MAŠKOVÁ-HANUŠOVÁ, Pavla. Zdravotní politika viszegrádských zemí

SUMMARY:
HEALTH POLICY
VISZEGRAD COUNTRIES
Háva, P., Mašková-Hanušová, P.
The aim of this article is a critical reflection
of current health care reforms in Visegrad
countries in the context of globalization
and in relation to international discourse
of these processes. The research questions
are oriented at essential concept, causes
and health and socioeconomic effect of
these reforms.The main methods used in
this work are methods of public policy
analysis. Theoretical concepts target the
evaluation of health systems and the critical reflection of social effects of economic
globalization. Finding: Countries V4 are
transitive economics with poorer heath
status (health gap) in comparison with
more development countries OECD.This
problem is not solving by these reforms.
The situation is going worse by pressures
of economic globalization on low labour
price and by reduction of welfare states
activities. Health care systems of V4 countries are long-term sub financed and they
don’t reach level of development OECD
or EU countries.While objectives and results of reforms after 1990 were directed
at development of democratic freedoms
and civic participation, we can designate
current reforms (after 2000) as negation
of this development and as a restriction
of civic and human rights. The objective of
reforms in transitive economics is focused
purely on economic targets however in
the international discourse are developing
concepts with the emphasis on long – term
sustainability through enforcing performance efficiency and quality and on harmony
of these concepts with human rights.
Key words: Health care reforms, Vise
grad, globalization, economic globalization,
social effect of globalization, health policy,
health status, transitive economic, post
communist countries
O autorech:
MUDr. Petr Háva, CSc. – Fakulta sociálních
věd, katedra Veřejné a sociální politiky UK
PRAHA ([email protected])
Ing. Mgr. Pavla Mašková, PhD. (rozená
Hanušová) – Fakulta sociálních věd, katedra Veřejné a sociální politiky UK Praha
([email protected])
12
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
Zdravotní politika
visegrádských
zemí (1)
Petr Háva, Pavla Mašková-Hanušová
1. Úvod
Není pochyb o tom, že reformy péče o zdraví ve visegrádských zemích se po roce 1990
odvíjí převážně podle tržního scénáře (market driven reforms), odvozeného od diskurzu, probíhajícího počátkem 90. let s přispěním Světové banky, či dalších převážně
ekonomických přístupů – (Washingtonský
konsensus, Saltman 1992, Ranade 1998).
Současně však probíhá mezinárodně právně zaměřený diskurz interpretace lidských
práv se vztahem ke zdraví a péči o zdraví
s přispěním Světové zdravotnické organizace, Organizace spojených národů a četných
dalších subjektů, působících v systémech
ochrany lidských práv. Na národních úrovních je pak tento přístup promítnut do vývoje ústavního práva, občanských aktivit a zdravotnického práva. Jiným typem diskurzu je
jeho teoretická alternativa, která se vyvíjí
v akademicky orientované komunitě, s využitím výsledků nezávislého výzkumu. Politický
diskurz je komplikován rostoucím vlivem
aktérů soukromého sektoru, vyznačuje se ve
visegrádských zemích minimálním stupněm
využití výsledků rozvoje poznání (teoretického diskurzu), jako podkladu pro politický
rozhodovací proces pro tvorbu veřejné politiky a užití jejích nástrojů (právních norem).
Politický diskurz je tedy výsledkem kulturních determinant daného státu, ideologického zaměření jednotlivých politických stran,
stupně vývoje právního státu a demokracie,
ale také rozložení politických sil a mocenských vlivů zájmových skupin a neformálních
sítí různých aktérů.
S koncem období studené války dochází
k rozvoji mezinárodní spolupráce, k intenzivnější výměně poznatků, k vyšší míře organizovanosti s využitím nástrojů mezinárodního veřejného práva a z pohledu České
republiky také k rozvoji integračních procesů v rámci Evropské unie (aktivity Evropské
úřadovny Světové zdravotnické organizace
v Kodani;World Development Report 1993;
Abel-Smith 1995; London School of Economics and Political Science; London School of
Hygiene and Tropical Medicine; Schneider
1992; Barr 1994; Witter, Ensor 1997; Blahož 2005; Šturma 1999, 2003; Šišková 2001,
2003; v polovině 90. let vzniká European
Observatory on Health Care Systems and
Policies, na přelomu 80. a 90. let se začíná
problematice zdravotnictví více věnovat také
OECD).
Rozvoj mezinárodní ekonomiky, aktivit
nadnárodních korporací, komunikačních prostředků a technologií, vede také ke globálním
trendům, které mění strukturu existujících
společenských rizik, otevírají diskuse nad
přístupy ke společenskému uspořádání, k aktivitám státu, sociálního státu a ovlivňují přístupy k reformám v oblasti veřejného sektoru, veřejných financí (Preker, Harding 2003;
Harding, Preker 2003). K podmínkám umožňujícím rozvoj rizik globalizace, patří existující rozdíly v daňových systémech, rozdíly
v ceně práce, ale také existence silných globálních aktérů v podobě velkých nadnárodních korporací, které v existujících rozdílech
a nerovnostech hledají výhody pro své podnikatelské aktivity (Scholte 2005; Lechner,
Boli 2003; Korten 2001; Gray 2002; Klein
2007, Reich 2007; Láchová 2007). Příliš jednostranná orientace na ekonomické cíle, či
ekonomický růst pak podobně, jako tomu
bylo např. i při ekonomickém soupeření východu a západu za studené války, tak vedou
či mohou v praxi vést k negativním sociálním důsledkům v podobě nižší kvality života, horšího zdravotního stavu obyvatel
(rychlejší ekonomický růst na úkor sociálního rozvoje).
Jediným regulátorem společenského vývoje zjevně nejsou ekonomické mechanismy
trhu, ale patří k nim celá řada dalších regulačních nástrojů na straně státu a občanské
www.zcr.cz
společnosti, a také na úrovni mezinárodní
spolupráce (systém mezinárodního práva,
lidská práva a jejich ochrana). V transformujících se společnostech států střední a východní Evropy (CEE) došlo po roce 1990
k tvorbě nových symbolů a strategií s důrazem na liberalizaci v takovém stupni, že v řadě oblastí byl význam právních regulátorů,
včetně jejich vazeb na mezinárodní právo,
podceněn.Výsledkem byly nejen ekonomické
ztráty, ale také řada souvisejících sociálních
důsledků (Mlčoch 1997; Mlčoch, Machonin,
Sojka 2000; Večerník 1997, 2002; Klusoň
2007; Elster, Offe, Preuss 1998).Vývoj v déle
se stabilizujících, vyvinutých státech vedl
k podstatně vyváženějšímu uplatnění jednotlivých společenských regulátorů (Mlčoch
1997, 2000). Pokud hodnotíme výsledky takového vývoje ve vztahu ke zdravotnímu stavu a determinantám zdraví a nemoci, pak
zjišťujeme významné rozdíly, jejichž vývojový
trend po roce 1990 však nevyznívá pro státy
střední a východní Evropy příliš optimisticky
a nutně vede k potřebě jeho kritické reflexe
(Beaglehole, Bonita 1997).
Možnosti takové reflexe se však ve skupině visegrádských států příliš nerozvinuly,
takže jsme svědky jen pomalého posunu
od zjednodušujících nebo manipulativních
ideologických přístupů, či úzkých zájmů
k diskurzům založeným na uplatnění moderních poznatků, podložených výsledky
výzkumů, hodnocení legitimity politických
rozhodnutí a udržitelnosti prosazovaných
reforem.
