výukový program Badatelé v hmyzí říši

Transkript

ACT WELLL! M05_HMYZÍ HOTELY
BADATELÉ V HMYZÍ ŘÍŠI
program s prvky BOV (potvrzující bádání)
 Autor: Bc. Lenka Babáčková
 Rozšířená anotace: Albert Einstein pronesl slavnou větu, že „pokud by včely zmizely z povrchu
země, člověku by zůstaly pouhé čtyři roky života“. Na tuto a další otázky naleznou žáci – badatelé
- odpověď v průběhu programu. V první části se z žáků stávají badatelé Výzkumného ústavu
entomologického a řeší různé problémy s opylovači – opylování ve sklenících zemědělského
družstva Pepi Papriky, opylování robotickými včelami vědce Rendyho Malcika a další. Prochází,
stejně jako skuteční vědci, všemi fázemi bádání – od nastolení problému přes formulaci hypotézy,
až po ověření poznatků odchytem hmyzu v praxi. Druhá část programu je věnována stavbě
hmyzího hotelu pro samotářské včely, škvory a zlatoočky, který si žáci odnesou do školy k dalšímu
pozorování. Žáci si pod dohledem lektora vyzkoušejí manuální práci s nářadím. Součástí je
opakovací opylovací hra, ve které se žáci blíže seznámí s ročním cyklem opylovačů (samotářské
včely, čmeláci, včely, brouci). Program obsahuje prvky badatelsky orientovaného učení, práci s
nářadím a setkání s živým hmyzem.
 Cílová skupina: 3. – 6. (7.) třída ZŠ
 Optimální počet účastníků: 15 – 25 žáků
 Místo začátku a konce programu – popis místa: program probíhá v zahradě a interiéru pracoviště
Rozmarýnek, v období od dubna do září
 Požadavky na účastníky: přezůvky, svačina
 Datum poslední úpravy: únor 2015
 Datum vzniku: 09/2012 – 12/2014
 Čas programu: 210 minut vč. 30 min přestávky
 Čas přípravy před programem: 60 min
 Organizace výuky: 1. část (dopisy) – 1 lektor, 2. část (stavba hmyzího hotelu) – 2 lektoři + učitel
 Časové dotace:
Aktivita
Čas v minutách Prostředí
Aktivita č. 1: MOTIVACE
15
interiér/exteriér
Aktivita č. 2: DOPISY OD VEŘEJNOSTI
20
interiér/exteriér
Aktivita č. 3: ODCHYT
30
exteriér
Aktivita č. 4: URČENÍ
20
interiér/exteriér
Aktivita č. 5: ODPOVĚĎ NA DOPIS
5
interiér/ exteriér
5
interiér/exteriér
Aktivita č. 7: VÝROBA HMYZÍHO HOTELU
45
Aktivita č. 8: OPYLOVACÍ HRA, UKÁZKY HMYZU
45
exteriér
Aktivita č. 9: PALCOVÁNÍ
5
přestávka: 30 min, po 5. aktivitě
ACT WELLL! M05_Hmyzí hotely
EVP Badatelé v hmyzí říši
Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Rozmarýnek
1
•
1.
Cíle programu
Environmentální rozměr programu:
Pochopení environmentálních souvislostí známých i neznámých druhů opylovačů a člověka význam opylovačů pro člověka a rostliny, jejich ochrana a budování hnízdních prostor, pozorování
přirozeného chování opylovačů v přírodě.
2.
Dlouhodobý cíl z ŠVP Lipky:
Program vede dítě/žáka:
k zvyšování osobní citlivosti vůči životnímu prostředí, k pokoře a úctě k přírodě
k uvědomování si přímé závislosti člověka na přírodě,
k rozšíření svého biologického a ekologického povědomí
k šetrnému zacházení, péči, zkoumání a využívání živé i neživé přírody
k vyhledávání informací vhodných k řešení problémů
ke spolupráci ve skupině, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti žák
pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce,
k bezpečnému používání pomůcek, materiálů, nástrojů a vybavení a dodržování vymezených
pravidel
3.
Průřezová témata:
Environmentální výchova
Osobnostní a sociální výchova
a.
Tematické okruhy:
Ekosystémy
Základní podmínky života
Lidské aktivity a problémy životního prostředí
Vztah člověka k prostředí
b.
-
Krátkodobé měřitelné cíle programu:
Dítě/žák:
vyjmenuje alespoň 7 zástupců opylovačů a dokáže je stručně popsat
provede odchyt a určení hmyzu s entomologickými pomůckami
vysvětlí pojmy entomologie, opylení, sociální hmyz
vyrobí ve skupině hmyzí hotel
formuluje hypotézu problému, kterou následně potvrdí nebo vyvrátí
zhodnotí význam opylovačů pro společnost
•
Zařazení dle RVP:
Vzdělávací oblasti:
Jazyk a jazyková komunikace
–využívá základy studijního čtení, volně reprodukuje text podle svých schopností
–vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky
Člověk a jeho svět – Rozmanitost přírody
- založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu
Člověk a příroda – Přírodopis - biologie organismů, praktické poznávání přírody
2
- rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny živočichů, určuje vybrané živočichy a zařazuje je do hlavních
taxonomických skupin
- zhodnotí význam živočichů v přírodě i pro člověka, uplatní zásady bezpečného chování ve styku s
živočichy
Člověk a svět práce
- volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a nářadí vzhledem k použitému materiálu
- vytváří přiměřeným postupem na základě své představivosti výrobky z daného materiálu
 Pomůcky, materiál pro realizaci programu:
Aktivita č. 1:
- laboratorní plášť
- visačka se jménem Dr. Vykuk
- mp3 Let čmeláka (Rimskij-Korsakov)
- notebook s reprobedničkami
- přehrávač
- entomologické rekvizity (např. pinzeta, lupa, síťka)
- odborný text „Vědci z Výzkumného ústavu entomologického
- otázky k „Palcování“
- ukázky z dopisů od veřejnosti
- papírová páska
- fixy
Aktivita č. 2:
- dopisy od veřejnosti podle věku dětí (mladší/ starší)
- badatelský list
- pastelky
- tužky
- případně do exteriéru: podsedáky, podložky na psaní
Aktivita č. 3:
krabičkové lupy
štětečky
entomologické síťky
exhaustor
sázecí lopatky
deštníky
mapa Rozmarýnku
Aktivita č. 4:
klíč k určování půdních bezobratlých
Kdo u nás opyluje?
klíč k určování hmyzu (Divizna)
atlasy k určování hmyzu
Aktivita č. 5:
odpovědní list Dr. Vykuka
tužky
3
Aktivita č. 6: oblečení Dr.Vykuka
Aktivita č. 7:
Tabulka badatele
na tabuli napsat jednoduchý postup
vystýlací materiál – seno, sláma, bezové a jiné větvičky z listnáčů (rovné), rákos, borové šišky,
mazanina (směs písku a jílu), dřevěné třísky, pálená cihla, cihla z nepálené hlíny
nářadí: ponk, svěrák, rašple na dřevo, případně šmirgl papír, aku vrtačka s bity, vruty se
zapuštěnou hlavičkou, prkna, šroubovák, tužky, pravítko, metr, zahradnické nůžky, provázek,
ocasová pila
Aktivita č. 8:
skleněné lahve na nektar
zalaminované květy
papírová páska, nůžky
brčka a kelímek na použitá brčka
oči hmyzu z čajových sítek
křídla
opylovací pásky na nalepení pylu
žluté natáčky na suchý zip (pyl)
rouskový pyl na ochutnávku – POZOR NA ALERGIE
zalaminované obrázky hmyzu
med, lžička
papír, podložka a tužka pro lektora pro zapisování počtu pylů
sirup (bezový, levandulový, mátový) a voda z kohoutku
čmelín (zapůjčen od VÚP Troubsko, pí. Votavová)
opylovači zalití do pryskyřice
lupa
stetoskop
červené plexisklo
Aktivita č. 9:
otázky k „Palcování“
4
Scénář – popis jednotlivých aktivit
Úvod: Včela medonosná je považována za nejvýznamnější opylovače zemědělských plodin i ostatních
hmyzosnubných rostlin. Jenže co když už to neplatí. Pod náporem varoázy, IAPV viru a onemocněním
mor včelího plodu včel razantně ubývá. Výnosy zemědělců úbytek včel neovlivnil. A tak se zdá, že roli
opylovačů na sebe dokázaly převzít jiné druhy hmyzu…
Cíle programu:




