Mediální kampaň ze světa koní vedená

Mediální kampaň ze světa koní vedená prostřednictvím některých
českých médií: objektivní diskuze nebo účelová štvanice?
Kovat, nebo nekovat? Tuto otázku si v dnešní dynamické době kladou mnozí majitelé koní.
Tradice konvenčního chovu koní, včetně podkování, přetrvávající již celá staletí, je stále častěji
konfrontována s alternativními trendy péče o koně. Pluralita názorů se projevuje
v nejednom oboru a často je doprovázena přímým střetem konvenčně osvědčených metod s
alternativními. K tomu zvláště dochází v případech, kdy doposud fungující, osvědčené konvenční
metody selhávají. Diskuze proti sobě stojících stran pak může nabývat nejrůznějších podob. To,
čeho jsme svědky v současné době v „koňařském“ světě naší malé české kotliny, je
toho neutěšeným příkladem. Série článků a reportáží od února letošního roku přináší „odhalení“
takzvaného týrání koní hercem Václavem Vydrou. Měli jsme možnost sledovat reportáže
Radiožurnálu a Českého rozhlasu ze dne 27.2.2012, číst články portálu Equichannel.cz z 20.2.,
27.2. a Parlamentní listy ze dne 27.2.2012).
Zarážející není ani tak podstata sporu jako takového, ale způsob, jakým média podávají
fakta široké veřejnosti. Ještě překvapivější na tom je, že se jedná zejména o taková média, která se
ráda prezentují jako nezávislá. Způsob, kterým redaktoři zmíněných médií a někteří odborníci z
oblasti chovu a léčení koní předkládají informace veřejnosti, připomíná spíše „normalizační“
reportáže minulého režimu než objektivní zpravodajství. Tito lidé nám jako ověřená fakta beze
studu předkládají nepodložené domněnky. To samozřejmě u vnímavého posluchače či
čtenáře vyvolá sérii otázek vedoucích až k té zásadní: kdo za celou „kauzou“ stojí a kdo na ní
nejvíce vydělá?
Celou kauzu odstartoval bývalý ředitel Institutu celostní péče o koně o.p.s. (dále ICPK)
MVDr Pavel Mádr. Ten kvůli názorovým neshodám s panem Václavem Vydrou, předsedou správní
rady ICPK, začal činnost obecně prospěšné společnosti sabotovat, což logicky vedlo k jeho
odvolání. V reakci na tento počin správní rady se pan Mádr dal slyšet, že ICPK zničí. Z horlivého
zastánce metody celostní péče o koně a fyziologické úpravy kopyt (viz Equichannel.cz 12.8. 2011)
se tak v překvapivě krátkém čase stal jeden z iniciátorů kampaně, která představuje vše možné, jen
ne diskuzi o sporných otázkách, založenou na argumentech. Z celého následujícího jednání pana
Mádra v popisované kauze je ovšem jasně patrná odborná a názorová nekonzistentnost, která jeho
argumentům notně ubírá na váze. Jistě, není vůbec jednoduché se orientovat v poměrně složité
problematice, na jejímž řešení se nemohou doposud shodnout ani světoví odborníci. Někteří autoři
se přiklánějí k podkování (viz např. práce Merriama 2003, O'Gradyho 2009, apod). Nálezy jiných
studií pak ale ukazují, že podkování nejenže není všelékem, naopak, pro zdravotní stav kopyt může
být zdrojem škodlivých až fatálních následků (viz studie autorů a jejich týmů: Bowkera 1993,
Dyhre-Poulsena 1994, Backa 2001, Winklera 2004, Claytonové 2011).
Chov koní „na boso“ je stále oblíbenější, roste tak i význam relevantní péče o kopyta.
Vzniklá hysterie však rozhodně nepřinese řešení sporné otázky, zda koně kovat, či nekovat, ani
nenapoví, jaké konkrétní zásady dodržovat v péči o kopyta. Nepomůže jak těm, kdo se musí
rozhodnout pro určitý způsob péče o svá zvířata, tak nakonec, a to především, ani koním samotným.
Na jakých faktech se tedy mediálně prezentovaná „obvinění“ zakládají? Ať rozumný čtenář
posoudí sám:
Asociace svazu chovatelů koní má na své straně veterinární odborníky (Radiožurnál 27.2.2012).
