064089 (0) praxe.indd

Jak na to
Fotografujeme přírodní parky
Fotograf – milovník přírody se v rozlehlých přírodních
rezervacích může oddávat přímo fotografickým orgiím. Jeho
úsilí je limitováno jen příslušným návštěvním řádem, kapacitou
paměťových karet a někdy i zásobami vody a benzínu. Vedle
profesionálních hledačů poznání obdivují přírodní parky četní
fotoamatéři. Těm je určena naše praxe a za fotografováním
přírodních krás parků se vydáme především do subtropů.
Celkové
pohledy
na krajinu
Svět zvířat
přírodních
parků
Detaily
v přírodních
parcích
Celkové pohledy zachycují větší
celky a bývají jakoby fotograficky
nejjednodušší. Jejich oblíbenost vyplývá také z toho, že odrážejí zkušenosti vidění lidského oka. Atraktivní
fotografie celku krajiny musí zachycovat nejen pozoruhodnou krajinu
s kontrasty tvarů a barev a zajímavými mraky, ale musí být i technicky
na výši, což vyžaduje nejen kvalitní
optiku, ale i doplňky typu polarizačního nebo UV filtru.
Fotografování divokých zvířat ve
volném prostoru je velmi atraktivní
a bývá častým důvodem k návštěvám
přírodních parků. Nestačí ovšem jen
kvalitní výbava a popisné zachycení
stojícího zvířete teleobjektivem, kvalitní snímek by měl mít něco navíc:
atmosféru, pohyb, nevšední barevné
řešení. Fotografování na safari tudíž
často závisí na náhodě, je náročné na
čas i na zkušenosti s určitým typem
prostředí a zvěře.
Detaily jsou výsečí celku a mohou
vznikat různými ohnisky objektivů.
Chtějí zachytit určitý zajímavý motiv,
soustřeďují se jen na něj a působivost
snímku mnohdy vychází z atraktivity
zachyceného. Svědčí mnohdy o kultivovanosti pohledu fotografa, který
se umí na detaily dívat, přičemž platí,
že určitý nácvik fotografického vidění
lze získat. Poněkud básnicky můžeme
říci, že při fotografování detailů nejde
jen o fotografovu techniku, ale především o jeho duši.
Foto na protější straně: V Národním parku Marakele (JAR), foto Pavel Scheufler.
Přírodní park
Slovník praví, že přírodní park je vymezené rozsáhlé území s významnými přírodními hodnotami, které chrání zákony a předpisy dané země, jež zároveň vymezují pohyb a činnosti lidí v něm. Přírodní parky jsou národní i soukromé, rozlohou obrovské
i malé, nacházejí se ve všech podnebných pásech, nejvíce v subtropech.
64
FotoVideo
4 / 2006
w w w.ifotovideo.cz
w w w.ifotovideo.cz
4 / 2006
FotoVideo
65
Celkové pohledy na krajinu
Polopouště, savany, tvrdolisté lesy,
to vše z fotografického krajinářského
hlediska může být velmi zajímavé
prostředí. Bizarní tvary kopců a skal,
barevné kontrasty půdy, vegetace
a oblohy, to vše vytváří předpoklady
pro zajímavý celkový záběr a spolu
s krásnými obláčky může být rájem
pro milovníka krajinářské fotografie.
Autorkou všech snímků na dvoustraně je Vlasta Čtrnáctá.
1
Mono Lake, County Park, USA. Průzračná vodní hladina, vysoko
položený obzor a skaliska neskutečných tvarů, jakoby vyrendrovaných
programem Bryce, to vše činí tento snímek mimořádným. V tomto případě
místo samo a příhodné světelné poměry vytvořily pro fotografa ideální
podmínky.
