudřejší.
Matějovi předložili velké knihy – rozevřel
jednu z nich, ani si nevšimnul, že je vzhůru
nohama. K poledni se král učenců poptával,
zdali se nedopátrali výsledku. Navštívil potichu i Matěje a viděl, jak sedí zamyšlen s hlavou podepřenou o ruku u rozevřené knihy.
„Pane, jak to, že čtete pozpátku?“ otázal se
Matěje.
„Nemohu jinak, milostivý králi. Chceme-li
dostat ztracenou věc nazpět, musíme se vším
pozpátku, i s knihami,“ odpověděl Matěj.
Když král odešel, povídal si Matěj: „Je ke dvanácté a ani zmínka o obědě. Zavřou zde člověka bez jídla.“
Sotva to dopověděl, objevil se sluha s polévkou.
„Á - tu je už jeden!“ Matěj zvolal. Sloužící
zbledl, přišel ke svým druhům a pověděl jim,
že onen doktor vypátral prsten. Jak otevřel
dveře, zavolal učenec na něho, že jeden už tu
je. Nechtěl jít znovu nahoru, poslal s masem
druhého.
Sotva se druhý objevil na prahu, doktor vykřikl totéž.
grillo
topo
cvrček
myš
cavalla
kobyla
tacchino
krocan
santo
světec
SRDEČNĚ BLAHOPŘEJEME
POHÁDKA /6
doktorem
orso
banda
kapela
medvěd
purè di
semolino
dolce
krupicová
kaše
carnevale
karneval
maschera
maska
19/ KRAJÁNKŮV LEXIKON
Jak se stal Matěj Cvrček
KRAJÁNKŮV LEXIKON / 18
letí to jako voda v řece a již tu máme druhý měsíc nového roku. Školní rok se
přehoupl do své druhé poloviny a začínají jarní či pololetní prázdniny. Krajánek
si pro vás připravil zase nová zajímavá slovíčka, která vybral ze svých stránek
a moc se těší, jak se je spolu naučíte. Klidně si kartičky vystřihněte a slovíčka se
učte hrou. Lépe si je zapamatujete. Přejeme vám příjemnou zábavu!
dottore
viaggiatore
lékař
cestovatel
scrittore
spisovatel
castellano
servo
sluha
kastelán
studioso
učenec
ladro
indiano
zloděj
indián
„Á - tu je druhý,“ pochvaloval si Matěj;
sluha si nevšiml, jak učenec otvíral ústa na
maso. Poděšen seběhl do kuchyně.
„O všem ví, prožluklý doktor,“ bědoval a po
utrápených obličejích všech se rozlila umrlčí
bledost.
„Nezbývá než učence uplatit, aby králi nic
nepověděl. Jinak by naše životy byly tytam,“ navrhoval první. Druzí souhlasili,
peníze pro doktora dali třetímu, který nesl
pečeni. Lokaj nebyl ještě ve dveřích, když
Matěj zavolal z plna hrdla: „Á - tu je třetí!“
Zděšený sluha padl na kolena a vyznával se,
že si s přáteli prsten přivlastnili, a podával
mu veliký váček tolarů. Matěj, u něhož
nebylo o dobrý nápad nouze, pokáral sluhy
zloděje; pro peníze zamhouřil oči a pravil
k lokaji:
„Chyť krocana, přines ho i s prstenem, dám
mu klenot do volete. Zloděj bude on!“
Sluhům se ulehčilo a přinesli Matějovi krocana. Klenot se octl v jeho voleti, a pak ho
pustili na dvůr. Před králem pak Matěj
Cvrček vystoupil a pánovitým hlasem začal:
„Přineste krocana s šedočernými skvrnami
po krku!“ Matěj vzal nůž, zařízl do hrdla
a sáhl do volete. Obrátil se ke dvěma učencům a poručil jim, aby prsten vyndali.
Všichni se podivili důmyslu Matěje Cvrčka,
král jej obdaroval a dal ho dovézt domů se
slávou.