žák chápe význam opylovačů pro přírodu a potřebu jejich ochrany
rozvoj žákových manuálních dovedností
rozvoj dovednosti porozumění textu
motivace žáka ke stavbě hmyzích hotelů a k ochraně opylujícího hmyzu
Dílčí cíl aktivity: vtáhnout žáky do badatelské atmosféry
Čas:
15 min
Prostředí:
interiér/exteriér
Pomůcky, materiál:
- laboratorní plášť
- visačka se jménem Dr. Vykuk
- mp3 Let čmeláka (Rimskij-Korsakov)
- notebook s reprobedničkami
- entomologické rekvizity (např. pinzeta, lupa, síťka)
- odborný text „Vědci z Výzkumného ústavu entomologického“
- otázky k „Palcování“
- papírová páska
- fixy či pastelky, tužky a gumy
Podrobný popis:
Za hudby Let čmeláka vchází vědec, bere do rukou entomologické pomůcky (krabičková lupa,
štěteček, pinzeta…), pokládá je zpět, čte krátké úryvky z dopisů, vypadá zaneprázdněně, ale
vědecky. Se skončením hudby se probírá ze svého zaneprázdnění a představuje sebe i pracoviště:
„Dobrý den, kolegové! Dovolte, abych se vám představil. Mé jméno je Doktor Vykuk. Pracuji ve
Výzkumném entomologickém centru1. Náš tým pracuje na výzkumu hmyzu celého světa.
a) mladší Spolu s kolegy z University v Readingu jsme zjišťovali, jak je možné, že počet včel
neustále klesá. Výzkumy odhalily, že včela medonosná nemůže stíhat opylovat všechny plodiny.
Takže buďto jsou včely dnes třikrát pracovitější, anebo v opylení zaskakují náhradníci. Přitom
opylovači ročně odvedou „práci“ za 11 miliard korun. Opylení hlavních zemědělských plodin na
1
mladším vys větlit p ojem entomolog
5
sebe převzali jiní živočichové. Netvoří roje, ani není potřeba se o ně starat. A i když jich je v přírodě
hodně, ani si jich většinou nevšimneme.“
b) starší Spolu s kolegy z University of Reading jsme zjišťovali, jak je možné, že počet včel neustále
klesá. Pátrali jsme, zda je na vině ekologické znečištění, parazité (varoáza) či nákaza virem z
Izraele. Statistické zpracování odhalilo, že včela medonosná nemůže stíhat opylovat všechny
plodiny. Takže buďto jsou včely dnes 3x pracovitější, anebo v opylení zaskakují náhradníci.
Některé odhady tvrdí, že podíl včel na opylení je jen pouhých 10 až 15 %. Přitom opylovači tak
ročně odvedou „práci“ za 11 miliard korun. Opylení hlavních zemědělských plodin na sebe převzali
jiní živočichové. Netvoří roje a není potřeba se o ně starat. A i když jich je v přírodě hodně, ani si
jich většinou nevšimneme.
To by bylo k mému představení. Ale jakpak se jmenujete vy, kolegové?“
Děti si vyrobí jmenovky z malířské papírové pásky a fixu. Nadepíší Dr. a své jméno. Lektor je pak
po celou dobu oslovuje např.“ Doktore Jiří / doktorko Martino“
Lektor vyzve žáky k řešení dopisů od veřejnosti: „Jak můžete vidět, jsem zavalen prací. Kromě
bádání musím odpovídat na dopisy široké veřejnosti. Nemám ale čas se všemi dotazy zabývat
sám. Musím totiž bádat nad nesmrtelností brouka! Proto bych vás, odborníky, rád požádal o
pomoc se správnými odpověďmi! Pro ověření vaší odborné způsobilosti zde máme speciální
nástroj…PALCOVÁK“
Děti budou palcovat ukazovat ANO (palec nahoru) x NE (palec dolů) na následující výroky:
Lektor palcování dětí nekomentuje. Správné odpovědi se děti dozví v průběhu bádání.
OTÁZKY K PALCOVÁNÍ
Čmelák/včela má 3 páry končetin. ANO
jako ostatní hmyz má 3 páry končetin
Včela medonosná vyrábí z pylu med. NE
vyrábí z pylu pylové rousky
Albert Einstein řekl: Kdyby zmizely na Zemi včely medonosné, zbývají lidem jen 4 roky života2. NE
existují i další opylovači (příp. vyhynulé opylovače nahradí jiný druh)
Čmelák dokáže člověka bodnout. ANO
bodají dělnice a královna
Pavouk (mladší)/ klíště (starší) patří do skupiny hmyzu. NE
jsou to pavoukovci
Včela má 1 pár křídel. NE
jako ostatní hmyz má 2 páry
Včely a čmeláci vidí červenou barvu. NE
(nemají pro ni barevný receptor)
včelovití nevidí červenou barvu3
2
To je třeba brát trochu s rezervou. Kdyby vyhynuly všechny včely medonosné, kvůli tomu by lidstvo nezaniklo. Kdyby vyhynuly všechny
včely jako takové, to znamená nejen medonosné, ale i stovky druhů samotářských včel, takovou situaci si umím představit možná nějak
těsně po termonukleární válce, v takovém případě by asi Einstein měl pravdu. Ale je to skutečně hypotetická situace, protože přes
problémy, které včelstva ve světě mají, máme zkušenost, že když má problémy jeden druh, rychle ho nahradí jiný, a úplný výhyn proto
nehrozí. (http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/uplne-vyhynuti-vcelam-nehrozi-lide-jim-vsak-motaji-hlavy)
6
Přechod k další aktivitě:
„Děkuji za spolupráci, nyní tedy můžeme přistoupit k našemu společnému bádání nad dopisy, které mi
sem chodí od zahrádkářů, pěstitelů vojtěšky, starostlivých prarodičů…“
Aktivita č. 2: DOPISY OD VEŘEJNOSTI
Dílčí cíl aktivity: navození badatelské otázky
Čas:
20 min
Prostředí:
interiér/exteriér
- dopisy od veřejnosti podle věku dětí (mladší/ starší)
- badatelský list
- pastelky
- tužky
- exteriér: podsedáky, podložky na psaní - 2 na skupinu
Podrobný popis:
Rozdělíme žáky do skupin po 5 podle feromonů. Vysvětlíme, co to jsou feromony a jak jsou
pro hmyz důležité. Dětem se dají na záda barevní kolíčky a beze slov se musí najít do skupin. Předem
se zeptat paní učitelky, zda je vhodné některé děti nedávat spolu. Každá skupina badatelů dostane
dopis a badatelský dotazník pro záznam svého bádání.
Instrukce: „Bedlivě si přečtěte dopis a odpovězte na otázky. Badatelský list vám má pomáhat odhalit
živočicha, na kterého se tazatel ptá. Většina informací o hledaném živočichovi je uvedena v dopise,
nemusí tam být ale všechny informace. Pokud něčemu z dopisu nebudete rozumět, podtrhněte
barevnou pastelkou. “
Lektor je aktivní - chodí mezi badatelskými skupinami, vysvětluje a opravuje nesrovnalosti, pomáhá
žákům s porozuměním textu. Na konci lektor vyzve jednotlivé badatelské skupiny, aby přečetli
odpovědi na otázky z badatelského listu, lektor doplňuje informace, které žáci neřekli. Potom se žáci
pokoušejí s pomocí lektora formulovat svoji domněnku – hypotézu, kterou by mohli pozorováním
ověřit. Lektor s žáky nalezne společnou hypotézu – „Na světě existují i jiní opylovači než včela.“
Otázka: „Měly dopisy nějakou společnou myšlenku?
Žáci si budou domněnku = hypotézu ověřovat vlastním pozorováním.
Ze všech živočichů nejvíce se právě hmyz dokáže „hemžit“ – měnit svou polohu. Rychlost hemžení
závisí na mnoha faktorech – počasí, větru, teplotě a spoustě dalších. Proto není 100% jisté, že
opylovače z dopisu nalezneme. Naštěstí máme ve výzkumném entomologickém centru speciálně
upravená místa, kde by se hledaní živočichové mohli vyskytovat. Pojďme je zkusit objevit!
3
přesto opyluj í červen é kvě ty (květy totiž nejsou čis tě červen é, ale odrá ží i mod ré a zelené světlo, které již
včelovití vidí (h ttp ://ca sop is. vesmir.cz/clan ek/ vcely -a-evolu ce -barev- kvetu )
7
Aktivita č. 3:
ODCHYT
Dílčí cíl aktivity: žáci navrhnou metodu, jak prakticky potvrdit/ vyvrátit svůj tip na živočicha, sami si
zvolí typ pomůcek (starší)
Čas:
20 min
Prostředí:
exteriér
- krabičkové lupy
- štětečky
- entomologické síťky
- exhaustor
- sázecí lopatky (na bádání v kompostu)
- bílé deštníky
- mapa Rozmarýnku s označenými badatelskými stanovišti
Podrobný popis:
Lektor žáky přivítá v zahradě a přidělí jim výzkumná místa.
čmeláci – Josef Paprika – čmelín
drvodělka fialová – Rendy Malcik – hmyzí hotel s navrtanou kulatinou či trouchnivějící dřevo
pestřenka rybízová – děda Lebeda – bylinková spirála, louka
zlatohlávek zlatý – Vavřinec Podlaha – komposty, broukoviště
čalounice vojtěšková - Alena Hříbětová – hmyzí hotely, staré dřevo
Lektor představí pomůcky, které mohou využívat pro své bádání. Předvede, jak se opatrně odchytává
hmyz. Zdůrazní, že hmyz má vnější kostru, která je pevná (chitin), ale křehká (opatrná manipulace).
Může zmínit, že v Indii lidé, kteří dodržují tamní náboženství (buddhismus), s sebou nosí smetáčky,
kterými zametají cestu před sebou, aby nešlápli na mravence či žížalu. Věří totiž, že by se mohli
v příštím životě převtělit do bezobratlých oni sami nebo jejich příbuzní. Tak moc je tam život
posvátný. Pokusme se jim alespoň přiblížit.
Zvukový signál pro svolání žáků: píšťalka z kazu.
Úkol, který dětem zopakujeme: „Odchyťte všechny opylovače, kteří se vyskytují na vašem
výzkumném místě. Protože jsme ve venkovních prostorech, kde panují proměnlivé podmínky, je
možné, že objevíte jiné druhy živočichů než ten z vašeho dopisu. “
Lektor chodí mezi skupinami a je nápomocný. Po skončení bádání se badatelské týmy sejdou např.
v půlaltánu.
Přechod k další aktivitě: Vidím, že jste odchytili spoustu živočichů. Ale který z nich je náš hledaný
druh? Na tuto a mnohé další otázky najdeme odpověď za chvíli.
8
Aktivita č. 4: URČENÍ
Dílčí cíl aktivity: identifikovat odchytnuté druhy živočichů, vysvětlit rozdíly mezi členovci (pavoukovci)
a hmyzem, rozšíření: problematika „užitečných a škodlivých živočichů“
Čas:
20 min
Prostředí:
interiér/exteriér
- Klíč k určování půdních bezobratlých, Klíč k určování hmyzu (Divizna)
- Kdo u nás opyluje? (AW pomůcka)
- Dotazník badatele vyplněný dětmi
- Atlasy k určování lučního hmyzu
Podrobný popis:
Dětem Instrukce k atlasu: Jsou zde zmíněny některé základní vlastnosti a indicie (charakteristiky)
opylovačů, které vám pomohou určit živočicha z dopisu. Lektor pak dětem pomáhá vhodnými
