Martin W. Bowman Chronologie: F-86 Sabre/FJ Fury v datech 4

F-86
SABRE
Obsah
Chronologie: F-86 Sabre/FJ Fury v datech
4
Kapitola 1
Prototypy a vývoj
5
Kapitola 2
Historie nasazení:
Proti MiG-15 nad Koreou
15
Kapitola 3
Létání s F-86 Sabre
33
Kapitola 4
Verze
43
Kapitola 5
Sabre v zámoří
59
Dodatky
1: Výzbroj
2: Podrobné údaje o výrobě
3: Taktickotechnické údaje
4: Modely
5: Doporučená literatura
89
90
92
94
94
Martin W. Bowman
Rejstřík
96
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
HISTORIE NASAZENÍ: PROTI MIG-15 NAD KOREOU
Tyto F-86E patří 335. přepadové stíhací letce 4. přepadové stíhací perutě. Všimněte si znaku s hlavou indiána a žlutého
rozlišovacího pruhu s černým lemováním na trupu, který se objevil koncem roku 1951. Další černě lemovaný žlutý pruh
na kýlovce sloužil jako znak perutě. 335. FIS byla nejúspěšnější jednotkou korejské války na letounech Sabre se 14
z 39 stíhacích es USAF a její piloti si připsali nejméně 218,5 vítězství ve vzdušných soubojích. Marshallův letoun F-86E
50-625 „Bones“ (druhý zleva) nese 18 hvězdiček na znamení nepřátelských stíhaček, které s tímto strojem sestřelili
různí piloti. (Larry Davis)
Dayton W. Ragland, provedli hloubkový nálet,
který měl za následek zničení čtyř stíhaček MiG
a poškození několika dalších. Čtyři nepřátelské
stíhačky byly sestřeleny v rozsáhlém vzdušném
boji 27. listopadu, jednu z nich si připsal major Richard D. Creighton, který se tak stal čtvrtým tryskovým esem korejské války. Odpoledne 30. listopadu pak přineslo dosud největší úspěch ve
vzdušném boji, když 31 letounů Sabre 4. FIW pod
vedením plukovníka Benjamina S. Prestona zahlédlo 12 bombardérů Tupolev Tu-2 „Bat“ v doprovodu 16 stíhaček Lavočkin La-9 „Fritz“ s pístovými motory a 16 letounů MiG-15 mířících
k ostrovu Tehwado ve Žlutém moři, kde jihokorejská vojska sváděla boje se severokorejskou námořní pěchotou. Major George A. „Curly“ Davis,
Jr., velitel 334. FIS, a major Winton W. „Bones“
Marshall, velitel 335. FIS, se toho dne stali tryskovými esy. Davis zničil tři bombardéry, další poškodil a sestřelil jednu stíhačku MiG. Marshall sestřelil jeden bombardér, další poškodil a sundal
jeden stroj La-9. Podtrženo a sečteno letouny Sabre zničily osm strojů Tu-2, tři La-9 a jeden MiG-15.
24
Novoroční vzdušná ofenziva
Sabry F-86E z 51. přepadové stíhací perutě se zapojily do bojů 1. prosince. Ve dnech 2. a 4. prosince si piloti těchto letounů připsali deset stíhaček
MiG, dvě z nich na konto pilotů 51. FIW. Major
George Davis od 4. FIW zničil další dvě stíhačky
protivníka 5. prosince. A 13. prosince si připsal
další čtyři letouny MiG – byl to korejský rekord –
když se stroje Sabre 4. FIW utkaly se 145 letouny
MiG-15 v bojích podél Jalu a zničily 13 z nich.
Přestože se letouny MiG-15 i nadále nad Severní
Koreou objevovaly ve velkých počtech, vyhýbaly
se boji pod 9144 m (30 000 ft). Do konce prosince
pak byly zničeny už jenom tři nepřátelské stíhačky MiG. Jednu si připsala 4. FIW 14. prosince
a zbývající dvě 51. FIW dne 15. a 28. prosince.
V prosinci bylo sestřeleno celkem 28 letounů MiG
za cenu sedmi ztracených strojů Sabre.
