a něco pro rozveselení

29. 11. 2015
Èíslo 1
Roèník 21
Celý náš život je vlastnì adventem – dobou pøípravy na pøíchod Pána.
Milí pøátelé,
vstupujeme do adventu. V kostele se rozsvítí první svíce na
adventním svícnu, který nahradí kvìtinovou výzdobu, zazní
Ejhle, Hospodin pøijde a další adventní písnì, zelené ornáty
knìží se vymìní za fialové, atmosféra se prostì zmìní.
Ona se zmìní i mimo kostel, ale trochu jinak.
Pøedevším v obchodech od konce øíjna nastává doslova
vánoèní invaze. Advent se decentnì pøeskoèí. Je to bez vìtšího
varování. Hned se na nás vyvalí spousta vánoèních
figurek, dárkù, slev a èasem se k tomu pøidají vánoèní
reklamy a koledy. Nìkdy se snažím vžít do psychiky
prodavaèky v supermarketu. Ta si asi na Vánoce koledy
nepustí... Ostatnì i média se nenechají zahanbit a celý
advent nás budou zahlcovat vánoèní hudbou, protože
pøece svátky vrcholí na Štìdrý den veèer a konèí
posledním rozbaleným dárkem. Je to zvláštní, že je to
pøesnì tam, kde køesan oslavu Kristova narození slavit
teprve zaèíná.
Ale toto nepíšu proto, abych naøíkal nebo moralizoval.
Prostì žijeme v takové dobì, a ta pøináší mnoho nového
a sem tam i dobrého.
Spíše stojí za to pøemýšlet nad tím, jak máme prožít
advent my. Vzpomínám si, jak jeden mùj pøíbuzný pøed
svátky øíkával – už aby bylo po Vánocích... Mne jako dítì to
pohoršovalo. Já se na Vánoce vždycky tìšil! Ale jak se tìšit v tom
shonu a blázinci?
Nebudu se svou radou nijak originální. Ale ono to opravdu
platí:
Trochu toho shonu vydržme - shánìní dárkù, úklid, peèení
a zdobení k té dobì taky patøí. A my tím vyjadøujeme, že své
blízké máme opravdu rádi, že nám na nich záleží. Zároveò si
nenechme vzít (tøeba jen) chvíle setkání s Pánem.
Mùžeme si nìkdy pøivstat na roráty, na pár minut se stavit
v kostele, když jdeme kolem, doma se koneènì
pravidelnìji pøi svíèce sejít na spoleènou modlitbu, pøed
spaním si nìco pìkného pøeèíst... Nebojme se. Jsem
pøesvìdèen, že èas, který „ztratíme“ pro Pána, nám
nikdy nebude chybìt. Naopak, toto nás otevøe Božímu
požehnání a pomoci. Dá nám to radost a pokoj.
Spoleèná chvíle modlitby nás dá krásnì dohromady,
obnoví to, co ve vztazích možná vyvanulo.
Pøátelé, vezmìme advent jako šanci ve vztahu k Bohu
i k druhým lidem. A že to úplnì nevyšlo v minulých letech,
proè ne právì letos?
K adventnímu ztišení vám ze srdce žehná
o. Jan Linhart
Ježíši, ty jsi dveømi k životu
Ježíši, èasto nedovedu objevit pøístup k sobì samému.
Cítím se jako odøíznutý od vlastního já. Žiji bez jakéhokoli
cíle. Necítím sebe samého. Kvùli tomu nemohu najít cestu
ani k ostatním lidem. Pøestože s nimi mluvím, nejsem
s nimi ve skuteèném kontaktu.
Ty jsi o sobì øekl: „Já jsem dveøe.“ Dáváš mi klíè, abych
dokázal odemknout dveøe vlastního srdce, abych mohl
vstoupit do vlastního nitra a abych v sobì dokázal odhalit
jádro své bytosti.
Buï tìmi dveømi, jimiž mohu najít pøístup k lidem, se kterými žiji
a pracuji, abych jim rozumìl a abych i jim dokázal pomáhat
objevovat sebe samé.
Nìkdy mám dojem, že se pøede mnou zavírají všechny dveøe k
lepší budoucnosti. Jak v zamìstnání, tak i v osobním životì
pøešlapuji na místì.
Otevøi mi dveøe k novým obzorùm mého života tak, aby
mi otevøel pohled na to, co dává mému životu smysl.
Ve všem, co mì potká, mi, prosím, ukaž, že jsi se mnou
a že jsi dveømi, jimiž mohu vcházet do prostoru, ve
kterém najdu sám sebe, své blízké, pøátele a život.
Anselm Grün Moje modlitební knížka
ZKUSME OTEVØÍT TY „DVEØE“ ŽIVOTA
PRÁVÌ V POŽEHNANÉM
ÈASE ADVENTNÍM.
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
Pastýøský list advent 2015
Drazí bratøi a sestry,
dnešním dnem vstupujeme do mimoøádného Svatého roku
milosrdenství. Zaèínáme advent, který nás pøipravuje na pøíchod
Spasitele. Ten pøichází jako zachránce. V Nìm nám Bùh nabízí
milosrdenství, které je vìtší než každý høích. To je dùvod skuteèné
nadìje.
Boží moc však respektuje svobodu každého z nás. Uzdravující
sílu Božího milosrdenství zakusí ten, kdo uznává, že není dokonalý,
že Boží milosrdenství potøebuje a prosí o nì.
Možnost odpuštìní ve zpovìdi se nabízí všem, i tìm, kdo nebyli
u zpovìdi velmi dlouho. Mimoøádnou pøíležitost ke smíøení s Bohem
a církví mají všichni, kteøí církev opustili, nebo upadli do církevních
trestù. Všichni zpovìdníci mají pro tento rok právo rozhøešit høíchy
vyhrazené biskupovi. Od zaèátku doby postní budou mít vybraní
knìží v katedrálách a pøi lidových misiích možnost rozhøešit i høíchy
vyhrazené papeži. Nebojte se oslovit své duchovní pastýøe, kteøí
Vám rádi poradí a pomohou.
Mimoøádnou pøíležitost nabízím všem, kteøí nemají pokøtìné dìti
pro jakékoliv komplikace nebo zanedbání èi nedorozumìní. Jedinou
podmínkou pro køest dìtí bude upøímný úmysl jim také pøedat víru
a ve víøe je vyuèit. Kromì stálé možnosti ve všech farnostech bude
spoleèná pøíprava rodièù na køest dìtí ve všech dìkanátních
mìstech. Pøíprava zaène po Vánocích a bude uzpùsobena situaci
žadatelù. Tìm rodièùm, jimž samotným chybí náboženská výchova,
bude nabídnuta pomoc.
Podobnì mohou dospìlí kromì svých farností
i v dìkanských kostelích využít pøíležitost
pøípravy ke køtu èi prvnímu svatému pøijímání
a biømování, nebo najít pomoc pøi návratu
k pøijímání svátostí tøebas po dlouhé dobì.
Na odpuštìní od Boha i církve bychom všichni
mìli odpovìdìt odpuštìním všem, kteøí se nìjak
provinili proti nám. Spustit uzdravující lavinu
odpuštìní! Rok milosrdenství nás zve, abychom
ukonèili staré spory, odpustili staré køivdy
a smíøili se se všemi. Odpouštìní je síla, která
køísí k novému životu a vlévá nadìji. Odpuštìní
je základním rysem køesanské kultury, je
nejzøetelnìjším výrazem milosrdné lásky
a barometrem vìrohodnosti naší víry. Odpuštìní je však tøeba žít každý den i v malièkostech.
Pøi odpuštìní se nemusíme ptát, jestli si to
dotyèný zaslouží. Odpuštìní je nezasloužený dar, který obohacuje
pøedevším toho, kdo odpouští. Hlavním dùvodem pro odpuštìní je,
že Bùh odpustil nám.
Abychom se taky sami stali nástrojem Božího milosrdenství,
budeme si bìhem roku èasto pøipomínat skutky tìlesného
i duchovního milosrdenství. Budeme se v nich prakticky procvièovat, jeden druhého povzbuzovat. Velmi se tìším na to, že se
v našich farnostech nauèíme v této vìci spolupracovat a dobré
skutky organizovat, že rozkvete služba dobrovolníkù Charity.
Pracovníky Charit prosím, aby se ujali iniciativy. Rok
milosrdenství je mimoøádnou pøíležitostí právì pro Charitu, jejíž
jméno èesky znamená milosrdná láska.
Osobním vrcholem Roku milosrdenství pro každého z nás bude
putování ke Svaté bránì, která poprvé v dìjinách bude z rozhodnutí
papeže Františka otevøena v diecézích. V Arcidiecézi olomoucké to
bude v katedrále a bazilikách na Velehradì a na Svatém Hostýnì.
Po opravdové pøípravì, k níž patøí obrácení, pokání a smíøení,
projdeme Svatou branou jako kající poutníci, kterým už byly
odpuštìny høíchy a oni pøicházejí prosit o odpuštìní trestù za nì.
V olomoucké katedrále bude otevøena Svatá brána na 3. nedìli
adventní pøi mši svaté, kterou zahájíme v kostele Panny Marie
Snìžné v 10 hodin a prùvodem pùjdeme do katedrály, kde se otevøe
Svatá brána. K této mimoøádné bohoslužbì Vás srdeènì zvu. Na
Svatém Hostýnì otevøeme Svatou bránu v noci ze Silvestra na Nový
rok a na Velehradì pøi pouti k Pannì Marii, Matce jednoty køesanù,
která se koná v nedìli 24. ledna.
