EnErgická krajina - Stop palmovému oleji

Transkript

Energická krajina
Jak můžeme vyrábět domácí teplo či elektřinu z biomasy
a přitom pečovat o zdravou přírodu?
Glopolis, duben 2015
Energická krajina:
Autor: Vojtěch Kotecký
Vydal: Glopolis, Praha 2015,
První vydání
Grafická úprava: www.creativeheroes.cz
Vydavatel:
Glopolis
Soukenická 23,
110 00 Praha 1
Tel.: +420 272 661 132
www.glopolis.org
Analytické centrum Glopolis promýšlí globální výzvy, propojuje občanskou společnost, byznys a politiku
a prosazuje ucelenější rozvoj Česka, Evropy a světa. Pro více informací navštivte naše webové stránky
www.glopolis.org.
Tato publikace vznikla s účastí RSJ a. s. a je součástí společného projektu analytického centra Glopolis
a společnosti RSJ a. s., jehož snahou je prozkoumávat příležitosti a překážky české bioenergetiky.
Vytištěno na recyklovaném papíru.
ISBN 978-80-87753-23-1
Foto na obálce: Manfred Werner / Wikimedia Commons
© Glopolis 2015
Energická krajina
Glopolis, duben 2015
Obsah:
Úvod...................................................................................................................................................................................................................... 7
Kapitola 1
1.Předmět: Energetická biomasa.................................................................................................................................................... 9
Účelově pěstovaná biomasa.............................................................................................................................................................. 9
Zbytky a odpadky.................................................................................................................................................................................. 9
Spalování................................................................................................................................................................................................10
Přepracování..........................................................................................................................................................................................10
Výroba bioplynu...................................................................................................................................................................................10
Kapitola 2
2.
Kolik biomasy můžeme používat? ...........................................................................................................................................13
Kapitola 3
3.Proč je přínosná energie z biomasy?.......................................................................................................................................15
3.1. Recyklace uhlíku..................................................................................................................................................................................15
3.2. Místní ekonomika................................................................................................................................................................................17
Kapitola 4
4.
Rizika bioenergetiky.......................................................................................................................................................................21
4.1. Konzumace plochy..............................................................................................................................................................................21
4.2. Pěstování biomasy..............................................................................................................................................................................22
Energetické plodiny............................................................................................................................................................................22
Konvenční zemědělské plodiny.....................................................................................................................................................23
4.3. Čerpání živin..........................................................................................................................................................................................23
Zemědělství...........................................................................................................................................................................................23
Lesnictví..................................................................................................................................................................................................23
Kapitola 5
5.
5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5. Perspektivy české bioenergetiky..............................................................................................................................................27
Intervence státu...................................................................................................................................................................................27
Konkurence o palivo...........................................................................................................................................................................28
Pelety.......................................................................................................................................................................................................30
Bioplyn.....................................................................................................................................................................................................31
Vertikální integrace coby perspektiva pro výrobce................................................................................................................32
Kapitola 6
6.Příležitosti pro bioenergetiku.....................................................................................................................................................35
6.1. Péče o krajinu........................................................................................................................................................................................35
Rychle rostoucí dřeviny ....................................................................................................................................................................35
Energetické pařeziny..........................................................................................................................................................................35
Opuštěné louky....................................................................................................................................................................................37
6.2. Energetické využití komunálního odpadu.................................................................................................................................38
Energetická bilance............................................................................................................................................................................39
Ekonomický a politický kontext.....................................................................................................................................................39
PRAMENY..................................................................................................................................................................42
Foto: Boris Belchev / Dreamstime.com
Úvod
Desítky tuzemských obcí začaly vytápět dřevní štěpkou
nebo slámou. Na venkově vznikly stovky nových bioplynových stanic. Tisíce domácností pořizují kotle na pelety nebo dřevo. Přibývá také plantáží rychle rostoucích
dřevin a roste spotřeba palivového dřeva. Je to trend,
který nelze přehlédnout: více a více českých domů vytápí nebo osvětluje energie vyrobená z biomasy.
Energetická biomasa je sektor s prazvláštním postavením. Patrně nejlépe o něm vypovídá banální statistika:
evropská i severoamerická spotřeba na přelomu milénia byla menší než v polovině devatenáctého století.1
Navzdory průmyslovému růstu na konci devatenáctého
století i poválečnému spotřebnímu boomu používáme
méně biomasy než naši pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-prapředci. S výjimkou surovin, se kterými jsme se mezitím rozhodli úplně rozžehnat, například guána nebo
velrybího tuku, se patrně žádný jiný takový materiál nenajde. Jenomže – a tady to začíná být opravdu zajímavé
– spotřeba biomasy v posledních desetiletích opět roste.1 A platí to i pro průmyslové země. Po dekádách poháněných fosilními palivy se společnost a také trh opět
rozhodují pro suroviny, jež se zdály být věcí minulosti.
Biomasová energetika Anno Domini 2015 není biomasovou energetikou z poloviny devatenáctého století.
Nemalá část surovin, které nyní používáme, jsou sofistikovaná nová paliva, speciálně vyšlechtěné nové plodiny nebo dosud přehlížené suroviny, jež dříve končily
v odpadu; na trhu se objevily inovativní technologie
s účinností spalování, o jaké se dříve ani neuvažovalo.
Namísto návratu nazpátek začínáme biomasu používat
znovu, jenomže chytřeji.
Máme k tomu dobré důvody. Výroba energie z biomasy
má důležité přednosti. Snižuje naši závislost na spalování
uhlí nebo dováženém zemním plynu. Posiluje také ekonomiku na českém venkově či menších městech, protože
peníze za palivo zůstávají u domácích dodavatelů a otáčejí se dál mezi místními firmami i rodinami. Bioenergetika proto patří mezi odvětví, která nejvíce přispívají k hospodářskému oživení našich obcí a městeček.
Růst bioenergetiky přitom vyvolává nemalé napětí, protože větší čerpání energetických surovin po sobě nutně v krajině zanechá nezanedbatelnou stopu. Plantáže
dodávající biomasu zabírají místo, takže mohou vytlačovat pestrou přírodu na našem venkově i divočinu na
jiných kontinentech. Intenzivní pěstování speciálních
plodin někdy vyžaduje vysoké dávky agrochemikálií
a degradaci orné půdy. Masové čerpání paliv také může
připravit zeminu o důležité živiny. Přitom některé konsekvence, jež výroba biomasy má, teprve postupně poznáváme a učíme se, jak s nimi nakládat.
Chytré čerpání biomasy však může naší krajině také
prospívat. Mohlo by ji oživit: sekvence kukuřičný lán –
plantáž topolů – pšeničný lán patrně vytvoří místo pro
více zvěře a lépe ochrání půdu před erozí než kombinace kukuřičný lán – pšeničný lán. A nakonec – není možná největší příčinou, proč naše příroda chudne, menší
a menší poptávka po některých druzích biomasy? Květnaté louky, jež po staletí dodávaly seno, často leží ladem
a postupně zarůstají. Malá poptávka po palivovém dřevu také patří mezi důvody, proč jsme v lesnictví opustili
tradiční pařeziny.
Státní správa, organizace na ochranu přírody a zemědělci, progresivní investoři nebo myslivci si dilemata, která
před ně čerpání biomasy staví, už řadu let uvědomují.
Jak se vyhnout Sofiině volbě mezi čistou energií a zdravou krajinou? Potřebujeme proto najít taková praktická
řešení, jež využijí plusy a předejdou mínusům: oživí domácí ekonomiku i českou přírodu.
Je to pozoruhodná příležitost. Cílem této studie je prozkoumat, zda a jak bychom ji mohli využít. Přitom se soustřeďuje na biomasu používanou k výrobě tepla nebo
elektřiny; automobilová biopaliva, specifické a hodně
odlišné odvětví se samostatným trhem, ponechává stranou. Skládá se ze šesti kapitol. První dvě stručně vymezují odvětví a jeho rozsah v Česku. Třetí kapitola shrnuje,
k čemu je výroba energie z biomasy přínosná, a čtvrtá
naopak diskutuje rizika. Klíčové jsou nicméně poslední
dvě kapitoly, jež popisují ekonomické perspektivy české bioenergetiky v příštích několika letech a konkrétní
příležitosti ke spolupráci mezi výrobou energie a péčí
o krajinu či lepším využíváním surovin.
Stejně jako kolem nás přibývá bioenergetických projektů, přibývají také praktické projekty, jež mají oživit přírodu v české krajině, vracet do ní zvěř nebo lépe využívat
odpady. Dva trendy – a dva zájmy, mezi kterými občas
panuje napětí – tak někdy běží vedle sebe. Ambicí této
studie je navrhnout, kde konkrétně by se mohly přímo
a smysluplně setkat a pokračovat po cestě společně.
Energická krajina: Jak můžeme vyrábět domácí teplo či elektřinu z biomasy a přitom pečovat o zdravou přírodu?
7
Foto: Amaza / Wikimedia Commons
1. Předmět: Energetická biomasa
Především – o čem je vlastně řeč? Akademický slovník
cizích slov uvádí, že biomasa je:
„biol., ekol. organická hmota jednotlivých rostlin n. porostu v urč. časovém okamžiku na urč. ploše.“ 2
Není to úplně přesné: hmota živočichů, hub a rozličných
byvších protistů, bakterií nebo archeí není biomasou o nic
méně než těla rostlinná. Nicméně toto slovo má v praktické češtině především dva různé, jakkoli související, zažité
významy: kromě biologického ještě také energetický.
Takže tady si moc nepomůžeme. Co tedy skutečně biomasa je, chystáme-li se hovořit o energetice? Autorům
Akademického slovníku budiž omluvou, že sestavit smysluplnou a přitom kompletní definici na dva řádky by věru
nebyl snadný úkol.
Energetická biomasa totiž je, milosrdně řečeno, hodně široká a pestrá kategorie. Spadá do ní směs rozličných paliv,
která mají společného pouze jedno: buď ona sama, nebo
něco, z čeho byla vyrobena, někdy v nepříliš dávné minulosti tvořily součást těla živé (obvykle) rostliny, popřípadě
(vzácněji) živočicha. Jinak spolu prakticky nijak nesouvisejí.
Účelově pěstovaná biomasa
Některé typy biomasy se pěstují. Přinejmenším několik set tisíc let lidé používají k výrobě energie dřevo,
v posledních staletích také z cílevědomě pěstovaných
lesů. Energetickou biomasu lze ovšem pěstovat rovněž
v zemědělství. Plantáže takzvaných rychle rostoucích
dřevin (u nás ponejvíce topolů či vrb) dodávají opět
dřevo; na polích se pěstují různé druhy energetických
plodin: travin a jiných bylin, jako je obří tráva ozdobnice, speciálně vyšlechtěné odrůdy šťovíku a další, nebo
se dají paliva udělat z konvenčních plodin (kukuřice,
řepky, pšenice, cukrové řepy, brambor, cukrové třtiny
aj.). A energii lze také vyrábět z lučního sena či čerstvě
pokosené hmoty.
Zbytky a odpadky
Nicméně k výrobě energie může také sloužit nejrůznější
zbytková a odpadní biomasa:
• Zbytky na poli: sláma z obilných nebo řepkových polí.
• Zbytky ze zpracování zemědělských plodin: různé
výpalky, pokrutiny, zbytky z čištění obilí (výčist, zadina, plevy) a podobně.
• Exkrementy hospodářských zvířat.
• Zbytky z těžby nebo pěstování lesa: větve či vršky
stromů (a popřípadě jehličí na nich), které zůstanou
v lese po těžbě dřeva nebo při probírkách.
• Odpady na pilách: kůra, piliny a další zbytky, které
zůstávají na pilách při rozřezání kmenů.
Pro hrubou orientaci: watty a jouly
Výroba a spotřeba elektřiny se obvykle udává v násobcích watthodin.
Množství tepla se většinou uvádí v násobcích joule. V Česku je zvykem
joule používat také při kalkulacích energetické bilance, kde je potřeba do
jednoho sloupečku sčítat elektřinu, teplo i pohonné hmoty v autech. Jeden petajoule (PJ) je 3,5 terawatthodiny (TWh).
Česká ekonomika spotřebuje zhruba 70 TWh elektřiny ročně (a vyrobí
kolem 80 TWh: rozdíl vyvážíme).
Průměrná česká domácnost použije asi 3,6 megawatthodiny (0,0000036
TWh) ročně.
Běžná bioplynová stanice může každý rok dodat kolem jednotky gigawatthodin (tisíciny TWh).
Naše národní hospodářství spotřebuje asi 1800 PJ energie ročně;
z toho 500 PJ slouží k vytápění (a ohřívání vody) a ještě zhruba jednou
tolik je technologické teplo v průmyslu.
K vytápění rodinného domku je potřeba kolem 20–60 GJ (milióntin
PJ) a pro byt v paneláku zhruba 10–40 GJ ročně.
Městské teplárny, jež zásobují 85 % bytů v Třebíči, každý rok vyrábějí
kolem 290 tisíc gigajoulů (0,29 PJ) a okresní výtopna v jihomoravské obci
Hostětín dodává 3500 GJ (0,003 PJ).
Spálením tuny slámy vyrobíme kolem 14 GJ tepla.
Hektar plantáže rychle rostoucích topolů dává kolem 150 GJ ročně.
9
Graf 1: Pomalu, ale jistě roste: výroba energie z biomasy v evropských zemích stoupá všude, kam se podíváš
600
Výroba energie z pevné biomasy
Petaloulů ročně
500
Francie
Švédsko
Německo
Polsko
Rakousko
Rumunsko
Itálie
Česko
Slovensko
400
300
200
100
• Odpady v dřevozpracujícím průmyslu: zbytkové
dřevo, které zůstane při zpracování, a také energeticky bohaté výluhy v celulózkách a papírnách.
• Potravinářské odpady: různé zbytky z nejrůznějších
provozů, které pracují s potravinářskými komoditami.
• Zbytky z čističek odpadních vod: běžně se z nich
vyrábí bioplyn, šlo by je také sušit a posléze spalovat.
• Komunální odpad – přesněji řečeno jeho biologicky
rozložitelná část, tj. kuchyňské odpadky, posečená
tráva, shrabané listí, ořezané větve a podobně.
Spalování
Stejně jako energetická biomasa může mít nejrůznější
původ, také se s ní nejrůznější věci dají udělat.
První, poměrně banální, je přímé spalování dostatečně suché biomasy. Dřevo se u nás už tisíce let spaluje při vytápění v domácnostech. Různé druhy dřevní štěpky, cíleně pěstovaných plodin nebo lesnických i zemědělských odpadů
lze spalovat v teplárnách, výtopnách, elektrárnách nebo
kogeneračních zařízeních, která vyrábějí teplo i elektřinu.
