Opavský přírodovědný zpravodaj

leden 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj
Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Nová organizace na
Hlučínsku AGRI NOSTRA
Co by se stalo, kdyby nebyly
dřevokazné houby
Kroužkování káně rousné
na Vítkovsku
Sýkory a hýl se sejdou
v zimě na krmítku
Jak přilákat na zahradu
drvodělky
Rozhovor s fotografem
Milanem Mainušem
S podporou Statutárního města Opavy
vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Nejdříve se zamyslíme se nad leností u zvířata a člověka.
Na Mendelově gymnáziu připravují zajímavé projekty,
jejich úkolem je poznat přírodu okolí Opavy. Výsledky
pozorování okolí Stříbrného jezera, které bylo cílem loňského
projektu, nám přiblížil RNDr. Rostislav Herrmann, který zde učí.
Poděkujeme studentce Kateřině Ondrušové za iniciativní
přístup k ochraně mokřadních luk na Hlučínsku. Se skupinou
stejně naladěných mladých lidí vrací loukám život vytvářením
tůněk a pravidelným kosením obnovuje původní ekosystém.
Jejich nově vzniklé organizaci Agri Nostra přejeme mnoho zdaru.
S mykologem RNDr. Vítem Balnerem se zastavíme u broukovišť v Městských sadech a budeme pozorovat, jak rychle na
nich mizí dřevní hmota. Můžeme zde pozorovat funkci těchto
dřevokazných hub, které dřevo rozkládají a vracejí ho znovu
do oběhu hmoty a energie v ekosystému lesa.
Podíváme se do Historické výstavní budovy Slezského
zemského muzea na preparát jednoho z největších zvířat naší
přírody jelena lesního.
S vítkovskými ornitology Františkem Gazdou a Janem
Piskořem tentokrát odchytíme káni rousnou, která k nám
zaletí v zimním období, aby zde přečkala zimu. Ve Vítkově
zůstaneme a spolu s Františkem Gazdou si u něho doma
povykládáme o sýkorkách, přičemž odchytíme do sklapovačky
na parapetu modřinku i koňadru. Jedna sýkora již kroužek
měla, druhou ornitolog okroužkoval.
Velmi podnětný článek nám zaslal o drvodělkách náš
dopisovatel Ing. Kamil Lisal. Popíše nám, jak připravit na
zahradě hnízdní možnosti drvodělkám a jaké rostliny
pěstovat, aby měly dostatek pylu a nektaru.
Věnujeme se i pavoukům, kteří s námi žijí doma. Nad
fotografiemi Pavla Novotného si povíme něco z jejich
zajímavého způsobu života.
I tentokrát jsme pro vás připravili rozhovor se zajímavým
člověkem, fotografem Milanem Mainušem, kterého znají
nejen na Hradci nad Moravicí, kde rád fotografuje tamní
přírodu a lidi, ale i v Opavě z jeho výstav fotografií.
Bez omalovánky od výtvarníka Boříka Frýby a povídky, by
nebyl Zpravodaj úplný.
Za redakci: Jakub a Milan Kubačkovi
Obsah lednového vydání
K zamyšlení
Šetřeme energií, ale nebuďme líní
- vzpomeňme na vlka a psa.
Environmentální projekty
Ohlédnutí za projektem sdružení
............přátel Mendelova gymnázia Stříbrné
............jezero 2014
Ochrana přírody
Kateřina Ondrušová představuje
organizaci AGRI NOSTRA na Hlučínsku
Houby
Kdyby nebyly dřevokazné houby,
žili bychom za čas na hromadě dřeva
Preparát měsíce
Preparát měsíce jelen lesní v Historické
............budově SZM v Opavě
Zoologie
Kroužkování káně rousné na Vítkovsku
Sýkory a hýl se sejdou v zimě na krmítku
Jak přilákat na zahradu drvodělky
Pavouci s námi žijí i v domácnosti
Rozhovor
S fotografem Milanem Mainušem
za přírodou a lidmi
Lednový kvíz a omalovánka Boříka Frýby
Ptáky na krmítku vystrašil krahujec
Na titulní straně hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)
rní pranostiky
NJa
apište
nám do redakce
Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava.
Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen
o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí,
přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své
projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách
Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava.
Natura Opava - Czech Republic
E. Beneše 30, 747 05 O p a v a
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Šetřeme energií, ale nebuďme líní
- vzpomeňme na vlka a psa.
Přirozenou vlastností člověka je lenost a tu najdeme
i v přírodě mezi zvířaty. Aspoň se nám to na první pohled
zdá, ale pokud si řekneme, že lenost je vlastně šetření
energií, začneme ji vidět trochu jinak.
Žádné ze zvířat nevydává energii zbytečně. Kočka na
svou kořist číhá a k útoku vyráží, až si je jistá, že bude
úspěšná. Jen vlci a psi svou kořist uštvou, je to na rozdíl od
kočkovitých šelem jejich způsob lovu. Můžeme to
jednoduše porovnat u svých miláčků, psa a kočky. Pes je
přímý potomek vlka, ten v divoké přírodě energii šetří.
Pes jako by věděl, že teď si zběsile zaběhá, unaví se,
protože ví, že potravy bude vždy dost. Páníček má přece
doma plný pytel granulí. Nemusí nic ulovit, stačí prosebný
pohled, má to přece tolikrát vyzkoušené. Vlk po vyslídění
kořisti zaútočí, až když je si jistý výsledkem. Proto také
svou potencionální kořist nejdříve otestuje. Sítem
projdou zdraví jedinci a uvíznou v ní zraněná nebo
nemocná zvířata. Bezpečně totiž rozpoznají, že při lovu
zdravých silných zvířat by museli vynaložit mnohem více
energie. Tento mechanismus zajišťuje i udržitelnost
zdravé populace lovených zvířat. Udržuje jejich
ostražitost a fyzickou zdatnost a také zaručuje, že jedině
zdraví jedinci přežijí a budou plodit nové zdravé
potomstvo.
To mluvíme o zdravých dospělých jedincích. U dětí
a mláďat zvířat je to jiné. Ty si rády hrají, což je příprava na
lov nebo boj. Při tom spotřebují mnoho energie, ale
každé učení něco stojí.
Všechno v přírodě funguje normálně, pokud se člověk
v ní také chová normálně a respektuje rovnováhu v přírodě.
Pokud budeme naplňovat krmítko pro ptáky po okraj až
do konce března, potom zjistíme, že u nich budou sýkorky
pospávat. Stejně tak smetiště v lese změní aktivní všežravce
medvědy v huňaté atrapy, které budou obtěžovat turisty
žebráním o potravu. Možná, že je užitečné se na tomto
místě zamyslet nad tím, proč pracovitý člověk v myslích
některých lidí je za hlupáka? Proč si vážíme lidí, kteří, ač
nepracují, se mají dobře?
Domestikace zvířat jim nenávratně vzala jejich
přirozenou tvář a přirozené chování. Ovšem tu nejhrubší
domestikaci uskutečnil člověk sám na sobě. Pejskovi
a kočičce koupíme krmivo, které se dá koupit nejen ve
zverimexu, ale kdekoli v supermarketech. V podstatě stejně
tak si zde opatříme potravu. Nemusíme při tom vydat ani
trochu energie. Nic si nemusíme vypěstovat na zahrádce.
Všechno se dá koupit. Tak ušetříme spoustu času na různé
hry, při kterých vydáme spoustu energie. Čím je tato hra
módnější, tím nás více motivuje. Nejdříve se zabavíme
sháněním toho správného sportovního oblečení včetně
sportovní kabely, abychom byli “in”. Pak si najdeme
správného, nejlépe osobního trenéra a když už všechno
máme, zjistíme, že se nám vlastně nechce. A novoroční
předsevzetí opět vzalo za své. Může nás ale těšit, že to
předsevzetí bylo opravdu krásné.
Zkusme si dát v dalším roce toto: budu jíst jen to, co si
sám vypěstuji. Trochu askeze nám nemůže uškodit.
MK
Člověk stejně jako vlk prochází terénem po vrstevnici, aby šetřil energií. Kamzíci to zjevně nerespektují.
Environmentální výchova
Ohlédnutí za projektem sdružení přátel
Mendelova gymnázia Stříbrné jezero 2014
V minulém roce proběhl na Mendelově gymnázium environmentální projekt zaměřený
na studium přírodní lokality Stříbrné jezero. Studenti pod vedením RNDr. Rostislava
Herrmanna, kromě terénních prací v okolí jezera, pobývali i v laboratoři na gymnáziu.
Projekt, podpořený Statutárním městem Opava, byl velmi užitečný.
