Monitoring - Pražské jaro

Přehled zpráv 26.5.2015
Pražské jaro
iHNed.cz
Kouzelně spojená válka, hudba a divadlo................................................................................................................2
26.5.2015
iHNed.cz
Pražské jaro
Frank Kuznik
OperaPLUS
Hudba z celuloidu - Korngoldova i Šostakovičova filmová hudba na Pražském jaru.........................................3
26.5.2015
OperaPLUS
Pražské jaro
Redakce
Bachtrack.com
A modern burnish for Prague Spring ..................................................................................................................... 3
26.5.2015
Bachtrack.com
Pražské jaro
Frank Kuznik
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
1
Pražské jaro
iHNed.cz
Kouzelně spojená válka, hudba a divadlo
26.5.2015 iHNed.cz
Pražské jaro
Frank Kuznik
Pražské jaro
Pokud ještě někdo pochyboval, zda Orchestr Berg skutečně je předním českým komorním ansámblem, pondělní
koncert v pražském Divadle Archa ho snad konečně přesvědčil. Berg zde totiž v rámci festivalu Pražské jaro s
neochvějnou jistotou interpretoval Písně o prožitých válkách od německého skladatele Heinera Goebbelse, jenž
uvedení své celovečerní skladby osobně – a napjatě – sledoval od zvukařského pultu. I na něj zjevně udělalo
dojem, jak orchestr vedený šéfdirigentem Peterem Vrábelem kouzelně spojil současnou hudbu s prvky divadla.
Text, který je u této Goebbelsovy skladby stěžejní, vychází z Prožitých válek napsaných spisovatelkou
Gertrude Steinovou – přesněji řečeno z jejích deníků z okupované Francie za časů druhé světové války. Jak
Goebbels uvedl před koncertem, na textu jej lákalo to, jak Steinová vnímá válku cyklicky – nikoliv jako ojedinělou
situaci, nýbrž jen další z řady nekonečných válečných konfliktů lidstva. A nakolik odzbrojujícím způsobem autorka
během války rozlišuje mezi děním v soukromí a na veřejnosti – že například i ve chvíli, kdy na Itálii padají bomby,
raději popisuje své každodenní strasti.
Goebbels si z textu vybral části, k nimž složil hudbu, aby vytvořil „něco mezi koncertem, divadlem a čtením
knihy“, jak pondělní večer sám označil. Tomu odpovídalo i upravené jeviště v Arše, kde v přízemí u smyčcových
nástrojů, klavíru a cembala seděly samé ženy – všechny oblečené ve světlých barvách, pod nástroji koberec, vedle
nástrojů lampičky. Skoro jako by koncertovaly v obývacím pokoji.
V zadní, zvednuté části jeviště, jakémsi pomyslném „prvním patře“, seděli perkusisté, dechaři a hráči na
elektronické nástroje – všichni muži, všichni v černém. Jednoduchý, ale účinný „fór“ zafungoval. A kontrastu
pomáhalo i rozmístění nástrojů – například jeden člen Bergu střídal elektrické klávesy s dávným strunným
nástrojem zvaným theorba.
Goebbelsova hudba totiž vyžaduje zároveň současné i moderní nástroje. Steinová v textu odkazuje k
Shakespearovým hrám, pročež i Goebbels do své skladby zakomponoval části hudby, již v 17. století Matthew
Locke složil k Shakespearově Bouři.
Také tyto pasáže při pondělním koncertu představovaly vítaný kontrast – a o to silněji vyznívalo, když
„dobovou vsuvku“ vystřídal skok do současnosti s elektronickými efekty od praskající elektřiny až po zvuky
připomínající startující letadlo.
Delší instrumentální pasáže pro jednotlivé nástroje se místy rozbíhaly až k jakési neoklasice, či dokonce
snad progresivnímu jazzu. Goebbels je raději, čtou-li texty neherci. Když tedy jednotlivé členky orchestru „z
přízemí“ zrovna nehrály, povětšinou recitovaly. V jednu chvíli dokonce všechny začaly třít zvonivé tibetské mísy.
Je zřejmé, že bez zkušené ruky by se to všechno rozpadlo v naprostý chaos. Jenže v podání Bergu šlo o
přesný opak – o zcela přesné, dokonale nazkoušené a pečlivě připravené vystoupení, jehož odlišné části na sebe
přesně navazovaly. A nejen to. Ke Goebbelsově tvůrčímu stylu patří také jistá nedořečenost – jak sám autor tvrdí,
vždy chce, aby mohl posluchač zapojit vlastní představivost. Také v tomto ohledu dirigent Vrábel zapracoval na
výbornou – přes velmi přesnou a konkrétní interpretaci nebyli jeho hráči nikdy přespříliš doslovní.
Orchestr Berg už s Goebbelsem spolupracoval roku 2009, když na Strunách podzimu uvedl jeho hudební
divadlo Schwarz auf Weiss. Přesto pondělní večer znovu ukázal, jak je na tuzemské poměry výjimečné, když má
soubor tak blízký vztah se světovým autorem. Pražské jaro udělalo dobře, že toho využilo. A že před
Goebbelsovým dílem ve světové premiéře uvedlo také skladbu českého autora Petra Wajsara nazvanou Vápenná
sinfonietta. Ta se hraje naživo vlastně jako soundtrack ke svižnému dokumentárnímu filmu Marka Bureše z továrny
na vápno – a v pondělí působila jako víc než jen pouhá zpestřující předehra.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
2
OperaPLUS
Hudba z celuloidu - Korngoldova i Šostakovičova filmová hudba na
Pražském jaru
26.5.2015 iHNed.cz
Redakce Pražské jaro
Další z koncertů Pražského jara zavede diváky do světa filmu. Není troufalostí říci, že jejich hudbu zná prakticky
každý. Jejich jména však stojí často skromně v pozadí. Pocta zapomenutým velikánům filmové hudby 20. století,
takový podtitul by mohl mít koncert s názvem Hudba z celuloidu, který se uskuteční 26. 5. ve Smetanově síni
Obecního domu. „Skvělá, strhující partitura!“ vystihly v roce 1964 Šostakovičovu hudební skicu k
filmu Hamlet newyorské Timesy. Ta bude následována hollywoodskou kreací z pera brněnského rodáka E. W.
