Tschechisch in den Medien

SPECIMINA
PHILOLOGIAE
SLAVICAE
Tschechisch in den Medien
Beiträge zum 6. Bohemicum Dresdense
11. November 2011
Verlag Otto Sagner
Herausgegeben von Holger Kuße und Hana Kosourová
BAND 177
SPECIMINA PHILOLOGIAE SLAVICAE
Begründet von
Olexa Horbatsch und Gerd Freidhof
Herausgegeben von
Peter Kosta, Holger Kuße
und Franz Schindler
!"
#$#%!&
'
())*$+,-,
.&/,+
,012
#%#3
'())*$+,-,
125
67&.8
!" #
++6&
6+
0"9"8"8
:;;,,",
<125#= %%5>;? !%122
@2>@( 2
A"B?>C2D@>E?1@F2
A"B?>C2D@>E?1@F11/
G6F,
HHH,F,
+I""7I#=8,$*$+,-,
HHH,6F,
J K8#= I":
",+,#%
A7.+
8"6
L%
22/1+
A"B?>C2D5E?/55?112
,6GF,
IM
7:-A$(
+6:+"F+6$
N
8022F512
80:>@F5F@//@@F5/>F
80C6D:>@F5F@//@@F52F5
Vorwort
Das 6. Bohemicum Dresdense, das am 11. November 2011 an der TU Dresden vom
Institut für Slavistik und der Brücke/Most-Stiftung veranstaltet wurde, war nach Tagungen
zum Tschechischen und Slovakischen (2009) und zur tschechischen Sprachgeschichte bis
1775 (2010) den neusten Entwicklungen des Tschechischen im Kontext und unter den
Bedingungen und Möglichkeiten der gegenwärtigen medialen Revolution gewidmet.
Eröffnet wurde die Tagung durch die Generalkonsulin der Tschechischen Republik, Doz.
PhDr. Jarmila Krejþíková, CSc. Ein ausführlicher Tagungsbericht erschien 2012 in der
Zeitschrift für Slawistik (Claudia Woldt, Tagungsbericht des 6. Bohemicum Dresdense
„Tschechisch in den Medien“, in: ZfSl 57/1, S. 121-123). Als weitere Beiträge wurden in
diesen Band die Aufsätze von Eva Maria Hrdinová zum religiösen Diskurs und von
Annette Muschner zum Einfluss des Tschechischen auf deutsche Medien aufgenommen.
In den Vorträgen der Tagung ließen sich vor allem zwei perspektivische Zugänge zum
Thema unterscheiden. In einem Teil der Beiträge wurden explizit das Verhältnis von
Schriftlichkeit und Mündlichkeit und die Varietäten des Tschechischen in ihren sozialen
und rhetorischen Funktionen untersucht. Die Grenzverschiebung zwischen Schriftlichkeit
und Mündlichkeit kommt besonders in der Internetkommunikation zum Tragen, lässt sich
aber auch in der Presse und der Berichterstattung sowie anderen Formaten (z. B. Talkshows) im Fernsehen beobachten. Andere Untersuchungen richteten den Fokus mehr auf
die medialen Räume selbst – von den traditionellen Printmedien über die Medialisierung
von politischen Debatten bis hin zu Aufschriften, Plakaten, Graffiti usw., die den
öffentlichen Raum der Stadt zu einem sprachlichen Kommunikationsraum werden lassen.
Schriftlichkeit und Mündlichkeit ist nun das Thema des ersten Teils des Bandes, Mediale
Räume bilden den dritten Teil. Tschechisch in den Medien meint aber auch die mediale
Realisierung, Vermittlung und letztlich auch Voraussetzung der Inhalte öffentlicher
Diskurse in Tschechien. Diesem Bereich sind im zweiten Teil des Bandes zwei längere
Aufsätze zum ökologischen und zum religiösen Diskurs zugeordnet.
Die Herausgeber danken der Brücke/Most-Stiftung für die Unterstützung des 6. Bohemicum Dresdense, das wie auch die Jahre zuvor wieder im Rahmen der TschechischDeutschen Kulturtage stattfinden konnte, und dem Sächsischen Staatsministerium des
Innern, das die Finanzierung der Tagung und dieses Bandes ermöglichte.
Dresden, Dezember 2012
Die Herausgeber
Úvodní slovo
6. Bohemicum Dresdense, poĜádané Katedrou slavistiky a Nadací Brücke/Most dne
11. listopadu 2011 na Technické univerzitČ Drážćany, bylo po konferencích
vČnovaných þeskému a slovenskému jazyku (2009) a historickému vývoji þeského
jazyka do roku 1775 (2010) tematicky zamČĜeno na nejnovČjší vývoj þeštiny
v kontextu a v podmínkách a možnostech souþasné mediální revoluce. Konferenci
zahájila generální konzulka ýeské republiky v Drážćanech doc. PhDr. Jarmila
Krejþíková, CSc. V roce 2012 vyšla v þasopisu „Zeitschrift für Slawistik“ podrobná
Zpráva o konferenci 6. Bohemicum Dresdense „ýeština v médiích“ od Claudie
Woldt (in: ZfSl 57/1, S. 121-123). Dalšími pĜíspČvky pĜevzatými do tohoto sborníku
jsou þlánky Evy Marie Hrdinové na téma religiózní diskurz a Annette Muschner
o vlivu þeštiny na nČmecká média.
