dvě větrné elektrárny bačalky

Transkript

Úvodní hodnocení záměru výstavby VTE – lokalita Bačalky, okres Jičín, Královéhradecký kraj
Hodnocení potenciálních vlivů větrných elektráren na ptáky
spolu s návrhy opatření pro zmírnění uvažovaných negativních vlivů
DVĚ VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY BAČALKY
Mgr. RADIM KOČVARA
Autorizovaná osoba podle § 45i zákona ČNR č. 114/1992 Sb. pro účely biologického hodnocení
podle § 67 zákona, č. j. 12191/ENV/06
Záříčí 92, CZ – 768 11 Chropyně
IČ: 730 68 021, DIČ: CZ7808155432
Tel: 573 355 298, 604 356 795, e-mail: [email protected]
Pohled do prostoru VE1 od vysílače GSM k západu, 24. 8. 2008 (RK)
Rozdělovník
Výtisk č. 2–14: EMPLA spol. s r. o., Za Škodovkou 305, 503 11 Hradec Králové
Výtisk č. 1: Mgr. RADIM KOČVARA, Záříčí 92, 768 11 Chropyně
V Záříčí, 7. ledna 2009
Mgr. Radim Kočvara
Mgr. Radim Kočvara
604 356 795, [email protected]
Záříčí 92, 768 11 Chropyně
Strana 1 (celkem 27)
OBJEDNATEL:
EMPLA spol. s r. o.
Za Škodovkou 305, 503 11 Hradec Králové
Tel: 495 218 875, e-mail: [email protected]
ZHOTOVITEL:
Mgr. RADIM KOČVARA
Záříčí 92, CZ – 768 11 Chropyně
IČO: 730 68 021, DIČ: CZ7808155432
Tel: 573 355 298, 604 356 795, e-mail: [email protected]
OBSAH
1. ÚVOD ....................................................................................................................................................................... 3 2. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ............................................................................................................................ 3 3. METODIKA ............................................................................................................................................................ 4 3.1. VYMEZENÍ ÚZEMÍ.............................................................................................................................................. 4 3.2. POSTUP TERÉNNÍHO PRŮZKUMU ....................................................................................................................... 4 3.3. HODNOCENÍ POTENCIÁLNÍHO VLIVU A STANOVENÍ KRITÉRIÍ ............................................................................. 4 3.3.1. Předpokládané přímé vlivy ......................................................................................................................... 5 3.3.2. Předpokládané nepřímé vlivy ..................................................................................................................... 8 4. VÝSLEDKY ............................................................................................................................................................ 9 4.1. METODICKÉ VYHODNOCENÍ DRUHŮ ................................................................................................................. 9 4.2. ROZDĚLENÍ DRUHŮ........................................................................................................................................... 9 4.2.1. Druhy, kterými se není třeba z hlediska výstavby 2 VTE Bačalky zabývat ............................................... 9 4.2.2. Druhy, kterými se je třeba z hlediska výstavby 2 VTE Byčalky zabývat ................................................. 11 4.3. VYHODNOCENÍ SITUACE ................................................................................................................................. 11 5. ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ .............................................................................................................................. 12 5.1. 5.2. 5.3. POTENCIÁLNÍ DOPADY.................................................................................................................................... 12 VLIVY STAVBY VTE NA VÝZNAMNÁ ÚZEMÍ V KRAJINĚ .................................................................................. 21 VLIVY STAVBY VTE S OHLEDEM NA ZÁKON Č. 114/1992 SB. ........................................................................ 22 6. OPATŘENÍ K OMEZENÍ NEGATIVNÍCH VLIVŮ........................................................................................ 23 7. NÁVRH MONITORINGU NEGATIVNÍCH VLIVŮ ....................................................................................... 24 8. ZÁVĚR................................................................................................................................................................... 24 9. POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................................................... 25 Přílohy:
1. Metodické doporučení pro postup při hodnocení potenciálních vlivů VTE na obratlovce
2. Přehled populací druhů a jejich vyhodnocení pro řešený kraj
3. Mezinárodní kódy pro stupeň průkaznosti hnízdění
4. Mapové přílohy
Mgr. Radim Kočvara
1.
ÚVOD
Na základě zadání objednatele byl zhotovitelem zahájen průzkum území (viz také stanovisko ČSO, www.birdlife.cz) s následným hodnocením výstavby dvou větrných elektráren Nordex
N90 s celkovou výškou 145 m (průměr vrtule 90 m). Původně byly posuzovány 3 VTE, počet byl
však na základě výsledků průzkumu netopýrů (BARTONIČKA 2008) snížen na 2VTE, dále je tak řešena pouze VTE1 a VTE3.
VTE jsou uvažovány západně a severovýchodně od obce Bačalky, v okrese Jičín, na území
Královéhradeckého kraje. Centrální část se nachází na 50°23' s. š. a 15°09' v. d. ve čtverci 5656 sítě
mezinárodního kvadrátového mapování organismů (PRUNER & MÍKA 1996).
Pozornost byla věnována všem druhům ptáků vyskytujících se v daném území (viz mapa
v příloze). Přitom byl hodnocen výskyt i v blízkém okolí, a to s ohledem na možné ovlivnění druhů,
pro které může být území troficky významné. V tomto ohledu byla zvýšená pozornost věnována
prvkům ÚSES (na regionální a nadregionální úrovni), zvláště chráněným územím (PP, NPP, PR,
NPR, CHKO) včetně lokalit soustavy NATURA 2000 (PO, EVL).
Terénní průzkum umožnil zhodnocení významu území jako takového, a to především
s ohledem na přítomné biotopy a celkový charakter lokality z hlediska širších vztahů. Tato zpráva
vychází z průzkumu území zahájeného 3. 8. 2008, ve kterém se pokračuje. Zjištěné poznatky tak
vycházejí z konce letního období, podzimního tahu a části zimy. Hodnocení je však koncipováno
tak, že nevychází pouze z aktuálních poznatků zjištěných při cíleném průzkumu, ale i všech dalších
možných vlivů s ohledem na přítomné významné biotopy a lokality v okolí. Cílem této zprávy je
tak rozebrat veškeré možní vlivy a dopady na základě současných znalostí.
Hodnocení je provedeno v několika krocích, a to 1) posouzení vhodnosti lokality dle přítomnosti významných území v okolí, 2) shromáždění publikovaných údajů o lokalitě, 3) samotný
terénní průzkum a následným vyhodnocením možných vlivů VTE.
2.
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
VTE jsou zamýšleny na ploše zemědělské půdy, která je intenzivně využívaná. Pěstované
plodiny jsou různorodé, nejčastěji obiloviny, řepka a kukuřice.
Nejbližší porosty dřevin se nacházejí severně (VTE1) a jihozápadně (VTE3) od VTE, jedná
se o souvislejší lesní celky. V lesních porostech převažují duby (Quercus sp.), na mnoha místech
s vysázenými skupinami smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Je zde
bohatá skladba dřevin, zejména na okrajích, v lemových porostech a podél potoků. Z dalších druhů
to je zejména habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bělokorá (Betula
pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), javory (Acer sp. div.) a vrby (Salix sp. div.) a další.
Nadmořská výška širšího okolí se pohybuje mezi 249 m n. m. (Dětenice) a 374 m n. m.
(Kopanina). Vodní plochy se nacházejí až v širším okolí, z rybníků leží nejblíže Rokytňanský rybník a Ervín, z potoků pak Hasinský potok, Rokytňanský potok, Záhubka a Kozodírský potok. Významnou vodní a mokřadní lokalitou je pak skupina Rožďalovických rybníků jihovýchodním směrem od lokality uvažovaných VTE.
Z ochranářsky významných území se ze ZCHÚ nejblíže nachází PP Křižánky, severním
směrem od VTE, s nejbližší vzdáleností 340 m od VTE3. Ostatní ZCHÚ jsou lokalizována nad
6 km od VTE a jejich dotčení se tak nepředpokládá. Nejbližším dalším ZCHÚ je tak PP Rybník
Mordýř, 6,8 km severovýchodně od VTE. Nejbližší CHKO Český ráj leží 7,4 km severně od bližší
VTE3. Nejbližším Přírodním parkem je 2,5 km západně vzdálený PP Čížovky a 5,2 km jihozápadně
vzdálený PP Jabkenicko.
Z hlediska soustavy Natura2000 se z lokalit EVL v okolí nejblíže nachází CZ0523682 Staré
Hrady – zámek, kde je předmětem ochrany kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros),
vzdálená 3,7 km jihovýchodně od VTE. Další lokalitou je CZ0213611 Ledce – hájovna, kde je
Mgr. Radim Kočvara
předmětem ochrany kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Lokalita se nachází 5,3 km jihozápadně od uvažovaných VTE.
Významnou lokalitou pak je také Ptačí oblast CZ0211010 Rožďalovické rybníky, s nejbližší
vzdáleností 3,9 km jižně od uvažovaných VTE. Předmětem ochrany je zde jeřáb popelavý (Grus
grus) a moták pochop (Circus aeruginosus), vyskytuje se však řada dalších cenných druhů, často
vedených i v příloze I Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.
Z prvků ÚSES (www.env.cz) se v místě uvažované výstavby VTE nenachází žádný významný biokoridor ani biocentrum, včetně lokálního ÚSES (www.uhul.cz). Nejblíže leží LBC Na
Rychnovech, 130 m západně od uvažované VTE3. Záměr není v kolizi ani s případnou realizací
dříve uvažovaného regionálního a nadregionálního biokoridoru, jsou dodrženy doporučené odstupy
od VTE, uváděné v kap. 5.2.
3.
METODIKA
3.1.
VYMEZENÍ ÚZEMÍ
Zájmové území, které může být výstavbou VTE ovlivněno, bylo vymezeno na základě známých vzdáleností, na které mohou VTE působit negativně (REICHENBACH 2003, RÖSSLER & FRANK
2003, TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004, RATZBOR et al. 2005, HÖTKER, KÖSTER &
THOMSEN 2006, MADDERS & WHITFIELD 2006). Podrobně bylo posuzováno okolí do 1 km od VTE,
orientačně do 3 km od VTE, viz příloha č. 1.
Pokud se jakýkoliv druh vyskytuje ve větší vzdálenosti, a nebyl na takto definovaném území
pozorován, případně se zde nevyskytují biotopy pro tento druh významné, naplňují veškeré vlivy na
takovýto druh definici tzv. Zbytkového rizika a nemá význam jej hodnotit.
3.2.
POSTUP TERÉNNÍHO PRŮZKUMU
Aktuální terénní průzkum byl zaměřen především na ptáky, je však věnována pozornost
i případným dalším skupinám. Zkoumaní obratlovci byli sledováni jak vizuálně, tak akusticky, jejich výskyt byl posuzován z kvalitativního i kvantitativního hlediska. U ptačích druhů bylo v rámci
možností zjišťováno, zdali na lokalitě hnízdí či nikoli, a na které biotopy a části území jsou nebo
mohou být vázány. Průzkum obvykle probíhá při pomalém průchodu terénu, střídaném stacionárním sledováním v místech s dobrým výhledem. Takto je lokalita obvykle několikrát opakovaně prozkoumána, vždy v rozsahu minimálního okolí v rozsahu 1 km od VTE.
Čas strávený na lokalitě činil podle počasí a ročního období 2 až 5 hod., případně dalších 1–
2 hodin u nočních kontrol. Doposud bylo provedeno celkem 7 kontrol včetně jedné kratší návštěvy.
Lokalita a okolí byla navštívena v těchto termínech: 3. 8., 24. 8., 17. 9., 9. 10., 21. 10., 16. 11. a 22.
12. 2008. Doba a termíny kontrol tak byly voleny způsobem, aby mohla být pokryta aktivita ptáků
v průběhu roku, aktuálně zejména s ohledem na podzimní tah. Rovněž byly prováděny noční kontroly (9. 10.) s ohledem na sovy a noční tah. Při nočních kontrolách (předpokládají se další zejména
na jaře) tak byl sledován i noční tah, zejména pasivně dle hlasových projevů, případně i vizuálně za
měsíčných nocí. Kromě samotného průzkumu jsou výsledky dále doplněny o poznatky
z publikovaných prací v rámci širšího okolí (FALTYSOVÁ et al. 2002, ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC
2006). Řada dalších údajů je pak uvedena na portálech http://stanoviste.natura2000.cz. Druhy byly
uspořádány do přehledu, který zahrnuje všechny zástupce, jež byly na vymezeném území zjištěny.
Názvosloví taxonů vychází z aktuálně používané systematiky (www.biolib.cz).
3.3.
HODNOCENÍ POTENCIÁLNÍHO VLIVU A STANOVENÍ KRITÉRIÍ
Hodnocení vychází z metodiky, kterou uvádí PERCIVAL (2001, 2003, 2007), a jež je upravena dle podmínek platných pro ČR a doplněna o přesnější hodnocení z hlediska ohrožených kategorií
druhů. Metodika je podrobně popsána v příloze č. 1, dále viz příloha č. 2 a 3.
Mgr. Radim Kočvara
3.3.1. Předpokládané přímé vlivy
Negativní vlivy VTE lze obecně rozdělit do tří základních skupin: 1) rušení větrnými elektrárnami (hlukem, samotnou přítomností) vedoucí k přemístění případně vymizení některých druhů,
včetně bariérového efektu na tažné druhy; 2) mortalita způsobená kolizí s těmito stavbami (jak
s rotujícími vrtulemi tak samotnými stožáry i v klidovém stavu); 3) ztráta nebo zničení či narušení
prostředí a biotopů v důsledku výstavby a přítomnosti staveb a s nimi spojenou infrastrukturou.
Ztráta prostředí je obecně považována za malou a týká se téměř výhradně cennějších biotopů
mimo zemědělskou půdu, případně jen některých specifických druhů. Podobně bariérový efekt je
považován za malý a může nastat pouze ve specifických případech v souvislosti s realizací velkých
projektů čítajících minimálně desítky VTE. Význam mám především možné rušení druhů, které je
typické pouze pro některé druhy ptáků i netopýrů, a zejména možná mortalita, jež je hlavní otázkou
a problémem při řešení VTE. Nikoli z pohledu velkých objemů kolizí, ale především z hlediska
možných kolizí některých vzácných druhů, u kterých je i nízké navýšení mortality nežádoucí. Zatímco rušení druhů lze často předpokládat a vyhodnotit, případná mortalita je velmi těžce odhadnutelná a obtížně se předvídá.
Patrně první informace o negativních vlivech VTE na ptáky pocházejí z Holandska (WINKELMANN 1989) z mořského pobřeží, kde se VTE začaly stavět nejdříve. V souvislosti s realizací
VTE i ve vnitrozemí dochází i ke zjišťování kolizí netopýrů. První informace o kolizích netopýrů
jsou známy např. z Německa BACH et. al. (1999). K výrazným a alarmujícím zjištěním pak dochází
v USA v souvislosti s realizací velkých projektů (JOHNSON et al. 2000, 2003).
K současnému posuzování VTE z pohledu řešené problematiky lze říci několik faktů. Především jsou důležitá stanoviska České společnosti ornitologické (ČSO) a Českého svazu na ochranu
netopýrů (ČESON), kteří specifikují podmínku průzkumu, který by měl být proveden před výstavbou každého záměru VTE a to v délce min. jednoho roku. Viz také LANGSTON & PULLAN (2003).
Jedná se o jediná doporučení a neexistuje žádný předpis ani postup, jak VTE plánovat, jakými doporučeními se řídit apod. Přitom je k dispozici řada aktuálních poznatků zejména z Německa, které
má s VTE obrovské zkušenosti, a které lze použít.
V tomto ohledu mají VTE, jako obnovitelný zdroj energie, velmi znevýhodněnou pozici při
posuzování vlivů dle zákona. Je zde požadován průzkum v délce min. jednoho roku, pečlivě rozebírána všechna rizika, přitom se jedná o stavbu, která je svými vlivy srovnatelná s řadou jiných, zdaleka tak přísně neposuzovaných záměrů. Stejně anebo dokonce více jsou nebezpečné jiné struktury
vybudované člověkem. Např. mosty a lanové konstrukce (WESTON 1966, PWE 2004), věže a vysílače (ABLE 1973, HEBERT et al. 1995) nebo dráty vysokého napětí (BEVANGER 1998, HAAS et al.
2003). Nebezpečné jsou rovněž pozemní komunikace, především dálnice (CUPERUS et al. 1999,
HILL 2001) a skleněné plochy (KLEM 1989). Nejen že tyto struktury nejsou tak přísně posuzovány,
jejich vliv je naopak často přehlížen anebo ignorován, viz např. výstavba rychlostních komunikací a
průhledných protihlukových stěn. Mortalita je v těchto případech značná, daleko převyšující mortalitu ze strany VTE.
