Ve třetím pokračování Sborníků 2008 jsme se

Ve třetím pokračování Sborníků 2008 jsme se

Úvod
Ve třetím pokračování Sborníků 2008 jsme se zaměřili především na tzv. hlubinnou ekologii , marketingový audit školy, systémy a metody vyučování a pochopitelně další zásobník her.
Pokud bychom potřebovali k pochopení působení EVVO na
žáky a studenty nějakou klasifikaci, tak hlubinné ekologii patří
pomyslné třetí místo - a to za komplexní globální výchovou,
specificky cílenou environmentální (ekologickou) výchovou a
naoppak před dalšímí alternativními výchovnými směry.
Její principy a základní idea je popsána dále, takže tady se
pouze zmíním o zajímavosti - tento směr je zdaleka nejradikálnější v EVVO a všechny výstupy a ideje nemusí být v souladu se
současným vzdělávacím proudem v naší republice. Navržená
modelová řešení o redukci počtu obyvatel na přijatelnou úroveň řádově stovek milionů na celé planetě je toho příkladem.
Naproti tomu druhé nosné téma - marketingový audit školy
navazuje na tvorbu image školy z minulého čísla a napomáhá
zájemcům nastavit parametry hodnocení dle standardizované
klasifikace. Nejde o žádnou složitou vědu, je to spíše směr, kterým by se ředitelé a další zodpovědní měli ubírat při identifikaci
kladů a záporů své školy či jiné vzdělávací instituce.
Marketingový audit se snaží napomoci v orintaci na trhu se
vzděláním, dobře cílenými dotazy - a jejich následným kumulativním rozborem - umožňuje poopravit některé nepříliš vysoce
hodnocené výstupy působení školy (instituce) na veřejnost tak,
aby se celkový dojem optimalizovala a dopadl lépe.
Škola totiž nemá jenom úzce zaměřenou vzdělávací funkci,
ale je v mnohém i střediskem kulturního, společenského a
politického života v místě, působí na široké spektrum dalších
respondentů, takže se přes žáky dostává k rodičům i širší rodině a veřejnosrti a působí velmi komplexně. V tom případě je
však zcela nezbytná jistá míra profesionalizace v prezentaci
jejich cílů a záměrů - což tento audit předjímá.
Mgr.Kamil Navrátil
Mezi lidmi je mnoho chladu,
neboť se neodvažujeme chovat
tak srdečně, jací jsme.
Jako nemůže být vlna sama pro
sebe, protože se neustále podílí na vlnění oceánu, tak ani my
nemůžeme nikdy svůj život prožít sami pro sebe, nýbrž vždy
jen spoluprožívat život, který je
kolem nás.
Albert Schweitzer
1
EVVO
škola
hrou 2008
Konzervátorství přírody pozůstává v zachovávání rovnováhy mezi lidmi a zemí. Navzdory téměř celému století propagandy tento druh péče
o přírodu postupuje hlemýždím tempem; pokrok stále ještě se spíše projevuje ve zbožných přáních a v plamenných projevech na shromáždění
přesvědčených. Během posledních čtyřiceti let jsme na každý krok vpřed
učinili dva kroky vzad.
Nejběžnější odpovědí na tuto prekérní situaci je požadavek „více ekologické výchovy“. O tom není pochyb, ale stačí rozšířit pouze její rozsah?
Nechybí také něco v jejím obsahu?
Tento obsah, tak, jak já tomu rozumím,je v podstatě takovýto: buď
poslušen (přírodních) zákonů, straň právu, staň se členem nějaké (ekologicky orientované) organizace a prováděj na své vlastní půdě vhodnou
ochranářskou činnost. O zbytek by se měla postarat vláda.
Aldo Leopold
1. Vzdělávání
Metody vyučování
převzato:www.referaty.cz
Metoda (z řeckého methodos)
znamená cestu nebo postup,
uspořádaný systém vyučovací
činnosti učitele a učebních aktivit žáků, směřujících k dosažení
daných výchovně-vzdělávacích
cílů“ .
Vyučovací metody jsou způsoby předávání a osvojování vědomostí, dovedností a způsobilostí.
Prostřednictvím metod se uskutečňuje vazba cíle a obsahu pedagogického procesu s jeho výsledkem, který je dán změnami ve
vědomostech, dovednostech a
postojích žáků. Stupeň korelace mezi cílem a výsledky ukazuje mimo jiné i účinnost použitých
metod.
2
převzato: wikipedie
Vzdělávání je proces získávání vědomostí a znalostí,
které získáváme učením během výuky, zkušenostmi a
podobně. Teprve výsledkem vzdělávacího procesu je
vzdělání, což je souhrn získaných vědomostí.
Teorií vzdělávání se zabývá didaktika, která zkoumá
formy, postupy a cíle výuky.
Učení
Učení je proces získávání a rozvoje paměti, chování, včetně
dovedností, znalostí, porozumění, hodnot a moudrosti.
Dá se chápat jako:
• získávání zkušeností
• utváření jedince v průběhu jeho života
• naučené je opakem vrozeného
• výsledkem učení je každá změna chování a prožívání
Existují 4 základní druhy učení:
• učení poznatkům - osvojování znalostí
• senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se
senzomotorické schopnosti a procesy názorného
poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami)
• učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové
procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k
řešení složitých problémů
• sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a
percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy
a charakter
Metody se realizují v procesu osvojování konkrétního obsahu, jsou spjaté se specifikou vyučovacího předmětu a konkrétními
didaktickými úlohami. Učitel musí
být s různými vyučovacími metodami dostatečně obeznámen, aby
mohl v konkrétní situaci volit jejich
optimální kombinaci. Ve vyučovacím procesu se mohou různé
metody střídat nebo uplatňovat
souběžně.
Volba vyučovací metody záleží
na řadě faktorů, které musí učitel
vzít v úvahu již při přípravě vyučovací hodiny (úroveň žáků, vybavení školy a třídy aj.).
Volbu metody ovlivňují tyto
faktory:
Co je učení
• učivo (tzn. předmět, téma konkrétní vyučovací hodiny),
• věk žáků,
Všeobecně se za velmi vzdělaného člověka považuje ten, kdo prošel školami od první třídy ZŠ až po vysokou školu. Ze zkušenosti však víme, že absolvování školy ještě není zárukou vzdělání. Vzdělání zpravidla vztahujeme k rozumové činnosti člověka. Vzdělaný člověk
ví, protože se to naučil.
Psychologové odhadují, že až 80% poznatků si člověk osvojuje mimo školu[zdroj?]. Ve škole však získává poznatky, které
jsou uspořádané a tvoří systém - mentální rámec. Umožňuje
porozumění novým poznatkům tím, že jsou prostě zařazovány
do poznávací struktury, postupně školou sestavované, tmelené
poznáváním vztahů a příčin.
• intelektové předpoklady a
učební zkušenosti žáků,
• organizační forma vyučování
• vybavení školy (laboratoře, počítače, didaktická technika,
knihovna),
• profesionální a osobnostní
předpoklady učitele.
Vzdělání by člověku mělo umožňovat, aby nově získávané informace zařazoval, třídil a chápal v souvislostech. Je pochopitelné, že struktury a mentální rámce,
které se dětem budují od nejútlejšího věku, jsou silně
závislé na paradigmatu doby. Ještě nikdy patrně nemě-
3
la lidská společnost k dispozici tolik informací, jako v
současné době.
Pro sebeformování cestou informací musíme mít však náležité
předporozumění paradigmatu, na kterém se nám informace
ukazuje. Pohled současného člověka na svět, mentální rámec
a z toho vyplývající celý jeho způsob prožívání života, stále
výrazně ovlivňuje vědecké pojetí světa založené na modelech
karteziánské filosofie a newtonovského mechanistického pojetí
světa. Tato metodologie vznikla před více než 300 léty zásluhou francouzského filosofa Reného Descarta (1596-1650) a
anglického přírodovědce Sira Isaaca Newtona (1642-1727).