V jednotlivých pĜednáškách na konferenci bylo možné rozlišovat pĜedevším dva
perspektivní pĜístupy k danému tématu. V první þásti pĜíspČvkĤ byl explicitnČ
zkoumán vztah psaného k mluvenému a variety þeského jazyka v jeho sociální
a rétorické funkci. K posouvání hranic mezi psaným a mluveným projevem dochází
pĜedevším v internetové komunikaci, lze ho však pozorovat i v tisku a zpravodajství
stejnČ jako v dalších formátech v televizi (napĜ. talkshow). Další výzkum byl
zamČĜen spíše na mediální prostĜedí jako takové – od tradiþních tištČných médií
pĜes medializaci v politických debatách až po nápisy, plakáty, graffiti apod., které
promČĖují veĜejný mČstský prostor v komunikaþní jazykový prostor. Psané
a mluvené je tématem první þásti tohoto sborníku, Mediální prostĜedí tvoĜí tĜetí
oddíl. ýeština v médiích však znamená také mediální realizaci, zprostĜedkování a
v neposlední ĜadČ také pĜedpoklad/podmínku pro obsah veĜejných diskurzĤ v ýeské
republice. Této problematice jsou v prostĜední þásti sborníku vČnovány dva delší
pĜíspČvky o ekologickému a náboženském diskurzu.
Vydavatelé tímto dČkují Nadaci Brücke/Most za podporu 6. Bohemica Dresdense,
které se tak jako v minulých letech opČt konalo v rámci DnĤ þeské a nČmecké
kultury, a Saskému státnímu ministerstvu vnitra, které svým finanþním pĜíspČvkem
umožnilo konání konference a vznik tohoto sborníku.
Drážćany, prosinec 2012
Vydavatelé
Inhalt
Vorwort ……………………………………...………………………….…
Úvodní slovo ………………………………………………………………
5
6
Mündlichkeit und Schriftlichkeit
Jana Hoffmannová
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ ………….....
11-19
Petr Nádeníþek
Varietäten des Tschechischen im Spiegel des Internets …………………..
21-34
SoĖa Schneiderová
Jak dnes mluví þeská média ……………………………………………….
35-46
Tora Hedin
Linguistic Markets in the Media: Spoken Czech in TV-debates and Talkshows ……………………………………………………...………………
47-55
Nicole Richter
Elemente des Mündlichen und Schriftlichen im tschechischen öffentlichen Diskurs …………………………….…………………………
57-66
Veronika ŠtČpánová
Aufnahmen von professionellen Sprechern des Tschechischen öffentlichrechtlichen Rundfunks – eine Quelle für die Erforschung der
tschechischen Aussprachenorm …………………………………………...
67-71
Öffentliche Diskurse
Beatrix Kreß
„Blauer Planet in grünen Fesseln“: Kulturspezifische Selbst- und Fremdstilisierungen im tschechischen (anti-)ökologischen Diskurs ……..………
75-107
8
6. Bohemicum Dresdense: Tschechisch in den Medien
Eva Maria Hrdinová
Máme dobrého pastýĜe, který umí své stádo rozmnožit... aneb o mediálním obrazu „katolického nepĜítele“ ………………..…………………….. 109-124
Mediale Räume
Christof Heinz
Das Schicksal des publizistischen Stils im Zeitalter des Internets ……….. 127-144
Annette Muschner
Zum Einfluss des Tschechischen auf deutsche Medien ………………….. 145-164
Darina Hradilová
Emocionalita a expresivita v souþasném þeském tisku ……….………….. 165-170
Mira Naþeva-Marvanová
Jazyk þeských médií jako indikátor nových strukturních zmČn v þeské
gramatice …………………………………………………………………. 171-181
Martina Berrocal
Positionierungsstrategien in Debatten des tschechischen Parlaments zur
Zeit des „legislativen Notstands“ ………….……………………………... 183-193
Anne Hultsch
Die Schrift an der Wand. Tschechisch im öffentlichen Raum …………… 195-219
Autorinnen und Autoren
Bohemicum Dresdense: bisherige Publikationen
221-225
226
Mündlichkeit und Schriftlichkeit
Jana Hoffmannová
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ1
Název þlánku obsahuje znaþnČ obecné pojmy jako „výrazová ekonomie“
a „redukce“; z tČch by mČlo být zĜejmé, že nepĤjde o pĜíspČvek zamČĜený speciálnČ
na tvoĜení slov. Nejsem ostatnČ žádným odborníkem na þeskou slovotvorbu; proto
jsem zámČrnČ v názvu nepoužila pojmy jako „zkratky“, „zkracování“ nebo
„abreviace“. Naproti tomu jsem se v posledních letech pomČrnČ dost zabývala
internetovou þeštinou, pĜedevším pĜi spolupráci na ostravském grantovém projektu
vedeném doc. Evou Jandovou, jehož výstupem byla mj. monografie ýeština na
WWW chatu (Jandová a kol. 2006); kromČ chatování jsem se opakovanČ vČnovala
i analýze e-mailové korespondence (srov. Hoffmannová 2000, 2003; Hoffmannová
– Müllerová 1999). A hodlám v tom i v budoucnu do jisté míry pokraþovat: ráda
bych napĜ. využila velký korpus soukromé korespondence (obsahující dopisy, maily
i SMS – „esemesky“; Hladká 2005), který v BrnČ vybudovala kolegynČ doc.
ZdeĖka Hladká, ke speciální analýze syntaxe tČchto textĤ.
Tím jsem chtČla zdĤraznit, že se tu zamČĜím na „ekonomii“ a „redukci“ v nejširším
smyslu a že budu tyto výrazové hodnoty chápat spíše jako souþást stylu internetové
komunikace, který se v posledních letech velmi dynamicky, v neustálých
promČnách utváĜí pĜímo pĜed našima oþima – v souvislosti s ním se mluví napĜ.
o „e-þeštinČ“, o novém „newspeaku“, o „technojazyce“, „netspeaku“, „netí
(internetí) mluvČ“ s její speciální „netiketou“ apod. (Srov. k tomu i UhlíĜová 1994;
ýmejrková 1997; Newerkla 1999; VaĖková – Vejvodová 2000; Müllerová 2001;
Hašová 2002; Hladká 2005, 2006 aj.; a celé tematické þíslo þasopisu ýeština doma
a ve svČtČ, 2006.)