Mohou přitom používat čistou biomasu nebo směs biomasy s fosilním palivem (obvykle uhlím). Spalovny odpadu
jsou (u nás) speciálním případem kogenerace, kde se společně pálí biomasa s ostatními složkami komunálního odpadu (a obvykle také ještě zemním plynem).
Přepracování
Různé druhy sušší biomasy (dřevo, popřípadě slámu
nebo seno) lze slisovat do pelet, které se posléze spalují.
Sofistikovanějšími průmyslovými procesy se z biomasy
vyrábějí kapalná biopaliva, kterými lze pohánět hlavně spalovací motory. Jsou dvojího typu, jakkoli proza-
10
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
0
Poznámky: Nezahrnuje dřevěné uhlí
Pramen: Eurostat
tím spíše teoreticky. Konvenční, tzv. biopaliva první
generace, se vyrábějí z cukrů, škrobů nebo olejů, tj.
z potravinářských komodit; biopaliva druhé generace
(pokročilá biopaliva), jejichž komerční výroba ovšem
teprve začíná, se dělají z celulózy a ligninu, tedy ze zemědělských odpadů nebo ze dřeva.3 Chemici hovoří
také o palivech třetí generace, jež by se měla vyrábět
ze speciálně pěstovaných vodních řas; ta nicméně prozatím nejsou ničím více než laboratorním konceptem.
Výroba bioplynu
Snadno rozložitelné – tedy obvykle poměrně vlhké – druhy biomasy se správným poměrem dusíku k uhlíku v chemickém složení lze nechat v anaerobních podmínkách
(tj. bez přístupu kyslíku) s použitím speciálních bakterií rozložit. Přitom vzniká bioplyn, který obsahuje 55–70 % metanu. Lze jej víceméně na místě spálit a vyrobit tak elektřinu
či teplo (obvykle obojí). Dá se ovšem také vyčistit a metan použít do sítě coby ekvivalent zemního plynu. Kromě
toho vzniká digestát, zbytková hmota s vysokým obsahem
živin, kterou lze použít ke hnojení.
Potud biomasa. Nyní provedeme banální, ale (víceméně)
ostrý řez. Pro zbývajících pět kapitol pozapomeneme, že
existují kapalná biopaliva. Naším předmětem zájmu je výroba elektřiny a tepla. Biopaliva používaná v dopravě se v řadě
ohledů liší: ponejvíce se vyrábějí z jiných surovin a úplně jinými technologiemi, trh s nimi je prakticky oddělený – a prolíná se více s trhem s potravinami než s energetickou biomasou – a ekologické konsekvence jsou často také razantně
odlišné. Sem tam na ně narazíme, pokud jsou důležitá pro
srovnání nebo k porozumění kontextu; naše pozornost se
však soustřeďuje na vytápění a elektrárny.
Foto: Andreas Krappweis / Freeimages.com
11
Foto: Rudmer Zwerver / Dreamstime.com
2. Kolik biomasy můžeme používat?
Takže z rozličných typů biomasy lze vyrábět elektřinu
nebo jimi vytápět budovy. Ale – kolik takové energie
vlastně u nás můžeme rozumně čerpat? Česká společnost a tuzemská ekonomika celkem spotřebuje zhruba
1800 petajoulů energie ročně. Jakou část z toho by šlo
vyrábět z biomasy?
Během posledních deseti let vzniklo několik propočtů,
jež postupně upřesňovaly možnosti a rozměry. Pačesova komise odhadovala, že potenciál energetické biomasy činí 276 petajoulů, počítaje v to i půdu pro dopravní
biopaliva; z toho 70 % měly tvořit zemědělské plodiny
a zbytky. Revidované propočty pro Akční plán pro biomasu, který nechalo sestavit ministerstvo zemědělství4,
ovšem předpokládají (pokud kalkulujeme také s palivovým dřevem používaným v domácnostech) potenciál
kolem 233 PJ. Při případném srovnávání k tomu však můžeme připočíst 26 PJ kapalných automobilových biopaliv,
protože Akční plán a priori vyčleňuje půdu nutnou pro
jejich výrobu z pozemků, se kterými lze kalkulovat.
Největší část z 233 PJ, 30 %, tvoří různé zemědělské odpady, především sláma. Čtvrtina jsou reálné možnosti pěstování energetických plodin. Po jedné desetině
přispívají luční biomasa, biosložka komunálního odpa-
du a různý odpad ze zpracování dřeva; 7 % činí podíl
palivového dřeva. S výsledky v Akčním plánu zhruba
koresponduje alternativní propočet, který sestavovala
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) s výslovným cílem vymezit udržitelný, ekologicky šetrný rozsah
čerpání biomasy.5 Dospěl k nepříliš odlišnému celkovému potenciálu 209 PJ. Několik českých a nizozemských
autorů spočetlo reálné možnosti na 195 PJ, předpokládáme-li jen mírné vylepšení zemědělské produktivity.6
Česká ekonomika přitom v roce 2013 vyráběla 121 PJ energie z biomasy (plus 11 PJ biopaliv). Zbývající, prozatím nevyužitá rezerva tudíž činí něco málo přes stovku petajoulů.
Struktura statistik, které sestavuje ministerstvo průmyslu
a obchodu, nedovoluje ji přímo porovnat s dílčími položkami z potenciálu sestaveného pro Akční plán pro biomasu.
Každopádně platí, že v Česku je, přinejmenším technicky, nezanedbatelný prostor pro investice do nových
zdrojů, jež by vyráběly energii z biomasy; navíc se v příštích letech ještě o něco rozšíří (viz kapitola 5.2). Nicméně rovněž platí, že energetická biomasa je odvětví, do
kterého se masivně promítají politické priority, regulace
a veřejné investice, navíc v řadě rozličných resortů, oborů a hospodářských sektorů.
Tabulka 1: Možnosti výroby energie z biomasy v Česku: propočty Akčního plánu pro biomasu
Zdroj biomasy
Energetická hodnota (PJ)
Energetické plodiny
651
Louky
261
Sláma
50
Zvířecí exkrementy
4
Ostatní zemědělské odpady
17
Palivové dřevo
18
Zbytky po těžbě v lesích
5
Kůra
51
Odpad na pilách
91
Odpad v dřevozpracujícím průmyslu
9
Biosložka komunálního odpadu
Celkem
25
233
Poznámky: 1. Střední hodnota z většího rozsahu
13
Foto: Petr Kovar / Freeimages.com
3. Proč je přínosná energie z biomasy?
Graf 2: Více a více českých budov vytápí teplo z biomasy
35
Výroba tepla z pevné biomasy
Petaloulů ročně
30
v domáctnostech
komerční
25
20
15
10
5
Česká společnost i stát podporují výrobu energie z biomasy. Stát investuje do nových výtopen na biomasu,
peletáren nebo bioplynových stanic, podporuje výrobu
tepla z biomasy a bioplynu, pomáhá rodinám pořídit
kotle na pelety či kamna na dřevo nebo financuje šlechtění a testování energetických plodin.
Příčiny jsou zčásti patrně kulturní, historické a politické.
Spalování biomasy není žádná novota, takže konvenuje
našemu intuitivnímu konzervativismu. Nejenže se u nás
tradičně topilo dřevem; celé odvětví se technologiemi
i svým charakterem podobá konvenční fosilní energetice. Tuzemský průmysl má poměrně silnou tradici výrobců relevantních technologií a paliv. České strojírenské podniky jsou úspěšnými výrobci i exportéry kotlů
pro domácnosti i pro větší výrobce energie. A konečně:
velká část sektoru se také potkává se subjektivním prospěchem některých etablovaných zájmových skupin:
zemědělců, vlastníků či správců lesů, teplárenských společností a podobně.
Ale pro větší výrobu energie z biomasy máme také dobré a silné praktické ekonomické důvody. Je důležitým
prvkem skládačky, ze které se skládá menší závislost
země na fosilních palivech – potažmo i emise skleníkových plynů – a silnější místní ekonomika v českých obcích a městech.
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
0
Pramen: MPO 2014 33
3.1. Recyklace uhlíku
Biomasa nesporně není fosilní surovina a nesporně je
obnovitelným zdrojem energie – lze ji znovu vypěstovat.
Ale její všeobecně akceptovaná prestiž čistého paliva na
první pohled nedává smysl: při pálení dřeva přece vzniká oxid uhličitý, který obratem uniká do vzduchu, stejně
jako z fosilních paliv. Navíc biomasa obvykle dává méně
tepla než uhlí či zemní plyn, takže k vyrobení jedné kilowatthodiny energie je potřeba vytvořit podstatně více
uhlíkových emisí než při spalování fosilních paliv.7
Proč tedy biomasu považujeme za čisté palivo? Protože mezi dřevem a uhlím je principiální rozdíl. Každý
atom uhlíku vypuštěný do atmosféry z ní rostlina předtím, při svém růstu, naopak odčerpala. Bioenergetika
tudíž je v důsledku uhlíkově neutrální. Když v elektrárně shoří uhlí nebo auto spálí ropu, do vzduchu se přemisťuje uhlík, který milióny let ležel hluboko v zemi.
Ale při hoření dřeva v kamnech se v atmosféře jenom
znovu ocitá oxid uhličitý, který tam patrně před několika desítkami let ještě byl; spalování slámy nebo sena
do vzduchu vypouští uhlík, který tam byl přinejmenším loni. Tudíž se vlastně recykluje. Fotosyntéza jej odčerpá ze vzduchu a uloží do rostliny, po spálení se opět
vrátí, atd. Proto se většinou předpokládá, že spalování
biomasy má (přinejhorším) nulové emise.8 Navíc někdy
15
se k výrobě energie používá biologicky rozložitelný
odpad: listí nebo tráva, kuchyňské zbytky či sláma. Při
jeho tlení by mohl vznikat metan, což je – pokud počítáme celý životní cyklus – zhruba dvanáctkrát silnější
skleníkový plyn než oxid uhličitý.9
Ve skutečnosti je záležitost o něco složitější. Komplikuje
ji několik věcí. Některé druhy biomasy by byly uhlíkově
neutrální pouze na papíře. Pokud spálíme dřevo z pralesa, který po tisíce let tvořily postupně se navzájem nahrazující stromy, a na jeho místě vznikne pastvina s metr
vysokou trávou, evidentně se recykluje pouze malá část
uhlíku. Většinu hmoty, jež po tisíciletí cirkulovala ze
stromu do stromu (řeč je samozřejmě o bilancích, nikoli o konkrétních atomech), prostě přemístíme z lesa do
vzduchu. Navíc se patrně uvolní část uhlíkových atomů
uložených v půdě.
Tohle je sice příklad, který dává smysl spíše v tropech
než ve středoevropských podmínkách, kde bývá poměrně striktně vymezená hranice mezi lesem a ostatními pozemky, takže vykácení lesů na biomasu a přeměna
na jiné použití prakticky nepřipadá v úvahu. Nicméně
i tady platí obecnější problém: na parcele, kde biomasu
pěstujeme, by namísto ní byla bývala rostla jiná vegetace a také by zadržovala uhlík.10, 11 Jakákoli smysluplná
bilance bioenergetiky jej musí odečíst. Inventury, které
počítají emise skleníkových plynů, s tím kalkulují – ale
pravidla, jež spalování biomasy a priori přisuzují nulové
emise, už nikoli.11
Vážnější komplikací je časový odklad. Uhlík se sice recykluje, jenomže i spolehlivá recyklace může u stromové biomasy trvat desítky nebo i stovky let.12 Při spalování
dřeva z běžného středoevropského hospodářského lesa
si můžeme být prakticky jisti, že na stejném místě opět
vyroste víceméně totéž – podle českého lesního zákona
majitel pozemku musí nové stromky vysázet nejpozději do dvou let a nadále o ně pečovat. Nicméně stromy
své původní velikosti dosáhnou, a tudíž uhlík ze vzduchu opět pohltí, až po několika dekádách.13 Uhlík tudíž
pulsuje – rychle se do atmosféry uvolní a pak desítky
let ubývá. A protože pro globální změny podnebí jsou
kritické právě hodnoty, jichž koncentrace skleníkových
plynů v ovzduší dosáhnou v příštích několika desetiletích, po praktické stránce nám to už může být skoro jedno. Uhlík ze spáleného dřeva se sice někdy opět recykluje do biomasy, ovšem v době, o kterou nám nejvíce
jde, velká většina pořád ještě bude ve vzduchu. A navíc
záleží na tom, jestli počítáme dílčí vykácenou plochu,
nebo celý velký lesní pozemek, kde obvykle část je čerstvě vykácená (a neobsahuje stromy s uhlíkem), jinde
právě rostou mladé stromky (a pohlcují uhlík ze vzduchu) a na dalším místě je starý porost (kde už uhlíku plus
mínus nepřibývá ani neubývá). Každopádně průběžně
bude ve vzduchu více uhlíku, než kdyby na celé ploše
byl vzrostlý les.
Poslední důležitou – a poměrně banální – komplikací jsou uhlíkové náklady na výrobu biomasy. Souvisejí
s energetickou bilancí. Použití každého obnovitelného
zdroje také nějakou energii spotřebuje. Proto nás vždy
16
zajímá energetická návratnost, která, dlužno poznamenat, bývá poměrně solidní. Ani biomasa samozřejmě
není stoprocentně uhlíkově neutrální, pokud se k jejímu vypěstování, zpracování nebo přepravě používají
fosilní paliva – což je víceméně vždy. Oxid uhličitý uniká
při spalování nafty při orbě půdy, dopravě a sklizni, při
výrobě hnojiv nebo elektřiny potřebné k přepracování
vytěžené biomasy na komerční palivo;14 oxid dusný, jiný
skleníkový plyn, především při syntetickém hnojení.
Navíc spalování biomasy sice marginálně, nicméně nenulově přispívá k oteplování atmosféry i jinými cestami,
než jsou emise skleníkových plynů: vznikající aerosoly
mění utváření mraků, do atmosféry proudí odpadní teplo a vodní pára.15
Nicméně žádný zdroj energie nikdy nebude mít absolutně nulovou uhlíkovou stopu. Proto nás ve skutečnosti
nezajímá uhlíková náročnost energie vyrobené z biomasy v porovnání s hypotetickými nulovými emisemi, nýbrž
rozdíl mezi uhlíkovou náročností biomasy a fosilního paliva, které popřípadě nahrazuje. Jeho kvantifikace byla
předmětem zkoumání především v souvislosti s kapalnými automobilovými biopalivy. Ta se často vyrábějí ze silně
hnojených a každoročně oraných plodin (řepka, kukuřice) a mohou vyžadovat energeticky poměrně náročné
průmyslové přepracování. Jsou také jediným případem,
kdy některé propočty vycházejí negativně, tj. pohon biomasou někdy vytváří větší emise než ropná paliva.16 Zda
to opravdu platí, bylo předmětem řady výzkumů. Výsledky se rozcházejí už jenom proto, že analýza často bývá
hodně citlivá na arbitrární předpoklady. Nicméně převažují pozitivní závěry. Platí to také pro bioetanol a bionaftu
vyráběné v českých podmínkách.17
Automobilová biopaliva jsou však – právě kvůli své relativní energetické náročnosti – extrémní případ. Použití
biomasy (i bioplynu) k výrobě elektřiny nebo tepla vykazuje spolehlivě nižší uhlíkovou stopu než fosilní paliva,
jež nahrazuje – a to i když slouží jako náhražka relativně
čistšího zemního plynu.16 Měrné emise skleníkových plynů, jakkoli nejsou nulové, běžně bývají o 80–90 % nižší,
než kdyby se používalo fosilní palivo,16, 18 přinejmenším
u štěpky, slámy, pelet i briket z domácích evropských
zdrojů.19 Proto navzdory všem komplikacím a nuancím
platí premisa, se kterou diskuse začínala: spalování biomasy k výrobě tepla či elektřiny je většinou poměrně čistá výroba energie, která za sebou zanechává nízké znečištění a snižuje závislost na uhlí a zemním plynu.
Další perspektiva, ze které se na věc můžeme dívat, je
ovšem účinnost využití pozemků – nebo biomasy obecně. Plocha zemědělské půdy, které lze k pěstování energetických plodin použít, není neomezená; stejně tak
zbytkové biomasy, jako je sláma, tráva ze zahrad nebo
dřevěné piliny, nemáme nekonečné množství. Musíme
proto rozhodnout, které využití je nejlepší. Platí prakticky totéž jako u měrných emisí na vyrobenou energii:
pěstování energetických plodin na pelety používané
k výrobě tepla dává (podstatně) lepší výsledek než použití stejné půdy k výrobě automobilových biopaliv.18
Právě toto porovnání je klíčové, pokud se společnost
chce od teoretických konceptů přesunout k praktickým
dilematům, jež před ní stojí: co je lepší na polích pěstovat? Kalkulace je ještě o něco komplikovanější: při pěstování dejme tomu pšenice používáme nejenom zrno
na bioetanol, ale také můžeme spalovat slámu, takže
půda vlastně dodává dvě různé energetické suroviny.
Nicméně v celkové bilanci patrně obvykle platí, že při
omezené ploše, kterou můžeme energetickým plodinám věnovat, dává větší smysl investovat ji do rychle
rostoucích dřevin nebo energetických bylin k výrobě
tepla či kogeneraci tepla a elektřiny, spíše než na nich
pěstovat kukuřici a řepku na biopaliva.
„zdrojích energie z rizikových oblastí“ a „spolehlivosti
dodávek cizích zdrojů“) coby jednu ze tří centrálních
priorit. Česko navíc importuje zemní plyn a ropu ze
zemí, které část tuzemských nebo evropských elit rozhodujících o energetické politice z různých důvodů
nemusí považovat za spolehlivé partnery: 99,93 % dovozu ropy v roce 2014 pocházelo z Ruska, Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Libye (v tomto pořadí; srovnatelná
data pro zemní plyn nejsou). Stát proto může usilovat
o větší využití biomasy proto, aby snížil dovoz přinejmenším zemního plynu.
Zapeklitější výsledek dostaneme, pokud chceme porovnat použití pozemku k pěstování energetických plodin
s jeho zalesněním. Čísla se liší, protože závisí na řadě
proměnných. Zatímco výroba pelet z biomasy (konkrétně: prosa prutnatého v kanadské provincii Ontario)
vypěstované na hektaru půdy sníží emise o 8–13 tun
CO2 ročně, přínos zalesňování jehličnany v evropských
podmínkách se pohybuje mezi 1–24 tCO2/ha/rok. K podobnému problému se ještě vrátíme v případě komunálního odpadu (kapitola 6.2).
Právě geopolitické ohledy byly klíčovým důvodem,
proč některé státy během ropných krizí v sedmdesátých letech a také po 11. září začaly s podporou automobilových biopaliv. Ropě tradičně patřila větší
pozornost politické debaty. Patrně nejúspěšnějším
takovým projektem bylo rozhodnutí vojenské diktatury v Brazílii, která v roce 1975 vytvořila Národní alkoholový program (Pró-álcool), aby podporoval použití
etanolu z cukrové třtiny coby paliva. Během třinácti let
brazilská spotřeba bioetanolu stoupla z půl milionu na
9,5 miliardy litrů a 95 % automobilů v zemi v roce 1988
mělo pohon na alkohol.20 Nicméně podobné, víceméně geopolitické motivy jsou viditelné také u rozhodnutí o systematické podpoře biopaliv nebo energie z biomasy v dalších pionýrských zemích: Dánsku, Švédsku
nebo USA.
3.2. Místní ekonomika
Druhým důležitým důvodem, který činí energii z biomasy atraktivní pro státní politiku i pro řadu obcí, je podpora místní ekonomiky. Fenomén má vlastně několik
různých, nikoli nezbytně souvisejících rovin a rozměrů.
Pro část politických špiček je důležitou motivací geopolitický rozměr. Mohou obecně usilovat o větší soběstačnost země ve výrobě energie, popřípadě o menší závislost na vybraných státech. Spalování biomasy většinou
nahrazuje fosilní paliva – uhlí či zemní plyn k vytápění,
hnědé uhlí k výrobě elektřiny nebo ropu při pohonu