otázkami k nalezení konkr. druhu opylovače, který je řešením problému z dopisu. Děti pracují se
svými poznámkami zapsanými v Dotazníku badatele.
Přechod k další aktivitě: Všem badatelským skupinám gratuluji k rozluštění problému s opylujícími
druhy hmyzu, které pomáhají včelám s opylením. Teď nám jen zbývá na dopis odpovědět a odeslat
poštou.
Aktivita č. 5: ODPOVĚĎ NA DOPIS
Dílčí cíl aktivity: utřídění a upevnění informací, které žáci vybádali
Čas: 5-10 min
Prostředí: interiér/ exteriér
- Odpověď Dr. Vykuka
- Dotazník badatele
- tužky, gumy
- podložky
Podrobný popis:
Poté, co se děti posadí do badatelských skupin, jim lektor rozdá list Odpověď Dr. Vykuka, kam děti
napíší živočicha, kterého doporučují pro daný dopis (problém). List bude obsahovat vysvětlení, díky
jakým informacím žáci dospěli ke konkrétnímu druhu živočicha.
„Jako člen Výzkumného entomologického centra bych vám, kolegové, chtěl poděkovat za poskytnutou
pomoc. A co jsme vybádali? Dle výzkumů opylují včely nyní v Anglii asi 30% plodin. Z ČR přesné
informace nemám, bude to však více procent. Naštěstí včelám v opylení pomáhají i jiní živočichové
jako třeba… .Vyzveme děti, aby lektorovu otázku doplnily: samotářské včely, mouchy pestřenky,
motýli a brouci. Proto odhady pana Einsteina, že bez včel do 4 let vymřeme, jsou mylné.
9
Dílčí cíl aktivity: naladění se po svačině na entomologickou vlnu
Čas: 5 min
Prostředí: exteriér/ interiér
Pomůcky, materiál: oblek Dr. Vykuka, oblek Architekta
Podrobný popis: 1. lektor (Dr. Vykuk) představí svého kolegu – specialistu na architekturu a design
hmyzích sídel. Děti ponecháme ve skupinách a rozdělíme na polovinu. Po 45 minutách se skupiny u
lektorů vymění.
Aktivita č. 7: HMYZÍ HOTEL
Dílčí cíl aktivity: výroba hmyzího hotelů, který si děti odnesou do školy
Čas: 45 min i déle
Prostředí: řemeslná dílna, exteriér
‒ Tabulka badatele
‒ tabule s jednoduchým postupem
‒ vystýlací materiál – seno, sláma, bezové a jiné větvičky z listnáčů (rovné), rákos, borové šišky,
mazanina (směs písku a jílu), dřevěné třísky, pálená cihla, cihla z nepálené hlíny
‒ nářadí: ponk, svěrák, rašple na dřevo, případně šmirgl papír, aku vrtačka s bity, vruty se
zapuštěnou hlavičkou, prkna, šroubovák, tužky, pravítko, metr, zahradnické nůžky, provázek,
ocasová pila
Podrobný popis:
Lektor před programem napíše na tabuli postup, kterým vyrobíme hmyzí hotel:
1. Nakreslím 4 značky po 20cm.
2. Uřežu 4 prkna a rašplí zapravím hrany.
3. Nakreslím 2 značky pro vruty, 1 cm od okraje. Provrtám je.
4. Sešroubuji prkna do rámečku.
5. Od kraje prkna nakreslím značky 1x20 cm, 2X10 cm.
6. Uřežu 3 prkýnka a rašplí zapravím hrany.
7. Asi 2 cm od prostředku delšího prkýnka udělám 2 značky vlevo a dvě značky vpravo. Provrtám je.
8. Kratší prkýnka přišroubuji tak, aby vznikl nepravidelný kříž.
9. Kříž vložím do rámu. Provrtám rám a sešroubuji ho s křížem.
10. Naplním výplňovým materiálem (větvičky, sláma, ...).
Lektor žáky motivuje, vysvětlí, proč jsou hmyzí hotely pro hmyz důležité (místo pro kladení vajíček,
úkryt, odpočinek, přezimování) a dodá rady kam hmyzí hotel umístit - ideálně na místo kryté před
deštěm (střecha), které je osluněné (jih/jihozápad).
Dá jim Tabulku badatele, kam si po umístění hotelu u školy mohou zapisovat vlastní pozorování.
10
Lektor seznámí s postupem práce a rozdělí žáky podle zájmu a manuálních schopností na:
 projektanty (4 žáci)- řežou a zapravují rašplí prkna a vrtají vrtačkou
 architekty (3 žáci) – navrhují hotel, kreslí značky, pomáhají projektantům
 designéry (8 žáků) – připravují výplňový materiál, stříhají jej na hloubku hotelu, plní hotel,
vyrábí mazaninu
Lektor děti seznámí s bezpečností práce s nářadím a vyžaduje její dodržování.
BOZP
s nářadím se zdržujeme u pracovního místa, neběháme s ním
nářadí vracíme na místo, odkud jsme si je vzali
ostré předměty (vrtačku a pilu) držíme kolmo dolů tak, abychom se neporanily
úrazy hlásíme lektorovi
se zahradnickými nůžkami stříháme následovně – na jednom konci držíme, na druhém stříháme
vrtač (řezač) vrtá (řeže) a držák drží, nezasahuje do díla vrtačovi/ řezačovi, protože pak si role vymění
Lektor organizuje a přiděluje dětem práci. Děti si mezi sebou mohou domluvit výměny mezi
projektanty, architekty a designéry.
Výstupem extrémně šikovných dětí jsou 2 naplněné hmyzí hotely na 1 třídu. Pokud však 1. skupina
nestíhá, nevadí, protože 2. skupina jejich práci dodělá a celá třída si odnese 1 hmyzí hotel.
Aktivita č. 8: OPYLOVACÍ HRA
Dílčí cíl aktivity: shrnutí opylovací činnosti hmyzu a ročního cyklu opylovačů
Čas: 25 min
Prostředí: exteriér - louka
- skleněné lahve na nektar
- zalaminované květy
- papírová páska, nůžky
- brčka a kelímek na použitá brčka
- oči hmyzu z čajových sítek
- křídla
- opylovací pásky na nalepení pylu
- žluté natáčky na suchý zip (pyl)
- rouskový pyl na ochutnávku
- zalaminované obrázky hmyzu
- med, lžička
- papír, podložka a tužka pro lektora pro zapisování počtu pylů
- sirup (bezový, levandulový, mátový) a voda z kohoutku
11
Podrobný popis:
včela medonosná – krátký sosák, 1 pyl, pásky na nohách
čmelák zemní – dlouhý sosák, 2 pyly, pásky na nohách
čalounice vojtěšková – dlouhý sosák, 1 pyl, pásek na břiše
pestřenka rybízová – krátký sosák, 1 pyl, pásek na břiše
zlatohlávek zlatý – krátký sosák, 2 pyly, pásek na břiše
drvodělka fialová – dlouhý sosák, 2 pyly, pásky na nohou
„Jako badatelé jste objevili druhy hmyzu, kteří spolu se včelami opylují květiny, jako architekti a
designéři jste prokázali manuální zručnost. Nyní pojďme nahlédnout pod pokličku, jak žije opylující
hmyz od jara do zimy…“
Příprava před hrou:
Na louku rozmístíme květiny s cukrovou vodou, okolo nich položíme natáčky. Do řady vedle sebe
rozmístíme zalaminované obrázky hmyzu – konkr. obrázky čmeláka, včely, čalounice, drvodělky,
pestřenky a zlatohlávka. Budou sloužit jako hnízda hmyzu, kam bude zalétávat po konci ročního
období. Dětem vysvětlíme pravidla, až poté rozdáme oči, sosáky, křídla a opylovací pásky.
Pravidla:
Před námi se na louce nachází různé květiny s nektarem (cukrová voda) a pylem (natáčky). Příroda je
velmi chytrá. Aby rostliny přilákaly opylovače, vyvinul se u nich sladký nektar, různé barvy a tvary
květů a spousta roztodivných vůní. Když hmyz přilétne na rostlinu, nasaje nektar a na jeho tělo
s chloupky se přichytí pyl, který hmyz přenese na další květ.
I my si něco podobného vyzkoušíme. Budu číst příběh o opylujícím hmyzu od jara do podzimu. Když
uslyšíte své jméno (včela, čmelák, drvodělka, čalounice, zlatohlávek, pestřenka či samotářské včely),
vyletíte ze svého hnízda (zalaminované obrázky hmyzu v řadě) na louku. Přiletíte ke květině, nasajete
trochu nektaru a nalepíte na pásek 1 nebo 2 pyly, které pak odnesete do hnízda. Takto můžete létat
(hnízdo louka) do doby, než se změní roční období nebo nenastane neočekávaná událost. Na
konci ročního období vždy spočteme pyl. Vylétají všichni živočichové z hnízda zaráz, není to štafeta.
Nektar vám dodává energii. Pylu se snažíte nasbírat co nejvíc, abyste zvládli zabezpečit potomstvo či
si udělali zásoby na zimu. Dotazy na konec?
Oblečte si křídla, navlékají se stejně jako batoh. Abyste viděli stejně mozaikovitě jako hmyz, nandejte
si hmyzí oči. A abyste mohli opylovat, zavažte si pásek na nohy nebo břicho tak, abyste jej mohli
potom rozvázat.
JARO
Je březen, jaro. Přízemní mrazíky a teploty okolo 10°C jsou na denním pořádku. Sotva se trochu více
oteplí, začínají kvést vrby jívy, lísky a olše. Za jarní pastvou vylétá včela medonosná a čmeláci. Jak se
v pranostice říká: Březen za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Proměnlivé počasí však nevadí
čalounicím a drvodělkám, které spolu s pestřenkami letí opylovat ovocné stromy v květu. To
zlatohlávek si musí počkat až do května, kdy se z jeho larvy vylíhne kovově zelený dospělec.
počítání pylu
12
LÉTO
Na květnaté louce rozkvetly kopretiny, heřmánek, jetel, šalvěj, hluchavka, a vikev. V okolí to voní
lipami a černým bezem. Všude to bzučí činností. Vylétají všichni. Znenadání se přihnal lehký deštík,
který zahnal včely medonosné zpět do úlu. počítání pylu
PODZIM
Babí léto pominulo. Listy prvními doteky mrazu zlátnou. Potravy je méně. Kvete svazenka, na polích
slunečnice a hořčice. V říjnu jsou včely medonosné a samotářské včely (drvodělka, čalounice)
znavené sháňkou po pylu, již nevylétávají. Zlatohlávek létal do září. Zabezpečil přežití svého druhu
nakladením vajíček do kompostu a umírá. Zato čmelákům a pestřenkám říjnové mrazíky nevadí. Snaží
se nasbírat co nejvíce pylu na zabezpečení potomků, než udeří krutý listopadový mráz.
počítání pylu
ZIMA
Včely přezimují v chomáči v úle, čmeláčí matka je zalezlá v zemi, vajíčka samotářek jsou v bezpečí
v komůrkách, samička pestřenky se hřeje pod listím, to vajíčka zlatohlávka zahřívá peřina kompostu.
Na konci se dětí zeptáme, kolik nasbírali celkově pylu za jaro, léto, podzim a zimu.
Otázky vhodné k diskusi:
Který hmyz nasbíral nejvíce/ nejméně pylu? Proč?
Byl druh zastoupen ve větším počtu jedinců?
Nebylo to tím, že mohl sbírat 2 pyly a ne 1 pyl4?
Nebylo to tím, že létal delší dobu než ostatní?
Závěr:
Mít větší počet jedinců ve společenstvu ( kolonii ) znamená, nasbírat také více pylu na zabezpečení
sebe sama a svých potomků.