PĜes všechno, co jsem právČ uvedla, se ale problematice zkratek, zkratkových
a zkrácených slov v tomto pĜíspČvku úplnČ nevyhnu, takže k tomu aspoĖ nČkolik
slov úvodem. Pro þeštinu je tato oblast tvoĜení slov zpracována zvláštČ v monografii
Josefa Hrbáþka (1979) Jazykové zkratky v þeštinČ; a Hrbáþek samozĜejmČ s úctou
navazuje na dílo, jehož autorem je magnus parens þeské slovotvorby Miloš Dokulil
(TvoĜení slov v þeštinČ 1, 1962). Abreviaþní postupy bývají þasto chápány jako
„slovotvorná úprava pojmenování“ (Hrbáþek o.c., 90) a jen nČkdy bývají Ĝazeny
k základním slovotvorným postupĤm (vedle derivace a kompozice); vČtšinou bývají
chápány spíš jako jakýsi zvláštní, okrajový zpĤsob tvoĜení slov a jeho výsledky se
1
PĜíspČvek vznikl v rámci projektu 405/09/2028 (Styl mediálních dialogĤ), podporovaného
Grantovou agenturou ýR.
12
Jana Hoffmannová
krþí nČkde na periférii lexikálního systému. Mezi tČmito výsledky se podle Hrbáþka
(o.c., 54f., 117) rozlišují
1)
2)
zkratky grafické (grafické úpravy slov v textu)
zkratky graficko-fonické, jež se dále dČlí na
2a) nelexikální, tj. iniciálové (písmenné / hláskové)
2b) lexikální (slabiþné, morfémové)
2c) pĜechodný typ, iniciálovČ zkratková slova (oznaþovaná þasto jako
akronyma).
Nás tu bude zajímat asi nejvíc typ 2b), zkratky lexikální, který se dále dČlí na
2ba) zkratková slova
2bb) zkrácená, „useknutá“ slova.
Podle Hrbáþka slouží tvoĜení lexikálních graficko-fonických zkratek buć
univerbizaci, vytváĜení zkratkových slov ze sousloví (postup, ke kterému je
pomČrnČ zdrženlivý, protože už se hodnČ pohybuje na hranicích syntaxe), nebo
expresivní modifikaci pojmenování: tou vznikají zkrácená slova, o kterých uvádí, že
„jsou v þeštinČ málo rozšíĜena“ a „typická jen v hovorových a slangových
projevech“ (o.c., 117). V centru mé pozornosti zde ovšem budou pĜedevším tyto
typy, protože právČ expresivní modifikace a slangové tvoĜení slov se v neformální
internetové komunikaci uplatĖují opravdu hojnČ. Toto tvoĜení má do znaþné míry
pĜíležitostný, nestandardní, nČkdy i individuální a živelný charakter, obvykle
nevede ke vzniku systémových lexikálních jednotek (takto vzniklé okazionalismy se
objevují i ve slovnících neologismĤ, viz Nová slova v þeštinČ 1, 2, 1998, 2004).
Motivací k jejich vytváĜení je jednak úsilí o vyjádĜení úsporné, struþné,
ekonomické, racionalizované (nČkdy i z dĤvodĤ finanþních; u „esemesek“ je
omezen poþet znakĤ atd.), jednak – a pĜedevším – hravost, hra s jazykem, snaha
pisatelĤ pĜedvést svĤj smysl pro humor, vtipnost, originalitu. AspoĖ jeden pĜíklad
jako závdavek: na jednom diskusním fóru spolu diskutují pánové, kteĜí svou
skupinu oznaþují jako „klub Mašíbl“, pĜiþemž zkratkové slovo mašíbl vzniklo
z prvních slabik slov magor + šílenec + blbec.
Budeme tedy sledovat pĜedevším tyto neformální, hravé, do znaþné míry zámČrné
kreace þeských úþastníkĤ internetové komunikace; nebudu se zabývat zkratkami
výhradnČ grafickými, ani napĜ. ustálenými symbolickými znaþkami odborné
povahy. Nebudu se snažit tu nijak systematicky rozlišovat apelativa a propria, ale
vČtšinou se soustĜedím na apelativa – nebudu se vČnovat samostatné oblasti
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ
13
zkracování vlastních jmen osob a tvoĜení hypokoristik (tedy nikoli zkracování
Antonín – Tonda, AlžbČta – BČta). Vycházím z psaných textĤ, takže se jen
minimálnČ dotknu výslovnosti (kterou nČkdy pisatelé napodobují). A opravdu se tu
nebudu nijak ortodoxnČ omezovat na to, co pokrývá teorie tvoĜení slov, ale budu se
prostČ vČnovat všemu, co souvisí s krácením, výrazovým úsporám jakéhokoli
druhu.
Nyní se z tohoto hlediska pokusím uvést nČkteré typy „zkracování“ – jakkoli se od
sebe dají jen obtížnČ oddČlit a mnohdy se pĜekrývají; a doložit je pĜíklady zkratek,
zkratkových a zkrácených slov, která jsme zachytili v e-mailových sdČleních, SMS,
komunikaci na chatu aj.
.