aut. Česká ekonomika podstatnou část z nich importuje. Platná Státní energetická koncepce z roku 2004 proklamuje větší nezávislost (na „cizích zdrojích energie“,
Nicméně možná i silnější motivací je vysloveně finanční
rozměr. Čistý dovoz ropy a zemního plynu v roce 2013
přišel českou ekonomiku na 197 miliard korun. Perspektivou individuálního odběratele někdy může být výhodnější nakupovat dovážené palivo; perspektiva národního hospodářství je už komplikovanější. Prostředky se
sice utratí relativně méně efektivně, ale obvykle ve prospěch domácích dodavatelů, takže zůstávají v tuzemské
ekonomice. Používání biomasy (a některých dalších obnovitelných zdrojů) k výrobě energie tudíž snižuje odliv
kapitálu do zahraničí.
Tabulka 2: V kostce: co se nám na bioenergetice líbí a co by nás mohlo (třeba až časem) znepokojovat
Líbí se
Důvody k obavám
Nízké emise skleníkových plynů
Pěstování paliv zabírá zemědělskou půdu a přispívá ke spotřebě plochy, ubývajícího přírodního
zdroje, i místa pro přírodu
Elektřina, zejména z bioplynu, je poměrně drahá
Poměrně levný zdroj tepla
Domácí, místní palivo – dovážíme méně plynu,
posilujeme lokální ekonomiky
Může (někdy) přispívat k péči o krajinu, ochraně
přírody nebo zadržování vody
Mají z ní prospěch etablované zájmové skupiny
(zejména zemědělci a majitelé lesů)
Pomáhá zbavit se odpadu
Může nadměrně odčerpávat živiny, které jsou důležité pro zemědělskou či lesní půdu
Intenzivní pěstování (například kukuřice) může přispívat k erozi půdy a zatěžovat krajinu pesticidy
nebo průmyslovými hnojivy
Může konkurovat některým silným zájmovým skupinám (ČEZ, provozovatelé spaloven odpadu,
dodavatelé fosilních paliv)
Je to obnovitelný zdroj a obnovitelné zdroje jsou pro část politických elit a priori podezřelé
Nerozčiluje novotami
17
Prakticky totéž platí v rovině regionů a obcí, tentokrát
ovšem kromě plynu také pro uhlí a elektřinu (nikoli
však pro ropu, kterou nelze nahradit místními palivy).
Plyn proudí skoro vždy ze zahraničí, ovšem také za uhlí
a elektrickou energii regionální ekonomika většinou
platí, přímo nebo nepřímo, dodavatelům z Prahy, Mostu, Sokolova nebo Ostravy. Naopak biomasa je obvykle
regionální zdroj: palivo k výrobě tepla se vyplatí dovážet ze vzdálenosti do několika desítek kilometrů. Útrata
za ni proto částečně zůstává u místních dodavatelů. Jak
velký je to rozdíl?
nicméně protože zhruba dvě třetiny nákladů v Hostětíně tvoří palivo (u kterého je lokální útrata uhelné nebo
plynové výtopny víceméně nulová), přitom geografická
struktura ostatních výdajů by u výtopny na fosilní paliva byla přibližně stejná a jiné typicky místní výdaje (ponejvíce mzdy) činí méně než 10 % provozních nákladů,
pravděpodobně by nemohl být o mnoho větší než 1,2.
Záleží na tom, kde utrácejí své peníze dodavatelé, kterým energetická společnost platí, což lze spočítat. Takzvaný lokální multiplikátor obecní biomasové výtopny
v bělokarpatském Hostětíně (okres Uherské Hradiště)
činí 2,3 – takže z každé koruny, kterou utratí, její dodavatelé nebo dodavatelé jejích dodavatelů utratí 1,30 Kč ve
vzdálenosti do 25 kilometrů.21 Není sice jasné, kolik by
činil lokální multiplikátor plynové nebo uhelné výtopny;
18
Foto: Andreiuc88 / Dreamstime.com
19
Foto: Christophe Libert / Freeimages.com
20
4. Rizika bioenergetiky
Náhrada fosilních paliv energií vyrobenou z biomasy má
tudíž praktické přínosy: snižuje emise skleníkových plynů a posiluje místní ekonomiky. Samozřejmě nese rovněž náklady – vypěstovat či sklidit energetické plodiny
a připravit je ke spálení vyžaduje fosilní paliva. Ale to
nemusí být fatální problém, protože skutečně důležitá
je celková bilance ve srovnání s uhlím či plynem, popřípadě ropou. Pokud je výrazně kladná, má smysl biomasu používat.
Nicméně využívání energetické biomasy má také některá rizika a náklady. Intenzivní lesnictví i zemědělství – tedy pěstování a čerpání komodit – po desetiletí
degradovalo půdu nebo vytlačovalo z krajiny zbývající
přírodu. Pokud by nově vznikající sektor pokračoval ve
stejném stylu, může za sebou zanechat mohutnou ekologickou stopu. Dobře to ukázala debata o dopravních
biopalivech, která se z počátečního entusiasmu proměnila v diskusi, zda úplně zakázat, radikálně omezit, nebo
jenom striktně regulovat. Proto coby první krok musíme
vymezit pole, ve kterém se odvětví bude pohybovat.
Vztah výroby biomasy ke krajině je komplikovaný. Má
více rozměrů a prakticky v každém z nich podstatná rizika i důležité přínosy. Jsou samozřejmě typy biomasy,
u kterých prakticky žádný problém nevzniká ani vzniknout nemůže. Platí to hlavně pro různé vedlejší produkty nebo odpady: z pil a dřevozpracujících podniků, z čističek odpadních vod, papíren, chovů hospodářských
zvířat a také komunální odpad. Rizika ovšem mohou nastat v okamžiku, kdy surovinu čerpáme přímo z krajiny.
4.1. Konzumace plochy
Především: poptávka po energetické biomase roste
v době, kdy rapidně rostoucí poptávka po biokomoditách okupuje větší a větší plochu země.
Energetická biomasa by mohla zabírat plochu pro pěstování potravin, respektive – v případě tzv. biopaliv
první generace – přímo konkurovat potravinářským komoditám. Právě to mohlo přispět k vysoké ceně potravinářských komodit v letech 2008–2009. Evropská unie
kvůli tomu už nyní limituje a po roce 2020 možná úplně
vyloučí energii vyráběnou z potravinářských komodit
v biopalivech používaných v dopravě. Vláda rovněž ve
svém Akčním plánu pro biomasu předem počítá, kolik
půdy je potřeba k zajištění potravinové soběstačnosti,
a pro energetické plodiny kalkuluje pouze s částí přeby-
tečných pozemků. Příležitosti k výrobě energie z biomasy, které diskutujeme v kapitole 2, už s těmito mezemi
explicitně kalkulují. Není důvod se domnívat, že by na
ně nové energetické projekty mohly v dohledné době
narazit. Důležitější překážkou se paradoxně může stát
rozměr, který je domácí spotřebě vzdálenější: totiž globální hlad po půdě a evropská spotřeba surovin.
Lidé každoročně spotřebují kolem 18 miliard tun suché
biomasy: potravin, krmiv, dřeva, vláken aj.22 S rostoucí
poptávkou po komoditách se půda stává nedostatkovým přírodním zdrojem.23 K pěstování surovin a chovu
zvířat už používáme zhruba 60 milionů čtverečních kilometrů půdy – to je skoro polovina světové souše.24 Spotřeba se přitom rapidně zvětšuje. Světová plocha kultivované půdy mezi roky 1970 a 2005 stoupla o 21 %25
a prognózy se shodují, že expanze bude v příštích dekádách pokračovat.26 Hlavní příčinou je rostoucí produkce
masa. Skoro třetina kultivovaných pozemků na světě se
používá k pěstování krmiv pro hospodářská zvířata.27
Proto ubývá původních lesů, savan i další divoké přírody.
Podstatnou měrou k tomu přispívají také evropské
země27 – paradoxně ačkoli na našem kontinentu obdělávané půdy spíše ubývá (viz kapitola 6.1). Více a více
plochy však virtuálně importujeme v dovážených komoditách. Evropská unie k pokrytí své spotřeby potřebuje jedenapůlkrát více půdy, než kolik činí její rozloha.28 Například česká ekonomika v jihoamerických
zemích konzumuje ekvivalent poloviny Zlínského kraje
k pěstování sóji, která se k nám dováží coby krmivo pro
velkochovy prasat, drůbeže a skotu.29 Kvůli tomu mizí
unikátní biotop tropické savany cerrado, který je domovem vzácných a vymírajících zvířat: jaguárů, pštrosů
nandu nebo mravenečníků obrovských.
Evropská unie proto zařadila půdu mezi čtyři hlavní indikátory spotřeby přírodních zdrojů, které chce začít systematicky sledovat s ambicí se postupně dobrat smysluplného postupu, jak virtuální import pozemků snižovat.30
Budou také součástí doporučených kritérií ekologických
a sociálních rozměrů výroby, které by podle nové legislativy o nefinančním účetnictví měla každoročně auditovat
každá velká veřejně obchodovaná firma.
Pěstování energetické biomasy samozřejmě přispívá
ke spotřebě půdy. Pětinu evropského trhu s automobilovými biopalivy pokrývá palmový olej z jihovýchodní Asie31 a – což je pro tuto studii důležitější –
v Německu, Itálii a Nizozemsku se ho ročně používají
21
řádově stovky tisíc tun k výrobě elektřiny a tepla.31
Rychle expandující plantáže palmy olejné jsou důležitou příčinou odlesňování v Indonésii a Malajsii.32
A mezi hlavní zdroje biomasy k výrobě elektřiny a tepla v některých západoevropských zemích už teď patří
importované dřevo (a hlavně z něj vyrobené pelety)
ze severoamerických lesů.
Problém pravděpodobně není bezprostřední pro
českou bioenergetiku, jež většinou používá domácí
zdroje. Platí to dokonce i pro většinu automobilových
biopaliv: kolem 80 % naší spotřeby pokrývají tuzemští dodavatelé.33 Nicméně pěstování energetických
plodin není izolované odvětví. Je součástí agrárního
trhu, kde o půdu soutěží různé komodity. Proto může
ke stopě, kterou česká spotřeba surovin našlapuje na
okolní svět, přispívat nepřímo. Nemusí importovat virtuální pozemky, nýbrž na některých místech nahrazovat jiné zemědělské plodiny, jež tuzemská ekonomika
pak dováží.
4.2. Pěstování biomasy
Nicméně protože energetická biomasa bude ponejvíce domácího původu, pozornost se více než na spotřebovanou plochu soustřeďuje na stopy, které pěstování
za sebou zanechává v české krajině. Kriticky důležité
proto bude, jaké kultury vzniknou: tedy jaká paliva
a jak pěstujeme.
Český venkov pozbývá biologickou diverzitu. Populace
ptáků polních druhů, jako jsou strnadi, skřivani nebo koroptve, jsou nižší než v roce 1982, na vrcholu intenzivní
velkovýroby – skřivanů ubylo 40 % a koroptví dokonce
90 %.34 Vyhynutím je také ohroženo 46 % tuzemských
druhů denních motýlů nebo 44 % včel.35 Hlavní příčinou
je intenzifikace zemědělství: krajina se stává monotónnější, ubývá v ní drobné zeleně a pestrého střídání biotopů. Navíc silně degraduje půda. Velké množství ornice
stéká z polí, intenzivní mechanizace zhutňuje zeminu
a pozemky jsou kontaminovány chemickými látkami.36
Voda z českých zemědělských pozemků každý rok odnese 21 milionů tun zeminy.37
Volba energetických plodin i pěstebních postupů může
k těmto trendům přispívat, nebo je naopak zmírňovat.
Energetické plodiny
Vliv cíleně pěstovaných energetických plodin na biologickou diverzitu závisí na tom, co se pěstuje, kde se to
pěstuje a jak se to pěstuje. Jde o komplikovanou souhru
různých konsekvencí, které rozhodují o tom, jak se konkrétním projekt podepíše na okolní krajině; v některých
případech se může péče o přírodu s bioenergetikou elegantně shodovat, jindy dojde k přímému konfliktu.
Při prvních diskusích o pěstování energetických plodin
panovaly obavy ze zavlečení invazivních rostlin, které
by nekontrolovaně expandovaly do krajiny. Kvalitní surovinou pro bioenergetiku jsou například asijské křídlat-
22
ky38, které však patří mezi nejobtížnější invazivní rostliny
v Česku.39 Proto jejich pěstování vůbec nepřipadá v úvahu. Ze stejného důvodu je rizikem rovněž paulovnie:
velmi rychle rostoucí a přitom nenáročný – a tudíž energeticky zajímavý – okrasný strom. Zákon o ochraně přírody a krajiny explicitně vyžaduje, že „záměrné rozšíření
geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do
krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody“. Hrozbou také může být křížení některých speciálně
vyšlechtěných plodin s původními českými druhy, například s domácími topoly. Státní Výzkumný ústav Silva
Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví vydává aktuální Seznam rostlin vhodných k pěstování za účelem využití biomasy pro energetické účely40 včetně podmínek, za
jakých by s nimi ochrana přírody neměla mít problém.
Není zakázáno pěstovat také jiné plodiny a naopak některé plodiny ze Seznamu v některých případech podléhají schválení, nicméně Seznam slouží jako užitečný
instrument, jak předem vymezit pole. Souhlas úřadů je
potřebný přibližně pro polovinu plodin ze Seznamu.
Zákon také a priori zakazuje „povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních
druhů rostlin a živočichů“ v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a krajskými úřady spravovaných přírodních
rezervacích. Prakticky jediná větší plocha orné půdy,
kterou zákaz postihuje, jsou ovšem některé chráněné
krajinné oblasti, jež dohromady – včetně lesů a luk, jež
v nich převažují – pokrývají 13 % českého území. Samozřejmě i zde lze pěstovat domácí plodiny, mezi něž patří
i některé z nejvýnosnějších odrůd topolů a vrb.
Pěstování energetických plodin by se mohlo dostat do
střetu s ochranou přírody, pokud by okupovalo bohaté biotopy, například květnaté louky. Nicméně většina
plantáží u nás vzniká na orné půdě. Pole nejsou úplně
mrtvé plochy – žijí tu některá zvířata adaptovaná na rozlehlé lány, například skřivani nebo čejky. Právě ony patří
mezi nejvíce mizející druhy: oproti začátku osmdesátých let u nás ubyly dvě pětiny skřivanů a dokonce 90 %
čejek.34 Výsadba jakýchkoli nových plodin nebo jiné zeleně v krajině jim samozřejmě ubírá domovský biotop.
Ale kruciální příčinou úbytku polních ptáků v Česku
není úbytek polí, nýbrž způsob, jakým se na nich hospodaří – a převedení byť i několika procent půdy na
energetické plodiny není faktorem, který by významněji
ovlivnil jejich populace. Není proto pravděpodobné, že
by se plantáže na polích dostaly do střetu s ochranou
přírody, spíše naopak. Pomáhají totiž rozčleňovat monotónní zemědělskou krajinu.
Plantáž topolů nebo jiných rychle rostoucích dřevin
není žádný les. Je poměrně jednotvárná, stromy hodně mladé, chybí v ní křoviny a podrost vzniká jenom
několik let. Proto se nelze divit, že v ní žije méně savců
i lesních nebo dutinových druhů ptáků než v běžném
lesním porostu.41 Jenomže reálně nestojíme před výběrem mezi plantáží a lesem, nýbrž plantáží a polem.
Plantáže energetických plodin tudíž dělají to, co české
venkovské krajině často chybí: rozčleňují ji.42 Platí to
hlavně pro víceleté rostliny: rychle rostoucí dřeviny, tj.
obvykle porosty topolů nebo vrb, nebo energetické
traviny, jako je ozdobnice (Miscanthus). V lánech orné
půdy vytvoří nový zelený prvek, kde mohou hnízdit
a živit se ptáci, hmyz nebo drobní savci. Půda se neoře, takže se na ní může utvořit trvalejší vegetace, která poskytuje potravu i úkryt. Potvrzují to i statistická
srovnání: v plantážích či kolem nich bývá více motýlů43,
blanokřídlého hmyzu44, ploštic44 nebo ptáků i pestřejší
složení ptačích45, 46, 47 a žížalích48 druhů než v běžných
polích. V porostech rychle rostoucích dřevin je také
bohatší vegetace.44, 49, 50 Většinou jde o větší hustotu
poměrně běžných druhů spíše než vyslovené rarity,
nicméně v britských plantážích ozdobnice i vrb se přes
zimu skrývaly poměrně vzácné sluky lesní, bekasiny
otavní nebo koroptve45, 47 a české výzkumy potvrdily
také výskyt některých státem chráněných druhů dravých brouků.51
Pro obě perspektivy – bioenergetiky i ochrany přírody – je patrně povzbuzující, že nejpočetnější populace střevlíků jsou při četnosti sklizně, která také dává
nejvyšší výnosy.52 Jisté riziko do budoucna ovšem tkví
v tom, že pěstování energetických plodin je teprve
v počátcích. Pěstitelé ozdobnice jaksi měli na technologické inovace o nějakých 10–12 tisíc let méně času
než pěstitelé pšenice. Dá se čekat, že zemědělci postupně vytvoří sofistikovanější a intenzivnější techniky
farmaření, které budou dávat větší výnosy, ovšem sníží
přínos pro přírodu.
Konvenční zemědělské plodiny
Kde se naopak konflikt rýsuje, je nemalá část bioenergie, jež se vyrábí z konvenčních zemědělských plodin.
Automobilová biopaliva, jakkoli domácí, jsou jedním
příkladem. Pěstování pšenice, cukrovky, brambor nebo
řepky pro výrobu energie víceméně kopíruje současnou podobu zemědělství. Patrně největší sporný bod
nyní představuje používání kukuřice coby hlavní suroviny pro bioplynové stanice a také výrobu etanolu
(coby biopaliva),53 které podstatně rozšiřuje osetou
plochu. K výrobě bioplynu slouží asi 12 % kukuřičných
polí, rozloha ovšem roste a během několika let může
stoupnout ze současných 40 tisíc na 130–150 tisíc hektarů.54 Kukuřice je širokořádková plodina, takže půda
trpí silnou erozí. Ztráty zeminy na kukuřičných polích
jsou zhruba třikrát větší než průměrné hodnoty české
orné půdy.37
Stát už podnikl první kroky, jež omezí roli konvenčních
zemědělských plodin ve výrobě energie: především reformoval dotace pro bioplynové stanice. Ministerstvo
zemědělství použilo peníze z Programu rozvoje venkova (tzv. druhého pilíře evropských zemědělských
dotací), aby v letech 2007–2013 financovalo výstavbu
164 nových bioplynových stanic v zemědělských podnicích. Subvenční titul bude pokračovat i po roce 2014
a jsou na něj vyčleněny nižší stovky milionů korun.
Nově ovšem s podmínkou, že cíleně pěstovaná biomasa (což je v tomto případě většinou kukuřice) smí tvořit nanejvýše pětinu používaného materiálu; nejméně
30 % musí být prasečí kejda.55
4.3. Čerpání živin
Různé zbytky a odpady jsou svým způsobem bezpečnějším a méně kontroverzním zdrojem biomasy než cíleně
pěstované plodiny. Nakonec jsou to zbytky a odpady: nevyžadují tedy žádnou novou plochu ani pěstební opatření. Navíc jejich prodej vytváří dodatečný zdroj zisku pro
venkovská odvětví – zemědělce, vlastníky lesů, pily a podobně. V minulých sedmi letech stát z Programu rozvoje
venkova podpořil mimo jiné stavbu 125 peletáren, které
používají ponejvíce zbytkovou biomasu (odpad z pil, slámu apod.). Přitom jde o poměrně levnou surovinu.
Odpady však mohou někde chybět. Platí to především
pro využití zbytků po sklizni nebo těžbě, které v zemědělství i lesnictví jinak zůstávají na pozemku a rozkládají
se v půdě. Proto se výhledově může rýsovat několik oblastí, ve kterých by se mohla otevřít diskuse o nových