Podstatou tržně zaměřených reforem
péče o zdraví jsou konceptuální východiska
soustředěná na ekonomické teorie spotřebitele, na spotřebitelovu volbu, na teorii firmy,
na působení neviditelné ruky trhu s využitím
konkurenčních mechanismů (Mašková, Háva
2007). Cíle těchto reforem se v jejich visegrádském provedení zaměřují na co nejvyšší
úspornost zdravotnictví financovaného z veřejných zdrojů, na rozvoj duálního systému
péče o zdraví: 1. veřejný a 2. soukromý, přičemž veřejný podsystém je směrován na nízkopříjmové skupiny obyvatel a soukromý
pro osoby s výrazně vyššími příjmy.Veřejný
podsystém konvenuje s globálními cíli nízkých nákladů na práci. Předchozí demokratická a politická kontrola fungování péče
o zdraví se v průběhu pokračující privatizace přesouvá do agenturního/soukromého/ziskového režimu, který se snadno vymyká z vlivu působnosti lidských práv, ale
i z demokratické kontroly (Háva, Mašková
2008).
Tržně orientované reformy zdravotnictví
jsou inspirovány teoretickými koncepty new
public management, neoklasickou ekonomií,
www.zcr.cz
chicagskou školou, filozofií liberalismu a liberální teorií spravedlnosti. Myšlenkami zmíněných teoretických konceptů jsou motivované postoje a zájmy aktérů na globální úrovni – Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, Světové obchodní organizace. Na
druhé straně je zde skupina dalších aktérů –
OECD, WHO, OSN, EU, kteří kladou důraz
na dlouhodobou udržitelnost cestou zvyšování efektivnosti, účinnosti a kvality produkce zdravotnických služeb.
Zatímco reformy zdravotnických systémů ve státech střední a východní Evropy
v průběhu 90. let vedly k větší míře svobody
a demokratické participace – účasti zdravotníků a občanů na tvorbě zdravotní politiky,
na významných rozhodnutích ohledně úhrad,
vedly k částečné samosprávě lékařů prostřednictvím lékařských komor, ke vzniku
zdravotních pojišťoven jako samosprávných
veřejnoprávních korporací, pak po roce
2000 jsme svědky snah o omezení těchto
svobod a demokratizujících prvků. Cílem
reforem po roce 2000 je zavádět modely řízené péče, rozhodování soustředit do soukromých ziskových zdravotních pojišťoven,
technokraticky fungujících úřadů pro správu
zdravotního pojištění a obdobně také nemocnice provozovat jako obchodní ziskové
společnosti.Takové cíle jsou v rozporu s budováním občanské společnosti, s rozvojem
sociálního kapitálu, demokracie a hodnot, zakotvených v lidských právech a svobodách.
Občané jsou z tvorby a realizace zdravotní
politiky vytlačováni, přičemž jsou jim reformní modely řízené péče zdůvodňovány
jako pro ně výhodné a nebo dokonce nutné
(např. stárnutí společnosti). Nehledě na to,
že modely řízené péče a komercionalizace
zdravotnictví jsou předmětem výrazné kritiky v USA, kde historicky vznikly a jsou
realizovány, resp. jsou hledány cesty, jak toto dědictví předchozího vývoje zmodernizovat a dostat do souladu s lidskými
právy (Docteur, Suppanz,Woo 2003; Mahar
2006).
Zdravotnické reformy ve visegrádských
státech jsou po roce 2000 prosazovány politicko – mocensky, postrádají legitimitu a veřejnou podporu. Občané těchto států se
brání a využívají postupně vznikající příležitosti pro odmítnutí takto směrovaných reforem. Svůj nesouhlas dávají najevo v průběhu
voleb, snaží se ovlivňovat a brzdit legislativní
procesy, jejichž obsahem jsou nelegitimní reformní změny.
2. Cíle, otázky, metody
Cílem této práce je reflektovat/hodnotit
strategie a výsledky reforem péče o zdraví
v zemích Visegrádské skupiny (V4) v kontextu ekonomické globalizace, vývoje interpretace lidských práv a mezinárodního teoretického diskurzu zdravotní politiky.
V této práci si klademe následující
otázky:
1. V čem můžeme spatřovat hlavní příčiny
historických a nynějších rozdílů v průběhu úmrtnosti mezi skupinou bohatších
států OECD, či EU15 v porovnání se skupinou transitivních ekonomik ve skupině V4?
2. Jsou současné vývojové trendy reforem
péče o zdraví ve skupině V4 důkazem
efektivního vládnutí? Nebo tyto státy pod
tlakem ekonomické globalizace (snahy
o ekonomický růst) šetří na sociálním
a lidském vývoji, na výdajích sociálních
států a dostávají se tak do nevýhody vůči
státům EU15?
3. Představují reformy zdravotnictví V4 po
roce 2000 narušení dosavadního vývoje
demokracie?
Z hlediska metodologického autoři využívají dílčí analýzy politického vývoje v jednotlivých zemích (tabulky z přehledem vývoje
agendy zdravotní politiky, výsledků parlamentních voleb a ideologické orientace jednotlivých vlád ve vztahu k zaměření reforem
zdravotnictví). Legitimita tvorby zdravotní
politiky je testována s využitím veřejného
mínění a veřejné podpory reforem. Účelnost a účinnost reforem je testována ve
vztahu k vývoji zdravotního stavu, s využitím
ukazatelů celkové a specifické úmrtnosti.Vývoj úmrtnosti je mezinárodně srovnáván
s celkovou výší výdajů na zdravotnictví a vychází přitom z poznatku korelace výdajů,
využití nových léčebných technologií a zdravotního stavu, měřeného s využitím ukazatele úmrtnosti. V článku použity vybrané
indikátory hodnocení systémů zdravotní péče zahrnují jak pozitivní, tak normativní
aspekty (Murray; Roberts, Hsiao; WHO report 2000; OECD European Observatory;
guidelines pro hodnocení aplikace lidských
práv se vztahem ke zdraví, konkrétně článku 12 Mezinárodního paktu o ekonomických sociálních a kulturních právech). Dalšími použitými metodami jsou metody
analýzy veřejné politiky – analýza nastolení agendy zdravotní politiky, jednání aktérů, analýza sítě aktérů (Barker 1996; Walt
1994; Frič 2008), proces tvorby zdravotní
politiky – legislativního procesu (Weimer,
Vining 1992, Fiala, Schubert 2000; Dunn
2004; Bardach 2000), analýza vybraných
událostí veřejné politiky. Klíčovým předmětem studia veřejné politiky jsou aktéři poli-
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
13
tických procesů, jejich způsoby jednání/
rozhodování při tvorbě právních norem,
integrujících jednání ve společnosti (Sabatier 2007; Peters, Pierre 2006). Hlavním výzkumným problémem této práce jsou příčiny/motivy a sociálně-ekonomické důsledky
jednání aktérů, kteří se účastní na tvorbě
zdravotní politiky států V4 po roce 2000.