Proč se projekt jmenuje Stříbrné jezero 2014?
Po projektu Hvozdnice v roce 2013 jsme se rozhodli
loni prostudovat přírodu Stříbrného jezera a nyní připravujeme projekt na tento rok, ale bude mít nejspíš
obecnější název.
Získali jste dotaci z grantového okruhu ŽIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ A EVVO. Statutární město Opava podpořilo
váš projekt částkou 40.000,- Kč. K čemu jste dotaci
využili?
Část dotace byla využita i k zakoupení odborné
literatury a mikroskopu se zabudovaným digitálním
výstupem na počítač. Vznikla tedy možnost zaznamenání
mikrofotografií a videosekvencí.
Práce studentky s novým mikroskopem.
To je vytvoření materiální základny pro výuku. Co
jste ještě z peněz zajistili?
V rámci projektu proběhly tyto aktivity: terénní
exkurze do okolí Stříbrného jezera u Opavy byla
realizována v červnu 2014. Zúčastnění žáci byli
seznámeni s přirozenými i kulturními typy lesů v ČR
a jejich specifiky. Praktické ukázky v ekosystému lesa
a parkové krajiny jim byly poskytnuty na místě. Provedli
sběry rostlin, jejich poznávání a systematické zařazení.
Nasbírali i drobný živočišný materiál a nabrali vzorky vody
a půdy, které dopravili na MGO.
Laboratorní průzkum sběrů z terénní exkurze byl
realizován v návaznosti na terénní exkurzi v červnu 2014.
Kladl důraz především na živočišné organismy, jejich
systematiku a ekologii. Vzorky byly využity také při výuce
v biologických seminářích.
Byly realizovány čtyři exkurze do Slezského zemského
muzea v Opavě. Pozornost byla v souladu s projektem
věnována druhům naší fauny. To je také v korelaci s celkovou skladbou výstavní kolekce muzea. Dnešní mladí lidé
často znají množství cizokrajných organizmů, ale
v přírodě svého regionu se neorientují. Jedním z cílů bylo
tuto disproporci zmírnit.
Exkurze okruhem opavských parků byla zaměřená na
dendrologii a historii městských parků. Proběhlo jich
několik v dubnu až prosinci 2014. Poznatky byly uváděny
do souvislosti s probíraným středoškolským učivem.
Čtyři přednášky s diskusí na téma Odpady - má smysl
separovat? Šlo především o seznámení prvních ročníků
MGO s formou odpadového hospodářství SM Opavy
a organizací separace odpadu na MGO.
Moderní vybavení laboratoře z dotace Města Opavy pomáhá
studentům zkoumat přírodu na daleko vyšší úrovni. Stejně tak
i výsledky v různých soutěžích jsou lepší a příprava ke studiu
na vysoké škole je kvalitnější.
Návštěva zoologických expozic v Historické budově
Slezského zemského muzea v Opavě.
Vedle toho jsme se dané problematice věnovali také
v biologických seminářích, kde jsme separaci a recyklaci
odpadů řešili v rámci celkové strategie udržitelného
rozvoje. Přírodovědná soutěž pro žáky 9. tříd základních
škol okresu Opava proběhla 12. 12. 2014 a zahrnovala
biologickou, chemickou a fyzikální část. Soutěžilo 16
tříčlenných družstev jednotlivých škol. Nejlépe se umístila
družstva ze ZŠ Vrchní, TGM a Otická.
Jaký byl záměr projektu?
Sdružení přátel Mendelova gymnázia projekt
zpracovalo „na míru“ pro rozšíření environmentálního
vzdělávání na MGO. Gymnázium bude využívat získaný
materiál také při pořádání akcí pro jiná školská zařízení.
Příkladem je každoroční přírodovědná soutěž pro žáky
základních škol, pořádání akcí pro talentované děti (ve
spolupráci s organizací MENSA ČR) aj.
Snažili jsme se dosáhnou dvou základních cílů. Prvním
bylo rozšíření znalostí potřebných pro pochopení a ochranu
přírody, druhým bylo pracovat s měřítky hodnot a „vnitřním
světem“ žáků tak, aby se problematice ochrany přírody
přiblížili. Více informací znamená větší pochopení a zejména chápání v souvislostech. Znamená to také realističtější
osobní strategii každého člověka ve vztahu k ochraně
přírody. Oblast hodnot, emocí a celý vnitřní svět člověka
vytváří základ motivací, pomáhá ve zmobilizování vůle a sil.
Svět dnešních mladých lidí je bohatý na podněty, které jsou
mnohdy efektní a silné, ale povrchní. Snažíme se stále do
tohoto trendu zasahovat a upozorňovat na širší souvislosti,
osobní spoluzodpovědnost, která se týká všech. Věříme, že
snažení učitelů (nejen na MGO) se promítá do celkové
kultury života města.
Mgr. Blažena Gebauerová při zkoušení žákyň v přírodovědné
soutěži 9. tříd ze ZŠ okresu Opava.
Z průběhu přírodovědné soutěže v biologické posluchárně
Mendelova gymnázia.
RNDr. Rostislav Herrmann při práci s žáky v terénu (určování a zařazení rostlinného materiálu).
Ochrana přírody
Kateřina Ondrušová představuje novou
organizaci AGRI NOSTRA na Hlučínsku
Starají se o několik hektarů luk, které aktivně spravují. Vytvořili zde tůně pro
obojživelníky a pravidelným sečením a klučením zde pomalu obnovují původní luční
společenstvo rostlin, které slouží jako útočiště nejen plazím obyvatelům, ale také
ježkům, broukům a dalším živočichům.
Jsme sdružení lidí z Hlučínska. I když máme různá
povolání, náš zájem je stejný - chránit přírodu na Hlučínsku a pomáhat ke zlepšení jejího stavu. Mnohým lidem se
může zdát zbytečné například vysadit strom či vyhloubit
tůň, ale my věříme, že pokud se dílo dělá s nadšením,
odborně a se systematickou pečlivostí, pak se jistě podaří.
Každý může přispět svou troškou do mlýna, a kdo tomu
nevěří, ten ať si osvěží zápletku pohádky O veliké řepě.
Prapočátek našeho sdružení se zdá být úsměvný - byl
jednou jeden kluk a ten měl rád přírodu. A měl ji rád tak
moc, že ji začal studovat a ochraňovat. Měl k dispozici
malý kousek půdy kdesi mezi hlučínskými poli a rozhodl
se, že dá vale zemědělské jednotvárnosti a obnoví zde
původní ráz krajiny. Snil o tom, že se bude moci procházet
mezi motýly na louce plné květin a v tůních opět uslyší
libozvučný hlas rozličných druhů žab. A začal svými sny
bavit své okolí. Snažil se prosadit svou věc, i když nemohl
být fyzicky přítomen tak moc, jak bylo potřeba; vždy si ale
našel kousek času k tomu, aby za pomoci svých přátel
vysadil tu strom, tu keř, vykopal první tůň a pomalu si plnil
sen svého dětství. Nu a po nějakém čase jeho přesvědčení
nadchlo jeho kamarádku a prostou řetězovou reakcí, kdy
postupně přibývalo lidí, kteří se chtěli zapojit, vzniklo
v roce 2013 naše sdružení.
Vpravo Kateřina Ondrušová s kamarádkou
při odklízení posečené trávy.
K dnešnímu dni máme jedenáct aktivních členů, z nichž
čtyři tvoří výkonný orgán sdružení. A ve svém volném čase
se snažíme o to, co si kdysi jeden mladý člověk vzal do hlavy.
Z malého území, kde jsme začínali, se stalo několik hektarů
půdy, kterou aktivně spravujeme. Vyrostly zde dvě tůně,
které lákají různé obojživelníky (např. silně ohroženou
rosničku zelenou Hyla arborea). Pravidelným sečením
a klučením se pomalu obnovuje původní luční
společenstvo rostlin a vybudované shromaždiště materiálu
poskytuje útočiště nejen plazím obyvatelům, ale také
ježkům, broukům a dalším živočichům. V neposlední řadě
se sem chodí schovávat a odpočívat různé druhy velkých
savců, např. srnci, lišky, jezevci apod.
V minulých letech se nám podařilo získat podporu pro
naši činnost z různých stran. Jsme velice rádi, že Agentura
Ochrany Přírody a Krajiny ČR nám poskytla finanční
výpomoc na sečení a odkřovnění. Zásadní finanční injekcí
bylo v roce 2012/2013 získání dotace z programu O2 Think
Big. Díky tomuto počinu jsme byli schopni vybudovat již
zmíněnou tůň pro obojživelníky, vyvěsili jsme desítku
nových ptačích budek, vybudovali studánku a umístili na
tuto lokalitu lavičku a naučnou stezku, která popisuje
jednotlivé biotopy všem, kdo sem rádi zavítají. I pro
nadcházející rok máme spoustu plánů nepolevit v našem
úsilí, ale naopak udržet vše, co jsme již dokázali vybudovat
a přidat další kousky přírody, které stojí za ochranu.
