USTAV PRO JAZYK ČESKY AKADEMIE VĚD ČR

CQöOpiö
pro
USTAV PRO JAZYK ČESKY
AKADEMIE VĚD ČR
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII
U stav p ro ja z y k český A kadem ie věd ČR
118 51 P r a h a 1, L etenská 4
H lavní re d a k to r
Ja ro m ír Povejšil
R ed akční k ru h
Jiří Černý, S v ětla Čm ejrková, Josef H ladký, D ag m ar
K n ittlo v á, Iva N ebeská, Jiří Nekvapil, A lena Šimečková, V lad im ír U hlíř, L udm ila Uhlířová, Václav Vlasák
V ý k onná re d ak to rk a
J in d ra S v ětlá
OBSAH
A lena Šimečková: P rosazování jm enného z áp o ru s nicht- v současné
n ě m č in ě .....................................................................................................................
Iva C iprová-Pašková: S yntaktické aspekty kolektiv v současné angličtin ě ...............................................................................................................................
J in d ra Světlá: Neologie v o d b o rn é slovní zásobě fra n c o u z štin y .........
D u šan Tellinger: O tá zk a p ře k la d u jed n o tiek m ie r a váh a peňažn ý ch
jed n o ti e k ...................................................................................................................
Iv a n a B ozděchová - M iluše Sašková-Pierce: V yučování ja z y k u kom un ik ativ n í m e to d o u .................................................................................................
1
6
17
25
30
R o z h le d y
A lena Šimečková: K ak tu á ln ím u sta v u reform y něm eckého p ravopisu
Josef Filipec: Neologism y z p o h led u francouzské lexikologie a lexikog ra fie ...........................................................................................................................
39
42
R ecenze
Slovník z k ra te k (V. V la s á k )..............................................................................
C. Hagěge: Le souffle de la langue (J. K a d le c )........................................
V. B áez S an José: F undam entos C ríticos de la G ra m átic a de D ependencias (P. Č e rm á k ).............................................................................................
I. Bogoczová: Jazyková kom unikace m ládeže n a dvojjazyčném územ í
českého T ěšínská (L. H ašo v á).............................................................................
49
51
54 .
56
Z p ráv y
C e n tra l E u ro p ea n School of G enerative S yntax (L. Veselovská - G.
C a d o rin i)...................................................................................................................
P ražsk é sym pozium o slovotvorbě (M. V achková)......................................
P řip rav o v an é k o n fe re n c e .....................................................................................
60
62
63
K r o n ik a
S edm desátiny profesora Jiřího Jiráčka (A. B r a n d n e r ) ..............................
63
PROSAZOVÁNÍ JM ENN ÉHO ZÁPORU S NICHT- V SOU ČASNÉ
NĚM Č IN Ě
Alena Šimečková (Praha)
V
posledním desetiletí jsme svědky vzrůstající aktivity1 nicht-/N ichtpři tvoření jmenného záporu v němčině (srov. nicht-fachliches Publikum ,
nichteingeweihte Telephonierer, Nichtverfolgerstaaten apod.). Původně sam ostatný lexém2 tu vystupuje jako slovotvorný prostředek.
Literatura o slovotvorbě se s výjimkou innsbruckých svazků3 zmiňuje
0 tom to typu záporu zatím pouze okrajově. I lexikografický záznam je o p a tr ný, další osud velkého množství okazionalismů není totiž zřejmý.4 V roce
1988 si všimla přibývání zmíněného způsobu negace E. Hallwassová, v poslední době ho komentoval W. Wilss (1994); zdůraznil snadnost jeho tvoření
(namátkovou excerpcí novinových a odborných textů shromáždil 500 dokladů, při systematickém postupu by jich podle svého odhadu našel n a tisíce)
a typičnost jeho výskytu v odborné literatuře. Příčinu nápadného prosazování typu spatřuje Wilss především v jazykovém odrazu binárního způsobu
myšlení (argumentuje párovým výskytem pozitivního a negativního členu
v rámci jednoho syntagm atu, např. ňktionale und nichtňktionale Literatur,
sprachliche und nichtsprachliche Faktoren apod.) a v obecné tendenci současné němčiny ke kondenzovanému vyjádření: „Offenbar gehört es zum kognitiven Stil der Gegenwart, syntagmatisch komprimierten Formulierungen
vor syntaktisch ausladenden Strukturen Vorzug zu geben und mit v erkürzenden „Vorwärtsparaphasen“ zu arbeiten (’Nichtverfolgerstaaten’-Staaten,
deren Bürger aus politischen oder anderen Gründen nicht verfolgt werden)“
(s. 6).
1’A k tiv ita’ určitého prostředku je v pojetí Fleischera a Barzové (1992) „více méně
vyhraněná schopnost sloužit jako složka slovotvorné konstrukce“ (1992, s. 63).
2Nynější příslovce nicht bylo v němčině až do 16. stol. užíváno jako substantivum
1 neurčité zájm eno (sthn. niow iht> m eht> nicht, pův. ’žádná věc’, ’nic’). Když původní
negační částice n e/n i, která mohla stá t sam ostatně před popíraným slovním druhem (i
před slovesem), začala podléhat oslabení, uplatňovalo se nicht jako posilující prostředek
negace (er ne gát nicht); po úplné redukci negační částice se stalo nicht negačním prostředkem pro sloveso i větu. Jeho nynější funkce jako prostředku slovotvorné povahy m á
ovšem i jiné než syntaktické zdroje.
3Deutsche W ortbildung 1975, s. 196-197; 1978, s. 176-178.
41 přesto počet příslušných hesel ve slovnících 80. let znatelně roste.