Analýza aktérů se v takovém případě zaměřuje jak na formální (jejich jednání je vymezeno právními normami, jde např. o volené
politiky působící v rámci moci zákonodárné,
členy vlády a státní správu – exekutivu, soudy), tak i neformální sítě aktérů (zájmové
skupiny reprezentující podnikatelské aktivity, občanská společnost, jednání této skupiny aktérů nebývá často tak explicitně právně vymezeno, zvláště pokud jde např.
o lobbing, vliv soukromého sektoru na rozhodování ve veřejné politice). Předmětné
vymezení této práce se může snadno jevit
z pohledu např. jednotlivých lékařů jako
nevýznamné nebo podezřelé, neboť je zaměřeno na podnikatelské jednání, míru jeho
regulací, autonomii poskytovatelů zdravotnických služeb. Asi jenom menší část lékařů
si zatím stačila uvědomit, jak ohrožují probíhající reformy zdravotnictví ve státech V4
jejich dosavadní autonomii či jejich práva
a možnosti participace v demokratických
procesech. Význam této práce spočívá především v oblasti lidských práv týkajících se
zdraví, práv pacientů a společensko-ekonomických důsledků fungování zdravotnických
systémů. Předmět této práce překračuje
hranice více samostatných disciplín (právo,
ekonomie, sociologie, politologie). V takovém případě jsou komunikace a porozumění
pro zástupce jednotlivých profesí obvykle
obtížné. Postoje českých lékařů v diskurzu české zdravotnické reformy 2006–2010
v první polovině roku 2008 však prokázaly,
že si tato skupina velmi dobře uvědomila
rizika privatizace fakultních nemocnic do
organizačně právní formy ziskové obchodní
společnosti, stejně jako obdobnou organizační a vlastnickou změnu v případě veřejného zdravotního pojištění.
V práci jsou použity údaje o vývoji
úmrtnosti z databáze WHO (Health for
all), ukazatele vývoje celkových výdajů na
zdravotnictví OECD (Health data) a ukazatele sociálního vývoje OECD Factbook
2007. Pro analýzu zdravotní politiky jsou využity dokumenty politické praxe (koncepční
a strategické dokumenty, právní normy,
internetové stránky jednotlivých skupin
aktérů, mediální diskurz). Získaná empirická
data jsou interpretována s využitím teoretických konceptů několika vybraných disciplín (sociologie, veřejná a sociální politika,
14
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
politologie, politická filosofie, veřejné zdraví,
právo, ekonomie).
Na zkoumaný problém (health gap) lze
pohlížet z několika úhlů, tedy prismatem
různých teoretických konceptů, které jsou
navíc často zdánlivě ve vzájemném konfliktu. Na jedné straně stojí teorie, které nevěnují pozornost nerovnostem, jejich významu a důsledkům – např. neoliberální, tržně
orientované ekonomické a ideologické koncepty (neoklasická ekonomie, neoliberalismus, new public management).V samotném
zdravotnictví se jedná především o koncept
„market-driven reforms“. Na druhé straně
je problém nahlížen širšími teoretickými
koncepty, které kriticky reflektují daný problém a jeho společensko – ekonomické
souvislosti – např. ekonomická sociologie,
institucionální ekonomie, veřejná ekonomie, sociální spravedlnost, kvalita života.
V samotném zdravotnictví jsou to pak
etické přístupy ke zdravotní politice, koncept podpory zdraví, investic do zdraví, práva na zdraví, determinant zdraví, ekvity ve
zdraví. Pravdivost či nepravdivost nebo nedostatečnosti jednotlivých konceptů jsou
v praxi obvykle testovány jejich schopností poskytovat nám odpovědi na kladené
otázky.
3.Teoretická a metodická
východiska hodnocení
zdravotnických systémů
Rámce hodnocení:V souvislosti s reformami
ve zdravotnictví a společně s rozšiřováním
pohledu na veřejné zdraví dochází v posledních dvou desetiletích k významnému rozvoji konceptů hodnocení a měření výkonnosti
(performance) zdravotnických systémů.Tyto
koncepty jsou rozvíjeny především nadnárodními organizacemi, jako je OECD,WHO,
Europen Observatory a jejich účelem je poskytnout tvůrcům zdravotní politiky evidence – based poznatkovou základnu pro tvorbu zdravotní politiky. Tyto aktivity kladou
důraz na celkovou efektivitu a kvalitu produkce služeb, přičemž zejména WHO podává normativní pohled zvažující společenské
důsledky změn ve zdravotnictví v souvislosti s naplňováním základních lidských práv
(OSN 1966,WHO 2000).
Koncepty hodnocení výkonnosti zdravotnických systémů zahrnují kromě hodnocení
efektivity také nefinanční aspekty zdravotnických systémů. Výkonnost zdravotnického
systému nebo jen jeho části (např. nemocnic)
je měřena a hodnocena nejen z hlediska
technické a alokační efektivity, ale také z hlediska kvality a spravedlnosti, přístupu či ekvity, zdravotního stavu, finanční spravedlnosti
(Roberts et al. 2004; Preker, Harding 2003;
WHO 2000; Donabedian 1982; Hsiao, Heller
2007; Smith, Mossialos; Papanicolas 2008) či
dodržování práva na zdraví Mezinárodního
paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (článek 12). Např. WHO koncept hodnocení celkové výkonnosti zdravotnického systému zachycuje tři hlavní cíle
zdravotnického systému (zdravotní stav,
vstřícnost a finanční spravedlnost). OECD
prezentuje širší přístup k definování kritéria
kvality, kdy nejvíce používanými indikátory
kvality jsou: účinnost péče, bezpečnost,
odpovědnost vůči pacientovi, dostupnost,
ekvita a hospodárnost. Dalšími, méně často
používanými indikátory, jsou spokojenost
pacienta, přiměřenost péče, kompetenční
způsobilost, kontinuita a včasnost péče
(OECD 2004, 2006 a, b).
V posledních letech, především v souvislosti s reformami orientovanými na zvyšování autonomie nemocnic, se objevují také
nové, komplexnější přístupy k hodnocení
činnosti a výsledků nemocnic (Preker, Harding 2003;WHO Health Evidence Network;
McKee, Healy 2000, 2002). Např. v souvislosti s korporatizací nemocnic formulovala
v roce 2003 Světová banka analytický rámec pro hodnocení činnosti nemocnic. Účelem komplexního hodnocení je určení, jaké
důsledky měl reformní proces na léčebné
a ekonomické výsledky nemocnic, a tedy na
plnění funkcí nemocnic. Hodnocení činnosti
nemocnic se provádí pomocí čtyř základních
kritérií – technická efektivnost, alokační
efektivnost, kvalita a ekvita (spravedlnost)
(Preker, Harding 2003).
Další koncepty hodnocení (Roberts et al.
2004) upozorňují, že zejména při reformách
zdravotnických systémů se musí brát v úvahu širší souvislosti, nelze nahlížet na výkonnost zdravotnických systémů jen optikou výstupů, ale také výsledků. Reformní změny ve
zdravotnictví by měly brát v úvahu zejména
tři cíle celkové výkonnosti sektoru zdravotnictví – status zdraví, spokojenost občanů a ochranu před finančními riziky,
včetně jejich měřitelných parametrů. Při
hodnocení a měření výkonnosti zdravotnického systému je nutné posuzovat indikátory
efektivity, kvality a přístupu a především
jejich vzájemnou provázanost. Jde o to, aby
byly reformy posuzovány a vnímány nejen
uvnitř výkonnosti zdravotnického systému,
ale také v kontextu širšího socioekonomického systému.
Rozvíjen je také rámec hodnocení, jak
a do jaké míry vládní politiky a programy
respektují základní lidské právo na zdraví
(Gruskin, Tarantola 2004). Mezinárodní pakt
o hospodářských, sociálních a kulturních
www.zcr.cz
právech (OSN 1966) upravuje v čl. 12 základní lidské právo na zdraví jako právo na
nejvyšší dosažitelný standard fyzického a duševního zdraví. Stát má při zabezpečování
práva na zdraví tři úrovně povinností: respektovat právo na zdraví, ochraňovat
a vykonávat. Při hodnocení politik a programů, jsou posuzovány tyto tři povinnosti
ve vztahu k výsledkům zdravotní péče, ke
zdravotnickému systému, sociálním a enviromentálním podmínkám.