2. Hlubinná ekologie:
stručný přehled vývoje a
definice pojmu
Klasifikace
metod
vyučovacích
I. Hledisko vycházející
ZDROJE POZNÁNÍ
ze
a. Slovní metody - metody slovního projevu jsou založeny na vnímání a chápání řeči posluchači, kteří si osvojují nové poznání. Z psychologického hlediska
můžeme vyčlenit tři hlavní aspekty vnímání řeči: vnímání (percepce), chápání (myšlenková činnost)
a zapamatování (mnemická činnost).
4
Ondřej Valenta
Hlubinná ekologie je jedním z filozoficko-ekologických směrů environmentalismu – myšlenkového proudu,
který se objevil v 70. letech ve Spojených Státech jako
reakce na stále výraznější zasahování člověka do přírodního prostředí způsobující prohlubování environmentálních problémů.
Lze říci, že hlubinná ekologie je nejradikálnějším
proudem environmentalismu, založeným na striktně biocentrickém přístupu (tj. ztotožnění se člověka s přírodou,
který ji oceňuje pro její vnitřní hodnoty, nikoliv pro to, co
mu dává).
Vznik hlubinné ekologie je nutné chápat v kontextu s politickým vývojem v USA. Po nástupu Reaganovy
a poté Bushovy administrativy, které svou podstatou
nebyly příliš nakloněny ekologickým přístupům, bylo
reakcí na tento vývoj jak radikalizace některých ekologistických skupin, tak vznik organizací jako jsou Greenpeace nebo Earth First!, uplatňující místo lobbyismu
spíše politiku tzv. „přímé akce“ (demonstrace, kampaně, výzkumy, atd.). V tomto období vznikla i filozofie
radikálního environmentalismu, tzv. deep ecology,
česky hlubinná ekologie.
Filozofie hlubinné ekologie se ostře vymezuje proti
„celosvětově dominantnímu technokraticko-industriálnímu pohledu na svět s lidskými jedinci jako bytostmi izolovanými od přírody. Hlubinná ekologie říká, že
tento dominantní pohled je jen odrazem širšího kulturního vzorce, v němž člověk žije; zvláště kritická je vůči
západní civilizaci: „Západní kultura po mnoho staletí
vyznávala a hlásala dominanci člověka nad přírodou,
mužů nad ženami, bohatými a mocnými nad chudými,
dominanci západní civilizace nad ostatními kulturami.“
V pedagogickém procesu k těmto aspektům přistupuje ještě apercepce, což je propojování nových
poznatků s minulými zkušenostmi,
dosavadními poznatky, aktuální
motivací, potřebami a zájmy žáků.
Učitel si při své práci někdy neuvědomuje, jak náročnou činností pro žáky je vnímání, chápání a
zapamatování poznatků, které jim
předává.
Předpokladem efektivity metod
slovního projevu je i úroveň řeči
učitele, která by měla být srozumitelná, jasná a dostatečně výrazná.
Učitel by měl dbát na správnou a
pečlivou výslovnost, správný rytmus a tempo řeči a stále sledovat
reakce svých posluchačů.
Hlubinná ekologie se pokouší o duchovnější a komplexnější přístup k okolí. Nespokojuje se s izolovanými
přístupy z pohledu jednotlivých vědeckých disciplín při
řešení otázek a problémů životního prostředí a pokouší
se nalézt a definovat komplexní náboženský a filozofický pohled na svět, vycházející z preference ekologického
myšlení a hledání odpovědí na otázky týkající se žebříčku
lidských hodnot nebo etiky. Hlubinná ekologie tvrdí, že
tyto otázky jsou vlastní všem náboženským a filozofickým
proudům jako např. křesťanství, buddhismu nebo taoismu; tímto se hlubinná ekologie pokouší o jakousi syntézu
všech těchto směrů při vytváření své vlastní filozofie.
Tato syntéza vychází ze dvou základních principů:
sebeuvědomění a biocentrická rovnost. „Sebeuvědomění“ znamená, že každý jedinec si uvědomuje sebe
nejen jako „sebe“ nebo jako součást společnosti, ale i
jako součást celku, který je tvořen jak lidskou společ-
5
EVVO
ností, tak i živou a neživou přírodou. To je klíčovou kategorií pro různé koncepty usilující o zlepšení či zachování životního prostředí, včetně koncepce „udržitelného
rozvoje, či způsobu života“ – domnívám se, že pokud
tato kategorie, požadavek, nejsou brány v potaz, řešení
environmentální krize je v nedohlednu.
škola
Tento celek je charakterizován značnou komplikovaností a komplexností vzájemných vnitřních vztahů mezi
částmi celku, které se tak stávají na sobě vzájemně závislé a eventuální poškození jedné části se tak zákonitě projeví v poškození ostatních částí, tedy i člověka. Hlubinná
ekologie tvrdí, že k tomuto poznání sebe jako části celku
se nejlépe dospěje meditační činností a že tímto procesem se člověk jakoby osvobozuje od vlastního kulturního
zázemí a jiných sociálních „brzd“ a směřuje k pochopení
sebe jako integrální součásti celku.
hrou 2008
Biocentrická rovnost je idea, že všechny formy života mají stejné právo žít a vyvíjet se. Tento princip vychází z principu sebeuvědomění. Člověk by měl vidět sám
sebe nikoliv v pozici nejvýše postavené formy života
(tedy na vrcholu či konci potravinového řetězce), ale
jako součást ekosystému, která dává ostatním druhům
stejné právo na život jako má on sám a která s ostatními žije v harmonické symbióze. Člověk by měl žít na
Zemi s minimálním vlivem na ostatní formy života.
Mezi slovní (verbální) metody patří:
• metody monologické, tzn.
výklad učitele ve formě vyprávění, vysvětlování nebo školní přednášky;
Vyprávění spočívá v předávání poznatků a zkušeností epickou
formou. Jeho znaky jsou konkrétnost, dramatičnost, živost, vytváření představ. Často se v něm
využívá i emocionální přístup se
záměrem vyvolat u posluchačů
citové zaujetí.
6
Materiální potřeby člověka jsou ve skutečnosti menší než si připouštíme. Lidské snažení vedoucí zvyšování
spotřeby a akumulaci bohatství je jen důsledkem tlaku
společnosti, která skrze svojí propagandu, reklamu a
módu vytváří v lidech potřeby, o které by jinak ve skutečnosti nestáli a které jsou svojí povahou odtržené od
reality.
Hlubinná ekologie se zabývá také problematikou chudoby. Formulace řešení prezentované hlubinnou ekologií
se opírá o Zprávu fondu OSN pro populační aktivity z
roku 1984 o důsledcích rapidního zvyšování počtu obyvatel na Zemi.
Počet obyvatel se neustále zvyšuje, a to zejména v
rozvojových zemích, což má za následek zvyšování počtu
lidí žijící v chudobě, nemajících dostatek prostředků k
obživě. Závěr Zprávy navrhuje, aby státy světa přijaly
vlastní populační politiky za účelem kontroly populačního růstu obyvatel tak, aby se dosáhlo obecného zvýšení
kvality života lidí na Zemi.
Hlubinná ekologie jde dál a idealisticky vskutku radikálně navrhuje, že optimálním (doufejme, že modelovým)
řešením by byla redukce obyvatel Země na pouhých 100
milionů lidí při zachování současné kulturní rozmanitosti.
Tento počet obyvatel by byl příznivý jak pro životní prostředí, tak i pro lidstvo samotné.
Současně hlubinná ekologie navrhuje, aby státy
změnily své ekonomické, technologické a ideologické
preference. Filozofie ekonomického růstu všeobecně
přijímaná a používaná v mnoha státech světa je krátkozraká. Navíc, státy všeobecně nevyznávají ekologickou
politiku. Občasné pokusy vyspělých zemí zavést ekologické principy ve třetích zemích se s úspěchy příliš
nesetkávají.
Proto hlubinná ekologie vidí tuto úlohu zprostředkovatele v nevládních organizacích, které mají tu výhodu, že mohou působit globálně a nezaujatě.
Kultivovaným vyprávěním zajímavých příběhů lze u posluchačů vyvolat dlouhodobou koncentrovanou pozornost. Tuto metodu
používají nejčastěji učitelé mladších žáků.
Vysvětlování neboli výklad zahrnuje nejen popis, ale i analýzu příslušných jevů. Považuje se za univerzální kognitivní orientovanou
metodu použitelnou ve většině
výukových situací. Vysvětlování
žákům pomůže pochopit podstatu jevu nebo funkci předmětu a
osvojit si ji. Vysvětlování záměrně navazuje na zkušenosti žáků
a jejich dříve osvojené poznatky.
Schopnost učitele srozumitelně a
výstižně vysvětlovat učivo patří k
jeho základním kompetencím.
Přednáška je nejnáročnější ze
všech slovních metod, a to pro
učitele i pro žáky. Ve školní praxi se přednáška využívá převážně
při výuce starších žáků a studentů,
u nichž lze předpokládat delší soustředěnou pozornost a rozvinutou
schopnost abstraktního myšlení.
Názorová vyhraněnost, radikálnost hlubinné ekologie spočívá v prosazování biocentrického přístupu,
ovšem není tomu tak, že by člověk neměl do přírody
zasahovat vůbec; problém spočívá ve vymezení rozsahu vlivu člověka na přírodu.
Hlubinná ekologie si je vědoma naléhavosti změny myšlení člověka vůči okolí „dřív, než bude pozdě“,
protože čím později se tato změna uskuteční, tím radikálnější bude. Tato změna je nevyhnutelná, protože
současný vývoj světové společnosti je dlouhodobě
neudržitelný.
7
3. Příklady herních aktivit
využívaných v Globální
výchově (3)
3.4 Aktivity zaměřené na rozvoj
vlastní osobnosti
Jsou určeny k tomu, aby pomohly studentům nalézt
vlastní hodnotu, hodnotu jejich postojů, názorů a zkušeností, uvědomit si své nadání a schopnosti. Skupině
umožňují poznání, že každý její člen má ostatním co
nabídnout, a poskytují účastníkům možnost vyzkoušet
si vzájemnou toleranci a respekt.
• metody dialogické, při nichž
dochází k výměně názorů mezi
učitelem a žáky nebo mezi žáky
navzájem; patří sem rozhovor,
dialog, diskuse, panelová diskuse,
brainstorming;
Rozhovor je komunikace dvou
nebo více osob, které si vyměňují názory nebo zkušenosti a hledají odpovědi na určité otázky. Jako
dialogická pedagogická metoda spočívá v tom, že formou otázek a odpovědí osvětluje určitý jev
nebo problém a vede žáky k novým poznatkům V různých didaktických situacích plní metoda rozhovoru různé funkce.
8
2.3.1 Vytváření pozitivního prostředí
Teoretický úvod:
Způsob učení a osvojené návyky jsou přímo závislé na prostředí, v jakém výuka probíhá. Ve třídě, kde se klade důraz na
soutěživost, studenti přejímají konkurenční způsob chování, a
to i přesto, že v takové atmosféře mohou uspět jen někteří.
V procesu výchovy, který počítá mezi své cíle i uznání osobní hodnoty každého jedince, víru v možnosti každého žáka,
upřímnost, ocenění druhých a vypěstování vzájemné úcty,
je pozitivní povzbudivé prostřední základní. Pouze v takové
atmosféře jsou zamýšlená sdělení a způsob jejich předání v
harmonii. Nabízíme některé nápady a hry, které mohou pomoci
pozitivní atmosféru pro globální výchovu vytvořit.
Ceny
Na začátku roku připravíme soubor karet a pohlednic
vztahujících se tematicky k nejrůznějším příležitostem a událostem v životě doma i ve škole. Například
kartička „blahopřejeme k úspěchu v ...“, cena „děkuji
za pomoc“, pohlednice „zvláštní blahopřání“, „vítejte v
cizině“, „mnoho štěstí“ a podobně (viz obrázek). Učitel
nebo ostatní studenti při vhodných příležitostech v
průběhu roku doplňují na jednotlivé karty jména spolužáků a slavnostně je předávají jako ocenění osobních
kvalit nebo dosažených výsledků. Udílení cen by nemělo být omezeno pouze na slavností závěr školního roku
a na malou elitní skupinku.
Na atmosféru ve třídě bude pozitivně působit, budouli všichni studenti v průběhu roku tímto způsobem
oceněni.
Strom přátelství
Na stěně ve třídě je připevněn velký obrys stromu s
mnoha větvemi (vše je vystřižené z tvrdého papíru).
Na větvích stromu jsou rozvěšeny na provázcích kartičky a na každé z nich je popsán nějaký jednoduchý
úkol, např.: „Popovídej si s někým, s kým obvykle příliš
nemluvíš“. „Pomoz někomu s jeho prací“. „Napiš někomu přátelský vzkaz“. „Poděl se o něco se svým spolužákem“... Na začátku dne si každý ze studentů vybere jednu kartu a jeho úkolem je v průběhu dne vykonat to, co
je na ní napsáno. Kartičky pak studenti vrátí zpátky na
strom, aby byly připraveny na další den.
Učitel ji může používat ve všech
etapách vyučovacího procesu:
1) při sdělování nových poznatků, kdy zjišťuje, zda se může opřít
o to, co už žáci znají a využít jejich
osobní zkušenosti;
2) při upevňování vědomostí (ústních cvičeních), kdy si učitel ověřuje, zda žáci pochopili jeho
výklad, a doplňuje nebo zpřesňuje
to, čemu žáci neporozuměli;
3) při zkoušení a hodnocení
vědomostí, kdy učitel zjišťuje úroveň osvojení poznatků za účelem
klasifikace;
4) při opakování probraného učiva, kdy učitel klade otázky aby
upevnil,prohloubil a upřesnil znalosti žáků.
Dialog se chápe jako rozvinutější forma rozhovoru a vymezuje se jako jazykový projev střídavě pronášený dvěma nebo více
mluvčími, kteří se vzájemně oslovují. Předpokladem je rovnocenné
postavení partnerů, kteří si kladou
navzájem otázky a stejným dílem
na ně odpovídají. Metoda dialogu
je pro žáky velmi náročná, neboť
komunikace má povahu výměny
názorů.
Slunečnice
Hráči si vystřihnou z barevného papíru základ své
slunečnice, tj. střed a lodyhu s listy. Neúplnou slunečnici si každý označí svým jménem na jednom z listů a
připevní na zeď. Kromě toho studenti připraví zásobu
prázdných okvětních slunečnicových lístků, které jsou
9
EVVO
škola
hrou 2008
• práce s textem – studium literatury, práce s učebnicí, slovníky,
encyklopediemi, odbornými časopisy, čtení textů z displeje počítače, písemné práce různého druhu.
Práce s textem se obvykle chápe jako výuková metoda založená
na zpracování textových informací, jejichž využití směřuje k osvojení nových poznatků, jejich rozšíření, prohloubení a upevnění. Je
to metoda, v níž dominuje žákovo učení, buď samostatné, nebo
podporované učitelem. Při práci
s textem je důležité především to,
aby mu žák porozuměl, to znamená dovedl v něm najít klíčové pojmy a poznatky a postihnout vztahy mezi nimi.
10
uloženy na volně přístupném místě ve třídě. Kdykoliv
pak chce někdo ze studentů svého spolužáka za něco
pochválit nebo mu poděkovat, napíše krátký vzkaz na
jeden z okvětních lístků a připevní ho na příslušnou
slunečnici. V průběhu doby tak každý student dostane
celou kytici povzbudivých sdělení a hodnocení.
Koláž zájmů
Studenti dostanou k dispozici širokou škálu časopisů
a jejich úkolem je vybrat a vystřihnout obrázky, které
vyjadřují jejich zájmy a záliby. Hráči se potom rozdělí
do menších skupinek a vytvoří ze svých obrázků koláž.
Svůj výtvor mohou dotvořit i pomocí nápisů nebo
dokreslených obrázků ( k tomuto účelu by měly být
připraveny silnější fixy). V druhé fázi už pracují všichni
společně a vytváří z jednotlivých skupinových koláží
„koláž zájmů třídy“.
Výsledný obraz může povzbudit jednotlivé studenty k tomu, aby ostatním pověděli o svých zálibách a
posloužit jako úvod k diskusi o podobnostech a odlišnostech v zálibách a zájmech studentů.
Kruh důvěry
Jedním ze znaků pozitivního ovzduší ve skupině je
schopnost nebát se sdělovat si vzájemně své pocity.
Studenti stojí nebo sedí v kruhu, drží se za ruce nebo
kolem ramenou a vyjadřují se po řadě nebo náhodně
ke zvolenému tématu. Námět volí buď učitel, nebo studenti sami.
Námětů je samozřejmě možná celá řada, od prostých
sdělení, až po složitější vyjadřování pocitů, sympatií a
antipatií. Např.: „Co pěkného se mi přihodilo o víkendu“. „Právě teď se cítím jako..“ „Jsem nejšťastnější, když..“
„Nejvíc mě rozzlobí, když..“
Účastníky k vyjádření názoru nikdo nesmí nutit, o
jednotlivých tvrzeních se nediskutuje, skupina však
může jednotlivé řečníky povzbuzovat a podporovat.
Na začátku hry po vyhlášení námětu je užitečné nechat
hráčům nějaký čas na rozmyšlenou. Umožní to každému promyslet si svůj příspěvek předem a v průběhu
hry se plně soustředit na sdělení ostatních.
Teploměr pocitů
Každý student dostane „teploměr pocitů“ - kartičku,
na které jsou namalované různé obličeje. Jednotlivé
obličeje představují následující pocity: šťastný, smutný,
hloupý, naštvaný, bázlivý a pyšný. Tato aktivita může
probíhat současně např. s Kruhem důvěry.
Teploměr může rychle ukázat, jak se studenti cítí a jak
reagují na určité nápady nebo zážitky. Jako indikátor
může sloužit např. kolíček nebo jednoduše prst některého z účastníků.
Při učení z textu žák uplatňuje
různé poznávací operace (vnímání, zapamatování, myšlení, představivost, fantazii) a někdy i emoce.
b. Názorné a demonstrační
metody - zaujímají významné místo zejména při výuce přírodovědných předmětů.
Umožňují, aby výuka byla dostatečně konkrétní, přesvědčivá a
zajímavá. Spojují v sobě metodu
předvádění (demonstrace) a pozorování. Předvádění je činnost prováděná za účelem pozorování.
Předváděny bývají reálné předměty a jevy nebo jejich modely či obrazy, a to buď přímo, nebo
zprostředkovaně pomocí přístrojů. Činností žáků je pozorování.
Sledovaný jev je předváděn za
účelem tohoto pozorování, nebo
probíhá nezávisle, například při
exkurzi.
3.5 Sebepoznávací aktivity
Jádrem teorie důvěry a pozitivní motivace je přesvědčení, že
„srážení“, tj. negativní poznámky okolí, zážitky a pocity, se kterými se potkáváme celý život a které jsou obzvlášť hojné mezi
dětmi ve škole, nám zabraňují rozvinout všechny naše schopnosti. Potlačení tohoto negativního způsobu myšlení a chování
mezi členy skupiny je prvním krokem k obnovení sebevědomí
a sebedůvěry u studentů. Aktivity, které vyvolávají u studentů
příjemné vyladění a vedou je k tomu, aby tyto pocity vyjádřili
přátelskou, ne však vychloubačnou formou, jsou v systému
globální výchovy velmi důležité.
Sebedůvěrníček
Každý ze studentů si může zavést své osobní desky,
kam si zakládá všechno, co v průběhu roku nějak posílilo jeho sebevědomí nebo co ho potěšilo. Mohou to
11
být například různá vyznamenání, ocenění (viz Ceny),
osobní úvahy, záznamy vlastních sympatií a antipatií,
rané vzpomínky, rodokmeny, přátelské dopisy nebo
vzkazy od spolužáků, různé kresby a pod.
Může být zajímavé vést děti k tomu, aby několikrát v
průběhu školního roku nakreslily a zařadily do složek
svůj autoportrét a na jeho konci srovnaly, jak se měnilo jejich sebehodnocení. Řada nápadů z této kapitoly může být modifikována tak, aby jejich výsledky
posloužily jako další přírůstky do těchto složek.
Siluety
• Demonstrační pokus může
být ve vyučování zařazen různými způsoby:
- před výkladem nového učiva, kdy má především motivační
význam; vzbuzuje zájem o následující učivo
- současně s výkladem nového
učiva – toto zařazení je pro učitele obtížné, protože klade vysoké
nároky na jeho pozornost; musí se
soustředit nejen na výklad učiva
a sledování žáků, ale ještě věnovat pozornost technice provedení pokusu;
- po výkladu nového učiva, kdy
je demonstrační pokus ilustrací, případně aplikací probraného učiva; pokud je takto zařazený pokus součástí většiny vyučovacích hodin, stává se podnětem
k tomu, aby žáci
12
Studenti se pro tuto hru rozdělí do malých skupin.
Postupně se snaží zachytit co nejvěrněji obrys postavy
každého z účastníků. Mohou například přímo obkreslit stojící nebo ležící postavu svého spolužáka na kus
papíru nebo je možné pomocí diaprojektoru či podobného zařízení siluetu hráče promítnout na připravený
papír pověšený na zdi a obkreslit jeho stín.
Jednotlivé siluety se potom vystřihnou a připevní na
zeď místnosti. Tyto siluety jednak zvýrazní jedinečnost
a individualitu každého studenta, jednak mohou sloužit
jako pomůcky pro další aktivity, např. jako „schránky“
pro předávání vzkazů, mohou se na nich vystavovat
zvláštní ocenění, která jednotliví studenti dostali od
ostatních a podobně.
Co jsem nezažil
Studenti jsou požádáni, aby si představili nějakou
reálnou situaci, kterou sami nikdy neprožili, o které
jsou však přesvědčeni, že ji zažili všichni ostatní. Úkolem hráčů je popsat svou představu na kousek papíru.
Vedoucí hry pak tyto papírky sebere a nalepí na jeden
nebo několik (podle počtu hráčů) velkých kusů papíru
tak, aby mezi jednotlivými zprávami zbylo volné místo.
Studenti si potom tyto seznamy prohlížejí a každý má
za úkol zakroužkovat popisy těch situací, které rovněž
sám neprožil. Diskuse, která následuje, se může zaměřit
na podobné zkušenosti hráčů, na pocity, které se týkají
„neprožitků“, a může se stočit i k diskusi o jednotlivých
nevšedních zážitcích a zkušenostech hráčů. Vzhledem
k tomu, že tato hra často odkrývá citlivá místa žáků, je
třeba diskusi vést uvážlivě a vnímavě.
Kuchařský předpis
Studenti mají za úkol popsat svůj fyzický vzhled a
svou povahu formou receptu, např.:
- jedny dlouhé černé vlasy
- dvě hnědé oči
- plný šálek pih
- kus smíška
- špetka darebáctví
Jednotlivé osobní recepty mohou být po napsání seřazeny do třídní „kuchařské knihy“. Tato aktivita
dětem názorně ukazuje, jak různé kombinace jednotlivých běžných a všedních „přísad“ vytvářejí neopakovatelné „recepty“ - jednotlivé osobnosti.
Loutky
Loutky jsou velmi dobrou pomůckou, která může
přispět k překonání ostychu a pocitu méněcennosti u
malých dětí. Pomáhá jim vyjádřit jejich pocity, získat
větší sebevědomí a sebedůvěru. Loutky lze snadno
vyrobit ze starých rukavic, ponožek nebo papírových
pytlíků, na které děti nakreslí nebo nalepí různé obličeje. S těmito loutkami lze hrát řadu her, mohou například představovat „druhé Já“ a vyjadřovat pocity, které
děti samy neumí nebo nechtějí dát najevo. „Moje loutka“ - vytvořená tak, aby připomínala svého tvůrce - se
může stát východiskem pro debatu o osobním vzhledu
a o důležitosti, jakou mu přikládáme my a jakou naše
okolí.
sledovali pozorně výklad, protože očekávají, že nové poznatky
budou záhy potřebovat
• Exkurze je organizační forma
vyučování, v níž převládají názorně demonstrační vyučovací metody. Dobře organizovaná exkurze
je metoda s vysokou poznávací
aktivitou, nikoliv pouze výlet určený ke zpestření vyučování. Kromě
funkce kognitivní má exkurze
také funkci motivační a výchovnou. Žáci se při ní bezprostředně
seznamují s realitou a vnímají její
vlastnosti.
Rozlišují se dva základní typy
exkurze:
1. exkurze všeobecná, kde převládá funkce orientační, motivační a výchovná; žáci se jejím prostřednictvím mají seznámit s určitým prostředím (závodu, provozu,
laboratoře);
2. exkurze tematická, která má
především funkci poznávací a je
zaměřena na seznámení žáků s
konkrétní technologií, procesem
a jeho výsledky; provádí se především na SOS, kde může být zařazena do učebních plánů. Na závěr
exkurze se doporučuje požadovat od žáků písemně zapracovanou zprávu (protokol), zahrnující odpovědi na předem připravené otázky.
13
EVVO
škola
3.6 Uznávání a oceňování
Stejně jako práva jednotlivce nemohou být zaručena bez
současně existujícího pocitu osobní zodpovědnosti, tak i vlastní sebevědomí závisí na naší schopnosti uznávat a oceňovat
druhé. Mnoho aktivit zaměřených na rozvoj sebevědomí má
zároveň i tuto druhou funkci. Zde uvádíme některé příklady
hrou 2008
• Práce s obrazem - didaktický
obraz v nejširším pojetí zahrnuje
názorné ztvárnění učiva, od prosté kresby na tabuli, přes nástěnné obrazy, ilustrace v učebnicích
až po obraz vytvářený prostředky
dynamické projekce s počítačovou
grafikou.
• Instruktáž - uplatňuje se zejména při vytváření a rozvíjení různých
druhů kompetencí, zejména motorických, ale také pracovních, technických a sociálních.
14
.Rozhovory
Účastníci se asi 10 až 15 minut pohybují po místnosti
a snaží se v krátkosti vyzpovídat pokud možno všechny
své spoluhráče. Snaží se vyzvědět takové osobní informace, jako například záliby a antipatie, nejlepší vlastnosti, oblíbené televizní programy a podobně. Během
rozhovorů si mohou psát poznámky. V druhé části hry
se všichni shromáždí a jednotliví hráči postupně předstupují před své kolegy. Každý musí říci nahlas své jméno a ostatní hráči se ho snaží co nejlépe představit na
základě informací, které o něm získali v předchozí části
hry. Celý proces se opakuje, dokud se v úloze představovaného nevystřídají všichni hráči.
Jdu na výlet
Účastníci se sesednou do kruhu. První z nich řekne:
„Jdu na výlet a beru si s sebou...(potřesení rukou)“ - a
potřese rukou vedle sedícímu hráči. Každý z účastníků přidá nějaké další gesto nebo výraz k narůstajícímu seznamu: „Jdu na výlet a beru si s sebou potřesení
rukou, objetí, poklepání na rameno, úsměv atd.,“ dokud
poslední hráč nezopakuje všechna gesta. Tato aktivita
rozvíjí schopnost dětí navazovat fyzický kontakt a vyjadřovat své pocity mimickou formou.
Toto je objetí. Co?
Hráči sedí v kruhu. Vedoucí hry řekne hráči po své
levici (např. Pavel): „Toto je objetí,“ a obejme ho. Pavel
se zeptá: „Co?“ a první hráč odpoví: „Objetí,“ a znovu ho
obejme. Pavel se pak otočí k dalšímu hráči po své levici
(Zuzaně) a řekne: „Toto je objetí,“ a obejme ji. Zuzana se
zeptá: „Co?“ Pavla a ten se zeptá: „Co?“ vedoucího hry.
Vedoucí hry odpoví: „Objetí,“ a znovu ho obejme, Pavel
se otočí k Zuzaně, odpoví jí: „Objetí,“ a obejme ji.
Tímto způsobem věta „Toto je objetí“ obejde po směru hodinových ručiček celý kruh, přičemž každý nový
hráč se musí předcházejícího zeptat „Co?“ a tato otázka
se musí předat až k vedoucímu hry, který jediný může
odpovědět „Objetí“ a poslat odpověď (a zároveň fyzické objetí) po kruhu zpět k poslednímu novému hráči.
V mezičase se vedoucí hry obrátí k hráči po své pravici
(Anně) a řekne jí: „Toto je potřesení rukou,“ a potřese jí
rukou. Anna se ho zeptá: „Co?“ a on odpoví: „Potřesení
rukou,“ a znovu toto gesto zopakuje. Tato věta a gesto
koluje po kruhu proti směru hodinových ručiček stejným způsobem jako první zpráva, tj. „Toto je objetí“. Hru
často není možné dokončit, protože uprostřed se obě
věty a posunky beznadějně promíchají, ale hráčům se
většinou velmi líbí a téměř stoprocentně vzbudí dobrou náladu.
Je to aktivita, která pomáhá překonávat zábrany z
fyzického kontaktu, a tím přispívá k pocitu soudržnosti
ve skupině.
c. Metody vytváření praktických dovedností - v každém vyučovacím předmětu si žáci osvojují
vědomosti a dovednosti a na jejich
základě se potom vytvářejí prakticky využitelné kompetence.
Mezi nejběžnější metody vytváření praktických dovedností patří:
• napodobování (přebírání určitých způsobů chování od jiných
lidí). manipulování (prostřednictvím ohmatávání, přemísťování,
ochutnávání a rozebírání předmětů snaží poznávat věci kolem
sebe),
• laborování (umožňuje provádět
jednoduché pokusy, jimiž si žáci
ověřují poučky a další poznatky) a
• experimentování (ve škole může mít několik podob: praktické experimentování ve smyslu
zkoušení a ověřování různých jevů
a školní experimentování, které
představuje zjednodušenou formu
výzkumné činnosti)
Obměna hry:
Ve skupině, v níž by fyzický kontakt mohl působit
problémy, je možné nahradit fyzická gesta zvuky, např.
„bing“ a „bong“.
15
4. MARKETINGOVÝ
AUDIT ŠKOLY
Dagmar Jakubíková
Jednou z cest, jak zjišťovat podmínky ke vzdělávání,je
marketingový audit. Nejdřív je potřebné definovat pojmy
marketing a audit.
MARKETING
Marketing je proces řízení, jehož výsledkem je
poznání, předvídání, ovlivňování a v konečné fázi uspokojení potřeb a přání zákazníka efektivním a výhodným
způsobem zajišťujícím splnění cílů organizace.
AUDIT
Audit je úplné, systematické a periodické zkoumání
a hodnocení prostředí a chování školy, a to z hlediska:
kaci školy je potom podle Evanse (1995), když škola
neví, co chce komunita.
- naplňování příslušných zákonů
d. Aktivizující metody - se charakterizují jako postupy, při nichž
se výchovně vzdělávacích cílů
dosahuje především na základě
vlastní učební činností žáků a které vedou k rozvoji myšlenkové kultury žáků, a to z hlediska získávání
vědomostí i myšlenkových dovedností, rozvoje iniciativy a poznávacích potřeb
• Metoda diskuse je taková forma komunikace a učitele a žáků,
při níž si všichni účastníci vzájemně vyměňují názory na dané téma,
na základě svých znalostí uvádějí argumenty pro svá tvrzení, a tím
společně nacházejí řešení daného
problému.
16
- naplňování standardů
- postupů efektivního využívání zdrojů
- žádoucího dosahování stanovených cílů, zvolenýchstrategií, aktivit a způsobu jejich uskutečňování
Jeho záměrem je identifi kovat problémové okruhy, příležitosti a hrozby a doporučit plán činnosti, který
bude směřovat ke zdokonalení a zefektivnění zvolené
strategie. Nezabývá se jenom problémovými oblastmi, snaží se pokrýt všechny oblasti školy. K tomu, aby
byly marketingové audity plně využitelné pro řízení,
musí být systematické. Jednotlivé kroky mají logickou
stavbu a žádný krok nesmí být vynechán. Je vhodné je
zpracovat přehledně, nejlépe formou tabulek a grafů
se stručným doplňujícím komentářem. Je nutné, aby
marketingové audity byly periodicky opakovány. Může
se tím předejít řadě problémů v práci školy. V období
mezi dvěma audity je důležité zaznamenávat změny a
přiřadit je k příslušné části auditu s adekvátním komentářem.
Výhodné jsou nezávislé audity prováděné externě,
mohou přinést výsledky překvapivé i pro vedení školy.
4.1 AUDIT PROSTŘEDÍ
Makroprostředí (mohou být postiženy trendy v EU,
státu nebo regionu, vzhledem k tomu, co je pro nás relevantnější).
A. Demografické
Popis demografického vývoje a trendů.
Zhodnocení příležitostí a rizik pro školu.
Jak by měla škola reagovat na demografický vývoj?
B. Ekonomické
Diskuse rozvíjí u žáků schopnost
aktivně a pohotově využívat myšlenkové operace, formulovat podstatu problému, přesně se vyjadřovat.
• Heuristické metody jsou zaměřeny na tvůrčí řešení problémů. Na
rozdíl od tradičních postupů učitel nesděluje žákům poznatky přímo v hotové podobě, ale vede je k
tomu, aby je samostatně objevovali, přičemž tento proces objevování iniciuje, usměrňuje nebo i řídí,
zejména na jeho počátku.
Snaží se získat žáky pro samostatnou poznávací činnost různými způsoby, které mají vyvolávat
jejich zájem a potřebu objevovat.
Může například klást problémové
otázky, upozorňovat na různé problémy a rozpory, seznamovat se
zajímavostmi apod.
Tyto postupy při správné aplikaci mohou u žáků zdokonalovat
schopnosti vnímání a pozorování,
rozvíjet fantazii a imaginaci, vést je
k osvojení metod a technik samostatné práce, rozvoji kritického a
divergentního myšlení i dovednosti zpracovávat informace.
Které ekonomické faktory dnes nejvíce ovlivňují školu?
Které ekonomické změny probíhají, jaké se dají očekávat?
Jak by měla škola reagovat na ekonomický vývoj?
Například:
- nízké veřejné výdaje na školství
- nedostatek finančních prostředků na provoz a na investice
- nízké finanční ohodnocení učitelů
- zvýšení platových tarifů bylo kompenzováno snížením
osobního ohodnocení
- učitelé vyhledávají lépe placená místa – učí převážně ženy
17
EVVO
škola
hrou 2008
nad 40 let, důchodci, nekvalifi kované síly, klesá prestiž
učitelského zaměstnání
- omezené vzdělávání pedagogických pracovníků v důsledku
vysokých cen kurzů
- peníze určené na učebnice nepokryjí jejich nutnou obměnu
- nákup učebních pomůcek v mnoha případech hradí obec
na místo státu
- zvyšující se ceny energií, učebnic, pomůcek,
telekomunikace, pojistné, bankovní poplatky
- omezená vedlejší hospodářská činnost školy
- nedostatek peněz omezuje kvalitu výuky
- školy jsou odkázané ve velké míře na sponzory
- zvyšující se poplatky ve škole, za kroužky, tábory apod.
- programy Arion, Phare, Sokrates – možnost získání grantů
C. Přírodní, ekologické
• Situační metody navazují na
tradiční požadavek spojení školy
se životem. Spočívají v řešení problémů, které vycházejí z nějaké
skutečné události, konfliktu nebo
střetu zájmů v aktuální sociální
situaci.
• Inscenační metody bývají v různých pedagogických koncepcích
označovány různými termíny, jako
dramatická výchova, hraní rolí,
interakční hry apod. Jejich podstatou je sociální učení v modelových
situacích.
e. Metody využívající moderní
technické prostředky –
• Televizní výuka
• Výuka podporovaná počítačem
• E-learning
18
Popis trendů, které se mohou dotknout školy.
Jak by na ně měla škola reagovat?
Například:
- prostředí školy- třídění odpadu
- výchova obyvatelstva a jeho postoje k životnímu prostředí
D. Technologické
Jaké změny se objevují a jaké se dají předpokládat
v oblasti technologií?
Jaký je současný stav využívání technologií ve škole?
Jak by měla škola reagovat na změny v oblasti
rozvoje nových technologií?
Například:
- přehled techniky a technologií, které má školak dispozici;
popis jejich stavu a sledování míry jejich využití
- vypracovat plán vybavení technikou a technologiemi, který
se dá využít i pro případné jednání se sponzory
- dodržování psychohygienických zásad
- nedostatek prostředků na nákup nových technologií,
zejména počítačů
- tlak na masivní využívání informačních technologií
- chybí využití počítačů při výuce dalších předmětů
- chybí prostředky na nákup projekční techniky, na
vybavení jazykových laboratoří apod.
- nedostatečně jsou rozvíjeny nové metody výuky
- zaostávání v technologii vede ke ztrátě prestiže školy
v očích veřejnosti, hlavně rodičů
E. Politické
Které zákony platí pro oblast školství?
Jaký je stav v oblasti legislativy dotýkající
se školství?
Jaké změny lze předpokládat?
Jak by na ně mohla škola reagovat?
Jde o seznam zákonů, které musí škola dodržovat
ve všech oblastech své činnosti.
II. Hledisko ETAP vyučovacího procesu
expoziční metody – metody
podání učiva: např. přednáška,
vyprávění, popis, instrukce, různé
metody zprostředkovaného přenosu didaktické techniky či manipulací s předměty, heuristické metody, samostatná práce žáků
a) metody motivační – usměrňují zájem žáka; motivační vyprávění, motivační rozhovor a motivační demonstrace,
b) metody opakování probraného učiva – ústní reprodukce,
reprodukce spojená s demonstrací, rozhovor, písemné řešení úloh;
metody osvojování nového učiva
a) metody slovního projevu
– monologické (výklad, popis,
vysvětlení, přednáška), dialogické
(rozhovor, diskuse),
b) metody práce s učebnicí nebo
jinými texty,
c) metody smyslového pozorování (demonstrace),
d) metody manipulace s předměty – laboratorní práce, frontální pokus, didaktická hra,
e) metody nácviku dovedností,
f) metody písemných prací;
F. Kulturní
Jaký je postoj veřejnosti ke školství, ke vzdělávání vůbec?
Jaké změny životního stylu lze předpokládat?
Jaké změny probíhají v oblasti kultury (hodnot,
postojů, očekávání) a jak na ně může škola reagovat?
19
Například:
fixační metody - metody opakování a procvičování
učiva;opakování vědomostí ústní,
písemné, rozhovor, beseda, dramatizace, nácvik dovedností
a) metody ústního opakování
vědomostí,
b) metody písemného opakování a procvičování,
c) metody upevňování dovedností;
metody prověřování a hodnocení žákovských výkonů = diagnostické a klasifikační
a) klasické diagnostické metody
– ústní zkoušky, písemné zkoušky, praktické zkoušky, didaktické testy,
b) metody získávání diagnostických údajů – pozorování, explorační metody (pedagogická anamnéza, diagnostický rozhovor,
pedagogický dotazník).
20
- roste zájem obyvatelstva o vzdělávání, zvyšuje se
poptávka po celoživotním vzdělávání, seminářích, kurzech;
navzdory tomuto trendu je stále málo lidí ochotno věnovat
vlastní prostředky do vzdělání
- postoj rodičů ke vzdělávání se různí; záleží na složení
obyvatel obce, ale také na tom, jakou mají lidé v obcích
společnou historii; postoj veřejnosti ke škole je ovlivňován
médii, která mají možnost ovlivnit širokou veřejnost
- s rozvojem technologií a sílící konkurenci na trhu práce
začínají rodiče pořizovat svým dětem počítač, vyhledávají
výukové programy, hledají informace, co je pro uplatnění
jejich dětí výhodné
- vzdělávání cizinců; příležitost pořádání nových výukových
programů, kurzů pro rodiče apod.
- hodnota vzdělávání je devalvována úrovní středních škol,
na které se dostávají děti se slabým prospěchem na
základních školách; tento stav je motivován snahou škol
o přežití, o naplnění směrných čísel
- mění se životní styl obyvatel, mění se jejich hodnotový
žebříček
- v budoucnu se dá předpokládat, že spolu s růstem
životního standardu a lepším uplatněním vzdělaných lidí na
trhu práce poroste význam vzdělání i u rodin s nižší
intelekto-sociální úrovní
- požaduje se změna dosavadního stylu výuky
- dodržování etických zásad
PROSTŘEDÍ ŠKOLY
A. Vzdělávací skupiny
- velikost skupin, růst skupin, podíl skupin vzhledem
k ostatním.
- hlavní segmenty oblasti vzdělávání.
Skupiny lze členit na:
- žáci – roste počet žáků s problémy v učení
- učitelé
- zaměstnanci školy
- sponzoři
- nositelé/tvůrci veřejného mínění a další
Všichni jsou pro kvalitní činnost školy stejně důležití.
Segmentace vytváří jak příležitosti, tak i rizika.
B. „Zákazníci“
Kdo jsou zákazníci – stát, zřizovatel, komunita,
žáci a studenti, rada školy, rodiče, učitelé a další
zaměstnanci apod.
Jak hodnotí školu a její konkurenty jednotlivé skupiny
zákazníků (ve vzdělávání) z hlediska kvality,
image, úrovně apod.
Například:
Rodiče se liší podle vzdělání a intelektuální úrovně.
Je možno hovořit o třech skupinách:
- vyvolávají potíže kolem svých dětí
- je jim všechno jedno, nevšímají si svých dětí
- jsou ochotni se školou spolupracovat
III. Hledisko MÍRY žákovy
SAMOSTATNOSTI v učení
a. metody informativní, založené
na předkládání hotových poznatků, které si žáci osvojují jako vědomosti, obvykle na základě paměťových procesů; patří sem výklad,
vyprávění, demonstrace, ilustrace, učební činnosti žáků jsou např.
naslouchání, zapisování, reprodukování textu, popis jevů;
b. metody reproduktivní a aplikační, směřující k upevňování
vědomostí a k utváření některých
dovedností spojených s užitím
postupů a zvládnutím algoritmů; v
učení se uplatňuje paměť, porozumění, vybavení; žáci reprodukují s
porozuměním, interpretují, vysvětlují postupy a užívají je při řešení
úloh; patří sem např. laboratorní
metoda, řešení typových úloh;
c. metody aktivizující, usilující
o to, aby žáci aktivně vstupovali do procesu poznávání, zapojovali se do řešení problému, odhalovali vztahy, vyvozovali závěry, srovnávali jevy, posuzovali a
hodnotili, argumentovali; mohou
být založeny na samostatné práci
žáků nebo na kooperativních aktivitách; příkladem aktivizující metody je problémový výklad, skupinové řešení problému, didaktická hra;
d. metody tvořivého charakteru,
metody badatelské, heuristické a
umělecky tvůrčí, kdy žáci objevují problémy, vytvářejí nové postupy, původní projekty, umělecké výtvory a výkony nebo veškeré nové hodnoty; jsou realizovány
buď jako samostatná práce, nebo
jsou založené na kooperaci.
21
EVVO
škola
hrou 2008
C. Konkurence
Které jsou hlavní konkurenční školy a jaké mají
charakteristiky?
Silné a slabé stránky konkurenčních škol ve vztahu
k vlastní škole.
Které trendy mohou ovlivnit budoucí konkurenci?
Konkurenci je nutno bedlivě hodnotit, zejména
vyhodnocovat její silné a slabé stránky ve vztahu k silným
a slabým stránkám vlastní školy i k příležitostem
a hrozbám vznikajícím ve vnějším prostředí.
D. Školy nižšího stupně
IV. Hledisko MYŠLENKOVÝCH
OPRACÍ - podle logičnosti
postupu ve vyučování
a. analytická metoda – postupuje od celku k částem, zkoumá jednotlivé složky a vlastnosti předmětů a jevů; pomáhá pronikat k podstatě jevů
b. syntetická metoda – sleduje opačný postup, od částí k celkům, logicky spojuje jednotlivé
složky (komponenty) do systémů
a vztahů; ve vyučovacím procesu
doprovází a doplňuje metodu analytickou
22
Zhodnocení jednotlivých škol podle studijních
výsledků žáků, kteří přicházejí na naši školu, podle
geografi ckých oblastí, velikosti sídla apod.
E. Dodavatelé
Dodavatelé – energie, techniky, školních pomůcek,
služeb apod.
Tato spolupráce je na velmi nízké úrovni. Jejich výběr
ovlivňuje hospodaření školy.
F. Firmy poskytující
marketingové služby
Jak pracují jednotlivé fi rmy, jaké má s nimi škola
zkušenosti, jak vysoké náklady si škola může dovolit
na využití jejich služeb?
G. Veřejnost
Členění veřejnosti a zhodnocení vzájemné spolupráce
– informovaná, neinformovaná.
Návrh na zlepšení spolupráce s veřejností.
H. Česká školní inspekce
Jak ČŠI hodnotí naši školu?
Jak probíhá spolupráce s ČŠI?
Jaký přínos má pro nás spolupráce s ČŠI?
4.2 MARKETINGOVÉ STRATEGIE
A. Poslání školy
Je poslání defi nované a vyjadřuje orientaci na žáky, rodiče,
učitele apod.?
Dá se realizovat?
Má být upraveno? Jak má být upraveno?
c. induktivní metoda – postupuje
od jednotlivých faktů ke všeobecným pojmům, pravidlům, zákonům, induktivní metoda se vyznačuje konkrétností a názorností
d. deduktivní metoda – postupuje od obecných pojmů, pravidel
a zákonů k jejich aplikaci na konkrétních příkladech a jevech
e. metoda abstrakce a konkretizace
f. metoda generalizace a determinace
Ekostopy jednotlivých
zemí a globální souvislosti
Stručná anotace
Ekologická stopa státu naznačuje nový geopolitický pohled na
dělení zemí. Dostupnost ekologických zdrojů se stane čím dál
důležitějším faktorem, podmiňujícím konkurenceschopnost státu a kvalitu života jeho obyvatel.
V řadě zemí s rok od roku zvyšuje ekologický deficit, a proto by
pomalu mělo přestat platit současné dělení na „ekonomicky rozvinuté“ a „rozvojové“. Dělítko by mělo
spíše vést mezi ekologickými dlužníky a ekologickými věřiteli.
Potřebný čas 30 - 45 minut
Velikost skupiny libovolná
Potřeby, pomůcky... dotazník viz
http://www.hraozemi.cz/ekostopa/
dotaznik.shtml
interaktivní mapka viz http://
www.hraozemi.cz/ekostopa/srovnani.php
23
B. Záměry a cíle
Má škola jasně stanoveny cíle, které umožňují
plánování a kontrolu jejího výkonu?
Jsou dostatečně konkrétní, kvantifi kovatelné,
dosažitelné a reálné?
Jsou cíle v souladu s kulturou školy, jsou přiměřené,
jsou v souladu se zdroji, poskytují škole možnost
konkurovat?
Jak by měly být změněny?
C. Strategie
Jaké jsou postupy, strategie na dosažení cílů?
