Ki tavo 5771 - Doopravdy.cz

Alijot v kostce
Kohen: Příkaz přinést první plody (BIKURIM) do Chrámu.
Klíčová pasáž pesachové HAGADY.
Levi: Po odevzdání předepsaných dávek kněžím, Levitům a
chudým (TRUMA, MAASER, MAASER ANI) je třeba pronést VIDUJ
MAASER a verbalizovat, že jsme si neponechali nic „svatého“, co nám
nepatří. MAASER ŠENI (tzv. Druhý desátek) je nutné sníst v Jeruzalémě.
Šliší: Připomínka vyvolení židovského národa a povinnost dodržovat
Boží příkazy.
Revií: Příkaz napsat části Tóry na 12 kamenných sloupů a vztyčit je po
přechodu Jordánu v Izraeli. Další kameny je nutné vztyčit na hoře Ejval
blízko města Šchem.
Chamiší: Moše popisuje, co se stane po vstupu do Izraele. Série
požehnání a klateb.
Šiší: Nejdelší alija v Tóře – „kárání“ a následky neposlušnosti.
Švií: Teprve nyní, před vstupem do Izraele, je možné pochopit smysl
východu z Egypta.
Haftara (Ješajahu 60:1-22): Bůh navrátí svůj lid do Izraele a Jeruzaléma.
© Jan Divecký, rabinát ŽOP, zdroje: Mibereshit.co.il, OU.org, chabad.org...
Vybrané micvot sidry Ki tece
ASE
1. Přečíst nad prvotinami
předepsaný text
2. VIDUJ MAASER –
prohlášení o splnění
předepsaných desátků
3. Kráčet v Božích cestách
(DARKEJ HAŠEM)
LO TAASE
1. Nejíst druhý desátek
(MAASER ŠENI) v čase
truchlení (ANINUT)
2. Nejíst druhý desátek ve
stavu nečistoty (TUMA)
3. Neutratit peníze z druhého
desátku na nic jiného než na
jídlo a pití
Šmílův DAF
18. elul 5771
17. září 2011
začátek šabatu: 18:57
konec šabatu: 20:01
Ki tavo 5771
Časy pro tento týden
čas tfilin od 5:34 | šma jisrael do 8:46
mincha od 13:28
západ slunce 19:13 | tři hvězdy 19:45
Šabat šalom,
rodiče učí své děti zdravit, prosit a děkovat. Ale poděkování není jen
slušnost a štípená společenská konvence. Dík je uznání (přiznání) celého
kontextu souvislostí za nichž jsme byli obdarování nebo nám byla
prokázána laskavost. Vezměme si příklad z dnešní sidry, v níž Tóra vede
sedláky, aby jednou za rok sebrali prvotiny své úrody a odnesli je do
Chrámu. Ale nejen aby je tam donesli, aby za ně poděkovali. A nejen tím
naučeným
„děkuji-bylo-to-od-vás-milé-děkuji-velice-pěkně“,
ale
přečtením textu, který se (jistě ne shodou okolností) stal základem
pesachové hagady. Sedláci byli nuceni vnímat prvotiny svého úsilí v
širokém historickém kontextu, počínaje Lavanovým pronásledováním
Jaakova a sestupem do Egypta, přes deset ran, východ z Egypta a
darování Tóry, až ke vstupu a osídlení země Zaslíbené, jejíž plody právě
nyní předkládali kněžím. Když děkujeme svým rodičům či blízkým, měli
bychom mít také na mysli širší souvislosti dobra, které nám prokazují.
Rav Ben David: Micva za micvu
Antigonos, muž ze Socho, nás v Pirkej Avot naučil, že nemáme Bohu sloužil pro
odměnu. Jako zkušený otec ale vím, že když dítě ujistím o odměně za dobrý skutek,
případně ho postraším trestem za něco nepěkného, má slova padnou na úrodnou půdu a
dítě se bude snažit – ovšem hlavně z touhy po slíbené odměně. Jistým řešením by mohla
být absence zmínky o odměně či trestu, protože pak by dítě poslouchalo jen proto, že
jste mu něco řekli.
Kupodivu se Tóra touto poučkou neřídí. V naší paraše velmi podrobně vypočítává
odměnu pro poslušné a dává si skutečně záležet na podrobnostech trestu za
neposlušnost. Není na místě se obava, že po přečtení paršat Ki Tavo budeme Bohu
sloužit právě kvůli odměně a ze strachu před trestem? Neměla nám Tóra raději odměnu a
trest zamlčet?
Zajímavou odpověď nabízí Gemara v traktátu Gitin, kde se uvádí, že je velký rozdíl
mezi tím, kdo koná za podmínky a kdo koná s podmínkou. Pokud někdo slíbil vykonat
úkol AL MENAT (s podmínkou), můžeme daný čin považovat za splněný. Kdo ale slíbil
vykonat úkol IM (až pokud něco), vyčkává jestli se podmínka splní. Pro názornost si
dovolím případ. Prosíte-li přítele o půjčku a on vám řekne, že vám půjčí s podmínkou
(AL MENAT), že se budete chovat slušně, berte to, jako by vám už půjčil. Když ale
řekne, že vám půjčí, až pokud (IM) mu vy vrátíte minulou půjčku, máte zřejmě smůlu.
Antigonos v Pirkej Avot užil výraz AL MENAT, který můžeme přeložit jako „s
podmínkou“. Podle něj totiž Bohu nemáme sloužit s podmínkou okamžité odměny. A
naopak Tóra užila výraz IM, neboli „až pokud“. Odměna tedy není garantovaná hned, na
tomto světě, ale až pokud se budeme snažit.