1. Zkratková slova vzniklá slovotvornou redukcí založenou na univerbizaci
(pĜiþemž podle Hrbáþka aspoĖ jeden z komponentĤ pĤvodního sousloví musí být
zkrácen). Není to v þeštinČ nic nového: zkratková slova expresivního nebo
slangového charakteru jako foĢák (fotografický pĜístroj / aparát) nebo vejška
(vysoká škola) byla u uživatelĤ þeštiny vždy oblíbena. V neformální elektronické
komunikaci se dnes objevují mnohá další: socka (sociální pĜípad), jarniny (jarní
prázdniny), tykaþka (domluva na tykání), nocovka (noþní práce, práce pĜes noc).
NČkteré výrazy sem pĜecházejí z oblastí, které jsou výraznou souþástí životního
stylu mladých lidí, napĜ. ze sportovní publicistiky, z vyjadĜování populárních
sportovních reportérĤ: standardka (standardní situace), gólovka (gólová situace –
situace, z níž mohl padnout gól). Ale také napĜ. z gastronomie (typ lahváþ – lahvové
pivo). Abychom se aspoĖ letmo dotkli i vlastních jmen a mohu-li zĤstat u Prahy
a jejího místopisu: v bČžném hovoru se odedávna oznaþují pražská námČstí jako
Václavák, Karlák, Tylák, Staromák, Mírák, JiĜák, ýechák; k tČmto propriím by se
dal pĜiĜadit i KulaĢák (VítČzné námČstí, oznaþované podle „kulatého“ tvaru); ale
mladí úþastníci elektronické komunikace si dnes nezĜídka dávají sraz na Ípáku
(námČstí I. P. Pavlova) þi dokonce na SlinĢáku, kde už je sémantické pozadí
mnohem složitČjší. Jiný pĜípad pĜedstavuje „námČstí Republiky“, zkrácené do
podoby námČstí Repu zĜejmČ vlivem analogie s rapovou hudbou a na základČ
zvukové podobnosti (Prošek 2005, 94). A pokud jde o místopisné názvy a o pražská
námČstí, stranou nechávám i studentské metonymické zkracování typu jít (na výuku)
na Palacha, na Churchilla (tj. do hlavní budovy Filozofické fakulty, která se
nachází na námČstí Jana Palacha, nebo do hlavní budovy Vysoké školy ekonomické
na námČstí W. Churchilla).
2. Zkrácená slova vzniklá vynecháním urþité slabiky nebo þásti slova a vČtšinou
obmČnou sufixu: narozky (narozeniny), dovþa (dovolená), hoćka (hodina). PatĜil by
14
Jana Hoffmannová
sem asi i kulec (kuleþník), hospa (hospoda) nebo posilka / posilþa (posilovna).
SložitČjší sémantiku a zþásti univerbizaþní nebo metonymické pozadí má opČt výraz
þarodky („þarodČjnice“, ale vztahuje se k „pálení þarodČjnic“, spojenému s májovou
filipojakubskou nocí). ěada tČchto výrazĤ patĜí ke slangu studentskému (cviko –
cviþení, úþto – úþetnictví, programko – programování). V mnoha pĜípadech pak jde
vyloženČ o „useknutá“ slova vytvoĜená redukcí, vynecháním koncové þásti: info
(informace), odpo (odpoledne), urþo (urþitČ), stopro (stoprocentnČ), v poho
(v pohodČ), také poþ (poþítaþ – sedČt u poþe). Hravost uplatĖují pisatelé velmi
výraznČ pĜi zápisu úvodních a závČreþných pozdravĤ: hoj (ahoj), zdar (nazdar), pp
(papa) nebo i dovi (ze slovenštiny, ve významu „na vidČnou“); tady ovšem hravost
pĜevažuje nad potĜebou struþnosti a redukování, takže stejnČ þasté je i prodlužování
(místo „þau“ napĜ. þauky, þaute, þauves…).
3. Redukce motivované mluvenou þeštinou a nespisovnými útvary, které se v ní
využívají (obecná þeština, náĜeþí). VyjadĜování pisatelĤ neformálních mailĤ a SMS
þi úþastníkĤ hovorĤ na chatu, ale i internetových diskusí je velmi silnČ ovlivnČno
pĜíznaþnými vlastnostmi mluvených projevĤ a nijak se nevyhýbá prostĜedkĤm
nespisovným; na tvoĜení slangových slov jsme tu už ostatnČ narazili nČkolikrát. Teć
mám na mysli spíše urþitou nápodobu neformální, nedbalé výslovnosti; navíc
podoby jako dyž (když), dyĢ (vždyĢ), dycky (vždycky), Ėákou (nČjakou), páþ
(ponČvadž), pude (pĤjde), píde (pĜijde), prže / pže / poe (protože), upe (úplnČ),
neska (dneska) i sem, sme, ste, sou (jsem, jsme, jste, jsou) napĜ. pisatelĤm SMS
ušetĜí jeden nebo nČkolik znakĤ. Týká se to i náĜeþního ce, cu (místo spisovného
chce, chci). NáĜeþní spojka bo – pravdČpodobnČ pro svou krátkost – získává napĜ.
v komunikaci na chatu širokou oblibu, zĜejmČ i u pisatelĤ mimo pĜíslušné moravské
regiony. A podobnou úsporu umožĖují také nČkteré nespisovné tvary, pĜecházející
sem jinak zcela pĜirozenČ z neformálních mluvených projevĤ, napĜ. maj (místo
mají), Ĝek (Ĝekl), dem (jdeme).