Zajímavým srovnáním rizik je právě zmíněná práce ERICKSONA et al. (2001). Autor rozebírá
kolize s automobily, budovami a okny, dráty vysokého napětí, komunikačními věžemi a větrnými
elektrárnami na území USA, poznatky však obecně platí pro celý svět, přinejmenším jsou z celého
světa jednotlivé problémy známy. Celkově se uvádí, že v USA zahyne ročně při kolizi s lidskými
strukturami včetně automobilů 100 miliónů až 1 miliarda ptáků. Celkově se předpokládá, že s automobily koliduje 60 až 80 mil., s budovami a okny 98 až 980 mil., dráty vysokého napětí desítky
tisíc až 174 mil., komunikačními věžemi 4 až 50 mil. a s větrnými elektrárnami 10 až 40 tisíc ptáků,
přičemž jich bylo instalováno k roku 2001 okolo 15 000. Velké rozdíly v počtech souvisí s množstvím struktur (jejich délkou). I za předpokladu, že by VTE dosáhly počtu jednoho milionu, tvořily
by pouze několik procent všech kolizí souvisejících s lidskými strukturami. Přitom existují další
významné zdroje mortality v souvislosti s člověkem. Domácí kočky zabijí odhadem 100 mil. ptáků
Mgr. Radim Kočvara
ročně. Pesticidy, ropné látky, el. proud, nemoci apod. jsou dalšími významnými zdroji mortality.
Jedná se však o subjektivní modely (vyjma VTE) a skutečnost může být zatížena chybou, výrazné
odlišnosti jsou však málo pravděpodobné.
Podobně lze jednoduché srovnání ukázat např. na orlu mořském (Haliaeetus albicilla), který
je uváděn jako jeden z nejvíce dotčených druhů ze strany VTE, což je pravdivé. Pokud se však podíváme na zdroje mortality orla mořského v Německu, kde je také nejčastěji zjišťován při kolizi
s VTE ve světovém měřítku, nepředstavují VTE nejvýraznější zdroj mortality. KRONE et. al. (2002)
uvádí v období let 1990 až 2000 celkem 120 mrtvých orlů mořských, kteří zahynuli nejčastěji
v důsledku kolize s vlaky, intoxikace, infekcí, traumatu, el. energie, kolizí s dráty el. napětí, konfliktů mezi jedinci, otravy, deformací a smrtí hladem. K roku 2003 bylo přitom od r. 1989 registrováno osm kolizí orla mořského s VTE. Je vhodné zmínit, že aktuálně (k r. 2006) je známo z Německa celkem 24 kolizí, stejně tak je však pravdou, že nalézt orla pod VTE je poměrně snadné,
zatímco úhyny v krajině jsou jen těžce dohledatelné. I z území ČR je známo nebezpečí pro orla
mořského, a to především dráty el. vedení (jak kolize s dráty tak úrazy el. proudem). Velmi vážným
zdrojem jsou také otravy, za poslední dva roky bylo u nás otráveno více jak 10 orlů mořských
(www.karbofuran.cz).
Rušení lze všeobecně rozdělit na vizuální a akustické, které mohou mít všeobecný plašící
efekt, tj. vyvolávají strach, případně úlekové reakce, což nejčastěji vede k vyhýbaní se danému zařízení, případně opouštění hnízdiště nebo prostředí druhem obývané.
V případě vizuálního rušení připadá v úvahu několik skutečností. Na listech rotoru se může
za slunečních dnů vyskytnout nápadné zrcadlení, odlesky na listech rotoru, tzv. „diskoefekt“, případně další, tzv. „stroboskopický jev“, nebo vznik pohyblivého stínu způsobeného pohybem listů
rotoru, které by mohly v krajním případě působit rušivě na živočichy. Vzhledem ke skutečnosti, že
k tomuto jevu může docházet pouze v krátké části dne a v případě nových strojů jsou tyto jevy minimalizovány speciálními nátěry, není toto považováno za významné. Podobně vrh stínu, který by
za jistých okolností mohl představovat negativní vliv, nepovažuji z hlediska možného působení za
závažný. Tyto jevy nastávají za specifických situací a mohou trvat souhrnně max. 30 min./den, celkově zhruba do 30 h/rok. Obvykle trvají jen několik minut, jsou patrné zejména v měsících XI, I a
II a působí rušivě do 500 m od VTE. Podrobně viz RATZBOR et al. (2005). Podobně i aerodynamický efekt a vznik turbulencí vzniká a je patrný do cca 700 m od VTE, vibrace půdy řádově do několika stovek metrů. Ačkoli jsou známy reakce na tyto jevy, negativní vlivy na druhy nebo populace
nebyly popsány a jsou považovány za zanedbatelné.
Možným negativním vlivem pak je struktura VTE, představující dominantní stavbu
v krajině, která může na některé organismy působit odpudivě. Toto rušení je druhově a sezónně
specifické. Byly zjištěny jak negativní, tak i neutrální vlivy dle jednotlivých druhů. Lze obecně říci,
že negativní efekt byl pro většinu dotčených druhů prokázán do vzdálenosti 200 metrů. Obecně pro
většinu druhů je tak rozhodující vzdálenost 200 m anebo nejsou rušeny vůbec, naopak některé druhy jsou citlivé a bývá doporučována ochranná vzdálenost 1,5 až 3 km. Vzhledové rušení hnízdících
populací ptáků se zdá být zanedbatelné, v případě některých druhů se zdá, že kvalita stanoviště převažuje nad jakýmkoli negativním vlivem VTE (KETZENBERG et al. 2002).
Některé druhy však tvoří výjimku, a jsou na přítomnost VTE mimořádně citlivé, např. čáp
černý (Ciconia nigra), čáp bílý (Ciconia ciconia), labutě (Cygnus sp.), husy (Anser sp.), kachny
(Anas sp., Aythya sp.), drop velký (Otis tarda) a některé další druhy (LANGSTON & PULLAN 2003,
MÜLLER et al. 2003, REICHENBACH 2003, TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004). Důležitým
je výška a hustota VTE. Např. citlivost čápa bílého se zdá být individuální, opuštění hnízd bylo zaznamenáno i ve vzdálenostech přesahujících 1 km, naopak je známa řada případů, kdy čápi hnízdí
v blízkosti VTE, např. i z území ČR na Vysočině (KUNSTMÜLLER in litt.). Zde záleží na umístění
VTE, vlivy lze obvykle vyloučit, pokud jsou VTE uvažovány mimo potravní koridor druhu, tj.
prostor přeletů mezi hnízdem a místem sběru potravy.
Mgr. Radim Kočvara
V případě akustického rušení záleží na typu VTE, u současných typů s výškou stožáru okolo
100 m a průměrem vrtule okolo 90 m nejsou mezi typy a výrobci znatelné hlukové rozdíly, nezáleží
ani, zdali má VTE převodovku nebo ne. V případě strojního mechanismu je možno považovat hluk
vzhledem k pokročilé technologii a izolaci strojovny za bezvýznamný, význam má hluk způsobený
obtékáním větru okolo listů rotoru, tzv. aerodynamický hluk. Tento hluk bývá často slyšitelný i dále
od VTE, obvykle 200–500 m. V souvislosti s produkovaným hlukem jsou předpokládány negativní
vlivy na některé druhy ptáků.
Vzhledem k působení hluku je mnoho druhů adaptivních a na zvýšené hodnoty hluku reagují
přizpůsobivě, řada druhů se např. vyskytuje v blízkosti rušných cest. Pro ptáky je pak důležitá skutečnost, v jakém frekvenčním rozmezí (Hz) je produkovaný hluk VTE, a to s ohledem na frekvenční
rozsah hlasových projevů ptáků, především v době rozmnožování. Problémem se v tomto ohledu
jeví především akustické maskování, kdy zvukové frekvence VTE překrývají hlasové projevy některých druhů, které se ozývají na podobných frekvencích ( DOOLING 2002). Je tedy zapotřebí brát
v potaz především frekvenční rozsah hluku produkovaný VTE a hlasových projevů potenciálně dotčených druhů ptáků. Zmíněné typy VTE produkují hluk především v rozmezí 100–1500 Hz, s maximem v oblasti 500–550 Hz (MEYER 2004). Z našich druhů je vliv předpokládán u křepelky polní
(Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex), z dalších druhů mohou být dotčeni např. tetřevovití (Tetraodinae), ke kterým patří tetřívek obecný (Tetrao tetrix).
Kolize. Ke kolizi s VTE může teoreticky dojít u kteréhokoliv druhu ptáka nebo netopýra,
jsou však známy druhy, u kterých jsou kolize relativně časté, zatímco u mnoha druhů zjištěny nebyly. Všeobecně nejcitlivějšími skupinami ptáků ke kolizi s VTE bývají větší druhy ptáků a dravci,
z našich druhů například orel mořský (Haliaeetus albicilla) a luňák červený (Milvus milvus). Obecně lze přijmout názor, že v celkovém měřítku jsou vlivy jako rušení a bariérový efekt na migraci
druhů nevýznamné. Pozornost si zaslouží především riziko kolize, které může mít na populace některých druhů významný vliv, zejména pokud dochází k jejich koncentraci a VTE na jednom místě.
Lze říci, že problematika vlivu VTE na ptáky a netopýry je velmi intenzivně studována, a že existují
minimálně stovky odborných prací, které se jednotlivými vlivy zabývají. Jedná se o nejintenzivněji
se vyvíjející a nejvíce studovaný obnovitelný zdroj energie.
Z území ČR zatím existují jen dvě práce, které se vlivy VTE zabývaly. ŠŤASTNÝ & BEJČEK
(1993, 1994) prováděli sledování změn hnízdních populací ptáků před a po výstavbě demonstrační
větrné elektrárny EWT 315 kW (výška tubusu 30 m, průměr rotoru 30 m), přičemž nezjistili žádné
patrné vlivy ze strany VTE. Aktuálně je řada VTE na území ČR sledována, jedná se však vesměs
o soukromé aktivity několika málo odborníků, případně dílčí sledování v rámci posuzování
jednotlivých projektů.
KOČVARA (2007) sledoval vlivy pěti VTE (Vestas V52, 850 kW, výška stožáru 74 m, průměr vrtule 52 m) u obce Břežany (okres Znojmo) v průběhu jednoho roku, s cílem posoudit
mortalitu ptáků a netopýrů, a to vyhledáváním mrtvých těl obratlovců v okolí VTE. Tyto výsledky
lze srovnat s poznatky ze zahraničí, neboť se jedná o relativně nové VTE (aktuálně typy s výškou
tubusu 105 m, rotorem 90 m a výkonem 2 MW), ze kterých jsou výsledky nejčastěji publikovány.
K výsledkům z Břežan lze říci, že jsou srovnatelné (lze říci velmi podobné) jako poznatky
z okolních států. Vhodné se jeví srovnání především s Rakouskými a Německými VTE, kde mají
s posuzováním a výzkumem velké zkušenosti, a které jsou ČR geograficky nejblíže. Níže je popsán
rozbor současných poznatků z VTE v Břežanech, které jsou zatím jediné svého druhu z území ČR.
Lze také říci, že se jedná o poznatky prozatím nejzávažnější, nikde jinde na území ČR není tolik
kolizí známo. Řada záměrů je přitom sledována autorem a Z. Poláškem od r. 2006, přičemž kolize
v jiných lokalitách čítají jednotlivé nálezy, a není prozatím znám nález mimořádně vzácného druhu.
Nalezených 12 ptáků kolidujících s VTE v Břežanech představuje 4,3 jedince na VTE za rok
při započítání korekčních faktorů. O všech zmíněných druzích je možné říci, že jejich kolize s VTE
jsou známy (KINGSLEY & WHITTAM 2005) a navíc patří k běžným druhům, jejichž kolize lze považoMgr. Radim Kočvara
vat za bezvýznamné. S ohledem na celkový objem kolizí souvisejících s lidskými stavbami se jedná
o naprosto zanedbatelné počty (ERICKSON et al. 2001). Výsledky potvrzují zjištění TRAXLERA,
WEGLEITNERA & JAKLITSCHE (2004), kteří prováděli průzkum v oblasti nedalekého dolního Rakouska na srovnatelných typech VTE. Lze tedy předpokládat, že kolize větších a vzácných druhů ptáků
budou vzácnou událostí, jak uvádějí již zmínění autoři. Kolize ptáků v Břežanech je tedy možno aktuálně považovat za bezvýznamné.
Zde je vhodné se pozastavit u rizika kolize jako takového, ideálně na příkladu dravců (Accipitriformes), kteří jsou v mnoha ohledech nejrizikovější skupinou z hlediska kolize ve vztahu
k jejich vzácnosti a nízké míře reprodukce. V praxi se lze mnohdy setkat s definováním rizika jako
vzácné události. Toto tvrzení je pravdivé, odráží však dlouhodobý průměr ve vztahu k mnoha lokalitám a typům VTE. Jak uvádějí WHITFIELD & MADDERS (2006), obecný model kolize dravců
(Band CRM model) počítá s 5% pravděpodobností kolize (tzv. „míra vyvarování se kolize“ činí
95%). Tento model zjednodušeně předpokládá, že na každých 100 průletů prostorem VTE zahyne
pět jedinců. Současné poznatky pak říkají, že nejpravděpodobnější hodnoty leží někde mezi 98% a
100% (WHITFIELD & MADDERS 2006), což znamená, že ke kolizi dojde v 0–2% případů. Tato bilance je sice statisticky robustní a poměrně přesně odhaduje celkové riziko, problémem je však faktická kolize jedince ve vztahu ke konkrétnímu záměru za určité krátké období.
V praxi je obtížné definovat jakousi míru rizika, kterou by se stanovil objem předpokládaných, respektive akceptovatelných nebo neakceptovatelných vlivů. Skutečnost, že riziko kolize činí
na základě zjištěných dat např. 0,02 ex./VTE/rok jaksi neodráží fakt, že ke kolizi jednoho jedince za
rok reálně může dojít a tato situace se může opakovat. Např. výsledky ze sledování Navarry ze Španělska (LEUKONA & URSÚA 2006) uvádějí u luňáka červeného (Milvus milvus) tři kolize při celkem
798 pozorovaných jedincích. Sledování probíhalo 3 roky na celkem 277 VTE, průměrné riziko tak
lze odhadnout na 0,004 ex. na VTE/rok. Při této bilanci se jeví 76 mrtvých luňáků červených nalezených v Německu (období hledání od r. 1989, intenzivního pak od r. 2002, HÖTKER 2006) jako
vysoké hodnoty (zde ale pozor, nejsou sledovány všechny VTE, výsledné číslo bude vyšší, ne však
řádově). Při velikosti Německé populace cca 13000 párů však hodnoty dostávají jiný rozměr a lze
říci, že Německá populace luňáka červeného nemůže být významným způsobem ovlivněna.
Veškerá tato fakta je třeba brát v úvahu. Naopak lze ale říci, že při velikosti jihomoravské
populace luňáka červeného, čítající méně než 20 párů, lze kolizi jediného jedince považovat za nežádoucí. Spíše než bilance rizika kolize se v těchto případech (rámcově u druhů s velikostí populace
méně než 50 párů) jeví vhodnější vymezit území, na kterém nebude výstavba VTE povolena
v případě, že zde takovýto druh hnízdí anebo se pravidelně vyskytuje. Přitom se musí jednat
o prokázané hnízdění anebo musí existovat předpoklad, že se zde hnízdění nebo výskyt bude opakovat. Oblast omezení výstavby musí být definována rozumně a v rámci doporučení Německých a
Rakouských prací se pohybuje zákaz výstavby VTE obvykle v rozsahu 1–3 km od hnízdiště citlivého nebo vzácného druhu, omezení (např. počtu VTE, záboru plochy) pak řádově do 6 km (BERGEN
2002, RATZBOR et al. 2005).
3.3.2. Předpokládané nepřímé vlivy
Většina poznatků byla rozebrána v předchozím textu. Z nepřímých vlivů lze pochopitelně
uvažovat o procesu výstavby a případné obsluze VTE. Obsluhu lze považovat za naprosto zanedbatelný vliv, neboť se jedná o možné kontroly řádově v týdenních intervalech obvykle jedním pracovníkem. Proces výstavby pak probíhá orientačně půl roku, ale takovým způsobem, kdy probíhají práce po krátkou dobu s dlouhými přestávkami na dodání materiálu, zrání betonového základu apod.
Samotná výstavba VTE je otázkou pouze několika dní. Rušení v tomto případě znamená spíše přítomnost lidí na lokalitě než technologické používání zařízení. Jednotlivé dopady spojené s jakoukoli
činností v souvislosti s VTE tak budou rozebrány v komentáři u jednotlivých druhů, pokud to bude
z hlediska jejich možného dotčení nezbytné.
Mgr. Radim Kočvara
4.