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
1
LITERATURA
BÖHNKE, R.: Versuch einer Begriffsbestimmung der Antonyme. Diss. Leipzig 1972.
D e u t s c h e W ortbildung. T ypen und Tendenzen in der Gegenwartssprache. Zwei-
ter Hauptteil: Das Substantiv. H. Wellrnann, Düsseldorf 1975. D ritte r Hauptteil:
Das Adjektiv. I. Kiihnhold, O. Putzer, H. Wellrnann unter M itwirkung on A. M.
Fahrm air, A. Moser, E. Müller, L. Ortner, Düsseldorf 1978.
D u d e n . Deutsches Universalwörterbuch A-Z. Mannheim, W ie n/Z üric h 1989
(DUW ).
FLEISCHER, W .: Zur phraseologischen A ktivität des Partizips II in der deutschen
Gegenwartssprache. In: Europhras 90. Akten der internationalen T ag ung zur germanischen Phraseologieforschung. Asko/Schweden, 12.-15. Juni 1990. U ppsala 1991.
F l e i s c h e r , W . - B a r z , I.: W ortbildung der deutschen Gegenwartssprache. Unter
M itarbeit von M. Schröder. Tübingen 1992.
H a l l w a s s , E.: Lauter Nicht-igkeiten. In: texten: schreiben 2, Bad Wörishofen,
1988, s. 2 1 - 2 2 .
H a r t u n g , V.: Die Negation in der deutschen Gegenwartssprache. In: Deutsch als
Fremdsprache 3, 1966, 2, s. 13-19.
H e i n e m a n n , W . - W i k t o r o w i c z , J.: Zur N e g i e r u n g i m D e u t s c h e n u n d P o l n i s c h e n . In: D e u t s c h al s F r e m d s p r a c h e 15, 1978, 1, s. 15-22; 2, s. 100-104.
Großwörterbuch Deutsch al s F r e m d s p r a c h e . Hg . G. Götz, G.
H a e n s c h , H. We l l r n a n n . M ü n c h e n / L e i p z i g / W i e n u s w . 1993.
S c h n e r r e r , R.: Untersuchungen zu den semantischen Relationen in einem Teilsystem des Wortschatzes der deutschen Gegenwartssprache, unter besonderer Berücksichtigung des W ortbildungsmorphems un-. Diss. A. Leipzig, 1978.
S c h n e r r e r , R.: Funktionen des W ortbildungsmorphems un- in der deutschen
Gegenwartssprache. In: Beiträge zur Erforschung der deutschen Sprache 2, Leipzig
1982, s. 22-51.
W l L S S , W . : „Nichteuropäische NichtVerfolgerstaaten“. W ortbildungserscheinungen
m it „Nicht“ in der deutschen Gegenwartssprache. In: Sprachreport 1994, č. 3, s. 4-6.
La n g e n s c h e i d t s
ZUR D U RCH SET ZU N G D E R NOMINALEN NEGATION MIT N I C H T IN D E R
DEUTSCH EN G EG E N W ARTSSPRACH E
Im Vergleich zu weiteren Negationsmitteln (un- und miß-) en th ä lt das W ortbildungselement nicht- noch keine wertenden und emotionalen M erkmale und ist
besonders für die Fachsprache gut geeignet. Dem Produzenten bietet sie durch
ihren bisher noch nicht völlig lexikalisierten S tatu s die Möglichkeit, Syntagrnen
m it Gegenüberstellung von positiven und negativen Gliedern zu bilden.
SY N TA K TIC K É A S PEK T Y KOLEKTIV V SOUČASNÉ A N G LIČT IN Ě
Iva Ciprová - Pásková. (Praha.)
Anglická kolektiva se vyznačuji některými syntaktickými zvláštnostmi,
s jakými se v češtině nesetkáváme. Tyto zvláštnosti vyplývají z významu
kolektiv: jsou to substantiva označující skupiny osob či živočichů, což se
může projevit v jejich syntaktickém chování. Ačkoliv m ají tvar singulárový, jejich význam způsobuje, že jsou často konstruována jako plurály, tj.
uplatňuje se u nich vazba podle smyslu. Na druhé straně se však také konstruují jako singuláry. Singulárové či plurálové pojetí se projevuje nejen ve
tvaru určitého slovesa, nýbrž též v odkazovacích prostředcích (zájmenech
osobních, přivlastňovacích, reflexívních a vztažných). Volba singulárové či
plurálové konstrukce je pro nerodilého mluvčího často dost obtížná, neboť
jediné vodítko uváděné v příručkách je pojetí kolektiva jako celku či jed notky n a straně jedné (pak je konstrukce singulárová), nebo jako skupiny
jedinců (pak je konstrukce plurálová). Cílem tohoto článku je ukázat na
základě rozboru kolektiv excerpovaných ve větném kontextu, v jakých konstrukcích se vyskytují, které z těchto konstrukcí jsou nejčastější a zda jsou
nějaké rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Obvykle se uvádí, že
plurálová konstrukce kolektiv je typicky britská, kdežto americká angličtina užívá konstrukce singulárové. Vedle gramatického principu shody (tvar
podle gramatické formy kolektiva) a vazby podle smyslu (tvar podle kolektivního významu) se též věnuje pozornost principu blízkosti (tvar podle
bližšího substantiva).
Celkem bylo shromážděno 89 různých kolektiv, z nichž 53 bylo získáno
excerpcí a 36 dalších z příruček. Některá kolektiva (jako např. family, p o lice, c.ouple aj.) se vyskytla několikrát. Rozbor excerpovaného materiálu
byl doplněn výsledky dotazníku, v němž byla. všechna kolektiva ve větném
kontextu předložena 4 rodilým mluvčím (dvěma Britům a dvěma Američanům) s žádostí o doplnění vynechaných slovesných tvarů a odkazovacích
prostředků. Dotazníku bylo použito pro ověření, popř. jako korekce výsledků
získaných z rozboru excerpce.