Čím opylovači sbírají pyl? Mají nějaká speciální tělní části? Ukázka končetiny včely s rouskem či
ukázka makro chlupů čmeláka.
K délce sosáků: Čmelák má jazyk stejně dlouhý jako je délka jeho těla (2 cm). Včela má jazyk dlouhý
0,5 cm. Čmelák se tak snáz dostane k nektaru květů s dlouhou trubkou (hluchavkovité).
Čmeláci a samotářky jsou schopné létat za chladnějšího počasí, třeba za mírného deště.
Varianty:
Ve 3 květinách bude místo cukrové vody bezový, levandulový nebo mátový sirup, který děti mají
objevit a určit chutě.
Květiny přilepíme na různě vysoké sklenice, aby se k nektaru nemohli dostat opylovači s krátkým
sosákem.
Ubereme počet květů na louce – simulování: Co by se stalo, kdyby ubylo zdrojů potravy (květin)?
4
počet pylů na těle (1 nebo 2) je zjednodušený a je stanoven podle toho jak je hmyz velký, ve
skutečnosti samozřejmě včela nenosí 1 pyl 
13
Aktivita č. 8: UKÁZKY HMYZU
Dílčí cíl aktivity: seznámit žáky se skutečnými ukázkami hmyzu
Čas: 10 min
Prostředí: exteriér/ interiér
- čmelín (zapůjčen od VÚP Troubsko, pí. Votavová)
- opylovači zalití do pryskyřice s druhy, které žáci pozorovali
- lupa
- stetoskop
- červené plexisklo
Požadavek na lektora: přečíst si Odborný souhrn opylovačů, hlavně čmeláky
Podrobný popis:
Lektor žákům představí laboratorní chov čmeláků. Zodpovídá žákům jejich dotazy a popisuje aktuální
situaci v hnízdě.
TIPY NA POZOROVÁNÍ/POVÍDÁNÍ:
 červené spektrum5 - čmeláci nevidí, proto jim ani nevadí, že je vytáhneme na světlo
 laboratorní chov6, pro zájemce7
 kusadla čmeláků – čmeláci je otvory vystrkují ven, lze se jich opatrně dotknout
 hnízdní misky
 nově vykuklené dělnice – jsou celé bílé, až poté, co napumpují vzduch do vzdušnic, ztmavnou
 královna
 potrava – pylové rousky
 životní cyklus čmeláka zemního – video na youtube ČESKÝ ČMELÁK8
 jak působí na čmeláka otřesy a denní světlo – nepříznivě a stresově, začnou vzlétat a
výhružně bručet
Aktivita č. 9: PALCOVÁNÍ
Dílčí cíl aktivity: ukončení programu opakování aktivity „Palcovák“
Čas: 5-10 min (vč. převlečení)
Prostředí: interiér/exteriér
Pomůcky, materiál: otázky
Podrobný popis: Žákům znovu položíme otázky z „Palcováku“. Tentokrát jim však správné odpovědi
sdělíme. Měli by už odpovídat většinou správně.
5
http://casopis.vesmir.cz/clanek/vcely -a-evoluce-barev-kvetu
https://www.youtube.com/watch?v=qIyQufFkiys&feature=youtu.be
7
http://www.ceskycmelak.cz/laboratorni -chov/
8
https://www.youtube.com/watch?v=EP9OyFML __0
6
14
Odborný souhrn k badatelsky orientovanému vyučování (BOV) 9
„Řekni mi a já zapomenu,
ukaž mi a já si zapamatuji,
nech mne to udělat a já pochopím.“
čínské přísloví
Řada vědeckých studií upozorňuje na alarmující pokles zájmu mladých lidí o studium přírodních věd a
matematiky a nízkou environmentální senzitivitu10. Podle závěrů expertní skupiny Evropské komise (European
Commission, 2007) je hlavní příčinou této krize způsob výuky přírodovědných předmětů. Stávající deduktivní
způsob výuky je pro žáky neatraktivní11. Ukazuje se, že BOV může být vhodným způsobem řešení kritické
situace.
Metoda se objevila počátkem 60. let minulého století jako reakce na selhávání tradičních metod výuky, při
nichž se žákům nedaří zvládat narůstající množství poznatků pamětním učením. Reakcí na vzniklou situaci byla
implementace BOV do vzdělávacích záměrů - v Evropě po roce 2004.
V rámci Evropy zodpovědné vzdělávací instituce aktivně usilují o renesanci přírodovědného vzdělávání
podporou národních i mezinárodních projektů. Za všechny lze uvést projekty POLLEN, SINUS - transfer nebo STEAM. Postupně se tak badatelský způsob vyučování dostává do širokého povědomí jako jedna z možností
nápravy problému.
Co to je BOV?
Papáček (2010) definuje BOV jako jednu z účinných aktivizujících metod problémového učení, kdy učitel
nepředává učivo výkladem v hotové podobě, ale skrze cestu k řešení problému a systémem kladených otázek
vytváří samotné znalosti žáků.
Stuchlíková (2010) rozděluje podle Eastwella (2009) badatelsky orientované vyučování na několik typů:
potvrzující bádání – otázka i postup jsou studentům poskytnuty, výsledky jsou známy, jde o to je vlastní praxí
ověřit;
strukturované bádání – otázku i možný postup sděluje učitel, studenti na tomto základě formulují vysvětlení
studovaného jevu;
nasměrované bádání – učitel dává výzkumnou otázku, studenti vytvářejí metodický postup a realizují jej;
otevřené bádání – studenti si kladou otázku, promýšlejí postup, provádějí výzkum a formulují výsledky.
Učitel má funkci zasvěceného průvodce při řešení problému a vede přitom žáka postupem obdobným, jaký je
běžný při reálném výzkumu. Od formulace hypotéz (Jak co funguje, Jakou to má roli…), přes konstrukci metod
řešení (Jak to zjistit…), přes získání výsledků (zjištěných metodikou, na které se žáci s učitelem dohodli) a jejich
diskusi (Co to znamená? Co mohlo být jinak? Co tomu říkají informace?) až k závěrům (Takhle to je,… by to
mohlo být…).
To umožňuje žákovi relativně samostatně a v kooperaci se spolužáky formulovat problém, navrhnout metodu
jeho řešení, vyhledávat informace, řešit problém prodiskutovaným způsobem a tak aktivně získávat potřebné
kompetence, znalosti, dovednosti a komunikační schopnosti. Posun od transmisivního způsobu učení ke
konstruktivistickému je zde zřejmý.
BOV a učitel?
Výuka BOV je žáky pozitivně přijímána a dokonce se na ni těší!
BOV nabízí využití experimentů, terénních exkurzí či laboratorních prací.
9
anglicky I BSE (inqu iry based s cience educa tion )
Podle výs led ků průzkumu PIS A jsou čeští žá ci neú spěšn í v rozp oznává ní přírodověd ných otázek (C zesa ná a kol.,
2009)
11
Ze zá věrů stu die p řírod ovědn ého vzdělává ní v Evropě zp racovan é vyp lývá, že záva žn os t p řírodověd eckéh o
vzd ělá ván í v zemích EU j e p od ceň ován a, a to před evš ím ve s myslu jej ího význ amu p ro ka žd oden ní život a p ro
globá lní p rob lémy (Osborn, Dillon em, 2008).
10
15
Podle případové studie vykazují žáci lepší výsledky v porovnání s žáky učenými frontální výukou12.
Inspirace pro BOV je všude kolem nás! Proč se rostliny červenají? Proč bruslí bruslařky bez bruslí? Proč se
okurka po posolení potí?
přínosu BOV mluví i hlavy studované: využití v environmentální výchově Forbes a kol. (2011), ve vzdělávání pro
trvale udržitelný rozvoj Ye a kol.(2008), při řešení globálních problémů Michaels a kol.(2008)
BOV a žák?
V několika následujících bodech je popsáno, co žák dělá při bádání a jak se navenek projevuje výuka BOV.
1)
Sami sebe vidí jako badatele, přijímají roli „vědce“
Těší se na bádání, na vlastní „dělání“ vědy.
Projevují zájem naučit se něco dalšího.
Vyhledávají příležitost ke spolupráci se spolužáky.
Bádají sebevědomě, s jistotou; nebojí se přehodnotit své nápady a myšlenky, podstupovat riziko a nejistotu,
vykazují zdravý skepticismus.
2)
Přijímají „pozvánku k učení“ a jsou připraveni se zapojit do procesu zkoumání
Projevují zvědavost a uvažují nad zkoumáním.
Aktivně vyhledávají, shánějí a používají materiál a pomůcky, které ke zkoumání potřebují.
Tráví čas bádáním. Sami vyhledávají příležitosti, kdy mohou vyzkoušet, jak fungují jejich nápady v praxi.
3)
Žáci plánují a provádějí zkoumání
Sami navrhují, jakým způsobem by mohli vyzkoušet, zda jejich nápady fungují – ověřit je v praxi. Neočekávají, že
jim někdo řekne, jak na to mají jít.
Naplánují si postup, kterým své domněnky mohou ověřit, upřesnit nebo zamítnout.
Při provádění zkoumání používají materiál a pomůcky, pozorují, měří a zaznamenávají data.
4)
Žáci používají různé metody komunikace
K vyjádření svých myšlenek používají různé formy vyjádření, např. badatelský deník, zpráva o výzkumu, náčrtky,
grafy atd.
O svém zkoumání komunikují (ústně i písemně) s učiteli, spolužáky a rodiči.
Používají jazyk, který se běžně používá při vědeckém procesu zkoumání.
Svými slovy vyjadřují, jak rozumí určitým pojmům nebo jevům, se kterými se v procesu učení dosud setkali.
5)
Žáci navrhují svá vysvětlení a řešení zkoumaných problémůBudují si „zásobník“ znalostí a zkušeností.
Na základě „zásobníku“ dosavadních znalostí a zkušeností vysvětlují nově zkoumané jevy, nebo problémy.
Na své otázky se snaží nalézt odpověď prostřednictvím zkoumání.
Třídí informace a rozhodují, co je podstatné a co ne.
Nebojí se přehodnotit své původní domněnky na základě nově získaných znalostí a zkušeností.
6)
Žáci kladou otázky
Pokládají otázky, buď přímo (slovně) nebo skrze to, co dělají.
Jejich otázky je vedou ke zkoumání, při němž vyvstávají další otázky a nápady.
Uvědomují si, že otázky jsou důležitou součástí bádání a baví je otázky vymýšlet.
7)
Žáci při zkoumání pozorují
Při zkoumání bedlivě pozorují, na rozdíl od situace, kdy jen koukají.
Všímají si detailů, odhalují příčiny a následky, zaznamenávají události; poznají, že se něco změnilo, všímají si
podobností a zaznamenají rozdíl.
Při pozorování si to, co vidí, spojují s koncepty, které už znají.
8)
Žáci posuzují sami sebe v procesu zkoumání
K hodnocení své práce používají indikátory (čeho už jsem dosáhl? Co už umím?)
Popíší své silné a slabé stránky během zkoumání. Zkoumání reflektují se svými spolužáky.
Zdroj: http://globe.terezanet.cz/globe-a-badatelsky-orientovane-uceni.html
12
http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/65/html_65
16
Odborný souhrn k opylovačům
VČELY SAMOTÁŘKY