4. Od redukcí založených na nespisovných útvarech þeštiny pĜejdu k jinému,
v internetové þeštinČ snad nejvydatnČjšímu zdroji redukcí: k pĜejímání slov
z angliþtiny a jejich zkracování, pĜípadnČ pĜímo k pĜejímání zkratek. (Viz o tom
D. Svobodová 2007, 98-103, 115, a další práce téže autorky o anglicismech
v þeštinČ.) Zvykli jsme si na množství rozšíĜených iniciálových zkratek, které
nabývají povahy internacionalismĤ (CD, DVD, PC, IT, SMS, MMS, GPS, PET, DJ
aj.). U mladých ýechĤ se ujala i typická anglická slovní hĜíþka ICQ (I seek you). Ne
vždy se iniciálové zkratky zapisují velkými písmeny, srov. napĜ. chodit na fb (na
facebook).
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ
15
K iniciálovým zkratkám se nČkdy vytváĜejí sufixální derivace typu CDþko, PCþkáĜ,
SMSka; ale asi daleko þastČji opisné tvary tČchto derivátĤ, tedy napĜ. cédéþko
(zkrácenČ i cedko), esemeska, petka, dýdžej / dýdžejka. Psaní tČchto zkratkových
slov je nČkdy velmi diferencované, v souvislosti s výslovností: pécéþko i písíþko;
mptrojka i empétrojka; dívídíþko i dývídýþko… Dále je možno uvést i nepĜeberné
množství slov zkrácených, resp. slov vzniklých zpĤsobem abreviaþnČ-derivaþním
jako komp, mob, foun, nout, mekáþ, fitko. Množství redukovaných variant bylo
odvozeno od slova diskotéka: disko, diskoška, dýza / díza, dydžina…
Dosud zmiĖované zkratky mají co do oznaþovaných denotátĤ pĜevážnČ charakter
terminologicko-slangový; k nim však pĜistupují þetné, opČt velmi frekventované
iniciálové zkratky resp. iniciálová zkratková slova (akronyma) pro
konvencionalizované konverzaþní obraty: PLS / plz / pls (please), OK / ok, OMG
(oh my God), BTW / btw (by the way), ASAP (as soon as possible), NP (no
problem), IMHO / imho (in my humble opinion), AFAIK / afaik (as far as I know),
hlp (help), thx (thanks). Jako další výrazný projev jazykové hry se pak pro anglická
akronyma užívá typických kombinací písmen a þíslic s pĜíslušnou anglickou
výslovností: sk8 (skate), gr8 (great), ale také U2 (you too), F2F (face to face), 4U
(for you), CUL8R (see you later), DNBL8 (don´t be late), RUOK (are you OK?) þi
TI2GO (time to go).
OstatnČ nejrĤznČjší snahy zkrátit pĜedevším text SMS vedou pisatele k nejrĤznČjším
vynalézavým interjazykovým postupĤm: anglické I je nepatrnČ kratší než þeské já
a if je výraznČ kratší než jestli, tak proþ si sdČlení nezkrátit i takovouto þeskoanglickou makarónštinou?
5. Všechny uvedené anglické zkratky se hojnČ rozšíĜily i v þeštinČ, kde k nim navíc
- jak už jsme vidČli – pĜibývají rĤzné deriváty umožnČné bohatými možnostmi
þeského tvoĜení slov, ale také hravČ utvoĜené þeské obdoby. Tak k anglickému sk8
pĜistupuje napĜ. sk8ák, sk8anda. Pro þástice a citoslovce v komunikaci
frekventované a ritualizované pĜibývají i þeské zkratky: jj (jojo), nj (nojo), njn (no
jo no), mmnt (moment). Anglické kombinace písmen a þíslic, které umožĖují
uspoĜit nČjaký znak a pĜitom si pohrát s grafikou, nacházejí rovnČž paralely
v þeštinČ: pro1t (projednat), me2d (medvČd), še3t (šetĜit), Pe3n (PetĜín), z5 (zpČt),
o5 (opČt). A pĜidejme ještČ další oblíbenou techniku: dvČ nebo více písmen lze
nČkdy nahradit jedním jak v angliþtinČ (THX / FANX – thanks, XMAS = Christmas),
tak v þeštinČ: sqelý (skvČlý), qalita (kvalita), xmíchu (k smíchu), jaxemáš (jak se
máš), taxe mČj (tak se mČj).
16
Jana Hoffmannová
6. Zcela speciální motivaci má krácení, jehož cílem je eufemizace vulgarismĤ –
nČkdy ze strany pisatele dobrovolná, nČkdy vynucená (jinak by napĜ. mohl být
vyhozen z chatové „místnosti“). Eufemizace mĤže být dosaženo náhradou
nČkterého písmene þi písmen tĜemi teþkami nebo hvČzdiþkou, vložením jiného
písmena, výmČnou písmen atd. (ty fole, je to na howno, nesfer mČ, to je pitcha, na to
se*u, je to p…l), ale také redukcí, vynecháním písmena (nebo nČkolika písmen):
voe, kua, tywo, tywe (= „ty vole“).
7. Pisatelé SMS ve snaze redukovat poþet znakĤ na minimum nČkdy redukují,
odstraĖují z textu svého sdČlení i mezery mezi slovy. Bez újmy na srozumitelnosti
je to možné za interpunkþními znaménky (þárkou, teþkou, otazníkem, vykĜiþníkem
atd.), ale s využitím velkých písmen to jde i jinde: PriduNeskaVecer nebo
PRIDUneskaVECER. NČkdy se sahá i k vynechávání samohlásek – opČt tam, kde to
pĜíliš neohrožuje srozumitelnost, radČji tedy ne na konci slov:
Zvlj,PckmNaTbeNaStnci = Zavolej, poþkám na tebe na stanici. V publikaci
Z. Hladké a kol. (2005, 66) je uveden pĜíklad, kdy je ve zkratkách napsána celá
pomČrnČ rozsáhlá „esemeska“. Kombinací rĤzných, zde postupnČ uvádČných
možností lze údajnČ ušetĜit až 30 % znakĤ (srov. Hašová 2002): I tm asi go (Já tam
asi pĤjdu); Prmn,NskaToO5Nego (PromiĖ, dneska to opČt nejde); takové extrémy
ale už mnozí právem hodnotí jako jakousi „þesko-anglickou pamluvu“. Oblíbenou
možnost ekonomizace výrazu, možnost vyjádĜit postoj nebo emoci tĜeba i jediným
znakem pĜedstavují tzv. „smajlíky“, emotikony. A za urþitý typ redukce mĤžeme
považovat i ochuzení þeského textu o diakritická znaménka.