VÝSLEDKY
V předkládaném výstupu je uveden popis aktuálního stavu fauny jak ve sledovaném území,
tak v jeho širším okolí. Ze zjištěného stavu je následně vycházeno při posouzení vlivů uvažovaného
záměru na obratlovce, a při navržení opatření na minimalizaci negativních vlivů. Všechny druhy
zjištěné na vymezeném území byly uspořádány do následujícího přehledu. Podrobnosti
k jednotlivým druhům jsou uvedeny v příloze č. 2, k cenným a zvláště chráněným druhům obratlovců pak v podkapitolách kapitoly 5.
4.1.
METODICKÉ VYHODNOCENÍ DRUHŮ
Pro přehlednost je v první fázi uveden přehled druhů zjištěných v Královéhradeckém kraji
v dotčeném mapovacím čtverci (5656), viz příloha č. 2. V úvahu jsou jako výchozí brány hodnoty
populace druhů v rámci Královéhradeckého kraje, a to dle aktuálních poznatků o hnízdním rozšíření
ptáků v letech 2001–2003 (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Velikosti populace jsou vypočteny
na základě obsazenosti mapovacích čtverců (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006), a to způsobem,
kdy je pro daný kraj započítán každý mapovací čtverec s větší než 50% plochou území v kraji. Celkem je vycházeno z 42 mapovacích čtverců. Poměrem obsazených čtverců pro Královéhradecký
kraj a celou ČR je pak na základě velikosti populace v ČR vypočtena velikost populace
v posuzovaném kraji.
Uvedeny jsou ty druhy, které byly zjištěny zhotovitelem a které jsou uváděny zmíněnými
autory. Nejsou uváděny druhy, které nebyly pozorovány a současně lze jejich výskyt na lokalitě
vyloučit, nejčastěji z důvodu biotopových nároků. Na základě analýzy druhů a jejich možného dotčení je prezentován níže uvedený seznam. Pokud je dále u druhu uvedena *, znamená to, že nebyl
zhotovitelem v daném čtverci pozorován, je uváděn v literatuře ze čtverce 5656. Pokud je uvedeno
**, druh byl zjištěn a není uváděn v literatuře. Ostatní druhy byly pozorovány zhotovitelem.
Zásadní výchozí úvaha je potenciální dotčení jednoho hnízdícího páru ve vztahu k jedné a
více VTE. Pochopitelně se vzrůstající početností párů bude narůstat i potenciální vliv jedné VTE,
z hlediska kolize však pouze do teoretického limitu, jež vliv jedné VTE může z tohoto pohledu
představovat. Je důležité si uvědomit, že tento předpokládaný vliv je maximální možný s ohledem
na minimální velikost populace (je tedy nejpřísnější možný) a týká se rizika kolize. Při jeho nepřekročení je tak možno říci, že populace druhu nemůže být záměrem dotčena. U některých specifických vlivů je nezbytné také posoudit dopad vizuálního a akustického rušení, který může být odlišný, u většiny druhů je však překryt (je nižší) než riziko kolize. Návrh se týká pouze hnízdících anebo trvale se vyskytujících druhů, jakožto nejvýznamnějšího předmětu ochrany. Je pochopitelně
znám výskyt řady vzácných, především migrujících druhů, jejichž případný výskyt a dotčení je však
možné ošetřit pouze koncepcí výstavby VTE pro daný kraj. Je tomu tak proto, že se tyto druhy mohou vyskytnout na většině území, jejich výskyt je však současně poměrně vzácný. Tyto druhy tak
mohou být chráněny pouze vymezením významných území, kde dochází k jejich koncentraci anebo
pravidelnému výskytu. V praxi se jedná především o větší vodní plochy, toky a mokřady.
4.2.
ROZDĚLENÍ DRUHŮ
4.2.1. Druhy, kterými se není třeba z hlediska výstavby 2 VTE Bačalky zabývat
S ohledem na početnost níže uvedených druhů je možné říci, že tyto nemohou být významným způsobem dotčeny a není třeba se jimi zabývat. Dále jsou zde druhy, které nebyly pozorovány
zhotovitelem, a je možné říci, že je jejich výskyt na lokalitě nepravděpodobný anebo vyloučen (žijí
v jiném prostředí). Druhy, označené * za jménem jsou dále hodnoceny, neboť mohou být dotčeny
i z jiného hlediska než kolize. Rušení je sice možné i u dalších druhů, a pokud tyto nejsou označeny, byly pozorovány v takové vzdálenosti, kde je rušení vyloučeno anebo se na lokalitě nevyskytují.
* a ** před jménem viz kap. 4.1.
Mgr. Radim Kočvara
Potenciální dopady velmi nízké a nízké
potápka malá Tachybaptus ruficollis
potápka roháč Podiceps cristatus
* potápka černokrká Podiceps nigricollis
** volavka popelavá Ardea cinerea
* čáp černý Ciconia nigra *
čáp bílý Ciconia ciconia *
labuť velká Cygnus olor
kachna divoká Anas platyrhynchos
polák velký Aythya ferina
polák chocholačka Aythya fuligula
* včelojed lesní Pernis apivorus
moták pochop Circus aeruginosus
jestřáb lesní Accipiter gentilis
krahujec obecný Accipiter nisus
káně lesní Buteo buteo
** káně rousná Buteo lagopus
poštolka obecná Falco tinnunculus
koroptev polní Perdix perdix
* křepelka polní Coturnix coturnix *
bažant obecný Phasianus colchicus
* chřástal polní Crex crex *
* slípka zelenonohá Gallinula chloropus
lyska černá Fulica atra
čejka chocholatá Vanellus vanellus
* sluka lesní Scolopax rusticola
** racek chechtavý Larus ridibundus
** racek bělohlavý Larus cachinnans
holub d. zdivočelý Columba livia f. domestica
holub doupňák Columba oenas
holub hřivnáč Columba palumbus
hrdlička zahradní Streptopelia decaocto
hrdlička divoká Streptopelia turtur
kukačka obecná Cuculus canorus
* výr velký Bubo bubo
* sýček obecný Athene noctua
puštík obecný Strix aluco
kalous ušatý Asio otus
rorýs obecný Apus apus
* krutihlav obecný Jynx torquilla
* žluna šedá Picus canus
žluna zelená Picus viridis
datel černý Dryocopus martius
strakapoud velký Dendrocopos major
** strakapoud prostřední Dendrocopos medius
** strakapoud malý Dendrocopos minor
skřivan polní Alauda arvensis
* břehule říční Riparia riparia
vlaštovka obecná Hirundo rustica
jiřička obecná Delichon urbica
linduška lesní Anthus trivialis
konipas horský Motacilla cinerea
konipas bílý Motacilla alba
střízlík obecný Troglodytes troglodytes
* pěvuška modrá Prunella modularis
červenka obecná Erithacus rubecula
* slavík obecný Luscinia megarhynchos
rehek domácí Phoenicurus ochruros
rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus
Mgr. Radim Kočvara
bramborníček hnědý Saxicola rubetra
bramborníček černohlavý Saxicola torquata
** kos černý Turdus merula
** drozd kvíčala Turdus pilaris
drozd zpěvný Turdus philomelos
drozd brávník Turdus viscivorus
* cvrčilka zelená Locustella naevia
* cvrčilka říční Locustella fluviatilis
* rákosník proužkovaný A. schoenobaenus
rákosník zpěvný Acrocephalus palustris
* rákosník obecný Acrocephalus scirpaceus
* rákosník velký Acrocephalus arundinaceus
* sedmihlásek hajní Hippolais icterina
pěnice pokřovní Sylvia curruca
pěnice hnědokřídlá Sylvia communis
* pěnice slavíková Sylvia borin
pěnice černohlavá Sylvia atricapilla
* budníček lesní Phylloscopus sibilatrix
budníček menší Phylloscopus collybita
* budníček větší Phylloscopus trochilus
králíček obecný Regulus regulus
* lejsek šedý Muscicapa striata
* lejsek bělokrký Ficedula albicollis
mlynařík dlouhoocasý Aegithalos caudatus
** sýkora babka Parus palustris
** sýkora lužní Parus montanus
* sýkora parukářka Parus cristatus
sýkora uhelníček Parus ater
sýkora modřinka Parus caeruleus
sýkora koňadra Parus major
brhlík lesní Sitta europaea
** šoupálek dlouhoprstý Certhia familiaris
* šoupálek krátkoprstý Certhia brachydactyla
* moudivláček lužní Remiz pendulinus
* žluva hajní Oriolus oriolus
ťuhýk obecný Lanius collurio
ťuhýk šedý Lanius excubitor
sojka obecná Garrulus glandarius
straka obecná Pica pica
vrána černá Corvus corone
vrána šedá Corvus cornix
krkavec velký Corvus corax
špaček obecný Sturnus vulgaris
vrabec domácí Passer domesticus
vrabec polní Passer montanus
pěnkava obecná Fringilla coelebs
zvonohlík zahradní Serinus serinus
zvonek zelený Carduelis chloris
stehlík obecný Carduelis carduelis
** čížek lesní Carduelis spinus
** konopka obecná Carduelis cannabina
** křivka obecná Loxia curvirostra
** hýl obecný Pyrrhula pyrrhula
dlask tlustozobý Coccothraustes coccothraustes
strnad obecný Emberiza citrinella
strnad rákosní Emberiza schoeniclus
strnad luční Miliaria calandra
4.2.2. Druhy, kterými se je třeba z hlediska výstavby 2 VTE Bačalky zabývat
S ohledem na početnost níže uvedených druhů v Královéhradeckém kraji je možné říci, že
tyto mohou být za určitých okolností významným způsobem dotčeny z hlediska rizika kolize, a je
třeba se jimi v této situaci dále zabývat.
Potenciální dopady střední, vysoké, velmi vysoké a nevyhodnocené
* bukač velký Botaurus stellaris
moták lužní Circus pygargus
* čírka modrá Anas querquedula
* sova pálená Tyto alba
* luňák hnědý Milvus migrans
ledňáček říční Alcedo atthis
* luňák červený Milvus milvus
* dudek chocholatý Upupa epops
* orel mořský Haliaetus albicilla
* skřivan lesní Lullula arborea
* moták pilich Circus cyaneus
4.3.
VYHODNOCENÍ SITUACE
Celkem bylo ve sledovaném území a širším okolí v rámci mapovacího čtverce 5656 zaznamenáno 126 druhů ptáků, kteří byli zjištěni, anebo u nich nelze vyloučit výskyt v okolí. U většiny
uváděných druhů lze i přes současné znalosti často obtížně stanovit, zda nemohou být záměrem
alespoň do určité míry ovlivněny. Zcela minimální anebo žádné dotčení lze však předpokládat
u druhů, u nichž je výskyt přímo v bezprostředním okolí VTE nepravděpodobný nebo vyloučený.
Jedná se o druhy, které jsou silněji vázány na jiné biotopy, než které jsou zastoupeny
v bezprostředním okolí VTE, a nemají tedy důvod zalétat anebo se vyskytovat v blízkosti VTE.
Z hlediska stávající legislativy platné v ochraně přírody je především vhodné upozornit na možný
výskyt těch druhů, které jsou zvláště chráněny zákonem v aktuálním platném znění, a to
v následujících kategoriích. Je třeba si uvědomit, že a) ne všechny druhy byly zjištěny přímo v místě uvažovaných VTE, jsou uváděny pro kompletní přehled znalostí o dotčené lokalitě a jejím okolí,
b) řada druhů se vyskytuje takovým způsobem (náhodný přelet, ojedinělý výskyt), že jejich dotčení
bude považováno za vyloučené, případně jim VTE nevadí. Možné dotčení druhů je uvedeno
v kapitole 5, druhy, jejichž dotčení je možno uvažovat (a žádat tak o výjimky z ochranných podmínek druhů), pak v závěru práce.
Druhy kriticky ohrožené (5 druhů v kategorii KO)
Druhy silně ohrožené (17 druhů v kategorii SO)
* čáp černý Ciconia nigra
* čírka modrá Anas querquedula
krahujec obecný Accipiter nisus
* křepelka polní Coturnix coturnix
* chřástal polní Crex crex
* sova pálená Tyto alba
Druhy ohrožené (21 druhů v kategorii O)
potápka malá Tachybaptus ruficollis
potápka roháč Podiceps cristatus
* potápka černokrká Podiceps nigricollis
čáp bílý Ciconia ciconia
jestřáb lesní Accipiter gentilis
koroptev polní Perdix perdix
* sluka lesní Scolopax rusticola
rorýs obecný Apus apus
Mgr. Radim Kočvara
strnad luční Miliaria calandra
* sýček obecný Athene noctua
holub doupňák Columba oenas
* dudek chocholatý Upupa epops
* krutihlav obecný Jynx torquilla
* rákosník velký Acrocephalus arundinaceus
* žluva hajní Oriolus oriolus
* břehule říční Riparia riparia
vlaštovka obecná Hirundo rustica
* slavík obecný Luscinia megarhynchos
bramborníček hnědý Saxicola rubetra
bramborníček černohlavý Saxicola torquata
* lejsek šedý Muscicapa striata
* moudivláček lužní Remiz pendulinus
ťuhýk šedý Lanius excubitor
krkavec velký Corvus corax
Dále je upozorněno na výskyt druhů, uvedených v Červených seznamech ČR (ZAVADIL &
MORAVEC 2003, ŠŤASTNÝ & BEJČEK 2003, ANDĚRA & ČERVENÝ 2003), které však současně nejsou
zákonem chráněny:
Druhy málo dotčené (6 v kategorii LC)
kalous ušatý Asio otus
žluna zelená Picus viridis
Druhy téměř ohrožené (6 v kategorii NT)
** volavka popelavá Ardea cinerea
* slípka zelenonohá Gallinula chloropus
jiřička obecná Delichon urbica
Druhy zranitelné (6 v kategorii VU)
labuť velká Cygnus olor
čejka chocholatá Vanellus vanellus
** racek chechtavý Larus ridibundus
* sýkora parukářka Parus cristatus
vrabec domácí Passer domesticus
vrabec polní Passer montanus
vrána černá Corvus corone
vrána šedá Corvus cornix
** racek bělohlavý Larus cachinnans
** strakapoud malý Dendrocopos minor
Pouze pro informaci upozorňuji na zjištění druhů z přílohy I Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (HORA 1998).
Druhy přílohy I (Celkem 19 druhů uvedených v příloze I)
* chřástal polní Crex crex
* čáp černý Ciconia nigra
čáp bílý Ciconia ciconia
5.
ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ
5.1.
POTENCIÁLNÍ DOPADY NA PTÁKY
Níže je uveden přehled všech zjištěných druhů, u kterých je možno uvažovat o potenciálním
dotčení, které je blíže specifikováno. Vlivy na všechny ostatní druhy uvedené výše (a v příloze č. 2)
je možno vyloučit, s ohledem na jejich početnost, charakter výskytu, biotopové nároky a možné
vlivy ze strany VTE.
Je třeba si uvědomit, že jakkoli byl nebo bude průzkum prováděn pečlivě, lze s velkou pravděpodobností očekávat náhodný výskyt řady druhů, které nebyly nebo nebudou pozorovány. Stejně
tak lze předpokládat dřívější výskyt nebo hnízdění druhů, zaznamenaný např. v předchozích letech,
který však není zhotoviteli z řady důvodů znám. Nelze jako výraz neúplnosti uvádět tato data bez
kritického zhodnocení jejich významu a vztahu k řešenému území. Výsledky výzkumu v daném
čase a místě jsou jedinečné a nebudou se nikdy opakovat, neboť má na ně vliv množství faktorů a
neustále probíhá řada změn v prostředí, které se na druhovém složení projevují. Tyto změny není
možné uspokojivě postihnout, neboť závisí na celé řadě okolností, významný vliv v řádu let mohou
mít na pohyby lokální populace již dílčí změny kultur na zemědělských pozemcích v dané lokalitě
(typicky křepelka polní Coturnix coturnix a skřivan polní Alauda arvensis, při kosení lučních porostů navíc i chřástal polní Crex crex), v řádu více let se mohou projevit výkyvy v migračních cestách
u celých populací způsobené buď výraznými změnami prostředí na hnízdišti, ale také na často velmi vzdáleném zimovišti. Na druhé straně jakýkoliv doplňující údaj lze podle navrhovaného schématu doplnit a jednoduše vyhodnotit dle použité metodiky.
Přehled populací potenciálně dotčených druhů je vyhodnocen v tabulce v příloze. Použitá
metodika umožňuje nejen zhodnocení populací jako takových, ale i řešení kumulativních vlivů
Mgr. Radim Kočvara
v případě jakéhokoliv záměru v rámci kteréhokoliv kraje, případně území celé ČR. Dotčení ostatních druhů včetně druhů zvláště chráněných je vyloučeno, a to pro a) nízké anebo neprokazatelné
riziko kolize; b) nízké anebo vyloučené riziko rušení; c) málo početný anebo neprokázaný výskyt.