obecně
Včely samotářky je skupina blanokřídlého hmyzu v rámci nadčeledi včelovití (Apoidea). Tvoří druhově
nejbohatší skupinu včel. Na území České republiky žije více než 600 druhů. V Čechách jsou zastoupeny méně,
na jihovýchodě Moravy jsou tyto včely hojnější. U druhů skupiny včelovitých obecně lze pozorovat mnoho
úrovní sociálního chování. Včely samotářky tvoří nejnižší a nejjednodušší způsob sociálního života. Přítomná je
pouze kasta samců a samiček. Početné druhy lze rozčlenit do dvou základních skupin podle transportu pylu.
Včely břichosběrné (Gastrolegae) přenášejí pyl pěchovaný na spodní straně zadečku, včely nohosběrné
(Podilegae) využívají třetí pár noh k vytváření pylových rousků podobně jako včela medonosná.

životní cyklus
Po oplodnění samička na vhodném místě v zemi nebo v hotových válcovitých dutinách zbuduje samostatné
hnízdo. Postupuje tak, že vystaví několik počátečních buněk a zásobí je směsí nektaru a pylu. Do každé buňky
položí vajíčko a buňky uzavře. Pak pokračuje ve stavbě dalších. Celkový počet buněk zpravidla nepřesáhne číslo
dvacet. U většiny druhů se samička se svým potomstvem nikdy nesetká. Do příchodu zimy uhyne. Nová
generace některých druhů přezimuje v larválním stádiu a vývoj dokončí až na jaře příštího roku. Plod jiných
druhů dokončí svůj vývoj ještě před nástupem zimy. Mladé včely však přezimují ještě v buňce a líhnou se s
příchodem jarního oteplení.
Některé druhy samotářek vykazují náznaky vyššího sociálního chování. Nová generace se líhne ještě v tomtéž
roce a déle žijící matce zakladatelce pomáhá při budování hnízda a sběru zásob. Jsou to však dokonalé samičky
nikoliv dělnice.