Z významového hlediska se kolektiva dělí na generická (např. public), skupinová (např. family, staff) a jedinečná (např. názvy firem). U živočichů se
vyskytují pouze kolektiva skupinová. Kromě těchto významových skupin se
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
6
J.: Look Back in Anger. Londýn 1986. (anger)
P i n t e r , H.: Plays: one. Londýn 1989. (plays)
S a l i n g e r , J . D.: T h e Catcher in the Rye. New York 1972. (catcher)
U p d i k e , J .: R abbit, Run. Harmondsworth 1970. (rabbit)
D a i l y Express, Septem ber 21, 1992 (express)
D a i l y Mail, July 18, 1991 (mail)
I n t e r n a t i o n a l Herald Tribune, October 20, 1992 (tribune)
U SA T o d a y , O ctober 16, 1987 (today)
O
s b o r n e
,
II. O D B O R N Á L IT E R A T U R A
T
he
A
me r ic a n
Heritage Dictionary of the English Language. Boston, 1. vyd.1976,
2. vyd. 1992.
C o l l i n s Cobuild Essential English Dictionary. Londýn 1988.
D i c t i o n a r y of Basic Words. Chicago 1969.
D u š k o v á , L. a kol.: Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. P r a h a 1988.
F o w l e r , H .W .: A Dictionary of Modern English Usage. Oxford 1983.
H a r r a p ’s Dictionary of Contem porary English. Londýn 1990.
H o r n b y , A.S.: Oxford Advanced Learner’s Dictionary of C urrent English. Oxford
1981.
L o n g m a n Dictionary of Contem porary English. Harlow 1987.
Q u i r k , R., G r e e n b a u m , S . , L e e c h , G . , S v a r t v i k , J.: A Comprehensive G ra m m a r
of the English Language. Londýn 1985.
Q u i r k , R., G r e e n b a u m , S . , L e e c h , G . , S v a r t v i k , J.: A U n i v e r s i t y G r a m m a r
o f E n g l i s h . L o n d ý n 1975.
W e b s t e r ’s Dictionary of English Usage. Springfield 1989.
S E M A N T IC FE A T U R E S OF CO L L E C T IV E NOUNS IN ENGLISH
T his article deals with the interaction of the grammatical and sem antic features
of collective nouns in the function of subject. It focuses on the basic principles
of subject - verb concord ( grammatical, semantic and the principle of proximity
( “a ttr a c t io n ” , “blind agreem ent” ) and the pronouns referring to the singular form
or plural meaning of these nouns. It also pays attention to the semantic groups
of collective nouns, stylistic aspects and differences between British and American
English.
T he m aterial consists of 89 different collective nouns (53 were o btained from
novels and newspapers and 36 from reference books). T he examples were discussed
with 4 native speakers (2 British and 2 American).
T h e results show th a t most examples (51 %) display notional concord; g ra m matical concord is represented by 33 % and the principle of proximity by 11 %.
16
T h e analysis of the excerpted material,as well as the discussion with the native
speakers, confirms the rule of using a singular verb when the collective noun is
considered as one unit, and plural verb when it is tho ught of as a collection of
individuals. This applies to both British and American English. However, the
plural verb predominates in British English (-59 % as against 44 % in Am erican
English),and the singular verb predominates in American English(39 % as against
27 % in British English).
In both varieties plural pronouns often refer to collective nouns conceived as
singulars. The reverse mismatch is unlikely. The verbal form is represented by
nearly a half of the examples (43 %), anaphoric pronouns by 33 %. Similar results
were also obtained from the press.
0 NEOLOGII V OD BO RN É SLOVNÍ ZÁSOBĚ FRANCOUZŠTINY*
Jindra Světlá (Pra,ha)
1. Přibližně do poloviny tohoto století ve frankofonních zemích nebyl o neologii jako jazykový jev projevován příliš velký zájem. Situace se radikálně
změnila až v 60. a 70. letech, kdy se o neologii začali zajím at jak lingvisté, tak terminologové. Zaměřili se především na výzkum neologie z hlediska
dynamiky lexikální kreativity. Navíc v kanadském státě Quebec ta to orientace zároveň odpovídala potřebě jazykově chránit a obohatit frankofonní
společnost v okolním anglofonním prostředí.
Jak uvádí Boulanger (1979), studium neologie se stalo m ódní záležitostí
zejména díky tomu, že neologie je úzce s p ja ta s extralingvistickými disciplínami. Neologie m á v moderním světě sociální úlohu a je neoddělitelná od
hlavních vývojových proudil společnosti, neboť vše nové musí být p ojm enováno a zařazeno do jazykového systému1.
Identifikace potřeb, zejména v oblasti vědecké a technické terminologie,
učinila z neologie vědu, která se začala rychle rozvíjet a k terá se zároveň stala
*Srv. J.-C. Corbeil, Analyse de fonctions constitute ves ď u n résau de néologie. A ctes
du colloque international de terminologie, Quebec 1974: „Novost věcí a pojm ů předchází
novosti výrazových prostředků a je jejich příčinou“ .
’ Poznám ka redakce: V tom to čísle otiskujeme dva příspěvky (J. Světlé a J. Filipce),
které vznikly v rámci grantu Popis nové slovní zásoby s využitím počítačové techniky
(r. č. 405/94/0552) řešeného s podporou GA ČR. V příštím čísle na tu to problem atiku
naváží další příspěvky.