Drazí bratøi a sestry,
dnes vstupujeme do adventu, doby intenzivní
pøípravy na pøíchod Spasitele, který je darem
Otcova milosrdenství. Objevujme hodnotu ticha
a mlèení, v nìmž nasloucháme Božímu slovu,
rozjímáme o nìm a pøijímáme ho za své tak, že
ono vytváøí náš vlastní životní styl. Heslem
tohoto roku je Ježíšova výzva: „Buïte milosrdní,
jako je milosrdný váš Otec.“ (Lk 6,36) Kéž se toto
Ježíšovo slovo vtìlí do našeho života, myšlení
a skutkù. Pak bude Spasitel novì pøicházet do
našich rodin i do dnešního svìta a ukáže se jako
zachránce.
K tomu každému z Vás žehná a všechny
o modlitbu prosí
arcibiskup Jan
Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství
Tys chtìl, aby také tvoji služebníci
byli podrobeni slabosti,
a tak mohli soucítit s tìmi,
kdo se potýkají s nevìdomostí a omylem:
dej, a každý, kdo se s jediným z nich setká,
zakusí, že ho Bùh oèekává, miluje a odpouští mu.
Sešli svého Ducha
a posvì nás všechny jeho pomazáním,
aby se Svatý rok milosrdenství
stal rokem Hospodinovy milosti
a aby tvá církev s obnoveným nadšením
mohla pøinášet radostnou zvìst chudým,
vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným
a navrátit zrak slepým.
Na pøímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství,
o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ
s Otcem a Duchem Svatým na vìky vìkù.
Pane Ježíši Kriste,
uèil jsi nás být milosrdnými,
jako je milosrdný nebeský Otec,
a øekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce.
Ukaž nám svou tváø a budeme spaseni.
Tvùj láskyplný pohled
osvobodil Zachea a Matouše z otroèení penìzùm,
cizoložnici Marii Magdalénu
od hledání štìstí jen ve stvoøených vìcech,
pøimìl Petra plakat, když tì zradil,
a zaruèil kajícímu zloèinci ráj.
Dej, a každý z nás
slyší tvá slova urèená samaøské ženì,
jako bys je øíkal nám:
„Kdybys tak znala Boží dar!“
Ty jsi viditelnou tváøí neviditelného Otce,
Boha, který projevuje svou všemohoucnost
nejvíce odpouštìním a milosrdenstvím:
dej, a je církev pro svìt tvou viditelnou tváøí,
tváøí svého Pána, vzkøíšeného a oslaveného.
Amen.
Skutky milosrdenství
Nebylo by asi dobré, kdybych si ráno sedl a zaèal vymýšlet, kterýpak velký skutek milosrdenství bych dnes mohl vykonat. Snad nìkoho zachránit
z hoøícího domu? Nebo tonoucího z øeky? Lepší asi bude vstát a vydat se vstøíc malým skutkùm milosrdenství, které se nám nabízejí témìø na
každém kroku. Dovolím si pro inspiraci pøipojit malý seznam: øíct dobré slovo, opatrnì zavírat dveøe, být za všechno vdìèný, køivé slovo
nepovažovat hned za urážku, leccos umìt milosrdnì pøehlédnout, uznat to dobré, co udìlal druhý…
Mons. Jiøí Mikulášek
- PASTÝØ strana 2 -
Na zaèátku adventu
Chtìl bych vzpomenout na jeden krásný výlet, který jsem kdysi
zažil s malými ministranty. Bylo to na zaèátku záøí. Nemìl jsem moc
èasu, a tak jsem naplánoval alespoò krátký pùldenní výlet pro
nejmenší. Program byl jednoduchý: jeli jsme dvì zastávky vlakem
a odtud jsme šli pìšky zpátky k našemu kostelu. Cestou jsme si
udìlali ohýnek a opekli si na nìm párky. Putování jsme si zpøíjemnili
hrou zvanou plížení, chvílemi jsme si jen tak povídali.
Náš výlet by se dal shrnout do jedné vìty: svezli jsme se kousek
vlakem a po cestì jsme si opekli špekáèky. Avšak dìtem to úplnì
staèilo. Pøiznám se vám, že ještì dnes vidím ty rozzáøené dìtské oèi,
šastné z toho, že mohly jet vlakem, nadšené z rozdìlávání ohnì,
radostnì hrající plížení.
Mnoho se dnes mluví o výchovì. Kolik tun papíru se popíše, aby
se analyzovala naše souèasná civilizace a hledaly se ideální
zpùsoby výchovy. Máme množství metod, pomùcek i lékù – ale
nemyslím si, že by souèasné dìti byly o moc šastnìjší než kdysi.
Èím to je? Možná že zapomínáme na to podstatné. Díky našemu
záøijovému výletu jsem si znovu pøipomenul, že dìti potøebují
pøedevším náš èas a pozornost. A to je patrnì to nejtìžší.
Proè ten výlet vzpomínám? Zaèíná advent. Je to doba pøípravy na
Vánoce. V kostele budou znít malebné adventní písnì a budeme
postupnì rozsvìcovat svíce na adventním vìnci.
Rok co rok si kladu otázku, jak správnì prožít advent, aby to
nebyla jen nìjaká fraška, ale skuteènì plodnì prožitý èas. A tak letos
pøicházím s tímto nápadem:
Zkusme se v adventu modlit za sebe a za své rodiny, abychom
bìhem vánoèního volna mìli odvahu dávat svùj èas svým blízkým,
pøedevším dìtem. Chápu, že pøed Vánocemi není moc èasu ke
ztišení. Jak ale jinak chceme prožít Vánoce smysluplnì, než že se
na nì pøipravíme. Svìt kolem nás žije ve shonu co nejvíc nakoupit,
nazdobit, dobøe se najíst a co nejvíc toho zhlédnout v televizi.
Abychom nepodlehli tomuto tlaku, potøebujeme posilu. Samo nám to
do klína nespadne.
Navenek to vypadá jako banální úkol. Máme se modlit. To víme
a v kostele to slyšíme èasto. Když se nad tím ale hloubìji zamyslíme,
ADVENT
Je jeden z veèerù konèícího adventu a já jdu náhodou pøes mìsto
na smluvené setkání. Vrcholí pøedvánoèní shon. Vidím ozáøené
obchody, slyším koledy, lépe øeèeno nìkolik zároveò, potkávám
mnoho spìchajících lidí a na místì, kde je velká tlaèenice, jsem
svìdkem náhodného setkání dvou žen. Obì vláèejí nákupní tašky
a jedna øíká druhé: „To je blázinec, co? Jsem zvìdavá, jak to letos
všechno stihnu.“ A druhá øíká: „Už aby to koneènì bylo všechno za
námi.“ Obì souhlasnì pokyvují hlavou a já zbytek cesty pøemýšlím
o vykradených Vánocích, ze kterých zbyla nepodstatná slupka
hmotného bahna, shon, starosti a touha mít to za sebou.
Pøemýšlím o pøedvánoèním setkání jiných dvou žen ze zaèátku
našeho letopoètu v judské vesnièce Ain Karim, o jejich štìstí
a nevyslovitelné radosti z toho, èím je obdaroval Bùh. A také o tìšení
se na to velké, èím je vlastnì teprve obdaruje. Jdu dál a pøemýšlím,
co vlastnì znamenají Vánoce pro dnešního èlovìka a znovu objevuji
Novinky ve farní knihovnì
R. Cantalamessa, A. M. Valli: Mùj život ve službì slova. Proces
obrácení autora-knìze od tradièní víry pøes postoje katolického
intelektuála až po objevování živého Krista a moci Ducha.
Elias Vella: Srdce pastýøe. Ježíš nám pøedal nové pojetí autority.
Úkolem toho, kdo má moc, je sloužit a ne se nechat obsluhovat.
Conrad De Meester: Nebe v mé duši. Exercicie s Alžbìtou od
Trojice.
Pauline Edwardsová: Malá cesta uzdravení. Svìdectví o tom, jak
Bùh uzdravuje prostøednictvím modlitby vìøících a pøináší také
návod modlitby za uzdravení vzpomínek.
Nicky Gumbel: Ježíšùv životní styl. Ježíš nám ve známém kázání
uvìdomíme si, že to zase není tak málo.
A vìøím, že díky upøímné modlitbì dokážeme
už nyní v adventu moudøe rozlišovat, co ještì
musíme, co je dùležité, a co bychom sice mohli
udìlat, ale nestojí nám to za námahu a vlastnì
to ani nemá skuteènou hodnotu.
Vìøím, že díky této modlitbì nalezneme sílu
umìt se bìhem Vánoc radovat z toho, že
máme na sebe èas, že jsme jako rodina spolu,
že si mùžeme popovídat nebo nìkam spolu
zajít. Všichni to potøebujeme, ale dìti zvl᚝.
Dìti èasto dostanou množství hraèek, aby se zabavily a daly nám
pokoj. To, co však ve skuteènosti potøebují, je náš èas. Dárky jsou
dùležité. Ale ještì dùležitìjší je, aby dárek byl vyjádøením
rodièovské lásky. Dìti nepotøebují na prvním místì dárky, dìti
potøebují naši lásku.