Ve spolupráci s dalšími odborníky i nadšenci vytvořit na
nových pozemcích další tůně, vybudovat hnízdiště pro
samotářské včely a útočiště pro další živočichy a obnovit
původní odrůdy ovocných stromů vytvořením vhodných
ovocných sadů. Myslím, že mluvím za všechny členy, pokud
prohlásím, že věřím v podporu veřejnosti a nadšení
místních lidí, kterým není lhostejné, kde žijí a jak mohou
pomoci životnímu prostředí. Držím nám palce.
Pro více informací navštivte naše stránky:
www.agrinostra.cz nebo sledujte náš facebook:
www.facebook.com/agrinostra.
Za organizaci AGRI NOSTRA
Předsedkyně, Kateřina Ondrušová
Houby
Kdyby nebyly dřevokazné houby,
žili bychom za čas na hromadě dřeva
Broukoviště, která byla postavena v Městských sadech z odstraněných kmenů
stromů během revitalizace, nám díky dřevokazným houbám mizí před očima.
Houby na broukovišti sledoval, fotografoval a určil RNDr. Vít Balner.
V rámci kompletní revitalizace Městských sadů v Opavě
na přelomu let 2011 a 2012 musela být z bezpečnostních
důvodů odstraněna řada přestárlých a nemocných stromů.
Ty jsou pochopitelně z ekologického a ochranářského
hlediska velmi cenné a v přírodě důležité, protože poskytují
domov a životní prostředí pro řadu vzácných druhů
organizmů. Statutární město Opava proto zvolilo náhradní
řešení záchrany těchto živočichů - broukoviště. Kmeny
a silné větve z odstraněných stromů byly zapuštěny do země
a dosypány dřevěnou štěpkou, která bude doplňována.
Takto vybudovaná broukoviště poskytují různorodé
prostředí nejen pro bezobratlé, ale také pro drobné
obratlovce, houby, mechy a lišejníky.
Houby jsou v přírodě a koloběhu živin nenahraditelné.
Na rozdíl od rostlin nemají zeleň listovou (chlorofyl), proto
neumí vyrábět organické látky. Avšak spolu s bakteriemi
jsou nejdůležitější organizmy, které umí organickou hmotu
rozkládat zpět na jednoduché sloučeniny.
Oproti bakteriím houby dokážou rozkládat i tak těžko
odbouratelné látky, jako je dřevo. Zajišťují, aby to, co
v přírodě „dosloužilo“, bylo beze zbytku znovu využito.
Mnohé druhy hub tedy rozkládají dřevo, kůru, listy apod.
Jiné druhy žijí s dřevinami symbioticky, čili ve vzájemném
úzkém soužití. Jedná se buď o mykorhizu - oboustranně
prospěšný vztah nebo o parazitizmus, kdy houba stromu
škodí. Zdánlivě záporný vztah (pro dřeviny) může být ve
svém důsledku prospěšný, neboť ozdravuje dřevinnou
populaci „odstraněním“ oslabených a přestárlých jedinců.
Ti postupně umírají a jejich torza a zbytky slouží jako
potrava a domov larválním stádiím hmyzu, které žerou ptáci
a tak dále… Houby rozkládají při růstu a šíření svých
houbových vláken (hyf) ve dřevě komplexní látky na
jednodušší. Takto vzniká hniloba - hnědá nebo bílá.
Hnojník nasetý Coprinus disseminatus
a šupinovka zlatožlutá Pholiota limonella
Houby tedy lze jednoduše rozdělit podle způsobu jejich
výživy na „saprotrofní“(živí se na mrtvém dřevě) a na druhy
parazitické. Velkou skupinou jsou houby “saproparazitické“,
které se živí částečně paraziticky na živém dřevě a částečně
na mrtvém dřevě. Tato hranice je však ne vždy jasná
a jednotlivé druhy hub se mohou například podle
podmínek prostředí chovat různě. Na fotografiích jsou
vyobrazeny houby, které vytváří nápadné plodnice.
Outkovka pásovaná Trametes ochracea
Pevník chlupatý Stereum hirsutum
Vějířovec obrovský Meripilus giganteus
Rezavec lesknavý, Inonotus radiatus
Klanolístka obecná, Schizophyllum commune s růměnicí pospolnou.
Outkovka hrbatá Lenzites gibbosa. Piliny z houby vytlačují larvy
brouků, kteří ji provrtávají. Nejen dřevo je napadáno hmyzem,
ale i samotné houby. Každý organizmus má svého parazita.
Žilnatka oranžová Phlebia radiata. Houba, která připomíná tvarem
i barvou exotického hada, zdobí výhradně mrtvé dřevo .
Černorosol bukový, Exidia nigricans
Outkovka hrbatá,
Lenzites gibbosa
Vějířovec obrovský
Meripilus giganteus
Na kmenu v broukovišti roste bílá outkovka hrbolatá a vějířovec obrovský, který má na svědomí zkázu buku červenolistého v sadech Svobody.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Zoologie
Kroužkování káně rousné na Vítkovsku
První káni rousnou na Vítkovsku odchytili a poprvé kroužkovali v roce
2012. Už tenkrát u toho byli ornitologové František Gazda a Jan Piskoř.
Vítkovští ornitologové František Gazda a Jan Piskoř nám
zaslali fotografie káně rousné, kterou odchytili do nastražené sítě začátkem prosince letošního roku. Použili metodu
odchytu na preparovaného výra velkého, který se umístí do
blízkosti sítě.
Využívá se při tom geneticky zakódované nevraživosti
ptáků vůči sovám. Proč tomu tak je, se vysvětluje různě.
Někteří tvrdí, že je to z důvodu potravní konkurence, jíni
zase, že sova ve dne svou bezbranností na sebe láká dravce
a jiné ptáky. Je zajímavé že na sovu si troufnou nejen velcí
dravci, ale i malí pěvci. Například na puštíka, pokud je
objevený, zaútočí i střízlík.
Zdroj: Wikipedia.org
Rozšíření káně rousné (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště)
František Gazda předvádí káni před fotografem Janem Piskořem.
Po vyproštění káně ze sítě se jí na hlavu nasadí černá čepička, aby
neviděla a zklidnila se. Tak se může zvážit a provést měření, která se
zapisují. Na těle ptáka se měří: délka křídla, délka a stupňovitost
ocasních per, délka zobáku, délka běháku, délka drápu zadního prstu.
Určí se pohlaví, stáří (mladý/dospělý).
Káně rousná má na rozdíl od káně lesní opeřené běháky.
Zoologie
Sýkory a hýl se sejdou v zimě na krmítku
Při návštěvě známého ornitologa v jeho bytě ve Vítkově jsme měli možnost
vidět odchyt ptáků za účelem kroužkování do sklopky na krmítku. Překvapilo
nás, jak je to snadné. Mohli jsme si dokonce vybrat jakého ptáka chceme
odchytit. Na naše přání nám byla odchycena sýkora koňadra pak modřinka.
Sýkory jsou ptáci, kteří
se těší u lidí velké oblibě.
Neškodí na ovoci a zelenině jako špačci a kosi.
Nevypadají smutně jako havrani a neokrádají hospodáře
tím, že se přiživují u slepic při jejich krmení jako vrabci.
Dokonce si ani nestaví hnízda na fasádách domů jako jiřičky
a neznečišťují kůlny stavěním hnízd na svítidlech. Jsou
bohužel takoví, kteří je odhánějí, aby si hnízda postavit
nemohly. Kdežto sýkory žijí skromně v zahradách, kde
obsazují dutiny ve stromech. Takže člověka neobtěžují.
Tento pohled na ptáky není naštěstí běžný. Lidé si
uvědomují význam opeřenců, kteří loví mnohdy obtížný
hmyz a to sýkory dělají. U nás žije 6 druhů sýkor: sýkora
babka, koňadra, uhelníček, modřinka, lužní a parukářka.
Nejpočetnější je sýkora koňadra, kterých žije na naše území
asi 5 mil. A sýkora modřinka asi 1,5 mil. Sýkory si staví
hnízda v dutinách stromů, proto často využívají budek,
které majitelé zahrad a ovocných sadů vyvěšují na
stromech. Zato se jim tito ptáci odvděčí sběrem larev a
kukel škodlivého hmyzu a tak své ovocné stromy, hlavně
však úrodu ovoce zachrání. Sýkory se vyznačují tím, že
jejich snůška obsahuje až deset vajíček a hnízdí někdy 2x
do roka.