Hledání stanoviště
Volba stanoviště fotografa v přírodních parcích jednak vychází
ze záměru, který chce svým snímkem naplnit, jednak z objektivních možností. Ne každý přírodní park umožňuje chůzi, která je
bezesporu pro fotografování nejvhodnější, po některých parcích
je možný jen pohyb v autech, která se smí opustit jen na vyhrazených místech. V návštěvnicky frekventovaných přírodních
parcích jsou dokonce „photopointy“, které naznačují, že právě
odtud je ten pravý výhled… Fotografování krajiny v přírodních
parcích je mnohdy ovlivněno šťastnou náhodou, kterou při běžné
krajinářské fotografii většinou fotograf tolik nevzývá.
3
Red Canyon, State park, USA. Kontrast teplých a studených odstínů a chytře zvolené orámování podstatnou měrou přispívají k zajímavosti snímku.
Fotografováno s ISO 400 Pentaxem *istD.
Téma tvarů jako začátečnické minimum
Světelné podmínky
V teplých oblastech subtropů a tropů se fotograf musí vypořádávat s vysokou intenzitou osvětlení, která se projevuje vyšší
sytostí barev a prohloubením barevných kontrastů. V mnoha
oblastech jižní polokoule je světlo pro našince „jiné“, což se
těžko popisuje, ale je tomu tak. Při běžném fotografování venku
v jižních krajích se vyplatí citlivost nastavit na nejnižší číslo.
Světelné podmínky se někde velmi rychle mění. Platí, že za
mezních světelných situací, tedy ráno a večer, a za neobvyklého
počasí (mlha, příkrov slunce za mraky, písečná bouře, lijavec)
mohou vznikat zajímavější snímky. Je dobré, když pocitové
vyznění snímku převáží nad popisností.
Severní pobřeží Nového Zélandu. Střetávání různých typů hmot bývá
často fotograficky velmi vděčné. V podvědomí vnímatele nastává dialog
mezi tvarem obláčku, tvarem ostrova a torzem stromu v popředí.
Největší úskalí
Fotografická výzbroj
Fotografování v horkých oblastech, kde jsou mnohé parky, má
mnohá úskalí. Od vysokých teplot, které neprospívají filmům
ani čipům, po běžnou vysokou prašnost a možné bezpečnostní
riziko. Zejména by fotograf neměl často měnit optiku.
66
FotoVideo
4 / 2006
4
2
Milford Sound, Přírodní park Fiordland, Nový Zéland. Kompozice založená na atmosféře a na osové souměrnosti se zrcadlením vodní hladiny.
Vzájemné srovnání v čase ukazuje, jak bývá důležité vyčkávat na zajímavém
místě a jak proměnlivost počasí zcela mění vyznění snímku.
w w w.ifotovideo.cz
Pro běžné poznávací fotografování v přírodních parcích není
v zásadě nutná speciální fotografická výzbroj. Na druhé straně
když už fotograf cestuje na některá místa tisíce kilometrů, měl by
mít v ideálním případě dva fotopřístroje, základní sadu objektivů,
w w w.ifotovideo.cz
Základním faktorem proměny tvarů na snímku je úhel záběru.
Nejnápadnější proměnu, kterou vnímáme jako deformaci,
poskytují extrémní hodnoty objektivů. Širokoúhlý má velký
úhel záběru, teleobjektiv malý. Široké ohnisko zvýrazňuje
jevy v popředí snímku. Jeho výhodou je rovněž velká hloubka
ostrosti. Extrémní zoom předměty nejen přibližuje, ale také
vyvolává dojem, že se zobrazené objekty „tlačí na sebe“.
Zase se to dá tvůrčím způsobem využít, ale někdy to může
působit dojmem jakéhosi zmatku a neuspořádanosti kompozičních prvků. S rostoucím rozsahem zoomu klesá hloubka
ostrosti. Tvarovou proměnu ovlivňuje nejen velikost úhlu
záběru, ale také úhel pohledu. Například výrazný podhled
zobrazovaný objekt monumentalizuje, činí ho nápadnějším
a výraznějším.
základní filtry (zejména polarizační a šedý přechodový), dostatek záznamových médií, čisticí prostředky, zkrátka kompletní
fotografické vybavení. A to musí být uloženo ve fotografickém
batohu, který svými rozměry nesmí překročit parametry a hmotnost příručního zavazadla při letecké přepravě.