Po čase sezval král velmože vladařství
a knížata ze sousedství. Mezi hostinou se
chlubil učencem, který důvtipně nalezl ztracený prsten. Panstvo nechtělo královi věřit
a učinili sázku o hrabství, uhodne-li proslulý
učenec, co ukryjí mezi dvěma mísami. I
poslal král pro Matěje.
„Nedovedl bych, co mi uloží. Jen bůh je
všemohoucí, že mě tenkrát neopustila
moudrost, to bylo jiné,“ vymlouval se Matěj. „Budete viset, pane, nepřijdete-li;
o celé hrabství tu běží, a kdyby král prohrál, anebo kdybyste se vy nedostavil, vedlo by se vám stejně,“ povídal posel.
Matěj tedy musel do zámku. Panstvo čekalo učence v hodovní siní. Matěj ani nedýchal, byl bledý jako stěna. Přinesli na stůl
dvě mísy do sebe poklopené, panovník
promluvil: „Shromáždění páni nevěří vašemu umění, chtějí se přesvědčit, zdali vpravdě zasluhujete vaší pověsti. Je vám uloženo
uhodnouti, co je uschováno mezi těmi
mísami.“
Matěj zbledl víc, přejel si čelo, mávl nad
mísami rukou a zabručel:
„Cvrčku – “
„Výborně, cvrček je tam,“ volalo panstvo
a tleskalo. Odkryli vrchní mísu a cvrček
vyskočil. Matěj pochopil.
„Cvrčku, budeš viset,“ chtěl říci, ale další
slova mu přerušila šlechta potleskem. Král
vyhrál v sázce hrabství a dal je Matěji s
ženou do smrti k užívání, že zachránil jeho
čest a nepotupil své umění. Než Matěj
umřel, ještě králi mnohokrát pomohl.
7/ POHÁDKA
abcd
Milí krajánci,
Část třetí
Tentokrát si vyluštěte křížovku pro doplnění jedné známé únorové pranostiky.
Jak že to bylo? Únor bílý, …(tajenka).
T
Podle legendy doplňte slova do očíslovaných políček křížovky.
1
2
3
4
5
6
7
8
1. vrch
Dny v týdnu srovnejte tak, jak jdou správně po sobě,
a dostanete název krásné květiny, která se tulí. :)
2. stavení na statku
3. oděv, který má dvě
nohavice
I
ČTVRTEK
4. kde roste obilí
Á
SOBOTA
ÚTERÝ
U
5. kostlivec
6. sázíme do ní květiny
N
NEDĚLE
P
PÁTEK
7. vesnický dům
8. kolébka nářečně
STŘEDA
L
PONDĚLÍ
T
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
VOLNOČASOVKY /8
zdroj
pokračování minulého dílu
atínek tam volal a domluvil s paní učitelkou Michalskou, aby mohla Kiko
chodit do její třídy. Paní učitelka Michalská
už je čekala před školou. Řekla jim anglicky:
„Dobrý den,“ – protože tatínek i Kiko anglicky uměli, a česky ještě ne. Kiko si nervózně
povytáhla svoje námořnické modro-bíle
pruhované tričko a stáhla si víc červené
gumičky na culících. Tatínek se rozloučil,
paní učitelka vzala Kiko za ruku a dovedla ji
do třídy. Tam Kiko představila dětem. To
bylo ze všeho nejhorší. Všechny ty oči, které
se na Kiko nevěřícně dívaly a jako by říkaly:
„Japonská holka, to tady ještě nebylo!“ Paní
učitelka dětem řekla: „To je Kiko, pochází z
Japonska a umí mluvit zatím jenom anglicky.
Chtěla by se ale naučit česky, a tak bude
s námi chodit do školy. Chovejte se k ní
hezky, děti!“ Ze zadní lavice se šeptem, ale
tak aby to všichni slyšeli, ozval Lukáš Mařata: „Ta má ale šikmý oči!“ Kiko sice nerozuměla, co ten vytáhlý kluk v zadní lavici říká,
ale podle toho, jak se všichni začali smát,
poznala, že to asi bylo o ní a že to asi nebylo
zrovna nic hezkého. Úplně celá zčervenala.