Samec hýla obecného je připraven přiletět na krmítko.
Hýl obecný
V zajetí si své majitele získával neobyčejnou přítulností
a krotkostí. Pro svou důvěřivost snadno upadal do
čižbářských léček. Proto se slovo "hejl" stalo ve slangu
označením pro důvěřivého naivku, kterého není těžké
oklamat.
Měli jsme možnost pozorovat hnízdění hýla na jalovci
blízko chalupy. Byli velmi krotcí, takže jsme měli možnost
nahlížet do jejich hnízda a sledovat růst mláďat od
vyklubání až po opuštění hnízda.
Jak snadno se dají ptáci nalákat na oves a slunečnici jsme se
přesvědčili v obývacím pokoji pana Františka Gazdy. Krmítko je
umístěno na parapetu okna z venku.
Modřinka v ruce při správném držení. Nohy ptáka jsou fixovány
mezi ukazovákem a prostředníčkem.
Ani hluk z klepání kosy neodradil hýly, aby krmili svá mláďata
v hnízdě, které si postavili v hustém jalovci u chalupy
(Čičmany červenec 2005).
Svá mláďata, která se vyklubala po 13 dnech ze světle
modrých vajíček řídce pokrytých hnědými až černými
skvrnami, krmili oba rodiče. Samec má zářivě růžovočervenou hruď a černou hlavu a bílou pásku přes křídlo.
Samice je převážně načervenalé šedohnědá. Mláďata se
ozývají, když je rodiče krmí, slabými hlásky. Po čtrnácti
dnech opustila mláďata hnízdo. Vypadala jako samice, ale
neměla černou hlavu. Mláďata i rodiče prozrazoval v letu
bílý kostřec.
Vzpomínka na člověka, který měl rád sýkorky
Jeden postarší pán nám vykládal historku z mládí, která
připomíná bajku. Dlouho nám trvalo, než jsme jí přišli na
kloub. Co se tenkrát přihodilo? Jako šestiletý kluk chytil
sýkorku, kterou vypustil v domku, ve kterém se narodil
v horách. Chvíli ji pozoroval a pak šel běhat na dvorek a
úplně na ni zapomněl. Mezi tím se sýkorku pokoušela chytit
kočka. Uvědomil si to nebezpečí a rychle se vrátil, zrovna
když kočka ptáčka chytila a začala ho žmoulat. Vzal
pohrabáč a kočku udeřil, až zůstala ležet nehybně stejně
jako sýkorka. Oba nebohé tvory ve zmatku sebral, vynesl je
ven a schoval do stodoly. Sám utekl, také se někam schovat
před rodiči. Byl zvědavý, dlouho to nevydržel a šel se
podívat do stodoly, co způsobil. Čekalo ho překvapení.
Kočka ani sýkorka tam nebyla. Vyběhl ven a u kmene smrku
nedaleko stodoly viděl kočku, jak si pochutnává na sýkorce.
Co z toho plyne? Nedůslednost se nevyplácí? Nikomu
a ničemu se nedá věřit?
Z nasypaného krmiva v krmítku ptáci vyberou nejdříve semena
slunečnice a odlétnou s nimi na nejbližší stromy.
Na snímku sýkora koňadra.
Vítkovský ornitolog František Gazda ukazuje údaje o kroužkovaných sýkorách Jakubovi Kubačkovi.
Zoologie
Jak přilákat na zahradu drvodělky
Příspěvek od Ing. Kamila Lisala svědčí o jeho širokém záběru. V tomto
příspěvku jsme se dověděli, že kromě vytváření podmínek pro volně žijící
rostliny a živočichy na Raduňském mokřadu, Kozmických loukách a lomu
v Krčmáni, připravil podmínky i pro život drvodělek na své zahradě.
Co je drvodělka?
Tento český neobvyklý název zahrnuje několik druhů
rodu Xylocopa, z nichž pro výskyt v Česku přicházejí v úvahu
tři druhy Xylocopa iris (Drvodělka malá) velmi vzácný druh
nalezený u nás pouze jednou na jižní Moravě, dále
Xylocopa valga (Drvodělka potulná) a konečně Xylocopa
violacea (Drvodělka fialová). Rozlišení drvodělky potulné
a fialové není úplně jednoduché a pro náš záměr ani
důležité. S posledně jmenovanou je největší pravděpodobnost se setkat v oblasti severní Moravy a o tomto druhu
je pojednáváno v dalším textu. Drvodělky patří do řádu
blanokřídlého hmyzu a svým způsobem života se řadí do
velké skupiny samotářských včel. Je to včela, přestože se
podobá velkým druhům čmeláků. Celková velikost
dosahuje do tří cm, má silně zavalitě vyvinutý zadeček
podobně jako čmeláci. Barva těla je jednobarevně černá
s křídly s opaleskujícím leskem do fialova. Hruď a zadeček je
bohatě porostlý černým chloupky. Je to mohutně vyhlížející
hmyz, jehož bručivý let a velikost může u někoho vyvolat
obavy. Mohu ujistit, že se jedná o naprosto neškodný
a mírumilovný druh. Naopak drvodělky jsou bojácné, když
spatří člověka, rychle odlétají a na květech, kde sbírají
potravu, bývají často napadány vosami a včelou
medonosnou, před kterými ihned ustupují, aniž by se
jakkoliv bránily.
Drvodělka při sběru pylu a nektaru na Salvia aethiops (červen).
Centrem rozšíření těchto druhů je jižní Evropa, zejména
středomoří. Teplo, sucho a dostatek slunečního svitu jsou
omezujícími veličinami pro výskyt druhů a možnosti šíření
do severněji položených oblastí. U nás se zejména
drvodělka fialová vyskytuje pravidelně v oblasti jižní
Moravy a na severní Moravě byla ještě před 10 léty zcela
neznámá. Zálety drvodělek tak hluboko na sever jsou
umožněny oteplením v posledním desetiletí a je to další
z nepřímých důkazů oteplení nejméně v rozsahu
evropského kontinentu.
Proč lákat tento hmyz na zahradu?
Drvodělka fialová Xylocopa violacea sající nektar na Cirsium
eriophorum (srpen/září).
Pokud si někdo myslí, že přítomnost drvodělky na
zahradě mu přinese nějaký hmatatelný užitek a měl by mít
tento jediný motiv k přilákání, tak ať se raději věnuje
něčemu jinému. Ale pro všechny ostatní přátelé přírody
bude pozorování tohoto nesmírně zajímavého hmyzu
velkým zážitkem. Trvalé usazení na zahradě a jejím okolí
představuje přítomnost po celou vegetační sezonu od
března a s měsíční přestávkou až do konce září. Drvodělky
prodělávají dosti složitý životní cyklus a jeho sledování je
opravdovým zážitkem. Pozorovat je možné od jarního
probuzení přes námluvy a páření, vyhledávání místa pro
hnízdění, vrtání hnízdního otvoru, sběr a transport výživy
pro potomstvo, ukončení života a vylíhnutí nové generace
koncem měsíce srpna až do doby hledání místa pro
přezimování.
Drvodělky ve volné krajině nemají mnoho příležitostí
najít takové místo, kde by se mohly uživit a rozmnožit.
Přírodní zahrady, extenzivní sady, maloplošné vinice, snad
některé parky a samozřejmě chráněná území jsou jedinými
plochami, kde mohou drvodělky najít podmínky k životu.
A co je dobré pro drvodělky, je příležitostí i pro jiné druhy
hmyzu, zejména čmeláky jiné druhy samotářských včel,
motýly, ale třeba i pro plazy.
Jak drvodělky žijí?
Zimu přežívají drvodělky obojího pohlaví ve skrýších
různého typu: škvíry, dutiny, údajně i v podzemních děrách,
v hnízdech, kde se vylíhly. Pravděpodobně místo pro
přezimování nemusí být nezamrzající. Již v teplých dnech
koncem března a naplno v dubnu opouštějí zimoviště
a začínají vyhledávat první květy se zdroji potravy. Na
přelomu dubna a května se páří a samečci následně hynou.