4 / 2006
FotoVideo
67
Svět zvířat
přírodních parků
Pro putování přírodními parky
se zvěří se vžilo označení safari.
Vedle bizarní krajinářské scenerie
je objektem fotopřístroje živočišná
říše, která se fotí obvykle jinak než
klasická krajina.
Autorem všech snímků na dvoustraně je Pavel Scheufler.
5
Bizarní pestrost živočišné říše v přírodním
prostředí parků pomáhá objevovat teleobjektiv.
V tomto případě zoom 100–400 mm se stabilizátorem. Národní park Marakele v Jihoafrické
republice, nadmořská výška 2612 m.
Hledání stanoviště
Při běžném fotografování zvířat v přírodních parcích bývá fotograf někdy omezen
nuceným pobytem ve vozidle, které omezuje polohu stanoviště a její výšku. Samotný fotografický lov je trochu hra: za prvé
jde vůbec o to, zajímavé zvíře uvidět, za
druhé zhodnotit realizační podmínky vzniku záběru a za třetí vytvořit takový snímek,
který by nebyl jen popisným zachycením
zvířete, ale vyjadřoval by „něco navíc“
(kontrast barev a tvarů, zajímavou světelnou situaci). Ani na pláních se spoustou
zvířat to není úplně jednoduché.
plete nepříjemně do záběru, může komplikovat ostření a deformuje podobu zvířat. Zákaz opuštění vozidla, jakkoli je pro
fotografa bolestný, je vhodné dodržovat.
Z uvedeného také vyplývá, že se vyplatí
vyšší terénní vůz, nikoli běžné osobní auto. Se safaribusem s průvodcem se možná
uvidí více, ale pořídí se rozhodně méně
kvalitních fotek.
Fotografická výzbroj
Na fotografování zvířat v přírodních parcích je vhodný kvalitní teleobjektiv. V praxi
je dobré mít dva přístroje, na jednom teleobjektiv, na druhém normální rozsah pro
zachycení celkových pohledů, které mohou být rovněž velmi působivé. I u objektivů se stabilizátorem je rozdíl v ostrosti
hran (při zvětšení na 100–200 %), jestliže
snímek byl pořízen se stativem nebo bez
něho. Fotograf s digitálem by měl být
v teplých krajích každopádně vybaven
polarizačním filtrem, někdy se může hodit i šedý přechodový a jemný purpurový
(skylight). V nastavení preferujeme RAW,
případně kombinaci RAW + JPG.
7
Velmi brzy ráno nebo v podvečer je šance na pořízení zajímavých záběrů mnohem větší než v poledne. Smrákání přineslo zajímavou oblohu, mezi
modelem a fotografem zjevně došlo k jisté interakci. Fotografováno v 17.29 místního času Canonem EOS 5D, čas expozice 1/100 s, clonové číslo 9,0,
ohnisková vzdálenost 170 mm, ISO 400. Krugersdorpská rezervace v JAR.
Problém vinětace
Světelné podmínky
Světelné podmínky při fotografování
zvířat ve volné přírodě jsou většinou
dané, záleží na fotografovi, jak se s nimi vypořádá, resp. jak je využije. Stabilizace obrazu příslušným objektivem
nebo typem přístroje pomůže při užití
objektivu o delší ohniskové vzdálenosti
a při snížené hladině osvětlení, když se
smráká. Naopak při vysokém jasu oblohy bývá vítanou pomůckou přechodový
šedý filtr.