hnízdní lokality
Způsoby hnízdění včel samotářek jsou velmi pestré. Na prosluněných suchých místech v tužší půdě (např. polní
cesta) prozradí včelí hnízda nápadné kopečky vyhrabaných hrudek s typickým centrálním otvorem - pískorypka.
Jiné druhy hnízdí v hliněných svazích nebo v cihlovém zdivu - maltářka. Příbytky dalších druhů lze nalézt v
hotových válcovitých dutinách, jako jsou rákosová stébla, dutinky střešních tašek, chodbičky dřevokazného
hmyzu ve starých dřevěných trámech - drvodělka nebo i ulity hlemýžďů - zednice.

opylování rostlin
U včel samotářek se cení schopnost opylovat mnoho druhů rostlin. Z hospodářského hlediska se tyto včely jeví
jako důležití opylovači květů vojtěšky. Produkce semen této významné pícniny se stala přímo závislou na
opylovači druhu (Nomia melanderi) a čalounice mateřídoušková (Megachile rotundata). Pro první zmíněný druh
se v blízkosti polí s vojtěškou budují umělá zemní hnízdiště a osazují se hliněnými bloky s kuklami včel.
Čalounice se zase odchovávají ve svazcích rákosových stébel umisťovaných do blízkosti vojtěškových polí.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Dely_samot%C3%A1%C5%99 obr: http://www.vcelkysamotarky.cz/
Obrázek 2 valchářka
Obrázek 1 pískorypka
Obrázek 3 ruděnka
17
ČMELÁCI
 obecně
Patří mezi blanokřídlý hmyz, čeleď: včelovití, hmyz s proměnou dokonalou
V posledních desetiletích u nás některé druhy vymřely, jiné jsou vážně ohroženy. V jiných zemích je úbytek
čmeláků ještě dramatičtější (v USA je pokles o neuvěřitelných 90%, ve Velké Británii o 60%).
Čmeláci jsou zdatní opylovači i sběrači. Umí výborně opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, do kterých
včely nedosáhnou. Na rozdíl od včel létají spokojeně i za chladného počasí a za deště, takže třeba v chladných
jarních dnech účinně opylují mnohé květy v době, kdy včelky z úlů ani nevykouknou. Čmeláci jsou neútoční.
Pobývají v pravých (eusociálních) společenstvech, která jsou ale jednodušší, než společenství včel.
Čmeláci ve střední a severní Evropě žijí v jednoletých nižších společenstvích. To znamená, že v životě čmeláků
existuje solitérní fáze matky, v níž je matka schopna existovat bez dělnic. Není tedy na nich závislá po celý svůj
život.
V odborné literatuře se vyskytuje název pro plodnou samičku „čmeláčí matka“ nebo „čmeláčí královna“. Ani
jeden z nich není 100% výstižný, lépe je však používat názvu „čmeláčí matka“.
 hnízdění a životní cyklus
Solitérní období života čmeláčí matky začíná v létě, kdy mladé čmeláčí královny opustí rodné hnízdo, aby se
spářily a našly si místo, kde přečkají zimu ve stavu strnulosti. Takové místo se odborně nazývá hibernákulum
(zahrabané v zemi, hromadě listí) a nachází se obvykle několik centimetrů pod zemí.
Na jaře, kdy se půda prohřeje, se královna probudí ze zimního spánku a navštěvuje raně kvetoucí rostliny (např.
vrbu jívu, hluchavku aj.), aby po zimě znovu načerpala sil. Poté začne hledat místo, kde by mohla založit své
hnízdo. Hledající královnu poznáme podle nízkého pátravého letu nad zemí. Prozkoumává díry v zemi, stěny
budov a jiné otvory. Potřebuje místo, kde se nachází dostatek jemného teplodržného materiálu po předchozích
obyvatelích (drobní hlodavci, ptáci, veverky).
Jakmile vhodné místo najde, upraví si ho a postaví z vosku džbáneček, do kterého nanosí nektar. Ten slouží jako
zásobárna na noc a nepříznivé dny. Sladký nektar totiž čmeláci využívají jako palivo a bez něj nedokáží přežít
více než několik hodin.
Obrázek 1 medové džbánky
Obrázek 2 Matka klade vajíčka do
voskové misky (buňky) na kokonu
Obrázek 3 Nalíhlá mladá matka v
čmeláčí první varovné pozici
(zvednutá druhá noha )
Vylétá za potravou pro sebe jen několikrát denně na 10 – 40 minut. Brzy postaví na dně komůrky voskovou
misku – buňku (z anglického eggcell), do které postupně klade 6 – 10 vajíček, jež vlastním tělem trvale zahřívá
na nutnou teplotu 29-30°C. Asi za 4 dny se z nakladených vajíček líhnou larvy. Matka je zahřívá vlastním tělem
a krmí pylem, který denně sbírá. Pyl slouží jako zdroj proteinů a řady dalších látek, které jsou pro vývoj plodu
18
nezbytné. Kromě jiného způsobu letu je právě přítomnost rousek na zadních nohách jasným signálem, že matka
již hnízdo má.
Jakmile se larvy z prvních vajíček zakuklí, může matka v kladení vajíček pokračovat. Vývoj od vajíčka po
vylíhnutí dospělé dělnice trvá přibližně 25 dní. Vylíhnutím prvních dělnic končí solitérní fáze života matky.
Matka se nyní věnuje stavbě buněk, kladení vajíček a péči o potomstvo. Z hnízda již nevylétá a na konci léta
nebo podzimu v něm také uhyne.
Od vylíhnutí prvních dělnic pokračuje matka přibližně měsíc a půl v kladení oplozených vajíček, ze kterých se
líhnou další a další dělnice. Za tu dobu rodina vyprodukuje několik desítek až stovek dělnic. Některé se věnují
vylučování vosku, péči o plod a úpravě hnízda, jiné sbírají potravu. I v tomto ohledu se liší od včelích dělnic,
jejichž práce je pevněji spjata s jejich stářím a každá z nich projde v průběhu svého života jak péčí o plod, tak
sběrem potravy.
U čmeláka zemního, který je nejlépe prostudován, nastává v rodině po období produkce dělnic (červen – září)
několik změn. První z nich je, že všechny mladé larvy, které pocházejí z oplozených vajíček od matky (ze kterých
se doposud líhly dělnice) začnou byt krmeny tak, aby se z nich vylíhly robustní mladé matky, které zajistí
pokračování druhu.
Druhá změna spočívá v tom, že matka, která kladla doposud oplozená vajíčka, začne klást vajíčka neoplozená,
ze kterých se líhnou samci neboli trubci.
Třetí změnou je změna chování společenstva. Dělnice, které do této chvíle svorně pečovaly o potomstvo
matky, se „vzbouří“. Sice pečují o veškeré larvy v hnízdě, ale začnou také zápasit mezi sebou i s vlastní matkou
o možnost klást svá vlastní neoplozená vajíčka, ze kterých se rovněž líhnou samci. Dochází k vzájemným
fyzickým atakům, kradení a požírání cizích vajíček. Toto období může trvat různě dlouho a setrvává až do zániku
hnízda v létě nebo na podzim. Někdy v této fázi stará matka umírá. Dělnice mohou ještě několik týdnů existovat
a udržovat hnízdo, než se poztrácejí nebo uhynou. Zimu už nepřežije žádná z nich. Jediný, kdo z hnízda přečká
do dalšího roku, jsou královny v hibernákulech, které se v létě spářily se samci. Zimu přečká jen asi 10 – 20% na
podzim vylíhlých mladých matek – královen.
Zdroj: http://www.ceskycmelak.cz/o-zivote-cmelaka/
Hlavní parazité čmeláků:
1/ zavíječ čmeláčí /Aphomia sociella/
Hlavní ničitel čmeláčích chovů. Noční motýl šedočerné barvy 2-3
cm dlouhý, jehož samička vnikne za tmy v dubnu až srpnu do
čmeláčího hnízda a naklade tam 60 – 230 miniaturních vajíček.
Z drobných larviček se vyvinou až 3cm dlouhé nažloutlé housenky.
V pokročilejších vývojových stádiích larvy zavíječe požírají v
čmeláčím úlu vše kromě teplodržného materiálu, tj. voskové
buňky s vajíčky, larvy čmeláků, nymfy, mrtvé či spící čmeláky.
Většinou pak dojde k totálnímu zničení celé čmeláčí rodiny.
S menším výskytem zavíječe čmeláčího se setkáváme u úlů
obklopených pachem silně aromatických rostlin.
2/ pačmeláci /Psithyrinae /
Po zavíječi čmeláčím jsou pačmeláci zejména v některých lokalitách největším problémem venkovních chovů
čmeláků. Svým zbarvením a stavbou těla jsou pro laika od čmeláků obtížně rozeznatelní. Na území ČR žije
zhruba pět hlavních druhů. Přepadají hnízda především těch druhů čmeláků, jimž jsou svým zbarvením
podobní. Pačmelák panenský se velmi podobá čmeláku zemnímu, pačmelák cizopasný čmeláku skalnímu. Menší
naše druhy pačmeláků – lesní, polní a český vnikají spíše do hnízd menších druhů našich čmeláků, jako jsou
např. čm. rolní a luční. Královny pačmeláků vylézají ze země později než matky čmeláků a úporně pátrají po již
fungujících čmeláčích hnízdech s dělnicemi. V čmeláčím hnízdě dojde obvykle k souboji mezi oběma matkami, v
19
němž zpravidla zvítězí fyzicky lépe vybavená pačmeláčice. U rozvinuté už čmeláčí rodiny se občas přihodí, že
dělnice pačmeláka usmrtí nebo ho vyženou, přičemž jich za to často několik zaplatí životem.
3/ moucha /Brachycoma devia/
Moucha, podobající se masařce. Vnikne do čmeláčího úlu a klade larvy /nikoliv vajíčka/ na larvy čmeláků v jejich
voskovém obalu. Teprve když se čmeláčí larva zapřede v buněčný kokon, začne ji larva mouchy vysávat, až ji
usmrtí. Dospělé larvy této ničivé mouchy jsou asi 1.5 cm dlouhé, bílé, skoro hladké, dopředu pozvolna
zašpičatělé a vzadu polotupě zakončené. V úlu se zakuklí v tmavočervená puparia, z nichž se po 2-3 týdnech
vylíhnou dospělé mouchy a opustí úl. Po larvách tohoto škůdce zůstávají na kokonech čmeláků otvůrky o
světlosti asi 1,5 mm. Tento predátor čmeláčí rodinu většinou jen oslabí, někdy však zlikviduje.
4/ pestřenka /Volucella bombylans/
Tento parazit je svým zbarvením i chováním nápadně podobný některým druhům čmeláků. Touto kamufláží se