Hodnocení vývoje zdravotnických systémů a jejich reforem, je vedle aktivit WHO,
European Observatory on health Care Systems and Policies či OECD, realizováno také
v rámci Lisabonské strategie EU, která byla
formulována pro období 2000–2010 se zaměřením na zvýšení konkurenceschopnosti
EU v rámci světa. Ke třem základním pilířům
této strategie jsou řazeny:
(1) konkurenceschopná, dynamická a znalostech založená ekonomika
(2) modernizovaný evropský sociální
model, zaměřený na investice do lidských
zdrojů a politiky proti sociálnímu vyloučení
(exkluzi),
(3) dlouhodobě udržitelné využití přírodních zdrojů (Lisabonská strategie).
Pro hodnocení vývoje zdravotnických
systémů a jejich přínos pro rozvoj lidských
zdrojů včetně boje proti sociálnímu vyloučení je významný druhý pilíř Lisabonské strategie.V roce 2005 došlo k přehodnocení této strategie a ve druhé polovině její realizace
je věnována podstatně větší pozornost také
oblastem důchodových a zdravotnických reforem, včetně dlouhodobé sociálně-zdravotní péče. Hodnocení je publikováno každoročně v národních zprávách jednotlivých
členských států a ve společných zprávách
(Joint Report on Social Protection and Social Inclusion 2007, 2008). Význam tohoto
hodnocení spočívá v jeho komplexním propojení více oblastí v rámci jednotlivých veřejných a sociálních politik. Vedle zdravotní
politiky jsou to např. hospodářská politika,
sociální politika. Zdraví ve vztahu k rozvoji
lidského kapitálu, rozvoji lidských zdrojů se
tak dostává do významnějšího propojení
s podmínkami ekonomického růstu, trhu
práce, stárnutí společnosti, globalizace. Je tedy posuzováno v kontextu současných výzev
dalšího vývoje.
Hodnocení zdravotnických systémů vychází nutně ze základního popisu a srovnání
(vývoj zdravotního stavu, financování, organizace a správa, podpora zdraví apod.), avšak
tato úroveň není dostačující.Vývoj zdravotního stavu je velmi propojen s ostatními společenskými jevy a procesy. Je závislý také na
rozhodnutích v rámci ostatních veřejných
www.zcr.cz
a sociálních politik. Proto je tak významné,
abychom studovali/zkoumali tento širší rámec vztahů, hodnotili jejich význam, rizika, či
příležitosti, aspekty (ne)spravedlnosti, především ve vztahu k existujícím nerovnostem,
externalitám (Háva 2008a).
4. Kam směřují
neustálé reformy zdravotnictví
visegrádských zemí?
Vývoj reforem zdravotnictví visegrádských
zemí, ale i řady států východní Evropy je po
roce 1990 charakterizován převažující tržní
orientací, která vedla ke vzniku oddělení
plátců a poskytovatelů zdravotnických služeb, vzniku samostatných fyzických a právnických osob, uzavírajících vzájemně smluvní vztahy. Takový vývoj umožnil na jedné
straně větší flexibilitu v jednání subjektů, ale
současně je vystavil také požadavkům na odpovědné jednání vůči společnosti a navzájem. Dlouhodobá udržitelnost vztahů mezi trhem státem a občanskou společností
je v moderních demokraciích dosahována
prostřednictvím regulace a potřebnou kompenzací tržních selhání. Zdravotnictví je jednou z typických oblastí, ve které dochází
k selhání trhu nejen ve vztazích mezi pacientem a poskytovatelem služeb, ale například i mezi nemocnicemi a jejich dodavateli zdravotnických prostředků, přístrojů,
léčiv (informační asymetrie, neurčitost, existence monopolů a oligopolů). Vysoký podíl
zdravotnictví na celkovém HDP je neustálým terčem zájmu podnikatelských aktivit
i v oblastech, které jsou dlouhodobě předmětem občanské samosprávy (veřejné zdravotní pojišťovny, správa nemocnic) s cílem
efektivní kontroly naplnění lidských práv se
vztahem ke zdraví.
Jednání subjektů je v praxi utvářeno
vnějšími pravidly v podobě právních norem
a neformálních morálních pravidel (institucí) (Weinberger 1997).V důsledku asymetrie
informovanosti mezi pacienty a poskytovateli služeb, mezi poskytovateli služeb a dodavateli léčebných technologií, jsou však nově
vzniklé vztahy zatíženy celou řadou nových
rizik, které je nutno regulovat s využitím právních norem, informací, dostupnosti informací atd. (Saltman, Busse, Mossialos
2002).
Ve skupině visegrádských zemí jsme
v posledních 15 letech svědky rostoucího
úsilí podnikatelských subjektů z oblasti finančních trhů, získat kontrolu nad zdravotním pojištěním a nemocnicemi. Scénáře reforem zdravotnických systémů v těchto
zemích jsou značně podobné. Na přípravě
nových právních norem se přímo aktivně
účastní i subjekty finančního trhu, najaté
právnické firmy. Tyto subjekty vytváří spolu
s reformními skupinami ve státní správě sítě aktérů (např. International Health Summit). Tato síť, působící v Evropě, je napojena
na podnikatelské aktivity v oblasti zdravotního i životního pojištění v USA a Evropě,
think tanky v Kanadě. V minulých letech
tato či podobné sítě spolupracovaly také
se Světovou bankou a Světovou obchodní
organizací, s jejichž pomocí byly formulovány a publikovány návrhy modernizace zdravotnických systémů, převážně ve smyslu jejich tržního zaměření (Preker, Harding 2000,
2002).
Oproti tomuto trendu bylo možné sledovat vývoj v oblasti práv se vztahem ke
zdraví, vývoj nových přístupů ke službám
v obecném zájmu v rámci EU, Lisabonskou
strategii, metodu otevřené koordinace, diskusi o evropském sociálním modelu, rozvoj
konceptů sociálního státu, formulaci strategií
proti rozvoji nerovností, sociálnímu vyloučení, koncept udržitelného rozvoje. Spor
o ekonomický růst na úkor sociálního rozvoje, či zrychlení ekonomického růstu za cenu dalších nerovností a potlačené svobody
rozvoje se promítá také do oblasti péče
o zdraví, investic do zdraví.
Fungování zdravotnických systémů není
jenom otázkou spotřeby péče či vývoje příjmů zdravotníků, ale v současnosti se stává
zásadní podmínkou pro dosažení cíle prodloužit aktivní délku života (living longer,
working longer). Za takové situace je otázkou, který typ reformního přístupu má větší
reálné šance na zvládnutí současných výzev,
jimiž jsou zdraví ve vztahu k efektivní participaci na trhu práce, obezita, rostoucí spotřeba tabáku, drogové závislosti a jejich
zdravotní důsledky. Stárnutí společnosti
v takovém kontextu nemůžeme chápat,
a veřejnosti prezentovat jako hrozbu, ale
jako výzvu, s kterou se efektivně fungující
zdravotnický systém (tj. vyvážená kombinace zdravotnických služeb a podpory zdraví) dokáže vyrovnat. Systémy řízené péče
v USA, spojené s komercionalizací zdravotnictví rozhodně neprokázaly, že by komplexně mohly k řešení těchto výzev přispět.
Řízená péče bohužel až příliš negativně symbolizuje represi občanských svobod a lidských práv. Mezinárodně formulovanou
alternativou k modelu řízené péče je „purchasing to improve health systems performance“ (Figueras 2005). Visegrádské země
se po roce 2000 ocitly ve stavu, kdy byly
zpracovány nové právní předpisy pro tržně
orientované zdravotnictví, fungující na ziskovém principu a přitom využívající veřejné
finanční zdroje.
