Uwaga! Epicki fi m historyczny! l

Komentáře

Transkript

Uwaga! Epicki fi m historyczny! l
filmové
05
úterý 30. 7. 2013
39. Letní filmová škola Uherské Hradiště
26. 7. – 3. 8. 2013
Uwaga!
Epicki film
historyczny!
„Říkávalo se, že je Polsko mrtvé, vyčerpané, zotročené, ale
zde je důkaz jeho života a vítězství,“ prohlásil klasik polského
románu Henryk Sienkiewicz, když se stal už roku 1905 historicky teprve pátým laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Za podobný důkaz životnosti a nezlomnosti polského národa tváří v tvář krutým dějinám lze považovat i skoro celou
reprezentativní přehlídku polských historických velkofilmů
na letošní LFŠ. Přitom nebýt právě Sienkiewiczova bohatého
díla, mohla tato tradice, kterou lze v evropském kontextu
srovnat snad jedině s francouzskou nebo britskou, dávno zajít na úbytě. Nebo ještě spíš vůbec nevzniknout.
pokračování na straně 4
Ohněm a mečem
1
hlas Hradiště
Stále píšeme a stále jsme on-line. Pište i vy,
na email [email protected], na Facebook
(www.facebook.com/letnifilmovaskola) nebo
na Twitter (#lfs nebo ještě lépe @lfs). Výběr
z došlých vzkazů najdete i zítra tu.
@Ondrej_Pavlik
NEDELE ODPOLEDNE - tak nevinny nazev, tak
nemilosrdne depresivni, ale genialni film. Jdu
se opit a zapalit si. #lfs
@JendrejekJan
Film Hoteliér má své slabé místa (koně),
ale celkově je to poměrně drsný pohled do
soukromí známých herců nové vlny. Lanďák
forever!! #lfs
@MarekSlovk
Jak poznáte snoby na filmovém festivalu?
Jednoduše, zvednou se a odejdou z kina z černobílého filmu, jakmile obsahuje barevnou
sekvenci.#lfs
@Radim_H
Lidi, naučte se už konečně chodit v uličce mezi
sedadly čelem k divákům. Ne každý jste děvče
s pěkným zadkem. #LfsUH @lfskola
@markoscz
Ve fronte na Hleda se prezident se doslova vari
100 lidi asi 20 min,nacez se dozvime,ze se tam
vlezou uz jen 4 lidi.To neslo rict driv? #lfs
velkopolski slovníček
Až najednou mě napadlo: Tihle moji vojáci tam umírají z čisté lásky k vlasti! Je nám
třeba příkladů! Každý den! Příkladů, které
budou zářit!
Aż nagle przyszło mi na myśl. A owi moi żołnierze, ci z czystej miłości za ojczyznę tam giną.
Przykładów potrzeba. Przykładów co dzień,
które by w oczy biły.
Slečno, neměla byste prosím oheň? A meč?
Panienko, proszę, nie masz ognia? I miecza?
Mé vznášedlo je plné úhořů.
Mój poduszkowiec jest pełen węgorzy.
stane se dnes
30. 7.
Celý dnešek bude na LFŠ patřit našim východním sousedům. I letos se totiž v Hradišti
uskuteční tradiční Slovenský den. Do foyer
kina Hvězda se můžete (pozor, pouze dnes!)
vydat na výhodný nákup skvělých knih a DVD
slovenské provenience. Svůj stánok s lákavou nabídkou titulů za akční ceny tam rozbije Slovenský filmový ústav. K mání bude
například film Neha Martina Šulíka, raná díla
Petera Solana či komplet dvou disků s názvem 6x Dežo Ursiny, který obsahuje téměř
kompletní tvorbu tohoto všestranného
umělce. Nebudou chybět ani plakáty a různé
dárkové předměty s filmovou tematikou. Naši
slovenští „bratia“ slaví 50 let od vzniku SFÚ,
a tak si ještě stylově připravili další výhody pro
ty, kteří za zboží z edice utratí víc než 50 EUR.
Tím ovšem úterní slovenský program zdaleka
nekončí. Ve 20:30 v kině Hvězda osobně uvede
svůj hraný celovečerní debut 322 z roku 1969
světově ceněný tvůrce Dušan Hanák, jemuž
LFŠ letos skládá poctu speciálním programem
(u příležitosti jeho 75. narozenin). Psychologické drama o hrozbě smrtelné nemoci s výraznou metaforickou rovinou patří mezi klíčová
díla československé nové vlny a na Mezinárodním filmovém festivalu Mannheim-Heidelberg
získalo Velkou cenu. Vy ho spatříte z DCP nosiče v plné kvalitě obrazu a zvuku!
20:00
Kabinet Múz se večer změní v Kabaret múz.
Prostor ovládne Divadlo Dno se svým kabaretním představením Název dodám později. Popusťte uzdu své dětské představivosti.
V atmosféře „naivních osumdesátek“ s herci
prožijete příběh o životních botách, o tom, jak
se boty milují, i o tom, jak boty žijí a umírají.
21:00 a 23:00
V úterý se bude tančit – sice ne všude, ale zcela
jistě v Chapiteaux Letní Poloha, kde v devět hodin vypukne Taneční večer se spolkem Písnička. Těšit se můžete na československou populární hudbu šedesátých let. Na něco k tanci
„ze současnosti“ zajděte hodinu před půlnocí
do Kabinetu Múz, taneční party ožije s tóny
umělců Raaqqshki (vlastním jménem Radek
Brousil), Plast, Ranni motch a Levi. Oba tyhle
tanečky si můžete střihnout zdarma.