regulacích.
Zemědělství
Přibližně pětinu biomasy, kterou by podle vládního Akčního plánu pro biomasu šlo realisticky používat k výrobě
energie, tvoří obilná a řepková sláma. Je to zdroj, který
se přirozeně nabízí a také už poměrně běžně využívá. Zemědělci jsou zvyklí slámu sklízet a dá se přímo spalovat
nebo používat jako jedna ze surovin při výrobě pelet.
Čerpání slámy pro výrobu energie ovšem představuje
riziko. Pokud jsou zbytky z polí soustavně odstraňovány, může v půdě ubývat důležitých živin i půdního organického uhlíku.56 Navíc se zemina stává náchylnější
ke zhutňování, utěsňování povrchu i erozi a ubývá v ní
dostupné vláhy.56 Proto klesá úrodnost a výnosy pěstovaných plodin.56 Úbytek živin musí kompenzovat umělá
hnojiva.57
Akční plán s tímto omezením počítá. Proto ve svých kalkulacích počítá s využitím necelých dvou třetin technického potenciálu obilné a 45 % řepkové slámy; přitom
technický potenciál sám o sobě činí zhruba 70 % slámy,
jež na poli vzniká. Rešerše doposud provedených studií
sestavená pro Světový fond pro ochranu přírody (WWF)
ovšem došla k závěru, že bezpečně udržitelné je odčerpávání jen asi 20–40 % reziduí po sklizni.58 Pokud bychom
s tímto limitem kalkulovali v českých podmínkách, sníží
se množství dostupné energie ze slámy z 50 petajoulů
dle Akčního plánu na 23–45 PJ. Nicméně takové omezení
není na stole a realisticky není pravděpodobné, že by se
o něm v dohledné době byť jenom otevřela diskuse.
Lesnictví
Novým a důležitým fenoménem českého lesnictví se
v posledních několika letech stalo energetické využití
těžebních zbytků: větví a stromových vršků s jehličím,
popřípadě listy. Přibližně 15–25 % stromu se totiž nedá
použít jako stavební nebo průmyslové dřevo.59 Akční
plán kalkuluje, že by z nich šlo vyrábět 4,8 petajoule
energie ročně. Panují ovšem vážné obavy, že to dále
zhorší zdravotní stav lesů.
23
České emise oxidu siřičitého, hlavní složky kyselých dešťů a druhdy příčiny masivního hynutí smrkových lesů
v pohraničních horách, klesly o 93 % oproti roku 1990.60
Přesto průměrný zdravotní stav dospělých jehličnanů,
který se měří takzvanou defoliací (odlistěním), je v tuzemských lesích nyní horší než v osmdesátých letech
a srovnatelný s obdobím kolem roku 1990.61 Bezmála tři
čtvrtiny jehličnanů, skoro stejný podíl jako v nejkritičtějším roce 1996, spadají do druhé a horší třídy defoliace,
tj. chybí jim více než čtvrtina jehlic.62
Hlavní roli při chřadnutí lesů hrají geochemické poměry lesních půd, totiž jejich postupné okyselování. Půd-
foliace českých porostů smrku silně negativně koreluje
s poměrem zásaditých látek k hliníku v půdě.64
Těžba všech stromů představuje problém sama o sobě;
odvážení zbytkové biomasy (hlavně větví) k výrobě energie jej ovšem ještě eskaluje.63 Část listí, jehličí nebo malých větviček sice opadá a zůstane v lese,
přesto je rozdíl podstatný. Pokud jsou ve smrkovém
porostu vyváženy jen kmeny s kůrou, ztráta zásaditých
kationtů se pohybuje mezi 30 a 56 kmol eq./ha, zatímco při využití celých stromů činí asi 75–140 kmol eq./
ha.63 Citlivost na ztráty živin se liší podle charakteru
půdy, vlhkosti a terénu.19
obrázek 1: Zóny s navrženým omezením využívání zbytkové biomasy
Možnost odnímat potěžební biomasu
ANO (79 %)
NE (21 %)
Pramen: Hruška et Oulehle, 2009 65
ní pH v Krkonoších mezi padesátými lety a rokem 1986
kleslo z 5 na 3,5, aby posléze v devadesátých letech jen
mírně stouplo.63 Trend má několik prapříčin: imise do
půdy dodávají kyselé látky; nadměrně se sázejí jehličnaté stromy, které okyselují půdu; holosečná těžba lesní půdu dále degraduje a také odstraňování biomasy
přispívá k ochuzování půdy o živiny.
Soustavný sběr biomasy z půdy nevratně odčerpává zásadité kationty vápníku, hořčíku a draslíku, které jsou vitálně důležité pro růst rostlin a které by se
v přírodním pralese při rozkladu dřeva starých stromů
vracely zpět.63 Každoroční příjem těchto prvků stromy
(jež jsou posléze vytěženy a odvezeny) je totiž bezmála stejně velký jako rychlost, se kterou zvětrává skalní
podloží (a tudíž se doplňuje jejich zásoba v půdě). De-
24
Řešení navrhla obsáhlá studie, kterou pro ministerstvo životního prostředí sestavilo bezmála 40 expertů z různých institutů a univerzit.63 Doporučila rozdělit
republiku na čtyři zóny poškození (mírně, středně, silně
a extrémně narušené; někteří autoři navrhují používat
snadno zapamatovatelné a srozumitelné barevné rozlišení:19 například zelená, modrá, žlutá a červená zóna)
půd podle kombinace tří kritérií: přirozené citlivosti
(srážky, teplota, půda chudá nebo bohatá na živiny), postižení imisemi síry a imisemi dusíku. Pro každou z nich
přitom nastínila konkrétní typy opatření.
Pro využití biomasy jsou důležité dvě nejvíce rizikové
zóny. Oblast extrémního narušení tvoří plochy, kde studie doporučuje těžební zbytky striktně ponechávat na
místě, navíc nespálené, aby se mohly volně rozkládat,
což umožní návrat zásaditých látek do půdy. Kmeny by
se tu navíc měly vyvážet pouze bez kůry. V zóně silného narušení půd navrhuje ponechávat těžební zbytky
v lese a nepálit je.
Obě zóny, kde by těžební zbytky měly zůstávat, dohromady tvoří 21 % území – a to převážně v horských
a podhorských oblastech.65 Nikdo však neprováděl odhad, jaké části dřeva by se omezení týkalo.
Výsledky by šlo promítnout do praktických regulací. Ilustrací může být Švédsko, kde podobná pravidla už platí:
původně vznikla jako nezávazné doporučení, nicméně
počínaje rokem 2002 se stala součástí lesního zákona. Těžební zbytky se tam nesmí odstraňovat z míst s kyselou
půdou či nedostatkem živin; je vyloučena těžba odumřelých stromů a na vybraných plochách typu mokřadů
nebo říčních a potočních břehů.66 Větve po stanovenou
dobu zůstávají ležet na místě, aby uschly a jehličí opadalo. Přinejmenším pětina zbytků musí zůstat v lese; regulace ovšem rozdělují Švédsko do zón, které se liší tím, kolik
těžebního odpadu lze čerpat.67 V roce 2008 vznikla navíc
další pravidla, jež oficiálně interpretují lesní zákon a požadují na místa, odkud bylo vyčerpáno více než 0,5 tuny
reziduí – což je skoro každé místo, odkud se štěpka sváží
– recyklovat 2–3 tuny popela ze spalování biomasy, a to
dvakrát s desetiletým odstupem, a vrátit tak do půdy část
živin.68 Podobně litevské regulace zakazují odstraňování
těžebních zbytků na vybraných chudých půdních druzích a na rašeliništích.69
Na první pohled – na rozdíl od sběru a spalování slámy
– jde o poměrně marginální problém: celé dilema tkví
v otázce, jak velkou část ze dvou procent (dle Akčního
plánu) potenciálu české energetické biomasy využijeme. Ve skutečnosti může být vážnější. Štěpka z těžebních zbytků tvoří podstatnou část paliva na současném
trhu – padesátinu potenciálu, ale mnohem více než
padesátinu aktuální spotřeby. V řadě důležitých zdrojů,
například patrně nejambicióznějším českém bioenergetickém projektu, teplárnách v Třebíči, slouží jako hlavní
používaná surovina. Navíc na některých místech přijatelné meze překračuje už současná spotřeba štěpky,70
takže případná legislativa regulující čerpání by některé
ze stávajících energetických zdrojů připravila o část dodávek. Omezení je možná okrajové v celostátní bilanci
biomasy, ale pro některé části země by mohlo představovat podstatnou změnu. Proto s ním investoři musí
předem počítat.
Nevyužité a pomalu tlející dřevo je také důležité pro život v lese. Staré stromy, stojící souše, padlé kmeny nebo
ležící velké větve slouží jako útočiště a domov pro řadu
druhů ptáků nebo plchy, netopýry či veverky, pro mloky
i vzácné druhy brouků, houby, lišejníky, mechy či kapradiny.71 Méně se ví o významu, který pro biologickou
diverzitu lesa má – nebo nemá – drobný klest.72 Patrně
však lze vytvořit praktická pravidla, jež umožní jeho sbírání bez nadměrných následků pro živou přírodu.19
25
Foto: Stefano Pezzolato / Dreamstime.com
26
5. Perspektivy české bioenergetiky
Ještě na konci devadesátých let česká bioenergetika
byla víceméně experimentem. Sem tam první plantáž,
několik odvážnějších obcí nebo průkopnických podnikatelů, pár bioplynových stanic – plus samozřejmě
statisíce domácností, které tradičně topily dřevem. Ale
během uplynulých zhruba deseti let se odvětví doslova
proměnilo.
Česká ekonomika každý rok k výrobě tepla nebo elektřiny použije miliony tun biomasy. Vznikly stovky nových
projektů, jež vyrábějí asi čtyři petajoule tepla ročně a do
sítě dodávají elektřinu, jež pokryje poptávku bezmála
738 000 domácností. Navíc několikanásobně stoupla
i domácí spotřeba palivového dříví; poměrně běžné
už jsou také kotle na pelety. Vzniká nové, dynamické
odvětví, které ovšem prochází nemalými výkyvy. Proto
v této kapitole stručně diskutujeme, co se na trhu děje
a během příštích několika let patrně dít bude.
5.1. Intervence státu
Růst tuzemské bioenergetiky v nemalé míře nastartovala cílená legislativa a veřejné investice. Proto je důležité,
kterým směrem se v příštích letech tato opatření vydají.
Nemalou komplikací se tudíž stává poněkud schizofrenní přístup státu, se kterým se investoři – ať už jsou to
firmy, obce nebo rodiny – často potýkají.
Stát postupně, během několika let, sérií zásahů seškrtal
podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Počínaje ro-
kem 2016 z ní – kromě pokračování už přislíbené podpory pro stávající zdroje – zůstanou už jenom drobnosti. Mezitím však vzniká nová legislativa, jež má podpořit
především efektivní výroby tepla z biomasy. Navíc stát
bude v příštích několika letech investovat do nových
peletáren či bioplynových stanic a pomáhat rodinám
s pořízením domácích kotlů na biomasu. Zákonodárci
a ministři evidentně mají zájem o větší výrobu energie
z biomasy a hledají cesty, jak jí otevírat trh (Tabulka 3).
Hlavním rizikem českého trhu s energií z obnovitelných zdrojů – včetně biomasy – jsou nicméně soustavné a nepředvídatelné politické zásahy. Bioenergetika
se na rozdíl od některých jiných sektorů obvykle nesetkává s cílevědomou rezistencí ze strany státu – snad
jedinou významnější výjimkou byla nepřátelská rétorika předsedkyně Energetického regulačního úřadu
(ERÚ) vůči bioplynovým stanicím. Větší problém představuje, že se stává obětí kolaterálních škod a nechtěných následků dílčích, ale potenciálně destruktivních
nedomyšlených rozhodnutí. Příkladem byly soustavné
změny státní podpory pro pěstování energetických
plodin, ke kterým docházelo v minulém desetiletí. Po
zrušení dotací na pěstování víceletých nebo vytrvalých
energetických bylin zemědělci kolem roku 2008 opět
rozorali 1500 hektarů funkčních plantáží. Permanentní
změny i chaotické diskuse o retroaktivních úpravách
v podmínkách pro obnovitelné zdroje, jež stát v minulosti garantoval, soustavně destabilizují trh a činí celé
odvětví riskantním počinem, kam se podniky bojí investovat a banky půjčovat.
Tabulka 3: Kde stát ještě finančně podporuje výrobu energie z obnovitelných zdrojů
Program
Zákon o podporovaných zdrojích energie
Evropské fondy a Program rozvoje venkova
Nová zelená úsporám a tzv. kotlíkové dotace
Podpora
Komerční výroba tepla z biomasy nebo geotermální energie má nárok na zelený bonus od státu ve výši
50 Kč/MJ, který se počínaje rokem 2016 patrně začne valorizovat o 2 % ročně
Výroba tepla v bioplynových stanicích, kde alespoň 70 % používaného materiálu tvoří zvířecí exkrementy
nebo komunální odpad a které také vyrábějí elektřinu, bude mít nárok na takový zelený bonus, aby se
investice do 15 let vrátila
Nadále platí pevná výkupní cena pro elektřinu z malých vodních elektráren
Příspěvky na investice do některých technologií, například výrobu tepla a elektřiny z biomasy, peletárny,
potrubí k využití tepla z bioplynových stanic nebo nové bioplynové stanice používající převážně prasečí
kejdu nebo komunální odpad
Finanční podpora pro investice do malých obnovitelných zdrojů tepla (solární kolektory k ohřívání vody,
kotle na biomasu, tepelná čerpadla) v domácnostech
27
5.2. Konkurence o palivo
Patrně největší a nejvážnější komplikací, kterou intervence státu vyvolaly, jsou nicméně následky, které má
řadu let společné spalování uhlí a biomasy ve velkých
kondenzačních elektrárnách a teplárnách. Zákon o obnovitelných zdrojích energie z roku 2005 jej zařadil mezi
podporované sektory.73 Hovořily pro to dva důvody.
Především elementární logika: není důvod neřadit spoluspalování mezi obnovitelné zdroje, když každý gigajoule získaný spálením biomasy nahrazuje gigajoule
jů prakticky skoupili veškerou dostupnou surovinu do
vzdálenosti desítek kilometrů. Malé obecní výtopny na
biomasu tak buď přišly o palivo, nebo z roku na rok musely platit dramaticky vyšší cenu. Středním městským
výtopnám tehdy během tří let stouply náklady na palivo
až trojnásobně.77 Spoluspalování na několik let podstatně zpomalilo rozvoj místního vytápění biomasou.
Deficit štěpky je přitom relativně regionální. Chybí hlavně v dovozní vzdálenosti velkých zdrojů, které používají
spoluspalování nebo spalují čistou štěpku, nebo v po-
Graf 3: Paliva v perspektivě: kolik energie se u nás vlastně vyrobí z různých druhů biomasy
12
Spotřeba různých druhů biomasy
Petaloulů ročně
10
energie z celulózových výluhů
(celkem
8
teplo z dřevní štěpky
6
elektřina z dřevní štěpky
4
elektřina ze slámy aj. neaglomerovaných rostlinných materiálů
2
teplo ze slámy aj. neaglomerovaných rostlinných materiálů
teplo z briket a pelet
získaný spálením uhlí. Druhým argumentem mělo být
založení stabilního trhu. Řada autorů – nejen v Česku,
ale také třeba britské ministerstvo energetiky a další –
poukazovala na to, že skupina silných odběratelů může
vytvořit poptávku, ve které se zemědělcům vyplatí začít s pěstováním energetických plodin ve velkém. Proto také zákon požadoval, aby se na cíleně pěstovanou
biomasu vztahovaly vyšší výkupní ceny. ERÚ to splnil:
například v roce 2012 takzvané zelené bonusy pro společné spalování pěstované suroviny s fosilními palivy
v nových zdrojích byly dvakrát vyšší (1370 Kč/MWh) než
bonusy pro spoluspalování odpadní biomasy (700 Kč).74
Legislativa měla na trh skutečně masivní, avšak poměrně destruktivní vliv. Velké energetické společnosti totiž
– výhodnějším sazbám pro cíleně pěstované palivo navzdory – začaly do elektráren a tepláren používat především odpadní biomasu (lesní těžební zbytky, popřípadě
slámu). Rekordu spoluspalování dosáhly v roce 2012,
kdy z biomasy vyrobily asi 0,9 terawatthodin (TWh)
elektřiny,75 tj. asi 11 % z veškeré české výroby z obnovitelných zdrojů.76 K tomu spotřebovaly kolem 800 000
tun paliva.75 Dvě elektrárny ČEZ – Poříčí a Hodonín – navíc přešly z uhlí na biomasu úplně. Proto v některých
regionech provozovatelé velkých kondenzačních zdro-
28
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
0
elektřina z briket a pelet
Pramen: MPO 2014 33
hraničí s Rakouskem či Německem. Česká ekonomika
totiž, napjaté poptávce navzdory, v roce 2013 v čisté bilanci exportovala 370 000 tun biomasy, přičemž většinu
vyváženého materiálu tvořila štěpka, piliny nebo různý
dřevěný odpad.33
Případ spoluspalování ilustruje, v čem tkví hlavní riziko
trhu. Biomasa je – společně s hnědým uhlím – prakticky
jediný energetický sektor, který limituje fyzická dostupnost suroviny, přinejmenším v českých geografických
a ekonomických podmínkách. Provozovatelé biomasových zdrojů si tudíž konkurují o místní nabídku. Proto
stát, pokud se rozhodne výrobu energie z biomasy podporovat, musí udělat explicitní nebo implicitní rozhodnutí, do kterého segmentu palivo nasměruje. Rozhodnutí
v každém případě postihnou ostatní segmenty. Pokud je
navíc bude často měnit, může vytvořit nestabilitu na trhu
stejně, jako to udělal razantními změnami pravidel pro
výkupní ceny u solárních elektráren.
Rozhodnutí o použití biomasy přitom mají konsekvence
pro množství vyrobené energie. Kondenzační zdroje vyrábějí s poměrně malou účinností – v uhelných elektrárnách se využití energie obsažené v palivu pohybuje mezi
30 a 45 %; zbytek se maří. Naopak zdroje s vysokoúčin-
nou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mají běžně účinnost vyšší než 80 %; tudíž ze stejného množství
suroviny vyrobí zhruba dvaapůlkrát více energie. Kritici
proto namítají, že podporované spoluspalování nejenže
plýtvá palivem, ale také vytlačuje jeho efektivnější využití.
Plýtvání surovinou však během krátké doby skončí, což
více otevře trh pro místní bioenergetiku. Po dílčích úpravách v algoritmu, jakým se vypočítává sazba zeleného
bonusu, spoluspalování biomasy mezi roky 2012 a 2013
kleslo z 0,9 TWh elektřiny na 0,5 TWh.75 Mělo to dvě pří-
Současná legislativa (evropská směrnice o obnovitelných
zdrojích z roku 2009) požaduje, aby do roku 2020 desetinu ropy, kterou země EU používají v dopravě, nahradila
energie z obnovitelných zdrojů. Ke splnění tohoto požadavku může přispět elektřina z obnovitelných zdrojů –
nicméně při podílu elektromobilů (a vlaků) na vozovém
parku, se kterým lze do konce dekády realisticky počítat,
bude tento poměr naprosto marginální. Prakticky proto
zbývají biopaliva. Navíc směrnice o jakosti benzinu a motorové nafty (rovněž 2009) očekává, že do konce desetiletí klesne uhlíková stopa automobilových paliv o 6 %.
Tabulka 4: Vytápění biomasou: několik ilustrativních příkladů
Místo
Roční výroba tepla
Palivo
Roční spotřeba
paliva
Z jaké vzdálenosti
dováží palivo
Cena tepla
Třebíč
289 000 GJ
Dřevní štěpka, sláma
> 39 000 tun
30 km
451 Kč/GJ
Žlutice (Plzeňský kraj)
31 200 GJ
Dřevní odpad, sláma
1000 tun slámy
Neuvádí
575 Kč/GJ
Hostětín (Zlínský kraj)
3500 GJ
Dřevní štěpka
