Přehled zpráv 15.5.2015

Přehled zpráv 15.5.2015
Pražské jaro
Týden.cz
V soutěži Pražského jara uspěli dva Korejci............................................................................................................2
15. 5. 2015
Týden.cz
Pražské jaro
Michal Doležal
Místníkultura.cz
Primátorka předala ceny laureátům soutěže Pražské jaro 2015............................................................................2
15. 5. 2015
Místníkultura.cz
Pražské jaro
Ludmila Kučerová
OperaPLUS
V soutěži Pražského jara uspěli Korejci Kim Ju-pin a Kim Sang-jun....................................................................3
15. 5. 2015
OperaPLUS.cz
Pražské jaro
čtk
Jurij Těmirkanov: Šostakovič byl výjimečný15.5.2015...........................................................................................3
15. 5. 2015
OperaPLUS.cz
Pražské jaro
čtk
Novinky.cz
Špinarův vydařený operní debut...............................................................................................................................4
15. 5. 2015
Novinky.cz
Pražské jaro
Radmila Hrdinová
iDNES.cz
Klavír a fraky v sibiřském lágru? Výjimečně to není nesmysl ...............................................................................5
15. 5. 2015
iDNES.cz
Pražské jaro
Věra Drápelová
Rozhlas.cz
Vltava a D-dur budou vysílat živě z pražského náměstí Republiky. Zazní i Scarlattiho sonáty. ........................6
15. 5. 2015
Rozhlas.cz
Pražské jaro
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
1
Pražské jaro
Týden.cz
V soutěži Pražského jara uspěli dva Korejci
15.5.2015
Doležal Michal
Týden.cz
Pražské jaro
Vítězi 67. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražského jara se stali Korejci Kim Ju-pin v oboru flétna a Kim
Sang-jun v oboru klarinet. Do soutěžního klání se letos přihlásilo rekordních 412 kandidátů z celého světa. Loni to
bylo celkem 295 účastníků. Výsledky oznámili při slavnostním předání cen v Brožíkově síni Staroměstské radnice.
Sedmnáctiletý talent z Jižní Koreje Kim Ju-pin okouzlil podle mluvčího festivalu Pavla Trojana ve finále svým
bezchybným a hudebně temperamentním provedením Koncertu d moll pro flétnu, smyčce a basso continuo Carla
Philippa Emanuela Bacha. Jeho o deset let starší krajan Kim Sang-jun mimo jiné provedl Sonátu pro klarinet a
klavír f moll Johannese Brahmse. Tříkolová soutěž byla zahájena 7. května. V druhém kole byla povinná skladba
napsaná na objednávku Pražského jara: pro flétnu Transflautato od Sylvie Bodorové a pro klarinetisty ClarinoPré
od Aleše Pavlorka. V obou případech se jednalo o skladby s klavírem.
Na druhém místě v oboru flétna se umístil další zástupce z Jižní Koreje Čo Song-hjon a Hélene Boulegová z
Francie, třetí skončila její krajanka Joséphine Olechová. V oboru klarinet získala druhou cenu Anna Paulová z
pražské Akademie múzických umění a třetí byl Franck Russo z Francie. Nositelé prvních cen se tradičně
představují na následujícím ročníku festivalu Pražské jaro. Další laureáti jsou zváni k vystoupením na různé
festivaly. V roce 2016 se bude soutěžit v oborech klavír a trubka. "Soutěž je odpovědí na otázky, co dělá Pražské
jaro pro mladou generaci hudebníků," uvedl ředitel festivalu Roman Bělor. Předsedou poroty pro obor flétna byl
Dán András Adorján, pro klarinet Jiří Hlaváč. Vítězem loňského ročníku v oboru hoboj se stal Johaness Grosso z
Francie, který se představí na letošním festivalu Pražské jaro. V oboru fagot přiřkla porota vítězství Janu Hudečkovi
z pražské Akademie múzických umění. Letošní 70. ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května 2015
provedením Smetanovy Mé vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Závěr festivalu je
2. a 3. června svěřen Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.
Festival nabídne více než čtyřicítku koncertů.