I v případě uváděného nezjištění anebo neprokázání nějakého druhu, jehož výskyt je dalším osobám
znám, případně je znám z doby dřívější anebo bude na lokalitě zjištěn později lze říci, že s ohledem
na počet kontrol provedených na lokalitě lze takový výskyt označit za náhodný, a jako takový nemá
aktuální význam pro hodnocení záměru.
Zjištěné poznatky, pokud jsou významné z hlediska řešeného záměru, jsou prezentovány
u jednotlivých podrobně popisovaných druhů. Pokud není nějaký druh řešen, jednoduše nebyl zjištěn, jeho výskyt je současně nepravděpodobný a často i jeho dotčení je zanedbatelné nebo vyloučené. V případě běžných druhů pak jejich dotčení většinou není uvažováno anebo je z pohledu ochrany druhu bezpředmětné.
Výzkum doposud nebyl ukončen, práce tak vychází z publikovaných dat a aktuálního průzkumu v období srpna až prosince 2008. Lze tak vycházet z aktuálních znalostí území konce
hnízdní sezóny, období podzimního tahu a části zimy. Pro hodnocení uvažovaného záměru je zásadní zejména období letní a podzimní migrace, kdy dochází k většině kolizí ptáků i netopýrů. Pro
celkové posouzení lokality by tak bylo žádoucí aktuálně prozkoumat i hnízdí ornitocenózy ptáků.
Nakolik jsou současné znalosti nedostatečné, respektive existuje riziko ve vztahu k hnízdní sezóně a
ostatním částem roku, bude rozebráno u jednotlivých druhů v následující kapitole, pokud to bude
z pohledu jeho ochrany, případně ohrožení, nezbytné.
Výzkum byl zahájen při sklízení polních kultur, hnízdí populace ptáků tak již nebyla v těchto biotopech patrná. Z pohledu lokalizace záměru bude zásadní především aktuálně pěstovaná plodina, kdy lze očekávat pravidelné hnízdění u skřivana polního, pravděpodobné pak u křepelky polní
a čejky chocholaté. Ostatní druhy lze zastihnout jako hnízdící až v okolí VTE ve vazbě na porosty
dřevin a jiných biotopů.
Podzimní tah je z hlediska možného dotčení ptáků (z pohledu kolize) často nejvýznamnější.
Lze říci, že lokalita jako taková je však z pohledu podzimního tahu bezvýznamná, lze tak očekávat
zanedbatelný význam i v případě jarního tahu. Byly zastiženy běžné druhy, početněji jen špaček
obecný (Sturnus vulgaris) a drozd kvíčala (Turdus pilaris), často ve smíšených hejnech, z dalších
druhů početněji jen skřivan polní (Alauda arvensis), pěnkava obecná (Fringilla coelebs) a zvonek
zelený (Carduelis chloris). Vodní druhy ptáků se vyskytují až v širším okolí, na přeletu nejblíže
zejména jižně od lokality v údolní sníženině Hasinského potoka, směr přeletů (tahu) JVV-SZZ, a
východně od lokality v ose Rožďalovice-Libáň, zhruba ve směru JJZ-SSV. Pozorování nasvědčují
přeletům zejména mimo lokalitu uvažovaných VTE, s největší pravděpodobností v návaznosti na
širší oblast SPA Rožďalovické rybníky. Zjištěná pozorování podporují představu, že migrace probíhá zejména v širším okolí lokality, což je logické i s ohledem na charakter území a přítomné biotopy. Tomuto odpovídá i zjištění migračních tras vybraných vodních druhů ptáků a chřástala polního
(Crex crex), které koncem 19. stol. na mapovém podkladu v rámci publikace Ptactvo České (1886)
publikoval Vladislav Šír. Lokalitou nejsou vymezeny migrační trasy a tyto v okolí probíhají zejména v ose Nymburk-Mladá Boleslav, a v širší oblasti Jičín-Kolín.
Použitá metodika umožňuje posoudit, nakolik může dojít k navýšení (kumulaci) vlivů VTE,
především z hlediska rizika kolize a rušení, kde toto jinak než metodiky stanovit nelze. Ke kumulaci
může dojít v několika specifických případech. a) při přibývání počtu VTE může dojít k omezení
pochybu (vzniku migračních bariér) pro živočichy. Pokud zhodnotíme všechny současné záměry,
pak můžeme konstatovat, že vzdálenost jednotlivých záměrů od sebe a jejich hustota nemůže vytvořit v současné době migrační bariéru. Celkově je tento možný vliv považován za nízký až zanedbatelný a specifický pouze pro určité druhy a lokality (zejména mořské pobřeží).
Dále můžeme kumulaci vlivů spatřovat v možném rušení více a více jedinců druhu a v možných kolizích. b) rušení je velmi dobře predikovatelné a v případě hodnocení lze definovat, jaká
Mgr. Radim Kočvara
část populace druhu může být ovlivněna. Opět je nutné si uvědomit, že populace druhů v okolí VTE
jsou natolik malé, a populace stejných druhů na území celého hodnoceného kraje natolik velké, že
v současné situaci nemůže dojít k vážné nebo nepřijatelné kumulaci na některý druh. Lokality
s výskyty a kumulací mimořádně vzácných a málo početných druhů lze z uvažované výstavby VTE
vyloučit pouze koncepcí výstavby pro daný kraj, respektive na základě přítomnosti cenných biotopů
a lokalit, na kterých nebude výstavba doporučena, případně je možno stanovit i ochranná pásma od
těchto lokalit. Tyto podmínky uvažované VTE splňují.
Z hlediska rušení je toto aktuální především u čápa černého, čápa bílého, křepelky polní a
chřástala polního. Současný stav záměrů je takový, že prozatím nikde nehrozí ani nedochází ke stavu, který by mohl znamenat nepřiměřenou míru kumulace vlivů ze strany VTE. Tento stav lze aktuálně kdykoli přehodnocovat s ohledem na výsledky výzkumu již realizovaných VTE a s ohledem na
aktuální početnost VTE v daném kraji, případně území ČR.
c) nejobtížněji se řeší otázka kumulace vlivů z hlediska možné kolize. I pro toto však nabízí
řešení použitá metodika, pomocí které lze definovat maximální možný teoretický objem potenciální
kolize pro daný druh. Tyto hodnoty lze sledovat v příloze. S ohledem na početnost všech druhů
v daném kraji je vždy stanoveno, které druhy při základním posouzení při nejhorší variantě mohou
být významným způsobem dotčeny z hlediska rizika kolize při realizaci a provozu určitého počtu
VTE. Součástí metodiky jsou pak limity, které by neměly být překročeny. Hodnoty uvedené ke
každému záměru a druhu tak lze sčítat a hlídat možné překročení maximální meze. Podrobný rozbor
a upřesnění dle citlivosti každého druhu vůči VTE viz dále v textu.
POTÁPKY (Podicipediformes)
Obecně patří k dotčeným ze strany VTE pouze z hlediska možného rušení na omezenou vzdálenost, kolize je známa
pouze jediná u potápky černokrké (Podiceps nigricollis) z USA (KINGSLEY & WHITTAM 2005).
potápka malá Tachybaptus ruficollis O, VU (D)
Jsou uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Na lokalitě ani v blízkém okolí nehnízdí, nebyla pozorována při přeletu. Hnízdí až v širším okolí na rybnících s vyvinutými
litorálními porosty. Dotčení ze strany VTE je na lokalitě vyloučeno.
potápka roháč Podiceps cristatus O, VU (D)
Jsou uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Na lokalitě ani v blízkém okolí nehnízdí, nebyla pozorována při přeletu. Hnízdí až v širším okolí na rybnících s vyvinutými
potápka černokrká Podiceps nigricollis O, EN (C)
Jsou uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Na lokalitě ani v blízkém okolí nehnízdí, nebyla pozorována při přeletu. Hnízdí až v širším okolí na rybnících s vyvinutými
VESLONOZÍ (Pelecaniformes)
Obecně patří k dotčeným ze strany VTE pouze z hlediska možné ztráty prostředí, kolize jsou ojedinělé, jsou známy
pouze u kormorána velkého, dvě z Německa a jedna z USA, jedna u kormorána ušatého (Phalacrocorax auritus) a
jedna u pelikána hnědého (Pelecanus occidentalis) z USA (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
kormorán velký Phalacrocorax carbo O, VU (NTZ)
Na lokalitě nehnízdí, nebyl pozorován při přeletu lokality ani v blízkém okolí, z území není uváděn. Zastižen
v širším okolí při migraci, např. 9. 10. 2008, 11 ex. při přeletu jižně od Kopidlna. Dotčení druhu se nepředpokládá.
BRODIVÍ (Ciconiiformes)
Obecně patří k dotčeným ze strany VTE ve většině ohledech, rušení a kolize jsou však druhově specifické. Na lokalitě se častěji vyskytuje pouze volavka popelavá (Ardea cinerea), která byla pozorována při všech kontrolách, většinou
jednotlivě na poli, častěji na přeletu a v okolí u rybníka Ervín a Stejskal. Jedinci patrně pocházejí z kolonie na území
ptačí oblasti. Dotčení druhu je vyloučeno, kolonie je dostatečně vzdálená od VTE (doporučeno obecně 1–3 km, dle
velikosti kolonie a druhu, RATZBOR et al. 2005). Navíc kolize druhu jsou velmi vzácné, doposud je známá jediná kolize
z USA, tři z Evropy a žádná z Německa (HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER 2004, KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER
2006).
Mimo uváděné druhy z lokality a okolí byla až v širším okolí (nad 3 km) pozorována na tahu volavka bílá (Egretta
alba). Významnými druhy jsou pak bukač velký (Botaurus stellaris) a bukáček malý (Ixobrychus minutus), které se
však na lokalitě nevyskytují a jejich výskyt zde je nepravděpodobný. Jsou vázáni na litorální plochy, význam má předeMgr. Radim Kočvara
vším ptačí oblast Rožďalovické rybníky. Případné ovlivnění je pak vyloučeno, je navíc splněna nejpřísnější ochranná
vzdálenost 3 km od hranice SPA s ohledem na tyto druhy. Kolize těchto druhů navíc nejsou známy (HÖTKER, THOMSEN
& KÖSTER 2004, KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
čáp černý Ciconia nigra SO, VU, I (C)
V blízkém okolí VTE nebyl pozorován. Při orientačním průzkumu okolí VTE v lesním prostředí nebyla nalezena
hnízda druhu, FALTYSOVÁ et al. (2002) neuvádí hnízdění v blízké PP Křižánky. Hnízdění v okolí VTE je dle charakteru
porostů málo pravděpodobné, lze očekávat hnízdění až v širším okolí. Toto je však možné posoudit až na základě průzkumu v hnízdním období. Ovlivnění lze vyloučit, pokud se hnízdiště druhu nacházejí dále než 1,5 km od uvažovaných
VTE, při vyloučení pravidelného výskytu na lokalitě, což je pravděpodobné.
S ohledem na odhadovanou početnost druhu na území Královéhradeckého kraje (22–29 párů) nepřekračuje teoretické riziko kolize (0,5%) stanovenou mez (5%) při dvou uvažovaných VTE. Z hlediska nepřímého dotčení (vizuální
rušení) je s ohledem na velikost populace druhu doporučeno vyloučit ovlivnění více jak jednoho dotčeného páru. I při
nejistotě výskytu tak lze dotčení druhu na úrovni populace vyloučit.
Případný dopad na populaci druhu byl vyhodnocen jako velmi nízký, teoretické riziko kolize lze označit jako zanedbatelné, je známá pouze jediná kolize z Německa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
čáp bílý Ciconia ciconia O, NT, I (D)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). V blízkém
okolí VTE nebyl pozorován, v okolí 1,5 km od uvažovaných VTE nehnízdí, ničemž lze dotčení hnízdišť v okolí pro
charakter lokality vyloučit. Ovlivnění lze vyloučit, pokud se hnízdiště druhu nacházejí dále než 1,5 km od uvažovaných
VTE, při vyloučení pravidelného výskytu na lokalitě, což je splněno.
S ohledem na odhadovanou početnost druhu na území Královéhradeckého kraje (66–68 párů) nepřekračuje teoretické riziko kolize (0,2%) stanovenou mez (20%) při dvou uvažovaných VTE. Z hlediska nepřímého dotčení (vizuální
rušení) je s ohledem na velikost populace druhu doporučeno vyloučit ovlivnění více jak 13 dotčených párů. I při nejistotě výskytu tak lze dotčení druhu na úrovni populace vyloučit.
Vyhýbání se VTE lze očekávat při migraci především do vzdálenosti 500 m (MÜLLER et al. 2003). Vyloučit vlivy
lze v případě absence hnízdění v okruhu 3 km od VTE, kdy je i ošetřeno zalétání za potravou (stejné podmínky jako
u čápa černého). Riziko kolize pochopitelně nelze vyloučit, je však v případě tohoto druhu (s ohledem na denní migraci
a vizuální citlivost) velmi nízké. Současně je zhotoviteli známo devět kolizí z Německa (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY
& WHITTAM 2005, WHITFIELD & MADDERS 2006, HÖTKER 2006). Jedná se o výsledky sledování za více jak 10 let.
VRUBOZOBÍ (Anseriformes)
Obecně patří k dotčeným ze strany VTE ve většině ohledech, rušení a kolize jsou však druhově specifické. Na lokalitě lze prakticky většinu druhů této skupiny pro charakter biotopů, tj. převažující pole a lesní prostředí, vyloučit.
V okolí VTE pak byla pozorována pouze kachna divoká (Anas platyrhynchos), ojediněle na přeletu a na rybnících
v okolí (Ervín, Stejskal). Ze zvláště chráněných druhů je z oblasti (5656) známo hnízdění pouze u labutě velké (Cygnus
olor) a hnízdní výskyt čírky modré (Anas querquedula), tyto druhy se na lokalitě nevyskytují. S ohledem na významnou
hnízdní a migrační oblast Rožďalovických rybníků je dotčení opět zanedbatelné, podzimní průzkum prokázal absenci
migrace dotčeným územím uvažované výstavby VTE. Oblasti výskytu těchto druhů jsou vesměs vzdáleny nad 3 km od
VTE (doporučeno obecně 1–3 km, dle velikosti kolonie a druhu, RATZBOR et al. 2005), dotčení je tak považováno za
zanedbatelné.
Totéž platí pro husy (Anser sp. div.). Ačkoli nelze úplně vyloučit přelety prostorem uvažovaných VTE, nebyly husy
na lokalitě zjištěny. Jejich výskyt je uváděn z Rožďalovických rybníků, zastižena byla aktuálně na tahu pouze husa
polní (Anser fabalis), hejno cca 200 ex. na poli v oblasti jižně od Kopidlna, 21. 10. 2008. Kolize hus jsou velmi vzácné,
v rámci Evropy jsou uváděny pouze jednotlivě (HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER 2004, KINGSLEY & WHITTAM 2005,
HÖTKER 2006). Rušení druhů na lokalitě pak lze vyloučit.
DRAVCI (Accipitriformes)
Obecně patří k dotčeným ze strany VTE, zejména z hlediska možné kolize. Ostatní vlivy jsou obvykle zanedbatelné
až vyloučené. Míra citlivosti ke kolizi je pak druhově specifická. Mimo uváděné druhy z mapovacího čtverce 5656 a
zkoumané lokality lze očekávat řadu dalších druhů, které nebyly pozorovány a jejichž výskyt lze považovat za ojedinělý. Jedná se především o vzácná pozorování na území Rožďalovických rybníků, mimo plochy uvažovaných VTE. Jedná
se zejména o ostříže lesního (Falco subbuteo), vzácně pozorovaného na tahu v okolí, který nebyl na lokalitě aktuálně
zjištěn, dotčení se tedy nepředpokládá. Z dalších druhů je to orlovec říční (Pandion haliaeetus), jehož vzácný výskyt je
rovněž znám z území SPA, a který nebyl při migraci aktuálně pozorován. Dotčení se tak neuvažuje ani z hlediska přítomných biotopů, kdy je výskyt na lokalitě nepravděpodobný. Naopak u druhů, u kterých není výskyt z oblasti uváděn,
je nutné věnovat pozornost některým dravcům, citlivým ke kolizi, které hnízdí na území SPA Rožďalovické rybníky,
anebo v okolí protahují či zimují. Jedná se o orla mořského (Haliaeetus albicilla).
včelojed lesní Pernis apivorus SO, EN, I (C)
V širším okolí lokality VTE pravděpodobně hnízdí, případné hnízdění by bylo možné ověřit až v průběhu hnízdní
sezony 2009. Aktuálně byl pozorován dvakrát na podzimním tahu, 24. 8. 2008, 1 ex. severně od PP Křižánky a 17. 9.,
Mgr. Radim Kočvara
1 ex. přelet západně od VTE1. V prostoru uvažovaných VTE a okolí do 1 km tak nebyl pozorován. Záměrem pravděpodobně nebude negativně ovlivněn, negativní vlivy včetně kolizí jsou zanedbatelné. Kolize tohoto druhu zatím nejsou
ve světovém měřítku známy (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005, LEUKONA & URSÚA 2006), teoretický
odhad je tak silně nadhodnocený. Teoretické riziko se přesto pohybuje pod úrovní horní hranice, dotčení druhu na úrovni populace je tak vyloučeno.
luňák hnědý Milvus migrans KO, CR, I (B)
Rušení druhu je zanedbatelné, lze jej očekávat na vzdálenost do 100 m, max. 300 m od VTE (DREWITT & LANGSTON 2006, MADDERS & PHILIP 2006 a WHITFIELD & MADDERS 2006a). Kolize druhu nejsou časté, k 16. 10. 2006 bylo
v Německu celkově zjištěno 7 kolizí. V místě uvažované výstavby VTE nebyl pozorován, na lokalitě ani v blízkém
okolí pravděpodobně nehnízdí. Je vázán spíše na biotopy v okolí, tj. přítomnost vodních ploch a rybníků v návaznosti
na lesní porosty.