V lednu 1952 komunisté spustili novoroční
vzdušnou ofenzivu vysláním 200 letounů MiG
s rychlostí až M=0,99 přes Jalu. Ve vzduchu bylo
sice ztraceno jen pět F-86, ale za leden až únor stroje F-86A od 4. FIW sestřelily pouze 11 stíhaček
RF-86F 52-4808 od 15. taktické průzkumné letky 67. taktické průzkumné perutě s falešnými ústími kulometů,
vyvedenými černou barvou, které měly zastrašit nepřátelské piloty. Kryt na boku pod kabinou obsahuje dvojici 508mm
(20“) fotokamer K-24, uložených podélně se zrcadlem pro pořizování svislých snímků. Tento letoun byl sešrotován
v Kisaruzu v prosinci 1957. (USAF)
F-86E 50-0653 od 25. přepadové stíhací letky 51. přepadové stíhací perutě v Koreji v roce 1953. Tento letoun
(s označením N5637V) je dnes vystaven v Muzeu USAF na základně Hickam AFB na Havaji. (via Larry Davis)
25
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
dálilo vznik třepání, což pilotovi umožnilo využít
širší rozsah přetížení, protože mohl létat blíže
k hraničnímu přetížení, kdy už začínalo třepání
křídel. Druhou stranou mince byla ztráta výhod
křídla se sloty v malých rychlostech. Pádová rychlost při vzletu prudce vzrostla z 206 na 232 km/h
(ze 128 na 144 mph) a pádu na malé rychlosti
předcházelo výrazné klonění a vybočování. Přibližovací rychlost při přistání činila zhruba
278 km/h (173 mph) a při dosednutí 222 km/h
(138 mph), což vyžadovalo delší dojezd. V září
1952 bylo do Koreje odesláno 50 souprav pro přestavbu F-86F do nového uspořádání „6-3“ a bylo
objednáno dost souprav na přestavbu všech F-86F
v Koreji. Také všechny sériové letouny počínaje
171. F-86F-25 (51-13341) a 200. strojem F-86F-30
(52-4505) byly vybaveny prodlouženou náběžnou
hranou. Verze s prodlouženým křídlem podstatně
změnila průběh vzdušných bojů v Koreji a poskytla pilotům letounů Sabre ještě výraznější převahu nad typem MiG-15.
Celkem bylo vyrobeno 135 „jednozávěsových“ letounů Sabre F-86F-1 až -15 v Inglewoodu
a 100 F-86F-20 v Columbusu. Po nich následovalo
v roce 1953 a počátkem roku 1954 600 strojů F-86F-25 z Columbusu a 859 F-86F-30 z Inglewoodu
ve „dvouzávěsovém“ provedení. V červenci 1953
mělo USAF 13 aktivních denních stíhacích perutí
vybavených letouny Sabre, a to včetně čtyř působících v Koreji.
FJ-2 Fury
Korejská válka ukázala, že letouny Grumman
Panther ani McDonnell Banshee nemohou působit ve vzdušném prostoru ovládaném stíhačkami
MiG bez nepřijatelných ztrát. Proto USN projevilo nový zájem o palubní stíhačky se šípovým křídlem. Jednou z nich byl typ NA-181, projektový návrh navalizované verze letounu F-86E-10 Sabre od
firmy NAA. Dne 10. února 1951 zadal Úřad pro
vzduchoplavbu výrobu dvou XFJ-2 a jednoho
NA-185/XFJ-2B. První dva prototypy s výrobními čísly 133754 a 133755 měly drak F-86E se sejmutou výzbrojí, upravený pro palubní provoz
s cívkou pro katapultovací lano ve spodní části
trupu a rámovým záchytným hákem tvaru „A“
pod zádí. Dostaly také prodloužené přední pod-
48
VERZE
vozkové nohy s hydraulickým tlumičem kvůli nezbytně většímu úhlu náběhu při vzletu z katapultu. XFJ-2B v. č. 133756 se používal výhradně jako
zkušební drak výzbroje ve Zkušebně výzbroje
(Ordnance Test Station) v Inyokern, kde se zkoušela zástavba čtyř 20mm kanonů Colt Mk 12, a nebyl navalizován. Firma NAA souběžně získala také zakázku na 300 strojů FJ-2 Fury. Ty se měly
vyrábět v novém závodě v Columbusu, stát Ohio,
kde byla v roce 1952 v plném proudu výroba
F-86F. Jako první vzlétl XFJ-2B, který zkušební pilot Robert Hoover zalétal 27. prosince 1951. Počátkem roku 1952 byly do Zkušebního střediska USN
v Patuxent River dodány oba XFJ-2. Vyhodnocovací zkoušky probíhaly na palubě USS Midway
v srpnu 1952 a schvalovací palubní zkoušky byly
dokončeny na USS Coral Sea v prosinci 1952.