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
15
4.1.Analytický rámec (viz schéma I)
tedy byly jak životní styl a životní prostředí,
tak také kvalita zdravotnických služeb (jejich
dostupnost, technologická úroveň, účelnost,
správa a řízení (governance), stupeň organizace, efektivnost). Ukazatele celkové a specifické úmrtnosti mají obecně větší vy-
4.2.Vývoj úmrtnosti ve visegrádských
zemích v porovnání s EU15
Z údajů databáze WHO Health for all
a OECD Health Data jsou zřejmé dlouhodo-
Globalizace
Lidská práva se vztahem ke zdraví
Ekonomické důsledky globalizace, tlak
na snižování daní a redukci sociálních
států a úroveň, která ohrožuje svobodu
rozvoje a udržitelnost.
Vývoj interpretace těchto práv a jejich
promítnutí do tvorby zdravotní politiky
na národní úrovni.
ekonomický vývoj byl v té době příznivější
(graf 3 a 4).
Data WHO o úmrtnosti jsou zpracována
z hlediska dvou věkových skupin 0 až 64 let
a pro všechny věkové skupiny. Rozdíl mezi
skupinou 0 až 64 let a všemi věkovými skupi-
Rakousko
38
Česká republika
Německo
Řecko
37
Maďarsko
Polsko
36
Slovensko
Španělsko
Politický kontext
Nastolení politických agend.
Politická komunikace.
Demokracie, občanská
participace.
Výsledky voleb.
Procesy vládnutí, tvorby
a implementace
politik.
Přístupy k reformám.
Zdravotní politika
Nadnárodní úroveň
Analýza sítí aktérů
a obsahů agend
zdravotní politiky.
Národní úroveň
V4: CZ, SK, PL, HU
Hodnocení reforem
zdravotnických systémů.
Sociální kontext
35
Sociální důsledky reforem.
Kvalita života. Sociální rozvoj.
Nerovnosti ve zdraví, úmrtnosti.
Bariéry v dostupnosti primární
péče pro osoby bez vlastních
příjmů. Sociální vyloučení,
nerespektování lidských
práv se vztahem
ke zdraví.
Švédsko
Velká Británie
34
33
32
31
Výsledky (hodnotící rámce a koncepty)
30
Pochybnosti o legitimitě tržně orientovaných reforem zdravotnictví (soukromé ziskové
zdravotní pojišťovny. Nesouhlas obyvatel (veřejné mínění, volby, mediální diskurz)
se zaměřením reforem zdravotnických systémů. Jednostranná orientace reforem na modely
řízené péče, na rozvoj medicíny a podcenění významu podpory zdraví. Narušení svobod
a práv občanů, jejich vyloučení s občanské participace na rozhodování ve věcech zdravotní
péče. Orientace reforem (amerikanizace-europeizace), konkurence Fa komercionalizaceveřejné zdraví, podpora zdraví, organizační přístupy, sociální odpovědnost).
Spravedlnost (ekvita).
29
28
27
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
2010
2015
Schéma I: Analytický rámec
Graf II: Srovnání vývoje střední délky života ve věku 45 let
ve vybraných státech Evropy v letech 1970–2005
Zdroj dat: WHO/Europe, European HFA Database, July 2008
Rakousko
1360
Česká republika
Německo
Řecko
1280
Maďarsko
Polsko
Rakousko
330
Česká republika
Slovensko
1200
Německo
Španělsko
1120
Řecko
300
Švédsko
Maďarsko
Velká Británie
Polsko
270
Slovensko
Španělsko
1040
Švédsko
240
Velká Británie
960
210
880
180
800
150
720
120
640
90
560
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
2010
2015
Graf I: Srovnání vývoje celkové standardizované úmrtnosti
ve vybraných státech Evropy v letech 1970–2005.
Standardizovaná úmrtnost, všechny příčiny, muži ženy
a všechny věkové skupiny.
Zdroj dat: WHO/Europe, European HFA Database, July 2008
bé rozdíly ve vývoji zdravotního stavu. Jde
především o ukazatele úmrtnosti či zrcadlové střední délky života (graf 1, 2). Tato mezera ve zdraví (health gap), patrná při srovnání
vývoje úmrtnost mezi EU15 a ČR, SR (včetně Polska a Maďarska), byla počátkem 90. let
interpretována jako dědictví předchozího
poválečného vývoje těchto zemí v relaci
k EU15. Konkrétní faktory tohoto dědictví
byly přičítány determinantám zdraví. Ve hře
16
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
60
30
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
2010
2015
Graf III: Mezinárodní srovnání úmrtnosti na ischemickou
chorobu srdeční (všechny věkové kategorie)
Zdroj dat: WHO/Europe, European HFA Database, July 2008
povídací schopnost ve vztahu ke kvalitě
samotných zdravotnických služeb, jejich spotřeby a výsledků. Tyto ukazatele nám umožňují hodnotit s poměrně krátkou odezvou
(1–3 roky) změny v kvalitě zdravotnických
služeb, např. ve vztahu k financování. Příkladem takových rychlých změn může být
vývoj specifické úmrtnosti na ischemickou
chorobu srdeční v Maďarsku a na Slovensku v porovnání s Českou republikou, jejíž
nami má vypovídací schopnost úrovně kvality péče o zdraví ve věkové skupině a porovnání všech věkových skupin se skupinou 0 až
64 poskytuje informace o kvalitě péče ve
skupině nad 64 let, i když by samozřejmě bylo mnohem citlivější, kdyby byla k dispozici
data o jednotlivých věkových skupinách
v podrobnějším členění.Ale i s tímto omezením je na příkladu úmrtnosti na ICHS patrný u skupiny ČR, SR, Maďarsko rozdíl: vývoj
www.zcr.cz
úmrtnosti u všech věkových skupin je významně horší než vývoj u skupiny 0–64 let.
To by samo o sobě možná nevedlo k zamyšlení, avšak srovnání s údaji EU15 nebo
se skupinou vybraných reprezentantů EU15
(Rakousko, Německo, Švédsko, Spojené krá-
faktorů. Je však evidentní, že výše příjmů důchodců v ČR a SR je významně nižší než
v zemích EU15 (Eurostat, hodnocení v rámci
Lisabonské strategie).
K dispozici však také máme kvalitativní poznatky z diskuzí o úrovni dlouhodobé zdravot-
Jiným příkladem polyfaktoriální komplikovanosti vývoje úmrtnosti je příklad Ruska a některých dalších bývalých republik Sovětského
svazu, kde došlo ke zvýšení specifické úmrtnosti mužů na srdeční onemocnění vlivem nadměrné konzumace nekvalitního alkoholu.