Místníkultura.cz
Primátorka předala ceny laureátům soutěže Pražské jaro 2015
15.5.2015
Místníkultura.cz
Pražské jaro
Ludmila Kučerová
PRAHA: Nejlepší účastníky 67. soutěže mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v oborech flétna a klarinet
dnes v Brožíkově sále Staroměstské radnice přivítala primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová. Vítězi se stali
Korejci – Kim Ju-pin v oboru flétna a Kim Sang-jun v oboru klarinet. Při slavnostním ceremoniálu, kterého se
zúčastnili porotci, zástupci festivalu a organizací a nadací, které udělují ceny, a další hosté, předala pražská
primátorka laureátům tradičně udílenou cenu hlavního města Prahy. „Mistrovské ovládnutí těchto nástrojů klade na
člověka mimořádně vysoké nároky. Odměnou za tvrdou píli mu pak může být schopnost vyjádřit hudbou to, co
pouhá slova neobsáhnou, ale co by přesto mělo být vyřčeno. Laureátům, kteří tuto schopnost prokázali, blahopřeji
k cennému vítězství,“ uvedla primátorka Adriana Krnáčová. Festival Pražské jaro získává pravidelnou každoroční
podporu hlavního města Prahy, až do roku 2017 bude formou víceletého grantu ve výši kolem 9 mil. Kč ročně.
Tradiční je také udělení záštity primátora a ceny pro nejlepšího laureáta soutěže z každého oboru.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
2
Opera PLUS
V soutěži Pražského jara uspěli Korejci Kim Ju-pin a Kim Sang-jun
15.5.2015 OperaPLUS
čtk
Pražské jaro
Vítězi 67. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražského jara se stali Korejci Kim Ju-pin v oboru flétna a Kim
Sang-jun v oboru klarinet. Do soutěžního klání se letos přihlásilo rekordních 412 kandidátů z celého světa. Loni to
bylo celkem 295 účastníků. Výsledky oznámili dnes při slavnostním předání cen v Brožíkově síni Staroměstské
radnice. Sedmnáctiletý talent z Jižní Koreje Kim Ju-pin okouzlil podle mluvčího festivalu Pavla Trojana ve finále
svým bezchybným a hudebně temperamentním provedením Koncertu d moll pro flétnu, smyčce a basso
continuo Carla Philippa Emanuela Bacha. Jeho o deset let starší krajan Kim Sang-jun mimo jiné provedl Sonátu
pro klarinet a klavír f moll Johannese Brahmse. Tříkolová soutěž byla zahájena 7. května. V druhém kole byla
povinná skladba napsaná na objednávku Pražského jara: pro flétnu Transflautato od Sylvie Bodorové a pro
klarinetistyClarinoPré od Aleše Pavlorka. V obou případech se jednalo o skladby s klavírem. Na druhém místě v
oboru flétna se umístil další zástupce z Jižní Koreje Čo Song-hjon a Hélene Boulegová z Francie, třetí skončila její
krajanka Joséphine Olech. V oboru klarinet získala druhou cenu Anna Paulová z pražské Akademie múzických
umění a třetí byl Franck Russo z Francie. Nositelé prvních cen se tradičně představují na následujícím ročníku
festivalu Pražské jaro. Další laureáti jsou zváni k vystoupením na různé festivaly. V roce 2016 se bude soutěžit v
oborech klavír a trubka. „Soutěž je odpovědí na otázky, co dělá Pražské jaro pro mladou generaci
hudebníků,“ uvedl ředitel festivalu Roman Bělor. Předsedou poroty pro obor flétna byl Dán András Adorján, pro
klarinet Jiří Hlaváč. Vítězem loňského ročníku v oboru hoboj se stal Johaness Grosso z Francie, který se představí
na letošním festivalu Pražské jaro. V oboru fagot přiřkla porota vítězství Janu Hudečkovi z pražské Akademie
múzických umění. Letošní 70. ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května 2015 provedením Smetanovy Mé
vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen
Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem. Festival nabídne
více než čtyřicítku koncertů.
Opera PLUS
Jurij Těmirkanov: Šostakovič byl výjimečný
15.5.2015 OperaPLUS
čtk
Pražské jaro
Jako na výjimečného člověka vzpomíná šéfdirigent Petrohradské filharmonie Jurij Těmirkanov na skladatele
Dmitrije Šostakoviče. Ten je s Petrohradskou, dříve Leningradskou, filharmonií spojován díky přátelství a úzké
spolupráci s legendárním dirigentem Jevgenijem Mravinským, jenž orchestr vedl padesát let. Na festivalu Pražské
jaro o víkendu uvede Petrohradská filharmonie tři Šostakovičova díla. “Měl jsem to štěstí poznat se s
Šostakovičem osobně. Byl to poslední svatý člověk v Rusku a také jediný člověk ve dvacátém století, který
odpovídal na úplně všechny dopisy, které dostal,“uvedl Těmirkanov na dnešním setkání s novináři v Praze.