ICPK: Jaké konkrétní veterinární odborníky měli autoři článku na mysli? Tito odborníci prezentují
názor celé veterinární komunity, nebo jen její části? Co je zárukou jejich odbornosti? Tito odborníci
konfrontují svá tvrzení v mezinárodním kontextu, na vědeckých konferencích nebo publikují v
mezinárodních vědeckých časopisech?
To, co dělá Václav Vydra, je podle podkováře jasné týrání zvířat. „Jeho metoda je všude ve světě
potlačována. Není povolena dokonce ani v Německu“ tvrdí Jindřich Vinčálek, šéf Živnostenského
společenstva podkovářů (Radiožurnál 27.2.2012), a podobně i parlamentní listy.cz ze dne
27.2.2012.
ICPK: Co konkrétně pan Vinčálek myslel tvrzením „všude ve světě“ a kým je metoda
„potlačovaná“? Nám je např.znám fakt, že v Německu se podařilo lobbisticky prosadit do znění
zákona klauzuli, podle které by směli kopyta koní upravovat jen oficiálně státem vyškolení
podkováři. Žalobou německé skupiny ošetřovatelů kopyt u Ústavního soudu byla tato klauzule
zrušena. Rozhodnutí německého Ústavního soudu v této věci má ICPK k dispozici. S podobným
vývojem se nyní setkáváme i u nás. Za snahou diskreditovat alternativní metody úprav kopyt se
může skrývat jasný cíl konkrétních lobbistických skupin získat „státem posvěcený“ monopol.
Jaroslav Dražan (prezident Asociace svazů chovatelů koní ČR): "Já ani odborná veřejnost se s tím
(styl, jakým Vydra s koňmi pracuje) neztotožňujeme. Válčíme s tím i na poli vzdělávání, kde máme
i vyjádření Evropské unie…" (Parlamentní listy ze dne 27.2.2012)
ICPK: Jakou odbornou veřejnost zastupuje pan Jaroslav Dražan? Může doložit, o jaké
konkrétní „vyjádření Evropské unie se jedná“?
„…kopyto se upravuje doslova až na krev, až na kopytní škáru, kdy při tom teče krev.“
(Radiožurnál 27.2.2012).
ICPK: Toto tvrzení je záměrně nepřesné a účelově zavádějící. Podstatou metody je úprava rohoviny,
v žádném případě škáry, takovým způsobem, aby došlo k obnově fyziologického stavu kopyta. Při
tomto procesu může dojít i k uvolňování odumřelých částí tkání, které se pomocí hnisavých procesů
– abscesů dostávají ven z organismu, což může vést i k dočasnému zhoršení pohybu koně (Jackson
1997, Strasser 2000).
Obecně prospěšná společnost, Institut celostní péče o koně, koupila farmu, na které je na první
pohled zřejmé, že budovy a stáje potřebují opravu jako sůl. V tom pomůže pětimilionová dotace,
kterou navrhlo ministerstvo zemědělství (Radiožurnál 27.2.2012).
ICPK:
Nejsme státem dotovaná o.p.s., zažádali jsme o dotaci, o výsledku žádosti nejsme zatím
informováni. Farmu máme pronajatou. Informace je zavádějící.
„Metoda škrábání kopyt, kterou státem dotovaná obecně prospěšná společnost prosazuje, je natolik
sporná, že kvůli ní opustili institut i dva veterináři – manželé Mádrovi. Pavel Mádr přitom institut
zakládal a měl být jeho odborným garantem. Podle něj je kolem metody až příliš mnoho krve.“
( Radiožurnál 27.2.2012)
ICPK: Pan Mádr se snažil získat pozici lektora pro vedení dvouletého studia ošetřovatelů
kopyt. Přitom on sám zatím ani nedokončil toto studium a neprokázal potřebnou odbornou
ani pedagogickou úroveň nezbytnou pro výuku nových studentů. Jeho zkušenosti s koňmi jsou
minimální. Z těchto důvodů Dr. Strasserová nesouhlasila s tím, aby Dr.Mádr vedl výuku. Pan Mádr
byl odvolán z pozice ředitele z důvodu zásadních rozporů s ostatními zakladateli ICPK,
pro porušení veterinárních postupů, zanedbání péče v akutním případě a v neposlední řadě i kvůli
agresivnímu chování vůči společníkům a spolupracovníkům.
Dr. Mádr: „…neexistují texty jako třeba na vysoké škole.“ (Equichannel dne 20.02.2012).
ICPK: Tato informace není pravdivá, studenti mají k dispozici skripta: Strasser H. 2011. Příručka
ortopedie kopyt. Vydáno vlastním nákladem: 425 stran. Dále publikace Celostní ošetřování kopyt
koní, Podkování, je toto zlo opravdu nutné, Železo v koňské hubě, Schvácení kopyt, Laminitis.
Současně je při výuce používáno množství preparátů, případové dokumentace a videonahrávek.
Doc. Jana Mezerová (veterinární klinika v Heřmanově Městci): „Metoda doktorky Strasserové
je trápením zvířat. Nedivím se, že takto ošetřovaná zvířata poslouchají jezdce i bez sedla a uzdečky.
Každý krok je totiž bolí tak, že se jezdci raději podvolí." (http://hobby.idnes.cz dne 9.3.2012).
ICPK: Zajímalo by nás, na základě čeho Doc. Mezerová stanovila tuto diagnózu, když naše koně
nikdy osobně nenavštívila. Je to pravděpodobně na základě videozáznamů, které ovšem naprosto
nedokumentují aktuální zdravotní stav koní pana Vydry. Vystihují situaci, která nastala u jeho dvou
klisen zhruba před půl rokem, trvala asi deset dní a následně odezněla. U těchto dvou koní je rozsah
deformace způsobené někdejším podkováním natolik závažný, že je třeba několikaletého léčení, což
není běžné.
Od doby, kdy bylo video pořízeno, až do současnosti, stejně tak jako předtím, jsou koně
běžně využívaní pod sedlem a také se pravidelně účastní velmi náročných akcí, např. parforsních
honů. Jízdy takové náročnosti by v žádném případě nemohli absolvovat koně poškozovaní
způsobem, o němž mluví MVDr. Mezerová. Tvrzení, že se koně kvůli bolesti raději podvolí jezdci
je zcela nesmyslné.
Obtěžovali se reportéři s ověřením podobných tvrzení, nebo ověřování informací již není součástí
tohoto typu zpravodajství? V podobném duchu můžeme vést „svatou válku“ proti podkování, nejen
s podobnými neověřenými a zavádějícími argumenty, ale s podporou konkrétní vědecké literatury.
Pokud se prosazuje něco nového, co se konfrontuje se zaběhlou „odbornou“ praxí, je pochopitelně
těžké najít takové „odborníky“ z oboru, kteří by byli ochotni vyjádřit se kladně k něčemu, co
je v rozporu s jejich dosavadní činností. To je zcela přirozené. Je těžké odhalit výmysly bez detailní
znalosti dané problematiky. Poctivý novinář by se měl v takovéto kauze snažit zachovat objektivitu.
Ptáme se, kam se tato snaha poděla.
Aktuální situace v současné praxi jasně žádá a i samotní výzkumníci poukazují na potřebu,
ověřit efekty alternativních metod kopytní péče v konkrétních podmínkách chovu koní (Claytonová
a kol. 2011). Způsob, jakým však probíhá „odborná diskuze“ skrze výše citovaná média u nás,
bohužel jasně ukazuje naprosto odlišnou odbornou a mediální kulturu, než by měla odpovídat
našemu středoevropskému prostoru a podmínkám života v EU.
Oddělíme-li fakta od pouhých domněnek, vyplyne nám poněkud znepokojující výsledek:
přijdete-li o svou funkci, stačí dojít do některého mediálního zpravodajství, včetně těch, která se
prezentují jako nezávislé, mít za sebou podporu některé lobbistické skupiny a odborníků
stanovujících diagnózy „od stolu“ aniž by si ověřili aktuální zdravotní stav subjektů na vlastní oči.
Máte pak poměrně slušnou naději na mediální úspěch, i když nebudete mít v ruce prakticky žádné
relevantní argumenty, zvláště pak, pokud protistrana podobný styl dialogu nemá příliš v oblibě.
Navíc, pokud se to zrovna hodí politicky, je ideální chvíle vytvořit „kauzu“.
Podobný styl „odborné diskuze“ a „nezávislého zpravodajství“ nás posouvá z pomyslného
středu Evropy někam dále k její periferii. Vítejte ve třetím světě.
Institut celostní péče o koně, o.p.s.
Literární odkazy
Back, W. 2001. The role of the hoof and shoening. In: Back, W., Clayton, H., editors. Equine
locomotion. WB Saunders, London 2001: 135-166.
Bowker, R.M., Brewer, A.M., Vex, K.B., Guida, L.A., Linder, K.E., Sonea, I.M., Stinson, A.W.
1993. Sensory receptors in the equine foot. American journal of veterinary research 54: 1840-1844.
Clayton, H.M., Gray, S., Kaiser, L.J., Bosket, R.M. 2011. Effects of barefoot trimming on hoof
morphology. Australian Veterinary Journal 89: 305-311.
Dyhre-Poulsen, P., Smedegaard, H.H., Roed, J., Korsgaard, E. 1994. Equine hoof function
investigated by pressure transducers inside the hoof and accelerometers mounted on the first
phalanx. Equine Veterinary Journal 26: 362-366.
Jackson, J. 1997. The Natural Horse: Foundations for Natural Horsemanship. Star Ridge
Publications.
O'Grady, S. E. 2009. http://www.cabdirect.org/search.html?
q=ed%3A%22White%2C+N.%2C+II%22Proceedings of the 55th Annual Convention of the
American Association of Equine Practitioners, Las Vegas, Nevada, USA, 5-9 December 2009, pp.
218-225.
Merriam, J.G. 2003. The role and importance of farriery in equine veterinary praktice. Veterinary
clinics of North America Equine practice 19: 273-283.
Strasser, H. 2000.
Shoening: A necessary Evil? Kells S, editor, Sabine Kells, Qualicum Brach, Canada.
Winkler, S.J., Hoyt, D.F., Clayton, H.M., Mullineaux,D.R., Digger, E.A., Sandoval, E., McGuire,
R., Polez, R. 2004. Energetic and kinematic consequences of weighting the distal limb. Equine
Veterinary Journal 36: 772-777.
Obrazová příloha
Hlavní námitka strůjců kauzy, že při metodě Dr. Strasserové dochází ke krvácení je účelově
zkreslená. Podstatou metody je úprava rohoviny tak aby došlo k obnově fyziologického stavu
kopyta. Při nápravě abnormálních defektů může dojít i k uvolňování odumřelých částí tkání, které
se pomocí hnisavých procesů dostávají ven z organismu.
Tito odborníci pak zamlčují fakt, že aplikace konvenčních přístupů může být doprovázena
krvácením o jehož intenzitě si čtenář sám může udělat představu:
Ing. Vinčálek, šéf Živnostenského společenstva podkovářů: „Podkované kopyto po ablaci rohového
sloupku“ ( http://podkovarstvi.cz/images/fotogalerie/album/index.html )
Ing. Vinčálek, šéf Živnostenského společenstva podkovářů: „Podkované kopyto po ablaci rohového
sloupku“ ( http://podkovarstvi.cz/images/fotogalerie/album/index.html )
Ing. Vinčálek: „Kopyto se zkostnatělými chrupavkami ošetřené trojřezem“
( http://podkovarstvi.cz/images/fotogalerie/album/index.html )
MVDr. Ján Mach: „…řídili jsme se citem a předpoklady vycházejícími z dřívějších zkušeností.“
( http://www.machvet.wz.cz/pripady.htm ).
Případy koní s různým typem poškození v důsledku podkování.
Aplikace konvenčních metod ošetření selhaly, stav koní se neustále
zhoršoval. Přistoupení k alternativním postupům.
Výchozí stav. Kopyta ošetřovaná konvenčním způsobem-podkováním, po dobu pěti let. Neustálé
zhoršování stavu.
Stav kopyt po třinácti měsících ošetřování metodou Dr.Strasserové.
Klisna10 let, 7 let kovaná, z toho 4 roky zámková podkova, kulhání a chronický zánět kopytní
kladky po dobu 6 let.
Výsledný stav kopyta po devíti měsících ošetřování metodou Dr. Strasserové. Kopyto je pravidelné,
s kvalitní rohovinou, kůň bez výše popisovaných potíží.