500–600 tun
15–50 km
405 Kč/GJ
112 000 GJ
Sláma, seno,
energetické plodiny
Neuvádí
Zhruba 70 km
363 Kč/GJ
65 400 GJ
Sláma, seno
Neuvádí
Preferuje < 50 km
379 Kč/GJ
Jindřichův Hradec
Kutná Hora
činy: spoluspalování se už tolik nevyplácelo a navíc se
zmenšil podíl biomasy na vyrobené elektřině, který lze
vykazovat, takže dodávky jednoduše papírově klesly.
Reálně se tak uvolnilo kolem 150 000 tun paliva ročně
a produkce tepla z biomasy během jediného roku stoupla o 3,5 PJ (ekvivalent bezmála jedné terawatthodiny).75
Ke skutečně velké změně na trhu dojde počínaje lednem 2016. Vstoupí totiž v platnost novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou poslanci schválili
na podzim 2013 a jež zelený bonus pro spoluspalování úplně ukončí.78 Míchání uhlí s biomasou bez kogenerace proto přestane dávat ekonomický smysl. Proto
se předpokládá, že spoluspalování klesne o 80–90 %
a uvolní se kolem 400–450 000 tun biomasy, převážně
štěpky z lesních těžebních zbytků.75 Měl by se tak rázem
otevřít prostor pro nové místní zdroje, které by vyráběly
kolem 3–4 PJ energie.75
Novým faktorem na trhu, možná i srovnatelným se spoluspalováním, se ovšem během několika let mohou stát
automobilová biopaliva. S používáním energetické biomasy při výrobě tepla, elektřiny, popřípadě metanu si mohou konkurovat dvěma způsoby. V principu by se mohly
vzájemně vytlačovat z půdy. Hektar použitý k pěstování
řepky do bionafty nebo kukuřice či pšenice na bioetanol
už nelze použít na plantáže rychle rostoucích dřevin či
energetických plodin. V dohledné době, při množství dostupné půdy a přebytcích na českém – i evropském – trhu
s agrárními komoditami, to však patrně bude nanejvýš
nepřímý konflikt (viz kapitola 4.1). Skutečným faktorem,
který razantně promění nabídku a poptávku po biomase,
se ovšem může stát druhá generace biopaliv.
Státy Evropské unie se ovšem po počátečním entusiasmu a několika letech debat rozhodly (na rozdíl například od USA), že omezí používání potravinových
komodit k výrobě biopaliv. Ministři členských zemí
v červnu 2014 schválili dvě opatření: (i) nejvýše sedm
procentních bodů z očekávaného desetiprocentního
podílu smí tvořit konvenční biopaliva (nyní je to 4,7%)
a (ii) Unie se dohodla na neformálním, nezávazném cíli
pokrýt 0,5 % spotřeby v roce 2020 z pokročilých biopaliv druhé generace. Co bude poté, nikdo přesně neví.
Politická dohoda o energetických a klimatických cílech
na další desetiletí, na které se shodl evropský summit
v říjnu 2014, s žádnými konkrétními cíli pro dopravu
a paliva v ní používaná nepočítá. Je pravděpodobné,
že další kroky Unie ponechá na členských státech, jež
se v názoru na biopaliva radikálně rozcházejí.
Větší využití biopaliv druhé generace má nesporné
výhody. Jsou méně kontroverzní, protože nekonkurují na trhu s potravinářskými komoditami a na stejné
množství energie spotřebují méně půdy a také mají
podstatně nižší emise skleníkových plynů než konvenční biopaliva – redukce emisí oproti fosilním palivům se pohybuje kolem 90 %,79 takže je srovnatelná
s biomasovou kogenerací. Nicméně jejich větší nasazení by patrně vyvolalo další podstatný výkyv v české bioenergetice. Protože by se vyráběla z odpadů
a dřeva (včetně rychle rostoucích dřevin), budou se
současnou výrobou tepla a elektřiny z biomasy přímo
konkurovat o suroviny. Nová poptávka může vytlačit některé stávající spotřebitele nebo jim podstatně
zvýšit náklady podobně, jako se to stalo při podpoře
spoluspalování.
29
Jak se evropský rámec promítne v Česku? První riziko
představuje už samotný půlprocentní cíl, který může
mít podstatný vliv přinejmenším lokálně – na výrobce
v blízkosti výroby biopaliv druhé generace. Zda vůbec
(a popřípadě kde) bude výroba umístěna u nás, lze
nicméně pouze spekulovat. Druhou otázkou je ovšem
proaktivní domácí politika. Český stát už po desetiletí
podporuje biopaliva bez ohledu na evropská pravidla.
Může se proto snadno stát, že zákonodárci v národní
legislativě stanoví náročnější standardy na používání
biopaliv, i kdyby po roce 2020 unijní legislativa nepokračovala.
pění. Ale ze stejného důvodu česká nabídka pelet více
závisí na dění na evropském trhu.
5.3. Pelety
Česko je převážně exportérem pelet: u tuzemských
spotřebitelů končí jen asi třetina domácí produkce. Export přitom podporují dva faktory. Prvním je rostoucí
poptávka a blížící se nedostatek pelet v některých evropských zemích. Druhým potom konsolidace kvality.
Kolem 70 % – v kontextu EU nadprůměrný podíl – tu-
Novým fenoménem, který se v příštích letech bude více
a více promítat do trhu s biomasou, je výroba pelet. Tvoří specifický – dražší a kvalitnější – segment trhu; řada
středoevropských domácností používá pelety k vytá-
Pelety se totiž rutinně převážejí na podstatně větší
vzdálenosti než těžební zbytky či zemědělský odpad.
Evropská unie v roce 2013 spotřebovala 18 milionů tun
pelet – o třetinu více, než kolik sama vyrobila.80 Většinou
slouží k výrobě tepla, ale Británie, Nizozemsko a Belgie
je ve velkém používají také coby palivo v elektrárnách.80
Největší část produkce je soustředěná v šesti zemích:
Německu, Švédsku, Rakousku, Lotyšsku, Portugalsku
a Francii, přičemž jenom dvě z nich (Švédsko a Německo) také patří do šestice největších spotřebitelů.80
Tabulka 5: Český trh s peletami z biomasy, 2013
Pelety
Brikety
294 tisíc tun
121 tisíc tun
z toho dřevěné
163 tisíc tun
120 tisíc tun
rostlinné
131 tisíc tun
1 tisíc tun
Export
131 tisíc tun
59 tisíc tun
Import
54 tisíc tun
37 tisíc tun
217 tisíc tun
99 tisíc tun
Výroba
Domácí spotřeba
K čemu se používají:
výroba tepla
1 008 tisíc GJ
výroba elektřiny
594 tisíc GJ1
Poznámky: 1. Což je asi 0,17 terawatthodiny.
Pramen: MPO 2014 33
Tabulka 6: Pelety a brikety přes hranice: kolik vyvážíme a dovážíme, rok 2014
Export
Import
kolik
kam
kolik
odkud
Dřevěné pelety
148 000 tun
Itálie (33 %),
Rakousko (30 %),
Německo (26 %),
Slovensko (7 %)
31 000 tun
Dřevěné brikety a ostatní
160 000 tun
Německo (87 %),
Rakousko (11 %)
47 000 tun
Ukrajina (54 %),
Bělorusko (11 %),
Rakousko (11 %),
Polsko (8 %),
Německo (7 %)
Polsko (26 %),
Slovensko (25 %),
Ukrajina (23 %),
Německo (6 %)
Poznámky: Pelety ze slámy jsou v databázi ČSÚ vedeny pohromadě se slámou.
Pramen: Český statistický úřad
30
zemské výroby už nese evropský certifikát ENplus81,
který umožňuje integraci českých producentů do západoevropského trhu. Rapidně také expanduje výrobní kapacita zdejších producentů, jež během minulých
deseti let stoupla skoro na 8900 %,33 během roku 2015
by mělo přibýt dalších 300 000 tun.82 Na druhé straně
ovšem roste rovněž domácí poptávka. Kotlíkové dotace
a Nová zelená úsporám umožňují, aby moderní kotle na
pelety v domácnostech přibývaly.
riálů, jež musí být dostatečně vlhké. Používat lze ledacos: silážované zemědělské plodiny či posečenou
trávu, kejdu a hnůj, kuchyňské odpadky nebo trávu ze
zahrad, kaly z čističek odpadních vod a různé odpady
z potravinářského průmyslu (pivovarské mláto, řepné
řízky a melasu, výpalky z lihovarů a odpad ze škrobáren) nebo jatek.
5.4. Bioplyn
Z bioplynu se u nás ještě před deseti lety vyrábělo hlavně
teplo, elektřina byla jen sekundárním produktem. Coby
surovina sloužily především kaly v čističkách odpadních
vod; provozovatelé skládek také sbírají takzvaný skládkový plyn, který vzniká tlením nahromaděných odpadků,
obsahuje převážně metan a uniká do vzduchu. Ale během minulých zhruba deseti let u nás začalo dramaticky
přibývat zemědělských bioplynových stanic, které vznikají
na farmách a coby surovinu nejčastěji používají kukuřici.
Dodávají především elektřinu; teplo (stejně jako digestát)
se používá jen na některých místech (viz Graf 4). Příčinou
nového trendu bylo zařazení bioplynu mezi paliva, na něž
se vztahovala pevná výkupní cena elektřiny podle zákona
o obnovitelných zdrojích energie z roku 2005.
Některá technologická řešení bioplynu jsou patrně nejbližší uzavřenému cyklu surovin a energie na farmě, jakého lze v moderním českém zemědělství dosáhnout:
Výroba bioplynu a spalování energetické biomasy jsou
sice podobná a příbuzná odvětví, prakticky si však nekonkurují. Mají totiž přesně opačné požadavky na ma-
Výroba dřevěných pelet se s dodávkami biomasy pro
výtopny (nebo elektrárny) překrývá jen okrajově. Vyrábějí se ponejvíce z odpadu ze zpracování dřeva, jako
jsou piliny nebo hobliny. Výrobci tepla či elektřiny nakupují nejvíce levnější palivo, například těžební zbytky
či slámu. Proto přímá konkurence o dřevo příliš nehrozí.
Rychle expandující poptávka a prohlubující se evropský
deficit však může vyvolat nepřímý tlak také na trh s odpadní biomasou.
Graf 4: Proměněné odvětví: použití bioplynu a původ bioplynové elektřiny
9
Použití a zdroje bioplynu
Petalouly ročně
8
7
teplo z bioplynu
6
elektřina z bioplynu
z toho elektřina z komunálních
čističek odpadních vod
5
4
ze skládkového plynu
3
z bioplynových stanic
2
1
recyklují statkový odpad, vytápějí budovy nebo sousední obec, dodávají elektřinu a zbytkovým digestátem lze
hnojit. Většina projektů, které u nás v posledních letech
vznikly, má sice k něčemu takovému ve skutečnosti
hodně daleko, stát však má v plánu výrobu bioplynu postupně posouvat k používání odpadních surovin a lepšímu využití vyráběné energie.
Bioplyn je směs metanu a oxidu uhličitého. Vyrábí se
fermentací bez přístupu kyslíku z biologických mate-
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
0
Pramen: MPO 2014 33
teriál: ke spálení se hodí biomasa co nejsušší, naopak
k výrobě bioplynu musí být dostatečně vlhká. Kejdu
nebo hnůj, kuchyňský odpad či mokré průmyslové zbytky nejde rozumně spalovat. Patrně jediná surovina, jež
realisticky může sloužit jako suchá energetická biomasa
i materiál k výrobě bioplynu, je posečená travní hmota.
Majitel louky – pokud má vůbec na výběr mezi více zájemci – se může rozhodnout, že ji usuší na seno a prodá
ke spálení, nebo z ní udělá travní senáž k použití do bioplynové stanice.
31
Náklady na výrobu elektřiny z bioplynu jsou ovšem vyšší než cena, za kterou do sítě dodávají uhelné elektrárny,
pokud neplatí ekologické škody, jež za sebou zanechávají. Proto bioplynové stanice ke konkurenceschopnosti potřebují státní podporu. Původní pevnou výkupní
cenu zákonodárci ukončili. Novela zákona ze začátku
roku 2015 ji ovšem obnovuje v pozměněné formě: podporována bude výroba tepla (nikoli elektřiny), ale pod
podmínkou, že bioplynová stanice dodává také elektřinu a coby nejméně 70 % materiálu k výrobě bioplynu
používá zvířecí exkrementy nebo odpad. Legislativa
požaduje, aby ERÚ stanovil takový bonus, že se investice do patnácti let vrátí. Tato reforma se v příštích letech
patrně stane klíčovým faktorem, který podpoří větší výrobu energie z bioplynu.
Navíc Program rozvoje venkova bude na nové stanice přispívat 45–65 % investičních nákladů – nicméně
rovněž s podmínkou, že budou používat větší množství prasečí kejdy a nejvýše 20 % suroviny budou tvořit
pěstované plodiny jako kukuřice (viz kapitoly 4.2 a 5.1).
Proto stavba bude dávat smysl pouze v blízkosti velkochovů prasat.
5.5. Vertikální integrace coby
perspektiva pro výrobce
Biomasy – včetně levnější biomasy, jako je štěpka z těžebních zbytků nebo sláma – na českém trhu v příštích letech patrně nebude kritický nedostatek. Konec
podporovaného spoluspalování skokově uvolní velkou
většinu suroviny, kterou doposud okupovali provozova-
Jakékoli pokusy o prognózy navíc komplikuje banalita:
žádný český trh s biomasou vlastně neexistuje. Protože
ekonomicky nedává příliš smysl vozit palivo na velké
vzdálenosti, země je de facto rozdělená na řadu sice
překrývajících se a neizolovaných, nicméně regionálních trhů. Očekávané trendy proto jsou pouze přibližným vodítkem pro praktické rozhodování o investicích
(viz také rámeček Dovozní vzdálenosti: jak daleko se vyplatí vozit biomasu?). Skutečně důležité bude, co se stane v místech, kde má nový projekt vznikat. Konec spoluspalování uvolní velké množství biomasy nedaleko
uhelných elektráren, které ji používají; nebude však mít
žádný dopad na trh v regionech, kde je v provozu – a surovinu vykupuje – například místní výtopna. Ostatně
ilustrativní je, že zatímco v některých částech republiky
panuje silná konkurence o štěpku z těžebních zbytků,
jinde se prakticky nepoužívá a zůstává v lese: například
v Orlických horách a jejich podhůří.75
Určitou ochranou pro provozovatele bioenergetických
projektů každopádně může být nějaká míra vertikální
integrace. Vlastní zdroj biomasy anebo majetkové propojení s dodavatelem mohou výrobce energie odstínit
od náhlých výkyvů na trhu, dramatických cenových skoků nebo dlouhodobé nejistoty.
Vertikální integraci lze zajistit dvěma způsoby. Provozovatel bioenergetického zdroje si může banálně sám
vyrábět svoji biomasu – vybudovat plantáž rychle rostoucích dřevin, pěstovat nízký či střední les (viz kapitola
6.1) a podobně. Takové řešení však z podstaty věci připadá v úvahu pouze pro cíleně pěstované, dražší typy
biomasy. Napětí na trhu se ale týká v prvé řadě levněj-
Tabulka 7: Přibližná cena energetické biomasy z vybraných typů tuzemských zdrojů
Palivo
Přibližná cena
Lesní zbytková štěpka
Kolem 120 Kč/GJ
Štěpka rychle rostoucích dřevin
130–160 Kč/GJ
Pelety
250–300 Kč/GJ
Palivové dřevo
150–250 Kč/GJ
Poznámky:
1. Celou tabulku je potřeba brát s velkou rezervou. Ceny se liší podle regionů a rychle se mění v průběhu času.
2. Při porovnávání s fosilními palivy je potřeba kalkulovat se státním příspěvkem pro komerční výrobu energie z biomasy ve výši 50 Kč/GJ – náklady na
biomasu se o něj de facto snižují.
telé kondenzačních uhelných elektráren a tepláren. Nicméně část z ní převezme rostoucí poptávka elektráren,
jež přešly na spalování čisté biomasy, a nově vznikající
menší zdroje s vysokou účinností.75 Faktorem snižujícím domácí nabídku popřípadě může být i export do
deficitních evropských zemí: většina české výroby biomasových pelet jde na export. Proto „poptávka... klesne
pouze minimálně a nepochybně krátkodobě“.75 Novým
konkurentem v soutěži o surovinu se také mohou stát
výrobci biopaliv druhé generace (viz kapitola 5.2).
32
ších odpadních surovin (odpadní štěpka, sláma, piliny
atd.). Alternativou proto může být majetkové propojení
s dodavatelem, například menšinový podíl majitelů lesa
nebo zemědělské půdy v energetickém projektu, který
je motivuje, aby své palivo dodávali do něj a nikoli jiným
odběratelům.
Jednou z mezí, na které může provozovatel narazit, je
plocha pozemků, jež by k vypěstování potřebné biomasy potřeboval, respektive velikost jeho zdroje. Ko-
lik půdy jsem ochoten na pěstování rychle rostoucích
dřevin nebo pařeziny koupit nebo vyčlenit? A je vůbec
reálné hospodařit na tak velké ploše? Vertikální integrace může být méně komplikovaná a smysluplnější
u menších energetických projektů: například výtopen,
které obsluhují jednu vesnici. Některé z takových projektů jsou přitom příležitostí, jak může bioenergetika
podstatně přispět k oživení české krajiny nebo lepšímu
využívání odpadů. Několik z nich podrobněji diskutujeme v příští kapitole.
Dovozní vzdálenost: jak daleko má smysl vozit biomasu?
Poptávka po biomase je vysoká a trh v některých částech republiky napjatý. Řadu investorů proto zajímá banální otázka: pokud není zdroj v sousedství, z jaké vzdálenosti má ještě smysl biomasu přepravovat?
Některá paliva – například pelety – se vyplatí dovážet tisíce kilometrů
přes oceán. Velká část (západo) evropské spotřeby proto pochází ze Severní Ameriky i odjinud. Pro nás je však důležitější, z jaké vzdálenosti lze vozit
dřevní štěpku, slámu a podobná neupravená paliva.
Čeští výrobci energie z biomasy běžně dovážejí ze vzdálenosti řádově
středních desítek kilometrů. Koncept horního limitu dovozní vzdálenosti je však poněkud problematický. Většina energie z biomasy se používá
k výrobě tepla. Výrobci tudíž obvykle mají pozici, která nemá daleko
k přirozenému monopolu. Proto hodně záleží na místních podmínkách.
Kdo bude energii odebírat, kolik je za ni ochoten platit a jaké má vůbec
alternativy?
Stručně řečeno: převézt jeden gigajoule energie v dřevní štěpce na vzdálenost deseti kilometrů stojí asi 1,50-2,00 Kč. Další rozhodnutí musí vyplývat z místních podmínek, potřeb a příležitostí.
33
Foto: Frank Vassen / Wikimedia Commons
34
6. Příležitosti pro bioenergetiku
V šesté kapitole diskutujeme, jak může čerpání biomasy
posílit intenzivní pěstování zemědělských plodin, které
zabírá místo pro divočinu nebo vytlačuje přírodu z venkova, přispívá k erozi úrodné půdy a její degradaci vysokými dávkami agrochemikálií.
vypěstovat a prověřit klony adaptované na české podmínky. Vybudoval rovněž poměrně kvalitní soubory dat,
které investorům usnadní rozhodování: je vypracovaná
typologie zemědělských půd, mapy výnosnosti nebo
metodiky pěstebních postupů.
Nicméně pokud se podaří najít funkční modely, bioenergetika může účinně spolupracovat s ochranou
přírody i snižovat plýtvání surovinami. Přitom výrobci
získají spolehlivý zdroj paliva, který sníží jejich závislost
na nestabilním trhu s biomasou. Tato kapitola proto
prozkoumává několik konkrétních příležitostí, kde lze
v českých podmínkách taková řešení hledat.
Akční plán pro biomasu přitom odhaduje, že realistický
potenciál pro pěstování specializovaných energetických plodin k přímému spalování činí 70 000 hektarů.4
Taková plocha – pokud by nebyla koncentrována v malé
části země nebo ve velkých monokulturách – by mohla podstatně přispět k rozčlenění i oživení zemědělské