Těmirkanov, který je v čele Petrohradské filharmonie šestadvacet let, připomněl, že vzhledem k zážitkům ze
stalinistického Ruska se Šostakovič až do konce života bál sovětské moci. Šostakovič zemřel 9. srpna 1975.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
3
Petrohradská filharmonie, někdy označovaná i jako Šostakovičova, ve světové premiéře uvedla celkem osm z 15
skladatelových symfonií. Na nedělním koncertu v pražském Obecním domě zazní i Symfonie č. 5 d moll, která měla
premiéru v roce 1937. Šostakovič ji komponoval ve složité době. Poté, co Stalin odmítl jeho operu Lady Macbeth
Mcenského újezdu a v deníku Pravda vyšel útočný článek s názvem Chaos místo hudby, šlo skladateli doslova o
život. Pod vlivem těchto tíživých okolností doznal jeho kompoziční styl jistých proměn. Jeho Pátá symfonieje psána
podle tradičního, klasického schématu. Ještě předtím na sobotním koncertu v podání Petrohradské symfonie zazní
proslulá Symfonie č. 7 C dur Leningradská, která odpovídá tématu Pražského jara, kterým je sedm desetiletí od
skončení druhé světové války. Petrohradská filharmonie na Pražském jaru naposledy vystoupila v roce 2012, kdy
spolu se svým šéfdirigentem Těmirkanovem doprovodila německou houslistku Julii Fischerovou. „Praha je nejen
krásné město, ale vždy byla centrem hudby. Proto mám před vystoupením trochu obavy,“ řekl Těmirkanov. V
metropoli se Petrohradská filharmonie představí v době vrcholícího hokejového mistrovství světa. Teoreticky je
možné, že závěrečné boje ruského mužstva budou kolidovat s termíny dvou koncertů orchestru, jehož historie
sahá až do roku 1882. „Členové orchestru o mně dobře vědí, že se o sport nezajímám, takže se budou chovat
řádně,“ řekl dnes v Praze s úsměvem Těmirkanov.
Novinky.cz
Špinarův vydařený operní debut
15.5.2015
Novinky.cz
jaro
Radmila Hrdinová Pražské
Poslední Janáčkova opera Z mrtvého domu inspirovaná Dostojevského románem se po pětadvaceti letech vrátila
na scénu pražského Národního divadla. Její režií debutuje v opeře nový šéf činohry ND Daniel Špinar. Jeho režie
neilustruje, ale vytváří asociativní obrazy. Opera je pro Špinara stylizovaný tvar, s nímž zachází nepopisně,
v duchu svého obrazivého režijního gesta. Jako základní metaforu volí obraz člověka-hudebníka, jehož touha po
volnosti se koncentruje do gestiky sugerující hudební výkony. Lágr je špinavou koncertní síní s rozbitým torzem
klavíru, který figuruje i jako zraněný orel, a s modrými plastovými pytli odpadků. Špinar neinscenuje jednotlivé
příběhy vězňů, ale jejich pocity, sny, trýznění, všechno to, co je za slovy.
Koncertní křídlo místo zraněného orla
První obraz koncentruje k vytvoření povědomí o výlučně mužském společenství a jeho diferencovaných vztazích a
rituálech, ve druhém – souvislosti s inscenovanou hrou o Donu Juanovi – vytryskne potlačovaná mužská sexualita
groteskně-brutálním způsobem, ve třetím dějství se divák ocitá v horečnatém snu možná umírajícího Aljeji, možná
kteréhokoli z vězňů či z nás. Svět se vyčistil, špinavá realita zmizela, a s ní se v bývalém lesku vyloupla i koncertní
síň, vězeňské hadry nahradily fraky a bílé košile a místo vyléčeného orla stoupá k nebesům koncertní křídlo. Obraz
světa bez žen posiluje i důsledně mužské obsazení všech rolí – včetně Aljeji a Poběhlice. Když do tohoto světa
vpluje v posledním dějství žena v ostře rudé róbě, je to velmi působivé. A její křehké dívčí tělo, které se vyloupne
z vězení atraktivních šatů, se zmítá stejně zoufale jako duše vězňů v křeči, opětovném vzepětí a pádu a v marné
touze po osvobození naráží do stěn v šíleném tanci smrti.