Oplodněné samičky začnou hledat vhodné místo pro
založení hnízda. Výběr hnízda může trvat mnoho dnů
a spolu s vrtáním hnízdní komůrky i více týdnů. Jakmile je
hnízdo připraveno, samička neotálí se sběrem potravy pro
nastávající vývoj plodu. Pyl a nektar ukládá do každé
plodové komůrky. Spolu se sneseným vajíčkem pak
komůrku uzavře. Celkem takto připraví 6-8 komůrek. Asi po
osmi týdnech se líhnou a vylétají mladé drvodělky. Do doby
vylétnutí mladých drvodělek žije i jejich matka, ale potom
hyne. Mladí jedinci, samičky i samečci ještě před zimováním sbírají nektar na podzimních květech.
Co potřebují k životu?
Odpověď zní není toho mnoho. Jsou to tři požadavky:
místo, potrava, hnízdiště. Ale přesto vytvoření podmínek
není jednoduché. Předně musí být k dispozici plně
osluněná a výhřevná plocha, na které se vše odehrává. Na
této ploše musí být dostatečný zdroj potravy - nektar jako
zdroj energie pro dospělce a plod a dále květový pyl jako
zdroj bílkoviny pro vyvíjející se plod. To znamená dostatek
vhodných rostlin. Hnízdní příležitost představují kusy
dřeva, do kterých samička vrtá otvory s chodbičkami pro
umístění snesených vajíček.
Co můžeme jako majitelé zahrad pro
drvodělky udělat?
V mé městské zahradě v Opavě je přírodě věnováno asi
2
2 000 m , ale nutno podotknout, že pro úspěšný vývoj
2
drvodělek by postačilo i 100 až 200 m . Zahrada se sice
nachází na okraji vilové čtvrti, ale k extravilánu je to
vzdušnou cestou 1,5 až 2 km. Z toho vyplývá, že drvodělky
jsou schopny i v tak členitém a hustou zástavbou komplikovaném prostředí si najít kousek místa pro svůj úspěšný
vývoj. Je to zajisté tím, že jsou výbornými letci a překonání
velkých vzdáleností jim nečiní problém a také z důvodu
nouze o plochy,na kterých mohou žít.
Jak už víme, bez vhodné plochy nemá smysl o drvodělkách uvažovat. Za předpokladu, že je podmínka splněna,
je na řadě její osetí vhodnými druhy živných rostlin, neboť
na pravidelně sekaném trávníku se téměř žádný živočich
nemůže uživit. Na řadě je otázka, jak se zbavit trávníku
eventuálně pýru a jiných nekvetoucích „plevelů“. U čistých
nízkostřižených trávníků bude stačit přerytí nebo přeorání,
u problematických ploch s pýrem a podobnými invazivními
druhy je nejlepším řešením postřik totálním herbicidem
a to 2 krát, vždy po vzejití zbytků z prvního zákroku. Kdo
nechce zanášet herbicid na svou zahradu, tomu zbývají dvě
možnosti. Mechanické vypletí plevelů nebo překrytí
uvažované plochy neprůhlednou krycí textilií nebo
kombinace obou způsobů.
Krycí textilii používám s úspěchem, ale musí se počítat,
že proces likvidace porostu pod textilií trvá dlouho, až půl
roku. Při netrpělivosti a předčasném odkrytí mohou některé
druhy přežít a znovu obrůst.
Čím se drvodělky živí?
V literatuře se obecně uvádí na květech bobovitých,
hluchavkovitých nebo hvězdicovitých (složnokvěté). Je to
hodně obecné doporučení a platí jen velmi omezeně.
Drvodělky jsou velmi vybíravé, lépe řečeno jsou
specializované na určité druhy rostlin a navíc to jsou druhy,
které rostou v jejich původní domovině v jižní Evropě,
středomoří. Drvodělky se v důsledku oteplování a díky svým
letovým schopnostem dokážou šířit rychle na sever, ale
jejich živné rostliny takovou schopnost nemají.
V podmínkách severní Moravy navíc nejsou taková přírodně chráněná území s bohatou stepní a polostepní vegetaci,
jakou mají k dispozici na Moravě jižní. Prostě to drvodělky
u nás na severu nemají lehké.
Mé zkušenosti s tím, které druhy
drvodělky navštěvují:
po jarním opuštění zimoviště drvodělky potřebují
přijímat energii. Jarní dymnivky (Corydalis sp.) patří mezi
první zdroje, následují květy trnky obecné (Prunus spinosa)
a ovocné stromy. Na jižní Moravě, kde rostou mahalebky
(Primus mahaleb), je tento stromek dobrým zdrojem
potravy. U nás se okrasný popínavý keř Wisteria (floribunda
nebo sinensis) málo pěstuje, ale v Německu kde je velmi
oblíbený v mnohých zahradách, bývá drvodělkami často
navštěvovaný. V Maďarsku jsem drvodělky často viděl na
Robinia hispida ( druh akátu ) a je pravděpodobné, že u nás
může využívat běžně rostoucí akát (Robinia pseudoacacia)
jako bohatý zdroj nektaru. Sporadicky zalétají u mne také na
květy botanických dřevitých pivoněk. Další zdroje nektaru
chronologicky následují na polních rostlinách a jsou to tyto
další druhy. Velmi důležitý na mé louce je čistec přímý
(Stachys recta). Dlouho kvete a jeho doba kvetení zasahuje
do období od vyhledávání a tvorby hnízda až po vlastní
snůškové období. Takže tento čistec pokrývá i první třetinu
sběru potravy pro potomstvo. Přítomnost čistce přímého
může být rozhodující pro rozhodnutí samičky umístit své
hnízdo právě na plochu, která poskytne dostatek potravy
budoucímu potomstvu. Následuje období kvetení šalvějí
šalvěj etiopská (Salvia aethiops) a šalvěj macešková (Salvia
sclarea) Druhá jmenovaná přitahuje drvodělky přímo
magicky. Oba druhy jsou u nás k sehnání, šalvěj etiopskou
jsem koupil dokonce jako sazenice v opavské tržnici. Velmi
vhodným druhem je čistec německý (Stachys germanica)
a na podzim bodlák- pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum).
Tento jsem na Slovensku viděl i s několika jedinci na jediném
květu. U mne jsem ojediněle pozoroval pastvu na hadinci
(Echium vulgarum), v Rakousku na jehlici trnité (Ononis
spinosa), na jižní Moravě na čistci vlnatém (Stachys
byzantina), u mne tyto dva posledně jmenované druhy na
drvodělky nezabíraly. Je pravděpodobné, že jsou
vyhledávány ty nejvíce živiny poskytující druhy a pokud
nejsou, spokojí se drvodělky i s méně atraktivními druhy.
Důležité však je, aby chronologicky byla pastva zajištěna po
celou dobu života drvodělek.
Vývoj početnosti výskytu
Různé druky klád s navrtanými otvory jsou připraveny
na osídlení drvodělkami na jaře.
Hnízdění
I k tomu jsou drvodělky náročné a vybíravé. Ideální je
v přírodě stojící staré dřevo odumřelých listnatých stromů.
Ale kolik je takových míst ve volné krajině? Ani na
soukromých zahradách nenechávají majitelé stojící torza
stromů dožít. V zásadě platí, že kmeny a kmínky musí být
z listnatých stromů. Tvrdá dřeva (dub, akát) jsou pro
drvodělky těžko zpracovatelné, druhy listnatých dřevin
s měkkým dřevem jsou vhodnější. Dřevo nesmí být čerstvé,
naopak musí být částečně trouchnivé, ale nikoliv se
rozpadající. Jako vhodné druhy listnatých dřevin se udávají:
olše, vrba, topolové kmínky a dřevo ovocných stromů. Najít
skutečně to pravé dřevo je značný problém. Osvědčily se mi
kmínky s průměrem alespoň 15 cm do 40 cm. Nejlépe byly
přijímány jabloně, do kterých si otvory zhotovovaly
drvodělky samy. Přilákat drvodělky do jiných druhů dřeva,
to znamenalo jim pomoci vyvrtáním otvorů. V případě
vyvrtaných otvorů přijímaly i tvrdé dubové dřevo.