Přes toto jazykové urovnání sporu mezi Tórou a Antigonem není jasné, proč Tóra vůbec
nějakou odměnu a trest slibuje. Známé řešení nabízí Rambam. Podle něj Tóra v paršat
Ki Tavo neuvádí odměnu za splnění micvot, ale pouze slibuje ochranu před překážkami
na cestě k plnění dalších příkazů. Nemocný člověk, chudý člověk či voják ve válce
nemohou mít dostatek času k plnění celé Tóry. Proto nás Bůh ujišťuje, že při plnění
micvot bude zdravější, budeme bohatší a budeme žít v míru. Naší odměnou za splněný
příkaz je tedy možnost splnit další příkaz, jak se píše v Pirkej Avot: „Micva následuje
micvu, hřích následuje hřích.“
Maharal: Moudrost, proroctví a Tóra
Byl jednou jeden král, který svěřil svému poddanému nádobu. Poddaný však svěřenou
nádobu poškodil, což ho mrzelo, navíc se velmi bál králova hněvu a nevěděl, co má
dělat. Proto se optal mudrce, který mu poradil: „Jednou poškozená nádoba již není
hodna krále, raději mu ji v této podobě nevracej.“ „Dobrá,“ řekl si poddaný, který ale
stále nevěděl, co má dělat. „Optám se tedy někoho z královy družiny.“ Šel a optal se
družiníka, od kterého se dozvěděl: „Jak znám královu velikost a vznešenost, nehodí se
před něj přistoupit s poškozenou nádobou, radši ji úplně rozbij a zprovoď ze světa.“ Ani
s touto odpovědí nebyl poddaný spokojený. Stále nevěděl, co má dělat. Rozhodl se proto,
že zajde k hrnčíři, který nádobu vyrobil, třeba bude možné nádobu nějak opravit. Hrnčíř
poddanému odpověděl: „Nádobu je možné opravit, ale bude to velmi těžké a nádoba již
nikdy nebude jako nová.“ Poddaný si uvědomil, že se nemůže ze své odpovědnosti
vykroutit a předstoupil před krále, odhodlán přijmout jakýkoliv trest. Král mu řekl:
„Tuto drahocennou nádobu mohu používat i nakřáplou. A nediv se, že ti ostatní říkali
něco jiného. Chápej, že mluvili s ohledem na vážnost mého majestátu, nehovořili o mé
skutečné podstatě .“
Vysvětlení. Když se optali Moudrosti: „Jaký je trest hříšníka?“ odpovídala ze „svého“
úhlu pohledu. Čistě logicky náleží hříšníkovi, který se provinil proti králi, trest. A
Proroctví, které zná velikost královského majestátu, trvalo na tom, že hříšník musí za
svůj prohřešek zemřít, ale Tóra, s jejíž pomocí Bůh stvořil svět, nabízí člověku možnost
nápravy. A když se optali Boha, dozvěděli se, že bude nádobu používat nakřáplou. Z
božího pohledu jsou totiž všechny nádoby „nakřáplé“.
V tomto midraši a jeho výkladu se skrývá veliká moudrost a je zde naznačena otázka
návratu člověka k Bohu. Z hlediska Moudrosti (mudrce) člověk, který zhřešil, spáchal
zlý čin a každá akce vyvolává reakci. Co se stalo, nemůže se odstát. Hřích je
nedokonalostí (CHISARON, neúplnost) světa, každá nedokonalost je špatná a pojí se s
ní další a další zlo. Proto hříšníka bude pronásledovat zlo.
Proroctví (družiník) odpovídá vlastnosti Božího přísného a spravedlivého soudu a
trestem hříšníka je smrt.
Tóra (hrnčíř) hledá možnost nápravy hříchu prostřednictvím oběti. Ten, kdo přivádí
Bohu oběť, ji přivádí poté, co se od Boha hříchem vzdálil. Z pohledu Tóry se člověk
může zbavit hříchu. Člověk hřeší proto, že je tělesný a za své hříšné tělo může Bohu
přivést oběť. (Oběť se hebrejsky řekne KORBAN, což souvisí se slovy KAROV –
blízko a LEHITKAREV – přiblížit se.) Oběť Bohu přivádí ten, kdo se od něj před tím
hříchem vzdálil. Oběť je nástrojem, nikoliv cílem, návratu k Bohu. Proto rabíni v
Talmudu (traktát Menachot 104b) vykládají slova věty Tóry (3M 2:1) „Člověk, když
obětuje,“ takto: „Jako kdyby člověk přibližoval sám sebe.“ Tuto nápravu hříchu nemohla
nabídnout Moudrost, protože ta nechápe věci mimo tělesný rámec, ani Proroctví, které
není od fyzického světa zcela odděleno. Jedině Tóra představuje čistý (abstraktní)
netělesný rozum zcela oddělený od hříšné fyzičnosti člověka.
Ptali se Boha: „Jaký je trest hříšníka?“ Odpověděl: „Ať se navrátí a bude mu
odpuštěno.“ Všechna stvoření jsou na Bohu závislá, vrací se k němu, protože nejsou
sama o sobě schopna samostatné existence. Proto se hříšník, poté co se odpoutal od
hříchu, vrací k Bohu, který ho přijímá zpět. Přiblížením k Bohu se hřích ztrácí a více
nemůže být naznačeno.
Sidra v číslech | Aktuality | Šiury
•
•
•
•
50. paraša v Tóře (z 54) a 7. v Devarim (z 11), 21 paršiot, 5 otevřených, 16 zavřených,
skládá se z 122 vět, 1747 slov a 6811 písmen, obsahuje 6 micvot, 3 příkazy a 3 zákazy
Mišna: Eruvin 10:6 | Daf Jomi: Chulin 83
Ve středu jsme vzpomínali na Šulema Feuersteina.
Na tento šabat připadá Maharalův jahreszeit.