Střední délka života
84
HDP EU (15) = 100 %
82
Česká republika
Posko
Maďarsko
Slovensko
80
GDP EU-15 = 100
75
78
70
65
76
60
74
55
50
72
45
70
40
0
10 000
35
1995
1996 1997 1998
1999 2000 2001
2002
20 000
30 000
40 000
HDP/obyvatele (US dolary)
50 000
2003 2004 2005 2006 2007
Graf VI: Střední délka života při narození
v závislosti na HDP na obyvatele (rok 2005)
Zdroj: OECD Health Data 2007
Graf IV: Vývoj hrubého
domácího produktu v zemích V4
Střední délka života
84
Rakousko
Česká republika
270
Německo
Řecko
Maďarsko
240
82
Polsko
Slovensko
Španělsko
210
Švédsko
80
Velká Británie
180
78
150
76
120
74
90
72
60
70
30
1970
0
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
2010
2015
Graf V: Mezinárodní srovnání úmrtnosti na
cerebrovaskulární onemocnění, všechny věkové skupiny
Zdroj dat: WHO/Europe, European HFA Database, July 2008
lovství, Španělsko) ukazují rozdíly v obou věkových skupinách. Tato data lze interpretovat jako výrazně horší průběh úmrtnosti
u starších věkových skupin ve skupině ČR,
SR, Maďarsko. Jinými slovy to znamená horší
determinanty zdraví u skupiny ICHS. Mezi
konkrétními faktory však mohou figurovat
životní styl, stejně jako kvalita zdravotnických služeb. Z těchto dat není možné dospět
k závěrům o podílu vlivu těchto jednotlivých
www.zcr.cz
2000
4000
6000
8000
výdaje na zdravotnictví na obyvatele (US dolary)
Graf VII: Střední délka života při narození v závislosti
na výdajích na zdravotnictví na jednoho obyvatele (rok 2005)
Zdroj: OECD Health Data 2007
ní péče v ČR, o rozdílech v organizaci nebo nekoordinovanosti dlouhodobé péče o chronicky
nemocné v ČR.Významným varováním pro ČR
je např. vývoj specifické úmrtnosti ve skupině
cerebrovaskulárních nemocí mezi lety 1997 až
2003, kdy došlo k zastavení poklesu úmrtnosti
(ukazatel úmrtnosti pro všechny věkové skupiny) a tedy ke zpomalení jakéhosi „konvergenčního“ kritéria v této dimenzi u osob starších
než 64 let (graf č. 5).
Při hodnocení vývoje zdravotního stavu
převažuje využití demografických ukazatelů
úmrtnosti, neboť údaje o nemocnosti (epidemiologická data jako prevalence a incidence nemocí) jsou méně dostupné. Určitou
výjimku představuje dostupnost takových
údajů ve skupině nádorových nemocí. Díky
některým mezinárodním dlouhodobým studiím (např. MONIKA) však máme k dispozici
také další údaje ze skupiny kardiovaskulár-
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
17
ních nemocí. Další novější data přináší metodika měření Burden of disease.
ce druhé světové války do ropných šoků
a následné ekonomické recese v 70. letech,
tak také v posledním čtvrtletí minulého století a počátkem 21. století. Státy střední a východní Evropy však takový vývoj neprodělávají, a proto ani vývoj jejich zdravotního
4.3.Výdaje na zdravotnictví
Ve druhé polovině minulého století došlo
v zemích OECD ke zrychlení ekonomického
% HDP
16 15,3
14
12
11,3 11,1
10,6 10,4
10
10,2 10,110,0
8
9,5 9,3 9,3 9,2 9,1 9,1
9,0 8,9 8,8 8,7
8,4 8,4 8,3 8,2 8,2
6
7,5 7,3 7,1
6,8 6,6 6,4
6,2 5,7
4
2
Turecko (1)
Korea
Polsko
Mexiko
Slovensko (1)
Česká republika
Irsko
Lucembursko
Finsko
Maďarsko
Japonsko (1)
Španělsko
Norsko
Velká Británie
Austrálie (1)
Itálie
OECD
Island
Řecko
Švédsko
Holandsko
Dánsko
Nový Zéland
Kanada
Rakousko
Belgie
Portugalsko
Francie
Německo
USA
Švýcarsko
0
Graf VIII: Výdaje na zdravotnictví
jako procentní podíl na HDP (země OECD, rok 2006)
Zdroj: OECD Health Data 2005, červen 2008
9 až 10 %. Došlo ke zlepšení demografických
ukazatelů (prodloužení střední délky života,
snížení úmrtnosti). Zvýšila se však celková
zátěž chronickými nemocemi, jejich determinanty se nepodařilo efektivně kontrolovat. Zdravotní politika se ocitá na počátku
21. století před závažnými výzvami: nerovnosti ve zdraví obyvatel, hrozba rostoucí zátěže chronických nemocí. Růst nákladů na
individuálně orientovanou medicínu (zdravotnické služby) vedl k prodloužení délky života. Prodlužování délky života je v čase doprovázeno poklesem celkové a specifických
úmrtností. Takový pokles lze očekávat po
dobu, kdy bude docházet k prodlužování
délky života. Tento trend je v posledních
50 letech závislý především na investicích do
medicínských technologií.
Další trend růstu, orientovaný především
na medicínu, by však sám o sobě neřešil problém celkové zátěže chronickými nemocemi.
Řešení pro 21. století spočívá v novém pohledu na veřejné zdraví, na podporu zdraví,
tj. na kontrolu determinant zdraví včetně
možností kontroly genetické determinanty zdraví (Orme et al. 2003). Péče o zdraví
(zdravotní politika) by se neměla pro lidstvo
Tabulka 1: Celkové výdaje na zdravotnictví na jednoho obyvatele,
v US dolarech přepočtené podle parity kupní síly v roce 2000
země/rok
Rakousko
Česká republika
Německo
Řecko
Maďarsko
Polsko
Slovensko
Španělsko
Švédsko
Velká Británie
USA
1990 1991 1992 1993 1994
1631 1728 1870 2014 2183
560 541 568 768 817
1769
1977 1993 2129
853 874 974 1086 1227
578 615 629 709
290 346 366 372 375
1995
2259
899
2275
1264
660
411
1996
2351
917
2399
1301
659
478
873 952 1030 1086
1592 1576 1617 1660
965 1052 1153 1209
2738 2957 3167 3359
1193
1746
1350
3656
1249
1861
1436
3803
1114
1665
1299
3500
1997
2439
922
2413
1354
679
498
564
1298
1886
1499
3951
1998
2598
926
2483
1382
763
559
584
1383
1982
1569
4112
1999
2726
938
2592
1468
810
573
599
1450
2129
1690
4318
2000
2859
980
2671
1429
852
583
603
1536
2284
1847
4570
2001
2890
1082
2809
1669
971
642
665
1636
2511
2021
4915
2002
3068
1195
2937
1792
1114
733
730
1745
2707
2165
5305
2003
3206
1340
3090
1928
1302
749
792
2019
2841
2259
5682
2004
3397
1388
3162
1991
1327
808
1058
2128
2964
2509
6014
2005
3507
1447
3251
2283
1440
843
1130
2260
3012
2580
6347
2006
3606
1509
3371
2483
1504
910
1308
2458
3202
2760
6714
2004
10,3
7,2
10,6
8,3
8,2
6,2
7,2
8,2
9,2
8,0
15,2
2005
10,3
7,1
10,7
9,0
8,5
6,2
7,1
8,3
9,2
8,2
15,2
2006
10,1
6,8
10,6
9,1
8,3
6,2
7,4
8,4
9,2
8,4
15,3
Tabulka II: Celkové výdaje na zdravotnictví vyjádřené procentním podílem na HDP
země / rok
Rakousko
Česká republika
Německo
Řecko
Maďarsko
Polsko
Slovensko
Španělsko
Švédsko
Velká Británie
USA
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997
8,4
8,4
8,8
9,3
9,7
9,7 9,7
9,8
4,7
4,9
5,1
6,7
6,9
7,0 6,7
6,7
8,3
9,6
9,6
9,8 10,1 10,4 10,2
6,6
6,4
7,0
7,9
8,6
8,6 8,6
8,4
7,0
7,5
7,6
8,1
7,3 7,0
6,8
4,8
6,0
6,1
5,8
5,5
5,5 5,9
5,6
5,7
6,5
6,7
7,1
7,4
7,3
7,4 7,5
7,3
8,2
8,0
8,2
8,4
8,0
8,0 8,2
8,1
6,0
6,4
6,9
6,9
7,0
6,9 7,0
6,8
11,9 12,6 12,9 13,2 13,1 13,3 13,2 13,1
vývoje, ale také ke zlepšení zdravotního stavu. Celkové výdaje na zdravotnictví se relativně i absolutně výrazně zvýšily (tabulka
č. 1, 2). K růstu těchto výdajů docházelo jak
při rozvoji sociálních států v období od kon-
18
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
1998
10,0
6,6
10,2
8,4
7,1
5,9
5,6
7,3
8,2
6,8
13,0
1999 2000 2001
10,1 9,9 10,0
6,6
6,5
6,7
10,3 10,3 10,4
8,6
7,8
8,4
7,2
6,9
7,2
5,7
5,5
5,9
5,7
5,5
5,5
7,3
7,2
7,2
8,3
8,2
9,0
7,1
7,2
7,5
13,1 13,2 13,9
stavu nekonverguje se situací ve vyspělých
státech OECD – u této skupiny států přetrvává mezera ve zdraví (graf č. 6 a 7).