Největší úskalí
V některých typech přírodních parků je
při fotografování zvířat problém vysoká
tráva, v níž se i slon zdá nízký. Tráva se
68
FotoVideo
4 / 2006
6
Lvice ve volné přírodě fotografovaná z relativní blízkosti (ohnisko 170 mm) a z bezpečí terénního
Nissanu bere trochu iluzi o fotosafari vůbec, zejména když v jiném parku její kolegyně měla obojek
s vysílačkou. Nicméně každé setkání se lvem je úžasný zážitek a tento snímek v protisvětle mám
obzvláště rád.
w w w.ifotovideo.cz
8
Optická vinětace se definuje jako odclánění šikmých světelných svazků
fotografickým objektivem a jeho objímkami, v praxi se jeví jako ztmavnutí
v rozích snímku. Hlavní příčinou vinětace je to, že objektiv se svou určitou
délkou a konstrukčními prvky tvoří
soustavu, která omezuje šikmé paprskové svazky tak, že nemají eliptický
tvar, takže v okrajových částech obrazu
ubývá osvětlení. Vinětace, která je nejmarkantnější při nejmenší cloně, tvoří
součást běžných testů kvality objektivů. Dále se fotograf může s tmavnutím
v rozích snímku setkat vinou nevhodné
nebo špatně nasazené sluneční clony,
při chybném nasazení filtrů a při práci
s bleskem, který úhlem záblesku nepokryje zobrazovací úhel objektivu.
Pohyb, akce, výraznější barevné proměny a kontrasty – to vše přispívá k ozvláštnění snímku. Park
Pilanesberg na severu Jihoafrické republiky.
w w w.ifotovideo.cz
4 / 2006
FotoVideo
69
Detaily
v přírodních parcích
Rozjařený pocit z vysokého jasu, sytosti
barev a bizarních tvarů celkových pohledů
může vést k touze po zachycení detailů,
k všímání si podrobností, které při celkovém
pohledu unikají. Detaily mohou znamenat
objevování skryté krásy.
9
Nejlepší výsledek z asi půldruhé
hodiny trvajícího pozorování snovače
škraboškového při „vyrábění“ hnízda. Park Pilanesberg. Čas 1/160 s,
f/5,6, ISO 200, ohnisková vzdálenost
365 mm. Foto Pavel Scheufler.
Hledání stanoviště
Detail, například hlavy žirafy, může vznikat
na dálku teleobjektivem, ale detail květu
můžeme vytvořit makrozáběrem z bezprostřední blízkosti. Obé je věcí prodlužování
schopností našeho vidění, věcí citlivosti
a postřehu nositele fotopřístroje.
Světelné podmínky
Ideální světelné podmínky pro vytváření
detailu jsou takové, které umožňují jeho
ostré a barevně věrné zachycení.
10
Největší úskalí
Nevšední světelná atmosféra nevytváří pro fotografování principiálně žádné
zvláštní úskalí, které by se lišilo od ostatních rizik v subtropech. Vězme, že v subtropech se smráká mnohem rychleji než
u nás, efektní západ slunce ve skalách se
tudíž velmi rychle změní v temnou noc.
I počasí se v deštivých končinách vyšších
nadmořských výšek a v létě může měnit
každou chvíli. Banální pravidlo: dívat se,
kam se kráčí.
K poutavosti barevných řešení motivů přispívají samotné méně
obvyklé situace, v tomto případě jde o termální jezírko ve Wai-o-tapu, geotermální rezervaci na Novém Zélandu. Zde byl k jemnému potlačení sytosti
použit slabý šedý filtr. Foto Vlasta Čtrnáctá.