půdy (viz kapitola 4.2). Plantáže topolů nebo vrb nejsou
zrovna bohaté biotopy, ale oproti lánům ornice představují pokrok. Podpoří biologickou diverzitu, vytvoří
úkryty pro zvěř, pomohou chránit půdu proti erozi i zadržovat vodu. Přínos by mohl být ještě větší, pokud by
vlastníci k ochraně namísto pletivových plotů používali
například pásy hustých keřů, jako jsou trnky, a vytvářeli
tak dobrý úkryt pro zvířata i hnízdiště pro ptáky.
6.1. Péče o krajinu
Továrnička v polské vesnici Trzcianne vyrábí energetické pelety z 24 000 tun rákosu (a sena) sklízeného v Biebrzanském národním parku.83 Rákosiny se v řadě evropských zemí tradičně sklízely především coby materiál na
doškové střechy. Ale když stavebníci přešli na moderní
materiály a poptávka se víceméně vypařila, rákosové
porosty zarůstají. S nimi mizí důležité biotopy vzácných
druhů ptáků. Bioenergetika proto pomáhá v národním
parku udržet biotopy, bez kterých by přišel o velkou část
svého přírodního bohatství.
Důležitou příčinou úbytku českého přírodního bohatství v posledních desetiletích totiž je rovněž příliš malé
využívání biomasy z některých tradičních zdrojů: květnaté louky zarůstají křovinami, pestré pařeziny se přeměňují v monotónní porosty a zemědělci nemají motivaci v lánech udržovat jakoukoli rozptýlenou zeleň.
Bioenergetika může do těchto míst v krajině vrátit život.
Rychle rostoucí dřeviny
S postupně rostoucí poptávkou po palivu se pro řadu
výrobců energie ve střednědobé perspektivě může
i vlastní pěstování biomasy stát relevantní alternativou.
V prvé řadě se očividně nabízejí plantáže rychle rostoucích dřevin, popřípadě ozdobnice nebo jiných energetických bylin.
Nahrává tomu několik faktorů. Dřevo z rychle rostoucích
dřevin je nadále dražší než odpadní lesní štěpka, ale náklady na založení nové plantáže v posledních letech
klesly o 30–40 %.84 Stát investoval nemalé prostředky
do podmínek, jež takové projekty podporují. Nechal
Rychle rostoucí dřeviny jsou inovativní novinkou. Nicméně některá další řešení mohou přímo podpořit péči
o důležité polopřírodní biotopy, jež byly součástí české
krajiny po staletí.
Energetické pařeziny
Ještě kolem roku 1900 asi 155 000 hektarů české krajiny
pokrývaly takzvané nízké a střední lesy:85 nížinné listnaté porosty tvořené nejčastěji dubem, lípami, lískou,
babykou, olší nebo habrem, popřípadě topoly či vrbami, kde se těžilo každých zhruba 7–30 let a jež sloužily
coby zdroj palivového dřeva. Kácení většinou probíhalo
po malých plochách a nové stromy se v nich nesázely,
nýbrž obrážely z pařezů. Proto je tvořila pestrá mozaika
světlin, několikaletých výmladků a vzrostlejších stromů.
Pařeziny byly v minulosti hlavním typem lesů v českých
nížinách. Dodnes je můžeme běžně vidět na Balkáně, ve
Francii a Itálii nebo na Pyrenejském poloostrově, vzácněji také v Británii nebo v některých středoevropských
zemích. Díky své rozmanité struktuře a střídání světlých míst se stinnými byly útočištěm řady druhů motýlů
nebo brouků86, 87, 88, 89, rostlin90, 91 či ptáků91. Podobně jako
tradiční sečené louky (viz níže) utvářely v krajině pozoruhodný fenomén, který spojoval kulturu a ekonomické
využití s prostorem pro přírodu. Během poválečných
desetiletí však tuzemské pařeziny téměř beze zbytku zanikly, neboť klesla poptávka po palivovém dřevu; navíc
35
státní lesy sjednotily přístup k hospodaření na různých
pozemcích napříč republikou a opustily lokální tradice.
Během několika desetiletí se proto proměnily ve vysoké, stinné porosty se stromy stejného věku. Nízkého
a středního lesa zbylo pouze asi 9000 hektarů.85 Měření z Pálavy ukazují, že takto vzniklé vysokokmenné lesy
mají podstatně chudší vegetaci a vymírají v nich vzácné druhy rostlin.90 Větší využití nížinných listnatých lesů
k produkci palivového dřeva nebo štěpky by umožnilo
návrat k pařezení, tudíž by obnovilo jejich strukturní
diverzitu, a tak oživilo i jejich přírodní bohatství;92 rovněž by šlo zakládat nové pařeziny na zemědělské půdě.
Protože obnova pařezin patří mezi hlavní priority, které se v posledních letech diskutují v tuzemské ochraně
přírody, může jít o zajímavou příležitost ke spolupráci
investorů se státem.
Poptávka po biomase nyní oživuje zájem o obnovu
pařezení v evropských lesích, kde tuto praktiku v minulosti opustili.93 Pařeziny lze vytvářet dvěma cestami.
Investor může vlastnit (nebo koupit) vysoký vzrostlý les
a postupně v něm zavádět (respektive pravděpodobně
obnovovat) pařezení. Prakticky to znamená na dílčích
plochách postupně vždy pokácet stromy, dřevo prodat
a nechat obrážet mladé stromky, popřípadě na vhodných místech dosázet sazeničky; může také ponechat
stojící vybrané stromy, které budou tvořit vyšší a starší
patro nově vznikajícího středního lesa i sloužit jako zdroj
semen a kvalitnějšího, dražšího dřeva.94 Nový mladý porost už bude dodávat palivo. Příkladem je Čehovický les
v okrese Prostějov. Porost o výměře 13 hektarů původně vznikl na orné půdě; měl však vyrůst v běžný vysoký les. Nezisková organizace Koalice pro řeky společně
s obcí, která je majitelem pozemku, dodatečně navrhla
a také nastartovala převod zhruba osmihektarové části
na střední les. Postupně proto začíná sloužit coby zdroj
topiva pro domácnosti v obci, kterým každý rok dodává
zhruba 110–170 m3 palivového dřeva a 30–40 m3 štěpky.
Lze také založit nový les na zemědělské půdě. Protože
pařezina bude sloužit k dodávkám energetické biomasy, není v tomto případě důležitá jedna podstatná nevýhoda: často nízká kvalita dřeva z první generace stromů
vypěstovaných na polích.
Striktně vzato pěstovat pařezinu vytváří menší ekonomický příjem než udržovat a průběžně těžit běžný vysoký
les. Vykazuje sice vyšší produkci na hektar a rok, protože
výmladky rostou rychleji než stárnoucí stromy: dubová pařezina poskytuje podle bonity půdy 2,8–11,7 m3/
ha/rok, zatímco smrkový les ve shodných podmínkách
2,2–7,5 m3/ha/rok.94 Palivové dřevo je však podstatně
(i několikrát) lacinější než surovina lepších hodnotových
tříd, takže majitel má ze svého lesního pozemku menší
profit. Pro řadu vlastníků ovšem takový rozdíl bude poněkud akademický. Vysoký les sice v těžebním věku poskytne lepší zisk, jenomže v českých podmínkách trvá
v průměru 115 let, než do něj dospěje.95 Proto se investor
může rozhodnout, že dá přednost relativně menšímu finančnímu efektu v kratší době před perspektivou vysoké
návratnosti za sto a více let. Takto postavené dilema platí
především u menších lesních majetků, kde dost dobře
36
nejde těžbu rozložit na dílčí plochy tak, aby garantovaly
víceméně souvislé dodávky suroviny. Nevejde se do nich
dostatek pasek, mladých porostů, staršího i dospělého
lesa tak, aby se při delší periodě těžby jednotlivé věkové
třídy mohly střídat a průběžně poskytovat dřevo.
Podstatnější pro investora, který si chce zajistit průběžné zásobování bioenergetického zdroje palivem, bude
dilema, zda založit plantáž rychle rostoucích dřevin,
nebo pařezinu. Nespornou slabinou nízkého lesa jsou
relativně nižší výnosy a také delší čekání na první sklizeň – předpokládáme-li, že majitel, i kdyby na pařezinu
převáděl stávající vysoký les, nebude hodnotné dřevo
z původního porostu chtít spálit, ale raději jej prodá a na
palivo použije až nově rostoucí biomasu. (Problém neplatí, pokud investor koupil přestárlou pařezinu, jakých
se v českých nížinách a pahorkatinách nachází tisíce
hektarů.) Má však i některé výhody. Především stát dotuje zakládání lesů na zemědělských pozemcích pevnou
subvencí z Programu rozvoje venkova, takže prakticky
jediným větším nákladem investora je cena půdy – pokud se ovšem podaří překonat právní nejasnosti kolem
regulace pařezin, které současný lesní zákon ponechává
v legislativním vakuu. Nárok na podporu mají majitelé
i nájemci nebo pachtýři půdy. Je to navíc jeden z mála
relevantních subvenčních programů, u kterých patrně
není důvod k obavám z razantních změn. Ministerstvo
zemědělství jej provozuje už od poloviny devadesátých
let ve víceméně neměnné formě (mění se pouze dotační sazby a některé dílčí detaily). Pro investory, kteří chtějí postavit dlouhodobější energetický projekt, může být
vlastní pařezina výhodnou garancí dodávek.
Zakládání pařezin pro energetické využití má – kromě
dodávek poměrně čistého paliva – dva důležité přínosy. Především je to ochrana před povodněmi. Tuzemská
protipovodňová opatření se v minulosti soustřeďovala
víceméně výhradně na technická řešení, jako jsou hráze,
nádrže nebo kapacitní koryta. V posledních několika letech se však také v české vodohospodářské politice více
a více hovoří o vytváření ploch pro takzvané přirozené
rozlivy.96 Silnou motivací jsou přibývající úspěšné vzory v jiných evropských zemích a především lepší ekonomika, respektive poměr nákladů k ochráněné ploše.
Koncept přirozených rozlivů pracuje s představou, že
řeka potřebuje prostor, aby se při povodni mohla bezpečně a bez větších škod rozlít do krajiny. Města a obce
na dolním toku tudíž zasáhne slabší povodňová vlna.
Už po staletí takto slouží lužní lesy v chráněné krajinné
oblasti Litovelské Pomoraví, které na vnější straně lemují tzv. selské hráze; při velkých povodních v roce 1997
podstatně snížily škody v Olomouci. V Německu a jiných
zemích vznikají i na velkých řekách – ilustrací budiž sedmikilometrový úsek Labe u Lenzen v Braniborsku, kde
přesunuli hráze od koryta do vnitrozemí. Prakticky to
znamená vypočítat a vyčlenit vhodnou plochu, která
bude určena k rozlivu, odstranit její ochranu hrázemi
podél břehu (respektive je posunout) a v době mezi záplavami ji používat k běžnému hospodaření.
Běžné hospodaření má ovšem meze: nemůže sloužit
k účelům, které se vylučují s občasnou záplavou. Tako-
Tabulka 8: Pařezina versus plantáž rychle rostoucích dřevin: ekonomické přednosti a nevýhody
Pařezina
Plantáž rychle rostoucích dřevin
Dražší sazenice
Levnější sazenice
Stát zalesňování dotuje 3035 €/ha/rok (duby, lípy, jasany ), respektive
2100 € (ostatní), a prvních pět let přispívá na péči 669 €, respektive 298 €/
ha/rok (pokud se ovšem podaří vyřešit právní postavení pařezin v lesním
zákoně).
Výsadbu bezezbytku financuje investor (náklady na sadební materiál
řádově tisíce až nižší desítky tisíc korun na hektar)
Roste pomaleji
Brzy po založení poskytne první výnos a další v krátkých intervalech
Nižší výnosy na hektar
(8–83 GJ/ha/rok podle druhu a místa)94
Několikrát vyšší výnosy na hektar
(kolem 150 GJ/ha/rok)
Náročnější těžba
Technicky snadnější sklizeň
Při založení na zemědělské půdě stát prvních 10 let poskytuje dotaci 488
€/ha/rok (orná půda), respektive 161 € (louky a pastviny) – opět pokud se
podaří vyřešit právní postavení pařezin v lesním zákoně.
Prvních 14 let se na půdu vztahuje přímá platba, která v roce 2014 činí
5997 Kč/ha (pokračuje i posléze, ale majitel musí plantáž rozorat a vrátit
pozemek přinejmenším dočasně do běžného zemědělského hospodaření,
nebo jej vyjmout ze zemědělského půdního fondu a přijít o přímé platby)
Lze očekávat podporu státní ochrany přírody
Státní ochrana přírody je víceméně neutrální
(i)
Poznámky: (i) A některé další, jež se však nehodí do pařezin.
vým využitím budou především pole (a samozřejmě
jakékoli budovy: je ovšem nabíledni, že pro rozlivy se
nebudou používat místa osídlená nebo určená k zástavbě). Proto utváření místa pro přirozené rozlivy v důsledku vyžaduje převést vybrané plochy orné půdy na
lužní lesy a zaplavované louky, popřípadě jiné pozemky
(mokřady) či nějakou jejich kombinaci.
Nízké nebo střední lesy proto mohou sloužit jako smysluplné využití ploch, jež budou využity pro přirozené
rozlivy. Lužní lesy jsou považovány za patrně nejproduktivnější biotopy ve středoevropské krajině, protože
každoroční povodně do nich soustavně přinášejí nové
a nové živiny. Při vhodné volbě dřevin, kterým vyhovují
lužní podmínky – vysoká hladina podzemní vody a občasné záplavy –, lze protipovodňové projekty kombinovat s pěstováním palivového dřeva či štěpky v pařezinách. (Ovšem i tak výnos dřevní hmoty činí necelých
5 tun sušiny na hektar a rok,97 takže je nižší než spodní
hranice u rychle rostoucích dřevin na bonitních pozemcích.) Nabízí se i prostor pro projekty, jež by vznikaly
v partnerství soukromých investorů a státu.
Druhým přínosem je ochrana přírody. Obnovené pařeziny mohou být domovem řady vzácných druhů fauny
i flóry, jakkoli jsou porosty zakládané na orné půdě většinou poměrně chudé a vysoká diverzita může vznikat
desítky let nebo i déle. Přírodu oživí rovněž plochy pro
přirozené rozlivy, které za prvé umožňují obnovit přirozené říční koryto a důležité přírodní biotopy v něm, za
druhé opět také polopřírodní plochy pařeziny, popřípadě střídané mokřady v nivě podél něj. Platný Státní
program ochrany přírody a krajiny požaduje:
„Pro rozšíření plochy lužních lesů v nivách řek zpracovat tři
pilotní projekty s cílem vytvořit do r. 2020 alespoň 100 km2
nově založených ploch s tímto vegetačním útvarem.“
Partnerství komerčních energetických investorů se státem nebo nezávislými organizacemi na ochranu přírody
s použitím dotací na zalesnění zemědělské půdy je koncept, který se patrně vymyká zvykům i jakýmkoli zkušenostem obou stran a může být náročný. Investorovi navíc
přidělává zbytečnou komplikaci. Z jeho hlediska je víceméně jedno, kde nově zakládaný les vznikne. Ochrana
před povodněmi nebo oživení přírodního bohatství je
sice důležitým veřejným benefitem, ale nemá žádný vliv
na návratnost projektu a volbu pozemku. Nicméně spolupráce může otevřít dveře, usnadnit realizaci a vylepšit
financování. Navíc použití zaplavovaných pozemků, kam
řeka dodává živiny, zvýší produktivitu dřevin, a tudíž i výnosy dřeva. Je to řešení, jež může stát za prozkoumání.
Kardinálním problémem ovšem je, že i rychle rostoucí
dřeviny – nota bene běžný les – jsou na současném trhu
poměrně nákladným zdrojem suroviny, dražším než odpadní štěpka z lesů nebo sláma. Podobný projekt má
smysl pouze jako dlouhodobý záměr vertikální integrace
s cílem zajistit vlastní zdroj paliva pro energetický projekt
– nebo lokální projekty jako v Čehovicích, jež slouží k zásobování místních domácností dřevem.
Opuštěné louky
Druhá důležitá oblast, kde se zájmy bioenergetiky
a ochrany přírody mohou scházet, je péče o pozemky,
které vyžadují pravidelnou seč, aby nezarůstaly.
Použití lučního sena coby energetické biomasy nebo čerstvé či silážované trávy k výrobě bioplynu může obnovit
hospodaření na opouštěných květnatých loukách, které
jsou důležité pro utváření biologické diverzity v krajině.
Části evropské krajiny – včetně Česka – totiž postihuje
pravý opak globálního hladu po půdě, totiž opouštění
37
chudších zemědělských pozemků. Hospodaření v podhorských oblastech, na mokrých nebo strmých parcelách se přestává vyplácet a majitelé (kterým je někdy
také stát nebo obec) je nechávají zarůstat. Paradoxně
i opouštění půdy má nepříznivé následky pro přírodu.
Mezi prvními oběťmi jsou tradiční extenzivní louky
a pastviny, jež tvoří tradiční součást české krajiny a také
vitálně důležité biotopy pro tisíce druhů rostlin, hmyzu
nebo ptáků. Už teď zdaleka největší položku v rozpočtu
českého Programu rozvoje venkova tvoří agroenvironmentální subvence, především podpory na pokračování v péči o louky a pastviny; Agentura ochrany přírody
a krajiny navíc rozděluje miliony korun z Programu péče
o krajinu na granty, jež mají financovat sečení nebo
spásání vybraných, mimořádně bohatých pozemků. Na
některých místech by větší poptávka po energetické
biomase mohla obnovit aktivní hospodaření na opuštěných loukách nebo pastvinách.99
České pokusy potvrdily, že balíky sena lze bez větších
obtíží spalovat v kotlích na slámu.100 Luční řezanka má
přibližně o pětinu nižší výnos bioplynu než kukuřice,
takže může realisticky sloužit coby surovina pro bioplynové stanice, například v podhorských oblastech.101
Energetický výnos při spalování sena z německých mezofilních luk (nebo, chcete-li, kopretinových: viz rámeček Co je mezofilní louka?) činí v průměru 86 GJ/ha ročně.102 Kotle, které vyrábějí teplo či elektřinu (nebo obojí),
mohou spalovat balíky sena nebo z něj vyrobené pelety.
Podstatně lepší výtěžky budou na vlhkých loukách v nivách řek a potoků: v Estonsku – severské zemi s horšími
klimatickými podmínkami, než jsou české, a tudíž menšími výnosy – dávají 115 GJ/ha.103 Půda je tu, stejně jako
zala, že v lučním senu překračují kritické hodnoty.102, 103
Problém patrně jde z větší části technicky řešit.102 Nicméně provozovatelé bioenergetických zdrojů budou chtít
složení paliva přinejmenším velmi pečlivě kontrolovat.
Využití luční suroviny však může mít i přesně opačný
výsledek. Ochrana přírody a majitelé či nájemci mají totiž shodný zájem na kosení luk, ale mohou se rozcházet
v konkrétním provedení. Pro ochranu přírody je důležité
extenzivní hospodaření. Naopak majitelé budou ekonomicky motivováni k intenzifikaci (hnojení, častější seče),
které by proměnilo důležité fragmenty druhově bohatých biotopů v chudé kultury.
Variantou stejné příležitosti by mohlo být pravidelné vyřezávání dřevin ze zarůstajících porostů, zejména podél
vodních toků. Především v pohraničí nebo podhůřích je
takových pozemků řada – typicky jde o původní mokré louky v nivách potoků, které zarůstají nejprve buření, posléze i křovinami nebo olšemi. Ochrana přírody či
obce mohou mít zájem na jejich elementárním udržování. Přitom je to doslova opuštěná půda: pozemky, které někdo formálně vlastní, ale dávno o ně přestal jevit
jakýkoli zájem. Proto patrně ledaskdy půjde vyjednat