22:00
K poslechu vám v klubu Mír zahraje elektronické duo post-hudba v rytmu svěžího „existenciálního popu“, které reprezentuje nastupující českou noisovou vln(k)u. Seskupení
na sebe upozornilo letošním debutovým albem Artefakty a v odborných kruzích se hovoří
o velké události. Dvojice umělců na svém fb
profilu ke koncertu v Hradišti vzkazuje: „Přijď
se taky podívat, hlavně teda proto, že domingo
má nový tričko s pepkem námořníkem.“
anketa:
Kdo je pro Vás největší Polák?
Tomáš Kudrna, režisér a kameraman
„No, nevím, jestli bych dokázal vybrat jen jednoho. K Polákům mám celkově
kladný vztah. Tak třeba Frédéric Chopin pro genialitu jeho hudby a kompoziční schopnosti. Mezi moje další oblíbené Poláky patří Agniezska Hollandová, Andrzej Wajda nebo taky Mariusz Szczygieł – autor knihy Gottland.“
Zdeněk Jaroš, ekonom
„Pro mě je to král Jan III. Sobieski. Porazil Turky v zásadní bitvě u Vídně
a zachránil tak celou Evropu před islámem. Kdyby je neporazil, tak bychom
tu teď možná měli islám a kulturně bychom byli zkrátka úplně někde jinde.“
A zítra praktické základy japonštiny!
2
Vzájemná d$věra (aneb rozhovor)
Jan Kačer:
„Naše generace je jako vyhořelé jaderné palivo“
Snímek Hoteliér, který měl na Filmovce
v neděli světovou premiéru, popisuje snahu
Vás a Vladimíra Pucholta vytrhnout ze životní letargie Pavla Landovského tím, že s ním
nacvičíte jeho dávnou hru Hodinový hoteliér.
Proč jste jeho režii svěřil Josefovi Abrhámovi
mladšímu?
Pochopte, že já jsem byl s tím nápadem sám.
Ani u mě doma se mu nevěřilo. Zapálený pro
něj byl jen Vláďa, což mi do jisté míry stačilo,
záclonami a dvě a půl hodiny mi trvalo, než
jsem ho přiměl otočit se na druhou stranu,
protože byl umřelý a mrtvý a všechno ho bolelo. On mi teď dokonce někdy sám od sebe volá
a říká: přijeď, já tě mám rád. Vy ho neznáte,
ale to je, jako by vám to řekl lev. Naše generace je jako jaderný odpad. To vyhořelé palivo
někam odvezou a ono tam ještě tisíc let je.
A to je problém Lanďáka. Už patnáct let se
nudí. On byl obrovský talent a navíc zbojník,
který si toho nevážil. Přitom kdyby mladí herci
podle Stanislavského. Cílem bylo vnést do postav náš vlastní názor. A jakou my jsme k sobě
měli úctu, všichni, co nezkoušeli, seděli v hledišti a dívali se. Dnes jsou herci, kteří jsou talentovanější, než jsme byli my, líp vedení,
mají lepší školu, můžou do ciziny, vidí filmy,
co jsme my neviděli. Ale nemají tu péči, tu vzájemnou korekci. Nám nešlo o žádnou slávu, my
jsme to dělali v hlubokém totalitním režimu
a chtěli jsme, aby ten svět byl jiný, lepší
a barevný a veselý.
Jan Kačer (ročník 1936) patřil k zakládajícím členům Činoherního klubu, který
se velmi rychle stal v druhé polovině
60. let jednou z nejuznávanějších divadelních scén v Československu. Poctu svým
přátelům a bývalým kolegům složil
ve snímku Hoteliér, v němž se díky jeho
nadšení sešli po letech nad společným
zkoušením jedni z nejvýraznějších představitelů československé nové vlny: Pavel
Landovský, Vladimír Pucholt a Josef
Abrhám. Podle svých slov se vždycky cítil
lépe v roli divadelního režiséra, v nejslavnější éře českého filmu ovšem dostával
od těch nejrespektovanějších filmařů
jednu nezapomenutelnou roli za druhou.
Zahrál si v Kadárově a Klosově Smrt si říká
Engelchen, v Schormových dramatech
Každý den odvahu a Návrat ztraceného
syna nebo ve Vláčilově Údolí včel.
protože ho mám za absolutní autoritu. Chtěl
jsem to nabídnout Jirkovi Menzelovi, ale pak
jsem si vzpomněl, že ten malý Pepík, který chodil s mou dcerkou na piano a znám ho odmalička, byl vlastně taky jistým způsobem zasvěcený
do našeho hereckého společenství. Problém
byl spíš ten, že on tím nápadem nebyl zpočátku
nadšený.
Jak se s tím nakonec srovnal?
Postupně jsem měl pocit, že to jeho a jeho
kluky kameramanský začíná bavit, a pak už
jsem je vůbec nevnímal. Jen jsem si říkal, co
s tím materiálem udělá. Jenže pak Pucholt
odletěl, euforie pominula a rok se nic nedělo.
To mě trochu zděsilo, protože jsem si říkal, že
se mu to třeba nelíbí. Začal jsem na něj trochu
tlačit a on mi potom jednou hodil na stůl takový odpadek a ten byl autentický v tom smyslu, co jsem já chtěl. Tam nebyly žádné umělé
přechody, žádná kouzla. Moc mě to zaujalo
a začal jsem to brát vážně.
Myslím, že včerejší premiéra prokázala, že
projekt měl smysl. Pavel Landovský evidentně
oproti filmu pookřál, což pro Vás musela být
vážně satisfakce.
Ano, teď už zase hraje toho vlídnějšího
Lanďáka. Když jsem za ním poprvé přijel, ležel otočený ke zdi pod zataženými
mohli hrát s Pucholtem a Lanďákem, tak by pochopili, jaký je to rozdíl o proti tomu, co po nich
chtějí v televizi.
Bylo vidět, jak moc Vladimíra Pucholta návrat
ke zkoušení nabíjí. Nedomlouvali jste se, že
byste spolu ještě něco udělali?
Hoteliér byl na LFŠ uvedený v rámci pocty Činohernímu klubu, divadla, v němž jste
Vy, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt i Josef Abrhám v 60. letech působili. V čem bylo
herectví Činoherního klubu specifické?
Moc chceme, on by rád toho Hodinového hoteliéra sehrál celého, ale chtěl by hrát toho
sprosťáka. Já s Lanďákem bychom to režírovali, protože on už to hrát nemůže. Landovský
by říkal, jak si to představuje, a já bych dělal
takového toho pohůnka. Ale pojali bychom
to jako film.
My jsme se chtěli dozvědět co možná nejvíc
o všem, co by každá postava mohla prožívat.
Tři měsíce jsme zkoušeli, každý den. Ale cílem
nebyla nápodoba života, žádný naturalismus
Iva Přivřelová
Jan Gregor
soutěž!
Redakce Filmových listů si pro vás na každý
den připravila soutěž o roztomilé propagační
předměty AČFK. Budete potřebovat speciální
znalosti? Nikoliv. Stačí chodit do kina! Jelikož se
na cestě do sálů budete pohybovat po Hradišti,
sestává soutěž ze dvou otázek: prověříme vaše
znalosti místní geografie či folklóru a zároveň
vaši diváckou bdělost. V redakci z odpovědí
došlých na e-mail [email protected] vylosujeme večer ve 22:00 tři vítěze, které poté kontaktujeme. Svou výhru si budou moci vyzvednout v redakci FL druhý den od 11:00.
3
1) Zajděte si ve 20:30 do Slováckého divadla na Rukopis nalezený v Zaragoze (I + II)
a všimněte si:
Pomocí čeho otevře důstojník v úvodu filmu
onen v Zaragoze nalezený rukopis?
2) Co znázorňují tapisérie ve Slováckém
divadle?
a) polskou křížovou výpravu
b) lidové tradice
c) výjevy z 1. ročníku LFŠ
Visegrádský horizont - Polský historický velkofilm
Po stopách polské krve, potu a slz
Náměty z děl polské literární klasiky jsou podle dramaturga sekce Petra Vlčka jedním
ze společných znaků historických filmů, které
mají v polské kinematografii své místo už přes
půl století. A pět z devíti snímků, jimiž je zde
tento směr představen, vzniklo právě podle
Sienkiewicze. Adaptace jeho Křižáků, kterou
roku 1960 natočil Aleksander Ford, byla prvním
filmem nesoucím všechny jednotící znaky směru (krom žánru historického filmu mezi ně dále
patří: vysoké náklady, bohatá výprava, početný
štáb a mimořádná divácká oblíbenost). Film
vrcholící slavnou rekonstrukcí bitvy u Grunwaldu, v níž roku 1410 bojoval i Jan Žižka, vznikl
sice na objednávku komunistické vlády, ale
jeho vlastní umělecké kvality a hlavně vysoká
návštěvnost a zisky otevřely cestu k dalším
pokusům o zfilmování klasických děl a klíčových
momentů (nejen) polské historie.
Zatímco Fordovi Křižáci do určité míry
vyplňovali poptávku vládnoucí garnitury
po vybuzení správně směřovaných vlasteneckých nálad, pro jednoho z hostů letošní LFŠ
Jerzyho Hoffmana byl příklon k historickému
filmu vlastně útěkem od cenzurních zásahů,
které provázely jeho ranou tvorbu ze současnosti. V rozpětí třiceti let se mu podařilo splnit
si dětský sen: zfilmovat celou Sienkiewiczovu
monumentální trilogii o jednom z nejtěžších
období polských dějin, kdy se ve druhé
polovině 17. století museli příslušníci roztříštěného národa nejprve sjednotit k boji proti
ukrajinským Kozákům a poté čelit nájezdům
Švédů a Turků. Ač byly natočeny v obrácené
chronologii, jsou Hoffmanovy filmy Ohněm
a mečem (1999), Potopa (1974) a Pan Wołodyjovski (1969) pevnými pilíři historického
polského filmu. Zároveň v rukopisu téhož
tvůrce jasně ilustrují vývoj žánru od 60. do 90.
let, kdy se v prostředí odstátněné kinematografie přecházelo k divácky stravitelnějším
vypravěčským postupům po vzoru hollywoodských filmů. V návaznosti na Křižáky tato trilogie taky rozvíjí téma obětavého vlasteneckého
boje za přežití národa a země, tedy téma,
na které polské historické filmy lákají domácí
publikum především. Dosavadním završením
této válečně-obranné linie je Hoffmanův zatím
poslední epos Bitva u Varšavy 1920 (2011),
první polský 3D film vůbec.
Taky další filmy sekce, byť se v nich za Polsko přímo neválčí, vypovídají cosi o tom, co to
znamenalo být Polákem v běhu dějin. V Austerii (1982) režiséra Jerzyho Kawalerowicze se nesourodá skupina polských Židů skrývá v zázemí
hostince za městem, které čelí počátkem první
světové války nájezdu Kozáků. Nejnovější film
Janusze Zaorského Polská sibiriáda (2013) zase
otevírá kapitolu z dějin druhé světové války,
kdy byli někteří obyvatelé území obsazených
Sovětským svazem deportováni na Sibiř.
Z polských dějin z výběru filmů nečerpá jen
Kawalerowiczova adaptace nejslavnějšího
Sienkiewiczova románu Quo vadis (2001),
odehrávajícího se v 1. století po Kristu v Římě,
a Rukopis nalezený v Zaragoze (1965), který si
jako protiváha vážných a přísně realistických
opusů zasluhuje zvláštní pozornost (a proto o něm bude Ian Christie zítra na LFŠ mluvit na speciální přednášce). Na surrealisticky
rozdrobeném díle s komediálním nadhledem
režisér Wojciech Jerzy Has dokázal, že v žánru
historického filmu u Poláků obstojí i adaptace
hravějších děl, než jsou ta Sienkiewiczova.
Což je teprve – při vší úctě k velkému nobelistovi – oním důkazem, že Polsko (a s ním, patrně
navěky, i polský historický velkofilm) je zdravě
při životě.
on
Nejtěžší je zobrazit to, co všichni vědí
Snímek 322 vznikal po 21. srpnu 1968, odrazilo se to nějak při natáčení?
Člověk pracoval s vědomím, že žije v okupované zemi a může o systému i všeobecném
ponížení společnosti mluvit obsáhleji než
například moji kolegové, kteří začali pracovat
na filmech třeba v polovině 60. let. V jistém
slova smyslu jsem byl rád, že můžu točit v takovém zvláštním mezidobí. Všichni už věděli,
že dobré to rozhodně nebude, strana ale měla
na starosti jiné věci než kontrolovat filmovou produkci, která byla už dávno schválená
do výroby. Nakonec ale film stejně zakázali.
Ve svých hraných snímcích používáte principy
dokumentárního filmu. Je to kvůli větší pravdivosti?
Tvůrčí rozlet oceňovaného slovenského
scenáristy, režiséra a dokumentaristy
Dušana Hanáka ukončila sovětská okupace. Během své včerejší Lekce filmu
v Redutě 2 hovořil mimo jiné o použití hudby ve svých filmech i častém obsazování
českých herců. Na letošní Filmovce ještě
můžete zhlédnout jeho metaforické drama
322 z roku 1969, které skončilo v trezoru.
Vždycky pro mě bylo velmi důležité a zároveň
velmi těžké dostat do filmů to, co všichni okolo
věděli, to pečlivě střežené veřejné tajemství.
Nikdo si nemohl dovolit vypovídat o tom, jak
žijí lidé, kteří ztratili krásnou představu o svobodě. Jenže my všichni jsme chtěli říct pravdu.
Dokumentární prvky nebyly asi věcí racionálního rozhodnutí. Spíše jsem si uvědomil, že
například neherci přinesou do snímku to, co
4
akademický herec jednoduše nemůže. Celý
život jsem si zapisoval dialogy a situace, jakési
fragmenty reality, a pak jsem je hojně používal.
Nakolik se to odrazilo ve 322?
Když jsem dal přečíst scénář Jaromilu Jirešovi,
řekl mi jen: „Jestli myslíš, že tohle je současný
film…“ A přitom byl částečně poskládaný
ze situací, které se staly, takže má fabulace byla
přirozená. Za motivacemi mých postav stáli
reální lidé, jimž jsem věřil. Do 322 jsme angažovali vedle profesionálů taky sto neherců,
kteří přinesli i svou pravdu.
Hlavní postavou 322 je komunista, kterému se
v závěru dostane až křesťanského odpuštění.
Zajímal jsem se o ty komunisty, kteří prozřeli a chtěli vystoupit ze strany. Ti lidé už v partaji fungovat nechtěli, rozhněvali si vedení
a v dalších letech byli silně diskriminováni.
plesk
30. 7. 20:30 Hvězda 322
malý okruh pozornosti (aneb tipy redakce)
Pan Smith přichází
30. 7. 17:30 Slovácké divadlo
Dívka ze skříně
30. 7. 14:30 Hvězda
Jak vypadá svět, když se na něj dívá dospělý
autista, o něhož se musí celý život starat jeho
bratr? Nebo mladá dívka se sociální fóbií,
která by radši neopustila bezpečí své skříně?
Celovečerně debutující polský režisér (dříve
i herec, novinář a autor amatérských postmoderních šílených filmíků), jenž si říká Bodo Kox,
vám to názorně a imaginativně ukáže. Jeho
smutně humorný příběh o neobyčejném přátelství z jednoho obyčejného paneláku vyniká
právě scénami, v nichž Kox osobitě pronikl
do hlavy zmíněných společenských outsiderů
(a jednou i do mysli zhuleného webmastera).
Od první verze scénáře k premiéře to trvalo sedm let, producenty totiž dlouho osudy
duševně postižených nezajímaly. I ohlas na letošním karlovarském festivalu přitom dokázal,
jak je tragikomická Dívka ze skříně divácky
vstřícná. Posuďte dnes sami.
ivp
Před druhou světovou válkou, kdy ještě USA
snáze věřily sociálním pohádkám, slavil Frank
Capra úspěchy s milými sentimentálními
příběhy o mužích z lidu, kteří vlastní obětí
připomínají cynickým Američanům jejich dřívější ideály. Caprovský mýtus vedle vánoční
klasiky Život je krásný nejlépe reprezentuje
tento příběh naivního skautského vedoucího
jmenovaného na pozici senátora zkorumpovanými profíky, kteří z něj chtějí mít neškodnou
loutku. Jak by se ale mohl někdo se jménem
Jefferson Smith a s tváří Jimmyho Stewarta
nechat takhle využít? Kritika bezpáteřnosti
plná amerického patriotismu připadala řadě
domácích politiků v citlivé době roku 1939
nevhodně negativní. Publikum však podle
zpráv opouštělo kina „nadšené pro demokracii“
a film nakonec získal 11 oscarových nominací.
A neúnavný idealista Smith se stal symbolem
politika, kterého by potřeboval parlament
všude a vždycky.
ivp
Pandy
30. 7. 18:00 Kino Mír
Na dlouholetou tradici vyhlášené české a slovenské animované tvorby se jistě nenavazuje snadno. Výběr devíti filmů, reprezentující
v rámci Bloku animace to nejlepší z prací studentů kateder animované tvorby v Bratislavě,
Zlíně, Písku a Praze, nicméně dokazuje,
že tradice je stále živá a že mladí tvůrci se nebojí posouvat tematické i formální hranice. Zatím nejdál se za hranice (myšleno zeměpisně)
dostal se svými Pandami slovenský režisér
Matúš Vizár. Jeho mimořádně vtipný portrét ohrožených černobílých medvídků, kteří
vznikli ze zbytkové energie a bez zájmu o svět
se prožírají životem, si z letošního festivalu
v Cannes odvezl třetí místo ve studentské sekci Cinéfondation. Humor, leckdy velmi černý,
nepostrádají ani další snímky bloku, například
M. O. Jakuba Kouřila o mechanickém dědečkovi
nebo In Vino Veritas Anety Žabkové o jedné
dámské jízdě.
on
Třída
30. 7. 21:00 Klub kultury
Černá kočka
30. 7. 18:00 Orlovna
Aneb tchyně a snacha Kaneta Šindóa podruhé.
Čtyři roky po svém vrcholném díle Onibaba
(1964) přivedl japonský tvůrce na filmové plátno opět dvojici žen. Tentokrát přízračných, ale
i ty zabíjejí samuraje. Jejich motivem je touha po kruté pomstě na mužích, kteří je kdysi
zneuctili a zavraždili. Pro tento film o nemilosrdném osudu našel režisér inspiraci v japonských kaidanech, vyprávěních s nadpřirozenými
prvky, a v osobitém výrazivu tradičního divadla nó. Z původní buddhistické morality přitom
vyprávění posunul do dramatické polohy
a v ní zdařile buduje silně mysteriózní atmosféru. Duchařský příběh z doby feudálního Japonska vyniká podmanivými obrazovými kompozicemi a rytmizovanou dynamikou. Stejně jako
v Onibabě, i v tomto díle sehrává velkou roli
sexualita postav a ženská tělesnost. Do role
starší z žen Šindó obsadil svou dvorní herečku
(a také milenku) Nabuko Otowaovou.
dh
O tom, do jakých hlubin může klesnout lidské ponížení a jakými zbraněmi je možné hájit vlastní čest, natočil estonský režisér Ilmar
Raag svůj zatím nejúspěšnější film, oceněný mj.
na MFF Karlovy Vary v roce 2007. Stupňující se
ústrky od ostatních spolužáků udělají nečekané
spojence z věčného outsidera Joosepa a dosud bezbarvého Kaspara, který se jednou
v životě rozhodl postavit na stranu cti. Raagova
psychologicko-sociologická modelová studie
uzavřeného středoškolského kolektivu dokáže
věrohodně přiblížit logiku úvah jeho hrdinů.
Ty mohou i během pouhých sedmi dnů
(za než byl podle Bible stvořen svět) vést jen
ke zdánlivě nesmyslné krvavé, a přesto očistné
katarzi. Kromě samotné Třídy jsou do programu
letošní LFŠ zařazeny ještě dvě Raagovy epizody ze sedmidílného televizního cyklu Třída –
Život poté, analyzujícího následky fiktivního
středoškolského násilí z finále původního filmu.
on
5
Vojáček
30.8. 23:59 Reduta 1
Druhý celovečerní film Jeana-Luca Godarda
Vojáček byl kvůli svému otevřenému popisu
brutálních praktik tajných služeb ve francouzsko-alžírském konfliktu na tři roky zakázán. Michel Subor v roli Bruna představuje typického
godardovského světáka – záhadného mladíka
se zálibou ve fotografování, rychlých autech
a krásných ženách. Objektem jeho zájmu se
stane nádherná Veronika (Anna Karina), s níž si
vyměňuje duchaplné bonmoty z oblasti filozofie a umění. Z tohoto filmu pochází Godardův
slavný citát: „Fotografie je pravda a film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu.“ Dandyovskou
idylu ale rozbíjí nemilosrdná realita. Bruno je
dezertér z armády, který se v Ženevě dostane
do klinče mezi francouzskou rozvědku a alžírské
povstalce. Ze začarovaného kruhu mocenských
her a násilí nelze vystoupit. Ani po půl století
nezeslábl účinek Godardova radikálního režijního stylu – nervní kamery, anarchistického
střihu a experimentální práce se zvukem.
on
Tenkrát na Slovácku (aneb stalo se)
Reduta v Ingeho řetězech
Většině filmů, k nimž nepřijede delegace, bývá
dopřán aspoň úvod. Drama V řetězech na tom
bylo ještě lépe, neboť po jeho skončení následovala v Redutě 2 přednáška Thomase Ingeho
(loni nás seznámil s Písní Jihu) a po ní ještě čilá
debata. „Jelikož předchozím filmem režiséra
byl provokativní Hustle a Flow, považovali
někteří z kritiků jeho novinku za další populistické využití staronového sexuálně-rasového
napětí panujícího na americkém Jihu. Craig
Brewer ale ve skutečnosti natočil post-jižanský
film. Zklamal totiž očekávání související se
zobrazováním jižanské kultury. To, co většina Američanů o Jihu ví, je odvozeno z filmů,
od Zrození národa po Jako zabít ptáčka. Postjižanská literatura je mj. charakterizována jako
text zpochybňující tradiční představy o Jihu –
a přesně to V řetězech dělá,“ vysvětlil Inge.
vos
Historické účtování
Sedláčka a Kosatíka
Válečné Německo
poválečným pohledem
Robert Sedláček s Pavlem Kosatíkem
uvedli při pondělním podvečeru tři epizody ze svého (stále ještě rozpracovaného)
televizního cyklu České století. První přišel
na řadu Den po Mnichovu, po němž následovala diskuse. Jeden z prvních dotazů zněl, proč
se série zachycující klíčové okamžiky v dějinách
Československa nejmenuje Československé
století. Spoluscenárista Kosatík: „Je to vlastně
pokus odpovědět na současné otázky, které si
kladou Češi. Kdybychom odpovídali na ty kladené Slováky, byla by to drzost.“ Došlo i na otázku, týkající se obsazení Daniela Landy do role
Emanuela Moravce. „Ne každý máme v životě
stejnou míru běsu, ne každý řešíme stejné
věci. Landa jich má dost, Moravec je měl taky.
Pro mě to funguje,“ odpověděl Kosatík.
vos
„Hledali jsme hosta, který by přijel zvenčí
a trochu osvěžil pohled na věc,“ řekl v úvodu přednášky v Redutě 2 dramaturg „nacistické“ sekce Aleš Říman, než předal
slovo Sonje Schulzové. Ta pak zahájila
přednášku Byli všichni oběťmi? Populární
narativy v současných filmech o třetí říši.
Hned v úvodu zmínila, že „první snímky,
které se po válce v Německu objevily, byly
záběry spojenců ukazující právě osvobozené koncentrační tábory.“ Přímo v poražené
zemi byla v této době tvorba opatrná:
„Účasti na masových vraždách se připisovaly vyloženě zlým postavám. Například
první poválečný film Vrahové jsou mezi
námi vypráví o pomstě bývalého vojáka
vůči kapitánovi, který nechal popravit
zajatce.”
vos
Tři dámy představily
studentské Neplavce
Po projekci studentského bloku Best of CZ 2011
se v pondělí večer v Míru představila delegace k filmu Jakuba Šmída Neplavci, loňskému
vítězi Ceny Magnesia. Na Filmovku jej doprovodily scenáristka Lucia Kajánková, produkční
Tereza Papalová a herečka Vendula Hlásková.
Horká letní miniatura měla podle scenáristky
„vyjadřovat pocit všech patnáctiletých puberťáků, kteří vyrůstají v úplné p…li, kde se
nedá nic dělat“. Natáčelo se ve venkovském
komplexu bratislavské univerzity, jejíž úřednice
dostaly od režiséra ke schválení jen pro tento
účel upravenou verzi scénáře - bez sprostých
slov, sexu, alkoholu a drog. „Ani nevím, co v ní
z mého scénáře zůstalo, ale dámy byly nadšené
a našemu filmu fandí. Jen jsme se zatím neodvážili jim ho ukázat,“ přiznala Kajánková.
on
(Dvoj)smyslná sexbomba
„Bylo to poměrně zábavné období,“ popsala Iva
Hejlíčková na úvodu ke snímku Křivdila mu čas
mezi nástupem zvukového filmu a nástupem
tzv. Haysova kodexu. Právě tehdy se vyhřívala
na výsluní popularity Mae Westová, hvězda
vaudevilleu proslulá svým tělesným a ještě víc
verbálním sexappealem. „Westová v roce 1926
napsala hru Sex a byla odsouzena na deset dní
do vězení za podvracení morálky mládeže. Ale
měla neustále vyprodáno, čímž přitáhla zájem
filmu, na který právě dolehla hospodářská
krize,“ popsala Iva Hejlíčková cestu vyzývavé
blondýny, která si psala vlastní repliky, ke slávě.
Zavedení autocenzury kariéra této dámy moc
dlouho nepřežila. V Křivdila mu, kam si jako
objekt milostného zájmu vybrala mladého Cary
Granta, se ale ještě Mae mohla vyřádit, za což
jí v pondělí hradišťské publikum ocenilo potleskem.
ivp
6
Klubové filmové
vzpomínky:
Petr Vlček
Kde a kdy jste začal navštěvovat Filmový klub ?
Odborný program
Filmový klub jsem začal navštěvovat na střední škole v Opavě, což bylo
v devadesátých letech. Bohužel si ale dnes nevzpomenu ani na název
klubu a bohužel už ani na název kina. Ale tady jsem poprvé viděl
na velkém plátně takové filmy jako Formanovy Vlasy, Saló aneb 120
dnů sodomy od Piera Paola Pasoliniho či Svéráz národního lovu ruského
režiséra Alexandra Rogožkina. Do filmového klubu jsem ale chodil
i po dokončení studia, podle toho, kde jsem se zrovna nacházel, ať to byly
Luhačovice nebo Olomouc. Poté jsem pomáhal znovu založit filmový klub
ve svém rodném městě Bohumíně a při studiu na vysoké škole jsem převzal
po Pavlu Bednaříkovi vedení filmového klubu Pastiche Filmz v Olomouci.
A tomu jsem samozřejmě věrný dodnes, i když už se na jeho vedení
nepodílím.
V 11:30 v Redutě 2 proběhne velmi erudovaná přednáška spojená se
sekcí Spektrum: Nenápadný půvab krize. Profesor Martin Kovář, vedoucí Ústavu světových dějin na Univerzitě Karlově v Praze, se bude
nad tímto nenápadným půvabem zamýšlet. Zaměří se především
na vývoj Spojených států amerických, které v průběhu dvacátého
století postihlo hned několik kolapsů a krizí, ale vždycky se z nich
dokázaly celkem se ctí vyhrabat.
Reduta 2 bude od 13:30 patřit atraktivní besedě s názvem Film
a ideologie: Národní socialismus ve filmu. Moderátor a dramaturg
sekce Rok 1933: Nástup nacismu Aleš Říman si pozval historika Petra
Kouru a německou publicistku a historičku filmu Sonju Schultzovou.
Debatovat se bude jak o vztahu ideologie a umění ve 20. století,
tak o konkrétním zobrazování období třetí říše ve světové či naší kinematografii.
V půl čtvrté odpoledne se slova v Redutě 2 ujme kurátorka cyklu NFA:
Širokoúhlá šedesátá a jinak ředitelka audiovizuálních sbírek Národního filmového archivu Anna Batistová. Její přednáška Širokoúhlý
formát v československé kinematografii se zaměří na vývoj filmových vyjadřovacích prostředků spojených s tímto formátem, který
v československém filmu zdomácněl na konci 50. let. Hovořit bude
taky o technice dostupné v tehdejším socialistickém bloku.
Jaký je váš největší zážitek z FK?
Těch je opravdu mnoho. Takže vybrat jen jeden je velký problém.
Vzpomínám si například na projekci filmu Svéráz národního lovu v Opavě,
kde se před představením rozdávala vodka, což mě jako středoškoláka
samozřejmě hodně fascinovalo. Zážitky jsou ale hlavně spjaté s filmy
a tvůrci. Nikdy nezapomenu na své „poprvé“ s Formanem, Kieślowskim, Almodóvarem, Pasolinim, Fellinim, Bergmanem, Antonionim,
Godardem…
Asociácia slovenských filmových klubov 1993–2013
Brnianska 33, 811 04 Bratislava, Slovenská republika
tel.: +421 2 5465 2018 (-19), tel./fax: +421 2 5465 2017, e-mail: [email protected], www.asfk.sk
Pořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři
Finanční podpora
Mediální
partneři
Spolupráce
Oficiální
partneři
Filmové listy. Číslo páté pro vás vytvořili: Iva Přivřelová (šéfredaktorka), Kristýna Pleskotová, Daniela Havránková, Ondřej Vosmík, Jan Gregor,
Ondřej Novák (redaktoři), Denisa Streublová (korektury), Klára Měsíčková, Martina Bubíková (asistentky), Marek Malůšek, David Kumermann
(fotografové) a Radim Měsíc (grafika a DTP). Tiskne: Agentura NP.
7
úterý 30. 7.
čas
místo
08:30 Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
09:00 Klub kultury
(EF)
09:30 Kino Reduta 1
11:00 Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
11:30 Kino Mír
Kino Reduta 2
(EF)
Klub kultury
12:00 Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
13:30 Kino Reduta 2
14:30 Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
15:00 Kino Mír
Klub kultury
15:30 Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
Kino Reduta 2
17:00 Galerie v chodbě (Red.)
(EF)
Kino Hvězda
17:30 Klub kultury
(EF)
(EF)
Slovácké divadlo
18:00 Kino Mír
(EF)
Kino Orlovna
Kino Reduta 1
20:00 Kabinet Múz
20:30 Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
21:00 Chapiteaux Letní Poloha
(EF)
Kino Orlovna
(EF)
Klub kultury
21:30 Kino Reduta 1
Masarykovo náměstí (LK) (EF)
Smetanovy sady (LK)
22:00 LFŠ Klub Mír
(EF)
Slovácké divadlo
23:00 Kabinet Múz
Masarykovo náměstí (LK) (EF)
23:30 Kino Hvězda
(EF)
Smetanovy sady (LK)
23:59 Kino Reduta 1
(EF)
Klub kultury
(EF)
Slovácké divadlo
Epizodní herec/Sanmon yakusha
Touha
Jeho malá přítelkyně/Curly Top
Pes, který měl rád vlaky/Pas koji je voleo vozove
Křižáci/Krzyżacy
Naděje
Velká láska/Die grosse Liebe
Nenápadný půvab krize
Svět valčíků/Swing Time
Obchod pro sebevrahy/Le magasin des suicide
Umřít jako muž/Morer Como Um Homem
Film a ideologie: Národní socialismus ve filmu
Dívka ze skříně/Dziewczyna z szafy
Pandořina skříňka/Die Büchse der Pandora
Hvězda padá na hubu
Až přijde kocour
King Kong
Zpráva/O Recado
Širokoúhlý formát v československé...
M. Hladíková, J. Švarcová, D. Tománek:...
Sunset Blvd.
Náš milovaný měsíc srpen/Aquele Querido...
Pan Smith přichází/Mr. Smith Goes to...
Blok animace
Černá kočka/Yabu no naka no kuroneko
Strýček Krüger/Ohm Krueger
Divadlo Dno – Název dodám později
322
Rukopis nalezený v Zaragoze I/Rękopis...
Taneční večer se Spolkem Písnička
Frankenstein
Třída/Klass
GPU/GPU (Grauen – Panik – Untergang)
Hořící keř 3
Noc nevěsty
Post-hudba
Rukopis nalezený v Zaragoze II/Rękopis...
Raaqqshki, Plast + Ranni motch + Levi
Big Lebowski
Dita Saxová
Paní Miniverová/Mrs. Miniver
Vojáček/Le petit soldat
Zombieland
Kanibalové/Os Canibais
host
min
formát
rok
jazyk/tit/el.tit.
126
91
75
91
166
83
94
90
31. 7. - 21:30 103
79
134
90
90
133
80
101
3. 8. - 8:30
104
110
90
35 mm
35 mm
35 mm
35 mm
DCP
35 mm
DVD
2000
1958
1935
1977
1960
1963
1942
35 mm
DVD
35 mm
1936
2012
2009
35 mm
35 mm
DVD
35 mm
Blu-ray
35 mm
2013
1929
2013
1963
1933
1971
JA/AJ/ČJ
ČJ
AJ/ČJ/SC/ČJ/PL/AJ/ČJ
ČJ
NE/-/ČJ
ČJ
AJ/ČJ/FJ/ČJ/PO/AJ/ČJ
ČJ, NE/-/OV
PL/AJ/ČJ
/-/NE/ČJ
ČJ
ČJ
AJ/ČJ/PO/-/ČJ
ČJ
110
147
129
90
99
135
DCP
35 mm
DVD
DVD
Blu-ray
35 mm
1950
2008
1939
2012
1968
1941
AJ/ČJ/PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/ČJ
JA/AJ/ČJ
NE/-/ČJ
95
81
120
70
98
99
31. 7. - 18:00 80
88
60
102
120
31. 7 - 23:30 117
103
2. 8. - 23:30 134
88
88
90
1. 8. - 9:30
DCP
Blu-ray
1969
1964
2013
1931
2007
1942
2013
1967
SR
PL/AJ/ČJ
PL/AJ/ČJ
I. Christie
Blu-ray
35 mm
35 mm
35 mm
Blu-ray
35 mm
1964
2013
1998
1967
1942
1963
2009
1988
AJ/ČJ/ČJ
AJ/ČJ/FJ/-/ČJ
AJ/ČJ/PO/AJ/ČJ
F. Nazareth
90
90
73
115
192
192
30
96
96
90
67
82
102
95
DCP
35 mm
35 mm
35 mm
DCP
DCP
2012
2001
1965
1970
1945
1945
35 mm
DVD
1939
2012
35 mm
35 mm
DVD
35 mm
1949
1961
1987
1989
repríza
(EF) název
2. 8. - 11:00
Blu-ray
35 mm
35 mm
Blu-ray
35 mm
Blu-ray
AJ/-/ČJ
ET/AJ/ČJ
NE/-/ČJ
ČJ/AJ/ČJ
M. Kovář
R. Pocas
S. Schultz, P. Koura
W. Niderhaus
hraje: Vac da Hawk ad.
F. Nazareth
A. Batistová
R. Pocas
D. Hanák
I. Christie
I. Raag
středa 31. 7.
08:30 Kino Hvězda
Slovácké divadlo
09:00 Klub kultury
09:30 Kino Reduta 1
11:00 Kino Hvězda
Kino Hvězda
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
11:30 Kino Mír
Kino Reduta 2
Klub kultury
Klub kultury
12:00 Kino Orlovna
Kino Reduta 1
(EF) Když se rozednívá/Kad svane dan
(EF) Vracím se domů/Je rentre a la maison
Ztracená tvář
Dnes žít, zítra zemřít/Hadaka no jukyu-sai
(EF) Děti ráje 1/Les Enfants du paradis
(EF) Děti ráje 2/Les Enfants du paradis
Děti ráje v kontextu naší doby
(EF) Přepadení/Stagecoach
Best of 2012 part I.
Kaneto Šindó v kontextu japonské...
Není stále zamračeno
Procesí k panence
(EF) Epidemie/Epidemic
(EF) Krev/O Sangue
SB/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
ČJ
JA/ČJ/FJ/AJ/ČJ
FJ/AJ/ČJ
ČJ
AJ/ČJ/ČJ
ČJ
ČJ
ČJ
DA/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
F. Nazareth
M. Ciccotti, N. Mikesková
J. Flígl
legenda: česky=ČJ, anglicky=AJ, francouzsky=FJ, německy=NE, polsky=PL, slovensky=SR, rusky=RU, portugalsky=PO, srbsky=SB, srbochorvatsky=SC, maďarsky=MA, estonsky=ET, japonsky=JA,
dánsky=DA, persky=PE, overvoice=OV, english friendly=EF
8

Podobné dokumenty