To už ji ale paní učitelka posadila do prostřední lavice k Evě Zázvorkové a protivného
Lukáše vyvolala k tabuli a zadala mu ten
nejtěžší matematický příklad, jaký si mohla
vymyslet. Kiko mezitím sáhla opatrně do
kapsy své modré mikiny. A jak se Lukáš vracel od tabule, celý zakaboněný, protože
příklad spočítal špatně a dostal pětku, hodila po něm Kiko hrst něčeho lesklého a barevného. Lukáš nejdřív překvapeně uhnul,
pak se ale společně se všemi dětmi ve třídě
po těch barevných věcičkách, které se leskly
na podlaze, vrhnul, div se nepřerazil o lavici.
„Ale no tak, děti, co je to,
okamžitě se vraťte všichni na
svá místa!“ tleskala rozčileně paní učitelka
Michalská svýma drobnýma rukama. „Tak
honem, bude to?“ Děti se neochotně nasoukaly zpátky do lavic a některé z nich držely
v dlaních malé papírové hvězdičky. I Eva
Zázvorková jednu ukořistila. Položila si ji na
linkovaný sešit a okouzleně si ji prohlížela.
Kiko dělala jako by nic. O přestávce Kiko
nakreslila do sešitu hvězdičku a k ní otazník.
Eva se nad obrázek sklonila a hned k němu
připsala: HVĚZDIČKA. Kiko pokývala hlavou.
Eva řekla slovo nahlas. Kiko ho zopakovala
a Eva ji pochválila. Usmály se na sebe. Kiko
pak vytáhla z jedné kapsy zlatý proužek
papíru a z druhé hotovou papírovou hvězdičku. „Jé!“ vydechla okouzleně Eva. Kiko
vzala opatrně do ruky papírový proužek
a udělala na něm uzel. Pak ho přimáčkla
a začala skládat hvězdičku. Měla ji na to šup
hotovou a dala ji Evě jako dárek. Ale to už
zvonilo a přišla paní učitelka Michalská
a měli další hodinu. Kiko sice ničemu nerozuměla, ale líbilo se jí poslouchat, jak paní
učitelka v bílém, trochu umazaném plášti,
mluví. Sledovala ji a po očku i děti a pokoušela se poznamenat si některá slova do
sešitu. Po vyučování pak šla ze školy na
zámek s tatínkem. Eva jí ale napsala na papír: 15:00 a nakreslila k tomu velikánské
zámecké dveře. Kiko pochopila, že se s ní
chce sejít. Měla ohromnou radost. Vůbec si
nepředstavovala, že se s někým skamarádí
tak rychle. Určitě za to můžou origami! Maminka jí totiž říkala, že skládačky origami
mají čarovnou moc a přivolávají kamarády.
A měla pravdu!
Pokračování příště
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
A znáte tenhle?
Při hodině matematiky. Učitel se ptá dětí kolik je 3x2.
Pepíček se přihlásí a povídá: „Pane učiteli na stropě
je komár!“
Učitel odpoví: „Tak ho zašlápni a nevyrušuj!“
C
G
F
C
Nejlepší plesy jsou maškarní,
C
G
F
C
půjdeme s Denisou za pár dní,
G
F
C
G
s maskami sklízíme úspěchy,
F
G
C
předloni byly jsme za blechy.
REFRÉN: To jsme se na plese nasmály,
holky nám dělaly naschvály.
Asi je vyvedlo z nálady,
že máme tak skvělé nápady.
Loni to bylo dost náročný,
s Denisou byly jsme za kvočny.
Úspěch byl fakticky veliký,
Denisa měla však čmelíky.
Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly.
Očka, aby viděly, ouška, aby slyšely.
Pusinka je na papání
a nosánek na čmuchání.
Mám dvě uši k naslouchání
a dvě oči na koukání,
dvě nožičky na chození
a dvě ruce na mazlení.
zdroj
Před každým záda nahrbí.
Utajit ji je nesnadné.
Obrací věci naruby
a jazyk po ní upadne.
Má krátké nohy, ohava.
S pravdou to vždycky prohrává.
H á d a nky
REFRÉN
lež
Lucka šla do plesu za jedli,
hasiči ji ale vyvedli.
Když máte hořlavé jehličí,
tak vám to zakážou hasiči.
Je vrtkavé, hned je, hned není.
Do dlaní těžko je k zachycení.
Chvíli se zdrží, hned zas chvátá,
říká se, že prý je muška zlatá.
REFRÉN
REFRÉN
Katka šla za žlutou ponorku,
barva se roztekla v tom horku.
Mysleli, že je to kánoe,
nebo ta archa co má Noe.
2x REFRÉN
smích
Na plese Radku jsme potkaly,
Radka šla za krásku z Podskalí,
alespoň byla v tom domnění,
nikdo to nevěděl kromě ní.
štěstí
ZPÍVÁNKY / 16
text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř, video
zdroj
Jazyk ol amy
Jiří řeže dříví z dřínu, tři sta řízů za vteřinu,
Jiří řeže dříví z břízy, za vteřinu čtyři řízy.
Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.
zdroj
9/ VOLNOČASOVKY
Maškarní ples
Říkanky pro nejmenší krajánky
KAM S DĚTMI V MILÁNĚ /10
… neboli karneval, vybavíme si maškarní reje a průvody, lidové zábavy
a veselí a třeba tradiční pokrmy. Je
tomu tak i v Miláně. Jenomže! Milánský karneval se slaví jindy, později než ostatní masopusty. Nekončí
masopustním úterým, ale masopustní sobotou. Tento rok připadá
na 21. února. A protože v sobotu,
o víkendu, už většina rodičů nemusí
do práce, zkuste je zlákat, děti,
a vypravte se s nimi do centra města. Odpoledne bude totiž, jako každý rok, procházet městem slavnostní průvod masek s alegorickými vozy. Zpravidla tři dny trvající oslavy
budou zahrnovat další akce, jako
jsou výstavy, představení, koncerty
či přehlídky.
Jistě si řeknete, proč že se v Miláně
slaví o něco později než jinde?
Podle tradice byl prý patron města
svatý Ambrož, milánský biskup,
daleko na poutních cestách
a nestačil by se do Milána vrátit.
Požádal proto obyvatele, aby na něj
s postními liturgiemi počkali.
Co rád čtete?
Mám rád knížky autorů z Latinské Ameriky, knížky vtipné, knížky smutné,
knížky, u kterých si po přečtení řeknu „tak tohle je věc, kterou bych chtěl
hrozně moc napsat já”. Čtu všechno, všude a co nejčastěji. Číst mě baví,
ale jsem stará vojna – mám rád knížky na papíru, elektronická podoba mi
pořád nějak „nevoní”. Ale snažím se to změnit, to zase jo!
Tradiční masky
Mezi maskami milánského karnevalu
dozajista potkáte 2 typické postavy,
jimiž jsou Meneghino a Cecca. Schválně, kolik jich napočítáte?
Myslíte si, že českým knížkám pro děti chybí humor?
Meneghino je bodrý a vtipný sluha.
Bývá oblečený do dlouhého saka,
krátkých kalhot a červenobílých pruhovaných punčoch. Obličej má odkrytý, na hlavě trojrohý klobouk a z paruky upletený cop. Jeho jméno je odvozeno od slova domenighin, což byl
sluha doprovázející v neděli (italsky
domenica) panstvo do kostela či na
procházku. Druhou charakteristickou
postavou je Cecca. Představuje klasickou milánskou manželku, která pomáhá, jak jen může, svému muži, stará se o dům
a o rodinné finance.
Také její tvář není pod maskou. Má to
vyjadřovat opravdovost osoby a poctivost duše.
Myslím, že humor začal chybět celkově! Mám pocit, že se v současném
světě pořád jen kritizuje, a když se někdo vymkne kontrole tím, že napíše
něco jinak a vesele, hned se najde deset frňousů, kteří ostatním vysvětlí,
proč by se to mělo upravit a sterilovat a hlavně, ať to někoho nepohorší!