8. Procesy syntaktického zkracování už zmíním jen na okraj a velmi struþnČ –
nemají totiž v internetové þeštinČ nijak specifickou povahu, odpovídají
modifikacím, k nimž dochází pĜi realizaci syntaktických konstrukcí v mluvených
projevech. PatĜí sem pĜedevším
- apoziopeze, z rĤzných dĤvodĤ nedokonþené, nedoĜeþené výpovČdi; neurþité
vyznČní „do ztracena“, v psaném textu vyznaþované nejþastČji tĜemi teþkami, je
i v elektronických komunikátech znaþnČ frekventované
- elipsy nejrĤznČjších vČtných þlenĤ, nČkteré z nich už v rĤzné míĜe lexikalizované,
napĜ. Už máš po? (= po práci, po zkoušce); patĜí sem i elipsa podmČtových zájmen,
i když podmČt v þeštinČ samozĜejmČ mĤže zĤstat nevyjádĜen, ale pokud takto
vzniknou konstrukce zaþínající pĜíklonkou (si myslim, se bojim, se na nČj vykašli,
by mČ zajímalo), pĤsobí „useknutČ“, redukovanČ.
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ
17
9. Na závČr bych ještČ ráda poznamenala, že reduktivní procesy je možno sledovat
i ve vývoji. NČkteré rozhodnČ nejsou vázány na internetovou þeštinu a nejsou
v þeštinČ niþím novým; vždyĢ se jimi þeští bohemisté také už v rĤzných obdobích
zabývali, zmiĖme pĜed Hrbáþkovou monografií aspoĖ nČkteré þlánky v Naší Ĝeþi,
napĜ. Oberpfalcer (1927), Helcl (1949) nebo Bartošek (1975). Z prvorepublikových
filmĤ pro pamČtníky nebo napĜ. z próz Jaroslava Žáka ze studentského prostĜedí
známe zkratková slova jako úþa, prófa, kóna (= kompozice), názvy pĜedmČtĤ jako
matika, fránina, bižule (= matematika, francouzština, biologie). Zkratky a z nich
vytvoĜená zkratková slova jsou þasto velmi symptomatická pro urþité historické
období a stávají se pĜímo jeho emblémem. Období, pro které jsou pĜíznaþné
zkratkové výrazy jako JZD (jézetdé), SNB (a esenbák), MB (a embéþko), SVVŠ
(esvévéeška = stĜední všeobecnČ vzdČlávací škola), V3S (typ nákladního
automobilu, slangovČ vejtĜaska) anebo postrach školních jídelen UHO („univerzální
hnČdá omáþka“) – toto období mnozí z nás mají ještČ v živé pamČti, zatímco
nejmladším generacím už brzo tyto zkratky nebudou nic Ĝíkat. Dnes si sice ještČ
myslíme, že víme, jak vzniklo zkratkové slovo – pojmenování koberce kovral
(„Koberce Vratislavice u Liberce“); ale generace vyrostlá na anglicismech už
nabývá pĜesvČdþení, že zdrojem je anglický výraz cover all. DobovČ podmínČné
jsou i zkrácené expresivní výrazy jako bezva, senza, úža („to je bezvadné, senzaþní,
úžasné“), které už dávno þeský úzus opustily. Uvidíme, jak dlouho se v nČm udrží
nČkteré výrazy a postupy, které jsem uvedla ve spojení s internetovou þeštinou;
vzhledem k vazbČ nČkterých z nich na pĜekotnČ se vyvíjející techniku jim lze
prorokovat spíše jepiþí život. Jako naprosté vČtšinČ zkratek z písnČ Ivana Mládka
„Zkratky“ ze 70. let 20. století, z níž uvádím na ukázku aspoĖ dvČ strofy:
Kelblová z O Pé Bé Há mistrovi ýé eS A O / dá do bytu Pé Vé Cé a teplou Há dvČ
O, / vystavené na eL Vé Té Pé Vé Cé však pĜiveze / skladníkovi Dé Ká Pé šofér Vé
tĜi eS.
Všechno dopadne O Ká za lístky na eF O Ká, / šofér ýé eS A Dé má o Schumanna
zájem, / mistr od ýé eS A O známou má na Pé Ká O / její bratr v O Ú eN Zet dČlá
sestĜiþku.
Pozn.: OPBH = Obvodní podnik bytového hospodáĜství; ýSAO – ýeskoslovenské automobilové
opravny; PVC = polyvinylchlorid; H2O = voda; LVT = Liberecké výstavní trhy; DKP = drobné a
krátkodobé pĜedmČty; V3S = nákladní automobil „vejtĜaska“; FOK = Film – Opera – Koncert
(Symfonický orchestr FOK); ýSAD = ýeskoslovenská státní automobilová doprava; PKO =
Pražská koncertní agentura; OÚNZ = Obvodní ústav národního zdraví.
18
Jana Hoffmannová
Literatura
Bartošek, J. 1975. K diskusi o zkratkách. Naše Ĝeþ, 58, s. 25–30.