chrání. V čmeláčím úlu se živí především měkkými částmi mrtvých čmeláků a larev, není-li však jich dostatek,
vysávají i živé larvy čmeláků. Když dospějí, opustí larvy pestřenek úl a zakuklí se venku nejspíš pod blízkými
kameny.
5/ Mravenci / Formicidae /
Některé druhy mravenců jsou ničiteli čmeláků tím, že je po vniknutí do úlu olupují o cukr v v potravních
zásobách čmeláků a také požírají jejich larvy. Často jsou v hnízdě tak obtížní, že čmeláci úl opustí. Menším
nebezpečím jsou některé malé druhy mravenců, kteří čmeláky ani nenapadají ani neobtěžují.
6/ škvor obecný /Forficula auricularia/
Známý noční hmyz, pro zahradu velmi přínosný, užitečný. Do čmeláčích úlů však někdy vniká zřejmě proto, aby
tam hledal ochranu. Druhotně však dojde k jeho ničivé činnosti a to zejména na jaře, kdy je schopen zlikvidovat
všechen čmeláčí plod.
7/ roztoči /Acarina/
Téměř v každém čmeláčím úlu se vyskytují desítky až tisíce roztočů, přenášených do úlů čmeláky na svých
tělech z květin. Roztoči různých druhů se v úlech živí přineseným pylem a nektarem, případně výkaly a
organickým odpadem. Rodině však škodí spíše tím, že jejich vlivem se v úlu vytváří mikroflóra plísní a bakterií,
což může případně způsobit i rozpad hnízdního materiálu. Většinou však roztoči zdárný vývoj čmeláčí rodiny
neomezují a neohrožují.
Zdroj: http://www.cmelaci.cz/
ZLATOHLÁVEK ZLATÝ (Cetonia aurata)
brouk, čeleď: vrubounovití
v Česku nejhojnějším druhem zlatohlávka
13
barevně je proměnlivý - krovky kovově zelené , zlatozelené, fialové,
načervenalé nebo bronzové
Dospělec měří 14 – 20 mm. Zlatohlávek má štítek (scutellum)
nápadně trojúhelníkovitého tvaru a na krovkách několik
nepravidelných příčných proužků a skvrn bílé barvy. Spodní strana brouka je měděně zbarvená. Stejně jako
ostatní zlatohlávci i zlatohlávek zlatý létá se zavřenými krovkami. Spodní blanitá křídla vysouvá podélnou
13
kovové zbarvení, které vzn iká od razem levotočivéh o kru hově pola rizovaného světla od krovek brou ka, p ři
poh led u p řes kruh ově pola riza ční filtr, který propouští jen pravotočivě p ola rizovan é s větlo, se bud e b rou k jevit
jako bezba rvý
20
štěrbinou v krovkách.Larva zlatohlávka má tvar písmene C, má velmi malou hlavu i končetiny a jsou podobné
ponravě chrousta. Žijí v trouchnivém dřevě, kompostu.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatohl%C3%A1vek_zlat%C3%BD
ČALOUNICE MATEŘÍDOUŠKOVÁ (Megachile rotundata)
samotářská, břichosběrná včela
Nemají dělnice, existují pouze samičky a samci.
♂ pyl nesbírají, mají štíhlejší tělo, světleji zbarvené.
♀ otevírají květy velmi účinně - jsou 50x výkonnějšími opylovači než včely
medonosné
V USA, Kanadě jsou chovány pro opylení zemědělských plodin - vojtěšky
 životní cyklus
Samičky hnízdí individuálně ve válcovitých dutinách o průměru 5-6 mm. Vyhlédnutou dutinu vyplní samička
odzadu buňkami z úkrojků listů vojtěšky nebo jiných rostlin. Na konci uzavře vchod zátkou z několika desítek
úkrojků listů. Buňky obsahují zásobu potravy pro larvy a později zámotky. Napřed se líhnou samci a za několik
dnů po nich samičky.
Při průmyslovém chovu se buňky s kokony uchovají za snížené teploty do příštího roku. Tři týdny před kvetením
vojtěšky se začíná s inkubací kokonů, což umožňuje načasování vývoje dospělců (výhoda chovu). Lísky se
včelami se vyvezou k porostům. Čalounice dokončí vývoj a živí se potravou na kvetoucí vojtěšce, aby pak byly
schopné stavět hnízdo a zásobovat ho nektarem a pylem. Tyto včely jsou pospolité a rády hnízdí v těsném
sousedství. Za slunečného počasí jsou aktivní při teplotách nad 20°C od 8 do 18 h SEČ. Po skončení aktivního
období, kdy dospělé včely už uhynuly a jsou upředené zámotky, se hnízdiště opět rozebírají a celý cyklus chovu
se uzavírá.
Zdroj: http://www.sci.muni.cz/ptacek/09-samotvcely-Puzova.htm
DRVODĚLKA FIALOVÁ (Xylocopa violacea)
14
největší samotářská včela, velikost až 3 cm
výskyt: v nejteplejších oblastech Moravy (CHKO Pálava),
stepní a lesostepní biotopy
název podle typu hnízdění
Silnými kusadly si vyhryže do dřeva (jehličnatého stromu)
hnízdo. Vybírá si dobře osvětlená místa, kde dřevo není
natřeno či pokryto kůrou. Má tendenci hnízdit na tomtéž
místě po generace. Stará hnízda jsou opravována. V nových
hnízdech si samičky včel prokoušou cestu a vyhloubí
chodbičku o průměru asi 15 mm. Hloubení postupuje mnohem pomaleji proti létům (asi 15 mm denně) nežli
podél let dřeva. Směr patra obvykle závisí na směru let dřeva. U zcela nového hnízda je tato chodba dlouhá 30
až 45 cm. Po zhotovení chodbičky samička sbírá pyl, který smíchá s nektarem. Pylovou hmotu umístí na konec
chodbičky, naklade vajíčko a uzavře je přepážkou z rozžvýkané dřevěné drti. Tento proces opakuje až do
vytvoření šesti až osmi komůrek. Vcelku tyto včely nejsou pro člověka problémem, i když mohou poškozovat
dřevo a člověka obtěžovat. Samička drvodělky může dát žihadlo (zřídka) a samečci (bez žihadla) se mohou
vznášet a nalétávat na člověka, který se přiblíží k jejich hnízdišti - typické teritoriální chování.
Zdroj: http://dumka.info/pet03/0408pet.htm
14
vcelkysamotarky.cz KREJČÍK, S.
21
PESTŘENKA RYBÍZOVÁ (Syrphus ribesii)
dvoukřídlý hmyz, čeleď: pestřenkovití
biotop: louky, zahrady v Evropě, Asii a Severní Americe, duben - listopad
velikost: 9 - 11 mm
 popis: široká hlava s velkýma červenýma očima, černým proužkem na
čele, leskle hnědá hruď, žlutý štítek, žlutě a černě pruhovaný zadeček
Bývá občas zaměňována s vosou - bezpečně rozpoznáme díky krátkému
spoji mezi prvním a druhým černým pruhem. Při letu se často díky velice
rychlému máchání křídel doslova zastavuje na místě. Imaga se živí
nektarem a pylem, šedobělavé larvy jsou masožravé - hrají
nepřehlédnutelnou roli při biologickém hubení mšic.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pest%C5%99enka_ryb%C3%ADzov%C3%A1
VČELA MEDONOSNÁ (Apis mellifera)
blanokřídlý hmyz, čeleď: včelovití
 popis
Hnědé tělo s černými pruhy. Tykadla jsou krátká, pomocí nich rozlišuje vůni rostlin, pomáhají při stavbě včelí
plástve a rozpoznávání pachů ostatních včel v úlu. Na hlavě má včela 2 složené oči a 3 jednoduché. Ve srovnání
s lidským okem je u včel horší rozlišování barev. Například špatně rozeznává červenou barvu. Na rozdíl od
člověka však vidí ultrafialové barvy, čehož využívá při hledání květin. K vidění používá složené oči, jednoduché
oči používá pouze na světelné dráždění. Dalším orgánem, který lze u včely nalézt je sosák. Ten včela využívá k
15
nasátí nektaru či medovice . Ten se smíchá s enzymy a v zavíčkovaných plástvích z nich vzniká med. Včely se
též mohou chlubit kusadly. Největší kusadla má královna. V jejich těsné blízkosti je žláza, pomocí které královna
16
vylučuje mateří látku . Stejnou žlázou dělnice vylučují látku na změkčení vosku. Trubci ji nemají. Včely je
používají jako párový uchopovací či hnětací orgán. Ze střední části trupu včele vyrůstají tři páry nohou.
Anatomie zadního páru nohou včele dělnici umožňuje zachycení co největšího množství pylu či medovice. Sem
17
si také včela stírá z chlupů pyl, až se vytvoří pylový rousek .
Všechny včely kromě trubců mají na obranu žihadlo. Je však rozdíl mezi žihadlem královny a ostatních včel.
Královna ho má rovné bez zpětných háčků. To jí umožňuje bránit se více nepřátelům, aniž by zemřela.
Nakonec ještě pár slov o křídlech. Ty má včela celkem 4. Přední a zadní pár.
 včelí společenstvo
Včely žijí ve společenstvech, často v uměle vyrobených úlech. Královna má za úkol pouze reprodukci. Vyvíjí se v
největších buňkách a je nejlépe krmena. Trubci jsou samečci, kteří oplodní královnu. Líhnou se z menších buněk
než dělnice a po oplození královny umírají. Podobně jako královna, jsou i trubci krmeni dělnicemi. Na konci léta
se o ně dělnice přestávají starat a jsou vyhnáni z úlu.
Dělnice mají rozdělenou ostatní práci. Jedná se o samice se zakrnělými pohlavními orgány. Trubčice je dělnice,
která klade neoplozená vajíčka v případě, že včelstvo nemá královnu.
Některé se starají o královnu a trubce (krmičky), jiné čistí úl od výkalů (čističky). Další část staví nové plástve
(stavitelky). Včelky, které vidíme poletovat venku, patří také mezi dělnice (létavky).
15
hus tá lep ka vá s ubs tan ce boh a tá n a cukry (Sach, Fru, Glc) vylučovaná na povrch lis tů a j ehličí, kde s e us azuje v
podobě povla ku. S tejnokříd lý hmyz vytvá ří medovici ze slad kých šťá v p rou dících v ros tliná ch a vyluču je jí řitn ím
otvorem v p od obě ka pek, či j í v pravideln ých in terva lech vys třiku je.
16
feromon, který si předá vaj í d ělnice olizováním j edn a d ruh é, pokud b y d oš lo k úhynu krá lovny, u tlumil by se vliv
feromonu, děln ice b y vys tavěli pro larvy větší bu ňky a za čaly by j e krmit mateří kaš ičkou.
17
včela ři sb íra jí rous ky ta k, že vletový otvor do ú lu zmenš í d věma mřížkami, kterými když létavka proletí,
seš krá bnou z rous ků pylový bochán ek
22
Den
po 2-3 hodinách
4. den
6. den
12. den
18. den
21. den