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
17
LITERATURA
B
o u l a n g e r
, J . : Problém atique d ’une méthodologie d ’identification des néologis-
mes en terminologie. In: Néologie et lexicologie (hom m age á Louis G uilbert). Larousse 1979, s. 36-46.
D u b o i s , J.: Introduction ä la lexicographie. Le dictionnaire. Langue et language,
Larousse 1971, s. 111-132.
H u m b l e y , J . : Remarques sur le Centre de terminologie et de néologie de l ’INALF.
Alfa 7-8, 1994/95, s. 117-119.
K o c o u r e k , R . : La langue frangaise de la technique et de la science. Wiesbaden,
B randstetter Verlag 1982, 2. vyd. 1991.
T r o u s i l o v a , E.: K problematice francouzské odborné slovní zásoby v jazykové
přípravě dospělých. In: Problematika odborného jazyka při jazykové přípravě dospělých. AUC Philologica 5, 1990, s. 101-202.
W a l t e r o v á , H . : Francouzština znám á i neznámá. P ra h a 1993.
W a l t e r o v á , H . : Přednáška o neologii na FFU K , ja ro 1994.
LA N E O L O G IE DANS LA T E R M IN O L O G IE FR A N C H ISE
Du point de vue de la linguistique, on commence á parier plus systém atiq uem ent
de la. néologie en France dans les années 60. C ’est su rto u t J. Dubois, L. G uilbert et
M itterand, qui m on tre nt (dans leur article Le mouvement general du vocabulaire
frangais de 1949 á 1960) que pres de 25 % du vocabulaire clu dictionnaire a changé - ils ont relevé 3 973 additions et 5 105 suppressions sur un total de 36 000
entrees en 1949. Dans les additions, il y a une proportion considerable du vocabulaire technique et scientifique. L’identification des bésoins, su rto u t dans les lexiques
scientifiques et techniques, a fait de la néologie une science au développement rapide. A p a rtir des années 70., 1’étude de la néologie a abouti á 1’élaboration, au sein
du secteur de la néologie scientifique et technique de l’Office de la langue frangaise
á Quebec, d ’une méthodologie de I’identification des néologismes en terminologie.
De nom breux organisrnes (surtout des commissions terminologiques ministerielles)
s ’occupent des termes nouveaux qui sont publiés ensuite dans des dictionnaires
e t/ o u dans le Journal officiel et, par consequence, introduits dans la langue.
24
OTÁZKA PŘEKLA DU JE D N O T IE K M IER A VÁH A PEŇ A ŽN Ý C H
JE D N O T IE K
Dušan Tellinger (Košice)
Ide tu o reálie, ktoré sa vyskytuji! tak v umeleckých, ako aj v o d b o rných a publicistických textoch. Pri skupině jednotiek m ier a váb tře b a však
rozlišovať medzi jednotkam i, ktoré sú typické pre určitú k rajinu či niekolko
k rajín (ruský a anglický systém : versta, pud, miTa, funt, p in ta, galón), ktoré
možeme pokladať za reálie, a jednotkam i m etrického systém u, ktoré m ajú
term inologický charakter.
Ti'eba si přitom uvědomit5, že jednotky ako aršín, kul”, versta, m il’a , funt,
holba a pod. sú pre východiskový jazyk term ínam i, reáliam i ich robí až fakt,
že nie sú rozšířené všade vo svete. Vo světe ale dochádza k unifikácii je d notiek mier a váli, národně jednotky ustupujú m etrickému systém u a “keď
m etrický systém příjm u vo všetkých krajinách - a ta k a je sú časná tendencia
- reálie - m iery v synchrónnom pláne přestanu jestvovat?“ (Florin - Vlachov,
1980, s. 153).
Problem atiku překladu jednotiek mier a váli ako aj penažných jednotiek
obšírné rozoberá J. Levý (1963), ktorý považuje za p o třebné osobitne skúm ať otázku překladu jednotiek mier a váh a osobitne penažných jednotiek,
a to z toho dövodu, že národně systém y mier a váh (napr. anglický a ruský)
m ajú výraznú lokalizačnú funkciu v diele, silný národný charakter. M ožno
len dodat?, že silný národný kolorit a lokalizačnú úlohu v tex te m ajú i peňažné jednotky - súčasné i minulé (lek, rube], lei, kvesal, šekel, agora, afgáni,
jefimok, perper, pengö, louisdor, serratus a pod).
Co sa týka jednotiek mier a váh, tu vidí J. Levý dve m ožnosti: „Keď sa
aršíny, stopy, palce, pinty, galony a iné používajú i ba kvoli koloritu a neobsaluijú pre č ita te li překladu jasné určenie m nožstva, čitatel’si nevie predstaviť
skutočné rozm ěry toho, čo sa opisuje. Tu možno všetko prevádzať na m e tre a kilom etre, t. j. na všeobecne přijatý m etrický systém , no len vtedy,
keď u rčitá dPžka alebo váha m ajú vačsí význam pre dielo ako celok ako pre
zachovanie jednotlivin, koloritu“ (Levý, 1974, s. 134).
Pri penažných jednotkách je situácia odlišná - substitilcii penažných je d notiek (napr. koruny nam iesto bahtov) sa třeb a vyhnúť, pretože by to n a ru šilo lokalizáciu deja. Jediné, čo překladatel’ móže zmeniť, je nahradiť rnenej
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
T H E PR O B L EM O F TRA N SL A T IO N OF M EASU RE AND W E IG H T UNITS
AND M O NETA RY UNITS
In this article we analyse the problem of translation of a separate realia group measure and weight units and monetary units. In the group of measure and weight
units it is necessary to distinguish between the units which are typical for a certain
country or several countries - these are so called realia, and between the units of
m etric system - these are terms.