Hnízdění druhu je uváděno v rámci oblasti SPA Rožďalovické rybníky. Pokud bychom vyšli z předpokladu
hnízdění na území ptačí oblasti s nejbližší vzdáleností 3,9 km, lze možné dotčení druhu při absenci pravidelného výskytu na lokalitě vyloučit. Je splněna přísnější ochranná vzdálenost 3 km od potenciálního hnízdiště a místa pravidelného
výskytu druhu, což podporuje absence výskytu v létě a na podzim. Pro definitivní vyloučení vlivu by bylo nezbytné toto
ověřit v průběhu hnízdní sezony.
luňák červený Milvus milvus KO, CR, I (B)
Výskyt přímo na lokalitě lze považovat za ojedinělý, nebyl zde pozorován. Na základě poznatků dochází k rušení
většiny dravců zemědělské krajiny na vzdálenost okolo 100 m, max. 300 m od VTE (MADDERS & WHITFIELD 2006a).
Ovlivnění migrační trasy druhu je tak vyloučeno.
V současné době je zhotoviteli známa jedna kolize ze Švédska (AHLÉN 2002), dvě z Velké Británie, tři kolize ze
Španělska a 76 z Německa (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005, WHITFIELD & MADDERS 2006, HÖTKER
2006). LEUKONA & URSÚA (2006) uvádějí tři kolize při celkem 798 pozorovaných jedincích. Sledování probíhalo 3
roky na celkem 277 VTE, průměrné riziko tak lze odhadnout na 0,004 ex. na VTE/rok.
Pro tento druh platí totéž, co pro luňáka hnědého. Dotčení se přímo nepředpokládá. Hnízdění druhu je uváděno
v rámci oblasti SPA Rožďalovické rybníky. Pokud bychom vyšli z předpokladu hnízdění na území ptačí oblasti
s nejbližší vzdáleností 3,9 km, lze možné dotčení druhu při absenci pravidelného výskytu na lokalitě vyloučit. Je splněna přísnější ochranná vzdálenost 3 km od potenciálního hnízdiště a místa pravidelného výskytu druhu, což podporuje
absence výskytu v létě a na podzim. Pro definitivní vyloučení vlivu by bylo nezbytné toto ověřit v průběhu hnízdní
sezony.
orel mořský Haliaeetus albicilla KO, CR, I (N)
Na lokalitě ani v okolí VTE pozorován nebyl, byl však zastižen v širším okolí, aktuálně pozorován jednou, 16. 11.
2008, 1 ad. ex. přelet jižně od Běchar. Důležitá je absence hnízdění min 3 km od lokality uvažovaných VTE při splnění
podmínky volného letového koridoru min. 6 km od hnízda druhu. Viz HÖTKER, THOMSEN & KÖSTER (2004), dále
RESCHKE (2003), RATZBOR et al. (2005), HÖTKER, HEIKE & THOMSEN (2006). Tato doporučení jsou oficiálně používána v některých spolkových zemích Německa jako je Braniborsko a Sasko.
V současné době je zhotoviteli známo 24 kolizí z Německa (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005,
WHITFIELD & MADDERS 2006, HÖTKER 2006), viz také text na str. 6. Jedná se o výsledky sledování za více jak 10 let.
Specifickým případem je ostrov Smøla (FOLLESTAD et al. 2007), kde bylo zjištěno 10 kolizí za necelé dva roky (na
ostrově hnízdí odhadem 19 párů).
Dotčení se přímo nepředpokládá. Hnízdění druhu je uváděno v rámci oblasti SPA Rožďalovické rybníky. Pokud
bychom vyšli z předpokladu hnízdění na území ptačí oblasti s nejbližší vzdáleností 3,9 km, lze možné dotčení druhu při
absenci pravidelného výskytu na lokalitě vyloučit. Je splněna přísnější ochranná vzdálenost 3 km od potenciálního
hnízdiště a místa pravidelného výskytu druhu, což podporuje absence výskytu v létě a na podzim. Pro definitivní vyloučení vlivu by bylo nezbytné toto ověřit v průběhu hnízdní sezony.
moták pochop Circus aeruginosus O, VU, I (D)
Územím uvažované výstavby VTE pouze vzácně protahuje, na lokalitě ani v blízkém okolí nehnízdí. Běžně se pak
vyskytuje až jižněji v okolí Dětenice a Libáně (pozorování opakovaně na tahu), pravděpodobně hnízdí v okolí v rákosinách. Je předmětem ochrany ptačí oblasti Rožďalovické rybníky, kde se nachází stabilní hnízdní populace. Ovlivnění
této populace lze vyloučit pro vzdálenost od ptačí oblasti a celkově nízký charakter možných vlivů. Výskyt na lokalitě
samotné je pak spíše ojedinělý.
Tento druh obecně využívá i širší okolí VTE, ke změnám chování (nikoli však opuštění území) dochází u motáků
okolo 100 m, obvykle do 300 m od VTE (MADDERS & WHITFIELD 2006). K roku 2006 je zhotoviteli známa pouze jedna kolize z Německa (HÖTKER 2006), KINGSLEY & WHITTAM (2005) překvapivě žádnou kolizi neuvádějí. LEKUONA &
URSÚA (2006) pak uvádějí jednu kolizi (při celkem 109 pozorovaných jedincích) z Navarry ze Španělska. Sledování
probíhalo 3 roky na celkem 277 VTE, skutečné riziko tak lze odhadnout na 0,001 ex. na VTE/rok. Dotčení druhu na
lokalitě je považováno za vyloučené, dotýká se teoreticky méně jak 0,5% populace.
moták pilich Circus cyaneus SO, CR, I (NT)
Na lokalitě ani v okolí lokality nebyl pozorován. Lze předpokládat vzácný výskyt v zimním obdobím případně na
tahu. Rušení druhu přítomností a činností VTE je zanedbatelné, rušení lze očekávat na vzdálenost do 100 m od VTE
Mgr. Radim Kočvara
(MADDERS & WHITFIELD 2006, WHITFIELD & MADDERS 2006b). Kolize druhu jsou vzácné, celosvětově je známo šest
kolizí z USA a jedna ze Španělska (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006, LUCAS et al. 2007). Ovlivnění druhu
na lokalitě je tak považováno za zanedbatelné, i pro situování VTE (viz luňáci) mimo optimální biotopy druhu.
moták lužní Circus pygargus SO, EN, I (NT)
Územím pouze vzácně protahuje, na lokalitě nebyl pozorován, byl zastižen na podzimním tahu v okolí, 24. 8.,
1 imm. ex. východně od Bystřice, 17. 9., 1M jižně od Dětenice. V místě uvažovaných VTE nehnízdí, s ohledem na
vzestup populace však v širším okolí nelze do budoucna hnízdění vyloučit. Samotný prostor VTE je však pro druh jako
hnízdní biotop nezajímavý.
Početnost tohoto druhu na území celé ČR v posledních letech výrazně stoupá. Lze očekávat častější výskyt
v budoucích letech, neboť trend nárůstu populace stále pokračuje. Např. v oblasti záměru VTE u Hraničných Petrovic,
kde nebyl v roce 2004 vůbec pozorován, se v průběhu celé hnízdní sezony 2006 zdržovalo až osm jedinců tohoto druhu,
kteří lovili potravu a přelétávali přímo v bezprostředním okolí VTE (hnízdění však nebylo zjištěno). Tato pozorování
podporují dosavadní zjištění, že tento druh není činností VTE významně rušen, max. může dojít k ovlivnění chování do
cca 100 m od VTE (MADDERS & WHITFIELD 2006). Pouze v souvislosti s výstavbou (a s tím spojeným pohybem lidí na
lokalitě) je doporučeno vyloučit aktivity v okolí 1 km od míst hnízdění (IRSCH 2005). Dotčení druhu záměrem je tak
považováno za vyloučené.
jestřáb lesní Accipiter gentilis O, VU (B)
FALTYSOVÁ et al. (2002) uvádí hnízdění v blízké PP Křižánky. ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC (2006) pak z území
hnízdní výskyt neuvádějí. S ohledem na charakter biotopů je hnízdění předpokládáno a pravděpodobné. Aktuálně byl
zjištěn pouze na přeletu, 9. 10., 1 ex. přelet v aleji jižně od Záhub, 16. 11., 1 ex. jižně u Veselic, přelet na Rychnovy.
Pro potvrzení by byl nezbytný průzkum v hnízdním období. Dotčení druhu je však zanedbatelné, potenciální ovlivnění
se týká 0,3% populace.
Aktuálně jsou zhotoviteli známy celosvětově tři kolize (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). LEKUONA &
URSÚA (2006) pak neuvádějí žádnou kolizi (při celkem 8 pozorovaných jedincích) z Navarry ze Španělska. Ovlivnění
hnízdiště druhu je nepravděpodobné, výrazné vlivy u tohoto druhu nejsou popisovány.
krahujec obecný Accipiter nisus SO, VU (NTZ)
ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC (2006) hnízdní výskyt neuvádějí, s ohledem na hnízdění v rámci širšího okolí a opakovaný výskyt na lokalitě v době průzkumu (např. 9. 10., 1M ulovil sýkoru koňadru u rybníka Ervín, 16. 11., 1 a 1 ex.
přelet v okolí), je hnízdění v okolí uvažovaných VTE pravděpodobné.
Riziko kolize bylo vyhodnoceno z hlediska populace druhu jako zanedbatelné. Zhotoviteli jsou známy dvě kolize
z Německa (HÖTKER 2006), jedna z Belgie (KINGSLEY & WHITTAM 2005) a dvě ze Španělska (LEKUONA & URSÚA
2006). Tito autoři uvádějí dvě kolize z 31 pozorovaných jedinců z Navarry. Sledování probíhalo 3 roky na celkem 277
VTE, riziko tak lze odhadnout na 0,002 ex. na VTE/rok. Ačkoli se na lokalitě vyskytuje, je jeho ovlivnění z hlediska
dvou uvažovaných VTE považováno za zanedbatelné, představuje maximální možné dotčení méně jak 0,2% populace.
HRABAVÍ (Galliformes)
koroptev polní (Perdix perdix) O, NT (B)
V místě uvažované VTE pravděpodobně nehnízdí a nebyla zde pozorována, vyskytuje se až v okolí, ŠŤASTNÝ,
BEJČEK & HUDEC (2006) ji uvádějí pouze v kategorii B. Dotčení druhu lze vyloučit, druh není vůči VTE citlivý. Jsou
známy údaje o hnízdění přímo v okolí VTE, které byly opakovaně potvrzeny. Aktuálně i z území ČR. Druh hnízdí
v blízkosti VTE u Hraničných Petrovic, Břežan. Aktuálně se vyskytuje v prostoru VTE u Bantice. Celosvětově je známa jedna kolize z Německa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
křepelka polní Coturnix coturnix SO, NT (B)
V době zahájení průzkumu již byly sklizeny polní kultury, druh tak nemohl být na lokalitě potvrzen. Aktuální výskyt bude závislý na charakteru a druhu pěstované plodiny, v tomto ohledu lze říci, že na lokalitě není přítomen v okolí
VTE vhodný trvalý biotop k hnízdění (louka, úhor). Pro přesné určení vlivu by bylo nezbytné provedení průzkumu
v hnízdním období, lze však říci, že s ohledem na dvě VTE nepředstavují VTE výrazný vliv, zcela jistě lze říci, že nemůže být překročen stanovený limit ovlivnění populace druhu (20% populace při RF4, tj. 66 párů z odhadovaných 332
pro Královéhradecký kraj při nižší velikosti populace).
Dotčení druhu je možné pouze z hlediska akustického rušení. Toto rušení je vyhodnoceno zhotovitelem do vzdálenosti 200 m od VTE (DOOLING 2002, viz také BERGEN 2001, 2002, MÜLLER & ILLNER 2001, REICHENBACH 2003),
vyloučit lze nad 500 m od VTE z hlediska ovlivnění teritorií druhu. Otázka rizika kolize je zanedbatelná, kolize tohoto
druhu z VTE není celosvětově známa (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006), s ohledem na
výšku VTE je velmi nepravděpodobná. Ze sledovaných lokalit v rámci Moravy i Čech (KOČVARA in litt.) je zaznamenána řada případů výskytu druhu ve vzdálenostech již nad 150 m od VTE, často pak okolo 300 m od VTE. Dotčení tak
lze uvažovat při realizaci více VTE v takové konfiguraci, že dojde k překrytí větších ploch, na kterých se křepelka polní
vyskytuje, a nízkých typů VTE. Tento stav je na lokalitě vyloučen.
KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)
Vlivy na tuto skupinu jsou druhově specifické, zjednodušeně lze říci, že ovlivnění vodních druhů je zanedbatelné,
jeřáb popelavý je vizuálně citlivý a v případě chřástala polního existuje akustická citlivost vůči VTE. Lze tak vyloučit
Mgr. Radim Kočvara
ovlivnění všech druhů chřástalů mimo polního, včetně vzácných druhů Porzana porzana a Porzana parva na území
SPA Rožďalovické rybníky, slípky zelenonohé a lysky černé. Pozornost je vhodné věnovat následujícím dvěma druhům.
chřástal polní Crex crex SO, VU, I (C)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Na lokalitě
nehnízdí, což lze stanovit na základě přítomných biotopů. S ohledem na velmi nepravděpodobný výskyt není hnízdění a
dotčení druhu uvažováno.
Dotčení druhu je možné pouze z hlediska akustického rušení, stejně jako u křepelky polní, lze zde uplatnit stejné
principy. Toto rušení je vyhodnoceno zhotovitelem do vzdálenosti 200 m od VTE (BERGEN 2001, MÜLLER & ILLNER
2001, REICHENBACH 2003), vyloučit lze nad 500 m od VTE z hlediska ovlivnění teritorií druhu. Dotčení druhu tak lze
vyloučit. Otázka rizika kolize je zanedbatelná, kolize tohoto druhu z VTE není celosvětově známa (DÜRR 2003, 2005,
KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006), s ohledem na výšku VTE je velmi nepravděpodobná.
jeřáb popelavý Grus grus KO, CR, I (NT)
Není z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící uváděn (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006), hnízdí však v širším
okolí na území SPA Rožďalovické rybníky v počtu do tří párů. V době průzkumu nebyl na lokalitě ani v okolí pozorován, výskyt na lokalitě VTE lze označit za velmi nepravděpodobný.
Dotčení druhu je možné pouze z hlediska vizuálního rušení, ačkoli jsou zaznamenány případy výskytu v blízkém
okolí VTE, druh se VTE spíše vyhýbá a nejčastěji je doporučováno dodržet odstup 1 až 2 km od hnízdiště, respektive
míst s výskytem druhu (BERGEN 2001, BREUER 2005). Reakce na VTE byly zaznamenány v největší vzdálenosti 3,5 km
od VTE (BERGEN et al. 2001). Otázka rizika kolize je zanedbatelná, kolize tohoto druhu z VTE není celosvětově známa
(DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). S ohledem na vzdálenost od SPA a nepravděpodobný
výskyt na lokalitě není dotčení druhu uvažováno.
DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes)
Vlivy na tuto skupinu jsou druhově specifické, zjednodušeně lze říci, že ovlivnění většiny druhů je nízké anebo zanedbatelné, spíše lze uvažovat o riziku kolize u některých druhů, zejména u racků. Z této skupiny byla ojediněle na
lokalitě na tahu zastižena pouze čejka chocholatá, přičemž lze výskyt všech ostatních druhů označit za nepravděpodobný. To potvrzuje i zjištění absence migrační trasy přes lokalitu. Ovlivnění druhů v rámci SPA Rožďalovické rybníky a
okolních mokřadních a vodních lokalit je tak z těchto důvodů považováno za vyloučené.