Stádium
čistička
krmička
kojička
stavitelka
strážkyně česna
létavka
Činnost
čistění buněk ⇒ příprava pro matku k zakladení
zásobování larev potravou
krmení matky mateří kašičkou
stavění včelího díla
střežení vchodu do úlu
18
dopravování potravy do úlu
včelí produkty
Mimo medu (sladké hmoty, kterou včely zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují enzymy
vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát), včely produkují
ještě další látky.
Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propilis.
Vosk vyniká ve voskotvorných žlázách včel. Vosk je stavebním materiálem pro výrobu pláství s šestihrannými
buňkami, ve kterých se vyvíjí nová generace včelstva nebo je zde uložen med. Tato surovina je člověkem
využívána zejména v kosmetice a farmacii, dříve i pro výrobu silic.
Mateří kašička se dá svojí funkcí přirovnat mateřskému mléku u savců. Jedná se o výměšek žláz mladých včel
starajících se o vyvíjející se novou generaci včel. Mateří kašičkou jsou krmeny pouze budoucí královny. Mateří
kašička je tekutina bílé až nažloutlé bavy, typické slabě kořeněné vůně. Díky obsahu mnoha látek, které patří k
základním látkám potřebným pro správnou fci. organismu se používá ve farmacii.
Propolis - včelí tmel - je látka pryskyřičné povahy, kterou včely získávají z rostlinných zdrojů a používají ji
k desinfekci a utěsnění úlu. Tato pryskyřičná substance žlutohnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé barvy
obsahuje, vosk, balzámy a éterické oleje, pyl a další. Má aromatickou vůni, která vytváří charakteristickou
atmosféru v úle. Díky svým desinfekčním vlastnostem je účinný při různých onemocněních kůže, které jsou
bakteriálního či virového původu (bradavice).
Včelí jed - je směs látek z různých chemických skupin. Obsahuje mimo jiné histamin, dopamin, noradrenalin,
mnoho bílkovinných látek. Z nich nejdůležitější je melitin. Poškozuje buněčné struktury, rozkládá bílé i červené
krvinky, způsobuje odumření buňky. Obávanou složkou včelího jedu je i apamin. Ten působí na nervový systém
a mozkovou tkáň.
K aplikaci jedu používá včela asi všem známé žihadlo se zpětnými háčky. Právě ty zamezí včele, na rozdíl od
vosy, žihadlo vytáhnout a včela ve většině případů umírá.
Naše tělo na jed reaguje tvorbou protilátek. Pokud se v těle vytvoří dostatek těchto protilátek, může dojít k
zdravotním komplikacím až anafylaktickému šoku.
 rozmnožování
Na okrajích plástve jsou takzvané matečníky. Larvám v těchto buňkách věnují dělnice zvláštní pozornost. Jedná
se totiž o budoucí královny. Když se vylíhne jedna, usmrtí ostatní larvy královen a vydává se spolu s trubci na
svatební let. V průběhu tohoto letu je královna oplozena a vrací se zpět do úlu. Truci po oplodnění umírají.
Mezitím úl opustila stará královna s asi polovinou včel. Stará královna se svými včelami tvoří takzvaný roj. Každý
dobrý včelař ví, kdy se včely začnou rojit a je patřičně vybaven na to, aby je mohl chytit a umístit do nově
připraveného úlu. Roje včel obecných vzbuzují v lidech hrůzu, ale je prokázáno, že rojící se včely nebodají.
Zdroj: http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=45
18
http://cs.wikiped ia. org/wiki/ V%C4%8Dela _medonos n%C3%A1
23
článek OSEL: OPYLUJE 10 – 15% VČEL MEDONOSNÝCH
Britští vědci boří mýtus významnosti včel v roli opylovačů. Argumentují tím, že navzdory setrvalému razantnímu
poklesu včelstev trvajícímu již desítky let, plochy hmyzosnubných plodin, stejně jako jejich výnosy, rostou.
Opylení hlavních zemědělských plodin prý na sebe převzaly pestřenky, zednice, a další.
„Z produktů nám včely přinášejí efekt jen 10 % - v podmínkách Británie až 15 %. Včela medonosná je stále
hlavní opylovač, ale to neznamená, že by menší podíl opylovací činnosti u volně žijících opylovačů byl
zanedbatelný. Některé vztahy mezi určitými druhy rostlin a konkrétními samotářkami jsou velmi obligátně
těsné!“ Přidal
Zdroj: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5747
PÁTEŘÍČEK SNĚHOVÝ (Cantharis fusca)
 popis
řád: brouci, čeleď: páteříčkovití
protáhlé tělo, měkké krovky, je velmi hojný, živí se larvami jiného hmyzu i mšicemi, larvy jsou černé a huňaté,
objevují se v brzkém jaře dokonce už na sněhu – odtud název
Velikost dospělce: 10–15 mm
Délka života: dospělec 3–4 týdny, larva přezimuje
Délka vývoje: přibližně 1 rok
Vývojová stádia: vajíčko, larva, kukla, dospělec
Páření: květen, červen
Kladení vajíček: květen, červen
Život larev: červen – březen, duben (závisí na teplotě)
Život kukly: březen – květen (závisí na teplotě)
Vylíhnutí dospělce: duben – květen
Nejaktivnější období dospělce: květen, červen
Místa největšího výskytu: louka, okraje lesa
Chov v zajetí: je možný laboratorní chov
Potrava: nejrůznější druhy bezobratlých, larvy loví i žížaly a slimáky
Predátoři: nemá specifického predátora
Larvy 6. instaru je možné pozorovat od října do prosince i v nízké teplotě na sněhu (jsou hnědočerně zbarvené,
povrch těla připomíná samet).
Zdroj: http://fotoatlaspr.zs-sychrov2.sweb.cz/patericek.html
DLOUHOZOBKA SVÍZELOVÁ (Macroglossum stellatarum)
noční motýli, čeleď: lišajovití
 popis
Rychlým třepotáním křídel, která mají rozpětí zhruba 5 cm, se podobá
letu kolibříka. Huňaté a poměrně velké tělo pak motýla na první pohled
také nepřipomíná, spíše kolibříka. Dlouhozobka je výtečný letec a při sání
nektaru předvádí úžasné manévry. Výkonným křídlům pomáhají i
prodloužené šupinky na zadečku.
biotop: louky, zahrady, parky, létá dopoledne a v poledne
potrava: muškáty, hadinec, bodláky a pcháče
název: Macroglossum lze přeložit jako “velkojazyčná”
Dlouhozobky jsou tažní motýli.
24
Přilétají k nám v květnu z jižní Evropy. ♀ klade malá žlutá nebo žlutozelená vajíčka na svízel nebo ptačinec. Z
nich se vylíhnou zelené housenky, po 20 dnech krmení se pod zemí zakuklí do okrových, černě žilkovaných
kukel. Dlouhozobky stihnou naklást dvě generace za sezónu, druhá se z kukel líhne až koncem srpna a ještě v
září můžeme motýly pozorovat, než se vydají zpět na jih. Motýli z druhé generace se na jaře vrátí, aby u nás
opět přivedli na svět potomstvo. Jakožto mimořádně zdatného letce schopného překonávat dlouhé vzdálenosti
i horská pásma lze dlouhozobku svízelovou pozorovat na celém území ČR, včetně výšek 1000 m.n.m.
Zdroj: http://www.ireceptar.cz/zvirata/hmyz-a-bezobratli/dlouhozobky-motyli-kteri-saji-nektar-v-letu-jakokolibrici/
BABOČKA PAVÍ OKO (Inachis io)
denní motýli, čeleď: babočkovití
 popis
Základní barva karmínově červená, zubaté vnější okraje křídel hnědé,
na vrcholu předního křídla pestré oko s tmavým středem, na zadním
křídle oko jednodušší, černé s nesouvislým modrým středem a
světlým okrajem. Rub křídel tmavohnědý až černý, na přímém slunci
patrné jemné mramorování.
Vyskytuje se po celém území ČR od nížin po hory.
 potrava
Dospělci sají nektar z pcháčů a jiných rostlin. Za chladných dní se sluní na holé zemi. Přezimující paví oka patří k
prvním motýlům, které lze na jaře v přírodě spatřit, jak sají nektar z květů jív a trnek.
Dvě překrývající se generace létají od časného jara do podzimu. Dospělci druhé generace přezimují v dutinách
stromů, jeskyních, kůlnách a na půdách, páří se po přezimování. Housenky žijí pospolitě na kopřivách a chmelu,
rozlézají se až ke konci svého vývoje.
Zdroj: http://motyli.kolas.cz/babocka-pavi-oko-io.htm
PÍSKORYPKA POPELAVÁ (Andrena cineraria)
samotářské včely
 popis
V ČR existuje 132 druhů pískorypek, většinou se jedná o
časně jarní druhy (březen – červen). Pískorypka popelavá je
černošedá.
♀ mají 14 mm a černou pásku chlupů uprostřed hrudi a díky
tomu jsou nezaměnitelné s jinými druhy pískorypek. ♂ jsou
menší, 10 mm, a na hrudi světle šedí.
Patří k významným opylovatelům ovocných stromů.
Hnízda si vyhrabávají nejraději v písčité zemi – odtud název. Hnízdo tvoří hlavní sestupná chodba (až 30 cm
hluboká ) a z ní odbočují štoly s jednou komůrkou na konci. Stěny plodových komůrek jsou zpevněny sekretem
slinných a zadečkových žláz. Plodové komůrky zásobují bochníkem pylu, na který nakladou jediné vajíčko.
Přezimují vylíhlí dospělci v plodové komůrce.
Některé druhy pískorypek hnízdí komunálně, to znamená, že zakládají velké systémy chodeb s jedním
společným vchodem. Tyto hnízdní komunity mohou být velmi početné, ale nejedná se o pravé society, protože
25
každá ze samic se stará jen o svůj vlastní sektor hnízda. Komunální hnízdní chování je jedním z možných
předstupňů evoluce včelích societ s dělbou práce. Samice pískorypek nejsou agresivní, ale funkční žihadlo mají.
 výskyt
Často hnízdí v menších či větších agregacích. Je hojná v intravilánech měst na upravovaných trávnících. Na
povrchu bývají vidět osypy z vyhrabané zeminy okolo vchodu.
Zdroj: http://www.vcelyvpraze.cz/atlas/piskorypky.html
Zdroje:
ČUŘÍK, P. Živé drahokamy v teráriích. Úvaly : Ratio, 1998.
KOVAŘÍK, F. Hmyz chov, morfologie. Jihlava : Madagaskar, 2000.
PŘIDAL, A. Ekologie opylovatelů - vysokoškolská učebnice. Brno : Lynx, 2005.
PTÁČEK, V. Základy hromadného chovu čmeláka zemního (Bombus terrestris L.) a jeho využití k opylování.
Troubsko : Výzkumný ústav pícninářský, 2010.
SAFÍR, M. Svět hmyzu. Praha : Orbis, 1962.
TAUTZ, J. Fenomenální včely. Praha: Brázda, 2009.
VESELÝ, V. Včelařství. Praha: Brázda, 2003.
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5747
http://www.bienenhotel.de/
www.cmelaci.cz
http://www.ceskycmelak.cz
www.vcelky.cz
Barva pylových rousků http://www.vcelarskeforum.cz/barvy-pylovych-rousku
BOV http://home.pf.jcu.cz/~bov/co_je_bov.php
http://objevuj.eu/
http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/65/html_65
http://home.pf.jcu.cz/~bov/tridy.php
http://objevuj.eu/ucitel/databaze-vyukovych-materialu.aspx
http://www.badatele.cz/
26

výukový program Badatelé v hmyzí říši

Transkript

Podobné dokumenty

květen 2011

sborník z konference v *

Opavský přírodovědný zpravodaj

Iris 2 - ZOO Plzeň

Ozvěny Ondřejova, Třemblat a Turkovic, červen 2008, str. 1-4