in film industry busted

BUSTED IN FILM INDUSTRY
#00002
JANA VLASÁKOVÁ
#00002
JANA VLASÁKOVÁ
Kde jsi momentálně zaměstnaná?
Čím si myslíš, že jsi je oslovila?
Momentálně pracuju v art departmentu koprodukčního filmu Child 44. Jde o
velice očekávaný projekt, což je poznat i na výběru lidí ve štábu, kteří podle
mě patří k těm nejlepším. Opět se mi potvrzuje, že štáb je zajímavější než
herci. Náš department vede holandský production designer Jan Roelfs, jehož
práci určitě všichni znáte, protože kredit si získal díky účasti na několika
filmech Petera Greenwaye. Pro mě osobně je to skvělý člověk a takových lidí
je tu samozřejmě víc.
Sama pořádně nevím, čím to může být, že tu
jsem. Vždycky jsem si myslela, že u filmu (a v
Hollywoodu) uspějí hlavně lidé, kteří jsou
draví, ambiciózní a kterým nevadí jít přes
mrtvoly. Já jsem taky ambiciózní, ale nikdy
nedokážu jít proti svému přesvědčení. Když
je něco špatně, tak je to prostě špatně, a
pokud mi někdo nevysvětlí, že je to jinak, tak
to ani jinak neberu. To ale neznamená, že se
chovám, jako kdybych já jediná věděla, co je
pravda. Respektuju zdejší hierarchie, snažím
se být stoprocentně pokorná, pracovat na
maximum a být pozitivní.
Která byla první stáž, kterou jsi absolvovala?
Do filmařského prostředí jsem se dostala díky stáži v art departmentu amerického seriálu Missing (jeho hlavní hvězdou byla Ashley Judd, nedávno ho
vysílala televize Prima Family pod názvem Pohřešovaný). Mým šéfem byl
jeden z nejlepších českých (ale i světových) production designerů Ondřej
Nekvasil. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak jsem jemu i celému art departmentu a vlastně všem, kteří se natáčení účastnili, neskonale vděčná, že to
tam se mnou vydrželi. Nevěděla jsem totiž vůbec nic a oni se mnou měli
velkou trpělivost, vždycky mi ochotně všechno vysvětlili a odpouštěli mi
moje chyby a taky jsem díky nim začala mluvit víc nahlas (i když na tom ještě
stále musím zapracovat). A možná nejvíc díků patří našemu řidiči Jiřímu
„Jumbovi“ Markovi a skladníkovi Míťovi Šlepeckému, protože jejich
bezprostřednost a neustálé povzbuzování mě vždycky motivovaly tím
správným směrem.
Jak velký podíl má projekt FIND na tom, že máš u filmu práci?
Obrovský. Na Missingu jsem byla ještě před tím, než se FIND oficiálně
rozběhl. Patřila jsem asi k prvním pokusným králíkům. Po něm jsem ale
vůbec nevěděla, jak se k filmu zase dostat. A v hlavě mi pořád vrtalo to, co
nám na hodinách říkal docent Szczepanik, že většinou lidé pracují u filmu
jen jednou za život, a pak už třeba nikdy. Nějak mi to ale nedalo spát, chtěla
jsem se na Barrandov zase vrátit. A když FIND začal vypisovat stáže, tak mé
srdce zaplesalo. Hrozně jsem se bála, ale Adéla, Daniela a Jakub mě neustále
podporovali, že všechno bude fajn a že na to mám. První pokus o stáž
nevyšel, ale druhý ano. Jednalo se zase o americký seriál, který u nás
produkčně, stejně jako Missing, zajišťovala filmová společnost Stillking.
Tento seriál je momentálně vysílán pod názvem Crossing Lines na
amerických stanicích. A opět jsem se dostala do art departmentu. Tentokrát
jsme byli pod vedením francouzského designera Jacquesa Rouxela a mými
kolegy byli také architekt Martin Vačkář a koordinátorka Klára Holubová.
Martina a Kláru mi seslalo určitě samo nebe. Jsou nejlepší! Jinak to říct
neumím. Právě s nimi teď pracuju na Child 44.
Je těžké chytit se ve filmovém průmyslu?
Je to nejvíc těžké. Člověk musí mít hlavně
štěstí a narazit na ty správné lidi, a pak se
nesmí bát oběti pro dobro filmu. A nikdy
nesmí brát nic jako samozřejmost.
Zažila jsi nějakou zkušenost, kdy sis
říkala, že by bylo lepší se svou novou
prací seknout?
Asi ne. I když se tu (jako v každé práci) stávají
špatné věci, tak se to vždycky nějak vyřeší. A
co se nevyřeší, to nebylo třeba řešit. A
hlavně… Filmaři jsou tak zvláštní lidské
plémě, že je prostě musíte milovat za každé
situace. Tedy alespoň já to tak zatím cítím.