První sériový FJ-2 Fury (námořní protějšek
F-86F) USN převzalo v říjnu 1952. Poháněl ho motor J47-GE-2 o tahu 26,68 kN (6000 lb st), navalizovaná verze motoru J47-GE-27. Dodatečné námořní vybavení zvýšilo vzletovou hmotnost
letounu na 8524 kg (18 791 lb) ve srovnání
s 8073 kg (17 797 lb) stroje F-86F. Nejvyšší rychlost
činila 1088 km/h (676 mph) u hladiny moře
a 969 km/h (602 mph) ve výšce 10 973 m
(36 000 ft). Palbu čtyř 20mm kanonů se 150 náboji
na hlaveň řídil zaměřovač Mk 16 Model 2 a radar
AN/APG-30. Když se válka v Koreji chýlila ke
konci, byla původní objednávka na 300 strojů Fury snížena na 200 letounů. Protože námořnictvo
upřednostňovalo typ F9F-8 Cougar, vhodnější pro
palubní službu, byly všechny vyrobené letouny
FJ-2 přenechány Sboru námořní pěchoty (USMC).
Do konce roku 1952 bylo v Columbusu dokončeno jen pět strojů a první FJ-2 byly dodány k USMC
teprve v lednu 1954, kdy jich přišlo 25 k letce
VMF-122 v Cherry Point, Severní Karolina. Výroba pokračovala do září 1954 a v roce 1955 byly FJ-2
ve výzbroji šesti letek USMC. V červnu 1954 prošly FJ-2 letky VMF-235 palubními zkouškami na
USS Hancock, která byla jako první americká letadlová loď vybavena parním katapultem podle
britského vzoru. Bojová kariéra letounu FJ-2
u USMC neměla dlouhého trvání. V roce 1956 byly staženy od prvosledových jednotek a z námořních záloh byly definitivně vyřazeny v roce 1957.
FJ-3 Fury
V březnu 1952 si firma NAA velmi dobře uvědomovala nevhodnost FJ-2 pro palubní službu, a tak
zahájila práce na FJ-3. Poháněl ho motor Wright
J65-W-2 (licenční verze motoru Armstrong Siddeley Sapphire) o tahu 34,24 kN (7700 lb), který se
zkoušel na pátém sériovém stroji FJ-2. FJ-3 měl také větší vstupní otvor než FJ-2 a zásoba munice
pro čtyři 20mm kanony se zvýšila o 48 nábojů.
První sériový stroj FJ-3 byl dokončen v Columbusu 11. prosince 1953 a téhož dne zalétán zkušebním pilotem Billem Pearcem. Následovala objednávka 389 FJ-3 (135774/136162) pro USN, ale
dodávky zase vázly. Do července 1954 bylo přejato pouze 24 letounů. Ty přišly k letkám VX-3
a VF-173 v Patuxent River, které stihly program
zavedení do služby (Fleet Introduction Program)
za rekordních 29 dní. Dne 8. května 1955 přistály
FJ-3 od VF-173 na palubě USS Bennington v Atlantiku. Dne 22. srpna téhož roku zahájila VX-3 provozní zkoušky zrcadlového přistávacího systému,
instalovaného na letadlovou loď Bennington. Jako
první přistál s pomocí tohoto systému velitel VX-3
fregatní kapitán R. G. Dose.
V roce 1955 prošel FJ-3 Fury řadou úprav ve
snaze zlepšit jeho nevalné palubní schopnosti.
Sloty na křídlech byly nahrazeny prodlouženou
náběžnou hranou, ukrývající dalších 469 l
(124 US gal) paliva, a počet křídelních závěsníků
vzrostl ze dvou na šest, což umožnilo nést 500 nebo 1000lb (227 nebo 454kg) pumy, raketnice nebo
další palivové nádrže. PLŘS Sidewinder, které se
poprvé zkoušely v roce 1952, mohly používat Fury (s označením FJ-3M) od 345. vyrobeného letounu. V srpnu 1956 tvořily stroje FJ-3/3M Fury výzbroj 18 letek USN a čtyř letek USMC.
FJ-4 Fury
Konstrukční práce na dálkovém bitevním letounu
FJ-4 začaly v závodě v Columbusu v únoru 1953
a v červnu téhož roku firma dostala objednávku
dvou prototypů s firemním označením NA-208.
Kvůli uspokojení požadavků na delší dolet byla
zásoba paliva zvýšena o 50 procent, což si však vyžádalo podstatné konstrukční změny celého draku pro nárůst celkové hmotnosti. Křídlo a ocasní
plochy byly tenčí a měly větší rozpětí i plochu.
V přídi přibylo další pancéřování, využívající prostor uvolněný snížením zásoby 20mm munice.
Změnily se obrysy trupu a kabiny a objevil se nový pákový podvozek s prodlouženým zdvihem
Letoun FJ-4B (NA-244) Fury 143494 sloužil u letky VX-4
(via Larry Davis)
49
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
Na snímku jsou ve formaci zachyceny letouny CL-13
Sabre 4 Královského letectva XB927, XB928, XB916
a XB953 (Flight)
ga k podpoře mírových sil OSN. V létě 1962 byly
do této krizové oblasti vyslány další dva letouny
F-86F. Po rozepřích etiopská vláda v říjnu 1962 stáhla své F-86F z Konga, odkud se pod záminkou
dálkového navigačního cvičení vrátily do Etiopie.
Dva roky nato byly etiopské stroje Sabre nasazeny
ve válce v Africkém rohu proti Somálsku (a proslýchá se, že se účastnily také války se Somálskem
o spornou Ogadenskou poušť v letech 1977 až
1978). Předpokládá se, že v sedmdesátých letech
Etiopie získala přes 20 F-86F od Císařského íránského letectva. V roce 1977 byl asi tucet zbylých
F-86F vyřazen ze stavu.
Filipíny
Filipínské letectvo (Hukbong Himpapawid ng Pilipinas) obdrželo v roce 1957 od Spojených států asi
30 letounů F-86F-30, dalších 15 či více strojů následovalo v červnu 1958 a dalších 18 nebo více
v červnu 1959. V dubnu 1962 je doplnil menší počet ex-španělských F-86. Dne 12. srpna 1960 filipínské letectvo dostalo 20 letounů F-86D-35,
k nimž později přibylo ještě několik dalších. Stroje F-86D 5. stíhací perutě byly vyřazeny ze služby
v červenci 1968. V roce 1972 bylo Filipínám převedeno 20 tchajwanských F-86F v rámci MDAP
(v období zvýšeného napětí na ostrovech). V srp-
64
SABRE V ZÁMOŘÍ
nu 1965 vyřadila 6. taktická stíhací letka své F-86
a přezbrojila na typ Northrop F-5A, ale u 7. a 9. letky stroje Sabre sloužily až do poloviny sedmdesátých let. Několik jich vydrželo u záložního útvaru
snad až do roku 1978.
Francie
V roce 1955 francouzská vláda oznámila, že jako
prozatímní opatření kvůli průtahům v zavádění
domácích letounů Mirage IIIC a Vautour IIN
Armée de l’Air dostane stroje F-86K Sabre. Na základně Lahr v západním Německu pro ně byla
1. března 1955 zřízena 13e Escadre de Chasse Tout
Temps (ECTT, stíhací peruť pro každé počasí), ale
paradoxně byl první ze šedesáti strojů F-86K od
firmy Fiat dodán teprve 4. září 1956. Dnem 1. října
1956 byly v rámci 13e ECTT postaveny Escadron 1
„Artois“ a Escadron 2 „Alpes“ a letouny Sabre byly konečně přiděleny k letkám. Dnem 1. dubna
1957 se 13e ECTT přesunula z Lahru na nově
vybudovanou základnu Colmar-Mayenheim ve
Francii. V roce 1959 byly zbývající letouny Sabre
vráceny Fiatu k modernizaci a úpravám, při nichž
dostaly prodloužené náběžné hrany a větší rozpětí. V červnu 1960 firma Fiat instalovala na přinejmenším 29 ze zbylých F-86K vypouštěcí zařízení
PLŘS Sidewinder. V lednu 1963 zahájila Escadron 1/13 „Artois“ přezbrojení na stroje Mirage
a její F-86K přešly k Escadron 2/13 „Alpes“, která
se zbavila svých strojů Sabre v dubnu téhož roku. Jako přechodné opatření však byla zřízena
F-86F-30 Sabre od 2. letky jihoafrického letectva a F-86F od 67. stíhací bombardovací letky 18. stíhací bombardovací
perutě pojíždějí koncem jara 1953 na základně K-55 Osan (Dick Kempthorne via Larry Davis)
Tyto letouny Sabre F-86F-30 pocházejí od 2. letky jihoafrického letectva působící v rámci 18. stíhací bombardovací
perutě a jsou zachyceny při vzletu na základně K-55 Osan v roce 1953. První bojové vzlety „Létajících gepardů“ se
uskutečnily 16. března 1953. Sabry 2. letky odlétaly do konce korejské války přes 2000 bojových vzletů. (via Larry Davis)
65
Canadair Sabre Mk 5, Luftwaffe
North American F-86D „Dog“ Sabre, 25. přepadová stíhací letka,
Okinawa, padesátá léta
North American F-86H-10-NA „Hog“ Sabre,
Arizona Aerospace Foundation
North American F-86L „Dog“ Sabre, 331. přepadová stíhací letka
North American F-86H-10-NA „Hog“ Sabre, 101. taktická stíhací letka,
Letecká národní garada státu Massachusetts
North American F-86K Sabre, 337. Skv, Královské norské letectvo
North American F-86D „Dog“ Sabre, 97. přepadová stíhací letka,
Wright-Patterson AFB, padesátá léta
North American F-86F Sabre, válečný pták v barvách
25. přepadové stíhací letky