Podíl výdajů na zdravotnictví z HDP se
v průměru v zemích OECD zvýšil z 5 na
2002
10,1
7,1
10,6
8,2
7,6
6,3
5,6
7,3
9,3
7,6
14,7
2003
10,2
7,4
10,8
8,5
8,4
6,2
5,9
8,1
9,4
7,7
15,1
stát přítěží, ale východiskem z probíhající demografické transice a jejích sociálních
a ekonomických důsledků. Investice do zdraví se v současnosti stávají klíčovým faktorem dalšího ekonomického vývoje, potenciá-
www.zcr.cz
lu trhu práce. OECD vytvořila koncem
90. let v návaznosti na systém národních
účtů novou metodiku zdravotních účtů, která je potřebným statistickým modelem fungování péče o zdraví a současně i nástrojem,
s jehož pomocí lze zvládat komunikaci
a proměny dalšího strukturálního vývoje péče o zdraví.
S využitím agregovaných, tj. celkových výdajů na zdravotnictví, lze hodnotit postavení
visegrádských zemí v porovnání s vyspělými
státy OECD jako podfinancované. Visegrádské země vydávají celkově na zdravotnictví
něco mezi 6 a 7 % z hrubého domácího produktu, zatímco aktuální průměr OECD se
pohybuje kolem 9 % HDP (graf č. 8). Tento
rozdíl limituje rozvoj moderních medicínských technologií, ale také dynamičtější rozvoj infrastruktury politiky podpory zdraví.
Ve střední a východní Evropě ještě stále silně dominuje medicínské paradigma nad paradigmatem podpory zdraví. Po roce 1990
došlo v zemích CEE naopak k posílení vlivu
medicínského pohledu.
SOUHRN
Cílem práce je kritická reflexe probíhajících
reforem péče ve visegradských zemích (V4)
v kontextu globalizace a ve vztahu k mezinárodnímu diskurzu těchto procesů. Výzkumné otázky se vztahují k základnímu
pojetí a příčinám těchto reforem, k jejich
zdravotním a sociálně-ekonomickým důsledkům. Práce využívá metody analýzy veřejných
politik. Teoretická východiska: jsou zaměřena na hodnocení zdravotnických systémů
a na kritickou reflexi společenských důsledků ekonomické globalizace. Zjištění: země
V4 patří ke skupině transitivních ekonomik
s horším zdravotním stavem (health gap)
v porovnání s vyspělejšími státy OECD. Tento problém nové reformy neřeší. Tlak
ekonomicky orientované globalizace (preference ekonomického růstu nad sociálním
rozvojem) na nízkou cenu práce a omezení
aktivit sociálního státu tuto situaci zhoršuje.
Zdravotnické systémy V4 jsou dlouhodobě
podfinancovány a nedosahují průměru vyspělých zemí OECD nebo EU. Zatímco cíle
a výsledky reforem po roce 1990 vedly
k rozvoji demokratických svobod a občanské participace, lze současné reformy po roce 2000 charakterizovat jako určitou negaci
takového vývoje a omezení občanských svobod a lidských práv. Příčiny reforem po roce
2000 jsou spatřovány v rostoucím vlivu nadnárodních korporací a ekonomické globalizace. Zaměření reforem v transitivních ekonomikách se soustřeďuje téměř výhradně na
ekonomické cíle, zatímco v rámci mezinárodního diskursu jsou rozvíjeny širší kon-
www.zcr.cz
cepty dlouhodobé udržitelnosti s důrazem
na celkovou efektivitu a kvalitu produkce
služeb a také jejich soulad s lidskými právy se
vztahem ke zdraví.
Klíčová slova:
zdravotnické reformy, Visegrád, globalizace,
ekonomická globalizace, sociální důsledky globalizace, zdravotní politika, zdravotní stav, tranzitivní ekonomika, postkomunistické země
Práce byla zpracována v rámci podpory řešení výzkumného záměru FSV UK „Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika“ – MSM 002162084 I.
14.
15.
16.
17.
5. Literatura
1. Abel-Smith, B. et al.: Choices in Health
Policy. An Agenda for the European Union. Dartmouth,Aldershot 1995
2. Bardach, E.: A Practical Guide for Policy
Analysis. Seven Bridges Press, New York
2000
3. Barker, C.: The Health Care Policy Process. Sage, London 1996
4. Barr, N. (edit.): Labor Markets and Social
Policy in Central and Eastern Europe.
The Transition and Beyond. Oxford University Press, Oxford 1994
5. Beaglehole, R., Bonita, R.: Public Health
at the Crossroads. Cambridge University Press, Cambridge 1997
6. Blahož, J.: Sjednocující se Evropa a lidská
a občanská práva.ASPI, Praha 2005
7. Docteur, E., Suppanz, H.,Woo, J.:The US
health system: An assessment and prospective directions for reform. OECD,
Economic department working papers
No. 350, 2003, ECO/WKP(2003)4
8. Donabedian A.: Exploration in Quality
Assessment and Monitoring. Vol. II: The
Criteria and Standards of Quality. Health
Administration Press, University of Michigan,Ann Arbor, 1982
9. Dunn, W.N.: Public Policy Analysis: An
Introduction. Pearson Education, New
Jersey 2004
10. Elster, J., Offe, C., Preuss, U. K.: Institutional Design in Post-communist Societies.
Rebuilding the Ship at Seas. Cambridge
University Press, Cambridge 1998
11. Fiala, P., Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Uvedení do teorií a metod policy
analysis. Barrister a Principál, Brno 2000
12. Figueras, J, Robinson, R., Jakubowski, E.:
Purchasing to improve health care system. European Observatory on Healh
Systems and Policies series. Open University Press 2005
13. Figueras, J., McKee, M., Cain, J., Lessof, S.:
Health systems in transition: learning
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
from experience. WHO on behalf of the
European Observatory on Health Systems and Policies, 2004
Frič, P.: Světlé a stinné stránky neformálních sítí v postkomunistické společnosti.