Chápu, že když dìti nebudou mít pod stromeèkem tolik dárkù jako
jejich kamarádi, budou se na nás možná trochu zlobit. Buïme si
však jistí, že za deset, dvacet èi ètyøicet let nebudou vzpomínat na
nablýskané hraèky, ale na pøítomnost rodièù, kteøí je mìli opravdu
rádi.
Dnešní puberák bude brblat, že nedostal nový mobil, aby se
vyrovnal svým vrstevníkùm. A když ho táta bìhem Vánoc vytáhne
na hory, bude mu znudìnì dávat najevo, jak ho to nebaví. Za dvacet
let si však na nový mobil ani nevzpomene. A za tøicet let jeho
nejhezèí vzpomínka z doby dospívání bude, jak ho táta bìhem
Vánoc vytáhl na hory a povykládal si s ním poprvé jako rovný
s rovným.
Je to na první pohled banální úkol, který dnes nabízím jako náplò
adventu – modlit se, abychom bìhem vánoèního volna mìli odvahu
dávat svùj èas svým blízkým. Když to však domyslíme do dùsledkù,
není to žádná malièkost. Dobøe prožité Vánoce nám nespadnou do
klína. Záleží jen a jen na nás.
Z knihy Pavla Moravce Mozaika
– úvahy pramenící z hledání odpovìdí na provokující otázky
krásu adventu jako potøebné doby nezbytné pøípravy na svátky.
Èas, kdy zažiji, že nìkdo velmi bohatý mnì dal to nejcennìjší, co
mìl. Svou lásku, pochopení a odpuštìní, abych z toho zase mohl
rozdávat dál. Boží láska, která k nám pøichází v narozeném
betlémském Dítìti, se stává støedem køesanských Vánoc, na které
se každoroènì tìším. Jenže kolik lidí to tak chápe a kolik se jich takto
upøímnì tìší?
A tak se ptám: Jsme skuteènì pøipraveni na Vánoce? Nemyslím,
jestli máme uklizeno, upeèeno, navaøeno, nasmaženo, nakoupeno,
zabaleno, omašleno, odesláno, vyøízeno, i když ani tuto stránku
Vánoc nechci zavrhnout a podceòovat. Ale jsme pøipraveni na to,
kvùli èemu se to všechno dìje? Podle toho také prožijeme Vánoce
buï radostné a požehnané, nebo jiné.
Z knihy Mons. Vojtìcha Cikrleho
Aby mohlo vyrùst nìco krásného
na hoøe pøedstavuje køesanský životní styl. Náš životní styl však
bývá z velké èásti inspirován spíše tím, èemu se øíká „západní
kultura“.
Pablo Dominquez Prieto: Až na vrchol. Záznam duchovních
cvièení, která otec Pablo (známý z filmu Poslední vrchol) dával
krátce pøed svou smrtí. Hovoøí o nutnosti „udìlat definitivní krok
k nebi“.
Henri Sanson: Spiritualita tøetího vìku. Moudrost v období stáøí,
Moje poslední období, Za hranicemi smrti.
Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od
9.00 - 11.00 hod. a odpoledne od 13.00 - 16.30 hod. Pùjèování knih
je bezplatné.
Mgr. Marie Fojtíková
Nejvìtší objev
Uèitelka zrovna vypráví v hodinì o moderních objevech v oblasti základního školství. Aby se ujistila, že jí všichni žáci rozumìjí, ptá se: „Kdo z vás by
mi dokázal jmenovat nìco dùležitého, co neexistovalo pøed padesáti lety?“ Jeden chlapeèek ve druhé lavici okamžitì zvedá ruku a volá: „Já!“
Židé øíkají, že z ráje nám zùstaly tøi vìci: hvìzdy, kvìty a dìti. Bùh sám chtìl zaèít od dítìte!
- PASTÝØ strana 3 -
Pùlhodina s mým dítìtem
byla nevzácnìjším okamžikem
mého života
Když je èlovìk ještì mladý, vìtšinou ho nic netíží a rùzné
nepøíjemnosti života si ani nepøipouští. Ovšem netýká se to
každého. I nìkteøí mladí lidé se potýkají se závažnými situacemi
života. Mladá Italka Chiara Corbella Petrillo se musela vyrovnat
se smrtí svých narozených dìtí a pak s vlastní smrtelnou
nemocí.
Chiara Corbella se narodila v Øímì v roce 1984 do vìøící rodiny,
která se angažuje v Katolické charismatické obnovì. Když jí bylo
osmnáct let (rok 2002), na pouti do Medžugorije se poznala
s Enricem Petrillem, zamilovala se do nìj a po nìkolika mìsících
probìhly zásnuby. Jejich vztah byl velmi živý a pohnutý a nechybìly
v nìm ani rozchody. Jistì i doprovázení otcù františkánù pomohlo,
aby mladý pár udìlal závažné rozhodnutí uzavøít sòatek. Ten
probìhl v Assisi v roce 2008. Zanedlouho Chiara otìhotnìla…
Postižené dìti se ukazují být zvláštním a neobyèejným darem
A tady nastává první drama. Dítì, které nosí pod srdcem, Maria, je
tìžce postižené a po narození nemùže pøežít. Enrico a Chiara se
pøesto rozhodují ji pøijmout, i když mnozí jsou pøekvapeni a navrhují
potrat. Dítì se narodí, ale umírá po tøiceti minutách. V ten den øekla
Chiara svým nejbližším, že nezáleží na tom, jak dlouho nìkdo žije:
„Ta pùlhodina s mým dítìtem pro mì byla jedním z nejvzácnìjších
okamžikù mého života. Myslela jsem na Pannu Marii – i jí Pán
daroval Syna, který nebyl pro ni, protože zemøel a ona se musela na
nìj dívat pod køížem. Tato vìc mi dala možnost nad tím uvažovat, že
si nemám myslet, že dokážu všechno ihned pochopit, a že snad i pro
mì má Pán plán, kterému zatím nerozumím.“
Brzy znovu otìhotní, tentokrát je to chlapec. Ale i v tomto pøípadì
se ukážou tìžká poškození a znovu jsou oba manželé pøipraveni
pøijmout Davida jako svého milovaného syna. Ani on nedokázal po
narození pøežít. Chiara øekla: „Pán nám chtìl darovat zvláštní dìti,
Marii a Davida, ale žádal od nás, abychom je doprovodili jen po jejich
narození. Dovolil nám je obejmout, pokøtít, a pak je pokornì a s vdìèností odevzdat do rukou Otce.“
Rakovina je další komplikací v následujícím tìhotenství
Zakrátko byla Chiara tìhotná potøetí, ale ve stejnou dobu jí objevili
nádor. „Teï nám Bùh svìøil tøetí dítì, Francesca, kterému se vede
dobøe a za krátkou dobu se narodí zdravý, ale souèasnì ode mne
žádá, abych se svìøila do jeho rukou, bez ohledu na nádor, který se
objevil pøed nìkolika týdny a který do budoucnosti pøedstavuje velké
riziko. Ale my vìøíme, že Bùh i teï vykoná velké vìci.“ Malý
Francesco se narodil v kvìtnu 2011. Chiara se rozhodla, že se bude
léèit až po porodu, aby neublížila dítìti, protože zákrok by pro nìj byl
velmi rizikový. Podstoupila operaci a velmi bolestivou chemoterapii
s nadìjí, že to ještì bude úèinné. Avšak na Zelený ètvrtek 2012 se
dovìdìla od lékaøù, že nádor zvítìzil a že se nachází prakticky
v terminálním stadiu. Chiara zemøela 13. èervna 2012 ve vìku 28 let.
V dopise svému malému Františkovi napsala: „Jdu do nebe, abych
tam byla spolu s Marií a Davidem a ty zùstaò s tatínkem. Já se budu
odtud za vás modlit.“ Pøed svým narozením pro nebe Chiara všem
podìkovala: „Mám vás všechny velmi ráda!“ Pohøeb byl neobyèejný,
pøišlo víc než tisíc lidí.
Kardinál Vallini, zástupce papeže pro diecézi Øím, øekl: „Máme
tady novou Janu Berettu Molla.“ (Jana Beretta Molla byla mladá
italská lékaøka, která zemøela v roce 1962. Také ona se dovìdìla
v dobì, kdy byla tìhotná, že má rakovinu a odmítla léèení, které by
ohrozilo život dítìte. Zemøela po porodu svého ètvrtého dítìte
a v roce 2004 byla svatoøeèena papežem Janem Pavlem II.).
Bez Boha by to nešlo
Chiara je dìvèe našich dnù. Na YouTube se nachází
dvacetiminutový záznam, na kterém se svým charakteristickým
øímským pøízvukem vypráví o poèátcích svého dobrodružství
s Bohem. V jednom okamžiku øíká: „Bùh vkládá do každého z nás
pravdu, není možné se s ní nesetkat.“ Manžel Enrico na otázku, co
znamenají tato Chiaøina slova, øekl: „Dnešní svìt pøed potratem,
pøed nemocným dítìtem, pøed starým èlovìkem na konci svého
života pøedkládá laciné a falešné volby. Bùh odpovídá touto naší
historií, která byla psána tak nìjak sama od sebe. My jsme byli
v tìchto letech jenom diváky. Bùh odpovídá na mnohé otázky, které
jsou neuvìøitelnì hluboké. Pán však odpovídá vždycky velmi jasnì.
Jsme to my, kdo rádi filozofujeme a nakonec se sami zapleteme,
když chceme být pány života a když chceme uniknout pøed køížem,
který nám Pán daruje.“
„Ve skuteènosti,“ pokraèuje Enrico, „jestliže tento køíž žijeme
s Kristem, není tak tìžký, jak se zdá. Jestli se mu odevzdáme,
zjistíme, že v tomto ohni, v tomto køíži neshoøíme a že v bolesti
nacházíme pokoj a v smrti život a radost.“ Pak øekl: „Když jsem vidìl
Chiaru umírat, byl jsem samozøejmì nesmírnì zranìn. Pak jsem
nabral odvahu a nìkolik hodin pøed smrtí jsem se jí zeptal: „Chiaro,
je ten køíž skuteènì sladký, jak øíká Ježíš?“ Ona se na mne
zahledìla, z posledních sil se usmála a odpovìdìla: „Ano, Enrico, je
velmi sladký.“ A tak celá naše rodina vidìla Chiaru, že umírá
pokojnì; vidìli jsme, že je šastná, a to je nìco úplnì jiného.“
Pøijetí Kristovy lásky pøináší sjednocení a pokoj
Chiaøin otec Roberto, který byl podnikatelem a funkcionáøem
v Confindustria (sdružení podnikatelù), když se dozvìdìl, že
chemoterapie nepøinesla pozitivní výsledky, vzdal se svých funkcí,
aby mohl být se svou rodinou a také aby zmìnil svùj život a zaèal
pomáhat bližním. V jednom dojímavém svìdectví pro televizní
stanici SAT2000 (i to se dá najít na YouTube) øíká: „Když jsme se na
Velikonoce dovìdìli, že už se nedá nic dìlat, zaèalo pro naši rodinu
nádherné období. Žili jsme spolu tak, jak nikdy pøed tím. Všichni
jsme byli sjednoceni v tom, abychom zachránili Chiaru. To se však
uskuteènilo jiným zpùsobem.“ Pak Roberto tiše dodává: „Od své
dcery jsem se nauèil, že není dùležitá délka života, ale jak ho žijeme.
Za jeden rok jsem pochopil víc než za celý svùj život a nechci
promarnit to, co jsem se nauèil.“ Pak pøipomnìl, že Chiara žila
okolnosti, které by zlomily mnohé, a ona je nejen snášela, ale také je
pøijala. Úplnì se svìøila Bohu. Byla si jistá, že když jí Bùh dal žít tuto
vìc, tak to znamená, že je to tak správné. Chiara ráda hrála na
housle a ráda opakovala: „Narodili jsme se a už nikdy nezemøeme.“
Hnutí pro život 9/2015
Pøíbìh Chiary si mùžete pøeèíst v knize Smrt nemá poslední
slovo, kterou napsali Christiana Pacciniová a Simone Trosi a vydalo
Karmelitánské nakladatelství v letošním roce. Je to pøíbìh, kde sice
nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než
zázrak: pokoj shùry, radost z Boží blízkosti, která rozšiøuje srdce
a dodává nadìji uprostøed bouøe. Pøíbìh Chiary, Enrica a jejich syna
Francesca je silným svìdectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké
vody“.
„Prase!“ „Huso!“
Jeden pán ve svém automobilu stoupá po horské cestì. Vtom mu zkøíží cestu žena, která svým vozem sjíždí cestu v protismìru. Žena toho muže
ještì ani poøádnì nevidìla a už na nìj volala z okénka svého auta: „Prase!“ Onen muž, aby nezùstal pozadu, jí odpovídá z plných plic: „Huso!“ Jenže
hned za první zatáèkou, kterou ještì nazlobený projíždìl zvýšenou rychlostí, stálo na silnici obrovské prase, do nìhož v plné rychlosti narazil.
Proè hned a vždy – nebo témìø vždy – smýšlíme o druhém špatnì?
- PASTÝØ strana 4 -
PØIPRAVTE CESTU PÁNU
Snad všichni køesané vìdí, že advent je dobou oèekávání
pøíchodu Ježíše Krista: oslavou toho prvního, který si pøipomínáme
o Vánocích, a oèekáváním toho druhého na konci èasù. Velmi èasto
se také hovoøí o tøetím, který je mezi tìmito dvìma, totiž o neustálém
pøicházení Božím do lidského života. Toto pøicházení pro náš život
tady a teï je velmi podstatné. A toho se týká i pøicházející doba
adventní. V knize Zjevení 3,20 vzkazuje Kristus i nám: „Hle, stojím
pøed dveømi a tluèu; zaslechne-li kdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu
k nìmu a budu s ním i veèeøet a on se mnou.“ Ten, kdo stojí za
dveømi a klepe, oèekává, že mu bude otevøeno, že bude smìt vejít
dovnitø. A ten, kdo vejde, nebude pouhým hostem, ale promìní se
i v hostitele. „Budu s ním veèeøet a on se mnou,“ zní pøíslib spoleèného stolování. Ale jak se to má v našem životì, v naší každodennosti uskuteènit?
Doba adventní je dobou pøíprav na Vánoce, je to doba shonu,
doba úklidu, shánìní dárkù, peèení cukroví atd. Pøedstavme si, že
Ježíš nás chce navštívit, darovat nám svou vzácnou pøítomnost. Co
kdybychom si každý den našli chvíli pohody,
radosti, zastavení a strávili ji s blízkými, pøáteli
anebo v modlitbì s Ježíšem. Zadívat se do svìtla
adventní svíce a pøipomenout si èas, kdy jsme tak
toužebnì oèekávali Vánoce. Pán chce být s námi,
klepe na dveøe našich srdcí a oèekává, že mu
otevøeme, aby mohl vstoupit. Otevøeme své srdce
Pánu, aby mohl vstoupit a promìòovat celý náš
život.
Advent je také doba oèekávání, radostné nadìje,
že se naplní to, po èem lidské srdce nejvíc touží
a Ježíš nás volá k radosti. Najdìme si v adventu
nìjaký èas, tøeba veèer, a prožijme ho se svými
blízkými, nebo s pøáteli u spoleèného stolu nebo
nìkde jinde opravdu pro radost, pro nadìji, že být
dohromady je úžasná vìc, i když máme pocit, že
máme mnoho dùležité práce. Rozdávat lásku
a nadìji.
Náš svìt je zachvácen touhou po senzaci,
shonem po rùzných mediálních hvìzdách naší
doby. Nehledá uzdravení ze svých neduhù, ale svou nemoc a bolest
pøekrývá hromadìním stále silnìjších zážitkù, novìjších vìcí,
objevù, výkonnìjších strojù a skuteèného setkání se bojí. I my sami
jsme souèástí tohoto svìta. Prosme v tomto adventu za uzdravení
sebe sama i svìta kolem nás, abychom jako køesané byli nositeli
svìtla a ukazovali na nadìji, kterou máme v Ježíši Kristu. Prosme
znovu o lásku, aby naše srdce byla znovu naplnìná láskou, protože
Bùh je láska, aby Boží láska byla znovu vylita do našich srdcí skrze
Ducha Svatého, který nám byl dán.
„Adventní postava“ Jan Køtitel øíká, že máme snížit pahorky
a vyplnit rokliny, údolí. Jak to aplikovat pøi vstupu do adventu
v našem životì? Nìkdo potøebuje odstranit pahorek nevraživosti,
který v sobì nese. Jiný by mìl snížit pahorek strachu, který má pøed
Bohem a ten mu nedovolí pøistoupit k nìmu s plnou dùvìrou. Další
potøebuje zaplnit díru, kterou má v srdci proto, že se nestará o své
blízké, jiný potøebuje zaplnit roklinu tím, že si udìlá trochu èasu na
to, aby nìco z Božího obdarování opravdu vnímal. Nestaèí se jen
vyhýbat se zlu, je tøeba tvoøit podle Božího plánu. Svatý Lev Veliký
píše: „Uvìdom si, køesane, svou dùstojnost. Nezapomínej, jaké
hlavy a jakého tìla jsi údem.“ Vždy je to závratné, že k Bohu patøíme
jako Boží dìti. Toho si èlovìk potøebuje všimnout.
Hlavní body, které by nás mìly v adventní pøípravì provázet.
Jedním bodem je pohled zpátky, na oèekávání Mesiáše a jeho
zaslíbení – to jsou starozákonní ètení z prorokù. Druhým je pøíprava
na Vánoce, na oslavu toho, že Vykupitel už pøišel, že se touhy po
nìm naplnily a stále v dìjinách naplòují. I my se tìšíme, že se
o Vánocích Pán Ježíš novì narodí v našich srdcích. Dalším je
oèekávání druhého pøíchodu Krista.
Zamysleme se nad postavou Jana Køtitele, která nás provází
adventní dobou. Kdo byl Jan Køtitel a co nám o nìm øíkají evangelia?
O pøedpovìdi narození Jana Køtitele nám píše jen evangelista
Lukáš 1,13-17; Andìl mu øekl: „Neboj se, Zachariáši, nebo tvá
prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžbìta ti porodí syna a dáš
mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat
z jeho narození. Bude veliký pøed Pánem, víno a opojný nápoj
nebude pít, už od mateøského klína bude naplnìn Duchem Svatým.
A mnohé ze synù izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám pùjde
pøed ním v duchu a moci Eliášovì, aby obrátil srdce otcù k synùm
a vzpurné k moudrosti spravedlivých a pøipravil Pánu lid pohotový.“
Bùh má s Janem Køtitelem svùj plán a ukazuje, že pro Boha není
nic nemožné. Jméno Jan znamená, Bùh je ti naklonìn. Bùh má
nádherný plán i s každým z nás, jen musíme být ochotni pøijmout
tento plán a plnit jeho vùli.
Duch Svatý naplòuje Jana radostí už v mateøském lùnì, raduje se
z pøíchodu Mesiáše. Duch Svatý naplòuje radostí také Zachariáše,
raduje se z narození syna a prorocky promlouvá. Našim posláním je
pøinášet radost, pøinášet nadìji se setkání s Ježíšem, že tato nadìje
je pro všechny, kdo uvìøí, že Bùh nás tak miloval, že dává svého
Syna, aby žádný, kdo v nìho uvìøí, nezahynul, ale
mìl život vìèný. (Lk 1,39-44) V tìch dnech se Maria
vydala na cestu a spìchala do hor, do mìsta
Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila
Alžbìtu. Když Alžbìta uslyšela Mariin pozdrav,
pohnulo se dítì v jejím tìle; byla naplnìna Duchem
Svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi
nade všechny ženy a požehnaný plod tvého tìla.
Jak to, že ke mnì pøichází matka mého Pána? Hle,
jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší,
pohnulo se radostí dítì v mém tìle. A blahoslavená,
která uvìøila, že se splní to, co jí bylo øeèeno od
Pána.“
Jeho otec Zachariáš byl naplnìn Duchem
Svatým, dobroøeèil Bohu a takto prorocky promluvil
o svém narozeném synu: „A ty, synu, budeš nazván
prorokem Nejvyššího, nebo pùjdeš pøed Pánem,
abys mu pøipravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu
v odpuštìní høíchù, pro slitování a milosrdenství
našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející
z výsosti, aby se zjevil tìm, kdo jsou ve tmì a stínu smrti, a uvedl
naše kroky na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na
poušti až do dne, kdy vystoupil pøed Izrael. (Lk 1, 67. 76-80)
Zachariáš vyhlašuje nad chlapcem dobré slovo i my máme nad
svými dìtmi vyhlašovat dobro a ne zlo.
O veøejném pùsobení Jana Køtitele nám píší všichni evangelisté.
Pøeèteme si úryvek s Matoušova evangelia (Mt 3,1-12) Za tìch dnù
vystoupil Jan Køtitel a kázal v judské poušti: „Èiòte pokání, nebo se
pøiblížilo království nebeské.“ To je ten, o nìmž je øeèeno ústy
proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánì,
vyrovnejte mu stezky!“ Jan mìl na sobì šat z velbloudí srsti, kožený
pás kolem bokù a potravou mu byly kobylky a med divokých vèel.
Tehdy vycházel k nìmu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí
Jordánu, vyznávali své høíchy a dávali se od nìho v øece Jordánu
køtít. Ale když spatøil, že mnoho farizeù a saduceù pøichází ke køtu,
øekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že mùžete utéci pøed
nadcházejícím hnìvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že èiníte
pokání. Nemyslete si, že mùžete øíkat: „Náš otec je Abraham!“
Pravím vám, že Bùh mùže Abrahamovi stvoøit dìti z tohoto kamení.
Sekera už je na koøeni stromù; a každý strom, který nenese dobré
ovoce, bude vyat a hozen do ohnì. Já vás køtím vodou k pokání; ale
ten, který pøichází za mnou, je silnìjší než já – nejsem hoden ani
toho, abych mu zouval obuv; on vás bude køtít Duchem Svatým
a ohnìm. Lopata je v jeho ruce; a proèistí svùj mlat, svou pšenici
shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohnìm.“ Jan
Køtitel je prorok, který hlásá a pøipravuje cestu Mesiáši, beze strachu
pøed králi, vojáky, náboženskými pøedstaviteli.
Jan uslyšel ve vìzení o èinech Kristových, poslal k nìmu vzkaz po
uèednících: „Jsi ten, který má pøijít, nebo máme èekat jiného?“ Ježíš
Pøevrácení zázraku
Když Ježíš promìnil na svatbì v Káni Galilejské vodu ve víno, pøišel za ním jeden ze svatebèanù: „Promiò, že ruším, Ježíši, ale mohl bych tì
o nìco požádat? Nemohl bys zase promìnit jednu z tìch nádob s vínem v nádobu s vodou?“ Ježíš se ho zeptal: „Nechceš si s námi se všemi
pøiuknout? Vždy jsme na oslavì!“ Muž mu odpovìdìl: „Potíž je v tom, že jsem abstinent!“
Øíká se, že Bùh si mìl jednou postesknout andìlùm: „Stvoøit lidi, to nebylo nic, ale uspokojit je všechny, to dá zabrat!“
- PASTÝØ strana 5 -
jim odpovìdìl: „Jdìte a zvìstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí
vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvìstuje
evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Když Janovi
uèedníci odcházeli, zaèal Ježíš mluvit k zástupùm o Janovi: „Na co
jste se vyšli na pouš podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co
jste vyšli shlédnout? Èlovìka obleèeného do drahých šatù? Ti, kdo
nosí drahé šaty, jsou v domech královských. Nebo proè jste vyšli?
Vidìt proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o nìmž
je psáno: „Hle, já posílám posla pøed tvou tváøí, aby ti pøipravil cestu.“
Amen, pravím vám, mezi tìmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil
nikdo vìtší než Jan Køtitel; avšak i ten nejmenší v království
nebeském je vìtší než on. Ode dnù Jana Køtitele až po dnes
království nebeské trpí násilí a násilníci po nìm sahají. Nebo
všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. A chcete-li to
pøijmout, on je Eliáš, který má pøijít.“ (Mt 11,2-14)
Každý èlovìk ve své víøe prožívá i pochybnosti a stejnì i Jan, když
slyšel o všem, co Ježíš èinil, a to se neshodovalo s pøedstavou,
kterou mìl Jan o Mesiášovi. Ježíš mu odpoví mesiánskými znameními.
Teï si pøeèteme z Markova evangelia o smrti Jana Køtitele,
i když to popisuje i Matouš a krátce se o tom zmiòuje i Lukáš.
(Mk 6,17-29) Herodes dal Jana zatknout a vsadit v poutech do
žaláøe, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra
Filipa, a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys mìl manželku svého
bratra!“ Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila
života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, nebo vìdìl, že je to
muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý,
a pøece mu rád naslouchal. Vhodná chvíle nastala, když Herodes
o svých narozeninách uspoøádal hostinu pro své dvoøany, dùstojníky
a významné lidi z Galileje. Tu vystoupila dcera té Herodiady, tanèila
a zalíbila se Herodovi i tìm, kdo s ním hodovali. Král øekl dívce:
„Požádej mì, oè chceš, a já ti to dám.“ Zavázal se jí pøísahou: „Dám
ti, co si budeš pøát, až do polovice svého království.“ Ona vyšla
a zeptala se své matky: „Oè mám požádat?“ Ta odpovìdìla:
„O hlavu Jana Køtitele.“ Dcera spìchala dovnitø ke králi a pøednesla
mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana
Køtitele.“ Král se velmi zarmoutil, ale pro pøísahu pøed
spolustolovníky nechtìl ji odmítnout. Proto poslal kata s pøíkazem
pøinést Janovu hlavu. Ten odešel, sal Jana v žaláøi a pøinesl jeho
hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli
Janovi uèedníci, pøišli, odnesli jeho tìlo a uložili je do hrobu. Jan
obhajuje nerozluèitelnost manželství, a proto pokládá i svùj život.
Co nám o Janu Køtiteli píše evangelista Jan? Již v Prologu o nìm
ŽEHNÁNÍ ADVENTNÍHO VÌNCE
Pro mnohé lidi pøedstavuje adventní vìnec jen dekorativní
pøedmìt, kterým si v adventu zdobí svou domácnost. Nemá pro nì
žádný další hlubší význam. Požehnání adventního vìnce má
vyzdvihnout právì tento jeho význam pro
celou rodinu. Adventním vìncem
vyjadøujeme nadìji, že se náš život
vydaøí a že to, co se bìhem uplynulého
roku pokazilo, se znovu zacelí a zahojí.
Ve ètyøech svících, které postupnì
každou adventní nedìli zapalujeme, má
do všech oblastí našeho života zazáøit
svìtlo vtìlení. Je-li adventní vìnec
požehnán, už to není jen krásná
pøedvánoèní výzdoba – spíše rodinì
pøipomíná, že do jejich domu pøichází sám Bùh a že všechno
rozporuplné v každém jednotlivci i ve vzájemných vztazích znovu
spojuje v jednotu. Zelené snítky adventního vìnce nám mají
pøipomínat nepomíjející život, který nám Bùh daroval vtìlením
svého Syna. Všechno vyprahlé se znovu zazelená a oživuje. Svìtlo
adventního vìnce záøí v temnotách, které se nìkdy rozpínají i v naší
duši, a zahøívá naše vychladlá srdce.
píše (J 1,6-8.15); Od Boha byl poslán èlovìk, jménem Jan. Ten pøišel
proto, aby vydal svìdectví o tom svìtle, aby všichni uvìøili skrze
nìho. Jan sám nebyl tím svìtlem, ale pøišel, aby o tom svìtle vydal
svìdectví. Jan o nìm vydával svìdectví a volal: „To je ten, o nìmž
jsem øekl: Pøichází za mnou, ale je vìtší, protože tu byl døíve než já.“
(J 1,19-34); Toto je svìdectví Janovo, když k nìmu Židé poslali
knìze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopøel a otevøenì
vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi
Eliáš?“ Øekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpovìdìl: „Ne.“ Øekli mu
tedy: „Kdo jsi? A mùžeme pøinést odpovìï tìm, kdo nás poslali. Za
koho se sám pokládáš?“ Øekl: „Jsem hlas volajícího na poušti:
Urovnejte cestu Pánì – jak øekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z øad
farizeù. Otázali se ho: „Proè tedy køtíš, když nejsi ani Mesiáš ani
Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpovìdìl: „Já køtím vodou. Uprostøed
vás stojí, koho vy neznáte – ten, který pøichází za mnou; jemu
nejsem hoden ani rozvázat øemínek u jeho obuvi.“ To se stalo
v Betánii, na druhém bøehu Jordánu, kde Jan køtil.