ýmejrková, S. 1997. ýeština v síti: Psanost þi mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu). Naše Ĝeþ,
80, s. 225–247.
Dokulil, M. 1962. TvoĜení slov v þeštinČ 1. Praha: Academia.
Hašová, L. 2002. Lásky jedné esemesky. Naše Ĝeþ, 85, s. 207–212.
Helcl, M. 1949. Zkratková slova. Naše Ĝeþ, 32, s. 161–170.
Hladká, Z. a kol. 2005. ýeština v souþasné soukromé korespondenci: dopisy, e-maily, SMS. Brno:
Masarykova univerzita.
Hladká, Z. 2006. Pravopis v souþasné korespondenci mladých lidí (na materiálu tradiþních dopisĤ, emailĤ a SMS). Naše Ĝeþ, 89, s. 73–88.
Hoffmannová, J. 2000. Rodinné mailování. In: Princípy jazyka a textu. Bratislava: Univ. Komenského,
s. 154–163.
Hoffmannová, J. 2003. ýeština v souþasné korespondenci (dopisy, e-maily, „esemesky“). In:
PĜednášky z XLVI. bČhu Letní školy slovanských studií. Praha: FF UK, s. 57–70.
Hoffmannová, J. – Müllerová, O. 1999. Ein Privatbrief auf E-mail: immer noch ein Brief oder eher
eine Plauderei? In: Naumann, B. (ed.): Dialogue Analysis and the Mass Media. Tübingen:
Max Niemeyer Verlag, s. 55–63.
Hrbáþek, J. 1979. Jazykové zkratky v þeštinČ. AUC, Philologica Monographia LXXVII. Praha:
Univerzita Karlova.
Jandová, E. a kol. 2006. ýeština na WWW chatu. Ostrava: Ostravská univerzita.
Martincová, O. a kol. 1998, 2004. Nová slova v þeštinČ. Slovník neologizmĤ 1, 2. Praha:
Academia.
Müllerová, O. 2001. E-mailová korespondence z hlediska generaþních rozdílĤ. In: ýeský jazyk a
literatura na sklonku XX. století. Waábrzych – Ostrava, s. 205–213.
Newerkla, S. M. 1999. Jazyk vybraných domovských stránek þeských studentĤ a mladých
absolventĤ vysokých škol v síti World Wide Web. Naše Ĝeþ, 82, s. 127–138.
Oberpfalcer, F. 1927. Úspornost v Ĝeþi. Naše Ĝeþ, 11, s. 57–63.
Prošek, M. 2005. O jednom typu univerbizovaných pojmenování míst na –ák. Naše Ĝeþ, 88, s. 57–
66.
Svobodová, D. 2007. Internacionalizace souþasné þeské slovní zásoby. Spisy Ostravské univerzity
127, Ostrava: Pedagogická fakulta OU.
UhlíĜová, L. 1994. E-mail as a new subvariety of medium and its effects upon the message. In:
ýmejrková, S. – Štícha, F. (eds.): The Syntax of Sentence and Text. Amsterdam –
Philadelphia: J. Benjamins, s. 273–282.
VaĖková, J. – Vejvodová, J. 2000. K navazování kontaktu v elektronické konferenci o užívání sítí typu
Internet. In: Jazyk a literatura VII. Sborník katedry þeského jazyka a literatury PF. PlzeĖ:
Západoþeská univerzita, s. 8–13.
Výrazová ekonomie a procesy redukce v internetové þeštinČ
19
Abstract
Ausdrucksökonomie und Reduktionsprozesse im Internet-Tschechisch
Das gegenwärtige Tschechisch dient – wie andere Sprachen – mehr und mehr der
elektronischen Kommunikation, in deren Textsorten (E-mail, SMS, Chat, Blogs
usw.) sich verschiedene Reduktionsprozesse und Tendenzen zur Ausdrucksökonomie untersuchen lassen. Sie betreffen die Wortbildung (socka, narozky, dovþa,
v poho) ebenso wie Wortentlehnungen und Abbreviaturen aus dem Englischen
(komp, foun; FAQ, BTW; plz, afaik). Tschechische Abbreviaturen können analog
gebildet werden (jj, njn, mmnt). Sie orientieren sich am gesprochenen Tschechischen, der Umgangssprache oder Mundarten (bo, cu, dyž, páþ, Ėákej, prže).
Tschechische Vulgarismen werden euphemistisch verkürzt (tywo, woe, kua). Dazu
kommen noch Reduktionen syntaktischer Natur (wie Ellipse, Aposiopese) und
spielerische graphische Reduktionen (sqČlý, xmíchu, Pe3n, z5).
Petr Nádeníþek
Varietäten des Tschechischen im Spiegel des Internets
Das Tschechische gehört zu den Sprachen, in denen das Verhältnis zwischen der
kodifizierten Variante der Sprache und anderen Sprachvarietäten problematisch,
und somit auch für die Linguistik interessant ist. In den meisten Sprachen ist es mit
einem bestimmten Maß an Vereinfachung möglich, ein zweigliedriges bzw.
dreigliedriges Modell der Nationalsprache nachzuweisen. Die Nationalsprache als
Ganzes zerfällt auf diese Weise in zwei Teile:
– die standardisierte Variante der Sprache auf der einen Seite,
– sowie Dialekte und ihnen ähnliche Sprachvarietäten auf der anderen Seite.
Die standardisierte Variante besteht dabei aus der kodifizierten Schriftsprache und
der allgemein akzeptierten Umgangssprache. Im Tschechischen ist solch eine
Zweiteilung zwar möglich, sie ist aber auf keinen Fall ausreichend. Das
Tschechische als Nationalsprache (národní jazyk) können wir einteilen in die sog.