70
FotoVideo
4 / 2006
Fotografická výzbroj
Pro fotografování detailu má film i čip
takřka stejné možnosti, ale digitál pracuje efektivněji. Atraktivní záběry blízkých detailů mohou vznikat i kompakty,
ale obecně je vhodnější na fotografické
putování po přírodních parcích zrcadlovka s výměnnými objektivy. Náročný
fotograf vezme těla dvě a pro fotografování blízkých detailů použije speciální
makroobjektiv, specialista nepohrdne
ani mezikroužky. Pro vzdálená přiblížení
bude mít kvalitní teleobjektiv, doplněný
případně ještě telekonvertorem. Obecně platí, že pevné sklo mívá příhodnější
světelnost a kvalitnější kresbu než zoom,
nicméně se jedná vesměs o objektivy
velmi drahé.
11
Bizarní útvary v bahenním jezírku ve Wai-o-tapu, geotermální rezervaci na Novém Zélandu. Foto Roman Kubec.
w w w.ifotovideo.cz
12
Téměř mystická atmosféra záběru takzvaného věčného ohně Chiméra v národním parku Yanartas Isletmesi v Turecku, vzniklého díky výronům
plynu. Fotograf musí pro věrné zachycení volit relativně dlouhý čas (1/30 s) a vhodné je i nastavení přednosti clony a vyšší ISO. Snímek nebyl upravován,
ani nebyl použit žádný filtr. Foto Vlasta Čtrnáctá.
Proč používat RAW
Víme, že barva je jednak smyslový vjem spojený se světlem, jednak kvalita světla a že
vedle tónu je k určení barvy ještě podstatná
sytost a jas. Chceme mít snímek „barevně
věrný“, ale vnímání barev je velmi ovlivněno
úrovní jasu prostředí a ta může být velmi
různorodá. Velmi se tudíž hodí použít jakousi
nezávislou matrici, z níž se může snímek
vyvolávat podle momentálních potřeb a subjektivních pocitů. To vše právě umožňuje
formát RAW, zápis ve formě syrových dat,
která se upravují až v počítači díky zvláštnímu softwaru nebo zásuvnému modulu Photoshopu nebo macovského Aperturu. Rozsah
možných bezztrátových úprav je obrovský
(od změny barevné teploty po korekci expozice) a to je právě největší výhoda tohoto
formátu! Převod se může provést individuálně pro každý snímek zvlášť, nebo hromadně
pro celý zvolený soubor.
w w w.ifotovideo.cz
13
Svítící červ (Arachnocampa luminosa) na Novém Zélandu je opět fotograficky vděčnou zvláštností, která je zachycena vestavěným bleskem. Foto Roman Kubec.
4 / 2006
FotoVideo
71
Fototechnika
v subtropech
14
Mezi fotografujícími cestovateli zaujímá
zvláštní místo Mgr. Vlasta Čtrnáctá (*1973),
vědecká pracovnice Oddělení tropické
medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
v Praze. Navštívila mnoho zemí, ve většině
z nich fotografovala.
Vlasta Čtrnáctá – autoportrét
Jaké používáte k fotografování v národních parcích fotografické přístroje?
Už dva roky fotím s digitální zrcadlovkou
Pentax *istD. Před ní jsem měla asi 20 let
starou zrcadlovku od stejného výrobce.
Jaké objektivy?
Nyní používám objektivy SMC Pentax-F
zoom 1:3,5–4,5 28–80 mm a SMC Pentax–F zoom 1:4–5,6 70–210 mm.
Jaká doplňková zařízení k fotopřístroji?
Z filtrů, které používám, mohu vřele doporučit polarizační filtr. Pro fotografování
v přírodě je tento filtr téměř nezbytností,
obzvlášť u moře. Dále častěji používám
UV a šedý přechodový filtr, který dobře poslouží pro zjemnění příliš jasného
nebe.
Jaký používáte stativ?
Stativ Velbon MAXi 343ES. Je malý, není
moc těžký a obzvlášť při cestování ocením, když se mohu zbavit každého deka
navíc.
Jaký fotomateriál?
V současnosti fotografuji hlavně digitálně, ale pro starší analogový Pentax mám
vyzkoušené filmy značky Fuji.