Otvory vrtám ne blíže než 0,5 m od sebe o průměru 10 mm,
výjimečně 12 mm pro větší jedince, neboť variabilita
v rozměrech těla je široká, patrně z důvodů vydatnosti
a zásob potravy v buňkách vyvíjejícího se plodu. V extrémně
tvrdém dřevě je vhodná hloubka vrtání do 10 cm, ve dřevě
přiměřeně tvrdém vrtám pouze 3 cm hluboko a samičky si
hnízdo dovrtají samy. Vlastně se ze strany drvodělek
nejedná o vrtání, ale vykusování dřevní hmoty a důkazem
pro hnízdění samotné je hromádka hrubých pilin pod
hnízdem. Nejvýhodnější je svislá poloha uložení kmínku,
ale přijímán bývá i vodorovně ležící. Délka kmínku není tak
důležitá jako tloušťka a 15 cm síla je skutečně minimálně
nutná. Drvodělka však nebude hnízdit v témže hnízdě
2 sezony po sobě. Důležité je umístit kmínek na výslunné
a proti větru chráněné místo (zeď garáže nebo kůlny, jižní
stěna domu) , výhodou je místo, na které neprší. Často se
stává, že ptáci šplhavci- strakapoud - vyklovají snůšku. Jako
ochranu používám spuštěnou síť s oky 40 x 40 mm, kterými
samičky sice s obtížemi, ale proletí. Vhodnější by byla oka
o 5 mm větší. Ochrana hnízda je důležitá i v zi-mě, jelikož po
vylíhnutí se někteří jedinci vracejí do svého hnízda, ve
kterém asi zimují.
Vůbec první hnízdění na mé zahradě jsem zaznamenal
v roce 2008. Jednalo se o jednu samičku, po které v srpnu
vyletělo 5 mladých drvodělek. Další rok to byla opět jedna
samička se stejným výsledkem. V následujících létech se už
počty postupně zvyšovaly. Nejvyššího počtu bylo dosaženo
loni, tedy v roce 2014. Nebylo žádnou vzácností vidět na
květech v jeden časový moment i 6 samiček. Určit přesný
počet bez odchytu a značení je s ohledem na značnou
pohyblivost velmi obtížné. Odhaduji, že až 12 samiček
mohlo létat v prostoru zahrady. Z toho 7 hnízd jsem
napočítal, zbývající hnízda jsem buď neobjevil, nebo se
nacházela mimo zahradu. Jak se bude vyvíjet situace
v budoucích létech, bude záviset na vývoji počasí v době
aktivity drvodělek. Jsou citlivé na vlhké a deštivé počasí
a délku slunečního svitu. Chladné dny bez slunce trvající
řadu dnů jsou těžkou zátěží pro jejich životaschopnost. Za
těchto podmínek se zvyšuje možnost bakteriálních, ale
zejména plísňových a houbových onemocnění a možná
i vyhladovění.
Množství usídlených drvodělek je závislé na úživnosti
prostředí a ta souvisí s velikostí plochy, množstvím
a druhovou skladbou rostlin na této ploše rostoucích.
Závěrem mohu už jen uvést, že ta trocha práce spojená
s vytvořením podmínek pro usídlení drvodělek na zahradě,
stejně tak obětování kousku zahrady, stojí za tu námahu.
Zážitky s pozorováním drvodělek a množstvím jiného
hmyzu využívající stejné prostředí, jsou jedinečné
a zároveň skvělou terapií na psychickou únavu po
absolvovaném pracovním dnu.
Semínka zmiňovaných druhů rostlin je možné zajistit také
na adrese: plantanaturalis.com
Pohled na uložené dřevo pro hnízdění drvodělek.
Zoologie
Pavouci s námi žijí i v domácnosti
Jsou užiteční a navíc nám přinášejí štěstí, ale neříkejte to hospodyňkám.
Fotografie poskytl Pavel Novotný.
Pokoutník domácí Tegenaria domestica
Třesavka velká Pholcus phalangioides
Jako malí kluci jsme chytili
mouchu, hodili ji do
vodorovné pavučiny
a pozorovali pokoutníka.
Takových pavučin bylo ve
sklepě a na půdě
u oken dost. Pavouk ji
bleskurychle chytil, usmrtil
a pak jsme za čas našli jen
chitinovou muší kostru.
Tenkrát jako děti jsme
nevěděli, že pavouci do
mouchy vstříknou trávící
enzymy, ty ji rozloží a pak
obsah mouchy vysají. Jde
o tzv. mimotělní trávení.
Další zajímavostí je skutečnost, že oplodněná samička
často samečka pozře, pokud nestačí utéct. Má to jen jediný
důvod. Pro vývoj oplodněných vajíček potřebuje samička
živiny a sameček je vhodný pokrm.
Pokoutník žije většinou jeden rok.
Sekáč rohatý Phalangium opilio
Odtržená noha sekáče připomíná kosu jak seká, odtud
pravděpodobně pochází jeho jméno. Noha mu nedoroste,
má jen jedinou funkci, odlákat predátora, který ho napadl.
Ten se zabývá trhavými pohyby amputované končetiny a
sekáč má dost času, aby utekl. Tento jev se nazývá
autotomie. Známe ho také u ještěry, gekona a slepýše. Na
rozdíl od sekáče mu ulomený ocásek doroste, i když bude
kratší a už ne tak hezký.
Dorůstá 6-9 mm (velikost těla). Hlavohruď je po celé šířce
srostlá se zadečkem. Má šest párů končetin. První jsou
chelicery ukončené klepýtky, přičemž druhý článek
klepýtek je u samečků kuželovitě prodloužený. Druhý pár
jsou makadla a další čtyři páry kráčivé nohy, které jsou
velmi tenké a velmi dlouhé. Živí se drobným hmyzem a je
užitečný v polních kulturách.
Třesavka velká dosahuje velikosti těla 8 - 11 mm, díky
enormní délce svých končetin se však jeví jako mnohem
větší. Vzhledově připomíná sekáče, ale při bližším pohledu
vidíme, že je hlavohruď od zadečku zřetelně oddělena.
Zbarvení je šedobílé s neurčitou tmavší kresbou, oči jsou
seskupené po třech na stranách hlavohrudi, mezi nimi se
nachází další pár, výrazně menších očí.
Staví si nepravidelné, malé sítě. Pokud se ho visícího na
pavučině dotknete, začne vás zastrašovat rychlým kmitáním celého těla.
Je to synantropní druh, který se vyskytuje převážně
v budovách - hlavně ve vyhřívaných a suchých sklepích.
Sekáči
Rozhovor
S fotografem Milanem Mainušem
za přírodou a lidmi
K fotografování ho přivedl táta a později významný kronikář a učitel z Hradce
nad Moravicí Ladislav Sonnek, kde se i narodil. Právě proto inspiraci a motivy
hledá především v přírodě okolo tohoto města a mezi tamními lidmi.
Jednou jste mi říkal, že snad nepocházíte z Česka. Vaše
jméno Mainuš nezní příliš česky. Můžete nám prozradit
Váš původ?
Příjmení nám kdysi na pokračování počeštili. Můj
prapradědeček přišel do Vršovic z Ortowitz (východního
Pruska - dnešního Polska) a jmenoval se Matthaus
Meinusch. Jeho potomci dnes užívají příjmení Mainuš
i Majnuš a všichni v Česku jsme s ním spřízněni.
Jste významný fotograf, kdo vás přivedl k tomuto
koníčku nebo dokonce profesi?
Nemyslím si, že jsem něčím významný. K fotografování
mě přitáhl táta, dokonce jsme měli v našem rodinném
domě samostatnou fotokomoru. První odbornější dohled
mi poskytl ve školním fotokroužku na Hradci můj
dlouholetý učitel Ladislav Sonnek, který přes 30let psal
hradeckou fotokroniku. Podvědomě mě přivedl k dnešní
dokumentární fotografii. Jednu „výtku“ však pro něj mám.
Nikdy mi tenkrát neřekl, že si mám na Hradci vyfotit každou
zajímavou akci, stavbu, výjimečnou osobu, dům před jeho
zbouráním atd. Mohl jsem dnes být známým fotografem
jako třeba Jindřich Štreit.
Jakým fotoaparátem jste pořídil svůj první snímek,
vzpomenete si ještě na něj? A co na tom snímku bylo?
Můj první aparát se jmenoval Balda. Byl ještě s měchem
na svitkový film 6x6 a obraz se zdálky hledal v hranolovém
hledáčku o velikosti asi 1cm2. To mi bylo asi deset. Do
fotokroužku mi táta půjčoval přerovskou kinofilmovou
Etaretu, později Flexaret 6. První snímky jsem v rodinných
sbírkách našel. Byly pouze kopírované 6x6 cm, na všech je
naše sousedka řeka Moravice nebo rodný dům.
Svou poslední výstavu jste měl v aule knihovny Petra
Bezruče, mohl byste nám říct něco o těch předchá-zejících?
První výstavy probíhaly po několik let v různých
obchodních a veřejných prostorách, často v kylešovické
knihovně. Další pak v knihovně na Hradci. V současnosti je
tam jedna instalována taky. Největší autorská výstava
proběhla v městské galerii na Hradci v r.2013. Zároveň tam
tehdy starosta pokřtil mé první DVD o Hradci s názvem
Zámek a jeho park. Loňská výstava pod záštitou Evropské
unie, ve stejné galerii, byla zaměřena na sakrální památky
celého města Hradce n.M. Tedy od Filipovic po Jakubčovice.