Druhého dne spatøil Jan Ježíše, jak jde k nìmu, a øekl: „Hle,
Beránek Boží, který snímá høích svìta. To je ten, o nìmž jsem øekl:
Za mnou pøichází nìkdo vìtší, nebo byl døíve než já. Já jsem
nevìdìl, kdo to je, ale pøišel jsem køtít vodou proto, aby ho poznal
Izrael.“ Jan vydal svìdectví: „Spatøil jsem, jak Duch sestoupil jako
holubice z nebe a zùstal na nìm. A já jsem stále nevìdìl, kdo to je,
ale ten, který mì poslal køtít vodou, mi øekl: „Na koho spatøíš
sestupovat Ducha a zùstávat na nìm, to je ten, který køtí Duchem
Svatým.“ Já jsem to vidìl a dosvìdèuji, že toto je Syn Boží.“ Jan
ukazuje, že Ježíš je ten Beránek Boží, který snímá høíchy svìta.
To bylo ještì pøed Janovým uvìznìním. Mezi uèedníky Janovými
a Židy došlo ke sporu o oèišování. Pøišli k Janovi a øekli mu: „Mistøe,
ten, který byl s tebou na druhém bøehu Jordánu, o nìmž jsi vydal
dobré svìdectví, nyní sám køtí a všichni chodí k nìmu.“ Jan
odpovìdìl: „Èlovìk si nemùže nic pøisvojit, není-li mu to dáno
z nebe. Vy sami jste svìdkové, že jsem øekl: Já nejsem Mesiáš, ale
jsem vyslán jako jeho pøedchùdce. Ženich je ten, kdo má nevìstu.
Ženichùv pøítel, který u nìho stojí a èeká na jeho rozkaz, upøímnì se
raduje, když uslyší ženichùv hlas. A tak je má radost dovršena. On
musí rùst, já však se menšit.“ (J 3,24-30)
Radost Jana Køtitele spoèívá v tom, že vidí lid, který se setkává
s pøicházejícím Mesiášem, to je jeho sen a cíl. To je sen o svatbì – lid
a Bùh se spojují ve svatební smlouvì. Jan Køtitel prožívá své poslání
v tom, že pøipravuje nevìstu (lid) na setkání s ženichem Kristem.
Ludmila Dulíková
Úvod
Vhodný zpìv adventní písnì a znamení køíže
V.: Milost a pokoj od toho, který byl, který je a který pøijde, a je
s námi nyní i navìky.
Odp.: Amen.
Ètení Božího slova
Mt 5, 14-16; Žalm 24 (23); pøímluvy
Lze uvést modlitbu Pánì: Otèe náš…
Žehnací modlitba
Dìkujeme ti, Pane, náš Bože, za to, že nám dopøáváš milost nového
zaèátku. Dej, a v prùbìhu adventní doby roste naše radost
a nadìje. A jdeme vstøíc tvému Synu, Spasiteli svìta. Prosíme, a je
pro nás tento adventní vìnec + znamením tvého požehnání, a je
i náš život stále více prozáøen svìtlem tvé milosti. Skrze Krista,
našeho Pána.
Odp.: Amen.
Závìr
Milosrdný Bùh a nás zahrne jasem své milosti a uèiní z nás dìti
svìtla, abychom s bdìlým a èistým srdcem oèekávali jeho pøíchod.
Odp.: Amen.
Obøad se zakonèí vhodným zpìvem.
(viz Benedikcionál, MCM Olomouc 1994, str. 121 – 123)
Potlesk
Vynálezce hromosvodu Benjamin Franklin (1706-1790) byl pozván do Paøíže na sympozium uspoøádané na jeho poèest. Protože neznal ani slovo
francouzsky, rozhodl se tleskat jenom tehdy, když bude tleskat jedna jeho dobrá známá, které si vážil. Když slavnost skonèila, jeho syn mu øekl: „Cos
to dìlal, tati? Tleskal jsi vždycky a silnìji než ostatní jen tehdy, když na tebe øeèník pìl chválu!“
Africké pøísloví jasnì øíká: „Lev, který napodobuje opici, je opice.“
- PASTÝØ strana 6 -
Balíèek
Malé Helence se moc líbilo chodit nakupovat s babièkou, ale babièka
nakonec vždycky ukonèila nákup ve spìchu, protože v obchodech nemìl
nikdo dobrou náladu, nikdo neprohodil ani slovíèko navíc, nikdo nemìl èas
na kus øeèi.
Jednou nachystala babièka krásný balíèek ve zlatém papíøe a pøevázala
ho èervenou stuhou. Helenka by ho ráda otevøela, podívala se, co je uvnitø,
ale babièka jí vysvìtlila, že je to velké tajemství.
Druhý den se babièka s vnuèkou vypravily brzy ráno
a nesly lesklý balíèek. Nejprve potkaly pana Paskala,
nerudného strážníka, který nikomu nevìøil a bydlel
úplnì sám. Babièka k nìmu šla a dala mu balíèek. „Co
s tím mám dìlat?“ zeptal se Paskal pøekvapenì. „To je
pro vás,“ øekla Helenka. Paskal mìl radost jako nikdy
v životì: nìkdo si na nìj vzpomnìl! „Vidìla jsi, babièko,
jak byl rád?“ radovala se Helenka. „Pøipravíme doma
ještì nìjaké dáreèky?“ Babièka zavrtìla hlavou. „Ne,
Helenko, jeden staèí.“
„Koneènì mám ve mìstì nìjaké pøátele,“ pomyslel si
Paskal a vydal se na obchùzku s lehèím srdcem
a høejivým pocitem. Cestou potkal Sebastiana,
pracovníka úklidové služby neboli metaøe. Sebastian
byl nesmìlý a dìti se mu smály. Když vidìl pøicházet
strážníka, schoval se za kontejner. Ale Paskal mu podal
balíèek a øekl: „To je pro tebe.“ „Dìkuji,“ zašeptal
Sebastian nevìøícnì a šastnì. Tak se strážník a metaø
spøátelili, Sebastian ale balíèek nerozbalil. „Daruji ho
Dorotce,“ pomyslel si. Dorotka byla hubeòouèká
dívenka s blonïatými copánky, která ho jediná zdravila.
Když dostala Dorotka ten pìkný dárek, pohladila krásný
zlatý papír a èervenou mašli a pomyslela si: „To musí být
nìco pøekrásného. Pošlu to Zuzce na usmíøenou.“
Zuzka byla nejlepší Dorotèina kamarádka, ale pøed
dvìma dny se ve škole pohádaly. Když dostala Zuzka
balíèek, bìžela za Dorotkou, objala ji a pak se spoleènì
rozhodly, že by ten krásný dárek mohl udìlat radost paní
uèitelce, která už nìjaký èas vypadá hroznì smutnì.
Paní uèitelka se rozzáøila, když tøpytivý balíèek našla na
svém stole, a ten den ji vyuèování netížilo a hodiny
ubíhaly jako nic. Když se paní uèitelka vracela domù,
zanesla balíèek paní Ambrožové, která mìla dìti daleko
ve svìtì a èasto plakala. Ani paní Ambrožová si však
dárek nenechala, ale odnesla ho panu Lukášovi, který
byl citlivý a zdvoøilý, ale protože pracoval na jatkách,
všichni si o nìm mysleli, že je to nelida. Ani pan Lukáš si
nenechal balíèek pro sebe. A tak šel dárek z ruky do ruky
a všichni, kdo si ho pøedali, se na sebe usmívali a zase
spolu mluvili.
Za pár dní šla opìt Helenka s babièkou na nákup,
z obchodù se ozývalo veselé povídání, dìti mìly chu si
zase hrát. Zatímco babièka hledala v kabelce klíèe od
domu, pøišla k ní paní Amálie, která bydlela o patro níž
a v životì s ní nepromluvila ani slovo. „Dobrý den,“ øekla
a dala jí… krásný balíèek ve zlatém papíøe, pøevázaný
èervenou stuhou. „Dìkuji!“ odpovìdìla babièka
s úsmìvem. „Co kdybyste nìkdy zašla na kus øeèi?“
„Hurá!“ vykøikla Helenka, když byly doma. „Balíèek se
k nám vrátil! Øekneš mi už, co v nìm je?“ „Nic
zvláštního,“ odpovìdìla babièka. „Jen trochu lásky.“
Bruno Ferrero Svítání pro duši
Dívenka a pohádky
Byla jednou jedna holèièka, která vyžadovala, aby jí maminka každý veèer èetla aspoò jednu pohádku. Maminku jednoho dne napadlo, že koupí sérii
audiokazet s pøevyprávìnými pohádkami. Holèièka se nauèila ovládat magnetofon a všechno šlo celý týden dobøe, ale potom jednou veèer zase
požádala maminku, aby jí šla vyprávìt. Maminka byla pøekvapená: „Cože? Vždy už pøece umíš ovládat magnetofon!?“ Holèièka: „Ano, maminko,
ale ten mì neumí vzít do náruèí!“
Všechny dìti se rodí pøímo „nemocné“ touhou být laskány a rozmazlovány. Dnes je potvrzeno, že nedostatek nìžnosti je pro dítì
zákeønìjší než hlad!“
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
Operaèní sál. Na stole leží pacient pøipravený k operaci.