Zasahujete nějak do vytvořených
snímků?
Určitě. Taky jich spoustu vyhazuji, což
jde u digitálu snadno. Ale někdy je také
lepší použít z fotky výřez a kromě toho
72
FotoVideo
4 / 2006
přizpůsobení úrovní a křivek je občas taky
zapotřebí.
Jak máte snímky uspořádané?
Mám ráda, když si lidé mohou snímky přímo prohlédnout v albech a zůstat u každé fotografie, jak dlouho chtějí. I když už
fotím většinou jen digitálně a je jednodušší udělat prezentaci v počítači, dávám si práci a vybírám nejlepší fotografie
pro tisk, porovnávám, jestli se k sobě na
stránce hodí a nepřebíjí se. Také popisky
jsou důležité. Takže se mi doma postupně
hromadí fotografická alba. Jinak všechny
fotografie uchovávám na CD a negativy
v krabicích.
Kde se vám nejvíce líbilo?
Těžko říct, každé místo má své vlastní
kouzlo. Navštívila jsem spoustu národních
i státních parků v USA a většina těchto
míst je opravdu výjimečná, nikde jinde
na světě se s něčím podobným nesetkáte, navíc mají Američani velice dobře
vybudovanou infrastrukturu parků, které jsou velmi bezpečné. Moc se mi líbilo
na Novém Zélandě. Počasí se tam mění
velmi rychle a stejné místo během krátké
chvilky můžete vidět úplně jinak. Ale když
mám říct, kde se mi líbilo úplně nejvíc,
asi to vyhraje Brazílie. Ráda bych se tam
ještě někdy vrátila.
Váš největší zážitek při fotografování
v národních parcích?
Asi největší zážitek pro mne bylo setkání
s bizony téměř tváří v tvář v americkém
parku Yellowstone. Seděla jsem na lavičce
na parkovišti, když zpoza stromů vyšlo
stádo bizonů. Bylo jich asi dvacet a vzali
to přímo ke mně. Samozřejmě, že je víc
zajímala čerstvá tráva než já, ale když
tak metr ode mne přecházela ta zvířata s trošku větší hmotnostní převahou
a rohy, byla ve mně malá dušička a skoro
jsem se bála zmáčknout spoušť, aby je
nevyplašilo přetáčení filmu. Naštěstí už
byli na turisty zvyklí, takže k žádnému
souboji nedošlo.
Jakou byste dala základní radu cestovateli, který si zvolí jako hlavní oblast
poznání národní parky?
Národní parky jsou nesmírně různorodé,
takže je třeba, v rámci možností, se připravit na všechno. Hlavně mít dostatek filmů
nebo místa pro fotografie, protože nejhorší
je přijít na krásné místo v pravý okamžik
a přijít o ten nejlepší záběr, protože zrovna
přemýšlíme, co smazat. Národní parky,
oproti focení v neznáme krajině, mají jednu
velkou výhodu. A tou je to, že jsou většinou velmi dobře popsané v průvodcích
i s informacemi, v kterou denní dobu přijít
na to správné místo. Tyto informace bych
nepodceňovala, často mohou velmi pomoci, protože správně nasměrované světlo je
pro krásný snímek a vlastně i pro samotný
zážitek nezbytné. Poslední radou, kterou
bych dala všem, je nehonit se, nechtít stihnout všechno za každou cenu, všímat si
detailů a užívat si plnými doušky toho, co
pro nás příroda připravila.
Děkujeme za rozhovor.
w w w.ifotovideo.cz
Rady a tipy
1 Cesty je dobré absolvovat alespoň ve
dvojici a mít vlastní terénní vůz. Je dobré, když je fotografická výbava dvojice
zaměnitelná.
2 Kvalitní fotografická výbava, včet-
ně dvou fotopřístrojů a více objektivů
a s vyřešenou otázkou datového prostoru a akumulátorů, je pro cesty nanejvýš
vhodná.