Který současný fotograf je vám nejbližší, který je vám
vzorem?
Dříve jsem vzhlížel k Ondřeji Prosickému a třeba
Silvestru Szabó. Možná, pro mne bohužel, ale co jsem před
pěti lety začal intenzivně fotit dění na Hradci, nemám žádný
konkrétní vzor. Svými záběry se pouze snažím dělat radost
lidem. Na ničem jiném mi nezáleží. Nehodnotím fotografie
podle toho, za kolik je autor prodává, nebo prodal.
Hodnotím je podle toho, co mi říkají. Například nejdražší
fotografie roku 2011 od Andrease Gurského, prodaná za 80
mil. Kč, mi neříká nic. Že je na ní silně retušovaná řeka Rýn,
museli napsat, aby měl divák jasno. Myslím, že toto už ani
není fotografie, ale jakási odnož pro mne nesrozumitelného
umění Photoshopu.
Foto Jiří Hajduk
To, že máte rád přírodu, prozradí na první pohled vaše
zahrada, které vévodí krásná tůňka. Jak dlouho jste
zahradu budoval a je již hotova? Na mě to tak zapůsobilo.
Okrasnou zahradu jsem budoval přes 20let, ale nikdy
nemůže být zcela dokončena. Je to trvalý proces výsadby,
přesazování a řezu. Kostra samozřejmě zůstává, ale většina
trvalek potřebuje po několika letech přesadit. Pokud jich
tam máte 600ks, nemůžete počítat, že všechny vydrží na
zahradě 20 let. Když nasadíte přes 350 stromů a keřů jako
já, tak časem potřebují prořezat, či zcela vyřezat, mnoho
taky v krutější zimě zmrzne, nebo nemá vhodné podmínky
apod. V současnosti se snažím snížit rozsah prací na
zahradě tak, aby mi zbylo víc času na fotografování.
Zároveň však nechci dopustit, aby těch několik přátel,
stálých návštěvníků, bylo někdy návštěvou zklamáno.
Vaše zahrada sousedí s řekou Moravicí, takže můžete
fotografovat i zvířata, která na Moravici nebo v jejím
okolí žijí. Které fotografie těchto obyvatelů si nejvíce
ceníte?
Foto
Lukáš Láryš
Víme, že fotografujete lidi, zvířata i krajinu, ale co
nejraději?
Téma souvisí s vývojem mého fotografování. Pokud
pominu úplné začátky a rodinná fota, tak můj novodobý
vztah začal až s rozvojem digitální fotografie. Tam se
objevovala napřed krajina, když do výbavy k základnímu
objektivu, tzv. širokáči přibyl makroobjektiv, věnoval jsem
se kytkám a hmyzu. Pořízením teleobjektivu jsem se
posunul ke zvěři a ptákům, ale když jsem na výletech se
Silvestrem Szabó zjistil, jak drahou výbavu bych na dobrou
fotku potřeboval, přešel jsem na dokument. Navíc dnes fotí
přírodu skoro každý. Už i malé děti, třeba mobilem. Takže
v téhle oblasti je obrovská konkurence. Nejzajímavější
fotografie vždy ukazuje jedinečný moment a v mnoha
případech jde o náhodu. Milión aparátů má mnohem větší
pravděpodobnost zachytit výjimečnou situaci. Dění na
Hradci v mém rozsahu fotí jen několik podobných
nadšenců, takže konkurence je mnohem menší. Lidi fotím
nejraději taky proto, že ti ostatní mi neděkují. A já potřebuji
nějakou energii dostat zpátky. Proto poslední roky trochu
zanedbávám zahradu. Mnoho lidí kytky nezajímají, ale
fotky se zobrazením jejich tváří mají většinou úspěch.
Dávám totiž do oběhu jen takové, na kterých se mohou
sami sobě líbit.
U řeky nejsem úspěšný. Doby, kdy jsem prioritně fotil
hmyz, zvířata, ryby a ptactvo, již minuly, takže pokud se
chtěly pochlubit třeba kačeny Morčáka velkého svým
potomstvem, musely připlavat až k naší zahradě. Pak mě
ještě musela manželka na ně upozornit. Protože jsem
všechny tři rodinky možná na Moravici vyfotil jako první, asi
budou „nejvzácnější“. Jinak si cením i nedalekých bobřích
staveb, focených za nízké vody, přestože jsem nezachytil
jejich stavitele. Žluny zelené, sbírající po zahradě žížaly.
Našich ledňáčků, kteří přiletí vždy v čase, kdy doroste rybí
plůdek do tří centimetrů. A lítají každoročně od roku 1998.
Zajímavostí je foto „našeho“ strakapouda velkého v budce
pro sýkorky, do které se jen tak pro radost, přes tvrdou
překližku, prosekal. O velké říši hmyzu by se daly psát
romány.
Jak jste se dostal k fotografování akcí pořádaných
školou v Žimrovicích? Víme, že naposledy jste fotografoval
v této škole výstavu betlémů.
Fotografuji téměř všechny kulturní a společenské akce
města Hradec. Tedy i v Žimrovicích. Žimrovice mi jsou velmi
blízké i těmi nejkrásnějšími osobními vzpomínkami. Trávil
jsem tam s kamarády opravdu mnoho času mládeneckého
života. Navíc obdivuji práci tamního ředitele Davida Šroma.
Je to opravdový, zapálený Pan pedagog. A především to je
úžasný člověk. Proto, pokud budu moci, budu na každé jeho
akci.
Foto
Lukáš Láryš
Z vernisáže výstavy svých fotografií v galerii města
Hradec nad Moravicí.
foto Břetislav Lazecký
Krásné záběry se dají pořídit za jakéhokoliv počasí. Fotografie
za slunečného počasí v zimě mají však zvláštní atmosféru.
Které zvíře, přestože víte, že se na vašem pozemku
a v jeho blízkosti vyskytuje, se vám ještě nepodařilo
fotoaparátem zachytit?
Před velkou zimou v r.2012 měly přímo pod zahradou
noru ondatry. Prozradily je stopy ve sněhu, ale po
rozmrznutí tehdejšího dvaceticentimetrového ledu se už
neobjevily. V zimě po zahradě běhá běloučký hranostaj,
v létě nad řekou občas lítá černý čáp. Na protější straně
řeky jsem párkrát viděl vydru, ale bez aparátu s nasazeným
teleobjektivem v ruce, nic z toho nezaznamenám. Chystám
se na bobra, ale ještě jsem se k němu neodhodlal.
Určitě jezdíte do zahraničí, která země vás zaujala
lidmi a přírodou nejvíc?
Víte, já jsem opravdu hrozný patriot, ale kdybych měl
uvést něco krásného ze zahraničí, tak soukromé anglické
zahrady. Starají se tam o ně téměř výlučně chlapi a považují
to za svou přednost. V tamních zahradnictvích mají
opravdu spousty zboží a zákazníků, ne jako u nás.
Objevují se názory, že zejména mladí lidé se přírodě
odcizují. Jsou zhýčkanější, méně fyzicky zdatní. Souhlasíte
s nimi? A pokud ano, co se s tím dá dělat?
No, tak jako naši rodiče si kolikrát nevěděli rady s námi,
my nerozumíme vnoučatům, jejichž vztah k přírodě je (díky
za výjimky) většinou jen skrze počítač. My vyrůstali na
loukách, u řeky a v lese, ale příroda, jak ji vnímáme dnes,
nám tehdy taky nic moc neříkala. Chápali jsme ji většinou
jen jako prostor na hraní. Dnes jen nostalgicky vzpomínám
třeba na někdejší spoustu motýlů u Moravice, ale tehdy
mě příliš nezajímali, protože to byli jen motýli, kterých byla
všude kolem spousta. Zdatnost mladých je problém. Já sice
v tělocviku zaostával, ale musel jsem cvičit i to, co mi nešlo.
Dnešní děti ve škole cvičit nemusí. Pamatuju, že jsem
nemohl vyfotit ani stejný krok několika dívek v jedné
tělocvičně. Prostě jim to nešlo. Slyšel jsem, že některé děti
cvičily kotoul naposledy v mateřské školce. Školou by
cvičení dětí mělo začít, ne?
Jakým fotoaparátem fotografujete nyní? Upřednostňujete digitální nebo analogový fotoaparát a jaké mají
výhody a nevýhody?
Upřednostňuji digitál, protože jsem už trochu víc
přičichl k Photoshopu, než ke zvětšováku. Navíc dokument
není uměleckou fotografií, na kterou se můžete bůhví jak
připravovat. Potřebujete rychlost a stálou pohotovost.