smlouvy o sklizni za symbolickou cenu.
Bylo by však nutné se vypořádat s několika komplikacemi
– technickými i organizačními. Nejde o rozsáhlé soustavné
pozemky, nýbrž dílčí rozptýlené plochy. Přitom pravděpodobně nepřipadá v úvahu pravidelné sečení jednou nebo
dvakrát do roka, nýbrž jednorázové zásahy s několikaletou
frekvencí. Nicméně větší počet takových míst nasmlouvaný na území s jejich silnější koncentrací by mohl zajistit
dostatečnou průběžnou a soustavnou dodávku biomasy.
Co je mezofilní louka?
Němci dělali pokusy se spalováním sena z mezofilních luk k výrobě energie. Ale co jsou mezofilní louky? Dobrá otázka. Čeština sice má svůj název
pro každý druh ptáka na světě (mravenčík bělolící, mravenčík běloboký,
mravenčík pacifický, linduškovec růžovoprsý, linduškovec proužkoprsý,
v lužním lese, plná živin, jež přinášejí nebo v minulosti
přinesly povodně. Rovněž seno z bohatých květnatých
luk poskytuje více energie než monokultury nebo druhově chudé porosty; německé mezofilní louky se směsí šedesáti různých druhů rostlin dávají 152 ± 36 GJ/ha
ročně.102 Pro srovnání: české plantáže rychle rostoucích
dřevin poskytují kolem 150 GJ/ha.
Nemalou komplikací je ovšem vysoký obsah škodlivin. Popeloviny a prvky, ze kterých vznikají emise, tvoří
jen 1 % biomasy smrkového dřeva, ale 5 % v ozdobnici
z plantáží a 7–10 % lučního sena.102 Množství popelovin
snižuje energetickou bilanci paliva. Největší problém
nicméně mohou představovat vysoké koncentrace síry
nebo chlóru, jež při spalování korodují kotel. Měření uká-
38
linduškovec žlutobrvý, pištec nezdobený…), ale nemáme adjektivum pro
kromobyčejný prvek domácí krajiny. Mezofilní jsou ty nejběžnější sečené
lučiny v nížinách, středních polohách i podhůří – ani hodně suché, ani příliš
podmáčené, ani skalní, ani rašelinné. Prostě obyčejná louka s kopretinami.
Navíc surovina bude nestálé kvality, takže ji většinou patrně nepůjde používat na výrobu bioplynu, nýbrž pouze ke
spalování, a na zarostlejších místech může být nutná ruční
sklizeň křovinořezem nebo motorovou pilou.
Podobně jako obnova pařezin kombinovaná s protipovodňovou ochranou může i zde být smysluplným
řešením partnerství mezi státní ochranou přírody nebo
nezávislými organizacemi, odběrateli biomasy a vlastníky zarůstajících pozemků. Mohli by společně vybudovat systém dodávek a výkupu, který by pokrýval luční
biotopy nebo potoční nivy na větším území a zajišťoval
palivo pro výrobu energie.
6.2. Energetické využití komunálního
odpadu
Samostatným tématem je využívání biologické složky
komunálního odpadu. Jde o podstatnou příležitost:
z 233 PJ, se kterými kalkuluje Akční plán pro biomasu,
tvoří 11 %. Nicméně je to také hodně specifické odvětví,
protože v něm víceméně neexistuje trh. Použití různých
technologií, které se ke zpracování odpadu nabízejí, je
prakticky úplně v rukou politického rozhodnutí státu,
krajů a měst či obcí.
České statistiky komunálního odpadu jsou chronicky diskutabilní a navíc předmětem léta trvajícího sporu mezi
ministerstvem životního prostředí a Českým statistickým
úřadem. Nicméně země patrně produkuje zhruba pět
milionů tun komunálního odpadu ročně, z toho přibližně 40 % tvoří pestrá kategorie biologicky rozložitelných
komunálních odpadů. Recykluje (nebo kompostuje) se
přibližně 30 % komunálního odpadu, ale méně než 1 %
bioodpadu; kolem 12 % (a patrně zhruba adekvátní podíl
bioodpadu) se spaluje za výroby elektřiny a tepla.
Evropská legislativa vyžaduje, aby Česko snížilo do
roku 2020 skládkování bioodpadu na 35 % ročně. Ještě
razantnějším rámcem je ovšem domácí zákon o odpadech, který nově obsahuje úplný zákaz skládkování jakéhokoli recyklovatelného nebo spalitelného odpadu
počínaje rokem 2023. Takto formulované pravidlo se
vztahuje prakticky na jakýkoli biologicky rozložitelný
odpad: zbytky z kuchyně nebo listí a trávu ze zahrad či
parků, potravinový odpad ze supermarketů či restaurací a podobně. Přinejmenším některé radnice patrně
začnou chystat cílená opatření, která by posílila třídění
bioodpadu. Množství separovaného bioodpadu proto
pravděpodobně bude podstatně stoupat.
Technologicky lze s bioodpadem udělat zhruba tři věci:
(i) vyrábět z něj elektřinu a teplo v kogeneračních spalovnách, (ii) v bioplynových stanicích z něj dělat bioplyn
(z něhož jde vyrábět teplo a elektřinu nebo náhradu zemního plynu) a zbytkový digestát, který jde použít coby
zdroj živin v zemědělství, (iii) kompostovat jej a kompost
používat na polích, popřípadě z části vyrábět zahradnické substráty. První řešení nevyžaduje třídění – druhá dvě
ano. Česko bude ve skutečnosti v příštích letech používat
kombinaci všech tří možností: je krajně nepravděpodobné, že by byly uzavřeny tři spalovny nebo naopak řada
kompostáren, které už jsou v provozu.
Otevřená volba se proto týká zbytkového, prozatím
skládkovaného odpadu – ministerstvo životního prostředí odhaduje, že na skládkách nyní končí asi 1,2 milionu tun zbytkového biologicky rozložitelného komunálního odpadu ročně.104
Energetická bilance
Kompostování je řešení, na které sází řada měst a obcí.
Je pro ně atraktivní přinejmenším proto, že alespoň
u rodinných domků se zahradami umožňuje, aby odpad
vůbec neopustil domácnosti: lidé jej doma kompostují
a použijí. Pro obecní rozpočet je takové řešení přirozeně
nejlevnější, neboť prakticky eliminuje náklady na svoz
a další nakládání s odpadem. Některé radnice proto rodinám rozdělují zdarma nebo za nízký poplatek domácí
kompostéry; objevily se už i první projekty takzvaného
komunitního kompostování, jež slouží hlavně bytovým
domům nebo menším obcím. Nicméně i svážení do
obecní kompostárny, která svůj produkt posléze prodává, může být pro obec výhodné.
Výroba energie z odpadu ovšem také reálně připadá
v úvahu. Česká i evropská legislativa formálně obsahuje takzvanou odpadovou hierarchii, podle které každý,
kdo nakládá s odpadem, musí dát přednost jeho materiálovému využití (obvykle recyklaci) před energetickým.
Ve skutečnosti je však hierarchie ponejvíce proklamací,
ke které stát i obce často přistupují s jistou licencí. Navíc biologicky rozložitelný odpad je hraniční případ.
Lze plausibilně argumentovat, že přinejmenším výroba
bioplynu, při které vzniká energie i zbytkový materiál,
který lze použít („recyklovat“) v zemědělství, respektuje
hierarchii stejně jako kompostování.
Řada výzkumů porovnávala energetické náklady a zisky
při recyklaci různých odpadních materiálů s energií, kterou lze vyrobit při jejich spálení. Lepší energetickou bilanci má recyklace dřeva, pryže a textilu105, papíru, novin,
papírových obalů, kartonu, polyethylentereftalátu (PET),
polystyrenu, polyethylenu, polypropylenu, PVC i – nikoli
překvapivě – skla a různých kovů106. Recyklace nahrazuje
výrobu materiálu z přírodní suroviny, která je často energeticky náročná. Porovnání 51 různých scénářů variantního použití papíru soustavně dávalo větší energetický zisk
z recyklace oproti použití ve spalovnách, bez ohledu na
místo nebo konkrétní technologické řešení.107
Bioodpady jsou ovšem speciální případ. Mohou sice
substituovat přírodní substráty, nicméně energetický
zisk ze samotné náhrady rašeliny kompostem vyrobeným z biologické složky komunálního odpadu je několikrát menší než přínos jejího použití ve spalovně.105 Pro
bioenergetiku je ovšem důležitější porovnání různých
přístupů k výrobě energie. Má větší smysl bioodpad
spálit, nebo z něj udělat bioplyn?
Energetická bilance bioplynových stanic je soustavně
lepší než výsledky spaloven, které z bioodpadu vyrábějí teplo a elektřinu.108, 109, 110, 111 V některých případech je
pro výsledek důležitý dílčí prvek. Například dánská data
naznačují, že pro kladnou bilanci bioplynové stanice
oproti spalovně je nezbytné, aby stanice používala komunální bioodpad ve směsi se zvířecími exkrementy ze
zemědělství.108 Pro výsledek přitom není důležité, zda se
bioplyn posléze spaluje na elektřinu a teplo, nebo používá k výrobě CNG pro pohon aut.108 Porovnání ovšem
platí pouze v případě, že vážíme dva úplně nové projekty. Pokud už ve městě pracuje spalovna, není energeticky výhodné k ní stavět ještě bioplynovou stanici
a část odpadu do ní odklánět.112 Určitou předností bioplynových stanic přitom je, že vyrábějí energii (bioplyn)
i živiny (digestát), takže představují cosi jako kombinaci
mezi energetickým využitím a recyklací odpadu.
39
Města, kraje a stát musí rozhodnout, kam nasměrují
toky biologicky rozložitelného komunálního odpadu.
Předpokládáme-li energetické využití, bude pravděpodobně výhodnější soustředit jej do bioplynových stanic
než do spaloven.
Ekonomický a politický kontext
Ekonomika odvětví, kde dodavatel (obec) platí výrobci
energie (spalovně, bioplynové stanici, kompostárně,
skládce) za to, že od něj surovinu převezme, je samozřejmě neobvyklá – nota bene v situaci, kdy dodavatelem je
veřejná správa a surovinu musí prodat, protože jí zákon
zakáže odpady skládkovat. Navíc ji na některých místech částečně předurčují přirozené monopoly. V Praze,
Brně a Liberci – a brzy patrně také v Plzni – jsou hlavním
odběratelem komunálního odpadu místní spalovny. Je
krajně nepravděpodobné, že by se komukoli vyplatilo
proti nim budovat nového, alternativního odběratele.
K tomu pražská, brněnská a budoucí plzeňská spalovna
jsou ve většinovém nebo úplném vlastnictví města. Magistráty přirozeně nebudou komunální odpad posílat
jinam než do své vlastní spalovny.
možnost utvořit konsorcia bioplynových stanic například
se svozovými firmami nebo recyklačními společnostmi.
Navíc materiál pro bioplynové stanice musí být poměrně homogenní a čistý. Proto tímto způsobem patrně půjde použít jen část materiálu: například zbytky z kuchyní nebo trávu ze sekání zahrad či parků. Obojí je ovšem
otázkou organizačního řešení. Nicméně by patrně kromě konsorcia se svozovou nebo recyklační firmou vyžadovalo také těsnou spolupráci města. Několik českých
obcí či firem už provozuje bioplynové stanice, kam sváží
vhodné komunální bioodpady (Žďár nad Sázavou, Vyškov, Přibyšice u Benešova); evidentně tedy řešení není
technologicky ani organizačně nemožné. Větší města
mohou dodávat řádově stovky tun odpadu z údržby zeleně ročně.109 Akční plán pro biomasu počítá s tím, že by
koncem desetiletí šlo z 578 tisíc tun komunálního odpadu vyrábět asi 9 petajoulů (ekvivalent 2,5 TWh) energie
ročně. To je bezmála ještě jednou tolik, co dělá kompletní současná česká výroba energie z bioplynu.
Většina republiky nicméně nemá použití komunálního
odpadu takto předem vymezeno a města musí v příštích letech urgentně hledat řešení, jak splnit zákaz
skládkování. Nikdo, pokud je nám známo, nedělal porovnání různých technologií v českých podmínkách.
Dánská data však naznačují, že spalování s výrobou
elektřiny a tepla je nákladnějším řešením, jak se zbavit
tuny komunálního bioodpadu než kterákoli plausibilně
zvažovaná verze výroby bioplynu.108 Měrná cena za snížení uhlíkových emisí je nicméně nižší pouze v případě,
že se bioplyn vyrábí ze směsi komunálního bioodpadu
se zvířecími exkrementy.108
Stát i některé kraje v minulých letech z různých důvodů dávaly podstatně větší důraz na stavbu spaloven
než výrobu bioplynu. Ale schválený zákaz skládkování
jakéhokoli odpadu, který lze recyklovat nebo spalovat,
paradoxně může pootevřít prostor pro nová řešení. Přirozeným uchazečem jsou sice opět spalovny, které legislativu poměrně rychle a bezezbytku splní, pro obce
to nicméně bude představovat vysoké náklady: nechat
odpad spalovat je a bude drahé. Radnice by mohly mít
zájem ušetřit domácnostem poplatky za svoz odpadu a/
nebo své rozpočty. Otevře se tak reálnější soutěž.
Patrně prvním kandidátem jsou kompostárny; pokud se
ovšem potvrdí, že také v českých podmínkách budou
konkurenceschopnou alternativou bioplynové stanice,
mohly by se součástí řešení stát také ony. Výroba kompostu i bioplynu čelí přinejmenším jednomu nespornému handicapu: umí se postarat pouze o biologicky rozložitelný komunální odpad, nikoli o ostatní suroviny, které
napříště už nepůjde skládkovat. Investoři by proto patrně museli přijít s balíčkem řešení, který bude obsahovat
i realistický plán, jak se vypořádat s ostatními druhy odpadu – ať už půjde o vyšší recyklaci, výrobu RDF (palivo
z plastů a jiných spalitelných zbytků používané mj. v cementárnách) nebo nějakou kombinaci. Nabízí se přitom
40
41
Prameny
1.Fernandes, S. D., Trautmann, N. M., Streets, D. G., Roden, C. A., Bond, T. C., 2007. Global biofuel use, 1850–
2000. Global Biogeochemical Cycles 21, 1–15.
2.Petráčková, V., Kraus, J., 2000. Akademický slovník
cizích slov. Academia, Praha
3.Carriquiry, M. A., Du, X., Timilsina, G. R., 2011. Second generation biofuels: economics and policies.
Energy Policy 39, 4222–4234.
4.Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012–2020.
Ministerstvo zemědělství, Praha 2012.
5.EU bioenergy potential from a resource-efficiency
perspective, European Environment Agency, Copenhagen 2013.
6.Lewandowski, I., Weger, J., van Hooijdonk, A., Havlickova, K., van Dam, J., Faaij, A., 2006. The potential biomass for energy production in the Czech
Republic. Biomass and Bioenergy 30, 405–421.
7.Schlamadinger, B., Apps, M., Bohlin, F., Gustavsson,
L., Jungmeier, G., Marland, G., Pingoud, K., Savolainen, I., 1997. Towards a standard methodology
for greenhouse gas balaces of bioenergy systems
in comparison with fossil energy systems. Biomass
and Bioenergy 13, 359–375.
8.Bird, D. N., Pena, N., Frieden, D., Zanchi, G., 2012.
Zero, one, or in between: evaluation of alternative
national and entity-level accounting for bioenergy.
GCB Bioenergy 4, 576–587.
9.Myhre, G., Shindell, D., Bréon, F.-M., Collins, W., Fuglestvedt, J., Huang, J., Koch, D., Lamarque, J.-F., Lee,
D., Mendoza, B., Nakajima, T., Robock, A., Stephens,
G., Takemura, T., Zhang, H., 2013. Anthropogenic and
natural radiative forcing. In: Stocker, T.F., Qin, D., Plattner, G.-K., Tignor, M., Allen, S. K., Boschung, J., Nauels,
A, Xia, Y., Bex, V., Midgley, P. M. (eds.): Climate change
2013: the physical science basis. Contribution of
Working Group I to the Fifth Assessment Report of
the Intergovernmental Panel on Climate Change.
Cambridge University Press, Cambridge, 659–740.
10.Haberl, H., Sprinz, D., Bonazountas, M., Cocco, P.,
Desaubies, Y., Henze, M., Hertel, O., Johnson, R. K.,
Kastrup, U., Laconte, P., Lange, E., Novak, P., Paavo-
42
lam, J., Reenberg, A., van den Hove, S., Vermeire,
T., Wadhams, P., Searchinger, T., 2012. Correcting
a fundamental error in greenhouse gas accounting
related to bioenergy. Energy Policy 45, 18–23.
11.Searchinger, T. D., Hamburg, S. P., Melillo, J., Chameides, W., Havlik, P., Kammen, D. M., Likens, G. E.,
Lubowski, R. N., Obersteiner, M., Oppenheimer, M.,
Robertson, G. P., Schlesinger, W. H., Tilman, G. D.,
2009. Fixing a critical climate accounting error. Science 326, 527–528.
12.Taylor, R. (Ed.): Living forest report. WWF, Gland 2011.
13.Cherubini, F., Peters, G. P., Berntsen, T, Strømman,
A. H., Hertwich, E., 2011. CO2 emissions from biomass combustion for bioenergy: atmospheric decay and contribution to global warming. GCB Bioenergy 3, 413–426.
14.Gangwer, T., 2008. Biomass fuel cycle boundaries
and parameters: current practice and proposed
methodology. In: Pimentel, D. (Ed.): Biofuels, solar
and wind as renewable energy systems: benefits
and risks. Springer (New York), 231–257.
15.Jacobson, M. Z., 2014. Effects of biomass burning
on climate, accounting for heat and moisture fluxes, black and brown carbon, and cloud absorption
effects. Journal of Geophysical Research: Atmospheres 119.
16.Chum, H., Faaij, A., Moreira, J. (eds.): Bioenergy. In:
Edenhofer, O., Madruga, R. P., Sokona, Y. (eds.): Renewable energy sources and climate change mitigation. Special report of the Intergovernmental
Panel on Climate Change. Cambridge University
Press, New York 2012.
17.Analýza životního cyklu fosilních motorových paliv
a biopaliv pro tvorbu koncepčních dokumentů zavedení daně z CO2 v oblasti mobilních zdrojů znečišťování. Centrum dopravního výzkumu, Brno 2010
18.Samson, R., Lem, C. H., Bailey Stamler, S., Dooper, J.,
2008. Developing energy crops for thermal applications: optimising fuel quality, energy security and
GHG mitigation. In: Pimentel, D. (Ed.): Biofuels, solar
and wind as renewable energy systems: benefits
and risks. Springer (New York), 395–423.
19.Fritsche, U. R., Iriarte, L., de Jong, J., Agostini, A., Scarlat, N., 2014. Extending the EU Renewable Energy Directive sustainability criteria to solid bioenergy from
forests. Natural Resources Forum 38, 129–140.
31.Gerasimchuk, I., Koh, P. Y., 2013. The EU biofuel policy and palm oil: cutting subsidies or cutting rainforest? The International Institute for Sustainable
Development, Winnipeg.
20.Boddey, R. M., de B. Soares, L. H., Alves, B. J. R.,
Urquiaga, S., 2008. Bio-ethanol production in Brazil.
In: Pimentel, D. (Ed.): Biofuels, solar and wind as renewable energy systems: benefits and risks. Springer (New York), 321–356.
32.Fitzherbert, E. B., Struebig, M. J., Morel, A., Danielsen, F., Bruhl, C. A., Donald, P. F., Phalan, B., 2008.
How will oil palm expansion affect biodiversity?
Trends in Ecology and Evolution 23, 538–545.
21.Labohý, J. (Ed.): Co přinesly projekty v Hostětíně:
20 let na cestě k energetické soběstačnosti. Veronica, Brno 2013.
22.Krausmann, F., Erb, K.-H., Gingrich, S., Lauk, C. Haberl, H., 2008. Global patterns of socioeconomic
biomass flows in the year 2000: a comprehensive