čejka chocholatá Vanellus vanellus VU (D)
V době zahájení průzkumu již byly sklizeny polní kultury, druh tak nemohl být na lokalitě potvrzen. Aktuální výskyt bude závislý na charakteru a druhu pěstované plodiny, v tomto ohledu lze říci, že na lokalitě není přítomen v okolí
VTE vhodný trvalý biotop k hnízdění (louka, úhor). Pro přesné určení vlivu by bylo nezbytné provedení průzkumu
v hnízdním období, lze však říci, že s ohledem na dvě VTE nepředstavují VTE výrazný vliv, zcela jistě lze říci, že nemůže být překročen stanovený limit ovlivnění populace druhu (aktuální dotčení méně jak 0,1% populace druhu).
Dotčení druhu z hlediska rušení je možné považovat za nízké až zanedbatelné (REICHENBACH 2003, LANGSTON &
PULLAN 2003), rušení lze očekávat nejčastěji do 200 m od VTE. Celosvětově jsou pak známy pouze 3 kolize
z Německa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). Zhotoviteli je známo hnízdění druhu 200 m od VTE z Krušných hor (KOČVARA in litt.).
MĚKKOZOBÍ (Columbiformes)
holub doupňák Columba oenas SO, VU (C4)
Hnízdění nemohlo být aktuálně potvrzeno, je však uváděno z PP Křižánky (FALTYSOVÁ et al. 2002), ŠŤASTNÝ,
BEJČEK & HUDEC (2006) tento druh z oblasti jako hnízdící neuvádějí. Aktuálně byl pouze ojediněle zastižen na tahu,
nejpočetněji 24. 8., celkem 9 ex. přelet východně od Dětenice. S ohledem na vzdálenost od PP Křižánky (nad 200 m) a
pouze jednu VTE u této lokality je dotčení druhu považováno za nízké.
Lze teoreticky uvažovat o možné kolizi, je známa jedna kolize z USA a tři z Německa (KINGSLEY & WHITTAM
2005, HÖTKER 2006). Potenciální dotčení druhu je však vyhodnoceno jako velmi nízké, dotýká se max. 0,1% populace,
rušení je možno považovat za zanedbatelné. Ovlivnění druhu je tak považováno za zanedbatelné.
SOVY (Strigiformes)
Vlivy na tuto skupinu jsou obecněn nízké, rušení jako takové nebylo zjištěno a může být pouze omezené na krátkou
vzdálenost. Zjištěné kolize souvisí výhradně s nízkými typy VTE, u vysokých VTE jsou velmi nepravděpodobné.
sova pálená Tyto alba SO, EN (B)
Je uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006), aktuálně
nebyla pozorována, s ohledem na dobu průzkumu nemohlo být hnízdění vyloučeno.
Jsou známy především kolize z USA (KINGSLEY & WHITTAM 2005) a pouze jedna z Německa v rámci Evropy
(HÖTKER 2006). Pro všechny kolize existuje společný jmenovatel, a to zvýšené riziko kolize při nižších VTE. Typy
s větší výškou rotoru nad zemí lze považovat za výrazně bezpečnější a případnou kolizi za velmi nepravděpodobnou.
Objem kolizí zjištěných v USA přímo souvisí s typem zařízení VTE (nízké stroje cca 15–30 m, příhradová konstrukce,
vysoké otáčky). V tomto ohledu lze obecně říci, že uvažovaný typ patří k již bezpečným typům VTE a riziko kolize je
Mgr. Radim Kočvara
považováno za zanedbatelné z hlediska řady druhů lovících nízko nad zemí. Ovlivnění druhu se tak nepředpokládá i při
hnízdění na lokalitě.
výr velký Bubo bubo O, EN, I (B)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii B (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006), aktuálně nebyl pozorován, s ohledem na dobu průzkumu nemohlo být hnízdění vyloučeno.
Aktuálně je známo šest kolizí z Německa a pět ze Španělska (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005,
HÖTKER 2006), jedna kolize byla zaznamenána v Protivanově (KOČVARA & POLÁŠEK in litt.). Pro kolize existuje společný jmenovatel, a to zvýšené riziko kolize při nižších typech VTE. Typy s výškou rotoru cca 90 m nad zemí a více
(uvažovaný typ VTE) lze považovat za výrazně bezpečnější a kolize na těchto typech jsou nepravděpodobné.
sýček obecný Athene noctua SO, EN (B)
Nebyl pozorován, možné hnízdění z mapovacího čtverce 5656 uvádí ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC (2006). Pletí zde
totéž co u předchozích druhů, dotčení lze vyloučit i z hlediska přítomných biotopů, kdy je výskyt druhu navíc nepravděpodobný.
SVIŠŤOUNI (Apodiformes)
rorýs obecný Apus apus O (B)
Na lokalitě ani v nejbližším okolí nehnízdí, pozorován byl jednotlivě až v širším okolí při přeletech území. Ačkoli
jsou známy kolize druhu z Německa i USA (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006) a z Břežan (KOČVARA 2007), dotčení druhu se neuvažuje, objem kolizí je s ohledem na velikost populace druhu zanedbatelný.
V okolí VTE nebyl pozorován, navíc teoretické dotčení nepřekračuje stanovenou mez a týká se méně jak 0,1% populace
druhu.
SROSTLOPRSTÍ (Coraciiformes)
ledňáček říční Alcedo atthis SO, VU, I (B)
Byl zastižen na přeletu u rybníka Ervín, 24. 8. 2008, 1 ex. Lze předpokládat využívání většiny vodních ploch k lovu
potravy a přelety v rámci potoků. Kolize druhu není celosvětově známa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006),
dotčení ze strany VTE je vyloučeno i s ohledem na biologii druhu. Tento druh je uváděn pro uvědomění si vztahu početnosti populace druhu a ohrožení druhu, kdy relativně běžné druhy, vnímané jako málo ohrožené, mohou být potenciálně dotčené daleko více.
dudek chocholatý Upupa epops SO, EN (B)
Hnízdění na lokalitě lze označit za velmi nepravděpodobné, aktuálně nebyl pozorován, lze jej očekávat zejména na
tahu v blízkosti vodních ploch. Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii B (ŠŤASTNÝ, BEJČEK &
HUDEC 2006), což poukazuje zejména na tahový výskyt. Dotčení druhu je vyloučeno, kolize a interakce s VTE nejsou
známy (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
ŠPLHAVCI (Piciformes)
Všechny druhy jsou vázány především na zachovalé starší listnaté porosty, zejména okrajové části a staré listnaté
stromy pro ně představují vhodné prostředí. Na zkoumané lokalitě jsou v tomto ohledu cenné především zachovalé
dubové porosty, respektive starší kmeny. Kolize není u této skupiny celosvětově známá (DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY
& WHITTAM 2005), dotčení druhů se neuvažuje. Navíc je u všech cennějších druhů šplhavců předpokládáno hnízdění
dále než 200 m od VTE, což je nejčastější vzdálenost rušení na většinu citlivých druhů ptáků (REICHENBACH 2003). Lze
vyloučit vlivy na všechny druhy šplhavců, pro umístění a výšku VTE. Z aktuálně pozorovaných druhů mimo období
hnízdění lze ze zajímavějších uvést žlunu zelenou a datla černého. Z druhů, které nejsou z oblasti uváděny (ŠŤASTNÝ,
BEJČEK & HUDEC 2006), byl pozorován strakapoud prostřední a strakapoud malý.
PĚVCI (Passeriformes)
Jedná se o řád ptáků s velmi širokou ekologickou valencí, řada druhů je vázána na prostředí náletových dřevin a keřových porostů, ale i polní monokultury, lesní prostředí a lidská obydlí. V případě realizace záměru nelze vyloučit
ovlivnění některých druhů. V tomto ohledu lze říci, že záměr nebude mít významný negativní vliv na některou
z populací druhů na území Královéhradeckého kraje.
Ovlivnění řady druhů lze vyloučit již na základě biotopových nároků, např. v případě rákosníka velkého a moudivláčka lužního, kteří jsou úzce vázáni na přítomnost vody a rákosových, respektive pobřežních porostů. Při absenci
známých kolizí těchto druhů (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006) tak lze jejich dotčení vyloučit.
skřivan lesní Lullula arborea SO, EN, I (C)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Hnízdění na
lokalitě nemohlo být ověřeno, dle charakteru biotopů v okolí VTE lze toto považovat v blízkém okolí za nepravděpodobné. S ohledem na velmi nepravděpodobný výskyt není hnízdění a dotčení druhu uvažováno.
Skřivan lesní patří k druhům, kteří jsou citliví k rušení lidskou aktivitou, tj. pohybem lidí v oblasti hnízdišť a jejich
okolí. Pro vyhodnocení je zcela zásadní, že lze výskyt vyloučit v okolí 200 m od uvažovaného záměru, a že je záměr
uvažován na plochu, kde již probíhá pohyb osob a aktivita lidí (zemědělská činnost). Jak uvádí LILEY & CLARKE (2002,
2003) a MURISON (2002), výskyt skřivana lesního je podobně jako u lelka lesního (i když ne tak významně) negativně
korelován s blízkostí struktur jako budovy, sklady a silnice v analyzované rámcové vzdálenosti 500 m, s poklesem
Mgr. Radim Kočvara
početnosti skřivana při více jak 25% pokrytí území touto zástavbou. Podobně je poukazováno na negativní vliv pohybu
osob po lesních cestách v okolí hnízdiště, případně hnízdišti samotném.
břehule říční Riparia riparia O, NT (D)
Je uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Na lokalitě
nehnízdí, aktuálně nebyla pozorována. Dotčení je zanedbatelné. Protože na lokalitě nehnízdí, ovlivnění chování je bezvýznamné a není známa kolize druhu s VTE (REICHENBACH 2003, DÜRR 2003, 2005, KINGSLEY & WHITTAM 2005,
HÖTKER 2006).
vlaštovka obecná Hirundo rustica O, LC (D)
V širším okolí uvažovaných VTE byla pozorována při přeletu a lovu potravy, hnízdí v okolí v zemědělských staveních. Rušení druhu je vyloučeno (REICHENBACH 2003), jsou známy pouze jednotlivé kolize z USA a čtyři z Německa
(KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). Dotčení druhu se tak neuvažuje.
slavík obecný Luscinia megarhynchos O, LC (C)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Hnízdění
v okolí lokality je pravděpodobné, aktuálně nemohlo být ověřeno. Dotčení druhu se přesto neuvažuje, celosvětově
nejsou kolize ani negativní vlivy známy (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
bramborníček hnědý Saxicola rubetra O, LC (C)
V bezprostředním okolí uvažovaných VTE nehnízdí s ohledem na charakter biotopů. Je uváděn z mapovacího
čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Hnízdění v okolí lokality je pravděpodobné, aktuálně byl zastižen pouze na tahu v průběhu srpna na okraji Záhub.
Tento druh není rušen ze strany VTE (KETZENBERG et al. 2002, LANGSTON & PULLAN 2003), celosvětově je známa
pouze jedna kolize z Německa (HÖTKER 2006). Dotčení druhu se tak neuvažuje.
bramborníček černohlavý Saxicola torquata O, VU (D)
V bezprostředním okolí uvažovaných VTE nehnízdí s ohledem na charakter biotopů. Je uváděn z mapovacího
čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii D (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Hnízdění v okolí lokality je pravděpodobné, aktuálně byl zastižen na tahu v průběhu srpna na okraji Záhub. 3. 8. 2008 pozorována rodina s vyvedenými
mláďaty ( 2 ad., 4 juv.) u polní cesty jižně od Záhub.
Tento druh není rušen ze strany VTE (KETZENBERG et al. 2002, LANGSTON & PULLAN 2003), celosvětově je známa
pouze jedna kolize ze Španělska (KINGSLEY & WHITTAM 2005). Dotčení druhu se tak neuvažuje.
lejsek šedý Muscicapa striata O, LC (D)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006) v kategorii D. Aktuálně
nebyl pozorován, jeho hnízdní výskyt, zejména v intravilánech obcí, je však velmi pravděpodobný. Dotčení ze strany
VTE je na lokalitě vyloučeno. Kolize druhu není celosvětově známa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
žluva hajní Oriolus oriolus SO, LC (C)
Je uváděna z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící v kategorii C (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006). Hnízdění
na lokalitě nemohlo být ověřeno, dle charakteru biotopů v okolí VTE lze toto považovat v blízkém okolí za pravděpodobné. Dotčení ze strany VTE je však nepravděpodobné. Kolize a interakce druhu s VTE není celosvětově známa
(KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
ťuhýk obecný Lanius collurio O, NT, I (D12)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006) pouze v kategorii B. Aktuálně byl pozorován, a to jak na tahu, tak dvě vyvedené rodiny s mláďaty v okolí Záhub a Lična. Dotčení ze strany VTE
je obecně velmi nepravděpodobné. Tento druh není rušen ze strany VTE (KETZENBERG et al. 2002, LANGSTON & PULLAN 2003), celosvětově je známa pouze jedna kolize z Německa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). Dotčení druhu se tak neuvažuje.
ťuhýk šedý Lanius excubitor O, VU (B)
Je uváděn z mapovacího čtverce 5656 jako hnízdící (ŠŤASTNÝ, BEJČEK & HUDEC 2006) v kategorii B. Aktuálně
nebyl pozorován, jeho výskyt však lze očekávat zejména v zimním období, i když aktuálně potvrzen nebyl. Dotčení
druhu se pak neuvažuje, kolize není celosvětově známa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006).
krkavec velký Corvus corax O, VU (B)
V okolí VTE pravděpodobně nehnízdí, lze očekávat hnízdění v širším okolí, toto by však bylo nezbytné posoudit
v hnízdním období. Aktuálně zastižen opakovaně v širším okolí VTE, nejblíže 9. 10. 2008, 2 ex. přelet severně od Veselice. Výskyt na lokalitě je málo početný a nebyl aktuálně pozorován v prostoru VTE, proto není dotčení uvažováno.
Rušení druhu ze strany VTE je zanedbatelné. Je známo 10 kolizí z Německa (HÖTKER 2006) a další z USA
(KINGSLEY & WHITTAM 2005), dotčení druhu je s ohledem na jeho početnost zanedbatelné, lze očekávat maximální
dotčení 0,7% populace druhu.
strnad luční Miliaria calandra KO, VU (B)
V bezprostředním okolí uvažované VTE se nevyskytuje, zastižen byl v srpnu patrně již na tahu, 14. 8. 2008, 1 ex.
na okraji polní cesty u Lična. Tento druh není rušen ze strany VTE (KETZENBERG et al. 2002, LANGSTON & PULLAN
2003), celosvětově je známo 13 kolizí z Německa (KINGSLEY & WHITTAM 2005, HÖTKER 2006). Dotčení druhu se pro
charakter bezprostředního okolí VTE neuvažuje, maximální riziko nepřekračuje stanovenou mez populace druhu.
Mgr. Radim Kočvara
5.2.
VLIVY STAVBY VTE NA VÝZNAMNÁ ÚZEMÍ V KRAJINĚ
Z ochranářsky významných území se ze ZCHÚ nejblíže nachází PP Křižánky, severním
směrem od VTE, s nejbližší vzdáleností 340 m od VTE3. Ostatní ZCHÚ jsou lokalizována nad
6 km od VTE a jejich dotčení se tak nepředpokládá. Dotčení všech lokalit lze pro dostatečnou vzdálenost vyloučit. Jednak z důvodu splnění některých z doporučovaných vzdáleností dle typu a významu území, především pak pro absenci výskytu druhů v kritické vzdálenosti od uvažovaných
VTE, které tato území obývají anebo mohou obývat.
Lokality EVL, významné z hlediska netopýrů (a netopýři jako takoví), jsou předmětem samostatného posouzení (BARTONIČKA 2008). Nejblíže se nachází CZ0523682 Staré Hrady – zámek,
kde je předmětem ochrany kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), vzdálená 3,7 km
jihovýchodně od VTE. Další lokalitou je CZ0213611 Ledce – hájovna, kde je předmětem ochrany
kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Lokalita se nachází 5,3 km jihozápadně od uvažovaných
VTE. S pohledu vzdálenosti, lokality uvažovaných VTE splňují níže navrhovaná omezení.