V současnosti mám Canon 5D MarkIII a nedám na něj
dopustit. Samozřejmě vím, že klasickou fotografii nic
nenahradí, ale už ji přenechávám fajnšmekrům, co na ni
mají dost času. To je jako s ČB fotografií. Jen ty opravdu
dobré fotky vypadají líp černobíle, než barevně. To poznám
vždy, když připravuji obrázky k černobílému tisku do novin.
foto Václav Pchálek
Slavnostní otevření nové lávky přes Moravici v Brance.
Které místo a její přírodu, samozřejmě kromě vaší
zahrady, obdivujete v našem městě, okrese, kraji,
republice?
Miluji rodný Hradec s jeho okolím. Tamním krásám
a dějům věnuji téměř veškerý svůj fotografický čas
a mnoho hradeckých to ví. Chci si tak aspoň částečně
nahradit chvíle promarněné pouhým cvakáním spouště,
z let dávno minulých. Ze záběrů sestavuji prezentace
s hudebním doprovodem, které pak rozesílám přátelům
a známým. Taky je můžete vidět na webových stránkách
Města Hradec ve fotogalerii Infocentra. Za loňský rok jich
bylo přes stovku.
Které místo byste rád navštívil a co byste tam chtěl
fotografovat? Mám na mysli jakékoliv místo na naší
planetě.
Asi cokoli v nějakém panenském koutě Asie, či Afriky, ale
už to nechám těm mladším.
Zažil jste při fotografování nějakou zajímavou
příhodu? Vzpomenete si na veselou i méně veselou?
Úsměvem nic nepokazíte. Když chci, aby se lidé na
fotografiích hezky tvářili, nemohu se na ně mračit.
V přírodě je to podobné. Pohled do nádherné krajiny
vyvolá pocit uspokojení a u toho se většinou nešklebíme.
Pamatuju, jak jsem na zahradě přistihl „našeho“ ježka, při
okousávání lodyhy žlutého řebčíku. Vlídně jsem mu
domlouval, že se tohle nedělá. On ke mně otočil hlavu a tak
zkroušeným pohledem se omlouval, že jsem mu okamžitě
odpustil.
Nejsmutnější situace vznikla, když vloni v létě náhodou
přestalo jednou fungovat zabezpečení nasávání jezírkového čerpadla a chytila se do něj naše užovka Žofka.
Vzniklo tak sice několik výjimečných fotografií, ale za cenu
rozloučení se strážkyní, která mnoho let korigovala počet
skokanů v našich vodách.
Často se fotografům stává, že jdou za určitým cílem
a vrátí se zcela jiným překvapivým úlovkem. Kdy se vám to
stalo naposledy?
Ano, z pohodlnosti si do přírody vezmu jen jeden
objektiv a brzy zjistím, který mi chybí. Pak se překvapení
nekoná. Když však vyjdete na půldenní výlet za slunného
dne, může vás i příjemně překvapit rychlá změna počasí,
protože třeba před bouřkou bývají záběry hodně dobré.
Jinak si neuvědomuji, že bych v posledních letech šel fotit
nějakou akci a nafotil něco jiného. Vždy to souvisí s tématem. Prostě když jdu třeba na Pochování basy, vždy na
záběrech vévodí jen lidi a basa. Potom se snažím zachytit
alespoň zajímavou situaci. V té se pak většinou zrcadlí
užaslé dětské tváře.
Otázky pokládal Milan Kubačka
foto Lukáš Láryš
Na snímku křtí starosta města Hradec nad Moravicí ing. Karel Hanák spolu s fotografem Milanem Mainušem
DVD soubor fotografií nazvaný Zámek a jeho park.
Lednový kvíz
Ověřte si své znalosti
Testové otázky
1) Kteří živočichové nepatří mezi pavouky?
stepník moravský, pavučinec plyšový, pokoutník
domácí, slíďák tatarský, skákavka pruhovaná, břehouš
černoocasý
2) Čím se živí pavouci?
sají krev obratlovců, hmyzem, pylem z květů rostlin
3) Jak se jmenuje pavouk, který si staví pavučinu pod
vodní hladinou?
vodoměrka štíhlá, rosnička zelená, vodouch stříbřitý,
roztoč vodule
4) Kteří ptáci v zimě nepřiletí na krmítko?
rehek domácí, kos černý, pěnkava obecná, hýl obecný,
čížek obecný
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
6) strnad obecný - přiletí v zimě na krmítko
7) stehlík obecný - nepřiletí v zimě na krmítko
Rozhodnutí o správnosti
8) Křižák sedí uprostřed svislé sítě, kterou sám vytvoří.
Ano
Ne
9) Vodouch stříbřitý loví larvy vodního hmyzu a korýše.
Ano
Ne
10) Skákavka pruhovaná loví hmyz do sítě.
Ano
Ne
Kteří živočichové jsou na obrázcích?
5) Jak se jmenuje schopnost pavouka sekáče
odvrhnout nohu, aby se zachránil před predátorem?
fylogeneze, autotomie, ontogeneze
Výsledky prosincového kvízu:
Testové otázky: 1 lasicovité, 2 všežravec 3 v noře 4 na loukách 5 loví ryby
Spojovačky: 6 lasicovitá šelma 7 psovitá šelma
Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ne
A
B
Poznáte, co je na obrázku: A stopa lišky B stopa jezevce
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže.
Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Ptáky na krmítku vystrašil krahujec
„Jaká semínka máš nejraději“ ptá se sýkora koňadra kosa na krmítku, které si na zimu umístil pan Kožaný na
svém balkoně. Ani nečekala na odpověď a sama si odpovídá „ Mně nejvíc chutná slunečnice“. V té chvíli byli
v krmítku i další hosté, čížek se stehlíkem. A taky velký dlask tlustozobý, ale ten se jen cpal, takže následující
rozhovor čížka a stehlíka neposlouchal. Oba si pochvalovali, že pan Kožaný ptákům rozumí a dává jim do krmítka
proso, mák a samozřejmě také slunečnici, kterou mají rádi všichni ptáčci. Čtyři vrabci jen nakoukli, co v krmítku je
a odletěli. Věděli, že naproti ve dvoře chovají slepice a odpoledne je budou krmit. Vrabcům moc nezáleží na tom,
co budou jíst. Snědí vše, co zbude lidem od oběda a dají slepicím - zrní, vařené brambory, rýži..., zkrátka ničím
nepohrdnou.
Na krmítko přiletěly hrdličky a i párek hýlů obecných. Sameček hýla je krásně zbarvený, má červenou hruď
a černou hlavu. Jeho samička má hruď zbarvenou nenápadně. Opatrně se přiblížil i havran, ale neměl odvahu
přistát, a tak raději odletěl. Někteří ptáci, jako třeba zvonci zelení, si sedli do krmítka a nenechali se při hodování
vyrušit. Naopak, další ptačí hladovce z krmítka vyháněli. Jen na dlaska s tlustým zobákem si netroufli. Ten už byl
přecpaný a začal podřimovat. Sýkory koňadry a modřinky opatrně přilétaly, uchopily semínko slunečnice do
pařátků a odletěly s ním na blízkou lípu, kde si ho přidržely drápky k větvičce, zobáčkem zbavily slupky a chutné
jádro snědly a už mířily ke krmítku pro nové semínko.
Mezitím dlask tvrdě usnul. Není se čemu divit, vždyť už se přecpával celý týden. Protože byl velký, ani ho
nenapadlo, že by si na něj někdo troufnul. Jenže ouha! V blízkosti krmítka nervózně posedával ještě jeden
opeřenec, o něco větší než hrdlička. Byl to krahujec. Sbíral odvahu k útoku na krmítko. Ne však proto, aby si vzal
semínka. Chtěl ulovit nějakého ptáčka. Byla zima a náš krahujec už několik dní nic neulovil. Nakonec prudce
zaútočil na krmítko z vrcholku lípy. Zatímco drobní ptáčci hbitě zmizeli, dlask se nestačil probrat a už si ho
krahujec odnášel. Měl však štěstí, v poslední chvíli se vzpamatoval a uvolnil se z dravcových pařátů. Ztratil sice
několik peříček, ale stačil se schovat do hustého křoví. Z tohoto dramatu si vzal poučení na celý život. Už se tolik
nepřejídal, aby byl pohyblivější stejně jako ty drobné sýkorky, čížci a zvonci a příště zavčas uletět.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí
o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu
pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové,
entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti,
geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání
a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny,
rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním
grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic
E. Beneše 30, 747 05 Opava
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava