Vyvolení

Vyvolení
Na začátku svedli boj Vyvolení s mocnostmi zla o tento svět. Jmenuji se Freghar a já sám
jsem se,byť nepřímo,zúčastnil této bitvy. Toto,co držíte v rukou,je můj deník,ve kterém
najdete průběh nejkrutější bitvy světa.Slyšte,začínám : Krásná ostrovní země Roveland,která
posílala do světa jako poslední z magických zemí čáry a kouzla a kde odpočívali bohové po
té,co stvořili tento svět,začala chřadnout. Někdo nebo něco jí ubíralo sil. A nejen jí.
Zemi,vodě,vzduchu. Zemdlení bohové se postavili tomu neznámému na odpor,ale prohráli.
Teď už jsme zbývali jen my. Strážci lidské rasy. Bojovníci řádu Kane. Nejstarší, ,,moudří“ ,
rozhodli,že se jako jediný pokusím vykonat rituál Krow - Kane. Rituál,při němž vložím to
nejcennější co náš řád má,schopnost čarovat a vědomosti,do rukou osmi lidem. Vyvoleným.
Zatímco já budu čarovat,zbylí členové našeho řádu půjdou do bitvy proti krutým vojskům
pána temnoty,který si usmyslel,že si osvojí sílu všech elementů. I když jsou bojovníci
chrabrých srdcí mužové,bojím se,že jistá smrt je nemine. Je předvečer vykonání rituálu. Snad
podaří se mi splnit to,co moudří žádají a vyvolení zachrání náš svět. Snad ... nadešel čas.
Dopisuji deník. Vy,co budete toto číst,vězte,že jsem svůj život položil za správnou věc.
Freghar
Zhasl svíčku,odložil pero a vyšel před dřevěnou boudu,kde domov svůj on měl. Ušel sotva
pár kroků,když jej obklíčili vojáci. Bránil se udatně,jenže když zabil jednoho,objevili se místo
něj dva. Až příliš pozdě si uvědomil,že za to může Násobící kouzlo. Zajali jej a odvedli k
jejich pánu. Byl to ale vůbec člověk ?! Hluboké hnisavé rány po celém obličeji,místo očí
prázdné důlky,nos zřejmě představovaly dírky v místech,kde tento čichový orgán většinou
bývá. Jen ústa měl lidská. Červený plášť přes sebe,seděl na trůně,po jehož obvodu byly
umístěny lebky. Lidské lebky. Posluhovači pána temnoty hodili Freghara k jeho nohám. ,,
Vzpomínáš si na mě,Mistře čaroději?“ skřípavý hlas se nesl sálem z čistého křišťálu.
Mnohým při něm tuhla krev v žilách. Frghara zamrazilo. ,,To nemůže být pravda!“ říkal si v
duchu,aby hopán temnoty nemohl slyšet. Ale on přesto věděl,co si myslí a říká pro sebe. Četl
jeho myšlenky. ,,Že to není pravda?“ rozesmál se, ,,tak se podívej. Už nejsem tím vyplašeným
učněm magie,co jsem býval.Jsem někdo,lepší-než ty kdy můžeš být !!! Brzy,již brzy se stanu
pánem světa a ty tomu nezabráníš ! Vidíš ty lebky,které představují jak velkou mocí
disponuji? Takto skončili všichni mí nepřátelé,kteří se mi postavili na odpor.Pro tebe však
schovávám něco mnohem horšího.Nechám tě žít. Zatím.Vykonáš rituál Krow-Kane a budeš
se dívat,jak ti vaši skvělí Vyvolení budou umírat pomalou smrtí jeden za druhým. ,,
Ne!“vykřikl Freghar,i když věděl,že jeho protivník má pravdu a bude po jeho.,, Jenže co teď?
Jak se dostanu z téhle šlamastyky ?“ přemítal v duchu a horečně namáhal mozkové závity, ,,
odtud se nedostanu. To je jisté. Vykonat rituál Krow - Kane také nemohu,poslal bych
Vyvolené na jistou smrt. Hm,to je problém“. V křišťálovém sále bylo ticho. Zatímco byl
Freghar ponořen do svých myšlenek,pán temnoty vstal z trůnu a přešel k Zrcadlu
lidstva,vodní tůni,která odrážela životy smrtelníků.Chvíli se díval na její hladinu a pak se
otočil zpět k Fregharovi:,,Nadešel čas,Mistře čaroději. Pokud vykonáš rituál Krow - Kane
dobrovolně,tvoje smrt bude potom rychlá a bezbolestná.Nebo použiji násilí a můžů ti slíbit,že
tvoje smrt bude jedno velké pomalé mučení,které si já vychutnám. V každém případě to
uděláš. Nuže,jakou variantu sis vybral ?“
,,Tuhle !“ vykřikl Freghar a vyřkl kouzlo smrti. Vyšlehl zelený blesk. Zničehonic leželo u
nohou pána temnoty mrtvé tělo Mistra čaroděje. Než by zradil svůj řád,raději zvolil smrt. Na
tváři věčného nepřítele světla se objevil úsměv :,,Tak takhle ty tedy. Myslíš si,že tvou smrtí to
všechno končí?! Kdepak,teď to teprve začíná. Chachacha“. Otočil se k jednomu za svých
sluhů. ,,Přiveď mi Lakmose“,přikázal.Jako správný pán temnoty měl v záloze plán,kdyby
byly nějaké potíže s Fregharem. Lakmos,více bázlivka než čaroděj bojovník,poslední z řádu
Kane,ketrý znal tajemství rituálu,byl ochoten zabít vlastní matku,jen aby si uchránil svůj
mizerný život. ,,Jen pojď blíž“,pobídl Lakmose pán temnoty, ,,přece bys mne nerad rozzlobil?
Víš něco o rituálu Krow - Kane?“ Bázlivec neschopen slova němě přikývl. ,,Výborně. Pokud
si chceš,ty červe,zachránit svůj mizerný život,vykonáš tento riruál. Jestli ne,tvá smrt bude
jedno velké pomalé mučení. Tedy?“ ,,Udělám,jak přikazuješ“, ozval se sotva slyšitelně
Lakmos. Doufal,že ho pán temnoty ušetří,prokáže mu milosrdenství. Netušil,jak moc se plete.
,,Poručte svým lidem,aby mi rozvázali pouta,jinak rituál těžko provedu“,v Lakmosově hlase
zněla nově nabytá odvaha z nečekané vlídnosti pána temnoty. Ustoupivší vojáci mu zvedli
sebevědomí. ,,K vykonání rituálu potřebuji zlatou mísu Všemohoucího,dýku boha války
Ralena a Knihu elementů. Bez těchto věcí nebude mít rituál žádaný efekt“,Lakmosovo
chování se otočilo o 180 stupňů. Pán temnoty nechal čaroděje poroučet svým lidem,věděl
totiž,že to nebude dlouho trvat a Lakmos bude následovat Freghara do Země stínů. Poručil
tedy, aby přinesli věci,které žádal. Během několika málo minut měl čaroděj bojovník
starobylé artefakty v rukou. Lakmos vzal zlatou mísu Všemohoucího,klekl si na zem a položil
ji před sebe. Potom vzal Knihu elementů a rozevřel ji na straně s nějakými klikyháky. Vložil
dýku boha války Ralena do své pravé dlaně a řízl se s ní do dlaně levé.Během doby,co krev
kapala do mísy,odříkával Lakmos kouzelnou formuli pro vložení magických sil do rukou
obyčejným smrtelníkům. Rituál skončil. Čaroděj bojovník zahalil krvácejícídlaň do kusu
bílého plátna a povstal.Čekal,že uvidí patřičnou reakci pána temnoty.Nečekal,že místo
toho .... . ,,Nééééé!“ vykřikl.Vyšlehl zelený blesk ................................
o 100 let později
Azaxa
,,Čarodějnice,lhářka,cizoložnice“,ozývalo se rozzuřeným davem vesničanů.Uprostřed vesnice
stála hranice a právě k ní teď vedli ženu.Krásnou - dlouhé havraní vlasy,pomněnkové oči a
bujné tvary jejího těla nedávaly mnohým mužům spát. Nyní ale byla její tvář zkřivena hrůzou
a vztekem. ,,Pusťte mě,nechte mě,vy šmejdi !“ rozčilovala se a pokoušela se vytrhnout svým
katům. Může však slabá žena něco zmoci proti dvěma silným a ramenatým mužům ?
Ne,jistěže ne. Dovedli ji na hranici a přivázali ke kůlu. Marně se pokoušela osvobodit. Nešlo
to. Jeden z jejích katů zapálil louč a přiblížil ji nebezpečně blízko k hranici.,,No
tak,dělej,čeho se bojíš?!“ vřeštěla žena,vědouc,že již jí není pomoci. Hranice vzplála. Záře
ohnivých jazyků se odrážela v očích vesničanů,bažících po ženině smrti. Plameny již
olizovaly její kotníky,když zasáhla ,,boží ruka“. Nebe se zatáhlo a zahřmělo. Blesk uhodil do
hranice,uhasil oheň a ženu odhodil na strom.Uhodila se do hlavy a omdlela. ,,
Pomóc,pomóc,čarodějnice!“ vyděšený dav vesničanů se rozprchl. V místech,kde kdysi stáli
lidé s vražednou touhou vidět ženinu smrt,stál nyní muž zahalen v bílé roucho a kápi stejné
barvy mu halila tvář. Lehce jako pírko vzal ženu do náručí a pak s ní zmizel stejně
nenápadně,jako se objevil. ,,Kdo jsi ?“ zaskuhrala žena vyprahlými rty,když se probudila a
zjistila,že leží na slaměném loži v dřevěné boudě.Muž,halen v bílém rouchu a kápí,jež mu
kryla tvář,právěl máčel kus plátna v misce s vodou a osvěžoval jím ženiny rty. ,,Ničeho se
neboj,Azaxo“,hlas měl konejšivý a plný něhy, ,,již jsi v bezpečí. Mé jméno není tím
důležitým,co by tě mělo zajímat. Mnohem důležitější se stává otázka,kdo jsi ty,Azaxo. Neptej
se mě,odkud znám tvé jméno. Stejně ti nic neřeknu. Dostalo se ti nejvyšších poct.Ty a dalších
sedm lidí jste byli vyvoleni k tomu,abyste zachránili tento svět před velikou zkázou. Ten
blesk a ztemnělé nebe nebyly ojedinělými přírodními úkazami.Bylo to znamení“. Azaxa
chvíli nevěřícně muži naslouchala.Jakmile skončil,dala se do smíchu. ,,Co mi to tu povídáte
za nesmysly?“ měla tvář od ucha k uchu. Přestože byla před pár hodinami na prahu
smrti,zachovala si svůj lehkomyslný přístup. ,,Já a vyvolena? Co je to za blbost?“ Najednou
se jí úsměv z tváře vytratil. Azaxa v sobě zmobilizovala síly a zvedla se z lože.Postavila se
zahalenému muži na úroveň jeho očí a tiše,téměř neslyšně řekla :,, Již jako malá jsem chtěla
být bohatou,protože naše rodina chudobou velmi strádala.Proto jsem prodávala to jediné,co
mám.Své tělo. Já už nic jiného neumím. Nejsem hodna stát se vyvolenou.Je mi líto“. Obešla
ho a hodlala odejít. Muž ji chytil za ruku a řekl : ,,Tvá duše je čistá,mé dítě. I když tomu
nevěříš“.
Lackrim
Kdo tak pošetilý může se dobrovolně odebrat na samotu a v tichu prožít celý svůj život? Kdo
jiný než Lackrim,syn bohatého statkáře.Před více než padesáti lety se tehdy dvacetiletý
mladíček rozhodl vydat se cestou víry.Již odmalička se lišil od ostatních chlapců ve vsi.
Odmítal si s nimi hrát,stranil se jich. Poté,co se jej otec několikrát marně pokoušel přivést k
rozumu,nechal ho žít vlastním životem. Nyní již sedmdesátiletý Lackrim poustevník žil
životem pokorným,připraven kdykoli odejít z tohoto světa.Jenže,během několika málo minut
bylo všechno úplně jinak... Jednoho teplého večera ulehl Lackrim na tvrdé lože zcela
vyčerpán.I zdál se mu sen zhola podivný : Viděl sám sebe jako mladíka,jak stojí v
kruhu,obklopený postavami v bílých rouchách držících svíce.Všude kolem Lackrima byla
mlha. ,,Vítej,poustevníče“,snad v mysli Lackrimově se ozval hlas konejšivý a plný něhy neb
nikdo jiný nepromluvil, ,,již tě očekávám. Neznáš mě,ale já tebe ano. Byl jsi vyvolen,abys
zachránil svět před velikou zkázou,která je každým okamžikem blíž a blíž. Poněvadž jsi
jediný,kdo vydal se na cestu víry a dobrodiní,slyš nyní,co ti povídám.Vydáš se do vesnice
zvané Monteklava a nalezneš tam ženu lehčích mravů,Azaxu. Spolu navštívíte několik
dalších vesnic a přiberete k sobě kovářova učně Sira Rogera,zlodějíčka Waga,týraného slouhu
Yarduse,porodní bábu Glester,Hidaqle,ženu zbožnou a ctnostnou a Felinor,babku kořenářku.
Dohromady vytvoříte silnou družinu,která se pokusí zachránit náš svět a domov. Každý z vás
bude nadán jednou z božských sil. Buď zdráv,Lackrime a hodně štěstí“. Poustevník se
probudil. Cítil se podivně.Jako byl sláb a velmi unaven,teď jej únava opustila. Svěží vyskočil
z lože a vydal se ke studánce,jejíž vodu pil. Podíval se na hladinu a nevěřil vlastním očím. Na
jeho tváři nebyla jediná vráska,vlasy dorostly a získaly původní barvu. ,,Tak to tedy byla
pravda“,hlesl Lackrim užasle. ,,To potom znamená,že ...“.
Glester
,,Jen vydržte,paní,již vidím hlavičku“,ve vzduchu bylo cítit napětí. Žena prožívala těžký
porod a Glester,porodní bába,se snažila seč mohla,aby zachránila jak ženu,tak dítě. Leč její
snaha zdála marnou se být. Žena zemřela,ale dítě,slabé,neduživé,ještě žilo. Šlo o vteřiny.
Během dalších několika málo minut se mělo rozhodnout o osudu nemluvněte. Bude - li žít
nebo zemře. Glester vynaložila všechny své síly a znalosti,aby novorozeněti usnadnila boj.
Občas se v životě stává,že když si něco moc přejeme a snažíme se na maximum,obyčejně to
končí krachem. Glester malého chlapce nezachránila,zemřel. Zoufalá opustila chýši. Posadila
se na zem a skryla si tvář v dlaních. ,,Proč oni! Proč museli zemřít,co jsem udělala
špatně?“vzlykala. ,,Neplač,Glester,pláč ti nesluší“,hlas konejšivý a plný něhy se snažil ženu
utěšit v jejím žalu.Uslzená Glester vzhlédla. Před ní stál muž v bílém rouchu a bílá kápi mu
halila tvář. ,,Kdo jste?“zeptala se přiškrceným hlasem. ,,Jsem přítel“,odvětil, ,,přišel
jsem,protože jsi vyvolenou.Ty a dalších sedm lidí musíte zachránit tento svět neb vše,co zde
vidíš,zanikne. Zjáza se blíží pomalu,ale jistě a vy nemáte moc času. Během příštích několika
dní tě navštíví poustevník Lackrim a Azaxa,žena lehčích mravů. Dbej všech jejich rozhodnutí
a přidej se k nim.Pamatuj,času není nazbyt“. Snad nějakým kouzlem začal se tajemný přítel
zprůhledňovat,až zmizel docela ...
Wag
,,Chyťte hoooo,zloděéééj,ukradl mi peníze !“ křičel bohatý,ale přespříliš lakomý obchodník
Menos.Obratný zlodějíček Wag mu totiž odcizil něco málo z bohatství,které si tak ,,těžce“
nastřádal. Nyní se hnal s koštětem za tím nestydatým darebákem,který se odvážil mu něco
ukrást. Měl ale jednu velkou smůlu. Protože měl ohromný majetek,žena mu vyvařovala těžká
jídla,nebylo tedy čemu divit,že mu kolem břicha narostly ohromné tukové polštáře.Mohl by s
takovým ,,pupkem“ chytit vysokého hubeného zlodějíčka? Že mohl ? V žádném případě !
Menos supěl již po několika metrech a prudce oddychujíc vztekle dupl do země,sledujíc
vzdalující se Wagovu postavu. Chlapec zatím doběhl do lesa a teprve tam se zastavil.
No,chlapec. To jsem krapánek přehnala. Wag byl všechno jen ne chlapec. Vysoký,ramenatý
(ne však tlustý !) s bystrýma očima a chytrou hlavou. Musel krást,jinak by zemřel. Žádný
mistr jej nechtěl do učení,co taky počít s drzým a upřímným jinochem. Jeho drzost bývala
menším zlem než to,že byl upřímný. Vždy co měl na srdci,to na jazyku. Nikdy si nebral
servítky. Není pak divu,že byl mnohým mistrům spíše na obtíž než k užitku.Wag ale nebyl na
práci levý,to zase ne. Čile se měl k dílu,až mnohým jeho vrstevníkům oči přecházely.Jen ta
upřímnost ... Co naplat. Čisté srdce je holt čisté srdce. Když jej tak vyhodili ze třetího
učení,zoufalý usedl na první kámen,který mu přišel v cestu. V čirém zoufalství si nevšiml čtyř
mužů,kteří jej nenápadně sledovali až k lesu,do kterého vstoupil.Obklíčili ho. Vůdce tlupy a
patrně nejsilnější z nich zahřměl:,,Peníze nebo život !“ Wagovi už bylo všechno jedno. Bez
práce nebyly peníze,bez peněz jídlo,bez jídla je jen smrt.Krást nemohl do konce svého života.
Takže by tak jako tak zemřel. Wag si to v hlavě rychle sesumíroval a povstal : ,,Nemám
peněz,zrovinka mě vyhodili ze třetího učení. Takže volím život“,řekl a zavřel oči. Čekal,že
ucítí meč,vpichující se mu do břicha. Nic se však nedělo. Pomalu otevřel jedno oko. Na zemi
ležely mrtvoly oněch čtyřech mužů,jež Waga přepadli. U nich stál muž zahalen v bílé roucho
a kápi,jež mu kryla tvář. Zabil je bez jediného zvuku. ,,Proč jsi zabil ty muže ?“ zeptal se ho
Wag. ,,Chtěli ti ublížit“,odpověděl muž, ,,a to není správné.Musel jsem je zastavit,zemřel
bys“. ,,Možná jsem chtěl umřít“,Wag muže neznal,přesto mu vyjevil část svého příběhu, ,,
jsem zloděj. Musím krást neb mě v žádném učení nechtějí. Zrovinka před chvílí mě vyhodili
ze třetího. Co mám dělat?“ ,,Již nezoufej“,zpoza kápi vykoukl úsměv, ,,teď budeš mít na
práci mnohem důležitější věci. Jsi vyvoleným,Wagu. Ty a dalších sedm lidí musíte zachránit
svět před velikou zkázou,která se nezadržitelně blíží. Během příštích několika dní tě navštíví
skupinka podivných lidí.Snažně tě prosím Wagu,věř jim. Stejně jako teď věříš mně“. Mladý
zloděj,pardon,zachránce světa,chtěl muže obejmout,ale hmátl jen po vzduchu. Muž se
prostě ,,vypařil“....
Hidaqle
,,Dobrý den,Hidaqle“,muž halen bílým rouchem a kápí,jež mu kryla tvář,vstoupil do dveří
ženiny chýše a uctivě pozdravil.Když se mu dostalo taktéž pěkného pozdravení,sedl si na
lavici,oddělenou od ostatních částí chýše hrubými kusy látky. Tenkrát totiž ženy zbožné a
ctnostné jako Hidaqle dělaly práci dnešních knězů. ,,Musím se ti k něčemu přiznat,ó
ctihodná“,začal muž, ,,nejsem tu kvůli zpovědi“. ,,Pak tedy kvůli čemu ?“otázala se žena. ,,
Obávám se,že někdo jiný bude dávat rozhřešení hříšníkům neb ty sama během několika dní
odjedeš. Objeví se tu totiž skupinka podivně vyhlížejících lidí,vyvolených. Ty sama jsi
jednou z nich. Musíte zachránit svět před velikou zkázou,ó ctihodná.Nemeškej tedy s
balením,času není nazbyt“. Hidaqle chtěla něco namítnout,ale muž opět nenápadně zmizel ...
Felinor
,,Bolí vás něco ?“ zeptala se přátelsky vyhlížející osůbka muže v bílém rouchu a kápi,jež mu
kryla tvář.,,Kdepak“,odvětil, ,,naléhavě s vámi potřebuju mluvit,Felinor“. ,,Jak víte,jak se
jmenuju ?“užasla žena. ,,Na tom nesejde. Nemám již mnoho času,tedy poslouchejte pozorně.
Za pár dní se tu objeví skupina lidí,ke kterým se musíte přidat.Na nich,stejně jako na vás,totiž
záleží budoucnost lidstva.Musíte jej zachránit nebo všechno a všichni zahynou. Více vám
řeknou oni.Já už musím jít.Pamatujte,času není nazbyt“,a stejně jako u všech vyvolených i u
Felinor se vypařil ...
Yardus
,,Dělej,ničemníče,ty kůže líná,od čeho tě platím!“ křičel bohatý řemeslník na chudáka
Yarduse,svého slouhu. Pokud by se někdy v budoucnu dělala anketa o nejzbídačenější
osobu,vítězem by se stal jistě Yardus. Šaty tenké a zaplátované,chodil v nich v zimě v
létě,jeho výplata byla jeden mur(na naše je to v přepočtu asi jeden padesátník).Jídla dostával
poskrovnu a bičem každý den,ale nestěžoval si. Yardus byl zkrátka dobrého srdce,což bylo
pro něj v této chvíli spíše na obtíž. Nedokázal totiž svého pána opustit. Ale přece někdo jej
dokázal vymanit z pánových nebo lépe řečeno tyranových pout. Ach ano,muž v bílém rouchu
a kápi,jež mu kryla tvář.Přišel k tyranovu prahu v pozdních večerních hodinách.Nechtěli jej
vpustit,ale muž použil na sluhy Omamovací kouzlo a oni ho vpustili. ,,Vypadni odsud,ty
zmetku mizernej !“ rozkřičel se řemeslník,když viděl vcházet muže do kuchyně. ,,Hned
půjdu“,odvětil tiše, ,,jen s sebou někoho vezmu“. ,,Nikoho s sebou nevezmeš,slyšíš ? Tohle je
můj dům,já jsem v něm pánem a já rozhodnu kdy kdo půjde !“ tyran začínal pomalu šílet.
Muž nedbal jeho výkřiků,nalezl Yarduse a spolu sním se vytratil do tmy. Zavedl teď již
bývalého slouho do jedné opuštěné chýše a řekl mu:,,Zde zůstaneš několik dní,dokud si pro
tebe nepřijde skupina lidí.Jídla,oblečení a dřeva na zátop zde máš na dosti dlouhou
dobu,strádat tedy nebudeš.Rád bych ti všechno vysvětlil,ale času není nazbyt a já již musím
jít.Opatruj se,Yardusi“. Zmizel ....
Sir Roger
,,Zase všechno udělám já,k čertu!“ rozčiloval se mladý kovářův učeň Sir Roger.Jeho mistr byl
věčně naložený v lihu a tak mu nezbývalo nic jiného,než udělat všechnu práci sám.,,Co tě
rozčiluje?“ za Sirem Rogerem se objevil muž v bílém rouchu a kápi,jež mu kryla tvář.... ,,
Kdo u všech čertů jste ?“zeptal se učeň nepříliš zdvořile.,,Přítel“,oznámil mu muž, ,,jsem
tu,abych ti oznámil,ať jsi připraven kdykoli opustit řemeslo,protože již brzy tě čeká největší
dobrodružství tvého života. Nemohu ti nic víc říct,snad jen,buď připraven“. A zmizel stejně
nenápadně jako se objevil. ,,Asi jsem měl halucucanici“,pomyslel si Sir Roger,i kydž
netušil,jak moc se plete ....
Kdo je oním mužem ? Jakto,že umí čarovat ? Od dob skonu mistra Freghara je toto umění
považováno za zázrak. Jak věděl,kdo jsou vyvolení ? Že by potomek bojovníka řádu Kane ?
Ale pokud to byl syn,znamená to,že někdo ten krvavý masakr před sto lety přežil ? Nebo je to
jen Fregharův duch,který se vrátil ze Země stínů,aby dokončil úkol ? Kde je pravda ?
Vše je jak jste přikázal“,oznámil tajemný přítel podivné osobě v černém plášti,která k němu
stála zády.Teď se ale otočila.Hnisající rány v obličeji,prázdné oční důlky,dvě dírky místo
nosu a lidská ústa,to už tu někde bylo ....
,,Jen tak dál,Lestere|Lestre|“,pokýval hlavou očividně spokojený pán temnoty, ,,jen tak dál.
Čekal jsem déle než sto let,pár dní navíc mě nezabije.Můj velký den se blíží.Vlastní rukou
pošlu do Země stínů ty ,,vyvolené“. Cha cha cha cha ...
,,Jak jen to povídal ten hlas ?“ přemítal Lackrim nahlas, ,,mám jít do vesnice Monteklana a
najít tam ženu lehčích mravů,Azaxu. To jistě nebude problém. Takové ženy osadníci většinou
vyhostí někam k lesům,takže musím jít tam“. Jen láhev s vodou,pytlík s bylinkami a lesními
plody si vzal a vesele vykročil na cestu. Co mlád všímal si každé maličkosti,každého
zvířátka,kytičky,bylinky. Vše mu nyní bylo o tolik vzácnější. Šlo se mu lehce,slunce svítilo a
na světě bylo krásně. S rázným krokem a veselou myslí se mu zcela jistě svižně
pochodovalo,takže na zrodu pátého dne stál v lese u Azaxina obydlí. Zaklepal. Žádná reakce.
Znovu zaklepal. Zase nic. Když zaklepal po čtvrté,vešel. Bouda byla zkušeně,ale příliš
jednoduše zařízená. ,,Je tu někdo ?“ zeptal se. Ne,nikdo tam nebyl. Alespoň na chvíli.
Neslyšel ji přicházet,přesto věděl,že tam je. Otočil se a v tu ránu zapomněl věci,které jí chtěl
říct. Její krása mu vyrazila dech. Nic jí neubralo na smyslnosti. Usmála se na něj a
sametovým hlasem se jej zeptala,co si přeje. Až za několik minut mu došlo,že se ho vůbec na
něco ptala. ,,Jmenuji se Lackrim“,vzpamatoval se, ,,jsem tu,abych tě odtud odvedl.
Vzpomínáš si ještě na muže v bílém ? Byl i za mnou. Všechno mi řekl. My musíme zachránit
svět,Azaxo. Ze všeho nejdříve se musíme spojit s ostatními druhy. Je to tvůj osud a ty jej
musíš následovat“. Azaxa mu chvíli mlčky naslouchala.,,Že by přece jen byla pravda,co říkal
ten muž ?“ pomyslela si,asi ano,jinak by tu nebyl. ,,Dobrá,Lackrime.
Předpokládám,že jsi se mě chtěl zeptat na to,jestli půjdu s tebou. Tak tedy dobře. Půjdu s
tebou.Odcházíme hned ?“ zeptala se nakonec. Přikývl a tak si šla zabalit v ranečky jen ty
věci,ketré pro ni byly životně důležité.Vyrazili okamžitě. Prvním druhem,ketrého měli ve své
pouti navštívit,byl Wag.Zlodějíček. Toulal se lesem,když se za ním objevil stín.Zprvu se
příšerně lekl,ale pak se uklidnil. To jistojistě nebyli loupežníci,ketří by jej chtěli okrást.
Lackrima zcela přehlédl,ale Azaxina krása mu učarovala. Přišel k ní,poklekl,vzal ji za ruku a
políbil. Wagova galantnost se ženě líbila. Lackrim ignoroval cukrování těch dvou a řekl :,,
Jmenuji se Lackrim a toto je Azaxa.Přišli jsme,abychom...“. ,,Já vím,proč jste přišli“,přerušil
ho Wag, ,,ten muž v bílém mi všechno řekl.Půjdu s vámi,protože můj život stejně za nic
nestojí“. ,,Výborně“,řekla Azaxa,dosud sojící ve stínu Lackrimově. Opět vyrazili na cestu.
Dalším vyvoleným byla Glester. ,,Co tu chcete ?“ odbyla je nevrle. Neměla náladu se sněkým
vybavovat.Rodina s ní odmítla mluvit,protože odmítla uzavřít posvátný svazek manželský s
mužem,kterého jí rodina vybrala. Lackrim s Wagem a Azaxou mlčky přešli Glesteřinu
špatnou náladu.Chvíli bylo takové to trapné ticho,kdy si nemáte co říct.Pak se Lackrim
nadechl a spustil :,, Drahá Glester.Vím,že to co ti teď řeknu bude znít bláznivě,ale prosím věř
mi,je tomu tak. Ach,já nezdvořák,zapomněl jsem ti představit svou maličkost a své dva
druhy.Jmenuji se Lackrim a toto jsou Wag a Azaxa a ...“. ,,Můžete si ušetřit ty kecy“,přerušila
ho Glester trochu hrubě, ,,už ten příběh znám.Sice tomu moc nevěřím,ale půjdu s vámi. Proč
ne“. Opět se vydali na cestu.Teď už byli čtyři. Lackrim,Azaxa,Wag a Glester. S dalšími
čtyřmi se museli spojit. Cesta probíhala v klidu.Yardus,Sir Roger,Hidaqle a Felinor věděli o
tom,že je čtyřka navštíví a bez větších námitek se k nim přidali. Nyní byli úplní.
Vyvolení,družina lidí,naděje této země. ,,A co teď ?“ měl velmi oprávněnou otázku Sir
Roger, ,,stane se zázrak nebo co ? Todlecto jaksi nedomysleli“. Otázka zůstala viset ve
vzduchu.Co teď ?
Osmička Vyvolených zůstala jaksi bezradně stát na vrcholu
jedné z hor,kterými byl svět na počátku své existence doslova posetý. Nikdo neznal odpověď
na otázku Sira Rogera. ,,Vítejte,Vyvolení“,zpoza stínu osamělého stromu se vyloupla postava
tajemného přítele, ,,vítejte na hoře Tamur. Na tomto místě se již před sto lety prováděly
magické rituály a obyčejným smrtelníkům skryté obřady. Tato hora se po jistý čas stane vaším
domovem. Zde se naučíte jak ovládnout božské síly,které vám byly svěřeny a použít je v boji.
Stanu se vaším učitelem a ...“. Nedořekl neb Sir Roger mu neomaleně skočil do řeči. ,,
Moment,moment,to je všechno od vás moc hezký,ale že bych to naprosto dokonale
pochopil,to zase ne. To tu máme žít ? V týchle díře? Jste se snad ucviknul nebo já už fakt
nevim,co si mám myslet?
Vlezete nám do života,obrátíte nám ho vzhůru nohama a ještě chcete,abysme žili v tomhle,v
tomhle ...,hernajs,já nemám slov ! Adrenalin v krvi Sira Rogera rychle stoupal.Srdci jemu
nejbližší věděli,že se nevyplatí jakkoli jej naštvat.Jakmile byl jednou v ráži,nedal se
zvládnout. ,,Uklidněte se,Sira Rogere,ještě si něco uděláte“,uklidňoval jej tajemný přítel, ,,
kvůli vám samotnému se uklidněte. Já vím,že to,o co vás žádám není jednoduché,ale
přemýšlejte. Jste Vyvolení a jako takoví máte k tomuto světu určité povinnosti. Pokud
nezachráníte tento svět před tyranií pána temnoty,na světě zavládne chaos. Služebníci zla
vyrabují nespočetné množství osad,mnoho lidí zemře. Mezi nimi hlavně ženy a děti. To byste
vážně chtěli ? Aby svět platil za to,že jste byli příliš hrdí? Přemýšlejte. Zkuste si představit tu
hrůzu,až budou malé a nevinné děti prchat před nelítostnými vojáky pána temnoty“. Vyvolení
se zarazili. Netušili,že situace je až tak moc vážná. ,,Pokud je to vážně tak jak říkáte“,ozvala
se felinor nesměle, ,,pak si myslím,že je naší povinností udělat vše,co je v našich
silách,abychom tomu předešli“. Nervózně se rozhlédla po ostatních.Nikdy takhle dlouhý
proslov neměla,dnes to bylo poprvé.Bylo ticho. ,,Myslím,že není co řešit“,řekla konečně
Azaxa a ukončila tak trapnou chvíli ticha, ,,jdeme do toho.Ať se stane,co se má stát“. ,,Ale ...!
“ Sir Roger měl na jazyku námitku. ,,Ano ?“ otočila se na něj Azaxa s ledovým až vražedným
pohledem,který se za dvacet století naučí každá vdaná domácí hospodyňka k umlčení
manžela. Zmlknul. Kdyby její pohled uměl zabít,již by byly jeho kosti v prach obráceny.
Tajemný přítel sledoval tuto výměnu s úsměvem na rtech. ,,Pokud to takhle půjde
dál“,pomyslel si, ,,můj pán nebude mít žádný problém sprovodit je z tohoto světa a ukázat jim
cestu do Země stínů“. ,,Začněme tedy“,řekl a zachránil tak Sira Rogera před jistou zkázou, ,,
hned zkraje vám musím sdělit,kdo z vás bude mít jakou sílu. Ty,Azaxo,budeš ovládat oheň.
Sire Rogere,ty si porozumíš s vodou. Glester,element země dnešním dnem za svůj
bereš.Lackrime,tebe vzduch poslouchat bude. Felinor,ty zůstaneš léčitelkou,avšak tvé znalosti
budou stonásobně lepší,než bývaly. Wagu,ty ochráncem družiny se staneš. Yardusi,důležitým
členem družiny se staneš. Tvých pět smyslů se násobně zlepší a již na stohů nebezpečí
vycítíš. A Hidaqle,tvůj přínos družině bude neméně důležitý než ostatních. Uvidíš věci,které
se staly,které se dějí,ale i stanou. Ihned začali se cvičením.Po cvičení se šla Azaxa projít.
Osmička Vyvolených byla tak unavená,že usnula,jen so spočinula na lůžku.Jen Sir Roger ne.
Už ho nebavily ty věčné hádky. Proto se rozhodl podat Azaxe ruku ke smíru. Sledoval ji.
Azaxa ho brzy objevila a hned se do něj pustila,proč ji sleduje. Z původního smíru se tak stal
souboj. Glester probudila kvílící země,protože jí jejich souboj ničil kořeny stromů a bylin.
Lackrima zase vítr. Jak Lackrim tak Glester seběhli z hory co jim síly stačili a hnali se k
místu souboje. To,co uviděli,jim vzalo dech. Azaxa i Sir Roger měli na sobě znamení svých
schopností.Azaxina barva vlasůse změnila z původní havraní černě na jasně červenou,v očích
jí plály ohnivé plamínky,kolem sebe měla ohnivý kruh. Nejenak na tom byl i Sir Roger. Vlasy
dostaly barvu studánkové modři,jeho oči byly modré jako to nejhlubší moře a kolem sebe měl
vodní kruh. ,,Přestaňte !“zakřičeli Lackrim a Glester současně. Sir Roger se po nich otočil a
na chvíli tak vypadl z koncentrace,čehož využila Azaxa a zapálila mu vlasy na hlavě. ,,
Huááááááá !“ zařval Sir Roger,zcela zapomněl na to,že ovládá magii vody,zpanikařil a dal se
na zběsilý úprk. ,,Chachacha“,smála se Azaxa,až se za břicho popadal. Podívala se na
Lackrima a Glester,jestli jim to také připadá tak zábavné a ...,úsměv jí ztuhl na tváři,začal se
vytrácet až úplně zmizel.Nejen že se neusmívali,výrazy jejich obličejů byly tvrdé,ještě na ni
upírali vyčítavý pohled. ,,Co-co jsem provedla ?“ nechápala Azaxa.Lackrim s Glester se na
sebe podívali a nakonec promluvil Lackrim :,,Možná se ti zdají takové hry vtipné,ohnivá
bojovnice,ale i my ostatní ovládáme elementy a ty jim ubližuješ.Ničíš je a to nemůžeme
připustit.Ještě jeden podobný žertík,drahá Azaxo, a můžeš si být jistá,že budeš potřebovat
mnoho síly,abys dostala na kolena jak mě,tak Glester.Doufám,že jsi mě pochopila“. Lackrim
s Glester odešli.Azaxa se za nimi zahanbeně dívala. Už nějaký čas žili na hoře. Každý den
spolu trávili a cvičili se v magii. Lackrim byl mezi ostatními vážený pro svou moudrost a
ochotu pomoci. Nikdo si jej nechtěl znepřátelit. Tím méně Azaxa. Cítila se špatně. Najednou
měla pocit,jakoby nepatřila sem, na horu a mezi ostatní. Vždyť nikdo jiný se nechoval tak
jako ona. Ostatní členové družiny se učili zacházet s magií opatrně cvičit s ní,všichni brali
svůj úkol vážně. Jen ona ne. Azaxa byla zoufalá. Nechtěla zpátky k Yardusovi a spol.
Nedokázala by se jim podívat do očí. Najednou si totiž zcela uvědomovala své jednání a
chtělo se jí umřít. Posadila se na zem a skryla hlavu v dlaních. Rozbrečela se. Ve svém
zoufalství neslyšela přicházet Sira Rogera,který chtěl tu situaci mezi nimi vyřešit jednou
provždy. Sedl si vedle ní a něžně jí položil ruku kolem ramen. ,,Tak už neplač“,utěšoval ji
konejšivě. Azaxa vzhlédla a podívala se mu do očí. Co v nich uviděla,těžko říct. Snad
laskavost,něhu či upřímnou starost o ni ? Jedno však zcela jisté je. Dusil ji knedlík v krku a
proto vyhrkla :,,Já nejsem taková,vážně ne. J-já nevím,co se to se mnou děje. Vždyť todlecto
jsem nikdy nedělala !Proč jsem taková !“ vzlykala. Sir Roger jí pozorně naslouchal a ani
jednou ji nepřerušil. Bylo ticho. Oba se pohroužili do svých myšlenek. Po pár minutách Sir
Roger promluvil :,,Azaxo,ty nejsi zlá. Jen my dva,no-oba jsme tvrdohlaví a neradi děláme
kompromisy.To je pak těžký. Víš,já jsem tě sledoval jen proto,abych ti podal ruku ke smíru.
Už mě obtěžuje ten fakt,že jsme na sebe jako kočka a pes. Měli bysme být kámoši,protože na
nás závisí budoucnost nás všech.Čeká nás bitva a buď v ní vyhrajeme nebo prohrajeme. Jiná
možnost není. V následujících dnech se na sebe budeme muset spolehnout,proto bysme se
měli usmířit.Co ty na to?“ Azaxa se na něj usmála a Siru Rogerovi se zrychlil dech. Úsměv
prozářil její tvář a dokončil tak dílo matky přírody.Sir Roger byl celý okouzlen její krásou a
nejraději by ji hned tam na místě vzal do náruče a zlíbal jí její plné rtíky,až by oba zapomněli
na bitvu,kterou mají před sebou a která by jim mohla být osudnou. Jenže stál nohama pevně
na zemi a bylo mu jasné,že se musí ovládnout. Proto se zvedl a rychle odešel,jinak nevímnevím,jak by to dopadlo ... Lester sledoval celou scénu s úsměvem na rtech. Bylo mu hned od
začátku jasné,že se Azaxa Siru Rogerovi líbí a najednou zničehonic zjistil,že je (Vyvolené)
začíná mít rád ... .
A to bylo zlé znamení ... ,,Lesterééé!“ zakřičel pán temnoty.V mžku stál Lester u něj a
čekal.Pán temnoty se k němu otočil se zlověstným úsměvem na rtech.,,Okamžitě mi vysvětli
své chování“,poručil. ,,Víte,vaše výsosti.Vyvolení jsou na Tamur již určitý čas a já si nemohu
pomoci,mám je rád“,Lester se odhodlal k pravdě. Věděl,že pán temnoty by stejně poznal,že
lže,takže by to vyšlo nastejno. Očekával trest. Pána temnoty se zmocňoval vztek. ,,Co si to
dovoluješ ?!“rozkřičel se, ,,já jsem ti dal milost a nedal tě zabít.Já jsem tě vychoval jako
vlastního syna. Já jsem tě naučil všechno,co umíš.A takhle se mi odvěčuješ? Tím,že se spolčíš
s těmi hlupáky !!!! Jediný důvod,proč jsem je ještě nezabil je ten,aby mi byli rovnými soupery
a já si s nimi mohl hrát. Proč-proč-kde se v tobě vzal takový cit ? Vždyť démoni city
NEMAJÍ !!!“ Pán temnoty se pokoušel uklidnit.Bylo toho na něj moc. Jeho nejvěrnější ho
zradil. Na koho se má potom spolehnout,když ne na ty,kteří jsou mu pravou rukou ?
Uvažoval.,,Pokud je má Lester rád“,říkal si v duchu, ,,větší bolest než smrt by mu jistě
působil pohled na trpící ty prachobyčejné smrtelníky“. Zhluboka se nadechl a řekl
Lesterovi:,,Zklamal jsi mě můj nejvěrnější. Proto budeš pykat.Ne-nezabiju tě. Tvůj trest bude
mnohem horší.Proměním tě v orla a jako bezmocný ptáček budeš pozorovat,jak ti smrtelníci
umírají jeden po druhém mou rukou. Antaré nigma tolte chá !“ Pán temnoty vykřikl.Lester se
v bolestných křečích zhroutil na zem. Chvíli se válel na zemi,křičíc hrůzou a trhajíc si bolestí
vlasy z hlavy,až se proměnil. Byl orlem a zcela bezmocný ...
Lester nebyl vždy služebníkem démonovým,býval lidským mládětem.Ale to už je dávno. Tak
strašně dávno,že již ani ti nejstarší pamětníci si nejsou zcela jisti,jak se to doopravdy událo.
Totiž to,že Lester přešel na špatnou stranu. Nejvěrohodněji zní vyprávění starého Makuse....I
to bylo tak. Lester byl chytrý dítko. Vše na co sáh´ se mu dařilo.Stydlivý,taková nemluvka to
byl. Vychovávala ho jedna moc hodná paní,která ho našla před svým prahem jako nemluvně.
Ze začátku jsme si mysleli,že mu naši bohové dali do vínku zručnost,ale po jistý čas jsme s
údivem zjišťovali,že jsme se dokonale spletli. To bylo jednou takhle na večír,šel jsem domů z
procházky(však mi rozumíte - z procházky jako z procházky)a tu vidím jak se u ,,dobré
víly“(tak jsem té hodné paní potichu říkal) svítí a tak jsem si řek´,že se tam mrknu. V té
místnosti,ve které se jako svítilo,stál Lester a říkal něco divnýho.Znělo to jako : Tychte namu
poxa mé. To,co se stalo potom,mi vzalo dech. Do vzduchu se vznesly svíce a začaly tančit.
Vím,že to bláznivě,ale já to fak´viděl.Ten chlapec mě asi musel zahlídnuť,protože ty svíce
žuchly na zem a všechno zhaslo. Na zejtřek sem si s ním chtěl promluvit,ale zjistil sem,že
zmizel. Asi eště ten večer odešil z vesnice.Dlouhou,dlouhatánskou dobu o něm nebylo
slyšít,až jednoho dne k nám do vesnice přišel cizinec,který nám o něm povědil.Že prý hned na
začátku studoval v řádu Kane a že prý tam našel otca.Freghar nebo tak nějak,že prý se
menoval.Ale ti dva se asi pohádali a Lester odešel z řádu. Dlouhou dobu bloudil pln vzteku
na svého otca,až jej prej našel pán temnoty,kterej z něj udělal démona a Lester mu musel
sloužit.Že prej jen čistá láska z něj může udělat zpátky člověka.Ptal sem se toho cizinca,jak
to,že toho tolik ví o tom chlapci a on mi odpověděl :,,Lester je krev mé krve. V jeho žilách
koluje moje krev.Já jsem Freghar. Jeho otec. To já jsem ho měl ochránit před pánem
temnoty,zklamal jsem ...
Uplynulo již mnoho dní,kdy Vyvolení poprvé stanuli na hoře Tamur.Hora jim poskytovala
vše-útočiště,jídlo,vodu. Odvděčovali se jí usilovným cvičením a správným a moudrým
zacházením s dary,jež jim byly dány. Azaxa se usmířila s Lackrimem a Glester-řekla jim,že
její chování bylo neuvážené až infantilní a velmi svých činů lituje. Lackrim jí zprvu
nevěřil,ale přesvědčily ho její upřímné a zoufalé oči prosící o odpuštění.Vše bylo téměř jak
má být.Téměř. Lester chyběl. Družina na to přišla jen pár hodin poté,co jej pán temnoty
proměnil v orla. ,,Hééj,neviděli jste někdo našeho přítele ?“ křičel Sir Roger od pramene s
vodou,který se tam zázračně objevil,na své přátele na druhém konci Tamur. Ostatní se
rozhlédli. Teprve teď téměř všem došlo,že jejich tajemný přítel chybí. Jen jedna jediná osoba
si Lesterovu nepřítomnost až bolestivě uvědomovala. Azaxa. Nebylo minuty,aby na něj
nepomyslela.Ačkoliv se líbila Siru Rogerovi,který by za ni život do ohně dal,necítila k němu
víc než přátelství.Zato Lester. Nikdy mu nestanula tváří v tvář a přesto věděla,že on je mužem
jejího života,že jen on může vrátit světlo do tmy,ve které se ztrácela.Nikdo jiný kromě ní také
netušil,že ten orel,který se co hodinu zjevoval na nebi,je jejich ztracený přítel. Jen ona to
věděla,protože pohlédla dravci do očí a tam spatřila svůj vlastní obraz.I když si myslela,že ví
všechno,nebylo tomu tak.Ani ona ani zbytek Vyvolených nevěděl o armádě zrůdných vojáků
pána temnoty,kteří pochodovali přímo na Tamur neboť se rozhodl,že si se svými soupery
trochu pohraje. Lester se v kůži orla všemožně snažil své chráněnce upozornit na blížící se
nebezpečí,ale nikdo mu nerozuměl. Ani Azaxa. Den za dnem šel a nebezpečí sílilo. Sir Roger
se velmi snažil sblížit se s Azaxou,ale ona jej prakticky přehlížela. Byl pro ni kamarádem,víc
mu nemohla dát. Jednoho krásného letního dne podstoupila družina Vyvolených zkoušku,jež
je stmelila. Ale za jakou cenu ... Příliš pozdě uviděli vojska táhnoucí na horu. Yardusova
schopnost vidět nebezpečí dřív-tentokrát selhala.Zkouška ohněm. Azaxa,Sir Roger,Glester a
Lackrim vytáhli do boje s elementy.Ostatní měli zbraně. Červená. Modrá.Hnědá.Tyrkysová.
Barvy se prolínaly a pojily,jak čarodějové družiny sesílali kouzla na nepřátele. Dokud byli
spolu,byli silní. Stalo se však,co stát se nemělo. Rozdělili se. Jeden ne jednoho. A to byla
velikánská chyba. Lackrim,Glester a Sir Roger si se svými protivníky poradili vskutku
snadně. Jenže Azaxe začaly docházet síly. Zničehonic stála čarodějka proti nepříteli zcela
bezbranná a vydaná mu na milost a nemilost. Malinká očička se v znetvořeném obličeji
zlověstně zablýskla,když se k ní blížil,připraven vyslovit kouzlo poslední. Kouzlo
nejhorší.Kouzlo smrti. Sir Roger to zpozoroval.Jak ve zpomaleném filmu se vrhl k Azaxe ve
chvíli,kdy netvor zařval :,,Nichamé tolte chá antaré ma jagá !“ Kouzlo zasáhlo Sira Rogera
plnou silou do hrudi a odhodilo jej. To už k nim mířili Lackrim s Glester,kteří se postarali o
netvora. Azaxa se vrhla ke ztuhlému tělu svého zachránce :,,Prosím,ať není
mrtvý.Prosím,prosím“. Nikdo jejích motliteb nevyslyšel. Kouzlo nejhorší se nedalo nijak
zvrátit,nebylo protikouzlo. Azaxino tělo se otřásalo vzlyky. Objímala mrtvého a stále
nemohla-ne,nechtěla ! pochopit,že duše Sira Rogera odešla do Země stínů,odkud není
návratu. Glester mladou dívku ojala a utěšovala.To už přicházeli zbylí druhové.Byli od krve a
zranění,ale žili. A to bylo hlavní. Však je Felinor dá zase dohromady. Lester nešťastně kroužil
nad nimi a sám sebe obviňoval ze smrti Sira Rogera.Azaxa k němu upřela pohled. Ačkoliv
byl dravcem bez daru mluvit,pro tentokrát si rozuměli. Teď víc než kdy jindy si přáli
Vyvolení zničit pána temnoty a pomstít tak svého druha.
Jenže podaří se jim to ? Vždyť božské síly byly dány osmi lidem a jich je jen sedm.Bude jejich
spojená moc silnější než zlo,kterým vládne pán temnoty,anebo budou následovat Sira Rogera
do Země stínů ? .
Uběhlo již několik dní od chvíle,co Sir Roger zemřel,ale na Tamur jakoby se zastavil
čas.Hrobové ticho se vznášelo ve vzduchu. Od toho černého dne je již žádní vojáci nenapadli
a Vyvolení tomu byli jen rádi. Většina z nich neměla na cvičení svých mocí ani chuť,ani
náladu,ani sílu. Jen Azaxa teď trénovala usilovněji než kdy dřív. Dopředu ji hnal pocit viny.
Tak nějak si v hlavě sesumírovala,že kdyby toho osudného dne byla jen o něco silnější,bylo
by dnes všechno úplně jinak. Sir Roger by žil. Vstávala s úsvitem a odcházela na
cvičiště,odkud odcházela s prvními hvězdami. Dřela a pilovala své umění do dokonalosti,aby
alespoň na chvíli zapomněla na to,že muž,kterého ona celou svou duší a celým svým srdcem
miluje,je zaklet v orla a na to,že muže,který ji miloval,přijala za svého matka Země a jeho
duše putovala do Země stínů. Tak nějak tušila,že vpád těch zrůd byl teprve začátek a že to
bude mnohem horší.Nechtěla ale se svým tušením znepokojovat ostatní,kteří už tak chodili
po hoře jak těla bez duše. Poslední souboj mezi dobrem a zlem se blížil. Čas se nachýlil. Buď
vyhrají smrtelníci,svět bude zachráněn a smrt Sira Rogera bude pomstěna nebo vyhraje pán
temnot a vše bude ztraceno. Buď anebo. Třetí možnost neexistovala.
Jednoho brzkého večera,kdy Vyvolení ulehli,zatímco Azaxa ještě cvičila,se zdál Glester
podivný sen. Stála uprostřed krajiny plné těch nejroztodivnějších rostlin. Tráva byla
modrá,nebe fialové. Rostliny rostly obráceně než zvykem bývá,tam kde květy obvykle
jsou,teď kořeny se upínaly ke slunci,jež svým tvarem obdélník připomínalo. Připadala si,jak
v té nejpodivnější pohádce. Tu k ní přicházela nějaká osoba. Zřejmě muž. Halen v bílém
rouchu s bílou kápí přes obličej byl Glester podivně známý. ,,Tajemný příteli!“ vykřikla
radostně a málem by se mu vrhla do náruče a objala ho – jenže se zarazila. Něco bylo jinak.
Špatně. Lester došel až k ní a řekl jí : ,,Jsem rád,že tě vidím,Glester a také,že mě poznáváš.
To,proč tu jsi je velmi důležité,proto musíš udělat všechno,co ti řeknu. Mě už na hoře v lidské
podobě nespatříte,pán temnoty mě proklel v orla.To,co teď vidíš,je jen uchovaná vzpomínka
na mě v tvé mysli. Dobře mě poslouchej : Vaše zkouška ohněm se blíží. Pán temnoty s vámi
začíná ztrácet trpělivost,už jej nudíte. Proto se rozhodl s vámi skoncovat. Musíte být
připraveni na nejhorší. Trénujte usilovně,dokud na vás nepadne únava. Vydejte se ve stopách
Azaxiných,jež je dnes více než připravena. Pán temnoty je ale silný,mnohem silnější než si
dokážete představit. Budete teď muset spoléhat jeden na druhého. Vaše víra ve vás samé vás
posílí. Nedůvěra vás ale nakonec může oslabit. Mějte to na paměti. Co ale po tobě chci.
Potřebuji,abys šla za Azaxou a řekla jí toto,přesně slovo od slova :
Život je dar,
jím nemůžeš plýtvat,
láska jsou slzy,
jež nemůžeš slíbat.
Kdo srdce má čisté a skutečně miluje,
ať staví se zlu,kouzlí a čaruje.
Láska jej ochrání před silou temna,
chráněnec na Zemi mír a klid zjedná.
Jdi už a nezapomeň říci můj vzkaz Azaxe.Již je to jen na vás. Vím,že máš mnoho otázek,ale
prozatím ti můžu zodpovědět jen jednu. Tomuto místu se říká Arnoth a již je tomu sto let,co
jej naposledy použil nějaký mistr z řádu Kane. Slouží k tomu,aby se nějaký čaroděj v nouzi
spojil se svým učněm. Já v nouzi nejsem. Za to vy ano. Nezbývá vám již moc času.
Sbohem,Glester“. ,,Počkej!“ vykřikla Glester,ale v tom se s výkřikem probudila. ,,Co se ti
uáááá stalo?“ ptal se ospalý Wag, ,,zase si lehni a spi“. Jenže Glester neměla na spánek ani
pomyšlení. ,,Kde je Azaxa?“ptala se rychle. ,,Asi na cvičišti“,odpověděla jí polospící
Felinor,otočila se na druhý bok a opět usnula. Glester vyskočila čile z lůžka a vydala se za
svou mladou kamarádkou na cvičiště. Poznala ji už zdálky,ačkoliv byla všude tma. Azaxa si
zrovinka zkoušela překážecí zhoubné kouzlo. Patřilo k těm obtížnějším,ale dívka měla
trpělivosti dost. Trik tohoto kouzla spočíval v tom,že musela vytvořit dostatečně silný
plamen,který by se na jistou chvíli stal nepříteli obtížnou překážkou a zároveň,aby mu
dokázalo ublížit a zpomalit jej tak. ,,Azaxo,pojď sem na chvíli“,zavolala Glester,protože
zůstala v uctivé vzdálenosti od ohně. Přece jen jí trošinku naháněl strach. ,,Děje se něco?“
zeptala se Azaxa,když k ní doběhla. Glester souhlasně pokývala hlavou a hned spustila majíce
strach,že by mohla zapomenout na vzkaz od Lestera:,,Život je dar,jím nemůžeš plýtvat,láska
jsou slzy,jež nemůžeš slíbat. Kdo srdce má čisté a skutečně miluje,ať staví se zlu,kouzlí a
čaruje.Láska jej ochrání před silou temna,chráněnec na Zemi mír a klid zjedná“. Glester
skončila. Azaxa omráčeně poslouchala svou jen o několik málo měsíců starší kamarádku. ,,O
– odkud tohle máš,kdo-kdo ti tohle řekl?“dostala ze sebe. ,,Náš tajemný přítel“,odvětila
Glester vesele,nevidíc Azaxinu náhlou bledost, ,,no, to bys normálně nevěřila,co se mi
událo“. ,, Ale věřila“,opáčila Azaxa potichu. ,,Bylo to fakt dost divný“,pokračovala Glester ,
jakoby ji Azaxa nebyla přerušila, ,,šla jsem si lehnout a už jsem spala,když tu jako najednou
stojim v nějaký divný zahradě nebo krajině,co já vim,co to bylo, a tu ke mně přichází... To
neuhodneš! Náš ztracený tajemný přítel! Chtěla jsem ho jako obejmout,že ho ráda vidím,ale
on se nenechal a hned spustil. Nejdřív mi kladl na srdce(teda jako ne jenom mě,jo),abychom
si navzájem věřili a spolíhali jeden na druhého a taky povídal,že náš souboj se již
blíží.Nakonec mi řekl,abych ti řekla,co jsem ti řekla. Chtěla jsem se ho zeptat na spoustu
otázek,počínaje otázkou,co s ním je,konče otázkou,kde to jsem. Řekl mi,že jsem v Arnothu.
Pak jsem se s výkřikem probudila. To je,co ?“dožadovala se odpovědi své kamarádky,jež se
jí po tom osudném faux-pas1 stala sestrou. Azaxe se podlomila kolena a ona klesla na zem. ,,
Co je s tebou,vypadáš divně“,zeptala se Glester,která si konečně všimla dívčiny bledosti, ,,
nepotřebuješ něco?“ Azaxa se vzpamatovala ze chvilkové slabosti,vstala a usmála se na
Glester : ,,Ne,děkuju.Jen bych teď byla ráda o samotě,pokud by ti to nevadilo“. Glester
zavrtěla vesele hlavou a odběhla. Bylo zvláštní,jak jeden nevšední zážitek může přebít
smutek ze ztráty přítele. Azaxa se zhluboka nadechla a začala počítat,aby se uklidnila a
nevhrkly jí slzy do očí. Chápala tu básničku. Lester ji takto nabádal k odvaze. Slíbil jí
tímto,že ji ochrání silou své lásky,kterou nemohl zničit ani pán temnoty,jak moc byla silná.
Stane se jednou,že mu bude moci pohlédnout do tváře,dotknout se ho,políbit jej? Nastane
jednou tento den? Následujícího rána byli kupodivu všichni brzo vzhůru,což nebývalo
zvykem. Zvláště tedy ne u Vyvolených.Azaxu to překvapilo. ,,Rádi bychom si s tebou
promluvili“,řekl Lackrim,zvolený mluvčím celé družiny. ,,O ?“ pobízela jej Azaxa. ,,Bylo
nám řečeno,že náš souboj se blíží a ,že ty jediná z nás jsi připravena utkat se s pánem
1 Chybné jednání,omyl,nedopatřenost
temnot.Naše síly ochabují,o tom není pochyb. Již dlouho jsme necvičili. Abych to
zkrátil,jdeme tě požádat,aby ses nás ujala. Stala se naším učitelem a obnovila moci nás všech.
Co tomu říkáš ?“ Azaxa mlčela. Přemýšlela. Nezdálo se jí to jako zas tak špatný nápad. ,,
Dobrá,souhlasím“,řekla nakonec, ,,pomůžu vám. Dlužím to někomu“. Vyvolení se znovu
učili zacházet s dary,jež jim byly dány. Znovu se učili splynout se svou mocí vjedno.
Vstávali s úsvitem a zmožení usínali dlouho po půlnoci. Jejich čas se blížil. Rozhodující
souboj měl brzy nastat.....
Rozhodujícího dne se vyvolení probudili do nového jasného dne. Slunce,jakoby vědělo,co se
chystá,rozhodlo se podpořit je svou zářivou silou,která jim vnášela do duše klid před blížícím
se soubojem. Sbalili si věci,které měli na Tamur,pomáhali těm druhým s balením – to
všechno zcela mlčky,jakoby věděli,že slova jim jsou nanic. Brzy zrána se vydali na cestu. Ke
Garmin,sídlu pána temnoty to bylo velký kus cesty a slunce začalo již brzy nepříjemně
hřát,ale Vyvoleným to bylo jedno. Vždyť měli mezi sebou Mistra větru! Stačilo jen pár
vhodně zvolených kouzelných slov a pak už jim horko vůbec nebylo,protože jejich rozpálená
těla chladil studený vítr. Co míli dělali přestávku,aby si odpočali. Nechtěli se
vyčerpat,protože věděli,že budou své síly ještě potřebovat. Nikdo z nich po cestě
nemluvil,každý byl pohroužen do svých vlastních myšlenek. Někdo myslel na rodinu,kterou
dlouho neviděl a možná již neuvidí,druhý myslel na nadcházející souboj. Azaxa myslela na
Lestera a jeho slova. Život je dar,jím nemůžeš plýtvat ... . Co když zklame? Pomůže jí?
Pokud ano,jak když jej pán temnoty zaklel v orla ? A proč se spojil v Arnothu s Glester a ne
s ní ? Proč ? Azaxa věděla,co je Arnoth. Lester jí to jednou řekl,když šli na procházku. Jasně
si vzpomněla,že je to kouzelný svět,kam vstoupit můžeš jen v myšlenkách (taková
telepatie,řekl by každý). Šli dlouho,až na sklonku šestého dne dorazili k cíli. Stáli pod
Garmin,horou,jež patří temným čárům a kletbám. Mezi venkovským lidem traduje pověst,že
první páni Garminie,říše,v jejíž středu Garmin stála,se postavili pánu temnot v souboji neb
pán temnot jim chtěl horu vzít. Páni bojovali udatně,ale podlehli,zemřeli,ale i prý po své
smrti pomáhají všem,kdo by se chtěl zlu postavit. Vyvolení se rozhodli přespat pod horou a
ráno se vydat k jejímu vrcholu a naplnění svého cíle. Inu – plán to byl dobrý,což o to,ale něco
jim ho překazilo. Něco – nebo spíš někdo. ,,Ááááááááááá“,zaječela Felinor a vymrštila se do
sedu. Wag hodil po Felinor miskou na jídlo,aby ji umlčel,ale Felinor křičela dál. ,,Co se u
všech ďasů áááááááááááááá“,otevřel Wag oči,znechucen tak nepříjemným budíčkem,navíc
ještě před svítáním,ale když viděl to samé co Felinor,zaječel jak ženské. Ve sluji,kterými byla
Garmin doslova protkána se vznášeli průsvitné postavy. Jednomu chyběl nos,druhému zas
kus tváře – pozůstatek boje s pánem temnot. Vyvolení se jeden po druhém začali budit a
křičet jako o závod,jen Azaxa si duchapřítomně vzpomněla na onu pověst. ,,Ticho !“
zakřičela na své druhy a ti se uklidnili. ,,Čeho si žádáte,Garminijští páni ?“zeptala se
průsvitných postav. Jeden z nich,ten,co utrpěl největší ztrátu v boji se zlem,promluvil : ,,Jdete
porazit pána temnoty. Ví o vás a je na vás připraven. Dejte si proto velký pozor. Chceme vám
pomoci udělat to,co my jsme nedokázali. Pomůžeme vám. Již brzy se začne rozednívat,ať jste
připraveni. Neptejte se nás,jak vám pomůžeme. Jen nám věřte“. Duchové zmizeli. Vyvolení
s otevřenou pusou ještě dlouho zírali do míst,kde se před chvílí vznášeli první páni této země.
,,V-viděli j-jste t-to?“dostal ze sebe Wag, ,,kdo to-co to bylo ?“ Felinor se podívala na
Azaxu: ,,Můžeš nám vysvětlit ....?“ ,,To byli první vlastníci říše,která patřila za jejich vlády
k nejmocnějším a nejváženějším“,skočila jí Azaxa neomaleně do řeči, ,,jednoho dne se zlo
rozhodlo,že ovládne Garminii, tuto nádhernou starobylou zemi. Páni se mu postavili,ale jejich
nepřítel byl tenkrát silnější než oni sami. Je tomu již víc jak sto let,co se tu zlo usídlilo. Mrtví
ale nemohou v klidu spočinout v hrobě,dokud tu to zlo bude.Proto pomáhají každému,kdo se
mu chce postavit. Copak neznáte tu pověst ?!“ Azaxa byla pohoršená jejich neznalostí,ale
nebyl čas,aby jim mohla pořádně vyčinit.Svítalo. ,,Fofrem si všechno sbalte !“zavelela . ,,A to
jako ...?“ zeptal se otráveně Yardus. Na rozhraní mezi dnem a nocí se tu objeví nějaká
strašidla,nenechají je pořádně se vyspat a teď má ještě celej utahanej vstávat?! Tak to ani
náhodou !!!! ,,Copak jste je neslyšeli ?!“rozkřikla se Azaxa,která se sama pasovala na vůdce
družiny, ,,za chvíli se něco začne dít! Nejsme tu,abychom si váleli šunky,ale abychom poslali
pána temnoty k čertu ! Okamžitě vstávat! Bude to ?!!“ Ostatní členové družiny až
nadskočili,když se na ně rozkřičela. Vždycky dělali věci pomalu a s rozmyslem,ale rychlostí,s
jakou se jali balit své věci,by se mohli rovnat dnešnímu gepardovi,a to je sakra rychlé
zvíře.,,Tak se mi to líbí“,pochvalovala si Azaxa. ,,A teď se bude dít ...?“zeptal se Lackrim. ,,
Uvidíš. Á už jste tady,výborně“,otočila se Azaxa,když viděla zděšený obličej svých přátel.Za
ní stál,no-spíš vznášel se,jeden z nočních návštěvníků.Beze slova se otočil a zmizel ve
stěně. ,,No tak,na co čekáte !“pobídla je dívka a jako první se vydala za duchem.Ostatní ji
ostýchavě následovali.Pořád ještě nevěděli co si o tom všem mají myslet. Šli již hodnou
chvíli,když se Yardusi udělalo zle. Zorničky se zostřily a on viděl několik vojáků,kteří o nich
nevěděli,ale blížili se přímo k nim.,,Azaxo!“ ozval se.Dívka se otočila. ,,Vojáci,jsou
tu“,oznámil jí, ,,neví o nás,ale míří přímo k nám“. Azaxa kývla,že rozumí. ,,Připravte
se“,řekla potichu svým druhům. Wag,Hidaqle,Yardus a Felinor tasili zbraně. Mágové
probudili své elementy k životu. Čekali.Napětí se dalo krájet. Jenže ... dlouho nikdo nešel.
Azaxa se otočila na Yarduse s němou otázkou v očích. Pokrčil rameny a znovu se zaměřil na
ony nepřátele. Byli blíž,blížili se,pomalu,ale jistě. Byli tu. Bylo jich sedm.Stejně jako
Vyvolených. Síly byly vyrovnané.Moment překvapení byl však na straně smrtelníků.Pán
temnoty nikomu neřekl,kdo se brzy objeví. Wag prvního rozsekl vejpůl. Další skončil na
zemi s vyhřezlými vnitřnostmi,Felinor mu rozpárala břicho. Mágové družiny ani nemuseli
využít svých schopností,všechno za ně udělali bojovníci. Když i poslední netvor skončil na
zemi s proťatým hrdlem,zvedli se nebojující Vyvolení a vyšli z úkrytů. ,, Byl by někdo tak
laskav a vysvětlil mi,co to mělo znamenat ?“ otázala se suše Azaxa a štítivě překročila jednu
z mrtvých zrůd. ,,Řekněme,že bys to mohla brát jako pomstu“,zašklebil se Wag. Azaxa se jen
ušklíbla. Duch mrtvého vládce Garmínie se opět objevil a tak pokračovali v cestě. Byla velice
náročná,v jednu chvíli se stáčela dolů,pak zase stoupala nahoru,pro změnu se zužovala,takže
museli co nejvíce zatahovat břicha,aby se do chodeb vlezli. Mrtvý je nyní vedl tak,že se již se
žádnými vojáky pána temnoty nepotkali.Což bylo v tu chvíli jen dobře. Aspoň si mohli šetřit
síly na pána temnoty. Vyvolení byli každou chvílí napjatější a napjatější. Nadešel čas,aby
zúročili všechny své znalosti. Chodba končila. Za ní byl .... .,,Tady naše pomoc prozatím
končí“,oznámil mrtvý, ,,nemyslete si však,že již vám nepomůžeme. Ničeho se nebojte.My
vám pomůžeme,až nadejde ten správný okamžik“. Zmizel. Co jiného byste také mohli čekat
od již více jak sto let starého ducha ? No nic,fakt že nic. Pouze sál pána temnoty byl z čistého
křišťálu,všechno ostatní bylo z hlíny anebo skály. Proto se dopředu dostala Glester.Stačily
dva jednoduché pohyby rukou,jedno účinné zaklínadlo a bylo to. Země se rozevřela a
Vyvolení se dostali do křišťálového sálu pána temnoty. Nebyl tam,alespoň zpočátku. Vešli. ,,
Kde je ?“ zeptal se Wag. ,,Hledáte někoho?“ zeptal se pán temnoty,který se jako duch zjevil
před nimi.,,Vás“,odpověděla ostře Azaxa,kterou začal popadat vztek. Ten mizera je jen tak
v klídku,jako by se nechumelilo! No,počkej.Já ti ukážu! ,,Proč si myslíte,že zvítězíte ?“otázal
se jich pán temnoty bez jakýkoliv emocí, ,,jsem starší než vy všichni dohromady. Nebýt
mě,ani byste nevěděli,že existuje něco jako ty vaše síly. To já jsem vám umožnil cvičit se
v jejich ovládání. Jsem silnější než vy všichni dohromady. Kde se ve vás bere ta drzost myslet
si,že proti mně něco zmůžete ?!“ V jeho hlase zazněla teď už špatně skrývatelná zloba. ,,Víte
moc dobře,že proti mně nemáte žádnou šanci. Abyste mě mohli zničit,muselo by vás být osm.
Jenže-cha,vás je jen sedm. Takže nemáte šanci“,pán temnoty si vychutnával svůj
triumf.Myslel totiž,že bez vodního mistra Sira Rogera jsou zcela ztracení.Jenže se přepočítal.
Vyvolení se na sebe podívali. Rozuměli si beze slov. ,,Ena tá mukeš sel!“vykřikla Azaxa a
vrhla Oslabující kouzlo ohně proti zlu. Rozhodující souboj byl zde.Pán temnoty čekal její
reakci vyslal proti Azaxe štítové kouzlo,které ji zasáhlo do prsou a odhodilo. Byl to velmi
vyčerpávající boj. Vyvolení se snažili vytěžit ze svých znalostí co nejvíc. Jenže ani to
nestačilo. Pán temnoty byl silnější než oni,přesně jak předpovídal. Všechny je dostal na
kolena. Leželi tam a věděli,že zklamali. Že zklamali všechny ty muže a ženy. A co
hlavně,zklamali děti. Azaxe bylo zle. Ležela tam,pokořená pánem temnoty. V hlavě jí
hučelo.Najednou zničehonic uslyšela v hlavě Testerův vzkaz a pochopila.Pochopila všechno.
S vypětím všech sil se postavila a podívala se pobavenému pánu temnoty zpříma do očí. ,,
Copak,děťátko?“zeptal se jí poťouchle, ,,snad ještě nechceš lekci ?“ ,,Život je dar,jím
nemůžeš plýtvat,láska jsou slzy,jež nemůžeš slíbat.Kdo srdce má čisté a skutečně miluje ať
staví se zlu,kouzlí a čaruje.Láska jej ochrání před silou temna,chráněnec na Zemi mír a klid
zjedná !“zvolala Azaxa silným hlasem a pevným hlasem. ,,Co to má znamenat ?!!“ pán
temnoty byl překvapený,jak jen se dá výraz překvapení rozpoznat ve znetvořené tváři.
Wag,Glester,Lackrim,Yardus,Felinor a Hidaqle se při Azaxiných slovech zvedali z křišťálové
podlahy.,,Víte,nic jste nepochopil.Chtěl jste nás vidět umírat pomalou a bolestivou smrtí na
zranění,která jste nám způsobil. Jenže nás nemůžete ani zabít ani porazit“,slova se ujala
Azaxa, ,,nás je osm. Sira Rogera možná za svého přijala matka Země,ale v našich srdcích žije
dál. Pokud bude dál v našich srdcích a vzpomínkách,bude nás osm“. Pán temnoty na ni
vyjeveně zíral. S jedním nepočítal. Se silou,která je starší než zlo. Nepočítal s láskou.
Vyvolení se chytili za ruce. Tím se jejich schopnosti spojily. Společně jako jeden,jako
tým,pronesli kouzlo :,, Život je dar,jím nemůžeš plýtvat,láska jsou slzy,jež nemůžeš slíbat.Kdo
srdce má čisté a skutečně miluje,ať staví se zlu,kouzlí a čaruje. Láska jej ochrání před silou
temna,chráněnec na Zemi mír a klid zjedná“.Síla tohoto kouzla odhodila pána temnoty
dozadu. Přišel o svou sílu. Nikdo nikdy nemůže porazit moc lásky ni přátelství. Nikdo.
Vyvolení se na něj upřeně dívali. Nechtěli jej zabít. Přišel o moc,už nemůže nikomu ublížit.
V sálu se objevili Garminijští páni. Jejich vůdce řekl družině:,,Blahopřeji. Dokázali jste to.
Byli bychom vám pomohli,ale zvládli jste to bez nás. Teď už to nechte na nás. Vládce Země
stínů,Kysat,by rád viděl toho mizeru ve svém panství. Takže mu ho s radostí dovedeme“.
Hidaqle měla jednu otázku :,,Co teď bude s vámi,když už pán temnoty vlastně neexistuje ?“ ,,
Budeme již moci v klidu spát“,řekl vůdce mrtvých a rozplynul se. Všichni zmizeli. Jak první
vládci této říše,tak i bývalý vládce zla. Vyvolení si oddychli. Všechno již bylo za nimi. Zlo
bylo poraženo a oni žili. Zranění,ale žili. Pomalu se vydali domů. Do svých chýší,lesů,k
rodině. Vojáci pána temnoty zmizeli spolu s ním,takže svět mohl opět v klidu dýchat. Vše
bylo tak jak dřív. Jen budoucí paní Wagová nebo Yardusová nevěděly o tajemstvích svých
mužů. Co že se stalo s Azaxou a Lesterem? Inu,Azaxina upřímná láska byla natolik silná,že
zrušila Lesterovo zakletí.Konečně si mohli pohlédnout do očí. Uviděli v očích toho druhého
svůj vlastní obraz. Svou lásku.Své štěstí. Víc už o nich nikdy nikdo neslyšel. Lackrim a
Hidaqle se vrátili ke svým řemeslům. Pomáhali lidem a odměnou jim bylo štěstí a radost
v očích lidí. Felinor se provdala a založila rodinu. No a Glester se usmířila s rodinou a
dokonce našla zalíbení v muži,kterého prve odmítala. Ačkoliv se věnovali rodinám,byli
Vyvolení kdykoli připraveni zabránit všem,kteří by se pokusili zmocnit jejich domovů,aby
dosáhli svého. Byli tu.Byli připravení. Byli Vyvolení.