Milostný trojúhelník mezi vězni
Jemné posuny ve výkladu postav, které Špinar do Janáčkovy opery vnesl, neodporují hudební ani dramatické
logice příběhu – milostný trojúhelník mezi Lukou Kuzmičem, Aljejou a Gorjančikovem prolíná operou zcela
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
4
organicky, posiluje charakteristiky všech tří figur a zejména finále druhého dějství, kdy se Luka a Gorjančikov měří
pohledy nad zraněným Aljejou, je o to dramaticky vyostřenější. Sloučení některých postav do jedné vězeňské
společenství jen zpřehlednilo a zkoncentrovalo. Záleží jen na divácích, zda se oprostí od svých konvenčnějších
představ (ovšem existují u nás vůbec představy o Janáčkově tak málo uváděné opeře?) a nechají se vést
labyrintem Špinarových obrazů, které jim ponechávají dostatečný prostor pro vlastní fantazii a doslovení. Po
hudební stránce je nynější nastudování Janáčkovy opery citlivým kompromisem mezi původní, respektive
Mackerrasovou a Tyrrelovou verzí, a dodatečnými úpravami Osvalda Chlubny a Břetislava Bakaly. Dirigent Robert
Jindra cítí Janáčka lyričtěji, než bývá zvykem, a v patřičných dynamických kontrastech, bohužel jeho úsilí naráží
zjevně na hráčské bariéry orchestru, dojem z Jindrova pojetí kazí nepřesné nástupy, hráčské chyby i nevyrovnaný
a rozházený zvuk, v němž zaniká plasticita a barevnost Janáčkovy partitury, jak ji dokonale vystavěl v posledním
berlínském nastudování této opery Sir Simon Rattle.
Návrat Štefana Margity v parádní janáčkovské roli
Vyrovnanému pěveckému obsazení dominuje Luka Kuzmič alias Filka Morozov pěvecky i herecky dokonalého
Štefana Margity, který vytváří detailně rozehranou studii muže, jenž se z vězeňského kápa a psychicky
vyrovnaného člověka rozpadá do alkoholické trosky. Je dobře, že se Margita ve své parádní janáčkovské roli,
kterou prezentoval na řadě předních operních scén, může konečně představit také domácímu publiku. Hlasově i
herecky přesvědčivý je Gorjančikov Františka Zahradníčka, v postavě Aljeji se vyplatilo obsazení mladého tenoristy
Michala Bragagnola namísto obvyklé „kalhotkové“ verze, výborný je i Šiškov Pavla Remenára, Skuratov Josefa
Moravce a další sólisté přesně sloužící celku inscenace. Pochvalu zaslouží i mužský sbor Národního divadla
posílený o členy Českého národního sboru a se sborem organicky splývající sedmičlenná mimicko-taneční
skupina, účinně rozehrávající množství akcí, zejména při vězeňském divadelním představení. A samozřejmě Jana
Vrána v precizním tanečně-mimickém ztvárnění němé Akulky v závěrečném dějství.
iDNES.cz
Klavír a fraky v sibiřském lágru? Výjimečně to není nesmysl
15.5.2015
Věra Drápelová
iDNES.cz
Pražské jaro
Národní divadlo uvedlo novou inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu. Režíroval ji designovaný šéf činohry
Daniel Špinar, který předvedl, že fantazie se může rozvinout, pokud se umí zkrotit. Na první české scéně – a nejen
na ní - je to vzácná výjimka.
Vedle jiných operních inscenací Národního divadla, jejichž režiséři na jeden příběh přišpendlují jiný (Trelińského
Salome), vrší páté přes deváté (Morávkova Kouzelná flétna) nebo ani nevědí, co a jak vyprávět (Keprtové Boris
Godunov) je Špinarova režie z jiného světa.
Z mrtvého domu není nutné vnímat jako realistický, souvisle vyprávěný příběh trestanců ze sibiřské káznice.
Libreto i hudební zpracování Dostojevského předlohy je spíše sledem různých asociací, útržků, vzpomínek. Vězni,
kteří většinou spáchali zločiny z vášně a žárlivosti, si v horečnatých výpovědích vybavují minulost, tolik odlišnou od
drtivé přítomnosti.
Špinarův nápad je neobvyklý, ale originální a jasně zpracovaný. Spočívá v surrealistických obrazech, inspirovaných
samotným prostředím klasické hudby a opery. Dřívější život stylizuje do fraků, do scény připomínající zdevastovaný
salón s lampami na zdech a rozbitým klavírem. Během předehry jsou jednotlivé postavy ještě ve fracích
vyfotografovány a dostanou čísla. Pak už mají vězeňské hadry s ciframi na zádech.