Významnou lokalitou pak je také Ptačí oblast CZ0211010 Rožďalovické rybníky, s nejbližší
vzdáleností 3,9 km jižně od uvažovaných VTE. Předmětem ochrany je zde jeřáb popelavý (Grus
grus) a moták pochop (Circus aeruginosus), vyskytuje se však řada dalších cenných druhů, často
vedených i v příloze I Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Vlivy na většinu druhů
bylo možné již v této fázi spolehlivě vyloučit, u některých druhů by bylo nezbytné pro upřesnění
vlivu posoudit výskyt na jaře a v hnízdním období, což se předpokládá, ve výzkumu se pokračuje.
Pokud jde o obecná doporučení a vzdálenosti vhodných lokalit pro tyto druhy od VTE, splňují uvažované VTE navrhované ochranné vzdálenosti. Proto je i při absenci aktuálních dat dotčení jako
takové možno považovat za nízké až zanedbatelné.
Z prvků ÚSES (www.env.cz) se v místě uvažované výstavby VTE nenachází žádný významný biokoridor ani biocentrum, včetně lokálního ÚSES (www.uhul.cz). Nejblíže leží LBC Na
Rychnovech, 130 m západně od uvažované VTE3. Záměr není v kolizi ani s případnou realizací
dříve uvažovaného regionálního a nadregionálního biokoridoru, jsou dodrženy doporučené odstupy
od VTE.
V tomto ohledu je vhodné doporučit jednak zákaz výstavby VTE na ploše významných
území, rovněž ale i v určitém okolí od těchto území. Je možné doporučit následující pravidla (REICHENBACH 2003, RATZBOR 2005, WAGNER 2006, HÖTKER, HEIKE & THOMSEN 2006) ochranných
pásem, kde je zákaz výstavby: Les a VKP a lokální ÚSES – 50 m, regionální ÚSES, ZCHÚ, SCI a
SPA, vodní plochy nad 0,5 ha – 200 m, nadregionální ÚSES (osa), vodní plochy nad 50 ha – 500 m,
NP, CHKO a další významná území s ohledem na vyskytující se druhy a jejich citlivost pak 0,5 až 3
km. Všechny tyto podmínky jsou splněny a záměr není v žádném konfliktu s významnými lokalitami anebo druhy vyskytujícími se na těchto lokalitách.
Dle výše zmíněných podkladů jsou tak navržena omezení výstavby VTE v přírodně cenných
lokalitách a jejich okolí v okruhu 50 m až 3 km (50, 200, 500, 1000, 1500, 2000 a 3000 m).
Pro vodní plochy s velikostí nad 0,5 ha je doporučena ochranná zóna 200 m. Jedná se
o vzdálenost, na kterou je vyloučen negativní vliv na většinu běžně se vyskytujících druhů. Toto
doporučení uvádí přímo REICHENBACH (2003). Pro vodní plochy s velikostí nad 50 ha je doporučena ochranná zóna 500 m. Jedná se o vzdálenost, na kterou je vyloučen negativní vliv na většinu
běžně se vyskytujících druhů i na některé specifické vodní druhy, pro které je vzdálenost 200 m
nedostatečná, a které se vyskytují již na rozsáhlejších vodních plochách. Často s již vyvinutou litorální vegetací. Specifická situace je pak v případě velkých vodních ploch, kde je nezbytné dodržet
ochranné pásmo 2 km od břehů těchto ploch. Stejně specifická je situace z hlediska významných
vodních toků. Platí zde úvaha zmíněná výše, navíc jsou však tyto toky významným migračním koridorem, jež je využíván řadou druhů živočichů, především vodními ptáky. S ohledem na význam
konkrétního vodního toku, jeho geografickou polohu a velikost jsou dle míry významu a dle znalostí výskytu živočichů stanovena ochranná pásma na 500 m, 2 km a 3 km.
Mgr. Radim Kočvara
V případě lokálního ÚSES (LBC, LBK) je dostačující 50 m ochranné pásmo. Tento ÚSES
nemá mimořádný význam a neobývají jej mimořádně citlivé druhy. Dotčení na úrovni migrace se
tak nepředpokládá. V případě regionálního ÚSES (RBC, RBK) je dostačující 200 m ochranné pásmo. Tento ÚSES nemá mimořádný význam. Obývají jej však již některé citlivější druhy, pro které
je pásmo 200 m dostačující. Ačkoli může být lokálně v některých případech ovlivněna (nikoli přerušena) migrace, zásadní dotčení na úrovni migrace se nepředpokládá (platí zejména pro velké savce). V případě nadregionálního ÚSES (NBC, NBK) je doporučeno 500 m ochranné pásmo. Tento
ÚSES již má velký význam. Obývají jej také citlivější druhy, pro které je pásmo 200 m nedostačující. Ačkoli může být lokálně v některých případech ovlivněna (nikoli přerušena) migrace, zásadní
dotčení na úrovni migrace se nepředpokládá (platí zejména pro velké savce). Pásmo je myšleno 500
od hranice NBC, respektive osy NBK.
V případě všech ZCHÚ je vyloučena výstavba na jejich území, především pro zásah do jejich prostředí a rušení. V případě všech ZCHÚ je doporučeno dodržet ochranné pásmo 200 m, které
patří k nejčastěji doporučovaným vzdálenostem (RATZBOR et al. 2005, REICHENBACH 2003). Na
tuto vzdálenost je vyloučen vliv na většinu druhů, které se na území ZCHÚ velmi často vyskytují
(zejména ptáci), a to bez ohledu na účel vyhlášení anebo ochrany. V případě specifických druhů je
postupováno individuálně a jednotlivá takováto ZCHÚ jsou vymezena odděleně.
Ačkoli nejsou PP (Přírodní parky) specifickou oblastí ochrany některého z ptačích druhů, je
možné vyloučit, případně omezit výstavbu na území PP a v okolí až do 3 km od hranice PP.
Z hlediska vlivů na obratlovce však záleží na zjištěném výskytu konkrétních druhů. PP často představují lesní území, které je možno považovat za místa hnízdění a výskytu některých citlivých druhů. Z nejcitlivějších je to např. čáp černý (z hlediska vizuálního rušení) a vzácní dravci (z hlediska
rizika kolize). V případě absence výskytu těchto druhů, respektive vyloučení jejich záletů na území
uvažované výstavby VTE, však není z hlediska vlivů na obratlovce nezbytné uvažovat o omezení.
S ohledem na význam SCI (EVL), a pro jejich často malou rozlohu se jeví jako nejvhodnější
vyloučit výstavbu na území SCI. Dále je doporučováno vyloučit výstavbu v okruhu 200 m stejně
jako v případě ZCHÚ. Tak je možné maximálně zaručit ochranu a vyloučit případné vlivy ze strany
VTE. S ohledem na výskyt některých mimořádně citlivých druhů, jež jsou předmětem ochrany SCI,
je doporučeno u některých SCI oblast 200 m rozšířit. Rozšíření je dle předmětu ochrany žádoucí
provést na 0,5 km (pozemní savci) až 3–6 km (netopýři), viz např. RATZBOR et al. (2005).
S ohledem na legislativní proces posuzování dle §45i je doporučeno za významně negativní ovlivnění považovat 1% ovlivnění populace anebo biotopu druhu, jež je předmětem ochrany SPA. Při
hodnocení kumulativních vlivů je nezbytné, aby jakýkoliv záměr nebo činnost neovlivnili více jak
5% populace anebo biotopu druhu na celém území SPA (KOČVARA & POLÁŠEK 2008, in litt.). Dle
předmětu ochrany je možné doporučit ochranné pásmo v okruhu 0,5–3 km. všechny tyto podmínky
jsou na lokalitě splněny.
5.3.
VLIVY STAVBY VTE S OHLEDEM NA ZÁKON Č. 114/1992 SB.
Veškeré možné vlivy jsou řešeny v rámci jednotlivých skupin obratlovců v samostatných
kapitolách, diskutovány jsou všechny zvláště chráněné druhy. Případná obecná doporučení vylučující potenciální vlivy VTE v souvislosti s výstavbou a provozem jsou uvedena v kapitole 6. Podobně je řešena otázka dotčení významných a zvláště chráněných území, a to na základě nejnovějších
poznatků ohledně vlivů VTE, především z Německých a Rakouských prací, které jsou v souvislosti
se stejnými uvažovanými typy VTE a geograficky shodnými podmínkami nejvíce relevantní. Tato
doporučení jsou součástí metodiky v příloze 1 a průběžně zmiňována v textu komentáře k jednotlivým druhům.
Při splnění všech navrhovaných opatření v kapitole 6 lze konstatovat, že dle aktuálního stavu lokality a zjištěných druhů na lokalitě a v okolí nebude jednoznačně porušeno některé z ustanovení z. č. 144/1992 Sb. z hlediska vlivu VTE na biotu. Lze tak konstatovat, že v případě žádného
Mgr. Radim Kočvara
zjištěného druhu se nejeví jako nezbytné žádat o výjimky z ochranných podmínek druhů. Tato úvaha je zatížena absencí aktuálních dat zejména z hnízdního období, u druhů, u kterých by bylo možné
uvažovat o dotčení, je však výskyt proměnlivý a nemusí/může být aktuálně prokázán. Za druhy potenciálně ovlivněné tak mohou být považovány zejména křepelka polní (akustické rušení),
z hlediska možné kolize pro pravděpodobné hnízdění na lokalitě (a s tím spojené časté přelety
v okolí VTE) pak jestřáb lesní, krahujec obecný, krkavec velký a holub doupňák. Kolize všech těchto druhů jsou však s ohledem na velikosti jejich populací velmi vzácné a lze je spíše označit za nepravděpodobné.
Nezbytnost žádat o výjimky je doporučeno konzultovat s dotčenou Správou CHKO Český
ráj, případně KÚ Královéhradeckého kraje. Ačkoli lze předpokládat (respektive nelze vyloučit)
mírné ovlivnění chování některých zvláště chráněných druhů živočichů, případně přímo vzácnou
kolizi, nedomnívá se zhotovitel, že je nějakým způsobem naplněna podmínka ustanovení §56 z. č.
114/1992, tj. že je škodlivě zasahováno do přirozeného vývoje těchto dalších druhů.
Záměr je uvažován v jedné variantě, přičemž došlo na základě zjištění výskytu netopýrů ke
snížení počtu VTE ze 3 na 2. Jednoduchou úvahou je logické, že větší počet VTE představuje vyšší
vliv na ptáky a netopýry, neboť stoupá riziko kolize. V tomto ohledu je tak vhodnější varianta
s menším počtem VTE. Je ale třeba vzít v úvahu, že průměrné riziko kolize na jednu VTE klesá
s rostoucím počtem VTE na jedné lokalitě, výstavba více VTE na jednom místě je tak vhodnější než
stejného počtu VTE na dvou a více lokalitách.
6.
OPATŘENÍ K OMEZENÍ NEGATIVNÍCH VLIVŮ
Tato kapitola shrnuje popis opatření navržených k prevenci, omezení, vyloučení, případně
kompenzaci negativních účinků VTE. Veškeré zásahy týkající se zájmů ochrany přírody a krajiny
musí být v souvislosti s výskytem ptáků provedeny v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č.
114/1992 Sb., zákona č. 218/2004 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Jedná se v rámci zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 218/2004 Sb. o §5 odst. 1 a 3 – obecná
ochrana rostlin a živočichů; §5a odst. 1, 6 a 7 – ochrana volně žijících ptáků; §50 – základní podmínky ochrany zvláště chráněných druhů živočichů; §56 a §77a – povolení výjimky z ochranných
podmínek živočichů v kategorii druhy ohrožené (KÚ); §56 a §78 odst. 2 – udělení výjimky
z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů v kategorii druhy kriticky a silně ohrožené (Správy CHKO); §57 – souhlas k některým činnostem týkajícím se zvláště chráněných druhů
živočichů; §65 – dotčení zájmů ochrany přírody; §66 – omezení a zákaz činnosti; §67 – povinnosti
investorů, zajištění přiměřených náhradních opatření k ochraně přírody (mj. vybudování technických zábran, přemístění živočichů a rostlin) na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody.
V případě vyhlášky č. 395/1992 Sb. pak §16 odst. 1 – ochrana zvláště chráněných druhů živočichů.
Zásahy do půdního krytu je třeba realizovat mimo hnízdní období (mimo 1. 4. – 31. 7.).
V případě nezbytnosti provedení zásahu v tomto období lze toto realizovat při zajištění biologického dozoru odborným pracovníkem, který stanoví podmínky kdy a jakým způsobem lze zásahy realizovat na základě aktuálního výskytu a hnízdění druhů na lokalitě. Toto lze řešit ze strany biologického dozoru při současné konzultaci a schválení ze strany KÚ, případně dotčené Správy CHKO tak,
aby byly naplněny všechny nezbytné legislativní podmínky. Nemá smysl barevně značit listy rotoru, toto opatření je neúčinné a zbytečně více narušuje krajinný ráz.
V případě nutnosti osvětlení je vhodné použití přerušovaného světla, které je pak pro ptáky
méně lákavé. Vhodné je stínění světel ze strany a jejich případná viditelnost pouze seshora (toto
obecně platí pro všechny světelné zdroje a jejich negativní vliv na obratlovce i bezobratlé). Z hlediska orientace ptáků protahujících za snížené viditelnosti (KINGSLEY & WHITTAM 2001) je třeba
preferovat přerušované bílé nebo červené světlo, a to v minimálním počtu, minimální intenzity a
především v minimálním počtu záblesků za minutu. Je třeba se vyvarovat použití stálého nebo rychle pulzujícího červeného světla, neboť bylo zjištěno, že tato světla působí na ptáky rušivě a vedou
Mgr. Radim Kočvara
ke změnám jejich chování až ke kroužení kolem a nárazu do struktury s osvětlením (GAUTHREAUX
& BELSER 1999 in KINGSLEY & WHITTAM 2001).
Za velice vhodné je možno považovat vyřešení odvodu energie podzemním kabelem. Nedojde tak ke zbytečnému riziku zvýšené mortality ptáků způsobené o další zařízení související s nadzemním odvodem energie (dráty a stožáry). Mortalita způsobená kolizemi s těmito nadzemními
strukturami může být opět značná (FERRER et al. 1991, BEVANGER 1998), především pokud je použit nevhodný typ stožáru. V případě, že z nějakého důvodu není možné vést energii podzemním
kabelem, je nezbytné, aby byly použity bezpečné typy stožáru (tzv. pařát), kterými je negativní vliv
minimalizován, jak to ukládá §5a zákona č. 114/92 Sb. v platném znění.
Vzhledem k umístění VTE na plochu využívané zemědělské půdy nedojde k narušení významných biotopů obývaných některými ze zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Přesto se
jedná o zásah do krajiny a prostředí, u kterého lze očekávat dílčí negativní vlivy na organismy a
jejich prostředí. Z tohoto pohledu je možné navrhnout některá přiměřená kompenzační opatření,
která živočichům umožní jeho další kvalitní využití.
Pro kompenzaci možného negativního vlivu VTE je možné navrhnout, aby byly vhodným
způsobem koseny některé neudržované travnaté plochy v okolí zájmového území (po 15. 8.), kde je
tato péče vyžadována. Vhodným opatřením je i nová keřová výsadba zabraňující erozi a vytvářející
vhodný biotop pro živočichy. Veškerá případná opatření je doporučeno realizovat ve větší vzdálenosti od VTE (min. 200 m). Je také vhodné upozornit na fakt, že velké části prvků ÚSES jsou nefunkční. Lze uvažovat o realizaci odpovídající části těchto koridorů. Takovýmto opatření jednoznačně dojde k převaze pozitivních vlivů nad případnými negativními vlivy ze strany VTE.
Dalším důležitým bodem je sledování dopadů realizovaných VTE na ptáky a netopýry, min.
po dobu jednoho roku po uvedení VTE do chodu. Jak ukazují výsledky v Břežanech (KOČVARA
2007), bude vhodné sledovat především dopady na skupinu netopýrů, zdali se potvrdí zjištěné poznatky a předpoklady.
7.
NÁVRH MONITORINGU NEGATIVNÍCH VLIVŮ
Nad rámec povinností, avšak v souladu s naplněním ustanovení §15, §16 a §18 vyhlášky
č. 395/1992 Sb. v platném znění, je možné navrhnout, aby investor zajistil provedení monitoringu
dopadu VTE na obratlovce (netopýry) za jejího provozu. Smyslem tohoto monitoringu bude sledování dopadu VTE zejména na chiropterofaunu v daném území pokrývající alespoň jednoleté období
po kolaudaci dané stavby. Tímto způsobem by byly získány konkrétní údaje o vlivu VTE na jednotlivé druhy (kterých je z podobných staveb v rámci střední Evropy velmi málo a jsou metodicky často nevhodně řešeny), ale navíc může být takto prokázána bezproblémovost těchto staveb, případně
mohou být včasně řešeny chyby a problémy související s VTE.