3 Fotoaparát – i v ochranném pouzdru
Kopírování dat během cesty
I během poměrně krátké cesty do zahraničních přírodních parků se musí
řešit otázka kopírování zhotovených
snímků. Paměťové karty s kapacitou
více než 2 GB jsou stále poměrně drahé.
Nabízí se možnost snímky ukládat do
notebooku, který si člověk bere s sebou, nebo na takzvané datové peněženky. Já při až přehnané úzkosti ze ztráty
dat snímky ukládám přímo z digitálu do
12" notebooku Apple, který beru s se-
bou, a z něho ještě kopíruji na externí
40GB disk. Datovým peněženkám zatím
ještě příliš nevěřím, nicméně mě zaujala možnost řešení datové peněženky
s obrazovkou a vypalováním na DVD.
Upřímně řečeno, když v noci kopíruji data a vidím flíčky od zašpiněného
čipu, které jsem přes den samozřejmě
neviděl, někdy s nostalgií vzpomínám
na filmy… Nedám na digitály dopustit,
ale všechno chce své…
– se nesmí ponechávat ležet delší dobu
na slunci!
4 Největším
nepřítelem fotografa
v mnoha přírodních parcích není slunce, zvěř, zloději, ale jemný prach a písek,
který je schopen dostat se kamkoli.
5 Při běžném fotografování v jižních
krajích je vhodné citlivost nastavit na
nejnižší číslo.
6 Při fotografování v přírodních par-
cích doporučuji fotografovat na RAW
formát v kombinaci s JPG, případně na
samotný RAW.
7 Při komplikovanější světelné situaci
sledujeme a vyhodnocujeme histogram,
zejména se všímáme, zda velké světlé
plochy nejsou přezářené.
8
V korekci osvitu EV minusové hodnoty znamenají sníženou expozici (tedy
tmavší snímek), plusové hodnoty zvýšenou expozici, tedy zesvětlení snímku.
15
Vjezd do parku Marakane v Jihoafrické republice. Foto Pavel Scheufler.
Model fotografického vybavení
9 Je užitečné naučit se pracovat s polarizačním filtrem a využívat šedý přechodový filtr pro zjemnění velkého jasu.
10 Před cestou se vyplatí zjistit, jak
je to s pojištěním fotopotřeb, a případně
provést připojištění a také zjistit, zda náš
fotobatoh vyhovuje hmotností a objemem a bude se moci vzít jako příruční
zavazadlo.
11 Snažme se měnit objektivy v terénu co nejméně.
12 Není dobrá zkušenost se snahou
současně filmovat a zároveň fotit.
w w w.ifotovideo.cz
Snímek ukazuje fotobatoh Lowepro naplněný fotopotřebami. Batoh sice není úplně
vodotěsný, ale má navíc pláštěnku a i bez
jejího zábalu není s vodou ani za tropických lijáků problém. Je jen poměrně těžký
sám o sobě, velký „tak akorát“. Batoh se
fotografoval Canonem D5 s nasazeným
objektivem 28–105 mm. V batohu vidíme takřka kompletní vybavení z poslední
cesty: Canon D20 se skvělým objektivem
100–400 mm se stabilizátorem, patrné jsou
objektivy 17–40 mm, 28–135 mm a pevný 50
mm. V záběru je monopod Manfrotto a příruční brašna na druhý fotopřístroj. Ve vybavení samozřejmě nechybí filtry, pevné (!)
pouzdro na paměťové karty od Hamy,
ofoukávací balonek, naopak chybí notebook Apple a stativ, které se tč. nacházely
v bungalovu. Fotografováno v přírodním
parku Pilanesberg v Jihoafrické republice
12. února 2006.
Připravil: Pavel Scheufler (s díky za spolupráci Petru Dufkovi)
Autoři fotografií jsou uváděni u jednotlivých snímků.
4 / 2006
FotoVideo
73