Sociologický časopis 2008, 44, 2 (295–320)
Goodin, R.E.: Oxford Handbook of Contextual Political Analysis. Oxford University Press. 2006
Gray, J.: Marné iluze. Falešné představy
globálního kapitalismu. Paradigma.sk, Košice 2002
Gruskin, S.,Tarantola, D.: Health and human rights. In: Detels, R. et al. Oxford
Textbook of Public Health. 4th edit. Oxford Medical Publications, Oxford University Press 2004.
http://www.hsph.harvard.edu/fxbcenter/FXBC_WP10--Gruskin_and_Tarantola.pdf
Harding, A., Preker, A. S. (edit.): Private Participation in Health Services. The
World Bank,Washington 2003
Háva, P.: Nespravedlnost v péči o zdraví
a strategie řešení souvisejících problémů. In: Čabanová, B., Háva, P. Spravedlnost a solidarita v oblasti sociálně zdravotnických služeb. Univerzita Karlova,
fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Sborník, Řada veřejná politika 11/2008a
Háva, P.: Současná reforma českého zdravotnictví v kontextu euronovely Ústavy
ČR, Příspěvek na konferenci Moderné
trendy sociálneho zabezpečenia. Konference Ústavu štátu a práva Slovenskej
akadémie vied v spolupráci s Nadáciou Friedricha Eberta, Bratislava 23. až
24. októbra 2008
Háva, P., Mašková, P.: Corporatization of
Hospitals. In: Mejstřík, M. et al. (2008) Social-Economic Models and Policies to
Support Active Citiezens: Czech Republic and Europe. (v tisku)
Hsiao,W., Heller, P. S.: What should macroeconomists know about health care.
Working paper WP/07/13. IMF January
2007
International Health Summit
http://www.ihsummit.eu/home.html
Klein, N.: The Shock Doctrine. The Rise
of Disaster Capitalism. Penguin Books,
New York 2007
Klusoň,V.: Úvahy post-transformační. Karolinum, Praha 2007
Korten, D.C.: Keď korporácie vládnu
svetu. Paradgima.sk, Košice 2001
Láchová, L.: Daňové systémy v globálním
světě. ASPI, Praha 2007
Lechner, F.J., Boli, J.: The Globalization
Reader. Blackwell, Oxford 2004
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
19
29. Mahar, M.: Money-Driven Medicine. The
Real Reason Health Care Costs so
Much. Harper Collins, New York 2006
30. Mašková, P., Háva, P.: České nemocnice
v měnící se Evropě. Zdravotnictví v ČR
č. 3/2007
31. McKee, M., Healy, J.: Hospitals in a changing Europe. Open University Press, Buckingham 2002
32. McKee, M., Healy, J.: Monitoring hospital performance. Euro Observer 2000,
Vol. 2, No. 2, p. 1–3
33. Mlčoch, L.: Úvahy o české ekonomické
transformaci. Praha:Vyšehrad, 2000.
34. Mlčoch, L. Machonin, P. Sojka, M.: Ekonomické a společenské změny v české společnosti pro roce 1989: Alternativní pohled. Praha: Karolinum, 2000.
35. Mlčoch, L.: Zastřená vize ekonomické
transformace. Karolinum, Praha. 1997
36. Murray, C. J. L, Gakidou, E. E., Frenk, J.:
Health inequalities and social group
differences: Chat should we measure?
Bulletin of the World Health Organization1 999, Vol. 77(7), p. 537–543
37. OECD (2004): Health Project. Towards
High – Performing Health Systems.
38. OECD (2006a): Health working paper
No. 22, Kelley, E., Hurst, J: Health Care
Quality Project, Initial Indicators Report
39. OECD (2006b): Health working paper
No.23, Kelley, E., Hurst, J: Health Care
Quality Project, Conceptual Framework
40. OECD (2008): Growth in health spending slows in many OECD countries,
according to EOCD Health Data 2008
41. Orme, J., Powell, J.,Taylor, P., Harrison,T.,
Grey, M.: Public Health for the 21st
Centruy. New perspectives on policy,
participation and practice. Open University Press, England 2003
42. OSN:The International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights. 1966
43. Peters, G., Pierre, J.: Handbook of Public
Policy. Sage, London 2006
44. Publikace k primary care
45. Purkrábek, M.: K metodologii výzkumu
formování a realizace veřejné politiky.
In: Potůček, M., Purkrábek, M.
46. Ranade,W.: Markets and Health Care:
A Comparative Analysis. London, Longman, 1998
47. Reich, R. Supercapitalism.The Transformation of Business, Democracy and Everyday
Life.Vintage Books, New York 2007
48. Roberts, M. J., Hsiao, W., Berman, P.,
Reich, M. R.: Getting health reform right.
Oxford university press, 2004
49. Saltman, R., and C. Von Otter.: Planned
Markets and Public Competition. 1992
50. Sabatier, P. A.: Theories of the Policy
Process. Westview Press/Perseus Books
Group, Cambridge 2007
51. Saltman, R. B., Busse, R., Mossialos, E.: Regulating entrepreneurial baheviour in European health care systems. European Observatory on Health Care Systems Series,
Open University Press, Buckingham 2002
52. Saltman, R. B., Figueras, J.: European health
care reform. Analysis of current strategies.WHO regional publications, 1997
53. Schneider, M., Dennerlein, R.K., Kose, A.,
Scholtes, L.: Health Care in the EU Member States. Elsevier,Amsterdam 1992
54. Scholte, J. A.: Globalization a critical
introduction. Palgrave Macmillan, Houndmills 2005
55. Smith, P. C., Mossialos, E., Papanicolas, I.:
Performance measurement for health
system improvement: experiences, challenges and prospects. Backround document WHO European Ministerial Con-
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
66.
67.
ference on health Systems: Health Systems. Health and Wealth.Tallin 2008
Šišková, N.: Dimenze ochrany lidských
práv v EU. ASPI, Praha 2003
Šišková, N.: Evropská unijní ochrana lidských práv. Charta a další instrumenty
ochrany lidských práv. Linde, Praha 2001
Šturma, P.: (ed.) Implementace lidských
práv a mezinárodní kontrolní mechanismy.
Právnická fakulta UK Praha, Praha 1999
Šturma, P.: Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských
práv. 2. doplněné vydání. C. H. Beck,
Praha 2003
Večerník, J.: Transformační procesy v socio-ekonomické perspektivě. Sociologický časopis 1997, č. 3, str. 259–272
Večerník, J.: Výzkum společenské transformace a česká sociologie. Sociologický
časopis 2002,Vol. 38, No. 1-2: 55–77
Walt, G.: Health Policy. An Introduction
to Process and Power. People, governments and international agencies – who
drives policy and how it is made. Zed
Books, London 1994
Weimer, D. L., Vining, A.R.: Policy analysis. Concepts and Practice. 2nd edition.
Englewood Cliffs, N.J. Prentice Hall, 1992
Weinberger, O.: Alternativní teorie jednání. Praha: Filosofia, 1997.
Witter, S., Ensor, T.: An Introduction to
Health Economics For Eastern Europe
and the Former Soviet Union. Wiley,
Chichester 1997
World Development Report 1993: Investing in Health. Oxford University Press,
Oxford 1993
WHO: The World Health Report 2000.
Health Systems: Improving Performance.
Geneva 2000
■
The second joint European Conference on Public Health
26-28 November 2009, Lodz, Poland
In 2009, the second joint European Conference on Public Health will be organised in Lodz, Poland.
The conference is jointly organised by:
• EUPHA – The European Public Health Association
• ASPHER – The Association of Schools of Public Health in the European Region
• The Polish Association of Public Health
• The Nofer Institute of Occupational Medicine
• The Faculty of Health Sciences, Jagiellonian University
17th EUPHA Conference on Public Health: Human Ecology and Public Health – promoting social
and environmental conditions conducive to health.
20
Zdravotní politika visegrádských zemí (1)
Zdravotnictví v České republice I/XII/2009
www.zcr.cz