Nemám to rád. Nechci tak psát, to se raději nechám pořád od někoho kritizovat!
zdroj
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Když se řekne masopust...
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
Historické zastavení
a Jak se zbavit Mstivý Soni. Věnuje se také cestování do zajímavých lokalit
jako průvodce. Seznamte se tedy s tvůrcem knih pro děti, ve kterých má
anakonda dovoleno posvačit paní učitelku…
Bazilika svatého Ambrože
(Basilica Sant'Ambrogio)
Mys l í m , ž e h u m or za č a l
c hy b ě t ce l k ov ě
...Jiří Holub v bleskovém rozhovoru
Někdo si mylně myslí, že Miláno je
„jen“ moderní průmyslové město
módy. Ale to byste se divili, kolik je
tu starobylých památek! Už jsme
spolu v Krajánkovi navštívili Castello
Sforzesco a Duomo, další naše zastavení bude u baziliky svatého Am-
Dobrý den Jirko, proč rád
cestujete? Co Vám to dává?
Cestování považuju za jednu
z nejdůležtějších částí mého života. Je hrozně fajn uvědomit si, že
je na světě tolik krásných míst.
Někdy mě mrzí, že už se asi nedá
zažít takové to dobrodružství
jako ještě třeba před sto, dvěma sty lety, ale na druhou stranu jsem rád, že
můžu cestovat teď. Až někdo vymyslí čudlík, který se zmáčkne a člověk
bude v momentě na druhém konci světa, to už asi ztratí tu atmosféru, kterou pro mě má cestování dnes. A to nejdůležitější – díky cestování si hrozně
moc uvědomuju, jak moc rád to mám v té naší maličké zemičce.
Kastelán, cestovní průvodce, spisovatel… Vypadá to, že si umíte plnit
sny… Jaký další sen máte?
Zámek Hrubý Rohozec
Jé, toho by ještě bylo. Chtěl bych se
podívat do vesmíru, naučit ježka
abecedu, vyměnit zámek za hrad,
přečíst znovu všechny knížky, co jsem
miloval jako malej kluk, toho by se
našlo… Člověk podle mě nesmí ustrnout a být spokojený jen s tím, co
má.
brože, pojmenované podle výše
uvedeného biskupa a patrona města. Je to jeden z nejstarších, nejvýznamnějších a také nejkrásnějších
kostelů lombardské metropole. Byl
postaven ve 4. století a odehrávaly
se zde korunovace králů Itálie železnou korunou. Roku 1355 tu byl při
své jízdě Itálií korunován dokonce
i náš „Otec vlasti“ král Karel IV. Ba-
ziliku určitě při svých toulkách městem nesmíte opomenout.
A teď trochu tajemna:
legenda o ďáblově sloupu
Máte rádi tajemno a pověsti? Pokud ano, tak až si prohlédnete kostel, nechoďte ještě domů. Říká se
totiž, že se u baziliky svatého Ambrože kdysi dávno objevil ďábel!
Nalevo od vchodu do kostela stojí
mramorový sloup. Řeknete si: hm,
sloup. Co je na něm zvláštního? Ale
on není tak docela obyčejný! V jeho
spodní části se nacházejí dva otvory. Podle legendy zde zůstaly poté,
co se ďábel pokusil nabrat na rohy
biskupa Ambrože. Jenže místo do
něj narazil do sloupu. Zůstal tam
uvězněný a až po nějaké době se
mu podařilo se osvobodit, proměnit
se v síru a zmizet. Údajně je tam
dodnes sirný zápach cítit. A když
přiložíte ucho ke sloupu, je prý slyšet hluk řeky z pekla. Tak co, zajdete se přesvědčit?
11/ KAM S DĚTMI V MILÁNĚ
je kastelánem na zámku Hrubý Rohozec. Je také autorem čtyř
J iříknih:Holub
Kolik váží Matylda, Vzpoura strašidel, Zádušní mše za hraběnku
OMALOVÁNKA /12
13/ OMALOVÁNKA