Profesor se chystá udìlat první øez a otevøít bøišní dutinu. Sálová
sestra jej jemnì upozoròuje: „Promiòte, pane profesore, nerada
do toho zasahuji, ale ten, kterého se chystáte operovat, je náš
zøízenec. Pacient ještì èeká v pøedsálí.“
Pacient se po operaci probouzí z narkózy. Vedle nìj sedí
anesteziolog. Pacient se chabì usmìje, rozhlédne se po
pooperaèním pokoji a vidí, že jsou stažené rolety. „Co to má
znamenat, pane doktore? Pøece ještì není noc. To je to se mnou
tak vážné.“ „Kdepak. Ale naproti hoøí, a já mìl obavy, abyste se
neprobudil, nevidìl oheò a nemyslel si, že se operace
nepovedla, a že jste v pekle.“
„Musím vám øíci,“ praví chirurg pacientovi, který se právì
probírá z narkózy, „že jste pøi operaci a hlavnì pøed ní øádil jak
èerná ruka. Rozmlátil jste v pøedsálí skøíò s instrumentáriem,
mému asistentovi jste zlomil ruku a zøízence jste pokousal. A øval
jste jak blázen, ale musím pøiznat, že tady váš soused vyvádìl
ještì víc.” „Ani se nám nedivte, pane doktore, my jsme vám pøišli
jenom umýt okna.“
Gynekolog v ordinaci: „Tak si, sleèno, odložte a lehnìte si
zde.“ „Kdepak, pane doktore, ani nápad. To mi pøed dvìma
mìsíci taky øekl jeden pán a kvùli tomu jsem teï tady u vás.“
Elegantní gynekolog jde s manželkou na procházku.
Potkají upravenou naèesanou dívku v minisukni. Lékaø s dívkou
se pozdravili. Manželka se zvìdavì ptá: „Kdo to byl?“ „Ale, tu
znám ze zamìstnání.“ „Z tvého nebo z jejího?“
Jedny jesle byly zavøené kvùli infekènímu onemocnìní
a mladá maminka – èernoška – musela brát své malé dìátko
do zamìstnání. Byla zdravotní sestrou v paøížské porodnici. Za
týden jí volá hlavní sestra: „Sestøièko, je mi líto, ale to své dìátko
sem nebudete moct brát. Vaše kolegynì s ním dìlají nepøípustné
žertíky. Ukazují ho tatínkùm a už ètyøi tatínkové nám tady
omdleli.“
„Už jsem dlouho nevidìl vaši dceru, pane Rakušan,“ ptá
se se zájmem starý rodinný lékaø. „Má ještì poøád ty žaludeèní
obtíže a zvrací?“ „Ne, pane doktore, teï má dvojèata.“
Svatopluk Káš Anekdoty z ordinací 2
Rùženec
Nìkdo ho má povìšený v autì na zrcátku (což je poøád lepší než
na høebíèku), nìkdo ho nosí po kapsách a jiný ani neví, co to je. Já
ho mám uložený v malém pouzdru na polièce, na stole nebo nìkde
jinde, kam ho zrovna položím. Vždycky, když ho vezmu do rukou,
vzpomenu, jak se ho modlili blahoslavení František, Hyacinta
a Lucie z Fatimy nebo Matka Tereza z Kalkaty, kterou jsem pøi tom
jednou vidìl. Rád bych se ho modlil jako oni, ale zatím mi to moc
nejde. Modlím se ho jako Jiøí Barhoò z Touškova. Nìkdy popletu
poèty zdrávasù, jindy zase poøadí tajemství. Napøíklad páté pøes
deváté. Chudák Pán Ježíš, ten pøi tom trpí skoro víc než na Golgotì.
Sotva se narodí, hned je ukøižovaný, sotva sestoupí do vody
Jordánu, hned zase vystoupí na nebesa, zatímco Panna Maria, než
si ji tam vezme k sobì, ho marnì hledá na hoøe Promìnìní, kde
ještì není, protože je mu teprve dvanáct let, sedí v Jeruzalémském
chrámì a všichni nad ním žasnou.
Neménì žasnul jeden èlovìk, kterého jsem pøed èasem rùženec
nìjak takto uèil: „Teda, pane faráøi, ten Ježíš mìl ale dobrodružný
život, to vám povím. Je to vùbec možný?“„Co by nebylo,“ odpovìdìl
jsem mu. „U Boha není nic nemožného, neznáte Písmo svaté?“
Nauèit se rùženec modlit je velmi záslužná a bohulibá vìc,
a nauèit to i nìkoho druhého, dvojnásob. Jak je z pøedchozích øádkù
patrné, mám v tom urèitou praxi, a proto si mohu dovolit nìco k tomu
øíci. Nejprve pár technických vìcí pro toho, kdo rùženec vùbec
nezná. Vypadá trochu jako náhrdelník s mnoha korálky a jedním
šperkem. Tìch korálkù je padesát a ještì nìjaké k tomu, aby to
nebylo málo. Ten šperk je køíž. Bez køíže to nejde. V životì ani
v rùženci. Jím se rùženec zaèíná a také konèí. Dejte si zvláštní
pozor na to, abyste ho bìhem modlitby neztratili, jinak totiž nikdy
neskonèíte. Pán Ježíš sice øíká, že je tøeba se modlit neustále, ale
za jeho dob ještì rùženec nebyl. Dále je tøeba dát si pozor, aby se
nepøetrhla šòùrka s korálky neboli zrnky. Co to dá práce je potom
všechna najít, sesbírat a navléknout zase zpátky. Mnì se to
pøihodilo jednou veèer v obýváku. To, co jsem pak zažil, nikomu
nepøeji. Hledal jsem je pod stolem a za skøíní, kam se potvùrky
zakutálely, celou noc. Malou satisfakcí mi bylo aspoò to, že jsem pøi
tom našel i brýle, klobouk a dva knedlíky (brýle a klobouk jsem
použil hned následující den, knedlík ne, mám radìji rýži).
Padesát zrnek je padesát zdrávasù. Jsou rozdìleny do pìti
desátkù, aby se èlovìk staèil aspoò ètyøikrát nadechnout, když
nìkam pospíchá. Spìch ale pøi rùženci není na místì. Lepší je
modlit se pìknì v klidu a pomalu. Dobøe se vžít do každého
tajemství, prožívat je v duchu s Pánem Ježíšem a s Pannou Marií
a nemyslet pøi tom na nic jiného.
Napøíklad taková žena v domácnosti, která zrovna pøipravuje
obìd. Dá ráno kachnu do trouby a pak se mùže klidnì a bezstarostnì zaèít rùženec modlit. Když už je všude plno kouøe a zaèíná se
dusit, ví, že je na èase, aby se otevøelo okno, kachnu podlila a pøešla
na druhý desátek. Pokraèuje pak v pohodì dál, a než se nadìje,
kolem poledne, když houkají sirény a jedou hasièi, má rùženec za
sebou a mùže servírovat. Jak potom, po takovém dobøe
pomodleném rùženci, kachna na èerno zachutná!
Svatý otec Jan Pavel II. øíká, že modlitba svatého rùžence je jeho
nejoblíbenìjší modlitbou. Je pøekrásná ve své jednoduchosti
a hloubce. Já si to myslím také. I když se ho nemodlím jako
František, Hyacinta a Lucie z Fatimy nebo Matka Tereza z Kalkaty,
modlím se ho, tak jak umím. Alespoò jednou dennì. Rád bych
i èastìji, jen kdyby mi netrvalo vždycky hodinu, než zjistím, kam
jsem si ho položil.
Z knihy Jiøího Barhonì
Pane faráøi, já vás budu muset zabít
Dvì stì zlatých mincí
Jeden ateista se kdysi vydal za duchovním mistrem, aby ho vystavil zkoušce. Øekl mu: „Mistøe, daruji vám sto zlaákù, když mi povíte, kde bydlí Bùh!“
Mistr se ani na okamžik nenechal uvést do rozpakù a odpovìdìl: „A já daruji dvì stì zlaákù tomu, kdo se mì zeptal, pokud mi bude schopen øíct,
kde nebydlí!“
- PASTÝØ strana 8 -
Základní umìlecká škola Slavièín ve spolupráci s mìstem
Slavièín a Øímskokatolickou farností Vás srdeènì zvou na
ADVENTNÍ KONCERTY.
1. ADVENTNÍ KONCERT probìhne v nedìli 6. prosince 2015
v kostele sv. Vojtìcha v19. 00 hodin.