Jaká jsou slabá místa těchto strategií, postupů?
Jak by měly být případně upraveny?
Cíle
• porovnat vlastní ekostopu se
ekostopou ČR a dalšími státy
• promyslit souvislosti mezi ekologickou stopou a hospodářským
vývojem různých států a nárůstem
spotřeby
Popis, postup...
• vyplnění dotazníku na http://
www.hraozemi.cz/ekostopa/
dotaznik.shtml a následné srovnávání ekologických stop prostřednictvím interaktivní mapky viz
http://www.hraozemi.cz/ekostopa/
srovnani.php
24
4.3. ORGANIZACE MARKETINGU
Jak se uplatňuje marketing ve škole?
Musí některé marketingové činnosti vykonávat
pracovníci, kteří k tomu nemají potřebnou kvalifi kaci (např. návrh propagačních materiálů, příprava
brožur apod.)?
IV. INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
A. Informační systém
Má škola vytvořený informační systém?
Co obsahuje informační systém a kdo je odpovědný
za jednotlivé informace a jejich aktualizaci?
Je účinný?
Povinně vedená dokumentace školy je nedostačující,
neobsahuje přístup žáka ke školní práci a také
spolupráci rodičů při vzdělávání dítěte.
Mezi základní informační systém ve vztahu k žákům
patří nástěnky, ve vztahu k učitelům porady, ve
vztahu k rodičům třídní schůzky.
Školní časopisy, letáky, plakáty, webové stránky, CD.
Součástí informačního systému jsou organizační
a vnitřní řády.
Předávání informací o hospodaření školy učitelům
a jejich motivace ke shánění mimorozpočtových
prostředků.
Absence kritérií pro přiznávání odměn a osobního
hodnocení, které nepodněcují učitele k vyšším
výkonům.
Seznam tisku, který škola odebírá, včetně přehledu,
kdo tisk dostává, kde zůstává uložen.
Využívání šíření informací, které učitelé získali
prostřednictvím školení, kurzů, či dalšího vzdělávání,
uvnitř pedagogického sboru.
Informace MŠMT, Internet, školské zákony na CD,
informace z obecních úřadů, literatura, odborný
i denní tisk.
Vytváření elektronických databází žáků.
• pomocí metody „názorová škála“ můžeme diskutovat na různá
téma. Navrhneme 2 protichůdná
stanoviska, např.
Česká republika – ekologický
dlužník nebo věřitel?
Můžu ovlivnit svou ekologickou
stopu?
Ovlivňuje velikost ekologické
stopy státu kvalitu života obyvatel?
Ovlivňuje životní styl jednotlivců
velikost ekostopy státu?
Studenti se postaví podle svého
přesvědčení na tu či onu stranu na
pomyslné škále. Vyzveme je, aby
své postavení zdůvodnili a obhájili. Své místo můžou změnit podle
pádnosti argumentů druhých.
Podklady k diskusi najdete
http://hraozemi.cz/ekostopa/ a v
publikaci Česká stopa – ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi, kterou
vydal Zelený kruh – www.zelenykruh.cz
25
EVVO
škola
hrou 2008
4.4. ANALÝZA MARKETINGOVÉ
PRODUKTIVITY a MARKETINGOVÝCH FUNKCÍ (MIXU)
Analýza efektivnosti nákladů
Co je pro nás efektivní, výhodné a co ne?
Proč je to neefektivní a jak to chceme změnit?
Uspokojujeme potřeby jak žáků, rodičů, tak učitelů
a ostatních skupin ve vzdělávání?
A. Produkt
Naplňuje ŠVP naše poslání?
Jakou nabízíme dětem mimoškolní činnost?
Jak funguje činnost školních družin, jídelen apod.?
Poznámky
Stránky Hra o Zemi vznikly v
dubnu roku 2002 jako součást stejnojmenné celorepublikové informační kampaně před Světovým
summitem o udržitelném rozvoji v
Johannesburgu.
Na podzim 2004 proběhla další kampaň. Jejím tématem bylo
vybídnout veřejnost k podpoře ekologických organizací a přispět tak k ochraně životního prostředí. Škála činností ekologických
organizací je široká! Podílejí se na
vzdělávání a osvětě, pečují o přírodu a vybraná území, dohlížejí na
dodržování zákonů, připomínkováním se podílejí na tvorbě nových
zákonů. Řada ekologických organizací se snaží mobilizovat zájem
veřejnosti a zapojovat ji do řešení
problémů životního prostředí.
Kateřina Kociánová
26
B. Cena
Náklady na dojíždění, stravování mimo rodinu,
poplatky za kroužky, nákup pomůcek, učebnic apod.
C. Distribuce, místo
Umístění školy (příležitosti, hrozby) a její dostupnost.
D. Propagace, PR, publicita
Je nutné ji dělat systematicky. Rostoucí konkurence
vede k pořádání Dnů otevřených dveří, vydávání
studentských literárních a uměleckých prací,
pořádání různých sportovních a kulturních akcí.
Tyto akce nejsou dostatečně využity k propagaci
školy. Je nutno stanovit cílové skupiny, které má
škola oslovit, média, která mají být použita, stanovit
frekvenci působení a způsob monitorování
výsledků.
Profesionální přístup při jednání se sponzory. Vybudování
vzájemně prospěšných dlouhodobých
vztahů s omezeným počtem sponzorů či dárců.
Vypracování koncepce práce se sponzory.
E. Lidé – pedagogičtí pracovníci,
provozní zaměstnanci školy
Pracují převážně kvalitní pracovníci (to znamená,
že jsou ochotní na sobě pracovat a podle možnosti
se dále vzdělávat)?
Existují dobré vztahy mezi učiteli?
Mají učitelé zájem o další vzdělávání?
Vládne strategie srdce, empatie, důslednosti, vlastního
příkladu?
F. Pedagogické přístupy
Inovační procesy
Prosazování inovačních prvků
G. Participace
Ochota žáků a učitelů podílet se na aktivizaci školy,
např. žákovské parlamenty.
Návrhy nových aktivit.
Marketingový audit je
východiskem pro kvalitní
stanovení cílů a strategie
školy. Slouží k porozumění
současné situaci, struktuře
dostupných a relevantních
informací. Úplnost marketingového auditu pomáhá
identifi kovat zdroje možných hrozeb a příležitostí,
které mohou být běžně přehlédnuty.
LITERATURA:
JAKUBÍKOVÁ, D.: Marketingový audit, In: EGER, L.
a kol. Strategie rozvoje
školy. CECHTUMA, Plzeň
2002.
27
Jenomže důvodem k obavám není, že podnebí roku 2100 bude
jiné než třeba léta páně 1970, nýbrž konkrétní humanitární a ekonomické důsledky této změny.
Pokud žijete pár set kilometrů od hranice rozšíření malárie či v
bangladéšské pobřežní nížině, pijete — tak jako stovky milionů dalších lidí — vodu z řeky napájené horskými ledovci nebo se živíte zemědělstvím v poměrně suché oblasti, bude vás růst průměrné
roční teploty o dva tři stupně zatraceně zajímat.
Že před dvaceti tisíci lety došlo k daleko větším výkyvům, vám přitom vůbec nepomůže.
Vojtěch Kotecký
Obsah:
Hlavní text:
1. Vzdělávání
2. Hlubinná ekologie - stručná charakteristika a
To, co mě skutečně znepokojuje, je způsob jakým jsou témata
související s životním prostředním
zneužívána různými politickými
nátlakovými skupinami k útoku na
principy, které jsou základem svobodné společnosti.
Ukazuje se, že v diskusi o klimatických změnách nejsme svědky střetu různých názorů na životní prostředí, ale střetu názorů na
lidskou svobodu.
28
Achim Steiner
přehled vývoje pojmu
3. Příklady herních aktivit v globální výchově (3)
4. Marketingový audit školy
Boční lišta:
Jak začlenit globální dimenzi do školního
Ekostopy jednotlivých zemí a hledání souvislostí