Korngolda. FilmDobrodružství Robina Hooda nejen že jeho autorovi zachránil život, když odešel do Spojených
států, aby se zachránil před nacistickou perzekucí, ale jako vůbec prvnímu skladateli v historii mu vynesl Oscara za
původní filmovou hudbu. Zahraniční filmová hudba bude vyvážena díly českých autorů: Jiřího Šusta, jenž geniálně
zhudebnil většinu filmů Jiřího Menzela, od oscarových Ostře sledovaných vlaků, Slavností sněženek, až
poVesničku mou střediskovou, a Zdeňka Lišky. Z jeho dílny zazní mimo jiné působivá hudba k filmům Tam na
konečné Smrt si říká Engelchen či z legendárního Spalovače.Dirigent a skladatel Marko Ivanović je specialistou
na soudobou hudbu a hudbu 20. století. Kromě řady světových premiér (díla Michala Nejtka, Slavomíra Hořínky,
Jiřího Kadeřábka, Miroslava Srnky), se zasloužil i o první česká uvedení mnoha klíčových děl světové soudobé
literatury (Pašije Arvo Pärta, Music for 18 musicians Steva Reicha, ad.). Pod vedením Marko Ivanoviće na
koncertě vystoupí Lucie Silkenová, Kühnův smíšený sbor a Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK.
Bachtrack.com
A modern burnish for Prague Spring
26.5.2015 Bachtrack.com
Frank Kuznik Pražské jaro
Making a living as a modern music ensemble is tough in Prague, a city with a deep music culture firmly rooted in
the past. The exception is the Berg Orchestra, a smart, creative chamber group led by Slovak conductor Peter
Vrábel now in its 15th season. Given a prominent slot in this year's Prague Spring festival, the orchestra rose to the
occasion with a razor-sharp performance of Heiner Goebbels’ Songs of Wars I Have Seen. The piece was staged
in collaboration with Goebbels, who watched attentively from the sound board during the performance. He has
worked with the ensemble before, notably on a spirited production of his Schwarz auf Weiss for the Strings of
Autumn festival in 2009. Their relationship is such that they discussed every detail of Songs of Wars, with the
ensemble taking particular care to preserve the rhythms and intonations of the original English-language text, which
was translated into Czech for the performance. The text is taken from Gertrude Stein’s “Wars I Have Seen,” a
memoir of the author’s experiences living in occupied France during World War II. Goebbels was attracted to the
material because of Stein’s view of the cyclical nature of war and the gap she elucidates between public and
private life during wartime, tending to mundane daily chores while bombs rain down on Italy. Setting sections of that
to music resulted in what Goebbels describes as “something in between a concert, theater and reading a book.”
The set for the performance reflected the hybrid nature of the piece. On the front half of the stage, the strings,
woodwind, keyboard and harp players – all women, all dressed in bright, casual colors – sat on a large rug amid a
dozen table lamps, like they were giving a concert in someone’s living room. On the raised rear half of the stage,
the percussion, horn and electronics players – all men, all dressed in black – provided a visual and musical
contrast, especially with a theorbo and electric keyboard in the lineup. The unusual blend of early and modern
instruments is required for a wildly eclectic score. Stein refers to the prominent role of wars in Shakespeare’s plays,
so Goebbels includes music that 17th-century composer Matthew Locke wrote for The Tempest. He creates
compelling textures and atmospherics with electronic sound effects ranging from crackling static and hums to low
drones that might be distant airplanes. The instrumental passages can turn in an instant from neoclassical to
progressive jazz. And because Goebbels prefers non-actors reading his texts, the women divided their time
between speaking and playing their instruments, which included singing bowls in a spiritual close.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
3
In anything less than expert hands, this could quickly devolve into clutter and chaos. The Berg performance was
just the opposite, a marvel of precision, subtlety and continuity, with the many moving parts fitting together
seamlessly. Goebbels likes an element of uncertainty in his work, creating an unpredictable flow of sounds and
images that leaves room for viewers to use their imagination. Vrabel and his players captured this quality
beautifully, fashioning soundscapes that were both detailed and dreamlike. The ensemble also did a fine job of
articulating and maintaining the tension in the piece. The text deals mostly with mundane matters – food, the
neighbors, a chicken run over by a careless truck driver – all of which take on a larger-than-life intensity in the
wartime setting. This effect is heightened by the score, which sets the recitations against backdrops of plaintive
instrumental solos or electric continuo. And drops in occasional incongruities like a jazz riff on the theorbo. It
requires a high degree of musicality, and a versatility that not many specialty ensembles have. The Berg players
pulled it all off with aplomb. The evening opened with a short piece commissioned by the festival, an industrial
“sinfonietta” by Czech composer and rock musician Petr Wajsar. Played live as a soundtrack to a kinetic film about
a limestone quarry by Marek Bureš, it provided a raucous, entertaining apéritif.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
4