assessment of supply, consumption and constraints. Ecological Economics 65, 471–487.
23.Rockström, J., W. Steffen, K. Noone, A. Persson, F. S.
Chapin, III, E. Lambin, T. M. Lenton, M. Scheffer, C. Folke, H. Schellnhuber, B. Nykvist, C. A. De Wit, T. Hughes,
S. van der Leeuw, H. Rodhe, S. Sorlin, P. K. Snyder,
R. Costanza, U. Svedin, M. Falkenmark, L. Karlberg,
R. W. Corell, V. J. Fabry, J. Hansen, B. Walker, D. Liverman, K. Richardson, P. Crutzen, and J. Foley. 2009.
Planetary boundaries:exploring the safe operating
space for humanity. Ecology and Society 14, 32.
24.Hooke, R. B., Martín-Duque, J. F., Pedraza, J., 2012.
Land transformation by humans: a review. GSA Today 22, 4–10.
25.Rudel, T. K., Schneider, L., Uriarte, M., Turner, B. L.,
DeFries, R., Lawrence, D., Geoghegan, J., Hecht, S.,
Ickowitz, A., Lambin, E. F., Birkenholtz, T., Baptista,
S., Grau, R., 2009. Agricultural intensification and
changes in cultivated areas, 1970–2005. Proceedings of the National Academy of Science 106,
20675–20680.
26.Smith, P., Gregory, P. J., van Vuuren, D., Obersteiner,
M., Havlík, P., Rounsevell, M., Woods, J., Stehfest, E.,
Bellarby, J., 2010. Competition for land. Philosophical
Transactions of The Royal Society B 365, 2941–2957.
33.Obnovitelné zdroje energie v roce 2013: výsledky statistického zjišťování. Ministerstvo průmyslu
a obchodu, Praha 2014.
34.Zámečník, V., 2013: Metodická příručka pro praktickou ochranu ptáků v zemědělské krajině. Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
35.Farkač, J., Král, D., Škorpík, M. (eds.), 2005. Červený
seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
36.Zpráva o životním prostředí České republiky 2013,
Ministerstvo životního prostředí, Praha 2014.
37.Situační a výhledová zpráva: půda. Prosinec 2012,
Ministerstvo zemědělství, Praha 2012.
38.Sladký, V.: Křídlatka jako energetická plodina, www.
biom.cz/cz/odborne-clanky/kridlatka-jako-energeticka-plodina
39.Mlíkovský, J., Stýblo, P. (Eds.), 2006. Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha.
40.VÚKOZ: Seznam rostlin vhodných k pěstování za
účelem využití biomasy pro energetické účely
z pohledu minimalizace rizik pro OPaK (aktualizace
XII/2014), www.vukoz.cz/dokumenty/057/seznamy/Seznam_2014.pdf
41.Riffell, S., Verschuyl, J., Miller, D., Wigley, T. B., 2011. A meta-analysis of bird and mammal response to short-rotation woody crops. GCB Bioenergy 3, 313–321.
27.
Environmental indicators report 2014: environmental impacts of production-consumption systems in Europe. European Environment Agency,
Copenhagen 2014.
42.Baum, S., Bolte, A., Weih, M., 2012. Short rotation
coppice (SRC) plantations provide additional habitats for vascular plant species in agricultural mosaic
landscapes. BioEnergy Research 5, 573–583.
28.Europe’s land import dependency: new research
reveals extent of land imports from outside the EU.
Friends of the Earth Europe, Brussels 2011.
43.Haughton, A. J., Bond, A. J., Lovett, A. A., Dockerty,
T., Sünnenberg, G., Clark, S. J., Bohan, D. A., Sage,
R. B., Mallott, M. D., Mallott, V. E., Cunningham, M. D.,
Riche, A. B., Shield, I. F., Finch, J. W., Turner, M. M.,
Karp, A., 2009. A novel, integrated approach to assessing social, economic and environmental implications of changing rural land-use: a case study of
perennial biomass crops. Journal of Applied Ecology
46, 315–322.
29.
Atlas masa. Heinrich Böll Stiftung–Hnutí DUHA,
Praha–Brno 2014.
30.KOM(2011) 571: Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje. Evropská komise, Brusel 2011.
43
44.Rowe, R. L., Hanley, M. E., Goulson, D., Clarke, D. J.,
Doncaster, C. P., Taylor, G., 2011. Potential benefits
of commercial willow Short Rotation Coppice (SRC)
for farm-scale plant and invertebrate communities
in the agri-environment. Biomass and Bioenergy 35,
325–336.
45.Sage, R., Cunningham, M., Boatman, N., 2006. Birds in
willow short-rotation coppice compared to other arable crops in central England and a review of bird census
data from energy crops in the UK. Ibis, 148, 184–197.
46.Robertson, B. A., Doran, P. J., Loomis, L. R., Robertson, J. R., Schemke, D. W., 2010. Perennial biomass
feedstocks enhance avian diversity. Global Change
Biology Bioenergy 3: 235–246.
47.Bellamy, P.E., Croxton, P.J., Heard, M.S., Hinsley, S. A.,
Hulmes, L., Hulmes, S., Nuttall, P., Pywell, R.F., Rothery, P., 2009. The impact of growing miscanthus
for biomass on farmland bird populations. Biomass
and Bioenergy 33, 191–199.
48.Felten, D., Emmerling, C., 2011. Effects of bioenergy crop cultivation on earthworm communities
a comparative study of perennial (Miscanthus) and
annual crops with consideration of graded land-use intensity. Applied Soil Ecology 49, 167–177.
49.Baum, S., Bolte, A., Weih, M., 2012. High value of
short rotation coppice plantations for phytodiversity in rural landscapes. GCB Bioenergy 4, 728–738.
50.Semere, T., Slater, F. M., 2007. Ground flora, small
mammal and bird species diversity in miscanthus
(Miscanthus x giganteus) and reed canary-grass
(Phalaris arundinacea) fields. Biomass and Bioenergy 31, 20–29.
51.Boháč, J., Kohout, P. 2011. Metody studia biodiverzity v porostech energetických rostlin – půdní
a epigeičtí brouci. Acta Pruhoniciana 97: 85–96.
52.Weger, J., Vávrová, K., Kašparová, L., Bubeník, J., Komárek, A., 2013. The influence of rotation length on
the biomass production and diversity of ground
beetles (Carabidae) in poplar short rotation coppice. Biomass & Bioenergy 54, 284–292.
58.Lübbeke, I., Anderson, J.: Smart use of residues:
exploring the factors affecting the sustainable extraction rate of agricultural residues for advanced
biofuels. WWF, Brussels 2012.
59.Chytrý, M., 2007. Potenciál lesní dendromasy pro
energetické využití a energetická koncepce České
republiky. Zprávy lesnického výzkumu 52 (Special
2007), 21–25.
60.Zpráva o životním prostředí České republiky 2013,
Ministerstvo životního prostředí, Praha 2014.
61.Fabiánek, P., Hellebrandová, K., Čapek, M., 2012.
Monitoring of defoliation in forest stands of the
Czech Republic and its comparison with results of
defoliation monitoring in other European countries. Journal of Forest Science 58, 193–202.
62.CENIA: Míra defoliace jehličnatých porostů starších
60 let, ČR [%]. http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1551
63.Hruška, J., Cienciala, E. (eds.), 2005. Dlouhodobá
acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví. Česká geologická
služba (Praha).
64.Hruška, J., Cudlín, P., Krám, P., 2001. Relationship
between Norway Spruce status and soil water base
cations/aluminium ratios in the Czech Republic.
Water, Air, and Soil Pollution 130, 983–988.
65.Hruška, J., Oulehle, F., 2009. Diferenciace lesů ČR z pohledu možného dotčení půdního chemismu v závislosti na intenzitě odběru lesních těžebních zbytků pro
energetické účely. Česká geologická služba, Praha.
66.Andersson, K.: Bioenergy – the Swedish experience.
How bioenergy became the largest energy source
in Sweden. Svebio, Stockholm 2012.
53.Situační a výhledová zpráva: obiloviny. Prosinec
2013, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013.
67.Evans, A.M., Perschel, R.T., Kittler, B.A.: Revised assessment of biomass harvesting and retention guidelines. Forestguild, Santa Fe 2010.
54.Honsová, H.: Pěstování kukuřice na výrobu bioplynu, www.biom.cz/cz-bioplyn/odborne-clanky/pestovani-kukurice-na-vyrobu-bioplynu
68.Rekommendationer vid uttag av avverkningsrester
och askåterföring. Meddelande 2:2008. Skogsstyrelsen, Jönköping 2008.
55.Program rozvoje venkova, Ministerstvo zemědělství, Praha 2014.
69.
Stupak, I., Asikainen. A., Jonsell, M., Karltun, E.,
Lunnan, A., Mizaraité, D., Pasanen, K., Pärn, H.,
Raulund-Rasmussen, K., Röser, D., Schroeder, M.,
Varnagiryté, I., Vilkriste, L., Callesena, I., Clarke, N.,
Gaitnieks, T., Ingerslev, M., Mandre, M., Ozolincius.
R., Saarsalmi, A., Armolaitis, K., Helmisaari, H.-S.,
56.Blanco-Canqui, H., 2010. Energy crops and their
implications on soil and environment. Agronomy
Journal 102, 403–419.
44
57.Nguyen, T. L. T., Hermansen, J. E., Mogensen, L.,
2013. Environmental performance of crop residues
as an energy source for electricity production: the
case of wheat straw in Denmark. Applied Energy
104, 633–641.
Indriksonsh, A., Kairiukstis. L., Katzensteiner, K.,
Kukkola, M., Ots, K., Ravn, H.P., Tamminen, P., 2007.
Sustainable utilisation of forest biomass for energy
— possibilities and problems: policy, legislation,
certification, and recommendations and guidelines
in the Nordic, Baltic, and other European countries.
Biomass and Bioenergy 31, 666–684.
70.Nikl, M., Soušek, Z. (eds.): Pěstování a využití biomasy lesních dřevin pro další zpracování a energetické
účely. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem 2014.
71.Bláha, J., Štroufová. Z., Kotecký. V., 2005. Staré stromy a tlející dřevo v lesích. Hnutí DUHA, Brno.
72.Abbas, D., Current, D., Phillips, M., Rossman, R.,
Hoganson, H., Brooks, K. N., 2011. Guidelines for
harvesting forest biomass for energy: a synthesis
of environmental considerations. Biomass and Bioenergy 35, 4538–4546.
73.Zákon č. 180/2005 Sb., § 3, odst. 3 74.Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011 ze dne 23. listopadu 2011, kterým se
stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny
a tepla a druhotných energetických zdrojů
83.
Scrase, I., Gove, B. Meeting Europe’s renewable
energy targets in harmony with nature. BirdLife Europe–RSPB, Brussels-Sandy 2011.
84.Weger, J., Bubeník, J., 2014. RRD v Čechách už 20 let
a zažívají explozi. Biom 1/2014, 1–5.
85.Zpráva o stavu lesa a lesního hospodaření České
republiky v roce 2009. Ministerstvo zemědělství,
Praha 2010.
86.Konvička M., Čížek L., Beneš J, 2006.. Ohrožený
hmyz nížinných lesů: ochrana a management.
Sagittaria, Olomouc.
87.Vodka, S., Konvicka, M., Cizek, L., 2009. Habitat preferences of oak-feeding xylophagous beetles in
a temperate woodland: implications for forest history and management Journal of Insect Conservation 13, 553–562.
88.
Fartmann, T., Müller, C., Poniatowski, D., 2013.
Effects of coppicing on butterfly communities of
woodlands. Biological Conservation 159, 396–404.
89.Benes, J., Cizek, O., Dovala, J., Konvicka, M., 2006.
Intensive game keeping, coppicing and butterflies:
the story of Milovicky Wood, Czech Republic. Forest
Ecology and Management 237, 353–365.
75.
Vyhodnocení efektivity spoluspalování biomasy
s uhlím ve velké (elektro)energetice a přínosy jejího
alternativního užití v lokálních zdrojích tepla, SEVEn Energy pro CZ BIOM, Praha 2014
90.Hédl, R., Kopecký, M., Komárek, J., 2010. Half a century of succession in a temperate oakwood: from
species-rich community to mesic forest. Diversity
and Distributions 16, 267–276.
76.Roční zpráva o provozu ES ČR 2012. Energetický regulační úřad. Jihlava 2013
91.
Bergmeier, E., Petermann, J., Schröder, E., 2010.
Geobotanical survey of wood-pasture habitats in
Europe: diversity, threats and conservation. Biodiversity Conservation 19, 2995–3014.
77.
Petříková, V., 2011. Nedostatek biomasy, Biom
1/2011, 6–7
78.Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích
energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 310/2013 Sb., § 54, odst. 6
79.Hromádko, J., Hromádko, J., Miler, P., Hönig, V., Cindr, M., 2010. Technologie výroby biopaliv druhé generace. Chemické listy 104, 784–790.
80.AEBIOM: European bioenergy outlook 2014: www.
aebiom.org/wp-content/uploads/2014/11/Presentation-Statistical-Report-2014.pdf
92.Fuller, R. J., Smith, K. W., Grice, P. V., Currie, F. A.,
Quinne, C. P., 2007. Habitat change and woodland birds in Britain: implications for management and future research. Ibis 149 (Suppl. 2),
261–268.
93.Suchomel, C., Pyttel, P., Becker, G., Bauhus, J., 2012.
Biomass equations for sessile oak (Quercus petraea
(Matt.) Liebl.) and hornbeam (Carpinus betulus L.)
in aged coppiced forests in southwest Germany.
Biomass and Bioenergy 46, 722–730.
81.Stupavský, V.: Trh s peletami a automatickými kotli na biomasu, www.biom.cz/cz-pelety-a-brikety/
odborne-clanky/trh-s-peletami-a-automatickymi-kotli-na-biomasu
94.Kadavý, J., Kneifl, M., Servus, M., Knott, R., Hurt, V.,
Flora, M., 2011. Nízký a střední les jako plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních
vlastníků lesa. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy.
82.Česká peleta: Výhled na 2015: Vyrostou čtyři nové
peletárny: www.ceska-peleta.cz/tiskove-zpravy/
vyhled-na-2015-vyrostou-ctyri-nove-peletarny/
95.Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České
republiky v roce 2012. Ministerstvo zemědělství,
Praha 2014.
45
96.
Pithart, D., Dostál, T., Langhammer, J., Janský,
B. (eds.). Význam retence vody v říčních nivách. Daphne ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice 2012.
97.Klimo, E., Heger, H. (eds.). The floodplain forests in
Europe: current situations and perspectives. European Forests Institute, Leiden 2000.
98.
Aktualizace Státního programu ochrany přírody
a krajiny České republiky. Ministerstvo životního
prostředí, Praha 2009
99.Bas Pedroli, B., Elbersen, B., Frederiksen, P., Grandin,
U., Heikkilä, R., Krogh, P. H., Izakovičová, Z., Johansen, A., Meiresonne, L., Spijker, J., 2013. Is energy
cropping in Europe compatible with biodiversity?
Opportunities and threats to biodiversity from
land-based production of biomass for bioenergy
purposes. Biomass and Bioenergy 55, 73–86.
100.Frydrych, J., Andert, D.: Alternativní využití produkce
lučních porostů s vysokou druhovou diverzitou pro
energetické účely, www.biom.cz/cz/odborne-clanky/
alternativni-vyuziti-produkce-lucnich-porostu-s-vysokou-druhovou-diverzitou-pro-energeticke-ucely
101.Lhotský, R., Kajan, M., 2011. Anaerobní digesce fytomasy z trvalých travních porostů jako alternativa
k energetickým plodinám. Acta Pruhoniciana 97:
69–75.
108.Münster, M., Lund, H., 2010. Comparing Waste-to-Energy technologies by applying energy system
analysis. Waste Management 30, 1251–1263.
109.Khoo, H. H., Lim, T. Z., Tan, R. B. H., 2009. Food waste conversion options in Singapore: environmental
impacts based on an LCA perspective. Science of
The Total Environment 408, 1367–1373.
110.Cherubini, F., Bargigli, S., Ulgiati, S. 2009. Life cycle
assessment (LCA) of waste management strategies:
landfilling, sorting plant and incineration. Energy
34, 2116–2123.
111.Morris, J., 2005. Comparative LCAs for curbside recycling versus either landfilling or incineration with
energy recovery. The International Journal of Life
Cycle Assessment 10, 273–284.
112.Kirkeby, J. T., Birgisdottir, H., Hansen, T. L., Christensen, T. H., Bhander, G. S., Hauschild, M., 2006. Evaluation of environmental impacts from municipal
solid waste management in the municipality of
Aarhus, Denmark (EASEWASTE). Waste Management & Research 24, 16–26.
113.
Dvořáček, T., Rosenberg, T., Tluka, P., Habart, J.,
2009. Výstavba komunálních bioplynových stanic
s využitím BRKO. Státní fond životního prostředí ČR,
Praha.
102.Khalsa, J., Fricke, T., Weisser, W. W., Weigelt, A., Wachendorf, M., 2012. Effects of functional groups and
species richness on biomass constituents relevant
for combustion: results from a grassland diversity
experiment. Grass and Forage Science 67, 569–588.
103.Melts, I., Heinsoo, K., Ivask, M., 2014. Herbage production and chemical characteristics for bioenergy production by plant functional groups from semi-natural
grasslands. Biomass & Bioenergy 67, 160–166.
104.
Plán odpadového hospodářství České republiky
pro období 2015 – 2024. Ministerstvo životního
prostředí, Praha 2014.
105.Morris, J., 1996. Recycling versus incineration: an
energy conservation analysis, Journal of Hazardous
Materials 47: 277–293.
106.Björklund, A., Finnveden, G., 2005. Recycling revisited–life cycle comparisons of global warming impact and total energy use of waste management
strategies, Resources, Conservation and Recycling
44: 309–317.
107.Villaneuva, A., Wenzel, H., 2007. Paper waste – recycling, incineration or landﬁlling? A review of existing life cycle assessments, Waste Management 27:
S29–S46.
46
V českých domech více a více topíme i svítíme dřevní štěpkou nebo slámou, bioplynem z prasečí kejdy a odpadků či peletami. Snižujeme tak svoji závislost na
fosilních palivech a bioenergetika může také přispět k hospodářskému oživení
obcí a městeček. Jakou stopou však bude čerpání biomasy došlapovat na naši
krajinu?
Intenzivní pěstování energetických plodin může vytlačovat zbytky divoké přírody,
poškozovat ornou půdu a vyčerpávat důležité živiny. Ale chytře použitá bioenergetika by také mohla vracet život na místa, jež závisí na pravidelném hospodaření
a která lidé opustili: květnaté louky nebo tradiční pařeziny. A může i rozčlenit monotónní polní krajinu zelení.
Proto tato publikace navrhuje konkrétní řešení, jak bioenergetika a péče o krajinu –
mezi kterými občas panuje vzájemné napětí – mohou smysluplně spolupracovat.

EnErgická krajina - Stop palmovému oleji

Transkript

Podobné dokumenty

ZPRÁVA O STAVU LIDSKÝCH PRÁV ZA ROK 2007

PF 2012 - Info

Víme vůbec něco o ptačí ekologii obecně?

Studie o koherenci politik pro rozvoj

otevřít - Krasec

i složky životního prostředí

Metodický postup pro hodnocení vlivu pastvy skotu na

MPRA - Munich Personal RePEc Archive

Danube Art Master aneb Mistr dunajského umění 2015 Buďte aktivní!

Důvody pro zateplování domů: desetitisíce - Heinrich-Böll

www.unipetrol.cz www.unipetrol.cz