Uzavřená mužská komunita si přirozeně neustále a s gustem vybavuje ženy a sex, nejvíce v „divadle na divadle“,
které si vězni smějí o svátku sehrát. Špinar však všechno drží v groteskní nadsázce, nesklouzává k povrchním
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
5
obscénnostem. Ve třetím dějství, odehrávajícím se ve vězeňské nemocnici, horečka vrcholí, jakoby v deliriu se vše
vrací do dřívějšího života ve fracích. Asi nejdramatičtější příběh, vrcholící zjištěním, že dávný rival v lásce je
nedaleko, zazní jako zdánlivě statický koncertní recitál u klavíru. Posedlost ženou znázorňuje polonahá postava,
křečovitě se zmítající na zemi a ovíjející se kolem klavíru. Ani zde však režie nesklouzne k laciné lascívnosti. Jeden
z vězňů, který má štěstí a je propuštěn, nakonec zasedá ke klávesám, tedy vrací se „domů“. Ostatní jsou vytlačeni
ven, do reality.
Některé věci jsou jistě diskutabilní, třeba názorně naddimenzovaný portrét Leoše Janáčka. Stylizace koncertního
křídla do křídla orla, o nějž vězni pečují, už je možná příliš divoká. Nicméně inscenace je pohybově přesně
rozehraná a nápady dávkuje tak, aby sledovala hlavní myšlenku.
Trochu jiná alegorie
Stejně přesně vedený a emocionálně působivý je tentokrát i orchestr pod taktovkou Roberta Jindry. Nadaný mladý
dirigent vyvažuje celkový zvukový efekt s péčí o jednotlivé části Janáčkovy neobyčejné hudebně-dramatické
fantazie či koláže.
Opera nemá hrdiny v pravém slova smyslu, nicméně někteří vězni se svými příběhy více vystupují do popředí.
Dominantní je Luka Kuzmič v podání Štefana Margity, jakýsi nepsaný, leč přirozený kápo mezi ostatními trestanci,
který musí čelit nejen vlastní minulosti, ale i příchodu vězně z „lepších“ kruhů Gorjančikova (František
Zahradníček), jenž přebírá vliv a snad i lásku k mladičkému Aljejovi (Michal Bragagnolo). Přes silnou stylizaci se
nevytrácí lidský rozměr postav a jejich vztahů, výrazní jsou Skuratov (Josef Moravec) i Šiškov (Pavol Remenár).
Ač to režisér jistě nezamýšlel, skoro naskakuje alegorie se současnou Operou Národního divadla, která je rovněž
jakýmsi mrtvým domem, beznadějně produkujícím špatné inscenace a pouze v záblescích si vybavující elegantní
minulost. Špinarova a Jindrova produkce je takovým zábleskem.
rozhlas.cz
Vltava a D-dur budou vysílat živě z pražského náměstí Republiky. Zazní i
Scarlattiho sonáty.
15.5.2015
Věra Drápelová
Rozhlas.cz
Pražské jaro
Český rozhlas si v pondělí 18. května připomíná 92. výročí od začátku vysílání. Stanice Vltava a D-dur oslaví v
tento den narozeniny rozhlasu vysíláním z tzv. city modulu, který na pražské náměstí Republiky před Palladium
jako své informační centrum umístil festival Pražské jaro. Součástí živě vysílaného programu od 9.50 do 18.30
bude také představení interaktivního webu stanice D-dur Scarlatti.cz. Interaktivní web nabízí zdarma stažení
mistrovských sonát Domenica Scarlattiho. Jde o první českou nahrávku všech 550 sonát na moderní klavír.
Projekt Scarlatti.cz představí v 11.45šéfredaktor stanice Vltava a D-dur Lukáš Hurník a několik sonát zahrají
klavíristé Miroslav Sekera a Barbora Krištofová Sejáková.
PROGRAM:
9.50 – 11.30 Telefonotéka, jejím hostem bude flétnista České filharmonie a souboru Afflatus Quintet Roman
Novotný
11.45 – 13.00 Představení projektu Scarlatti.cz
15.30 – 16.00 Odpolední Čajovna s Petrem Dorůžkou
16.00 – 17.00 Mozaika, kde živě zahraje Marek Doubrava z kapely HmW a hosty budou např. sopranistka Kateřina
Kněžíková, umělecká šéfka Divadla Na zábradlí Dora Viceníková
17.45 – 18.30 Jazzový podvečer s hudebními hosty
Stanice D-dur dosud natočila 100 sonát, které budou na webových stránkách scarlatti.cz postupně přibývat až do
finálního počtu 550. Interaktivní web nabízí kromě stahování sonát ve formátu mp3 a flac také možnost navrhovat
sonátám názvy a přiřazovat nálady a charakter skladeb. Nahrávky se tak dají jednoduše filtrovat podle vlastních
preferencí. Nejlepší názvy sonát redakce vybere a skladby na webu pojmenuje podle nich.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
6