Při návštěvách by mělo být zaznamenáváno využití prostoru VTE netopýry a jejich chování
a mělo by probíhat vyhledávání potenciálních mrtvých těl, a to na základě přesně definované metodiky (TRAXLER, WEGLEITNER & JAKLITSCH 2004, RODRIGUES et al. 2006, 2008).
8.
ZÁVĚR
Na základě průzkumu území a jeho okolí v období srpna až prosince 2008, a analýzy populace ptáků na území Královéhradeckého kraje lze předpokládat, že záměr výstavby dvou VTE
u obce Bačalky nepředstavuje ohrožení zájmů ochrany přírody, které by nebylo možné akceptovat.
Realizaci VTE na lokalitě lze označit za přijatelnou.
V okolí uvažovaných VTE byly sice zjištěny některé zvláště chráněné druhy obratlovců,
u nichž nelze na základě současného stavu znalostí definitivně vyloučit riziko kolize. Přes nejpřísnější hledisko predikce kolizí je však možné říci, že míra dotčení se pohybuje u všech druhů v rozsahu, jenž je zcela bezproblémově srovnatelný s mírou jejich ohrožení při nebezpečích, kterým jsou
Mgr. Radim Kočvara
tyto druhy běžně vystaveny při současném stavu území. V tomto ohledu je třeba říci, že na každé
lokalitě bude docházet k určitým střetům se zvláště chráněnými druhy, je tak zásadní, aby zvolená
lokalita nebyla výrazně konfliktnější než potenciálně jiné území v okolí. K dotčenému území je
možné říci, že s ohledem na lokalizaci mimo souvislé lesní celky a vodní plochy, a zejména mimo
migrační koridory ptáků, je tato lokalita považována za vhodnou a akceptovatelnou.
Lze konstatovat, že v případě žádného druhu se nejeví jako nezbytně nutné při současném
stavu znalostí lokality požádat o výjimku z ochranných podmínek druhů. Za potenciálně nejvíce
ovlivněné druhy na lokalitě je pak možno považovat křepelku polní, jestřába lesního, krahujce
obecného, krkavce velkého a holuba doupňáka. Blíže viz kap. 5.3. Toto ovlivnění však bylo vyhodnoceno jako zanedbatelné, u dalších druhů jako nepravděpodobné.
9.
POUŽITÁ LITERATURA
ABLE K. P. (1973): The changing seasons. American Birds 27: 19–23.
AHLÉN I. (2003): Wind Turbines and Bats – A pilot Study. Department of Conservation Biology, Uppsala, Sweden. 5 p.
ANDĚRA M. & ČERVENÝ J. (2004): Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze IV. Hlodavci (Rodentia) –
část 3. Veverkovití (Sciuridae), bobrovití (Castoridae), nutriovití (Myocastoridae). Národní muzeum, Praha.
BARTONIČKA T. (2008). Posouzení možného vlivu výstavby a provozu 3 větrných elektráren na lokalitě „Bačalky“ na
populace netopýrů. Msc., 17 p.
BERGEN F. (2001): Untersuchungen zum Einfluss der Errichtung und des Betriebs von Windenergieanlagen auf Vögel
im Binnenland. Unveröffentlichtes. Manuskript eingereicht als Dissertation zur Erlangung des Grades eines Doktors der Naturwissenschaften der Fakultät für Biologie der Ruhr-Universität Bochum angefertigt am Lehrstuhl Allgemeine Zoologie und Neurobiologie, Bochum, 287p.
BERGEN F. (eds.) (2001): Windenergie und Vögel – Ausmaß und Bewältigung eines Konfliktes. Technische Universität
Berlin, Institut für Landschafts- und Umweltplanung – Fachgebiet Landschaftsplanung insbes. Landschaftspflegerische Begleitplanung und Umweltverträglichkeitsprüfung, Berlin, 207 p.
BEVANGER K. (1998): Biological and conservation aspects of bird mortality caused by electricity power lines: a review.
Biological Conservation (1): 67–76.
BREUER W. (2005): Hinweise zur Berücksichtigung des Naturschutzes und der Landschaftspflege sowie zur Durchführung der Umweltprüfung und Umweltverträglichkeitsprüfung bei Standortplanung und Zulassung von Windenergieanlagen. Herausgegeben vom Niedersächsischen Landkreistag, Msc., 31 p.
CUPERUS R., CANTERS K. J., HAES H. A. U. & FRIEDMAN D. S. (1999): Guidelines for ecological compensation associated with highways. Biological Conservation 90: 41–51.
DOOLING R. (2002): Avian Hearing and the Avoidance of Wind Turbines. University of Maryland College Park, Maryland National Renewable Energy Laboratory, Colorado. Msc., 84 p.
DREWITT L. A. & LANGSTON H. W. R (2006): Assessing the impacts of wind farms on birds. Ibis 148: 29–42.
DÜRR T. (2003): Vogelverluste an WEA in Deutschland (Daten aus Archiv Staatliche Vogelschutzwarte, LUA Brandenburg, T. Dürr, 11. 09. 2003).
DÜRR T. (2005): Vogelverluste an Windenergieanlagen in Deutschland. Daten aus der zentralen Fundkartei der Staatlichen Vogelschutzwarte im Landesumweltamt Brandenburg zusammengestellt von Tobias Dürr 25. 5. 2005
ERICKSON W. P., JOHNSON G. D., STRICKLAND M. D., YOUNG Jr. D. P., SERNKA, K. J. & GOOD R. E. (2001): Avian
Collisions with Wind Turbines: A summary of existing studies and comparisons to other sources of avian collision
mortality in the United States. Western EcoSystems Technology Inc. National Wind Coordinating Committee
(NWCC) Resource Document.
ERRITZOE J. (2002): Bird Traffic casualties and road quality for breeding birds. A summary of existing papers with a
bibliography. www.birdresearch.dk.
ERRITZOE J., MAZGAJSKI T. D. & REJT L. (2003): Bird casualties on European roads - a review. Acta Ornithologica 38:
77-94.
FALTYSOVÁ H., MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. (eds.) (2002): Královéhradecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.):
Chráněná území ČR, svazek V. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 410 p.
FERRER M., DELARIVA M. & CASTROVIEJO J. (1991): Electrocution of Raptors on Power-Lines in south western Spain.
Journal of Field Ornithology 62 (2): 181–190.
FOLLESTAD A., FLAGSTAD Ø., NYGÅRD T., REITAN O. & SCHULZE J. (2007): Vindkraft og fugl på Smola 2003-2006.
NINA raport 248. 78 s.
HAAS D., NIPKOW M., FIEDLER G., SCHNEIDER R., HAAS W. & SCHÜRENBERG B. (2003): Protecting Birds from Power
lines: a practical guide on the risks to birds from electricity transmission facilities and how to minimize any such
averse effects. Report written by BirdLife International on behalf of the Bern Convention for NABU, German Society for Nature Conservation, BirdLife in Germany. 33 p.
Mgr. Radim Kočvara
HEBERT E., REESE E., MARK L., ANDERSON R., BROWNELL A. J., HAUSSLER B. R. & THERKELSEN L. R. (1995): Avian
Collision and Electrocution: An Annotated Bibliography. California Energy Commission, October 1995.
HILL D. (2001): Highways and birds. Ecoscope Applied Ecologists. Cambridgeshire, 2001.
HORA J. ed. (1998): Legislativa EU a ochrana přírody. Česká společnost ornitologická, Praha, 96 p.
HORA J. ed. (2000): Směrnice ES o ochraně volně žijících ptáků v ČR. Česká společnost ornitologická, Praha, 167 p.
HÖTKER H. (2006): Auswirkungen des „Repowering“ von Windkraftanlagen auf Vogel und Fledermäuse. MichaelOtto-Institut im NABU. 40 p.
HÖTKER H., HEIKE J. & THOMSEN K. M. (2006): Räumliche Dimensionen der Windenergie und Auswirkungen aus
naturschutzfachlicher Sicht am Beispiel der Vögel und Fledermäuse – eine Literaturstudie. Michael-Otto-Institut
im NABU, Bergenhusen, 20 p.
HÖTKER H., THOMSEN K.-M. & KÖSTER H. (2004): Auswirkungen regenerativer Energiegewinnung auf die biologische
Vielfalt am Beispiel der Vogel und der Fledermäuse – Fakten, Wissenslücken, Anforderungen an die Forschung,
ornithologische Kriterien zum Ausbau von regenerativen Energiegewin. Michael-Otto-Institut im NABU, 80 p.
IRSCH W. (2005): Vögel im Recht: Wiesenweihen contra Windkraft-ein bemerkenswertes Urteil. Der Falke 52:322-324.
JOHNSON G. D., ERICKSON W. P, STRICKLAND M. D., SHEPHERD M. F. & SHEPHERD D. A. (2000): Avian monitoring
studies at the Buffalo Ridge Wind Resource Area, Minnesota: Results of a 4-year study. Technical Report prepared
for Northern States Power Co., Minneapolis, MN. 212 p.
JOHNSON G. D., ERICKSON W. P., STRICKLAND M. D., SHEPHERD M. F. & SHEPHERD D. A. (2003): Mortality of bats at
a Large-scale Wind Power Development at Buffalo Ridge, Minnesota. Am. Midl. Nat., 150: 332–342.
KETZENBERG C., EXO K. - M., REICHENBACH M. & CASTOR M. (2002): Einfluss von Windkraftanlagen auf brütende
Wiesenvögel. Natur und Landschaft 77: 144–153.
KINGSLEY A. & WHITTAM B. (2001): Potential Impacts of Wind Turbines on Birds at North Cape, Prince Edward Island. A report for the Prince Edward Island Energy Corporation. Sackville, Canada. 33 p.
KINGSLEY A. & WHITTAM B. (2005): Wind Turbines and Birds. A Background Review for Environmental Assessment.
Canadian Wildlife Service, 81 p.
KLEM D. 1989: Bird-window collisions. Wilson Bulletin 101: 606–620.
KOČVARA R. (2007): Závěrečná zpráva z monitoringu mortality obratlovců v období 28. 2. 2006 – 26. 2. 2007ve větrném parku Břežany. Msc., ORNIS, Přerov, 23 p.
KRONE O, LANGGEMACH T, SÖMMER P, KENNTNER N (2002): Diseases and causes of death in the White-tailed Eagle
(Haliaeetus albicilla) form Germany. Corax, 19, special issue 1, 102-118. (in Germany with English summary)
LANGSTON R. H. W. & PULLAN J. D. (2003): Wind farms and birds: an analysis of the effects of wind farm on birds,
and guidance on EIA criteria and site selection issues. Report written by BirdLife International, Strasbourg.
LEKUONA J. M. & URSÚA C. (2006): Avian mortality in wind plants of Navarra (northern Spain). In: de Lucas, M,
Janss, G. & Ferrer, M. (eds). Birds and Wind Power. Lynx Edicions, Barcelona.
LUCAS M., JANSS F. E. G. & FERRER M. (Eds.) (2007): Birds and Wind Farms. Risk Assessment and Mittigation. Quercus. Madrid, 275 p.
MADDERS M. & PHILIP W. D. (2006): Upland raptors and the assessment of wind farm impacts. Ibis 148, 43–56.
MADDERS M. & WHITFIELD P. D. (2006): Upland raptors and the assessment of wind farm impacts. Ibis 148, 43–56.
MÜLLER A. & ILLNER H. (2001): Beeinflussen Windenergieanlagen die Verteilung rufender Wachtelkönige und Wachteln? Vortrag auf der Fachtagung „Windenergie und Vögel –Ausmaß und Bewältigung eines Konfliktes“ am
29./30.11.2001 in Berlin.
MÜLLER A., DALBECK L., MAMMEN U., KAATZ J. & ZIESEMER F. (2003): Regionalplan Oberpfalz-Nord –
Ausschlusskriterien für Windenergieanlagen im Vorkommensgebiet gefährdeter Großvogelarten. Büro für faunistische Fachfragen, Linden. 56p.
PERCIVAL S. M. (2001): Assesment of the Effects of Offshore Wind Farms on Birds. Ecology Consulting, Durham, 96p.
PERCIVAL S. M. (2003): Birds and Wind Farms in Ireland: A Review of Potential Issues and Impact Assessment. Ecology Consulting, Durham, 25p.
PERCIVAL S. M. (2007): Predicting the Effects of Wind Farms on Birds in the UK: The Development of an objective
assessment method. In: de LUCAS M., JANSS F. E. G. & FERRER M. (Eds.) (2007): Birds and Wind Farms. Risk Assessment and Mittigation. Quercus. Madrid, 275 p.
Proceedings of the Wind Energy and Birds/Bats Workshop 2004: Understanding and Resolving Bird and Bat Impacts.
Washington, DC. May 18–19, 2004. Prepared by RESOLVE, Inc., Washington, D. C.
PRUNER L. & MÍKA P. (1996): Klapalekiana. Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro
síťové mapování fauny, 1996, 32: 1–115.
RATZBOR G. (eds.) (2005): Grundlagenarbeit für eine Informationskampagne "Umwelt - und naturverträgliche Windenergienutzung in Deutschland (onshore)”- Analyseteil – DNR, Lehrte-Aligse, 109 p.
RESCHKE (2003): Tierökologische Abstand. für die Errichtung von Windenergieanlagen in Brandenburg. Msc., 16 p.
REICHENBACH M. (2003): Auswirkungen von Windenergieanlagen auf Vögel – Ausmaß und planerische Bewältigung.
Dissertation zur Erlangung des akademischen Grades Doktor der Naturwissenschaften. Fakultät VII Architektur
Umwelt Gesellschaft, Technische Universität Berlin. 211p.
Mgr. Radim Kočvara
RÖSSLER M. & FRANK G. (2003): Analyse Möglicher Konflikte zwischen Windcraftnutzung und Vogelschutz im Pannonischen raum nö. Konfliktanalyse und Tabuzoneausweisung. Im Auftrag der Niederösterreichen Landesregierung
Abteilung Naturschutz RU 5. Birdlife Österreich, Wien, Februar 2003. 94 p.
ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. (1993): Vliv větrné elektrárny Dlouhá Louka na populace ptáků. Etapa I: Avifauna zájmového
zemí Dlouhá Louka před zahájením provozu „Demonstrační větrné elektrárny“. Závěrečná zpráva, katedra ekologie
LF VŠZ, Praha, 18 p.
ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V. (2003): Červený seznam ptáků České Republiky. In: PLESNÍK J., HANZAL J. & BREJŠKOVÁ
L. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České Republiky. Obratlovci. Příroda 22: 95–120.
ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České Republice 2001–2003. Aventinum, Praha. 463 p.
ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. (1994): Vliv větrné elektrárny Dlouhá Louka na populace ptáků.Etapa II: Avifauna zájmového
území po zahájení provozu „Demonstrační větrné elektrárny“. Závěrečná zpráva, katedra ekologie LF VŠL, Praha,
14 p.
TRAXLER A., WEGLEITNER S. & JAKLITSCH H. (2004): Vogelschlag, Meideverhalten & Habitatnutzung
an bestehenden Windkraftanlagen. Prellenkirchen – Obersdorf – Steinberg, Prinzendorf. www.windenergie.de.
VYHLÁŠKA MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a
krajiny.
WAGNER P. (2006): Stellungnahme zum Entwurf des Regionalplans Mittelhessen 2006 (RPM-E 2006). Teil Windkraftnutzung Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland. (BUND Hessen). 25 p.
WESTON F. M. (1966): Bird casualties on the Pensacola Bay Bridge (1938–1949). Florida Naturalist 39: 53–54.
WHITFIELD D. P. & MADDERS M. (2006a): Deriving collision avoidance rates for red kites Milvus milvus. Natural Research Information Note 3. Natural Research Ltd, Banchory, UK.
WHITFIELD D. P. & MADDERS M. (2006b): A review of the impact of wind farms on hen harriers Circus cyaneusand an
estimation of collision avoidance rates. Natural Research Information Note 1. Natural Research Ltd, Banchory, UK.
WINKELMANN J. E. (1989): Birds and the wind park near Urk: collision victims and disturbance of ducks, geese, and
swans. RIN Rep. 89/15. Rijksinstituut voor Natuurbeheer, Arnhem, The Netherlands. Dutch, English summary.
ZÁKON ČNR ČR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON Parlamentu ČR č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon ČNR ČR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění pozdějších předpisů.
V Záříčí, 7. ledna 2009
Mgr. Radim Kočvara
Mgr. Radim Kočvara

dvě větrné elektrárny bačalky

Transkript

Podobné dokumenty

Ornitologická studie

richport vlastnosti

Výstavba větrné farmy v okolí obce Lubrza, Polsko

Fulltext PDF - Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology

Větrná energetika a český venkov Lubomír Nondek

Oznámení záměru

RPB 2-2011.pub

Textová část - Obec Čavisov

Odůvodnění ÚP Jablunkov