By translatin g so called realia there are some possibilities: to keep the units
which are in the original work, or to convert them into the units of metric system, or
to use loc a l/n a tion a l units. As for the monetary units the siuation is unambiguous,
i. e. to keep the original units, because they have a great role at the localisation
of the work. Only not well-known m onetary units can be converted into well know
units, e. g. francs instead of louisdors, pounds instead of sovereigns or guineas,
kopecks instead of altyns, etc.
T h e tran slator has to realise the function of the given group of realia owing to
the stylistic and genre character of the text.
VYUČOVÁNÍ JAZYKU KOMUNIKATIVNÍ M E T O D O U
/vana Bozděchová (Praha.), Miluše Sašková-Pierce ( Lincoln, USA)
Tento příspěvek se připojuje do široké diskuse n a té m a komunikace a využití komunikativních metod ve výuce cizích jazyků, která se již delší dobu
vede na m noha platformách, mj. také na stránkách Časopisu pro moderní
filologii1.
1. Komunikativní kompetence
Tento termín m á několik významů, do lingvistiky jej za,vedl N. Chomský (viz dále). S jeho komplexním pojetím pracují např. Campbell a Wales
(1970), Hymes (1972) a Munby (1978), kteří pod něj zahrnují čtyři složky;
kompetenci gramatickou, sociolingvistickou, textovou a strategickou. G ra matická kompetence poukazuje na stupeň zvládnutí jazykového kódu a zahrnuje znalosti slovní zásoby, pravidel výslovnosti a pravopisu, tvoření slov
a větné struktury. Sociolingvistická kompetence vymezuje rozsah, ve kterém lze užívat dané gramatické tvary náležitě v různých kontextech tak,
1Viz diskusi v ČM F, 1992, č. 2, zejména příspěvky S. Čmejrkové, D. Škvorové a J.
Světlé.
Časopis pro moderní filologii, 77, 1995, č. 1
30
aby byly vyjádřeny specifické komunikační funkce, např. přesvědčování, popis a zadávání příkazů. Textová kompetence představuje schopnost spojovat
myšlenky tak, aby bylo dosaženo koheze formy a koherence obsahu. S tra te gická kompetence zahrnuje užívání verbálních a neverbálních komunikačních
strategií ke kompenzaci mezer ve znalosti jazykového kódu uživatele nebo
při přerušení komunikace z jiných důvodů.
Na rozdíl od tohoto komplexního pojetí kompetence Hammerly (1982)
pracuje s termínem „kompetence v druhém jazyku“ (second language competence), která zahrnuje kompetenci lingvistickou, komunikativní a kulturní.
Hammerlyho definici lze chápat v tom smyslu, že jazyk (slovní zásoba, syntax a gramatické formy = lingvistická kompetence) se užívá ke komunikaci
(užívání správných významů = textová kompetence) v rámci dané kultury
(jazykový plán, vrstva, pravidla společenské komunikace apod. = k u ltu rní kompetence). Canalovo pojetí komunikativní kompetence zahrnuje jak
znalost o jazyce, tak komunikativní jazykové dovednosti. Toto p o jetí kom unikativní kompetence je velmi blízké pojmu komunikativní dovednost (proficiency). Jak Canale poukázal, vyskytují se jisté problémy s výše uvedenými
definicemi; rozdíl mezi komunikativní kompetencí a aktuální komunikací
zůstává nedostatečně pochopen v oblasti výuky cizích jazyků. Canale dává
přednost termínu aktuální komunikace před dřívějším termínem komunikativní performace, který může být omylem dáván do souvislosti s Chomského
pojm y kompetence a performace. N. Chomský (1965) spojoval kompetenci
s ideálním mluvčím/posluchačem, který při produkci nevykazuje takové odchylky, jako je omezená paměť, chybování, váhání, opakování, opravování,
pauzy apod. Podle Chomského by teorie jazyka měla být teorií kompetence,
aby se lingvisté zbytečně nesnažili kategorizovat nekonečné m nožství různorodých produkcí, které neodrážejí skutečnou jazykovou schopnost m luvčího/posluchače.
Jazykovou kompetenci lze popsat jako kognitivní (vhodnější term ín by
pravděpodobně byl kognescentní) a performativní znalost jazyka. Performace může být mechanická (memorování) a systematická (performace založená 11a kognitivní znalosti minus nesystematické chyby)2. V posledních
deseti letech se termín „vyučování pro komunikativní kom petenci“ používal paralelně s termínem „vyučování pro dovednost“ (proficiency). Základní
rozdíly mezi komunikativní kompetencí a dovedností lze shrnout následovně: komunikativní kompetence je stupeň všeobecné schopnosti komunikovat
2Uplnější soupis definic různých autorů podává H. Hammerly v knize Synthesis in Language Teaching. An introduction to Linguistics. Second Language Publications. Blaine,
1982, s. 60.
31
A .C .: Teaching Language in Context, Proficiency Oriented Instruction.
Heinle Heinle Publishers, Inc. Boston 1986.
R i v e r s , W .M .: Linguistic and Psychological Factors in Speech Perception and
Their Implications for Teaching Materials. In: P. Pimsleur a T. Quinn, eds. 1971.
T h o m p s o n , I. - U r e v i c h , E.: T he Three Rs: Reading Real Russian, Volume I,
D LIFLC Monterey 1987.
Y o r i o , C .A .: Some Sources of Reading Problems for Foreign Language Learners,
Language Learning 21 1971.
Oma g g io ,
LA N G U A G E T E A C H IN G BASED ON COM M U N ICA TIV E A PPR O A C H
T he paper deals with communicative foreign language teaching as applied to the
instruction of synthetic languages. It lists definitions of communicative m ethods
developed in the recent years and presents argum entation in favor of the explicit
g ra m m a r teaching within the framework of communicative and global language
teaching proficiency. T h e concept of income and input is discussed in connection
to listening and reading comprehension.
Com municative competence is the degree of a stu d e n ts’ ability to negotiate adequately and creatively open-ended communicative exchange with native speaker(s)
in a native like setting with a native like command. T he teaching for communicative competence takes into account the fact th a t hum an beings do not learn outside
of context. T he classroom work is a constant negotiation of differences between
the two contexts, th a t of the native language with th a t of the language which is
being learned. A uthentic materials provide the new context, and the authentic
tasks allow the students to confront these two contexts.
Once the communicative theory allows for the need and indeed the necessity
of teaching explicitely gram m ar, the theory can be used with great profit for the
instruction of difficult synthetic languages. T he communicative approach m e th o d ology achieves superior results to all previous methodologies especially because of
th e generous use of contextual and pedagogically prepared listening and reading
comprehension m aterials allows students to acquire gram m a r and replace the less
th a n expedient memorization and learning of the not so distant past. G ra m m a r
of course cannot be taugh t in the form drills out of context drills, and memorized
big gram m atical tables; rather it should be taught through consciousnes raising,
i.e. a meaningful dem onstration of its functioning in a wider and more interesting
context. Listening and reading comprehension provide this meaningful context,
each one with its own specific advantages.
38
ROZHLEDY
K AKTUÁLNÍMU STAVU REFOR M Y N ĚM ECKÉHO PRAVOPISU
Alena Šimečková (Praha)
Před třemi lety jsme zde informovali o postupu prací n a reformě německého pravopisu.1 Pokud tenkrát byla za dveřmi, nyní už na ně zaklepala,
zaklepání je to ale sotva znatelné, spojené spíše se zklamáním, že usilovná
m nohaletá práce jazykovědců směla vyústit jen do výsledku poměrně hubeného. Tento dojem zprostředkovávají i první reakce na 3. vídeňské rozhovory z 22.-24. listopadu 1994 v německém tisku (srov. „Keine Wüteriche am
Werk“ v Süddeutsche Zeitung z 25. 11. 1994, „Es kommen Gämsen sowenig
wie Altern“ v Augsburger Allgemeine Zeitung z 26. 11. 1994 apod.).
Účastníky závěrečného vídeňského setkání nebyli tento k rát jen jazykovědci z Německa, Rakouska a Švýcarska, ale i zástupci příslušných míst stá tn í
správy těchto států a členové delegací pozvaných z Belgie, Dánska, Jižních
Tyrol (Itálie), Lichtenštejnská, Lucemburska, Maďarska a Rum unska (i s tá ty, v nichž je němčina jedním z jazyků nebo jazykem menšinovým, mohou
k dohodě o reformě přistoupit). Pravopisné úpravy, na nichž se zasedání
dohodlo, budou doporučeny k přijetí jednotlivým odpovědným politickým
instancím. Mezinárodní smlouva by měla být podepsána koncem roku 1995,
navrhované ortografické dílo sestávající z pravopisných pravidel a seznamu
slov s 12 000 dokladovými hesly by mělo být po svém vyjití postupně zaváděno během příštích pěti let a nabýt platnosti do roku 2001. Pokud by
během dalšího období mělo být rozhodnuto o vypuštění některých z a sta ra lých variant, nebude už o tom rozhodovat redakce pravopisného Dudenu,
ale stálá mezinárodní komise pro ortografii, zřízená při Ústavu německého
jazyka v Mannheimu.
Tento ústav rozeslal v prosinci 1994 zvláštní číslo svého časopisu Sprach report, v němž Dr. Klaus Heller, účastník vídeňských rozhovorů, přehledně
informuje o schválených bodech reformního návrhu, a to ke korespondenci
hláska - písmeno, jednoslovnému a víceslovnému psaní, psaní se spojovníkem, interpunkci a dělení slov.1Šimečková, A.: Reforma německého pravopisu za dveřmi? ČM F 74, 1992, č. 2, 104110.
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
39
vůbec pisateli větší volnost v rozhodování, kdy považuje za nutné toto znaménko použít a kdy ne. To se týká domácích slov i přejímek; variantní bude
např. psaní Ichlaut/Ich-Laut, blaurot/blau-rot aj.
4. Psaní velkým a malým písmenem
Dlouho odkládané rozhodnutí o zavedení psaní substantiv malým písmenem, tzv. „gemäßigte Kleinschreibung“ , se na posledním zasedání nepodařilo
prosadit. Jazykovědci se na něm sice už dříve dohodli, ale většina účastníků
(kromě delegace dánské) se postavila proti. Psaní substantiv a substantivizovaných slov velkým písmenem v němčině tedy zůstane zachováno a zdá
se, že dokonce dochází k výkyvu ve prospěch velkých písmen, soudě podle
jednotlivých úprav, které byly přece jen provedeny (např. im Großen und
Ganzen, den Kürzeren ziehen, im Allgemeinen, heute M ittag, zm ěna k m a lému písmenu pouze ii die erste Hilfe, das ohmsche Gesetz). Zmíněné dílčí
úpravy potíže v této oblasti sotva odstraní; někde i rušivě zasáhnou do oblastí jiných (např. oproti snaze prosadit ve sporných případech víceslovné
psaní se doporučuje sonntagabends místo dřívějšího Sonntag abends apod.).
5. Interpunkce
Přiblížení k poměrům v českém pravopise nastalo tím, že se hlavní věty
spojené pomocí und a oder nebudou napříště oddělovat čárkou, pokud pisatel nebude vnímat spojení jako spíše adverzativní. P odstatně se zjednoduší
a uvolní dosud velice komplikované oddělování infinitivních a participiálních
skupin, kde se uplatní variantnost.
6. Dělení slov na konci řádky
Konečně padl tradiční zákaz dělení skupiny st (Wes-te) a nutnost měnit
skupinu ck v kk při dělení (lze psát např. Zu-cker). Uvolní se i dělení podle
tvoření slova ve prospěch slabičného dělení: Chi-rurg i Chir-urg, Pä-da-gogik i Päd-ago-gik, hi-nauf i hin-auf, samohláska může stá t sam a na konci
řádku v U-fer, O-fen. Při dnešním způsobu zhotovování tiskopisů je ovšem
působnost těchto úprav značně omezena.
Tolik základní informace, která je vzhledem k poměrně dlouhému údobí
uplatňování úprav v německém pravopise až do finální kodifikace n u tn á. Je
zde skutečně přiměřenější nadále hovořit o úpravách než o reformě, protože
většina opodstatněných a odůvodněných návrhů změn zůstala jen v podobě
návrhů. Slovy H. Understögera (Süddeutsche Zeitung, 271): „Es erging den
Sprachwissenschaftlern aus Deutschland, Österreich und der Schweiz ein
wenig wie Hemingways ,^Altern M ann“ , dem auf dem Weg von der hohen
See zum Hafen sein prachtvoller Fang von Haien kahlgefressen wird: Von
dem ursprünglichen Reformwerk ist kaum mehr als ein Gerippe geblieben.“
41
NEOLO GISM Y Z POHLEDU FRANCOUZSKÉ LEX IK OLO GIE
A L E X IK O G R A FIE
Josef Filipec ( Prah a)
V
souvislosti s přestavbou našeho veřejného a společenského života dochází k obohacování české lexikální zásoby m noha inovacemi a neologismy,
a to zvláště na úseku tvoření slov různého typu, terminologie oborů dříve
neprávem zanedbávaných nebo rozvojových a přejímání slov. Lexikografické zpracování těchto novot vyžaduje teoretickou orientaci a kritické využití
prací zahraničních. Zvláštní pozornost tu připadá vyspělé francouzské lexikologii a lexikografii, která v literárních dílech sleduje tu to problematiku od
18. století.
Abbé Desfontaines uvádí v Dictionnaire néologique (1726) abecední seznam nových slov. Sebastian Mercier pak omezuje neologii n a lexikum.
Ovšem tento pojem není vždy jednotné a jednoznačně definován. Ještě
r. 1976 vznáší význačný představitel francouzské lexikografie a lexikologie,
Alain Rey, otázku: Je neologismus pseudopojem? a podrobněji objasňuje p ojem lexikální novosti, vztahů jednotek k systému a k sociálnímu rozměru (v.
dále). U celé řady dřívějších renomovaných lingvistů, jako L. Bloomfield, Z.
S. Harris, H. A. Gleason, J. Lyons, se tento pojem ani nevyskytuje - v centru jejich zájmu nebylo lexikum - a A. M artinet jej chápe jako neadekvátní
formu v souvislosti s patologií jazyka.
Soustavný teoretický výzkum neologismů zahájil ve Výkumném centru
francouzské neologie Louis Guilbert, autor průkopnického, materiálově fundovaného díla La formation du vocabulaire de l’aviation (1965), v němž
rozlišil i různé typy neologismů (v. dále). Obdobná byla jeho další práce
Le vocabulaire de 1’astronautique (1967). V časopise Langages (1974) otiskl
práce skupiny autorů, týkající se metodologie výzkumu neologismů od m a teriálu až k vytvoření teorie (srov. Présentation).
Skupina autorů (Gardin aj., 1974) hledala v textech neologismy a ukázala se při tom značná neshoda. Psychologický „pocit“ neologismů nestačí
- totéž konstatoval A. R,ey (1976)
je třeba hledat hlubší kritéria pro u rčení „nových“ jednotek, např. novost znaku (úplná, částečná u odvozenin),
metajazykové a typografické označení lexikální jednotky (uvozovkami, kurzívou, závorkami), větné vytčení (např. ja k řekl X. Y., tento lidový leader,
citace), m etafora (metaforizace je privilegovaný proces neologie), výpůjčka
Časopis pro m oderní filologii, 77, 1995, č. 1
42
Goosse (srov. závěr jeho práce: jde o narušení rovnováhy systému, ztěžuje
se dorozumění), Jeudy (rakovina jazyka!).
Hlubší pozornosti zasluhují tři dále uvedené slovníky: P. Gilbert vydal r.
1980 nové vydání Slovníku nových slov (dřívější vydání 1971 a 1975) pod
názvem Slovník současných slov. Rozsah slovníku se zvětšil o 50 %, původní
koncepce byla změněna, takže slovník je „dost odlišný od svých předchůdců“ .
Nejde tu jen o neologismy, slovník zachycuje lexikum 2. poloviny 20. stol.
a těžiště materiálu z tisku a z literárních děl je z dvacetiletí 1960-1979.
Přihlíží se k centrům zájmu běžných uživatelů, těch se uvádí dvanáct (srov.
i Dubois et al.), stranou jsou vědecké a technické termíny, ale uvádějí se
obrazná, neodborná užití technických slov. V současném lexiku se nejvíc
uplatňují postupy slovotvorné, syntaktické a sémantické ( k tomu též Goosse
a Dubois et al.).
Do současné francouzštiny pronikají od šedesátých let anglicismy, zvláště americké. Těch se týká slovník J. Rey-Debovové, Dictionnaire des anglicismes (1980, 1982, 1984). Proti přívalu anglicismů, i v terminologii (v.
Huinbley, 1994/95, Baggioni) se postavil purismus, i úřední, ministerský.
Francouzština zamořená anglicismy se označuje jako „franglais“ a proti ní
vyvstala tendence pofrancouzštění, refrancisation. Autorka ji považuje za
upřílišněnou: v slovníku je 2 714 anglicismů, bez zastaralých jde asi o 1500
slov, tj. 2,5 % z 60 000 slov současného lexika. Frekvence v textech je 0,6
%, tj. asi 1 anglicismus na 166 slov francouzských. Upozorňuje se i na pseudoanglicismy, např. smoking místo anglického dinner jacket. Odsuzují se
ovšem slova módní, luxusní, zbytečná. Heslová stať je vybudována takto:
heslové slovo, výslovnost, gramatická charakteristika, např. rod u su bstan tiv, výklad významu, číslované významy, doklady užití, citáty, lingvistický
exkurz do historie, etymologie, vytčení specifických rysů, ú daj o slangu,
stylu, synonymum. Stať je tradiční a velmi informativní.
Dictionnaire du frangais vivant (2. vvd. 1971) autorů M. Davau, M. Cohen a M. Lallemand je slovník živého jazyka a zachycuje 34 000 slov a l l 111
rčení. Má tři charakteristické rysy: uvádí vztahy rodin slov, např. enfreindre
’přestoupit zákon’ - infraction a zde odkaz. Abecední pořadí se tedy prokládá systémovými vztahy; výklad se uvádí často u příkladů, u exemplářů
lexémů; hojně se využívá synonym, i přibližných, a uvádějí se i slova an a logická, významově souvisící, např. u blessure ’r á n a ’ dvacet synonym a též
antonym a.
Současnými neologismy se zabývají kromě základních slovníků francouzštiny, jako je Le Nouveau Petit Robert, (Paris, Montreal 1993) a Le Petit
46
Larousse illustré (Paris, 1993) v nižném rozsahu i další slovníky a příručky, uvedené v souhrnné bibliografii. Terminologické neologismy se soustavně
sledují v časopise La banque des mots, srov. k tomu i práci E. Trousilové
K problematice odborného jazyka při jazykové přípravě dospělých. AUC
Philologica 5, 1990.
L IT E R A T U R A
D.: Dirigisme linguistique et néologie. Langages 36, 1974, 53-66.
B a s t u j i , J.: Aspects de la néologie sémantique. Langages 36, 1974, 6-19.
B l o c h w i t z , V. - R u n k e w i t z , W .: Neologismen der französischen Gegenwartssprache. Berlin 1971.
C e l l a r d , J . - S o m m a n t , M.: 500 mots nouveaux définis et expliqués. Paris 1979.
D a v a u , M. - C o h e n , M. - L a l l e m a n d , M.: Dictionnaire du frangais vivant.
Paris, Bordas, 2. vyd. 1971. Předm luva s. III-V.
D e l a v e a u , A . - H u o t , H. - K e r l e r o u x , F.: Question sur le changem ent linguistique. Langue frangaise 15, 1972, 29-46.
D e P e c k e r , L. - P a g e s , A.: Guide des mots nouveaux. Paris, N a th a n 1985.
D i c t i o n n a i r e des mots nouveaux. Paris, Hachette-Tchou 1972.
D i c t i o n n a i r e des néologismes officiels. Tous les mots nouveaux. Paris, Franterm ,
1984.
D i k i - K i d i r i M . - J o l y , H. - M u r c i a , C.: Guide de la néologie. Paris, CILF
1981.
D r e s c o , P . : Traitem ent inforrnatique de la néologie: bilan et reflections. A propos
d ’un projet-pilote. Langages 36, 1974, 119-123.
D u b o i s , J . et al.: Dictionnaire de linguistique. Paris, Larousse 1973.
D u b o i s , J. - G u i l b e r t , L. - M i t t e r a n d , H . - P i g n o n , J.: Le m ouvem ent
général du vocabulaire frangais de 1949 ä 1960 d ’apres un dictionnaire d ’usage. Le
frangais moderne 28, 1960, 86-106, 196-210.
G a r d i n , B. - L e f ě v r e , G. - M a r c e l l e s i , G . - M o r t u r e u x , M . F.: A propos
du „sentiment néologique“ . Langages 36, 1974, 45-52.
G i l b e r t , P.: D i c t i o n n a i r e d e s m o t s c o n t e r n p o r a i n s . P a r i s , R o b e r t 1980.
G o l d i s , A.: L ’im portance des néologismes frangais dans le développem ent de la
langue roum aine litteraire. Cahiers de lexicologie 23, 1973-11, 63-81.
GOOSSE, A.: La néologie frangaise au jo u d ’hui. Observations et reflexions. Conseil
international de la langue frangaise. Paris 1975, s. 2 + 73.
G u i l b e r t , L.: La formation du vocabulaire de l’aviation. Paris, Larousse 1965.
GUILBERT, L.: Le vocabulaire de l ’astronautique. Paris, Larousse 1967.
G u i l b e r t , L.: Presentation. Langages 36, 1974, 3-5.
G u i l b e r t , L.: G r a m m a i r e g é n é r a t i v e e t n é o l o g i e l e x i c a l e . L a n g a g e s 36, 1974,
34-44.
Ba g g io ni,
47