Schriftsprache (spisovná þeština), die teilweise auch die Umgangssprache (hovorová þeština) einschließt, auf der einen Seite und in Dialekte und ihnen ähnliche
Varietäten auf der anderen Seite.
Als Beispiel der Umgangssprache kann man folgenden Satz anführen: „Ale slyšela
jsem je, jak mluvČjí vo tom, co pĜi tom dČlají.“1 (SYN2005). Dieser Beleg stammt
aus dem Tschechischen Nationalkorpus. Es handelt sich um einen Satz aus der
tschechischen Übersetzung des Romans The Grapes of Wrath von John Ernst Steinbeck, die im Jahre 1987 von Radoslav Nenadál angefertigt wurde und unter dem
Titel Hrozny hnČvu in Tschechien bekannt ist. Ohne umgangssprachliche Elemente
würde der Satz folgendermaßen aussehen: Ale slyšela jsem je, jak mluví o tom, co
pĜi tom dČlají. Wie man sehen kann, unterscheidet sich in diesem Fall das umgangssprachliche Tschechische nicht sehr von dem schriftsprachlichen. Es geht lediglich
um die Form mluvČjí anstelle der schriftsprachlichen Form mluví und um das prothetische v- bei der Präposition o. Ein Problem stellt allerdings die Tatsache dar,
dass kaum jemand diesen Satz in seiner umgangssprachlichen Variante (also: Ale
slyšela jsem je, jak mluvČjí vo tom, co pĜi tom dČlají) heute in einem realen Gespräch benutzen würde, wenn er wirklich „umgangssprachlich“ klingen möchte. In
dem Fall hätte dieser Satz nämlich heutzutage in Böhmen eher die Form: Ale já je
slyšela, jak mluvČj vo tom, co pĜitom dČlaj. Zu den schon erwähnten Unterschieden
gegenüber der Schriftsprache kommen also weitere Erscheinungen – das Auslassen
1
„Aber ich hörte sie, wie sie darüber sprechen, was sie dabei machen.“
22
Petr Nádeníþek
des Hilfsverbs im Präteritum (bzw. sein Ersetzen durch das Personalpronomen)2
und das Kürzen der Endung des Verbs der 3. Person Plural Präsens (Indikativ,
Aktiv), hier: mluvČj statt mluvČjí und dČlaj statt dČlají. In Mähren kann man diesen
Satz eher in folgender Form hören: Ale slyšela sem je, jak mluvijou o tom, co pĜitom
dČlajou. Das Auslassen des Hilfsverbs der 1. Person im Präteritum wird hier also als
ein fremdes Element empfunden, die Endungen der 3. Person Plural der Verben des
Typus mluvit haben im Präsens (Indikativ, Aktiv) häufig die Form -jou und auch
das prothetische v- wird meistens als fremdes Element empfunden. Und schließlich
könnten wir in Schlesien z. B. folgenden Satz hören: Ale slyšela sem jich, jak
mluviju o tym, co pĜi tym dČlaju. Auch hier kommt es also weder zum Auslassen
des Hilfsverbs der 1. Person im Präteritum noch zur Prothese. Wie in den vorherigen Beispielen unterscheiden sich die Präsensendungen der 3. Person Plural
(Indikativ, Aktiv) in ihrer Form, eine andere Form haben auch die Pronomina, und
es fehlt die Quantität der Vokale. Dazu kommt noch ein Unterschied, den die
Schrift nicht wiedergibt: In Schlesien wird häufig nicht die erste Silbe betont (wie
in den meisten Varietäten des Tschechischen), sondern die vorletzte (wie es im
Polnischen, dass an das schlesische Tschechische grenzt, üblich ist).
Trotzdem handelt es sich bei diesen Varianten nicht um Dialekte. Erstens beinhalten
diese Varianten auch Elemente, die die jeweiligen Dialekte nicht hätten, zweitens
würden wir in Dialekten noch andere Merkmale vorfinden: Zum Beispiel wäre in
den Kopanice-Dialekten, d. h. im Randgebiet der ostmährischen Dialektgruppe,
kein Ĝ-Laut, sondern ein r. Weitere Unterschiede würde man z. B. im Falle der
3. Person Plural Präsens (Indikativ, Aktiv) des Verbs mluvit feststellen: In fast allen
mittelmährischen Dialekten kommt die Form mluvijó vor, in den ostmährischen
Dialekten dann die Form mluvijú, im westlichen Teil der schlesischen Dialekte, d. h.
in den Troppauer Dialekten, könnten wir die Form mluvju hören. Und schließlich
wäre in vielen schlesischen Dialekten anstelle der Form dČlaju eher die Form robja
zu erwarten.3
Um welche Art von Sprachvarietäten handelt es sich aber? Aus diachroner Sicht
muss man sie für Interdialekte halten,4 allerdings mit einer ergänzenden Information: In allen drei Varianten kommen nämlich Merkmale des sog. Allgemeintschechischen (obecná þeština) 5 vor, das hier durch die Variante aus Böhmen
2
3
4
5
Das Auslassen des Präteritumhilfsverbs in der 3. Person ist im heutigen Tschechischen kodifiziert und in den meisten Varietäten des Tschechischen üblich. In manchen Varietäten des
Tschechischen (vor allem in Böhmen) kommt es aber zum Auslassen des Präteritumhilfsverbs (bzw. zu seinem Ersetzen durch Personalpronomina) auch in der 1. Person.
Zum Thema der tschechischen Dialekte s. z. B. Balhar 1992–2011 und BČliþ 1972.
Zur Auffassung der Interdialekte im Tschechischen s. z. B. Šipková 2002.
Zum Thema des Allgemeintschechischen s. z. B. Krþmová 2002.