Zaèátkem adventní doby k nám opìt zavítá devítièlenná hudební
skupina SEŠLI JSME SE. Mladí hudebníci jsou absolventy
Janáèkovy konzervatoøe Ostrava, v souèasné dobì studenti
vysokých hudebních škol a také èleny Selesiánského klubu
mládeže. Jejich velmi živá a emoèní vystoupení jsou zamìøena na
duchovní písnì v netradièních úpravách s vlastním aranžmá a jedineèná atmosféra každého z koncertù zùstává nadlouho v srdcích
posluchaèù.
2. ADVENTNÍ KONCERT se uskuteèní v sobotu 19. prosince
2015 taktéž v kostele sv. Vojtìcha v 19. 00 hodin.
Konec adventní doby umocní vystoupení smyècového komorního
ansámblu MUSICA MINORE. Tento soubor také není našim
posluchaèùm neznámý. Nìkteøí èlenové vyšli ze slavièínské ZUŠ
a ve Slavièínì už zahráli nìkolikrát. Dnes se jedná o mladé umìlce,
èleny filharmonií èi hráèe významných hudebních tìles v Èeské
i Slovenské republice. Proto si troufám øíct, že se mùžeme tìšit na
krásný a povznášející zážitek z duchovní hudby, obohacený písnìmi
mladé sopranistky a nevšedním sólovým vystoupením na tzv.
královský nástroj – harfu.
Tìšíme se na Vaši úèast, abychom se mohli v tyto adventní veèery
podìlit o spoleèný prožitek z krásné a radostné duchovní hudby.
Anna Frajtová, ZUŠ Slavièín
Základní umìlecká škola Slavièín
ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností
Vás srdeènì zve na
1. ADVENTNÍ KONCERT
vystoupí hudební skupina
SEŠLI JSME SE
Marie Hujerová – housle
Marie Korpasová – housle
Laura Zedníèková – viola
Paulína Glacová – violoncello
Michal Zedníèek – violoncello
Veronika Muroòová – kontrabas
Anežka Gebauerová – akordeon
Barbora Jirásková – sólový zpìv
Barbora Durïáková – klarinet, zobcové flétny,
stipendistka Nadace ÈHF, bývalá žákynì ZUŠ Slavièín
Nedìle 6. prosince 2015 - 19. 00 hodin
kostel sv. Vojtìcha ve Slavièínì
vstupné dobrovolné
VÁNOÈNÍ BALÍÈEK
S blížícím se èasem Vánoc a Štìdrého dne vìtšina
z nás pøemýšlí, jakými dárky udìlat svým blízkým
radost. Nìkteøí lidé však nemají tolik štìstí, nemohou
žít se svými rodinami a zakusit atmosféru vánoèních
svátkù. Na základì této myšlenky vznikl projekt
Vánoèní balíèek (pod záštitou Arcidiecézní Charity
Olomouc), do kterého se již ponìkolikáté Charita
sv. Vojtìcha Slavièín zapojuje. Jeho cílem je udìlat radost
a pøekvapit konkrétní dìti z dìtských domovù na Ukrajinì, jež žily
i nìkolik let na ulici. Projekt je urèen také dìtem z chudých rodin,
navštìvujících dìtské domovy jednou dennì za úèelem získání
teplého jídla. I ony mají svá pøání a sny, jež jsou zcela jiné, než u dìtí
v Èeské republice. Zámìrem je obdarovat dìti formou vánoèního
balíèku – dárku, který je jen pro nì (v hodnotì 1 000 Kè). Dárky jsou
každoroènì dìtem pøedány na Ukrajinì prostøednictvím
zamìstnancù Arcidiecézní charity Olomouc. Do balíèku je vhodné
dát dítìti nìco pro radost (hraèku), nìco na obleèení, vìci do školy
apod. Bližší informace o zabalení balíèku a jeho obsahu vám podá:
Mgr. Milena Tománková, mobil: 739 344 107 nebo Zùbková Magda,
mobil: 734 435 242.
Dárcem mùže být kdokoliv: jednotlivec, rodina, skupina pøátel,
spoleèenství, organizace. Jedná se o jednorázové obdarování, ze
kterého nevyplývá žádný dlouhodobý závazek ani pro jednu ze
stran. Pokud se rozhodnete a budete chtít obdarovat konkrétní dítì,
mùžete tak uèinit prostøednictvím webové aplikace a našeho
pracovníka do 4. prosince 2015. Všem, kteøí se rozhodnou tyto dìti
obdarovat, pøedem dìkujeme.
Charita sv. Vojtìcha Slavièín
Charita sv. Vojtìcha Slavièín uspoøádala dne 31.10.2015
v prostorách Sokolovny ve Slavièínì
Benefièní taneèní veèer.
Akce se konala u pøíležitosti 15. výroèí dobrovolnické èinnosti
Charity a byla rovnìž podìkování všem, kteøí se za ta léta na
dobrovolné èinnosti Charity podíleli. K poslechu i k tanci celý
veèer vyhrávala hudba „Veselanka“ z Valašských Klobouk,
k dobré náladì pøispìly lidovým tónem také Slavièínské cérky
a pìvecké vystoupení Antonína Šmotka.
Touto cestou chceme podìkovat taneèní hudbì „Veselanka“
a všem úèinkujícím, kteøí vystoupili bez nároku na finanèní
odmìnu. Velké podìkování patøí všem, kteøí nám pomáhali
s pøípravou celé akce a pøedevším tìm, kdo svou úèastí
podpoøili charitní dílo.
Dìkujeme.
Základní umìlecká škola Slavièín
ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností
Vás srdeènì zve na
2. ADVENTNÍ KONCERT
vystoupí komorní ansámbl
MUSICA MINORE
Ivana Frajtová – housle
Michaela Petríková – housle
Martin Petrík – viola
Michal Hreòo – violoncello
Michal Pokorný – kontrabas
Ivona Køivánková – cembalo
Pavlína Švestková – zpìv
Ivana Švestková – harfa
Sobota 19. prosince 2015 - 19. 00 hodin
Kostel sv. Vojtìcha ve Slavièínì
Vstupné dobrovolné
UPOZORNÉNÍ
Listopadový veèer chval bude tentokrát pøesunut na
1. adventní nedìli, tedy na 29.11.2015.
Zaèátek bude v 18 hodin v našem kostele.
Pøijïte s námi chválit Pána zpìvem a modlitbou.
Vrabec a kachna
Jednou øekl vrabec kachnì: „Co jsi to za kachnu, když máš køídla, a vùbec nelítáš?“ Kachna mu odpovìdìla: „A co jsi ty za vrabce, když máš peøí,
a vùbec s ním neplaveš?“
Kdybychom promarnili èas pøemýšlením o tom, co máme, nezùstal by nám už žádný èas k tomu, abychom si stìžovali na to, co nemáme!
- PASTÝØ strana 9 -
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ
O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA
28.11. - 4.12.
Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková,
Bartošová, Rašková
5.12. - 11.12. Obadalová, Durïáková, Borová L.,
Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
12.12. - 18.12. Stejskalová, Borová J., Dvorská,
Studénková M., Salvetová, Burešová
19.12. - 25.12. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová,
Šebáková, Nováková, Psotová J.,
Janoušková V.,
26.12. - 1.1.
Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová,
Studenková A., Marková
2.1. - 8.1.
Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J.,
Lysáková, Dubská,
9.1. - 15.1.
Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová,
Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M.,
Pfeiferová A.,
16.1. - 22.1.
Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L.,
Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová
23.1. - 29.1.
Bohuslavice
30.1. - 5.2.
Hrádek
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00
13.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
Kratièké pøíbìhy v rámeècích na stranách 3 až 9 jsou z knihy
Pøíbìhy pro osvìžení duše Pino Pellegrina
PO, ST, PÁ
SO
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
NE
29.11.
1. nedìle adventní – cyklus C
PO
30.11.
Svátek sv. Ondøeje, apoštola
ÈT
3.12.
sv. František Xaverský
PÁ
4.12.
sv. Barbora
NE
6.12.
2. nedìle adventní
ÚT
8.12.
Slavnost Panny Marie poèaté
bez poskvrny prvotního høíchu
NE
13.12.
3. nedìle adventní, sv. Lucie
PO
14.12.
sv. Jan od Køíže
ÈT
17.12.
sv. Lazar
NE
20.12.
4. nedìle adventní
ÈT
24.12.
Štìdrý den
PÁ
25.12.
Slavnost Narození Pánì
POZVÁNKA NA RORÁTY
V adventu se toho dìje celkem hodnì. Je potøeba vymyslet
a obstarat vánoèní dárky, napéct cukroví a pøipravit výzdobu. Na
Ježíše v tom shonu zbývá jen málo èasu, a to pøesto, že Vánoce
jsou oslavou jeho narození. Bylo by milé, kdybychom si
v adventu našli na Ježíše co nejvíc èasu.
Proto srdeènì zveme zvláštì dìti a jejich rodièe na
sobotní rorátní mše svaté, které se uskuteèní tyto adventní
soboty: 5. 12.; 12.12. a 19.12. 2015. Zaèátek této ranní mše je
vždy v 7 hod.
Po mši svaté jsou dìti i s doprovodem zvány na faru ke
spoleèné snídani.
A pozor!
Dìti, nezapomeòte si s sebou vzít nìjakou lampièku,
lampionek nebo svícínek, do kterého se dá napø. èajová
svíèka.
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené
pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm
upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 25.12.2015 na
Slavnost Narození Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 6.12.2015. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové
a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -